Omlouvám se za několika-minutový spoždění, ale psala jsem ještě na Téma týdne: Yaoi. No nic slavnýho...co si budem povídat, že? Teda ode mě nic slavnýho, jinak yaoi miluju XD. Ale teď k tomuhle dílu: Jak už jsem psala u prvního, od teď to bude z pohledu kluků, ne jako vypravěč. A říkala jsem, že se snažím o delší? No...snažim se, ale slavný to neni. Dokonce bych řekla, že je to kratší než minule, ale to vám vynahradím. Už mám napsanej 4. díl a většinu pátýho a možná...1.ledna by to tu mohlo být...Ale jenom možná!!! Teď přeju příjemný čtení =))
Bill:
Tohle bude zajímavý. Hlavně to, jestli mě tam budou ´milovat´stejně, jako v Berlíně. No…a i kdyby ne, kreditku mám a víc nepotřebuju. Hmm… Ale zpět k tomu, jak rádi mě budou mít. Hlavně Tom. Teda… Ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale…je to mí dvojče, tudíž by mě mohl mít alespoň trochu rád. A jak budu vycházet s mámou? Mamou, kterou jsem taky roky neviděl, respektive vidět nechtěl. Ale jako máma mě musí mít ráda…
Tom:
"Auuuu!" zaúpím, když narazím hlavou do stěny a otevřu oči. Rozhlídnu se po pokoji a pohledem hledám mobil, á la jediný způsob, jak u mě v pokoji zjistit, kolik je hodin. Pohledem spočinu na stole, kde opravdu leží na hromádce učebnic můj dotykový Samsung. Pomalu se zvednu a dojdu pro něj. Podívám se, kolik je hodin, a když zjistím, že skoro devět, ozve se můj žaludek. Právem. V tuhle dobu bývám už dávno po snídani. Vyjdu z pokoje, seběhnu schody a jdu do kuchyně, kde se hodnou chvíli přehrabuju v ledničce. Nakonec vytáhnu zbytek špaget s omáčkou od včerejší večeře. Dojdu s talířem do obýváku, rozvalím se na gauč a začnu procházet všechny televizní kanály. Zastavím se na nějakém hudebním, kde zrovna běží klip Samyho Deluxe… V klidu jím…
Bill:
Zakroutím sám nad sebou hlavou, čímž se pokusím - bez úspěchu - vypudit tyhle myšlenky. Sáhnu do kabelky a vytáhnu iPod, hodim si do uší sluchátka a pustím si Nenu. Jo… Tohle by do mě nejspíš nikdo neřekl. Všichni si myslí, jak jsem cool, ale i já mám sví sny. Často hodně romantický, ale nesplnitelný sny.
Tom:
Juuu! Tak ne jeden klip, ale Samy Delux speciál. Koukám na to tak zaujatě, že nadskočím, když se ozve totéž co v televizi, jen hlasitěji. Chvíli trvá, než mi dojde, že je to můj mobil. Vytáhnu ho, kouknu na display, a když vidím, že je to Andy, tak hovor přijmu.
"Ahoj Andy."
"Ahoj Tome. Proč nejsi ve škole? Jsi nemocnej?"
"Ne, nejsem. Děje se tam něco zajímavýho, abych tam být musel?"
"Ve škole se nic zajímavýho neděje, jako by snad mohlo. Ale u tebe asi jo."
"Jak to myslíš?" Hm…u mě a něco zajímavýho?
"No… Nejsi ve škole, ale nejsi ani nemocnej. Něco se dít musí."
"Jo takle. No…to ti vysvětlím zítra."
"Dobře. Měl bych se bát?"
"Ne, proč?"
"Já jen, že to zní divně."
"Aha. Strach mít fakt nemusíš. To spíš já bych se měl bát." Uchechtnu se.
"Ty a bát se? Čeho?"
"Říkám, že ti to vysvětlím zítra."
"Tak jo. Končím, začíná hodina. Čau."
"Čau." Položím to a dál slečduju TV.
Bill:
Pustím si Leuchtturm a zavřu oči. Snažím se nemyslet na nic jinýho, než na význam textu písničky. Docela se mi to daří a v duchu si přeříkávám text.
Ich geh mit dir Wohin du willst
Auch bis ans Ende dieser Welt
Am Meer, am Strand wo Sonne scheint
Will ich mit dir allein sein
Komm geht mit mir den Leuchttuerm rauf
Wir konnen die Welt von oben sehen…
Ach tohle bych taky jednou chtěl říct…říct…ehm… Tomu, koho bych miloval? A budu vůbec někdy milovat? Bude i někdo milovet mě? Myslím, že mi to není souzeno.
Tom:
Speciál skončí, tak odnesu talíř do myčky, ještě skočím vypnout TV a jdu k sobě…třeba na net. Hodim tam YouTube a něco si pustím. Přes to otevřu několik dalších stránek a koukám, co je novýho. Od včerejšího večera nic moc. Zase tam dám YouTube a jdu navrhnout nový grafity.
Žádné komentáře:
Okomentovat