autor: B-kay
Bezmocnými kroky tiše šlapal nahoru s jistotou, že je mezi nimi konec!
Zničeně si k sobě tulil zmatený miminko, které si lehce vonělo k jeho vláskům a sem tam jej za ně jemně zatahalo. V pusince žmoulal modrý dudlík a očka se mu lehce třepotala. Bill věděl, že by netrvalo dlouho a usnul by mu v náručí. Tom na něj zespoda zničeně hleděl a po tvářích mu stékaly třpytivé slzy. Ztratil jej… tím si byl už více než jist… I když mu chtěl všechno odpustit… i když jej miloval tak zoufale… nedokázal to. Nedokázal v sobě zapřít ten fakt, že jej líbaly Danielovy rty… Že se jej možná Daniel také dotýkal…Vidina Billa uprostřed divokého muchlování s Danielem jej uvnitř málem rozdrtila. Chtěl mu věřit. Tak strašně moc chtěl uvěřit jeho tichým slůvkům, kterýma se mu omlouval a prosil, aby mu věřil. Ale byl až příliš veliký slaboch, aby dokázal odpustit. Nevěra strašlivě bolí a on až teď zjistil, co to slovo "strašlivě" znamená…
Bill vešel tiše do pokoje, kde rozsvítil a Olivera opatrně položil na postel. Se slzami na krajíčku jej pečlivě navlíkl do jeho pyžámka, vzal jeho oblíbenou hračku a láskyplně jej položil do jeho malé postýlky. Ještě chvilku se díval, jak se jeho očka pomalu zavírají a on se klidně ubírá do říše snů...
Kdyby se tak Bill mohl vzbudit a říct si, že to byla jenom ošklivá noční můra! Jenom sen, který by už nikdy nechtěl zažít... Jenomže věděl, že je to stejně nemožné, jako čekat nějakou sněhovou vichřici uprostřed pouště. Úplně zbytečné… Prostě o Toma přišel…
Při pomyšlení na to, že už nic nebude tak, jako dřív, se mu po tvářích začaly kutálet hořké slzy, které nešly zastavit. V závalu zoufalého pláče se svezl k zemi, kde se stočil do klubíčka a zdrcenou tvář se snažil ukrýt v dlaních. Nevěděl, čím si to zasloužil… Co tak strašlivého udělal, že musel přijít o to nejkrásnější, co měl?! Nic… až příliš jej miloval… to bylo možná jedinou chybou, které se dopustil. Nedokázal si představit, že by se nevzbouzel v Tomově objetí… že by si najednou musel znovu přivyknout na ten život, kterým žili předtím… Každý měl svůj život, své starosti a své životy dokázali proplést jenom bratrskými radostmi a strastmi. Nic takového, jako je láska nebo vášeň mezi nimi tehdy nebylo. Něco jako touha k jejich vztahu prostě nepatřilo. Líbání, doteky, mazlení, sex… to všechno se jim nečekaně otevřelo, a když se tomu oba dva odevzdali, znovu se to začalo pomalounku ztrácet…
Bill si třesoucí se dlaní setřel jemné slzy a poté se převlíkl do proužkovaného trika a černých boxerek na spaní. Uplakaným pohledem probodl manželskou postel, ve které se nejednou milovali, a snad poprvé do ní uléhal sám. Sám, bez vědomí, že za ním Tom přijde a přitulí si jej… Věděl, že jej nemusí čekat, protože Tom stejně nepřijde.
Zdrceně přivřel své nádherné oči a snažil se usnout. Jenomže jakmile je zavřel, viděl jenom Toma… Slyšel jeho roztomilý hlas, cítil jeho doteky a teplo jeho těla. Dokonce si uměl bez problémů vybavit jeho nádhernou vůni. Už teď si byl více než jistej, že bez něj nedokáže žít. A kvůli Danielovi se jej také nemínil vzdát!
Prudce se posadil, setřel si zbytky slz, které mu ještě ulpěly na tváři a v jeho srdci svitl ještě poslední plamínek naděje. Se smutným pohledem vzhlédl ke dveřím v naději, že by snad přišel. Jeho naděje však byla marná. Zklamaně našpulil rty a neobratně z postele zase vylezl. Jeho tělo se chvělo zimou, ale tu v téhle chvíli nevnímal. Když konečně došel ke dveřím kuchyně, všiml si, že jsou pootevřené, avšak uvnitř byla tma. Zvědavě nakoukl dovnitř, avšak když uviděl Toma, jak zničeně seděl u okna a s bolestí ve tváři hleděl na ulici, smutně sklonil tvář.
"Ch-chci si s tebou jenom promluvit," pípl tiše, čímž vytrhl Toma z přemýšlení a lehkými kroky popošel k židličce, která byla přesně naproti Tomovi. Jeho zničený pohled se ihned vpil do Tomových očí, které se snad poprvé neusmívaly, ani v nich nehrály ty nádherné plamínky štěstí. Dokonce v nich neviděl ani lásku, kterou plály ještě donedávna… Všechna ta radost a oddanost byla náhle pryč a v jeho očích se neodráželo nic… Absolutně nic, kromě bolesti, vzteku a strachu z budoucna.
"Poslouchám," vydechl sklesle a svůj pohled znovu upřel do okna. Odmítal se na Billa dívat! Nevěděl, zdali chce vytrestat jeho, nebo sebe… Nerozuměl si…
Avšak už jenom při pohledu na ty nádherné rty, které teď zdobily jemné ranky věděl, že to líbání nebylo líbání lásky. Přesto však nedokázal ze své mysli vymazat Danielovy odporná slova a nechutné lži. Pořád mu v uších zněly fráze, kterýma popisoval Billovy polibky a doteky. Nedokázal to v sobě potlačit. Bylo to prostě daleko silnější, než byl on sám.
Bill se tichounce zvedl a popošel blíž. Dokonce se nesměle posadil vedle bratra, který na něj sklíčeně hleděl.
"Opravdu si myslíš, že bych byl schopnej podvést tě?" šeptl tiše a snažil se Toma přesvědčit o lásce, kterou cítil. Lásce, která sice nepatřila vybraným pravidlům, přesto však byla čistá a neposkvrněná.
"Bille, já o tom už nechci mluvit. Tohle všechno mě strašně ničí a já nevím, co bude dál," povzdechl si, jenomže s čím nepočítal, byl Billův pláč. Billova tvář se zničeně zkřivila a on se znovu neubránil tichému pláči, který drásal jeho hubené tělíčko.
"Myslel jsem, že si věříme. Já ti věřil pokaždé... a -a ve všem, Tome. Ty mně asi ne," zklamaně sklonil tvář a jazykem si jemně přejel po rtech, na kterých ulpěla nejedna slza. Tom šílel…
Tak moc jej chtěl znovu líbat. Cítit jej, dotýkat se ho… milovat se s ním. Tak strašně po něm toužil. Neskutečně mu chyběl jeho nádherný smích a sladká slova… ale ještě víc postrádal tu nádhernou blízkost jeho těla a teplo, které jej pokaždé dokázalo ukolébat ke klidnému spánku…
Ze zamyšlení jej vytrhl až vlahý polibek, který mu přistál u koutku rtů. Bill si totiž dodal poslední zbytky odvahy a zkusil vsadit ještě na poslední možnost. Jemnýma pusinkama nesměle pokrýval slanou kůži, která chutnala po slzách. S neskonalou trpělivostí se snažil Toma vydráždit, avšak ten se ani nehnul a překvapeně jej pozoroval. Bill se od něj malinko odsunul a jemně se otřel nosem o ten jeho. Tak moc mu chyběl… Chtěl se s ním znovu líbat. Potřeboval, aby se jej dotýkal… nechtěl si připustit, že je konec.
Toma dostávala jeho mazlivost a vášeň, se kterou se jej snažil přimět ke spolupráci. Jemně líbal Tomovy měkoučké rty… sál je. Opatrně je bral mezi své a jenom zlehka ochutnával jejich plnost. Bylo to nádherné, i když jeho polibky opětovány nebyly. Nevědomky se mu pokládal na klín a jeho ruce po chvilce zmizely v Tomových dredech, které začaly něžně proplétat a hrát si s nima. Když ucítil Tomovy dlaně na svých bocích, pokusil se přitvrdit a jemně narazil jazykem na pevně semknutou barikádu Tomových rtů. Tom jej však líbat odmítal. Opatrně jej od sebe odsunul a doslova chladně ze sebe setřásl. I když se mu srdce lámalo na sto kousků, nedokázal jednat jinak. Bill poznal, že prohrál. Už nebylo cesty zpět.
"Bille, mezi náma je prostě… k-konec," šeptl a zoufale se snažil potlačit palčivé slzy, které Bill v sobě dusit nedokázal. Bill zničeně dosednul na židličku, ze které se však spěšně postavil a beze slova utekl zpátky nahoru, kde už Oliver neklidně plakal a snažil se k sobě někoho přivolat. Jediný, kdo jej však do téhle chvíle slyšel, byla akorát tak Pohroma, ale ta na něj jenom zaujatě hleděla a vrtěla ocasem. Když se však dveře naléhavě otevřely, Oliver zoufale natáhnul svoje drobné pěstičky po Billovi, který jej bez váhání vzal do náruče a s jemným houpáním a pohupováním se jej snažil ukolébat ke spánku. Nemělo to však moc veliký efekt, jelikož on sám brečel a potřeboval obejmout…
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat