Unbekannt Liebe Díl 1.

Tak pro začátek bych chtěla říct, že je to první vícedílka, kterou píšu sama, takže to pěkně kritizujte, když se vám nebude něco líbit. A taky bych chtěla upozornit, že první dva díly jsou psané ve formě vypravěče. Další díly už z pohledu kluků. Doufám, že se povídka bude líbit. Ahoj =)  Saya

- pod perexem -

---

Díl 1.

*ODPOLEDNE*

"Už zase?"

"Jo! Je to snad můj život!"

"Ale můj dům!"

"Taky v něm bydlím!"

"No právě! Takhle to dál nejde! Jestli tady tenhle týden ještě někoho budeš mít… Tak něco zažiješ!"

"To víš že budu!"

"Dobře, jak myslíš. Chtěl jsem ti nechat týden na zamyšlení se nad sebou ale nedáváš mi jinou možnost. Pojedeš k mámě."

"Ty ses zbláznil! Ne! Nikam nejedu! Co si pamatuju, tak se jí vyhýbám a teď k ní mám jet? Nikdy!" Zařval Bill.

"Jdi si sbalit. Teď zavolám Simone a zítra se stěhuješ." Prohlásil Jörg s klidem a ukázal na schody do patra.

Bill si naštvaně dupl a vyběhl schody. Vběhl do svého luxusního pokoje a nezapomněl za sebou třísknout dveřmi.

Doběhl k posteli a skácel se do ní. Po tváři mu stekla slza. Nechtěl opustit luxus, který u matky mít určitě nebude. A navíc jeho bratr. Jak se s ním bude snášet? Vždyť ho roky neviděl. Ani ho neznal, bál se toho, že pro něj nebude ´ten nejlepší´ jako pro všechny ostatní. Bál se, že bratr uvidí pod jeho masku. Masku, kterou má rád a díky které může skrýt to, jak se doopravdy cítí. Po tváři mu stekla další slza.

Naštvaně se zvedl a zaklel, když zakopl o školní tašku. Sedl si na zem a praštil pěstí do podlahy. Vyjekl a zaklel znovu. Opatrně se vstal ze země, přešel ke stolu a vzal si blok a tužku. Začal kreslit.

Mezitím Jörg volal Simone.

"Ahoj Simone." Začal.

"Jörgu?" Simone zněla překvapeně.

"Simone…ehm…měl bych takovou… prosbu."

"O co jde? Jde o Billa?"

"Jsou s ním problémy. Nemohla… Nemohla by sis ho vzít na nějakou dobu k sobě? Odnaučit ho… to co dělá. Moje výchova vážně asi…nebyla dobrá. Prosím, zkusila by si s ním něco udělat?"

"Ty přiznáváš SVOU chybu?"

"Ano, přiznávám." Povzdechl si Jörg.

"Tak dobře. Kdy ho chceš přivézt?"

"Mohl bych zítra?"

Simone si povzdechla. "V kolik?"

"Někdy během dopoledne…"

"V tu dobu pracuju."

"A nešlo by to nějak zařídit?"

Další povzdech. "Dobře. Nechám doma Toma."

"Děkuju. Už si s ním vážně nevím rady…" Tentokrát si povzdychl Jörg.

"Tak mi řekni alespoň to, na co si mám u něj dávat pozor."

"Noční návštěvy…a pokaždé někdo jiný. Jak hoky, tak kluci. A chování divy. Všude ho všichni berou jako nejlepšího."

"Dobře, zítra ho dovez. Něco s ním zkusím udělat, ale musíš mi dát i dostatek finančních prostředků."

"Děkuju. Zítra ho přivezu."

"Ahoj."

"Ahoj" Jörg zavěsil.

*O HODINU POZDĚJI*

Bill seděl shrbený na posteli a prohlížel si, co nakreslil.

Na obrázku ležela malá tmavá postava uprostřed cesty. Zraněná a krvácející. Okolo byla spousta lidí, známí i neznámí, ale nikdo si jí nevšímal.

Přesně takhle se Bill cítil.

Jeho otec mu jako náhradu za čas, který s ním netráví dával peníze. Proto byl zvyklý na opravdový luxus.

Ti, co si říkali ´jeho přátelé´ ho využívali také jen kvůli penězům. Nikdo ho neměl rád za to, kým doopravdy byl, ale spíš pro to, co měl. Bill si toho byl vědom, ale byl rád, že si ho alespoň někdo všímá.

Vstal z postele a výkres na ni položil. Tentokrát si dával pozor kam šlape, došel ke skříni a vytáhl několik kufrů. Začal vyndávat oblečení a skládat ho do kufrů. Nebyl naštvaný, ani mu nebylo líto, že odjíždí. Věděl, že jediné, co mu bude chybět je luxus.

Poté, co si zabalil naprosto všechno oblečení a doplňky
si lehl na postel s notebookem na břiše a několik hodin sledoval filmy. Neměl náladu ani na žádný klub a ´noční zábavu´takže šel - pro něj opravdu hodně - brzo spát.