Předvánoční díl... No...říct k tomu můžu jen to, že jsem se snažila napsat delší než ten první, ale moc to nešlo. Další díly už by delší být měli...nebo se o to zase alespoň pokusím... XD
*DRUHÝ DEN RÁNO*
Billa vzbudil budík na mobilu. Natáhnul se, aby ho vypnul a následovně vstal. Než to však udělal, vzpomněl si na včerejšek a hned se skácel zpátky do peřin a zavřel oči.
Tom vstal a došel ke skříni s tím, že si vybere oblečení na dnešek, á la další den ve škole. Přemýšlel, jestli si vezme bílé nebo červené tričko. Z přemýšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře. Otočil se a šel otevřít.
"Ahoj Tome." Usmála se Simone trošku škrobeně.
"Ahoj, potřebuješ něco?"
"No…nic moc, já jen, že jsem ti včera večer neměla ani čas říct, že dneska nejdeš do školy." řekla rozpačitě Simone.
Tom pozdvihl obočí. "Nejdu do školy? Většinou mě nenecháš jen tak doma. Co se děje?"
"No…potřebuju, abys ubytoval svého bratra, protože já budu muset za chvíli do práce." rozpačitě se Simone usmála.
"C-co? Jak? Můj bratr tady? Proč?" sypaly se z Toma otázky.
"Bude tady teď nějakou dobu bydlet. Byla bych ráda, kdyby sis uklidil, aby si sem mohl dát taky své věci." Tom otevřel pusu a chtěl něco namítnout, Simone ho ale zarazila.
"Náš dům není nijak velký a jediné místo, kde může spát je u tebe."
"A-ale tady je jen jedna postel. Kde jako budu spát já? A krom toho, ještě si mi neřekla, proč tady bude. Jede snad otec na nějakou ´služební´ cestu a Bill je moc malý na to, aby zůstal doma jen s hospodyněmi a dalšími zaměstnanci?" ušklíbl se.
"Ne, Jörg go nezvládá a poprosil mě, abych se ho snažila převychovat. A na posteli se budete nějak muset srovnat."
"No super. A kdy mají přijet?"
"Nevím přesně. Někdy během dopoledne."
"Tak jo. Něco tady s tím udělám."
"Dobře. Uvidíme se odpoledne. Ahoj." řekla Simone, otočila se a odešla.
Tom chvíli jen koukal na dveře, kterými odešla, pak začal uklízet. Přestal, až když se mu pokoj zdál být dost uklizený. Bylo něco po půl osmé, když si sedl na postel, zády se opřel o zeď a přemýšlel. Teprve teď si plně uvědomoval, že měl přijet jeho bratr. Jeho dvojče, které skoro deset let neviděl. Jak spolu budou vycházet? U přemýšlení usnul.
Bill po chvíli oči otevřel a posadil se. Vstal, šel si oblíct oblečení, které si včera vybral a nalíčit se. Hned jak se nalíčil, všechnu kosmetiku schoval do jednoho z kufrů aby si ji nezapomněl. Seběhl po schodech dolů do kuchyně a vzal si jogurt a müsli. Na nic jiného neměl chuť a kupodivu ani hlad, a to i přes to, že včera nevečeřel.
Sedl si ke stolu, nalil jogurt do misky s müsli a pomalu jedl. Otočil se, když slyšel na schodech kroky. Povzdychl si. ´Otec, kdo jinej´ pomyslel si trpce a otočil se zpět k jídlu.
Jeho otec mezitím přišel k němu a koukal, jak dojídá poslední zbytky müsli. Když Bill dojedl, s nezájmem vstal a misku se lžičkou dal do myčky. Podíval se na otce a oba hodnou chvíly mlčeli.
Ticho prolomil Jörg otázkou, jestli už má Bill všechno sbaleno, ať to snese dolu. Bill se - kupodivu Jörga - bez protestů otočil a vyběhl schody.
Snesl jeden kufr a dvě tašky a totéž musel zopakovat ještě třikrát. Jörg to všechno nanosil do auta, počkal, až Bill, který se ještě naposledy ohlížel na obrovskou vilu, nastoupí a nastartoval. Cestou vládlo ticho, které přerušil Jörg až u čerpací stanice naprosto zbytečnou otázkou - tedy zbytečnou pro Billa, který by i bez té otázky vstal a šel by si koupit gumové medvídky. Když se Bill vracel, Jörg už seděl v autě a čekal. Zbytek cesty byl zase tichý. Každý se zaobíral svými vlastními myšlenkami, přičemž Bill pojídal gumídky, kterých si koupil hned pět sáčků.
Tom v tu dobu neklidně spal a převaloval se. Když se převalil už asi po sté, narazil hlavou do zdi. Se zaúpěním se probudil.
Žádné komentáře:
Okomentovat