Chybíš mi...

...

Incest? Nebo rovnou twincest?

Upřímně - tohle TT mě vyloženě zaujalo! Myslím, že by to mohlo být zřejmý už jen z toho, co je napsáno na designu mého blogu...

No... Incest, incest, incest... To je něco, co je mi svým způsobem blízké (ne, nic s příbuznými nemám).

A twincest? Tohle je mi snad ještě bližší. V podstatě je to složenina "twins" - dvojčata a "incest". Jsem jednou z těch blogerek, co rády píší povídky a vyloženě se vyžívají v tom, co je v dnešní době zakázané a nemorální. Píšu povídky na téma dvojčat Kaulitz z TH a vkládám do nich to, co bych chtěla cítit... Tetelím se blahem při představě těch dvou v obětí... Incest či twincest... není to jen o sexu, jak si většina lidí pomyslí hned jak tahle slova zaslechne... řekla bych, že to je spíš o čisté lásce a porozumění.

Taková moje malá třešnička na dortu... Otázka je, kolik z vás znalo význam slova incest? Kdysi, když jsem si povídky psala do sešitu a pak je na PC přepisovala, měla jsem na tom sešitu napsaný twincest... Spolužáci se mě ptali, co to znamená. Opravdu nevím, jestli jsou lidé všude tak... dá se říct hloupí, nebo to jen u nás, ale když jsem jim zakryla čás "tw" stále nechápali...

Tady jeden skvost od Nightingale...

Myslím sice, že z článku vyplývá můj názor na to, ale tak pro upřesnění...

Nemám proti těmto vztahům nic, alespoň ne proti těm homosexuálním - vím, že je to v podstatě nespravedlivé, ale u heterosexuálního incestního vztahu je také riziko těhotenství a s tím velké problémy, kdežto u homoseexuálních není žádné takové. Žádné jiné námytky proti heterosexuáním incestním vztahům nemám a celkově myslím, že lásce neporučí.

Jenou... Někdy možná, by snad mohly být tyto vztahy povoleny ale i kdyby, myslím, že by trvalo dlouho, než by na to společnost přistoupila...

Neděle...

Tak jo... dlouho se tady nnic neobjevilo... a vzhledem k tomu, že tohle bude docela dlouhej článek tak...

- perex -

---

Někteří lidé jsou... no, řekněme, že jsou až příliš aktivní... a upřímně - já taková nejsem =D

Obvykle mě výlety a salší takový věci štvou a nudí (to obzvlášť když jede i máma...) ale v neděli... to byla vyjímka (a máma nejla =D). Myslím že za poslední rok to bylo poprve, co mě někdo vytáhl v neděli z postele už o půl 8. =D

Co ta změna? Slova "jeskyně", "Moravský kras", "krápníky" a další takový mě nalákají spolehlivě...

No, z toho plyne, že z orlických hor jsme skončili až u Brna... v Blansku...

Byli jsme v jeskyni v Býčí skále - která je mimochodem otevřená jen vyjímečně... pak někde na rozhledně u Vyškova... Jo, tam jsem letos poprvé použila Buventol (pro ty šťastlivce, kteří neví co to je - je to inhalátor)... zrovna šťastná z toho nejsem ale holt nám začíná pylová sezona a alergie na trávu (ne na trávu jako trávu =D ale trávu jako...ehm... luční traviny typu psárka, lipnice, ovsík atd....) se mi vyloženě rozjela a s tím ne jen rýma (teď tady sedí obklopená balíčkama papírových kapesníků a vedle postele mám koš) ale hlavně dýchací problémy kdy se při větší námaze v blízkosti louky (nedej bože přímo na ní) skoro dusím - což výstup na rozhlednu kdesi nad loukou bezesporu je.

OK, dál... nakonec jsme se stavili u příbuzných v další obci kousek od Vyškova a seděli tam až do půl 7... Domů jsme přijeli o půl 9 a mě další den čekal první den na praxi v muzeu vedle ve městě...no o tom ale jindy...

No a teď pro ty, co se mými keci prokousali až sem a nevypli to mám teď tady pár, nejspíš nic moc neříkajících, fotek... Z jeskyní teda nemám - bohužel mám foťák na mobilu bez blesku a to by nic nebylo vidět...

To rozmazaný bílý jsou kopretiny...

Jak já nesnáším točitý schody... už jako malá jsem se na nich bála a u příbuzných jsem lezla po čtyřech...

Jaj... zapoměla jsem se zmínit... Vojenské letecké muzeum Vyškov...

Docela dost zajímavý... Viděla jsem motor vojenského dopravního letadla a pak mi došlo, jak složitý musí být pozbírat trosky civilního linkovýho a zjistit, co se stalo když "jen" motor je mnohonásobně větší

Tohle je už u příbuznách... no štěně je Nicky ;) ještě nikdy jsem neviděla psa, co by se nechával drbat radši než Nicky =D a ehm... té nohy si tam nevšímejte =D

Áááááá! *lístek na BVB*

Aíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Lidi já prostě šílím =D Před chvilkou jsem si konečně koupila...

Ňáááááááááááááááá!!!! Sotva před půl hodinou jsem si ho koupila <3

a pro ukázku těm, co neznají...

*poskakuje nadšením, čímž se snaží "ventilovat" energii*

Živelná pohroma II. 16. - KONEC

autor: B-kay

"A co když ti řeknu, že pozdě je?" zašeptal Bill opatrně a snažil se v Tomových očích najít reakci.

"Pak bych si nikdy neodpustil, co všechno jsem ti udělal, a že jsem kvůli své hlouposti přišel o něco, co je jedinou věcí, po které jsem kdy skutečně toužil," vydechl tiše a smírně našpulenou pusou vzhlédl k Billovým uplakaným očím. "Teď bych si jistě zasloužil ještě jednu facku. Dokonce bych snesl klidně i víc za to, že jsem tě málem ztratil," jeho dlaně jemně pohladily Billovu nešťastnou tvář, po které se kutálely drobné slzičky. Nyní to už však nebyly slzy smutku, nebo úzkosti, ale konečně alespoň malinkého plamínku štěstí.

---

"Ach Tome, já… já jsem si tohle tak moc přál. K-když jsem tady byl sám, netoužil jsem po ničem jiném, než být s tebou, ale… také jsem nedokázal pojmout ten fakt, žes mi nevěřil," smutně sklonil tvář při vzpomínce, kolika hodin tady v té posteli proplakal sám. Jak dlouho si přál, aby bylo všechno tak, jako dřív… Každá jeho slza nebyla ničím jiným než důkazem bezedné lásky, kterou cítil ke svému bratrovi.

Nikdy by nevěřil, že by se dokázal takhle zamilovat. Jejich láska nebyla tak povrchní a vratká, jako v mnohých filmech, nebo těch hloupých telenovelách. Nebyla ani tak obyčejná, jako láska kluka a holky. Byla to láska bratra s bratrem. Dvojčat, které spolu prožila celý život…18 let spolu bydleli, obcházeli se, hádali, mluvili spolu jako dva bráškové a stačilo několik dní, aby se do sebe bezhlavě pobláznili a náhle bylo všechno jinak. Jejich klidný život se stal poután něčím daleko křehčím, než byla jenom bratrská láska.

Každý polibek, dotek, nebo pohlazení, vnímali úplně jinak, než obyčejný polibek od bratra, rodinné pohlazení, nebo jemný dotek sourozence. Každé jejich milování, bylo daleko krásnější, než to předchozí, protože se více a více poznávali a jejich láska a touha po tom druhém jen vzrostla. A stačil jenom malý nepatrný bod, který jim tohle všechno málem vzal. Všechno mohlo být už dávno ztracené…

"Takže to znamená, že je pozdě?" Tomova slova už nepůsobila tak klidným dojmem. Hlas se mu chvěl a vyslovená slova se mírně třásla, než došla k Billovým uším. Ten však k bratrovi zvedl pohled plný bezedné vášně a lásky a zoufale zakroutil hlavou.

"Já bez tebe nejsem nic, Tome… dokázal bych ti odpustit úplně cokoliv," naléhavě se zvedl a náruživými polibky se přilepil k bratrovým rtům, které bez rozmýšlení začaly spolupracovat.

Bill z Toma rozechvělýma rukama stahoval promočené oblečení, a když se pod ním konečně zmítalo Tomovo nahé tělo, nemohl uvěřit svému štěstí. Znovu jej cítil. Znovu jej mohl líbat a cítit jeho polibky. Byl u něj a nic víc si přeci nepřál. Po ničem jiném netoužil… jenom po něm…

Naléhavě ze sebe strhnul Tomovo triko a dovolil Tomovým hladovým pohledem přejíždět své horké tělo. Zoufale se líbali a jejich mazlení bylo přímo nekonečné, než se Bill odevzdaně položil na záda a mírně od sebe oddálil nohy, aby se mohl mezi ně vtěsnat Tom svým tělem. Jeho rty bloudily po každém kousíčku Billovy kůže a slzy štěstí se vsakovaly do rozpálené kůže na jeho břiše. Tak moc jej chtěl. Chtěl, aby je tohle milování znovu spojilo…

Pokojem se neslo jenom tiché oddechování, pocházející z Oliverovy postýlky a jejich tiché a tlumené vzdechy, jak Tom opatrně pronikal do Billova těla. Ten mu vycházel tím svým vstříc a vášnivě jej kousal do ramen a do konečků prstů, které bral mezi své rty a spěšně po nich přejížděl jazykem a vzápětí je zase naléhavě sál. Po chvilce to už nevydržel a sám se na Toma převalil, aby mohl jeho opatrné tempo zrychlit.

"Víc… víc," šeptal tiše a sám se horlivě pohyboval nad Tomovým vzrušením. Cítit jej v sobě bylo pro něj to nejkrásnější, co kdy mohl zažít. Tom by zase nedokázal popsat tu slast, kdy se konečně ocitnul v Billově těle. V tu chvíli si byli nejblíž, jak jen šlo a ani jeden nevypadal, že by nad tím přemýšlel.

Tom naléhavě vzdychal do Billových rtů, ale stejně se ještě snažil zůstat v klidu a nepodlehnout vášni, která jej uvnitř přímo sžírala. Jeho pánev zoufale přirážela k Billově zadečku, ale ten jenom smyslně sténal a své výkřiky tlumil v Tomových ústech. I když byl právě skoro na vrcholu blaha, ještě pořád myslel na to malé miminko, které leželo jenom kousínek od nich a spokojeně spinkalo s dudlíkem v pusince.

"Lásko… Tomi… prosím," šeptal Bill zničeně a nevěděl, jak jinak má dát Tomovi najevo, že je připravený na skutečné milování. Chtěl jej cítit pořádně… chtěl, aby Tom v jeho těle zanechal všechnu to zlost a odpor vůči Danielovi. Chtěl, aby zapomněl na všechno to zlé, co je málem rozdělilo. A Tom to z jeho slastí přivřených očí také poznal. Znovu si jej přetočil pod sebe a ještě naposled jej ukonejšil hladovým polibkem. Poté se stihl ještě dlouze zahledět do jeho očí, než přirazil nejvíce, jak jen to šlo. Bill náhle zalapal po dechu, ústa i oči doširoka rozevřené…

Tvrdě se milovali, měli chuť zoufale křičet, ale to si dovolit nemohli. Šíleli po sobě a jejich vzájemné tření mezi těly bylo toho důkazem. Pořád si však hleděli do očí…

Viděli všechny ty vzpomínky. Jejich první narozeniny, první školní den… učení jízdy na kole. Tichý pláč, vřelé úsměvy, nebo naléhavá objetí. Před očima jim proběhl celý společný život a oni dva věděli, že jsou si prostě souzeni. Takhle to prostě mělo být!, a když je zakázanou láskou milovat natolik, jako oni milovali jeden druhého, tak pak se nebáli zhřešit!

"M-miluju tě," vydechl Tom z posledních sil, jak jemně pohupoval Billovým vzrušením a poté se mu sevřel všechny útroby a on přistál přímo na třesoucím se Billovi, který se udělal ve stejnou chvilku, jako on.

"Já tebe taky," naléhavě jej objal rukama i nohama kolem boků a tiše se k němu přitulil…

Daniel se od té doby neukázal a tak se i Andy začal konečně sbírat z rozchodu, který jej hluboce poznamenal. Stejně však věděl, že ti dva k sobě prostě patří a v hloubi duše nevěřil, že by Bill dokázal podvést. Teď byli znovu všichni u řeky, akorát místo Daniela tam byla Pohroma která si vesele hrála s Andym na dece, zatímco Bill s Tomem vzali mimčo na chvilku do vody. Bill jej starostlivě držel v náručí a jemně se na něj usmíval, zatímco do něj Tom hravě šplouchal.

"Víš, že ti to s ním sluší?" zašeptal a konečně připlaval více ke břehu, aby mohl Billa hravě políbit. Bill se na něj vesele usmál a poté odnesl Olivera k Andymu, který jej hned zabalil do malého župánku a mile sledoval, jak se to malé prtě batolí po dece.

Tom si zatím Billa odnesl do vody a pevně si jej držel kolem boků, aby se mu Bill náhodou nevysmýkl.

"Bille?" zeptal se mezi motýlími polibky, kterými mu Bill líbal celé tváře.

"Hmm?" klidně pokračoval ve své činnosti a ještě více se k Tomovi přitulil.

"T-ty bys nechtěl mít dítě?" zeptal se náhle, čím Billa šokoval.

"T-ty bys chtěl miminko?" zeptal se a v jeho hlasu zazněl podtón nadšení.

"No, ne teď, ale časem třeba jo. Chci, abys byl šťastnej," jemně jej políbil a pevně jej sevřel ve svém náručí.

"Ale to já už jsem. A nepotřebuju ani to miminko. Oliver mi stačí a jelikož je Kamile úspěšná, budou zřejmě jezdit častěji. Já ke štěstí potřebuji jenom tebe," jemně se otřel nosem o ten jeho a rozechvěle jej políbil. Tom se ani nestihl do polibku nějak vložit a Billovy rty už se odtáhly a zoufale se třásly.

"Ty se nikdy nezměníš," zasmál se a plaval s ním ke břehu. "A právě to na tobě miluju," sklonil se k jeho posmutnělé tváři a dlouze jej políbil…

KONEC :)

autor: B-kay

...Praha...

=DDD To mi neuvěříte =DDD

- perex -

---

Jako každej rok se tadyy jezdí do Prahy na muzikál... A letos to teda byla síla =D Ne, nemyslím ten muzikál - myslím tu cestu na Karlín...

Jel s náma jinej řidič než noormálně a v Praze se totálně nevyznal, jel podle navigace a ještěě nějak divně =D

To jsme tak tím autobusem měli jet ke Karlínskýmu divadlu... a on jel tak nějak... přes Staromák =DDD Ne, nedělám si prdel =DDD Upřímně to bylo o nervy a na zabití a o úraz a o nehodu... Ale zvládli jsme to =D

No ale řekněte... Už jste někdy byli autobusem na staromáku? =DDD Já už jo =DDD

Živelná pohroma II. 15.

autor: B-kay

Bill nevěřícně sledoval Tomovu tvář a snažil se v jeho slovech najít alespoň malou známku toho, že to nebylo myšleno vážně.

"T-to bys dokázal udělat?! Po tom všem?!" pípl bezmocně a zničeně svěsil tvář mezi ramena. Už ani neměl sílu dýl plakat. Oči jej pálily jako v ohni a on sám už nedokázal dýl snášet tu bolest. Jeho utrpení se však ještě znásobilo, když Tom rozhodně kývl... I když by dal nejraději celý svůj život za jediný Billův polibek, pořád v něm dřímaly pochybnosti. Věděl, že dělá chybu... věděl, že mu má věřit, přesto to nedokázal. Možná se vám to zdá hloupé, dokonce on sám si přišel jako pořádnej idiot, přesto však nedokázal vymazat ten den, kdy je našel společně v kuchyni...

---

"Bille, j-já o tom přemýšlel... opravdu jsem se snažil, ale... nejde to. Takhle to dál nejde, Čím déle tady zůstanu, tím více se budeme trápit a to já nechci," řekl tiše a snažil se rozhodným výrazem tváře zahnat všechny ty palčivé slzy, které chtěly ven, aby mohly Billovi prozradit tajemství Tomovy bolesti.

"Jak to můžeš říct?! Copak nerozumíš, že bez tebe žít nedokážu?! Bože, Tome! Já tě miluju! Kdyby šel vrátit čas, všechno bych ti hned řekl a nečekal bych. Je to hlavně moje chyba, ale ty mi přeci nemůžeš říct, že si raději uvěřil jemu, než mně," jeho zoufalý nářek se pomalounku měnil v zoufalý křik, který se mísil s hořkým zklamáním v podobě pláče. Z posledních sil se postavil na nohy a vrávoravými kroky došel k Tomovi, jehož tělo se zatím bezmocně sesunulo k zemi. Dlaněma si objímal kolena a tvář měl poraženě svěšenou. Bill se po čtyřech jako pejsek připlazil až k Tomovi, který se na něj konečně zahleděl, avšak bolest a utrpení čnělo z jeho očí pořád. Billovo tělo se nepatrně třáslo zimou z promoklého oblečení, to však nebylo důležité.

Klečeli naproti sobě. Zoufalými pohledy mapovali tvář toho druhého a modlili se, aby to už všechno skončilo. Aby dokázali zapomenout a znovu začít žít... společně...

"Nikdy bych neřekl, že to bude takhle bolet," špitl tiše Tom a krev v něm jen vřela při vzpomínce na Daniela, který je na sebe teď jistě pyšný, že zničil životy třech lidí.

"Já taky ne... k-když jsem s tebou nasedal do toho auta, čekal jsem jenom nadávky a domlouvání," Bill si zmoženě povzdechl, jak se mu v mysli vynořila vzpomínka na cestu k jejich osudné chatě. Jemným pohybem si setřel slzy, které mu ulpěly pod očima a zničeně se pousmál. "Pamatuju si, jak jsem tehdy v tom lese slítnul do bláta a ty ses mi pak hezky smál," na chvilku jeho srdce zahřálo teplo krásné vzpomínky, hned se však vrátila bezmoc a strach.

"Vypadal si jako nějakej čuník," pousmál se trpce Tom a podíval si Billovi hluboko do očí. "Úplně přesně si pamatuji chvíli, jak jsme běhali kolem té chaty a pak jsem tě políbil... a pak? Pak už bylo náhle všechno jiné," povzdechl si a smutně nahlédl do Oliverovy ohrádky, kde na ně to malé mimčo nechápavě koukalo s očima doširoka rozevřenýma a pusinkou mírně zapatlanou dětskýma slinama. Samozřejmě s beruškou v náručí.

"Neměl jsem tě tam brát. Nic z tohohle by se nestalo," prohodil Tom zničeně a malinko se roztřásl z mokré mikiny.

"Ale ani tohle," doplnil jej Bill vážně a s neklidně našpulenou pusou se k němu přiblížil. "Nebo chceš i na tohle zapomenout? V tom autě jsme si tehdy něco slíbili, Tome. A tys mi slíbil, že budeš u mě kdykoliv tě budu potřebovat. Že spolu zůstanem, i kdyby se dělo cokoliv. A nějakej hlupák si o mně navymýšlí a ty mu hned uvěříš. Kdybys mě miloval skutečně, tak bys věřil mně. Zřejmě jsem se však ve tvých citech spletl. Slepě jsem v tebe věřil a miloval jsem tě, ať už se dělo cokoliv. Ale teď je to jedno. Chtěl jsi konec, dokonce chceš odejít, tak jakej smysl má zůstávat? Půjdu také. Někam daleko od tebe, i když pochybuju, že to pomůže, protože já tě opustit nechci, ty mě zřejmě jo," naposled se dlouze zahleděl do jeho očí, poté vyndal z ohrádky Olivera a pomalu s nim mířil do pokoje. Snažil se působit klidně a co nanejvýš pokojně. Chtěl, aby Tom viděl, že on to zvládne! Jenomže jen co se za ním dveře zavřely, jeho oči se znovu naplnily drobnýma slzama a on propukl v tichý pláč…

Toma jakoby polili ledovou vodou. Konečně mu začalo docházet, co všechno způsobil svou neústupnou žárlivostí a popleteností. Když uslyšel Billa mluvit o odchodu někam daleko, zastavilo se mu srdce… On by odešel tak nejdál k Andymu, víc by se neodvážil. I přes své silné řeči, kterými chtěl jenom více ublížit, věděl, že by bez něj nevydržel jedinou hodinu. Přišel by si tak sám…

Zklamaně si napravil mokrou mikinu a nerozhodným krokem vykročil ke schodům, kde ještě před chviličkou zmizel jeho bráška. Možná že to takhle dopadnout mělo…

Vztah mezi dvojčaty přeci nemůže vydržet dlouho, takže by se měl těšit i za tu chviličku, kterou mohl Billa milovat. Jejich lásku by dokázaly narušit jenom zákony, které by byly rázně proti.. Jenomže Tom se zákony nikdy neřídil, ba naopak! S radostí je pořád porušoval. A Daniel přeci působil jako jejich zákon… Jako něco, co by jim jejich lásku chtělo vzít a zničit. Něco, co by nejraději zničilo oba. A on mu to málem dovolil!! Opravdu měl tolik odvahy, aby dokázal skončit to, co jej jako jediné dokázalo udělat šťastným?! A to jenom za cenu nějakýho hloupýho rozmaru kluka, který žárlil?! Až teď mu došlo, jakej byl kretén. Rychlými kroky vyběhl schody nahoru a zastavil před jejich pokojem.

Nikdy by to nedokázal!! Prostě by si Billa nedokázal vymazat ze své hlavy, a ještě těžší by to bylo u srdce, které tlouklo jenom pro něj. Nechápal se… nemohl uvěřit tomu, jak dlouho dokázal být zaslepen Danielovou lží. Nevěřil mu… nevěřil bytosti, která mu dokázala ukázat smysl života. Pochyboval o jeho lásce a důvěře… Snad ještě není úplně pozdě…

Ještě jednou se zhluboka nadechl a opatrně dveře pootevřel. Na posteli uviděl svou lásku s miminkem na klíně, jak se na něj různě cenil a šimral jej a Oliver se smál jako nějakej blázínek. Tlapkal ručkama a natahoval po Billovi drobné prstíky, zatímco on mu vždy se smíchem unikl a tváří se odsunul.

"Ty si můj malý brouček," šeptl Bill s jemným úsměvem a láskyplně jej k sobě přivinul."Ty jsi moje jediné štěstíčko, víš to?" zašeptal mu do vlásků a zničeně pohlédl na druhou půlku postele. Chyběl mu. Tak moc mu chyběl. Z myšlenek jej probralo Oliho nadšené zavýsknutí, když se ve dveřích zjevila ještě jedna sklíčená osůbka. Bill se nejdříve poplašeně ohlídl po Oliverovi, ten však vesele výskal a natahoval ručky po Tomovi, který Billovi málem vyrazil dech. Nikdy by neřekl, že by za ním přišel. S pusou, mírně pootevřenou sledoval Toma, který si vedle něj sedl, v jeho očích se však znovu skvěla ta neskutečná láska a radost, a po bolesti, nebo chladu už nezůstalo ani stopy…

Opatrně si vzal od brášku Olivera, který se k němu nemotorně přivinul.

"M-měl by sis to převlíknout, jinak nastydneš," pípl Bill nevinně a opatrně natáhnul ruku po Tomově mokré mikině. Tom se však náhle postavil a s jemným pohupováním popošel až k Oliverově postýlce, kam opatrně miminko položil a pečlivě jej přikryl drobnou dečkou. Poté se opatrně obrátil na Billa, který byl suchý a ležel na posteli jenom v Tomově oblíbeném triku, které mu sahalo snad po kolena.. Spával v něm skoro pořád, a proto si až teď, když se na něj Tom dlouze zahleděl, uvědomil, že to zřejmě už neměl dělat.

"K-když chceš, tak se převlíknu," řekl rychle a pohotově vstal.

"Ne, Bille, počkej," Tom jej jediným pohybem zastavil a opatrně jej chytil za loket. Bill se v jeho očích mohl znovu utápět, dokonce se jej nesměle dotýkal. "Klidně si to tričko nech, seš v něm nádhernej," zašeptal Tom měkce a v očích se mu znovu zaleskly slzy. Byla mu zima, jeho tělo bylo kompletně smáčené a oblečení jej nepříjemně studilo, přesto jej však něco hřálo u srdce. Byl to Bill. Zoufale jej objal kolem krku a naléhavě se k němu přitiskl celým svým tělem.

"Miluju tě lásko… prosím, věř mi," šeptal mu do ucha, zatímco mu jemně kousal ušní lalůček a líbal kůži na krku. Tom tiše vydechl a omámeně přivřel oči. Jak dlouho o tomhle snil?! Kvůli jeho hlouposti však málem přišel o všechno, co ještě mělo cenu.

"Věřím ti, Bille. Strašně mě to všechno mrzí. Omlouvám se ti… J-já tě moc miluju a je mi to všechno líto. Řekni, že ještě není pozdě," se zoufalým výrazem se mu dlouze zadíval do očí, ve kterých se snažil vyčíst odpověď. Jenomže ta byla překvapivě jiná, než čekal…

autor: B-kay

Jen dětská láska? 2/2

autor: B-kay

Už znova. Už znova se bezdůvodně pohádali. Skoro vůbec spolu nemluvili a i to malinko chvil, co byli spolu se prohádali. Jakoby se jeden druhýmu vyhýbali. A taky že to tak i dělali. Tom mněl velikej strach, že by to Bill třeba mohl zjistit. Zjistit, že už jej dávno nebere jenom jako bratra ale moc rád by jej chtěl brát jako osobu, kterou nadevše miluje. A že on Billa miloval.

---

Jenomže se moc bál, jak by na to bratr reagoval. Kdyby jen věděl, že Bill uvažuje úplně stejně, jenom má taky takovej strach. I když teď spolu moc nemluvili, stejně jej mněl pořád rád. Jenomže z Tomovy strany si už tím nebyl tolik jistej. Už tak dlouho od něj neslyšel, že jej má rád, nebo že mu na něm záleží…

Už zase… už zase šel spát sám a smutnej a přitom věděl, že bratr je jen kousek od něj ve vedlejším pokoji. Už tolikrát chtěl jít za ním a třebas se mu i omluvit, no nedokázal to. Bál se Billova odmítnutí. Moc mu ublížil. Tolikrát na něj dokonce bezdůvodně křičel jenom proto, aby zapudil to touho políbit jej na ty sametové rty přímo volající po polibku. Ale dneska to už fakt přehnal. Bill vlastně za nic nemohl. Vždyť on vůbec nemohl za to, že Tomovy upadla kytara při zkoušce, no i tak to schytal jenom on. Mněl v očích slzy při pomyšlení na to, jak se teďka musí Bill trápit. A že nebyl daleko od pravdy.

Bill seděl schoulenej ve skříni stejně jako se kdysi ukrýval při schovce před Tomem. I teď se chtěl ukrýt. Chtěl se ukrýt před tím, co cítil, jenomže, jedna skříň mu v tom asi moc nepomůže. Nechápal, jak se to mezi nima mohlo takhle změnit. Co mu udělal, že je na něj takhle zlej? Copak už jej nemá rád? Tolikrát mu to přeci šeptal do ouška, když spolu jako malí usínali a ted? Ted od něj slyší jenom urážky, nadávky a výčitky. Tak moc by chtěl vrátit čas. Kdyby to jen šlo. Smutně si setřel slzu, která mu stékala po rtech a trošku hlasitěji vzlykl. Opřel hlavu a zeď skříně a přemejšlel. Co má udělat, aby to bylo mezi nima zase takový jako dřív? No nic jej nenapadalo. Bill ho tak moc miluje a on je na něj takovej. To si přeci nezaslouží.

"Bille?", otevřeli se najednou dveře Billova pokoje a dnu vstoupil Tom. Přišel se mu za všechno omluvit, a konečně uznat pravdu i před Billem. Chtěl mu říct, proč byl na něj poslední dobou takový. Už to chtěl skončit. Už nechtěl mít před bratrem tajemství. Bill se ale nechtěl nechat prozradit a dál potichounku seděl ve skříni a čekal, až bratr odejde. "Bille, musím s tebou mluvit", šeptl a rozhlížel se po pokoji.

Byl cítit tu sladkou vůni bratrova parfému. Bill by tam klidně vydržel i dýl, no jaksi se mu pošmykli nohy, když hledal tu správnou polohu a už a zase jako tenkrát před 13 lety ležel najednou u Tomových nohou.

"Bille", šeptl Tom a sesunul se k zemi k němu. Zahleděl se mu do těch krásně zmatenejch očí, pod kterými se rýsovaly stopy rozteklých linek. "Tys brečel?", zeptal se jemně a setřel mu opatrně prstem jednu šmouhu z obličeje. "I kdyby je to jen a jen moje věc", odsekl mu Bill, kterej si pořádně udeřil už dost známou ruku. Tom si přesně pamatoval, co se stalo tehdy, a tak to udělal i teď. Vzal Billovu ručku a jemně ji pofoukal. Nemohlo mu uniknout Billovo zachvění. Že by v tom nebyl sám? "Tome, prosím tě odejdi", šeptal Bill už na pokraji svých sil. Nevěděl, jak dlouho ještě odolá Tomovým dotekům a vlastně i přítomnosti.

"Nemůžu odejít Bille…hrozně mně to mrzí, ani nevíš jak, já", začal šeptem, no Bill jej ihned přerušil. Prudce vstal a nevěřícně hleděl na Toma. "Tak tebe to mrzí? A mě co? Co já Tome? Já to tady trpěl už tak dlouho a…", křičel po něm Bill, no najednou přestal, protože se jeho křik změnil v tlumený výkřik, a to když jej Tom nečekaně popadnul kolem krku a horlivě políbil. Už nedokázal čekat. Prudce pronikal mezi bratrovy rty jazykem a nechtěl ani uvěřit tomu, co právě dělá. Bál se dokonce otevřít oči. Bill ničemu nechápal. Byl to pro něj dost velikej šok. Ale nedokázal to utnout. A proč by taky viď? Snil o tom už tak dlouho, a teď se mu to splnilo. Začal Tomovy polibky opětovat. Líbali se intenzivně a ani jeden z nich nemyslel na budoucnost. Žili jen přítomností…A minulost? Ta pro ně není důležitá…

Billovy boty?!

Tk tomuhle se ani nechce věřit =D Tak jsem tak prolízala portál "pro ženy" - módní trendy a narazila jsem na článek... jmenoval se myslím "Boty slvných mužů? Co je už moc?" No anarazila jsem tam na tohle! Pamatujete Billovy helloweenské boty?!

Živelná pohroma II. 14.

autor: B-kay

"To nemyslíš vážně," ztichlou místností se ozvalo nechápavé zabručení, pocházející ze rtů plavovlasého chlapce. "J-já bych nikdy nevěřil, že to dokážeš," promluvil malinko smutněji a unaveně dopadnul k zemi vedle svého kamaráda, který se topil v slzách.

---

Andy snad ještě nikdy neviděl Toma v takovýmhle stavu. Vlastně to bylo úplně poprvé, co měl tu čest spatřit jeho slzy. "Ale když ti to má pomoct a víš, žes udělal správně, tak tě budu ve tvém rozhodnutí podporovat, to přeci víš," pokusil se o nesmělý úsměv, který však Tom vůbec nevnímal. Zničeně hleděl před sebe, a zarytě mlčel, zatímco jeho tváře kropily naléhavé slzy. Nedokázal se přesto přenést. Bylo to daleko těžší, než si myslel.

"Chybí mi," pípl a měkkým pohledem projel Andyho pokoj.

"Já vím, brácho, ale ty to zvládneš, hmm? Já to musel také zvládnout," poplácal jej smířlivě po ramenou a odpil si doušek ze své limonády. Tomova sklenka však byla pořád plná. Nedokázal se přimět ani jíst ani pít. A kdyby nemusel, nežil by. Stejně měl jeho život smysl jenom do té doby, co byli s Billem spolu. S Billem, jako by z jeho života odešla všechna radost a naděje. Je to jenom několik hodin, co to s Billem oficiálně ukončil, ale život se mu začal rázem kácet. Nedokázal v domě zůstat dýl a dívat se na Billovy slzy a usedavý pláč. I to malé miminko jistě cítilo, že něco není v pořádku. Vlastně nebylo v pořádku vůbec nic, a zřejmě ani nebude…

"A jak to vzal Bill?" Andyho dlaně jemně pohladily Pohromu po chlupaté hlavičce a jeho pohled se opět vryl do bolesti, ukryté hluboko v Tomových očích.

"Jak? Celou noc brečel, nedokázal jsem se na něj dívat. Ustlal jsem si v obýváku, ale stejně jsem ani oka nezamhouřil. Nešlo to," vzlykl a otráveně hodil po malém pejskovi míč, který si to však vyložil špatně a pochopil to jako návrh na hru. "Pohromo, ne," snažil se ji od sebe odsunout, ale při pohledu do těch sladkých hnědých očí se mu zarazil dech. Přesně takhle se na něj Bill díval, když něco provedl, nebo se něčeho bál. Přesně tímhle pohledem si jej získal. Za všechno můžou jeho nádherné oči!

"Tome, kdybys chtěl, tak se můžeš na pár dní nastěhovat sem. Nebo taky Bill. Možná by vám pomohlo, kdybyste byli chvíli odděleně. Mně taky pomáhá, když jej nevidím," šeptl a snažil se působit vyrovnaně a vlastně kompletně smířen se situací, ale Tom přesně věděl, že je na dně. Možná by to pomohlo, ale myšlenka na to, že by měl nadobro opustit Billa, jej přímo děsila. A nesměl být také sobecký, mají přeci u sebe Olivera a Bill by to sám nezvládl. "Děkuju, ale to nejde. Máme to mimino a... nechci, aby tam zůstal sám. Cítím, že strašně trpí a kdybych od něj odešel, nebo on ode mě, bylo by to ještě horší," konečně vzal do dlaní skleničku, na kterou se však jenom prázdným pohledem zadíval a pak ji znovu položil zpátky. "My jsme vlastně ještě nikdy necítili potřebu opustit toho druhého. S tímhle jsem ale nepočítal," povzdechl si a nedokázal více odolávat pejskovým očím.

"Já také ne. Sliboval mi hory doly. Ale byla hloupost začínat si s klukem Tome! Aspoň tedy s ním. Kluci se mi vždy hnusili, ale on… on byl jinej. Já to ale překousnu, jsem silnej, ale hlavně to nebylo moje dvojče," nesměle vzhlédl k Tomově tváři, která se už znovu topila v neutichajícím pláči.

"Co mám dělat?! Jsem snad ubohej, když mám strach a strašně žárlím jenom při pomyšlení na to, že by slova toho idiota mohli být pravdou?" sykl skrze pevně semknuté rty a to slovo "idiot" doslova zasyčel. Andy se na něj však smutně usmál.

"Tome, já už jsem Billovi odpustil a pomalu mu začínám věřit. Na tvém místě bych se pokusil o totéž a pokusil se ještě zachránit, co se dá. Dokud není pozdě, hmm?" mírně do něj drcnul a násilím mu vecpal do dlaní skleničku, kterou musel Tom násilím vypít, jinak by mu ji Andy nalil přímo do krku.

"Jenomže podle mě už je pozdě... Udělal jsem chybu, ztratil jsem ho," vydechl a sklesle se zadíval na kufr stojící opodál, který zřejmě ještě patřil Danielovi…

Bill se šel s malým projít k řece, protože si naivně myslel, že by mu změna prostředí snad mohla pomoct. Stejně se však zakotvil na nejbližší lavičce a tam se zoufalým pohledem pozoroval čistou vodní hladinu, která odrážela nehezkou spleť hustých mraků, které neznačily nic hezkého. Snažil se neplakat, už jenom kvůli Oliverovi, který se na něj smál a vesele po něm natahoval packy. Vypadal tak roztomile. Bill si na něj během těch několika dnů pořádně zvykl a už prostě nezačínal rána ničím jiným, než letmým pohledem do malé postýlky. Byl vlastně jedinou spojkou, mezi ním a Tomem. Jinak by spolu nemluvili vůbec. Bill nechtěl ani pomyslet na to, co přijde, až to miminko odjede a oni zůstanou doma s mamkou.. Nevěděl, zdali se dokáže udržet a neplakat před ní, protože bylo daleko jednodušší hrát spokojený výraz u telefonu, než ve skutečnosti.

Z přemýšlení jej vytrhlo až jemné zatahání za vlasy a následně Oliverův sladký pohled. Bill se na něj pokusil usmát a starostlivě napravil modrou čepičku, která mu zakrývala jemné vlásky. Opatrně jej vyndal z kočárku a položil si jej na klín. Zamyšleně pohlédl k vodní hladině a jemně nasál vůni miminka. Jeho oči se však vzápětí zalily slzami, které sice nesnášel, pálily jej celé oči, ale nedokázal s nima bojovat. Tak moc by chtěl mít miminko. Krásné malé mimčo, které by bylo jenom jeho a Tomovo. Ale pochyboval, že by s ním Tom ještě dokázal sdílet jeden pokoj a ne to ještě péči o jejich dítě. Tahle představa byla pouhým snem, který se zřejmě realitou nestane… Oliver v jeho náručí překvapeně zavýskl, když mu na nosíku přistála první kapka deště. Bill se raději uznale rozhodl vrátit se zpátky, protože obloha získávala spíše černý odstín. Jenomže dešti stejně neunikl, a proto když konečně stanul před jejich domem, nebyla na ně suchá jediná nitka. Malý Oliver byl pořádně zababušen do teplé deky, kterou kolem něj Bill omotal, tudíž neměl žádnou šanci nějak vážně promoknout. Se slzami v očích rychle vyběhl nahoru pro čisté Oliverovo oblečení, nevšímaje si detailů, že on sám byl totálně promočený, třásl se zimou a mokré oblečení jej dokonce nepříjemně studilo a způsobovalo mu husí kůži.

"Ták tady máš," pokusil se o milý úsměv, když převlečenému Oliverovi skládal několik hraček do ohrádky, aby jej alespoň na chvilku zabavil, zatímco se půjde převlíknout. Stačil však vyjít jenom několik schodů, a už se dveře podruhé otevřely, teď v nich však stál Tom, který působil dojmem zmoklého štěněte a nevypadal o moc líp, než Bill samotný. Tváře mokré jak deštěm, tak slzami, oči opuchlé a tvář beze známky radosti.

Jejich pohledy se rázem protly a vůbec si neuvědomili, že na sebe hledí už hezkou chvilku. Tom přímo hltal pohledem Billovo třesoucí se tělo, které působilo ještě štíhlejším dojmem, díky mokrému oblečení, které jeho dokonalou štíhlost ještě zdůraznilo... Tak moc jej miloval. Bill na tom nebyl o moc líp. Se zatajeným dechem sledoval Tomův divoce pulzující hrudník a nedokázal věřit faktu, že se jej už nikdy nebude moci dotýkat, líbat jej, milovat se s ním...

Chtěl se k Tomovi rozběhnout a políbit jej, avšak Tom zazdil jeho naději a malinkou známkou radosti jediným pohledem.

"Asi by bylo lepší, kdybych na nějaký čas, až se mamka vrátí, odešel…"

autor: B-kay

Živelná pohroma II. 13.

autor: B-kay

Bezmocnými kroky tiše šlapal nahoru s jistotou, že je mezi nimi konec!

Zničeně si k sobě tulil zmatený miminko, které si lehce vonělo k jeho vláskům a sem tam jej za ně jemně zatahalo. V pusince žmoulal modrý dudlík a očka se mu lehce třepotala. Bill věděl, že by netrvalo dlouho a usnul by mu v náručí. Tom na něj zespoda zničeně hleděl a po tvářích mu stékaly třpytivé slzy. Ztratil jej… tím si byl už více než jist… I když mu chtěl všechno odpustit… i když jej miloval tak zoufale… nedokázal to. Nedokázal v sobě zapřít ten fakt, že jej líbaly Danielovy rty… Že se jej možná Daniel také dotýkal…Vidina Billa uprostřed divokého muchlování s Danielem jej uvnitř málem rozdrtila. Chtěl mu věřit. Tak strašně moc chtěl uvěřit jeho tichým slůvkům, kterýma se mu omlouval a prosil, aby mu věřil. Ale byl až příliš veliký slaboch, aby dokázal odpustit. Nevěra strašlivě bolí a on až teď zjistil, co to slovo "strašlivě" znamená…

---

Bill vešel tiše do pokoje, kde rozsvítil a Olivera opatrně položil na postel. Se slzami na krajíčku jej pečlivě navlíkl do jeho pyžámka, vzal jeho oblíbenou hračku a láskyplně jej položil do jeho malé postýlky. Ještě chvilku se díval, jak se jeho očka pomalu zavírají a on se klidně ubírá do říše snů...

Kdyby se tak Bill mohl vzbudit a říct si, že to byla jenom ošklivá noční můra! Jenom sen, který by už nikdy nechtěl zažít... Jenomže věděl, že je to stejně nemožné, jako čekat nějakou sněhovou vichřici uprostřed pouště. Úplně zbytečné… Prostě o Toma přišel…

Při pomyšlení na to, že už nic nebude tak, jako dřív, se mu po tvářích začaly kutálet hořké slzy, které nešly zastavit. V závalu zoufalého pláče se svezl k zemi, kde se stočil do klubíčka a zdrcenou tvář se snažil ukrýt v dlaních. Nevěděl, čím si to zasloužil… Co tak strašlivého udělal, že musel přijít o to nejkrásnější, co měl?! Nic… až příliš jej miloval… to bylo možná jedinou chybou, které se dopustil. Nedokázal si představit, že by se nevzbouzel v Tomově objetí… že by si najednou musel znovu přivyknout na ten život, kterým žili předtím… Každý měl svůj život, své starosti a své životy dokázali proplést jenom bratrskými radostmi a strastmi. Nic takového, jako je láska nebo vášeň mezi nimi tehdy nebylo. Něco jako touha k jejich vztahu prostě nepatřilo. Líbání, doteky, mazlení, sex… to všechno se jim nečekaně otevřelo, a když se tomu oba dva odevzdali, znovu se to začalo pomalounku ztrácet…

Bill si třesoucí se dlaní setřel jemné slzy a poté se převlíkl do proužkovaného trika a černých boxerek na spaní. Uplakaným pohledem probodl manželskou postel, ve které se nejednou milovali, a snad poprvé do ní uléhal sám. Sám, bez vědomí, že za ním Tom přijde a přitulí si jej… Věděl, že jej nemusí čekat, protože Tom stejně nepřijde.

Zdrceně přivřel své nádherné oči a snažil se usnout. Jenomže jakmile je zavřel, viděl jenom Toma… Slyšel jeho roztomilý hlas, cítil jeho doteky a teplo jeho těla. Dokonce si uměl bez problémů vybavit jeho nádhernou vůni. Už teď si byl více než jistej, že bez něj nedokáže žít. A kvůli Danielovi se jej také nemínil vzdát!

Prudce se posadil, setřel si zbytky slz, které mu ještě ulpěly na tváři a v jeho srdci svitl ještě poslední plamínek naděje. Se smutným pohledem vzhlédl ke dveřím v naději, že by snad přišel. Jeho naděje však byla marná. Zklamaně našpulil rty a neobratně z postele zase vylezl. Jeho tělo se chvělo zimou, ale tu v téhle chvíli nevnímal. Když konečně došel ke dveřím kuchyně, všiml si, že jsou pootevřené, avšak uvnitř byla tma. Zvědavě nakoukl dovnitř, avšak když uviděl Toma, jak zničeně seděl u okna a s bolestí ve tváři hleděl na ulici, smutně sklonil tvář.

"Ch-chci si s tebou jenom promluvit," pípl tiše, čímž vytrhl Toma z přemýšlení a lehkými kroky popošel k židličce, která byla přesně naproti Tomovi. Jeho zničený pohled se ihned vpil do Tomových očí, které se snad poprvé neusmívaly, ani v nich nehrály ty nádherné plamínky štěstí. Dokonce v nich neviděl ani lásku, kterou plály ještě donedávna… Všechna ta radost a oddanost byla náhle pryč a v jeho očích se neodráželo nic… Absolutně nic, kromě bolesti, vzteku a strachu z budoucna.

"Poslouchám," vydechl sklesle a svůj pohled znovu upřel do okna. Odmítal se na Billa dívat! Nevěděl, zdali chce vytrestat jeho, nebo sebe… Nerozuměl si…

Avšak už jenom při pohledu na ty nádherné rty, které teď zdobily jemné ranky věděl, že to líbání nebylo líbání lásky. Přesto však nedokázal ze své mysli vymazat Danielovy odporná slova a nechutné lži. Pořád mu v uších zněly fráze, kterýma popisoval Billovy polibky a doteky. Nedokázal to v sobě potlačit. Bylo to prostě daleko silnější, než byl on sám.

Bill se tichounce zvedl a popošel blíž. Dokonce se nesměle posadil vedle bratra, který na něj sklíčeně hleděl.

"Opravdu si myslíš, že bych byl schopnej podvést tě?" šeptl tiše a snažil se Toma přesvědčit o lásce, kterou cítil. Lásce, která sice nepatřila vybraným pravidlům, přesto však byla čistá a neposkvrněná.

"Bille, já o tom už nechci mluvit. Tohle všechno mě strašně ničí a já nevím, co bude dál," povzdechl si, jenomže s čím nepočítal, byl Billův pláč. Billova tvář se zničeně zkřivila a on se znovu neubránil tichému pláči, který drásal jeho hubené tělíčko.

"Myslel jsem, že si věříme. Já ti věřil pokaždé... a -a ve všem, Tome. Ty mně asi ne," zklamaně sklonil tvář a jazykem si jemně přejel po rtech, na kterých ulpěla nejedna slza. Tom šílel…

Tak moc jej chtěl znovu líbat. Cítit jej, dotýkat se ho… milovat se s ním. Tak strašně po něm toužil. Neskutečně mu chyběl jeho nádherný smích a sladká slova… ale ještě víc postrádal tu nádhernou blízkost jeho těla a teplo, které jej pokaždé dokázalo ukolébat ke klidnému spánku…

Ze zamyšlení jej vytrhl až vlahý polibek, který mu přistál u koutku rtů. Bill si totiž dodal poslední zbytky odvahy a zkusil vsadit ještě na poslední možnost. Jemnýma pusinkama nesměle pokrýval slanou kůži, která chutnala po slzách. S neskonalou trpělivostí se snažil Toma vydráždit, avšak ten se ani nehnul a překvapeně jej pozoroval. Bill se od něj malinko odsunul a jemně se otřel nosem o ten jeho. Tak moc mu chyběl… Chtěl se s ním znovu líbat. Potřeboval, aby se jej dotýkal… nechtěl si připustit, že je konec.

Toma dostávala jeho mazlivost a vášeň, se kterou se jej snažil přimět ke spolupráci. Jemně líbal Tomovy měkoučké rty… sál je. Opatrně je bral mezi své a jenom zlehka ochutnával jejich plnost. Bylo to nádherné, i když jeho polibky opětovány nebyly. Nevědomky se mu pokládal na klín a jeho ruce po chvilce zmizely v Tomových dredech, které začaly něžně proplétat a hrát si s nima. Když ucítil Tomovy dlaně na svých bocích, pokusil se přitvrdit a jemně narazil jazykem na pevně semknutou barikádu Tomových rtů. Tom jej však líbat odmítal. Opatrně jej od sebe odsunul a doslova chladně ze sebe setřásl. I když se mu srdce lámalo na sto kousků, nedokázal jednat jinak. Bill poznal, že prohrál. Už nebylo cesty zpět.

"Bille, mezi náma je prostě… k-konec," šeptl a zoufale se snažil potlačit palčivé slzy, které Bill v sobě dusit nedokázal. Bill zničeně dosednul na židličku, ze které se však spěšně postavil a beze slova utekl zpátky nahoru, kde už Oliver neklidně plakal a snažil se k sobě někoho přivolat. Jediný, kdo jej však do téhle chvíle slyšel, byla akorát tak Pohroma, ale ta na něj jenom zaujatě hleděla a vrtěla ocasem. Když se však dveře naléhavě otevřely, Oliver zoufale natáhnul svoje drobné pěstičky po Billovi, který jej bez váhání vzal do náruče a s jemným houpáním a pohupováním se jej snažil ukolébat ke spánku. Nemělo to však moc veliký efekt, jelikož on sám brečel a potřeboval obejmout…

autor: B-kay

Živelná pohroma II. 12.

autor: B-kay

Pomalounku se otočil a jeho uplakané oči se střetly se svým nádherným protějškem. Tom se na něj strnule díval a pohledem mapoval každý milimetřík jeho andělské tváře… S tímhle se prostě bude muset smířit. Bill je nádhernej a někdy se jistě stane, že se někomu zalíbí. Ale proč právě Daniel?!

Vždyť to byl právě on, kdo jejich vztah před nedávnem zachránil…

Tak proč se jej teď pokusil zničit?! Nerozuměl tomu… Vypadali tak hezky… Andy mu konečně přišel šťastný a až po uši zamilovaný. Daniel mu vrazil nehezkou dýku do zad s jeho nejlepším přítelem…

"Asi bych měl dneska přespat raději u Andyho," šeptl po chvilce, čímž Billovi podupal ty poslední zbytky naděje, že by to zase mohlo být jako dřív…

---

"Když to tak chceš, tak jdi. Já to tady nějak zvládnu i sám," hluboce si povzdechl a pomalounku se posadil na kraj postele. Tom se na něj však nepřestával dívat… Cítil tu bolest, která se rozlévala celým pokojem… cítil všechnu to strašlivou úzkost a beznaděj, která jej náhle pohltila a nedokázal s ní bojovat. Nedokázal bojovat ani s ním…

Ale představa, že by navždy ztratil Billa i toho malýho prcka, jej srážela na kolena. To nemohl dopustit! Ne kvůli Danielovi! Vždyť Bill byl smyslem jeho života… Nedokázal by se jej vzdát ani za cenu nevídané bolesti. Jeho láska by všechnu tu bolest dokázala přelstít! Teď si však ničím nebyl jist. Ještě před chvilkou chtěl odejít k Andymu a tam se usadit alespoň na několik dní, ale při pohledu na Billa, který se silou mocí snažil neplakat a víčka se mu třepotala jako křídla motýlů, zaváhal. Nemohl by jej jenom tak opustit. Miloval jej přeci! A žádný Daniel by mu ze srdce nedokázal vyrvat to, co cítil k Billovi…

Bylo to všechno tak zvláštní. Ještě nedávno bral Billa jako svého nešikovného brášku, kterého však zbožňoval nadevše. Chránil jej a staral se o něj a jeden jediný výlet změnil celé jejich životy… Nejdřív Billovy prosíky, ať jej vezme s sebou, nebral jako nejlepší nápad, ale teď byl rád, že jej tehdy s sebou vzal. Všechno se to mezi nima změnilo na té osudné chatě, která může vlastně za všechno. Tam se poprvé skutečně políbili… také se tam poprvé milovali. A Tom se tam konečně zamiloval!

Jenomže s příjezdem domů se začaly z každé strany sypat překážky, které jim jejich lásku znepříjemnily… Všechno zatím zvládli překonat, ale… tahle překážka byla silná a oba to věděli…

Bill se už nedokázal více ovládat a z jeho očí se mu spustil tichounký proud slz, které pomalu kropily jeho tváře. Unaveně složil tvář do dlaní a naplno se rozplakal.

"Tome, jdi už pryč!" vzlykl a bez jediného pohledu ukázal na dveře. "Prosím, odejdi už," zopakoval ještě jednou, ale Tom odejít nedokázal. Se slzami v očích sledoval to zraněné klubíčko neštěstí, které při každém styku slz a bolavých rtů ublíženě vydechlo. "Jdi," šeptl vysíleně, a konečně se na něj podíval. Tom si smířeně povzdechl, opatrně si vzal ze židle hrubou mikinu a beze slova odešel.

Když se za ním zavřely dveře, Bill se srdceryvně rozplakal. Nechtěl jej odehnat... Ale také by se na něj nedokázal dýl dívat. Nechápal, proč mu Tom nevěří... Copak mu tolikrát nedokázal lásku jak slovy tak i konáním?! Ještě více jej bolel fakt, že raději uvěřil cizímu klukovi, který si jenom tak z rozmaru usmyslel, že zničí životy všech, kteří mu věřili a měli jej rádi... Vždyť chtěl mít s Andym dítě… co se mu to stalo?!

Tom vysíleně šlapal městem a přesně věděl, kam jeho kroky míří. Stačilo jenom deset minut, a on už stál u dveřích Andyho domu s uplakaným obličejem. Opatrně zazvonil, a když ani po třetím zvonění nikdo nepřišel, malinko hlasitěji zaklepal. To se však už dveře pomalu otevřely a ven vykoukla Andyho opuchlá tvář. Tom jej ještě nikdy neviděl v takhle hrozném stavu. Vlasy měl rozcuchané a slepené, oči měl pláčem zarudlé a opuchlé a rty malinko překouslé… Tohle sice není výraz, rovný klukovi, ale kdybyste cítili to, co právě cítil on, chápali byste jej. Ztratil osobu, do které vkládal největší naděje… vlastně tím ztratil všechno…

"Ahoj," pípl Tom opatrně nadmíru tichým hlasem a nejistě se podíval do očí nejlepšího kamaráda. Andy však neříkal nic, jenom na něj zdrceně hleděl. "Můžu dál?"

"Jo," řekl rychle a dovolil Tomovi vejít. Když se dveře s jemným bouchnutím přivřely, Andy se vrhl do Tomovy náruče a zběsile si jej k sobě tulil. "Nenávidím ho!! Tak strašně moc jej nenávidím!" brečel a svíral Toma tak silně, až musel lapat po dechu.

"Já vím. Chápu tě," šeptl tiše a přátelsky jej poplácal po zádech. Když se však rozhlídl domem, nic nechápal… Jako by tam někde vybuchla rovnou sopka. Všude byl nepořádek, poházené Danieloy věci, fotografie a snad deset lahví s nějakým čajem. "Cos tady prosím tě dělal?" zeptal se šokovaně a málem upadl, jak zakopl o jednu láhev.

"Tohle je konec, Tome!! Už jej nikdy nechci vidět! Je to jenom nechutnej hajzl! Takhle vypadá konec… i já jsem skončil," vzlykl a svezl se na kolena. Tomovi se chtělo plakat už jenom z pohledu na Andyho, který se unaveně rozbrečel.

"Ale no tak… tohle zvládnem, hmm? Bude to zase dobrý," vydechl a jen stěží se pokusil usmát. Náhle mu však v kapsách zavibroval telefon.

"Bill?" zeptal se Andy přiškrceně, jak sledoval Toma, který opatrně vzal do dlaní svůj mobil.

"I kdybych si to moc přál, Bill to nebude. Myslím, že je konec. Odporně jsem jej urazil a schytal jsem facku," špitl a podíval se na displej. "Máma," povzdechl si a pokusil se co nejveseleji zvednout. Chtěl se totiž vyhnout otravným otázkám, na které stejně neměl náladu.

"Ano mami?" zvedl zcela nadšeně.

"Ahoj broučku. Jak se máte? Co Bill? A co malý?" chrlila na něj Simone otázku jednu za druhou. Tom zničeně přivřel víčka.

"Máme se skvěle. Bill je v pohodě a malej je roztomilej. Všechno je v pohodě," zašveholil a podíval se na Andyho, který s útrpným výrazem trhal Danielovy fotografie.

"Miláčku, jsou tady strašlivé potíže. Nevíme, kdy se vrátíme… Počkej, dám ti Kamilu," řekla rychle a Tom po chvilince zaslechl hlas své tety.

"Tome, prosím tě, dovedli byste se o malýho ještě pár dnů postarat? Když ne, tak zavolám babičku, nebo-" Tom ji však zastavil.

"Ne to ne. My to zvládnem. Vy si to užijte a hlavně se netrap. Oliver je v pohodě," malinko se pousmál, když zaslechl Kamilin vřelý oddech.

"Děkuju, Tome," pípla.

"Není zač. Hlavně si dejte pozor, hmm?"

"Neboj, já vám ještě zavolám, jo? Pozdravuj brášku a dej za mě malýmu pusu," řekla smutně, protože ji Oliver příšerně chyběl.

"Jasně, pa," šeptl a konečně to položil. Jeho nucený úsměv se vytratil a vrátila se zpět bolest…

"Proč vlastně lidé vymysleli něco jako lásku?!" povzdechl si Andy vyčerpaně a strnule hleděl na kopu fotografií, kterou právě zničil. Tom si k němu přisedl a náhle mu padl pohled na fotku, kde byli jenom oni dva...

"Abys mohl cítit tu nádheru, když přijde... ale také bolest, když odchází," šeptl tiše Tom a skelným pohledem sledoval Billův nádherný úsměv.

"Mám i tu zničit?" zeptal se Andy tázavě a zastříhal Tomovi u hlavy nůžkami.

"Ne... tuhle ne," řekl tiše a smutně sklonil pohled.

"Miluješ ho, že jo?" drcnul do něj Andy něžně a při pohledu na Billa nedokázal uvěřit, že by byl schopný něčeho tak krutého, jako je podvod. Od začátku věřil, že ti dva byli pro sebe stvořeni... A možná kdyby se Daniel nezjevil, pořád by to tak bylo...

"J-já bych si nikdy ani nepomyslel, že se zamiluju. A už vůbec ne, do něj... ale teď si přijdu směšnej. Když jsme se milovali a byl tam i ten prcek, napadlo mě, jaké by asi bylo mít vlastní dítě... vlastní rodinu... V každé mé představě hrál on. A teď je konec..." vydechl sklesle a fotku raději rychle odložil, protože by se znovu rozbrečel. Andy si chápavě povzdechl a vzal do dlaní další fotku, aby mohl nelítostně oddělit své tělo od toho Danova.

"Stejně to v poslední době za moc nestálo. Asi v tom jeli déle, protože už ani... víš co... nestálo za nic. Já to chtěl, ale on ne," postěžoval si tiše a alespoň na chvilinku přestal plakat. Toma bodlo u srdce už jenom při vzpomínce na to nádherné milování tu noc před tím osudním výletem.

"Asi bych už měl jít," pípl a pomalu vstal. "Kdybys něco potřeboval, klidně se stav hmm?" pokusil se mírně pousmát a s lehkým kývnutím opustil Andyho dům…

Bill byl s Oliverem na menší přecházce, pak jej nakrmil a zrovna jej po teplém koupání zabalil do jeho drobného župánku a opatrně jej odnesl v doprovodu Pohromy do kuchyně, kde měl pro něj nachystanou lahvičku. Výraz jeho tváře se však vůbec nezměnil, dalo by se dokonce říci, že to bylo ještě horší. Slzné kanálky mu už vypověděly službu a co bylo nejhorší, i malý Oliver cítil, že něco není v pořádku. Bill byl smutný a i to malé dítě poznalo, že tam někdo chybí…

Bill mu vzal rychle lahvičku, Pohromě hodil jednu ňamku pro pejsky a šel do obýváku, kde malýho položil na gauč a smutně se na něj zahleděl. Malý Oliver hmátl po svém medvídkovi, náhle však jeho pohled zaujalo něco jiného. Bill se jenom na chvilku zamyslel a už mu to malé prtě nemotorně strkalo pod nos něco, v čem dokázal poznat Tomovu kšiltovku. Plačtivě ji vzal do dlaní a poté znovu pohlédl na miminko.

"Chybí ti?" vydechl sklíčeně a něžně k sobě kšiltovku přivinul. "To mně taky," pípl a láskyplně projel po hebkých vláscích, které zdobily hlavinku toho prcka. Oliver na něj hleděl svýma smutnýma kukadlama a natahoval po něm ručky. Chtěl být u něj…

Po chvilce se Bill rozhodl malýho uložit, proto jej vzal do náruče a opatrně došel ke schodišti, které vedlo k horním pokojům. Najednou se však dveře opatrně otevřely a dovnitř vešla Tomova utrápená postava, která nevykazovala žádné známky radosti. Oliver se na něj usmál bezzubou pusinkou a vesele po něm natahoval packy. Bill mu tedy vyhověl a popošel blíž k bráškovi, který na něj zničeně hleděl.

"Kdybys měl hlad… t-tak jsem ti udělal večeři, je na sporáku. Já jej půjdu uložit, a půjdu si také lehnout," řekl tiše a miminko si od Toma zase vzal. "Dobrou noc," špitl a vyšel první schod.

"Bille?" zavolal na něj Tom opatrně, a když se bráška otočil, zdrceně na něj pohlédl. "Dobrou noc," pípl a snažil se silou mocí neplakat. Bill zničeně sklonil tvář a snažil se polykat tiché slzy, které mu stékaly po tváři…

Tohle byl prostě konec… a kvůli čemu? Jenom kvůli tomu, že chtěl pomoct příteli…

autor: B-kay

Živelná pohroma II. 11.

autor: B-kay

"Já tomu nerozumím," ozval se tichý hlásek ložnicí, kde Tom Billovi jemně dezinfikoval rozseklou pusu a malý Oliver se vedle nich batolil se svým plyšáčkem.

"Čemu," Tom opatrně přiložil malý kousek vaty ke koutku Billových rtů a ten bolestně usykl. "Proč se to všechno stalo? Proč právě já?... Nejdřív Timo a teď..." ani nedomluvil. Ještě pořád nemohl přestat tiše plakat, už jenom při vzpomínce na to, co se seběhlo poté, co Tom vkročil do kuchyně... Nastala tam přímo drtivá hádka mezi Tomem a Danem, ale když se do toho vmíchal ještě i Andy, pak to teprve začalo. Bill tehdy raději s brekem vyšlapal schody nahoru s Oliverem v náručí a zavřel se v pokoji.

---

"Měl si mi to říct hned," Tom v sobě nedokázal potlačit menší hněv vůči Billovi.

Kdyby mu to včas řekl... nebo alespoň něčím naznačil, možná že by teď jeho pusa nemusela být na tři kusy. "Já vím…ale já o tebe nechtěl přijít," šeptl tiše a znovu tuše sykl, když se další kousek vaty setkal z jeho pusou.

"Řekl, že jste se líbali," vydechl tiše, a odložil vatu i lahvičku s dezinfekcí stranou. Poté vzal malýho do náruče a se smutným pohledem pozoroval, jak bere mezi prstíky dva z jeho dredů, které vzápětí skončily v té malé pusince.

"Tome, to ale nebylo líbání! On lže! Myslíš si, že bych jej líbal?! Opravdu si myslíš, že bych tě podváděl a nechal se sebou takhle zacházet?!" neudržel se a i přesto, že mu po tváři stékaly slzy, křičel. Ano! Snad úplně poprvé na Toma křičel v čirém zoufalství, protože už nevěděl, jak jinak, mu to má všechno vysvětlit! Už hezky litoval toho, že mu to neřekl hned, ale prostě to nedokázal…

Tom se na něj zaraženě díval, poté však mírně sklonil tvář a podíval se Billovi hluboce do očí… do těch nádherně hlubokých očí, ve kterých by byl vidět snad i oceán.

"Tak mi řekni, líbali jste se včera?? Ano nebo ne?" přímá a jednoznačná otázka, odpovědět však bylo těžší.

Bill věděl, že tímhle to Daniel úplně zkazil.

"Líbal mě, ale já se bránil. Opravdu jsem se bránil," vykvíkl tiše a nemotorně si setřel několik slz, které mu ulpělo na rtech.

"Takže už tomu všemu rozumím. On tě líbal, ale ty ses bránil…jasně. A já zatím koupal to dítě, o které ses měl stejně starat ty, protože tys jej jsem přivedl!" teď se zase neudržel on a jeho slova mizela v zoufalém křiku.

Malinký Oliver ničemu nerozuměl, ale vůbec se mu nelíbilo, že ti dva po sobě tak ječí, a proto se náhle místností ozval i jeho strnulý pláč. Bill se rozbrečel ještě více, ale přesto si vzal plačící miminko do náruče a snažil se jej jemným houpáním uklidnit.

"Dělám ze sebe jenom idiota. Ostatně tak, jako vždycky. Nejdřív tě chráním před Timem a teď zas Daniel. A nebo mi snad chceš říct, že ses líbal i s Timem?!" vydechl rozhořčeně, vzápětí mu však na tváři přistála facka.

"Nemáš právo po mě křičet! Nic jsem neudělal… možná jedinou mou chybou je to, že tě tak moc miluju… A ty mě považuješ za nějakou lehkou nánu," vzlykl, vzal Olivera do rukou a rychle vyšel z pokoje.

Tom se ještě chvilinku zmateně díval na dveře, ve kterých před chvilkou zmizela Billova postava, a poté se podél nich svezl k zemi. Nechtěl po něm křičet… nechtěl mu ublížit ještě více, ale neovládl se!

Žárlivost stoupala každým kousíčkem jeho těla a už jenom představa, že jej Bill podvedl s Danielem, jej doháněla k šílenství… Křičel po něm, že to Bill chtěl. Že jej líbal… ale při pohledu na Billa bylo jasné něco úplně jinýho.

Tom nevěděl, co má dělat! Teď jej ještě k tomu hezky pálila tvář, kromě slz i od Billových prstů, které mu uštědřily hezkou ránu. To s tím Timem přehnal… vlastně to přehnal celkově. Uvěřil raději planým slovům Daniela, než aby si o tom normálně s Billem promluvil. Ještě nad ránem mu říkal, že by si s ním vždy nejdřív promluvil a teď udělá přesný opak!

Nechtěl o Billa přijít… Byl do něj blázen a nemohl by se dívat na krach dalšího vztahu. Stačilo mu dnešní ráno a jejich spackaný výlet, který skončil pro Andyho více něž otřesně. Chtěl si s Danem užít krásný den, ale nepočítal s tím, že to skončí rozchodem… To nepočítal asi nikdo.

Tom vlastně nemohl uvěřit tomu, čeho by byl Daniel schopen. Věřil mu! Myslel si, že je to opravdový kámoš, ale náhle se ukázalo, že asi ne…

"Už je dobře, tady máš," Bill podával Oliverovi lahvičku s čajem, a nechal jej konečně klidného ležet ve svém náručí. Pohroma se sice také dožadovala pozornosti, ale Bill ji teď ani v nejmenším nevnímal.

Měl před očima Tomův zklamaný pohled s vyrytou bolestí, a v uších pořád slyšel to, jak po něm ječel...

Ještě nikdy se takhle nepohádali...

Zřejmě se půjde také on dnes vyplakat k Andymu a společně si budou vyčítat, co všechno udělali špatně... jenomže nejhorší na tom je to, že Andy se postavil i proti Billovi! S Danem to skončil hned, ale vinil z toho také Billa. Možná, že i tyhle řeči ovlivnily Tomovo chování... Snažil se to všechno vysvětlit, avšak neuspěl! Daniel byl asi lepší mluvčí a daleko silnější osobnost, než si všichni mysleli.

Bill už zase tiše popotáhnul...

Tohle měl být krásný den, prožitý v Tomově náručí někde na louce, obklopeni jenom tichounkou přírodou a mimikem... Místo toho to však skončilo fiaskem! Daniel utekl domů, Andy také a to, co se stalo před chvilkou, Billa dostalo úplně. Nikdy by nevěřil, že jej Tom slovy poníží natolik, aby mu dal facku...

Najednou však ucítil, že z Oliverových ruček vypadla flaštička a jeho drobné tělíčko se k Billovi nemotorně přitulilo. "Ty bys chtěl spinkat?" šeptl, ale jako odpověď mu stačil pohled na Oliho, kterého očka se jemně přivírala. Opatrně tedy vstal a zamířil rovnou do pokoje. I když věděl, že tam bude Tom, nemohl jej přeci uložit někam na gauč. Nesměle otevřel dveře a bez jediného pohledu či slova, se skloněnou tváří došel k postýlce.

"Jenom ho uložím a hned zase půjdu," šeptl tiše, a když malýho starostlivě přikryl, popošel ke dveřím. Náhle však na svém rameni ucítil něžný dotek Tomovy dlaně, která mu zabránila v úniku...

autor: B-kay

Celý minulý víkend...

Tak a tohle jsou animky z videí, které jsem natočila v neděli odpoledne... Taky u vás tak hrozně foukalo?

- perex -

---

No nevím, jak moc to jde vidět...

Musela jsem to sem dát přes photobucket... blog mi hlásil chybu =(

Tetris - aneb když jsem se nudila...

Tak jo... zase se vám po nějaké té době hlásím s něčím jiným, než s povídkami od B-kay...

To se člověk v tom horku o víkendu nudil... a tak... no zahrála jsem si tetris - a nahrála jsem rekord! Původní byl 15 000...

Živelná pohroma II. 10.

autor: B-kay

betaread: Janule

"Tomi?" šeptl Bill tiše, zatímco něžně přejížděl ukazováčkem po Tomově nahém břiše. "Hmm?" ozval se Tom ospale, oči jenom zpola otevřená, jak se snažil Billa vnímat.

"Můžu se tě na něco zeptat?" nadzvedl svou tvář a zahleděl se na svého brášku, který jej ospale pozoroval… Po tak krásném milování byl prostě vyčerpán, a vůbec netušil, co se jeho dvojčeti honí hlavou, že ještě nespí…

Jenomže Bill ani usnout nemohl. Pořád mu nešlo do hlavy to, co Dan udělal… Nerozuměl tomu. Kdyby byl on na místě Daniela a Toma by viděl s nějakou holkou, určitě by si s ním nejdříve promluvil, a až pak by začal jednat. Ale Dan ne! Bezhlavě se vrhnul po touze oplatit Andymu tu strašlivou úzkost, kterou tehdy cítil a vůbec si neuvědomil, co všechno tím mohl zkazit.

---

"Tak se ptej, lásko," vydechl tiše Tom a opatrně se posadil, protože jeho zdravý úsudek mu našeptal, že kdyby zůstal ležet, asi by Billa nezvládl poslouchat dýl než dvě vteřiny. Bill přes oba starostlivě přehodil přikrývku a poté se posadil jen kousínek od Toma tak, aby se mu mohl dívat do tváře.

"V-víš… chtěl jsem vědět, jestli ti ještě pořád přijdu jako nemehlo? P-protože vím, že jsem byl někdy opravdu hroznej, ale-" nestihl ani domluvit a už byl zběsilý průchod jeho slov zastaven.

Tom mu přejel linii tváře a poté jej něžně políbil. "Ty víš, žes mi nikdy nepřišel jako nemehlo! Možná, že jsi byl malinko nešikovnej, ale to z tebe ještě nemehlo nedělalo. A vlastně díky téhle nešikovnosti jsme spolu… právě ona mě na tobě dostala nejvíce," řekl tiše a hravě Billa kousl do ouška.

"A dokonce se to zlepšilo. Tedy… ta tvá nešikovnost přešla na našeho psa," sladce se uculil proti Billovým rtům, které jej jemně políbily.

"Miluješ mě, Tome?" zeptal se náhle, čímž Tomovi málem vyrazil dech. Myslel si, že tohle je přeci samozřejmost.

"Bille, proč se na to ptáš? To víš, že tě miluju," řekl až moc prudce a dychtivě, proto se vzápětí omluvně kousl do rtů a zahleděl se k místu, kde stála postýlka, ve které naštěstí pořád klidně spinkal Oliver. Bill se ale pro jistotu postavil a nahlédl do postýlky, aby se přesvědčil, zdali Oliver opravdu spí, nebo se začal pomalu probouzet.

"Spinká," vydechl klidně a s mírným úsměvem se otočil na svého brášku, který jej však málem zhltnul pohledem. "Tedy ty seš strašnej, lásko," vesele se zasmál a poté se raději zamotal do přikrývky k Tomovi.

"Já si prostě nepomůžu," olízl si rty a poté se chtěl konečně uložit tak, aby mohli jít spát.

"N-ne počkej! Ještě jedna otázka… K-kdybys, kdybys mě náhodou viděl s nějakou holkou… jenom viděl, nic víc, co bys jako první poté udělal?" tak tomuhle už chudák Tom nerozuměl vůbec. Malinko zmateně se na Billa zahleděl a poté zamyšleně koukl před sebe.

"Asi nic," řekl rezignovaně a znovu se podíval na své dvojčátko.

"Kdybyste byli jenom tak venku, tak nic. Máš přeci právo na kamarádky, a také i kamarády. A já bych proti tomu neměl žádné námitky. Tedy kdybys ji nelíbal! Ty víš, že jsem největší žárlivec na světě," zakňoural bezmocně a sklesle se na Billa zahleděl, poté jej však náhle strhl pod sebe a přejížděl jeho tvář zamilovaným pohledem.

"Ale nešel bys k nějaké kámošce a nevrátil bys mi to... že ne?" jeho hlas náhle působil strašně smutně, ba přímo vyděšeně.

"A proč bych to měl dělat?? Já tě přeci miluju... a pokud miluju tebe, nebudu chtít líbat jiné rty, i kdybys udělal cokoliv... Ale proč se na tohle ptáš?" zeptal se, ale když Bill jenom tiše pokýval hlavou a poté se na něj šťastně usmál, víc vědět nepotřeboval…

"A musí jít s náma i Andy s Danem?" zeptal se Bill sklíčeně hned druhý ráno, když malýho opatrně usazoval do autosedačky a podával mu jeho oblíbené hračky. Tom zatím naložil věci potřebné na výlet do kufru auta, a když bylo všechno hotovo, stačilo jenom počkat na Andyho a pak vyrazit.

"Proč? Tobě snad překáží? Jestli jo, tak řekni, Bille… klidně bychom mohli jít i sami," něžně si jej k sobě přitulil, ale nechápal, proč se náhle Bill choval tak odtažitě, co se týkalo Andyho s Danem, když ještě nedávno byl v jejich přítomnosti moc rád.

Černé vlásky jej jemně pošimraly po tváři, jak se k němu Bill natěsnal a hlavu si opřel o jeho rameno. "To ne…jen jsem chtěl být s tebou," vydechl tiše a poté Toma líbnul na líce.

"Ale miláčku, vynahradíme si to pak večer, hmm?" pohladil jej jemně po tváři a poté své dlaně vsunul do kapes na Billově zadečku.

Najednou se však ode dveří ozval hlasitý smích, a Bill v něm hned poznal Andyho… Tudíž i osobu, která jej doprovázela. Tom se na ně vesele usmál, ale Bill měl radši sklopenou tvář a i když došlo na pozdrav, jenom se mírně ošil a pousmál. Naneštěstí si však toho všimnul i Tom, který si také všimnul i Danielovy změny… Vůbec se k Andymu netulil a nelísal tak jako kdysi. Dokonce na jeho tváři nepohrával ten zamilovaný pohled, který z jeho očí čišel na míle daleko…

"Stalo se něco?" zeptal se tiše a překvapeně sledoval svou lásku, jak se mu bezmocně tulí do mikiny a se skloněnou tváří jemně kývá hlavinkou.

"P-půjdu ještě malýmu pro svetr. V-víš, možná se ochladí a tak," řekl rychle a naléhavě se rozběhl ke dveřím.

"Tome, mohl bych se jít napít? Nějak mi přišlo zle," řekl Daniel podivným hlasem, a co Toma totálně šokovalo, ani jednou se na něj nepodíval. Už tohle bylo zlé znamení!

"Co to s nima je?" zeptal se Andy překvapeně a vzal do dlaní Pohromu, která do něj dloubala tlapkama.

"To tedy nevím," vydechl Tom mírně strnule, jak pozoroval, že se Danielovy kroky náhle zrychlily ve snaze dohonit Billovo zběsile utíkající tělíčko.

Bill rychle doběhl do kuchyně, kterou chtěl použít jako útočiště, dokud se všichni neusadí do auta a on by se pak vyhnul zbytečným pohledům. Roztěkaně si napravil zelenou mikinu a bezmocně sklonil pohled. Unaveně se opřel o linku a nepřál si nic jiného, než aby Daniel s Andym někam zmizeli a on by mohl zůstat v klidu s Tomem… jenom oni dva a ještě to malé miminko… nikdo víc! Protože jenom tehdy, když byli sami, se jeho srdce nestrachovalo, že by jejich lásce hrozilo něco takového, jako byl Daniel.

Málem vypísknul leknutím, když si jej něčí dlaně k sobě přitáhly a on na svých zádech ucítil mocně pulzující hrudník. Už jenom dle vůně, a husí kůže, která mu naskočila odporem poznal, o koho se jedná.

"Okamžitě mě pusť!!!" sykl skrz pevně semknuté rty, jak si jej k sobě Daniel naléhavě otočil a až překvapivě hladovým pohledem sjel jeho tvář. Nikdy by nevěřil, že v tak hubeném těle, jakým bylo to Danielovo, se ukrývá tolik síly.

"Ne, Bille, musíš si mě vyslechnout… prosím," vydechl nešťastně, ale když Bill prudce zavrtěl hlavou a odtrhnul se od něj, nedokázal jednat jinak. Hladově se vrhnul po těch měkkých rtech, které mu nedovolovaly myslet na nic jiného od doby, co se jich dotknul. Teď už chápal to kouzlo Billovy osobnosti, že pobláznil i svého brášku.

"Ty blázne, okamžitě mě nech být!" sykal Bill mezi nechtěnými polibky, které doslova bolely… Daniel si bral jeho rty beze známky nějakého citu nebo lítosti. Silně je kousal a tahal, prudce do nich vjížděl a zase je svým jazykem opouštěl, nebo je divoce olizoval, zatímco Bill, se nemohl ani hnout. Daniel drtil jeho hubené tělíčko a kuchyňskou linku a i když se jej snažil kopat, bránil se rukama, nebo jej dokonce i kousal, Dan byl pořád silnější!

Vůbec si neuvědomoval, co v tu chvíli dělá! Nějak pořád nevnímal, že Bill pláče, prosí jej a už se nedokáže bránit... Nic z toho si nebral k srdci! S Andym se skoro celou noc jenom dohadovali, pak se zmohli na rychlé milování, ale on to stejně nedokázal vnímat... Bál se toho, co si uvědomil! Nechtěl tím ublížit Tomovi a už vůbec ne Billovi, ale nedokázal se ovládnout!

Billova vůně a to krásné teplo, které z něj vycházelo, jej naprosto paralyzovaly od jakéhokoliv reálného uvažování.

"Proč mi to děláš?!" vykvíkl Bill tiše v záchvatu pláče a málem se svezl na kolena, když jej Daniel konečně pustil.

"B-bille... j-já si nemohu pomoct... Nejde to... Opětuj mi jeden jediný polibek a já už ti dám navždy pokoj. Prosím tě jenom o jeden jediný polibek," vydechl a naléhavě jej pohladil po tváři. Bill však náhle vyletěl.

"Seš normální?! Osoba, kterou miluju nadevše, je jenom kousek ode mě a já tě budu líbat?! Myslíš si, že kvůli tobě dopustím, abych ztratil Toma?! To se tedy pleteš! Okamžitě mi uhni z cesty, nebo začnu křičet a to mi věř, že to udělám!!" vykřikl po něm najednou, tváře úplně rudé, jak pláčem, tak zlostí a v jeho očích se už neodrážela ta křehkost, ani přátelství... Teď v nich mohl poznat jenom zlost, hněv a nenávist. Rozhodnost jeho slov byla tak veliká, že se Daniel lekl.

Bill si tiše otřel krvácející rty, a snažil se dlouhým rukávem zakrýt modřiny, které se mu z tak pevného sevření začaly vytvářet.

"Bille... to tě bude tak bolet jediný polibek?" zkusil ještě tiše a snažil se ovládnout... už teď jej představa Billova nahého těla, které jistě nejednou patřilo Tomovi, přiváděla k šílenství. Prudce se k němu zase přiblížil, ale to neměl dělat!

Bill v tu chvíli vypískl a během dvou sekund, si málem vykřičel celé hlasivky, zvoláním Tomova jména. Tom však už byl dávno na cestě dovnitř, protože se mu opravdu nezdálo chování těch dvou. Když však uslyšel Billův výkřik, rozběhl se jako šílený do kuchyně, odkud výkřik vycházel.

Když však vešel dovnitř, ani se nestihl pořádně rozhlédnout, co se vlastně stalo, a už mu v náručí přistálo naléhavě brečící tělíčko...

autor: B-kay

Jen dětská láska? 1/2

autor: B-kay

1994:

"Billí? Billí, kdepak jsi? Ploč se všdycky takhle schováš?", broukal malej hubenej kluk s jemnými hnědými vlásky a marně se snažil najít svého bratra. Bill byl zalezen někde ve skříni a potichu se smál nad tím, jak se vždycky umí skvěle schovat. Bill se mu i chtěl prozradit, ale hráli přeci schovku, takže musel svůj smích dusit do rukávků zelenýho trička. Stejný tričko měl i Tom jenomže v jiné barvě.

---

"Billí, já to vzdávam, vždyt tě nemůžu najít…", šeptl smutně a protestně se posadil na bratrovu postel, ve který leželi kromě něj taky různí plyšový medvídci. Vzal jednoho do rukou a jemně jej pohladil. Nejenom oni byli dvojčátka. I jejich medvídci byli dvojčata. Takhle se prostě domluvili a tak to i zůstane. Bill se nakonec tedy rozhodl, že z tý skříně přeci jen vyleze, no nějak si to blbě vypočítal a skutálel se tam rovnou před Toma. "A vidíš, že sem tě našel", usmál se na něj prťavej Tomík a přisedl si k bráškovi. Bill se ale pořádně udeřil. Ale před svým bratrem se snažil ukrýt slzičky bolesti. Tom to vždycky vydrží, tak proč by měl on plakat? "Moc si se udelil Billí?", zeptal se jej Tom a natáhl k němu malou packu. Bill jak chtěl být odvážný, stejně to nevydržel, a z jeho malinkatýho očka uklouzla slzička. "Bolí mně lučička Tomi", řekl a smutně se podíval na svého bratra. Ten mu ale chytil ručku do svých dlaní a jemně ji pofoukal. "Už nebolí?", zeptal se s nadějí v hlase. Moc jej bolelo, když věděl, že si Bill ublížil. "Už sem v pošádku" šišlal rozkošně Bill a nechal se od brášky obejmout. "Mám tě moc lád Tomi", řekl a vylepil Tomovy malou pusinku na tvář. "Já tebe taky Billí. Všdycky budeme spolu, i v tom dobrým, i v tom zlým", tu poslednou část věty si ale malej Tom řekl jen v duchu. Měl moc rád svýho brášku, ale taky mněl o něj i hroznej strach. Ba přímo neuveřitelnej. Kdyby mohl, nejradeji by byl při něm pořád.

Když nastal večer, ležel už Bill spokojeně ve svý postýlce a přemejšlel, jakou lumpárnu zase zítra vyvedou. Z jeho přemýšlení jej ale probudilo tiché klepání. Měl moc velikej strach, co když to bude nějakej bubák? :D I když jej mněl Tom velice rád, moc ho bavilo svýho o 10 minut mladšího brášku plašit, ale ačkoliv byl sám velikej strachoput, bál se spát bez něj.

A proto se vypravil pomalým krokem za Billem.

"Co se stalo Tomi?", zeptal se Bill šeptem, aby nevzbudil rodiče. "Stlatil se mi medvídek a…mám stlach. Můžu spinkat s tebou? Plosím", šeptl a když Bill uviděl, jak je smutnej, vesele přikývl. Chtěl jej trošku poveselit. A kdyby Tomi chtěl, klidně by mu dal svýho medvídka. Tomovy se hned zlepšila nálada. Přišoupl se k Billovi do rozehřátýho pelíšku a spokojeně přivřel oči. Po chvilce ucítil, jak se k němu Bill přitulil. Milovali se nade vše. Pro Toma nebyla jediná osoba, kterou by mněl rád tak jako Billa. A Bill byl stejnej. Celý svý dětství strávili pořád spolu. Když se jim něco stalo, vždycky o tom věděl i ten druhej. Vždycky si věděli poradit a nemněli mezi sebou tajemství. Jenomže postupem času mezi nima jedno veliké vzrostlo….

2007:

To tajemství je oba tížilo. Tom se bál říct o tom Billovi a Bill to zase nebyl schopnej říct svýmu bráškovi. Jakoby se mezi nima začala pomalu vytvářet nějaká propast. Už si nebyli tak blízcí jako kdysi. Slova lásky a něhy k tomu druhýmu už taky neslyšely hodně dlouho. Jenže co bylo horší, ani to necítili. Bill si začínal myslet, že jej Tom už nemá rád, kdyby jen vědel, jak moc jsou jeho úvahy nesprávný…

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 3/3 (2/2) KONEC!

autor: B-kay

Nevinná bratrská přitažlivost = Nespoutaná vášeň 3/3 (2/2) KONEC!

Tom se rychlými kroky vrátil k Lindě a v duchu si nadával za to, že sem vůbec šel. Byla to chyba. Byl si jist, že když sem půjde, podlehne mu a taky se to i málem stalo. Ráno vzbudil Lindu a chtěl odejít ještě před tím, než se vzbuděj ostatní včetně Billa. "Tome, proč tak spěcháš?", zívla si ještě ospalá Linda už v autě. "Nebylo mi dobře", zalhal Tom.

---

Jedině on věděl, že kdyby ho ještě jednou uviděl, už by mu neodolal. Když přijeli domů, zalehl co nejrychleji do vany. Raději ani nemyslel na to, co teďka asi dělá jeho bratr...

Bill se smutně vzbudil. Myslel si, že tady Tom ještě bude, no přepočítal se. Odešel. Už po druhý mu odešel. Proč mu to pořád dělá? Bill a Laura se ještě s ostatníma nasnídali a pak se vydali domů. Celou cestu mezi nima nepadlo jediný slovo. Laura byla už asi týden nastehovaná u Billa, aby si zkusili, jestli by zvládli spolu bydlet. "Billí, nejdeš se mnou do vany?", zavrávorala a jemně jej políbila. Bill její polibek neochotně opětoval, no pak ji jemně odsunul. "Já teď nemám náladu. Jindy jo?", pousmál se a šel k sobe do pokoje. Miluje ho. Tak moc jej miluje, tak proč by mněl trpět jenom proto, že je jeho bratr jak leklá ryba? Rychle vstal na nohy a o chvilku bylo slyšet klepnutí domovních dveří...

Tom se právě vykoupal a chtěl se jít nasnídat, no na lince uviděl vzkaz od Lindy, že šla něco nakoupit. "Och jo", vzdechl si a rozvalil se na prostorné pohovce. Pomalu zavřel oči a chtěl alespoň na chvilku spát, no vyrušilo jej naléhavé klepání. "Už jdu", křikl a neochotně vstal z vyhřátého pelíšku.

Jakmile otevřel dveře, stuhl. Za dveřmi stál Bill a jeho pohled byl zastřen touhou. Hladově Toma pozoroval a Tom chtě nechtě svlíkal Billa očima. Tom vzal Billa za ruce, zavřel dveře a prudce jej opřel o zavřený dveře.

Už nemohl dýl čekat. Popadl udýchanýho a dosti překvapenýho Billa za týl a vášnivě jej políbil. Začali se líbat, jakoby to dělali prvně v životě. Tom rychle nadzvedl Billa pod zadkem a ten mu vděčně omotal nohy kolem boků.

Líbajíc podešli až k ložnici, kterou Tom poslepu zamkl. Pak se líbajíc doplazili až k posteli. Doslova ze sebe strhovali oblečení. Tomovy bylo teďka tak šum a fuk, že má Linda přijít. Teď mněl jeho. Bill mněl pravdu. Jenom jeho dokáže milovat. Tohle milování bylo jako poprvé. Nádherný a pro oba bylo definitivním utvrzením citu, který k sobě cítí.

"Miluji tě, Bille", šeptl Tom a udýchaně se položil vedle Billa. "Já tebe taky Tome, a moc", opatrně jej políbil. Nemohl totižto uvěřit tomu, že to, co se teďka stalo, není sen. "Ty si... jedinej, koho... můžu... milovat... Odpustíš... mi to?", špital Tom mezi polibky. Bylo to až moc krásný...

......................................................................

"Proboha", prudce otevřel Tom oči a koukal kolem sebe. Byl to jenom sen. Ale tak krásnej. Ted zjistil, co ho vzbudilo. Bylo to naléhavé klepání. Rychle přiběhl ke dveřím a otevřel svýmu batrovy...

"Miluji tě, Bille"

"Já tebe taky Tome"...