Síla tvého hlasu 48.

autor: B-Kay

Následujících několik týdnů se Billův i Tomův život kroutil v okruhu nekonečného vysvětlování a sledování reakce svých blízkých na veliký okamžik, který na všechny teprve čekal. Billovo těhotenství se pomalounku chýlilo ke konci. Na začátku devátého měsíce jsi byl ještě jistý, že to díky podpoře lidí, které miloval zvládne, v polovině pomalounku začínal pochybovat, zdali neměla jeho lékařka pravdu, když říkala, že jeho tělo takový nápor jednoduše nezvládne a ke konci devátého měsíce jejím slovům poprvé uplně uvěřil.

---

Své dítě sice miloval a nemohl se dočkat chvilky, kdy jej bude moct poprvé sevřít v náručí a zadívat se do malinkatých nevinných kukadel, přesto jej tíha velikého bříška ničila. Nemohl spát, žádná z poloh, které skoušel, mu nebyla dostatečně pohodlná a když se mu po několika minutách hledání té správné polohy konečně podařilo najít tu pravou, miminko se začalo pohybovat tak prudce, že jej některé pohyby dokonce boleli. Byl vyčerpaný a co bylo nejhorší, Tom byl vyčerpán také. Láska, kterou k Billovy a jejich maličkému cítil, mu nedovolovala sobecky usnout a odpočívat, zatímco Bill byl na pokraji fyzického vyčerpání.

Poslední dny před porodem ani jeden z nich pořádně nespal, nemluvě o milování nebo jiných intimních prožitcích. Pro Billa bylo náhle i pouhé přesouvání se po domě, skutečně náročné.

Knížku o těhotenství měli přečtenou snad třikrát a přesto se zlobil pokaždé, když si vzpoměl, že na žádné stránce se nepsalo o tom, jak těžké a nepohodlné, to bude. Připadal si jako veliká kachna a přesně tak se i pohyboval…

"Vzdávam to,"zabrušel unaveným hlasem a schoval se pod přikrývku, která mu v tu chvíli posloužila jako dokonalý úkryt před soucitným pohledem Toma.

"Lásko, vydržel si to celých devět měsícu a teď to chceš těsně před cílem vzdát?,"konečkem prstu zlehka dloubl do pohybující se přikrývky...

"Všichni mi říkali, že se zřejmě narodí předčasně a podívej se. Pořád je ve mně a vůbec se mu nechce jít ven,"Bill mrzutě špulil rty, přesto se však láskyplně dotýkal svého plného bříška, konečky prstů zlehka obtíral o narůžovělou kůži a užíval si pocitu chvilkového klidu. Tobi zřejmě spinkal a po několika hodinách konečně necítil jeho pohyby, ze kterých byli některé skutečně bolestivé.

"Kdybych byl na jeho místě, také by se mi nechtělo jít ven z tak nádherného bříška,"pousmál se a něžným pohledem sledoval Billovu smutnou tvář, vykukující spod těžké přikrývky.

"Kéžbych byl silnější,"zašeptal Bill při pohledu do oddaných očí, které se na něj ještě nikdy nedívali jinak, než něžným pohledem. Tomův pohled věnující Billovy, byl už celé měsíce jedině milující.

"Podle mě jsi silný. Jsi mnohem silnější, než si myslíš,"Tom se zlehka dotkl konečky prstů Billovy tváře a zlehka jej pohladil po líci. Bill smutně stiskl rty, opřel se do jeho doteku a nevědomky přivřel víčka.

"Někdy si přeju, aby nám bylo opět čtrnáct. Abychom mohli udělat některé věci jinak,"Tom si jej opatrně stahoval na klín a teprve ve chvíli, kdy ucítil blízkost Billova těla a tlak plného bříška proti tomu svému, se cítil skutečně šťastný. Bylo to, jakoby je držel v náručí oba. Byl to skutečně krásný pocit, ale věděl, že jej již brzy čeká pocit ještě krásnější.

" Co bys udělal jinak, kdybys mohl?,"Bill k němu zvedl pohled plný dětské zvědavosti a přímo radostného očekávání. Rty se mu dokonce zvlnili do měkkého úsměvu a tím dal Tomovy jasně najevo, že je mu již mnohem líp a že na starosti ohledně miminka, v jeho blízkosti zapomínal.

"Hm,"stiskl rty a zamyslel se. Jeho dlaně zlehka dopadli na Billovo bříško a téměř okamžitě jej zbavili přebytečné látky volného tílka. Neměl rád, když se Bill dokonce i v jeho přítomnosti neustále zahaloval, jakoby se za své veliké bříško styděl. Jistě, Bill byl kluk a pro kluka to mohlo být malinko nepříjemné, ale Tom se mu téměř neustále snažil dávat najevo to, že jeho bříško bylo pro něj tou nejkrásnější částí Billova těla a čím větší bylo, tím krásnější mu přišlo.

"Kdybych skutečně dostal šanci něco ve své minulosti změnit, tak bych zřejmě otevřel oči a začal se skutečně dívat,"zašeptal a pohledem sledoval Billovu krásnou tvář. Ani po tolika měsících, ještě pořád nedokázal nalézt odpověď na otázku, jak to, že si jej nikdy nevšiml?!

Skutečně byl až natolik zaslepený svou popularitou a oblíbeností, že přehlédl něco tak kouzelného?!

"Ty ses díval Tome. To já se před tebou neustále ukrýval ,"po tváři mu náhle stékala zbloudilá slza, vzápětí následováná další a další. Sklonil tvář, několikrát se zhluboka nadechl a hlavou se opřel o Tomův hrudník.

"Právě kvůli tomu jsem tě ztratil,"už jenom při vzpomínce na to, jak neskutečně bolel Tomův odchod, se mu chtělo plakat ještě víc.

"To není pravda."

"Nikdy jsi mě neztratil,protože jsem byl neustále tady,"jednou dlaní chytil Billa za tvář a tu druhou mu položil na místo, kde hluboce pod kůží bylo Billovo zamilované srdce.

"A zůstanu tam tak dlouho, dokud budeš chtít,"Bill rychle zavrtěl hlavou a přitiskl se k Tomovy tak pevně, jak jen mu bříško dovolilo.

"Mé srdce nikdy nepatřilo nikomu jinému, než tobě. A nikomu jinému ani patřit nebude,"láskyplně opětoval Tomův rychlý polibek a žádostivě pootevřel rty ve chvíli, kdy na svých rtech ucítil Tomův jazyk. Pořád víc a víc otevíral pusu a proplétal svůj jazyk s Tomovým ve vášnivém tanci, u kterého nebylo potřeba hudby.

Tom se se zavřenýma očima vzrušeně dostával pod Billovy tepláky, zatímco Bill bojoval s drobnými knoflíčky na Tomových kalhotách. Tolik vytouženého místa se však nedotkl ani jeden z nich. Ve stejnou chvíli prudce otevřeli oči a zůstali několik vteřin bez pohnutí, jenom se rty přitisknutými k sobě.

Billův dech se ještě více znásobil ve chvíli, co ucítil mokro v kalhotách, plazící se přes jeho boky, až dolů, ke kolenům. Vzrušení z něj téměř okamžitě opadlo a nahradil jej neskutečný strach z toho, co mělo teprve přijít.

Vůbec si neuvědomoval, co se děje. Vyděšeným pohledem sledoval Toma, splašeně pobíhajícího kolem, jak rychle volal na Klaudii a na svého tátu, zatímco vytáčel číslo Simone , která byla v tuto chvíli v práci.

Vzal velikou tašku, kterou měli pro jistotu nachystanou už týden u dveří a rychle do ní zabalil ještě několik dětských hraček. Poté se obrátil na třesoucího se Billa, pomohl mu vstát a naléhavě vzal jeho tvář do dlaní. Oba byli natolik vyplašení ze všeho, co je čekalo, že jim strach zabránil promluvit a mnohem dřív, než si stihli ještě jednou vyznat lásku, do pokoje doběhla Tomova babička s malou Liby v náručí i Tomův otec, který jen stěží potláčel slzy. Nemohl uvěřit tomu, jak rychle čas běží a jak nevyspytatelné některé okamžiky v životě jsou…

"Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl,"slova, již vyšla z Tomových rtů, se zdála být pouhým šeptem. Uplakaný pohled upíral na malinký uzlíček ve svém náručí, který se zabalen v bílé dece, spokojeně vrtěl a upíral svá unavená očka na tvář před sebou.

"Máte už pro chlapečka i jméno?,"zeptala se unaveného, přesto však usmívajícího se Billa jedna ze sester a přicupkala k němu s jakýmsi zápisníkem.

Bill nedokázal spustit oči z obrazu před sebou. Tom držel malinké vyhublé miminko v dlaních tak pečlivě, jakoby právě objevil sedmí div světa.

"Tobias,"šepl směrem k ní a s úsměvem na tváři pozoroval, jak se Tom k maličkému opatrně sklání, konečky prstů jej hladí po bledých vláscích a líbá jej na tvář.

"Dobře, takže Tobias Kaulitz,"Tom v té chvíli spozorněl. Jejich maličký automaticky dostal jeho příjmení. A znělo to nádherně. V tu chvíli se poprvé zamyslel nad tím, jak krásně by znělo také oslovení Bill Kaulitz…

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 47.

autor: B-Kay

Tomovy kroky pomalu ale jistě směřovali do kuchyně.

Mohlo být něco po jedné ráno, ale on se přesto v postely déle neudržel. Nemohl spát. V Billově blízkosti mu sice bylo moc krásně, ale spánek přesto nepřicházel a každou vteřinou mu bylo akorát hůř a hůř. V krku měl knedlík, oči měl jistě zčervenalé, jak si je neustále otíral, jenom aby nevyronil jedinou slzičku.

Před vchodem do kuchyně se ještě jednou zhluboka nadechl, napravil si dlouhé tričko a se skloněnou tváří tichounce vešel. Chtěl se jít jenom napít a opláchnout si tvář proudem studené vody, aby mu konečně bylo líp a přestal se trápit kvůli věcem, které za to zřejmě nestojí.

---

Opatrně rozsvítil malou lampičku nad dřezem, ze kterého vytáhl dvě čisté skleničky a obě je naplnil vodou. Chtěl vzít jednu i pro Billa, kdyby se náhodou vzbudil a měl by žízeň. Po dvou měsících společného bydlení si zvykl na Billovy roztomilé potřeby. Vlastně je miloval uplně všechny, protože do každé, byl tak trošičku zapojen i on sám.

Pousmál se při vzpomínce na to černovlasé trdlo a odpil si pořádný doušek.

"Tome,"Tom vyděšeně nadskočil a jen tak tak se udržel na nohou, jakmile se však zadíval do tváře osoby, která jej tolik vyděsila, pevně stiskl rty a opět sklonil tvář.

Byl to jeho otec...

Seděl na jedné ze židlí u okna a smutným pohledem sledoval noční oblohu a těšil se na moment východu slunce. Jakmile však spatřil svého syna, noční obloha mu v porovnání s ním přišla uplně malicherná. Byl tím nejdůležitějším v jeho životě. Nic pro něj nebylo natolik důležité jako Tomovo štěstí a přesto, čím více se snažil dělat všechno proto, aby šťastný skutečně byl, tím více jej ztrácel.

"Potřeboval jsem se jenom na pít. Myslím…myslím, že se raději vrátím za Billem,"špitl a rychle vzal do dlaní i druhou skleničku. Udělal však sotva několik kroků a už byl hlasem svého otce opět zastaven.

"Je to skvělý kluk,"zašeptal Ben a zlehka si odpil ze své kávy, která byla již dávno studená. Zvláštní. Vůbec si neuvědomoval, jak dlouho již seděl u okna a přemýšlel.

"Více než skvělý. Bill je… nevím, jak bych jej měl popsat. Nedokážu to vyjádřit slovy,"Ben se smutně pousmál a raději sklonil tvář. Znal ten pocit. Přesně se dokázal vcítit do kůže svého syna a věděl, co zřejmě prožíval v této chvíli. Když se na něj zadíval, jakoby viděl sám sebe. Před několika lety měl i on problém dostatečně popsat to, co v něm Tomova maminka vyvolala.

"Nemusíš mluvit. Stačí mi tvé oči,"Tom překvapeně pootevřel rty a nevědomky přiložil konečky prstů na svá víčka. Opravdu to na něm bylo tolik vidět?

"Myslel jsem, že když se dozvíš o Billovy, budeš na mě naštvaný. Že tě zklamu tím, že jsem se zamiloval do kluka. Že se ti tím zhnusím a přestaneš mě mít rád,"Tom odložil obě skleničky na stůl a posadil se přesně naproti svému otci. Sledoval jeho ustaranou a přesto neskutečně milou tvář a přál si, aby nikdy nepotkal tu potvoru, která z něj vysala veškerou energii.

"Jsi moje dítě Tome. Jsi tím jediným, co mi po tvé mamince ještě zůstalo a ty sis opravdu myslel, že bych tě někdy mohl přestat mít rád?! ,"složil si brýle a svým laskavým pohledem se vpil do Tomových očí. Nemohl uvěřit tomu, jak podobný jí byl. Jakoby se díval do její očí. Měla je stejně tak hluboké a stejně tak zranitelné.

"Vztah dvou kluků odsuzuje téměř celý svět. Myslel jsem, že i ty budeš proti,"poškrábal se ve vlasech a sklouzl očima na své dlaně.

"I kdybych byl, což nejsem, změnil bych tím něco?,"Ben mluvil tichým, příjemným hlasem. Snažil se vybírat vhodná slova tak, aby tím nevyvolal další hádku. Tohle bylo od smrti Tomovy mamky poprvé, co spolu mluvili s jemným úsměvem na tváři a beze strachu, co přinesou další slova.

"Ne,"odpověděl Tom téměř okamžitě.

"Na celý svět kašlu tati ! Já toho kluka zatraceně miluju a pocit, že právě s ním porušuji veškerá pravidla, je neskutečně nádherný,"Tomův otec vykouzlil na rtech spokojený úsměv. Takže přecijen zdědil něco i po něm. V jeho věku byl stejně bláznivý a odhodlán bojovat proti všem, kteří odsuzovali názory, nebo chování jiných. Miloval porušování pravidel a nikdy Tomovy žádná pravidla nestanovoval. Věděl, že by to bylo uplně zbytečné.

"Tome, vidět vás dva spolu je skutečně kouzelné. V některých chvílích mi to přijde, jakoby jste byli jeden pro druhého stvořeni,"vydechl a na krátkou chvilku trpce stiskl rty. Tom v tu chvíli věděl uplně přesně, co se v něm odehrává a cítil se jako hlupák.

"Jak ti je tati?," to slůvko tati snad nikdy nevyslovil s větší něhou.

"Jak by bylo tobě, kdybys přišel o Billa?"

"Na to ti neodpovím, protože v tu chvíli bych zemřel i já. Bill a Tobi, jsou mím celým světem,"vůbec nepřemýšlel nad významem svých slov. Řekl to prostě tak, jak to cítil a řekl jenom čistou pravdu. Bill a jejich maličký byli pro něj tím nejdůležitějším na světě.

"Tobi?,"Ben zmateně nadzvedl obočí a přemýšlel, zdali se mu se jménem Tobi spájela jakási konkrétní osoba. Na nic však nepřišel.

"Kdo je Tobi?,"zeptal se tichým hlasem.

Tom silně stiskl víčka a bezmocně zavzdychal. Teprve v té chvíli mu došlo, jak hloupě vyzradil jejich tajemství. Nervózně se kousal do spodního rtu a modlil se, aby se tam nečekaně zjevil Bill a pomohl mu s vysvětlováním. Nebyl totiž dost dobrým řečníkem a v podobných chvílích vždy zpanikařil. Bill byl většinou tím, kdo oplýval darem slova. Věděl se dostat téměř z každé situace a ani tato by pro něj jistě nebyla problémem.

"No,"roztřeseně položil obě dlaně na stůl a pohlédl svému otci do očí.

"Tobi je,…tedy..Tobi ještě vlastně není, já- ,"Ben se nedokázal ubránit pobavenému úsměvu. Tom se za ta léta vůbec nezměnil. Díval se na něj a připadal si, jakoby se opět díval na svého malého chlapečka, který podobným způsobem znervózněl pokaždé, kdy udělal něco špatného, nebo něco, o čem by neměl vědět.

"Tvůj vnuk,"špitl Tom téměř neslyšně a vyděšeným pohledem sledoval, jak úsměv na Benově tváři, pomalounku mizí. Během několika vteřin se proměnil ve zmatené pootevření rtů.

"Vnuk, který se sice ještě nenarodil, ale zaslouží si, aby se o něm jeho dědeček konečně dověděl,"výraz Benovy tváře se vůbec neměnil. Neustále zůstával přímo šokovaný a ve chvíli, kdy Tom prozradil kdo čeká jeho miminko, se zdál být ještě šokovanější.

"Je něco takového vůbec možné?,"promluvil po několika vteřinách hledění do vzduchoprázdna před sebou, na Tomovo překvapení byla však jeho tvář zvláštně něžná.

"Zřejmě ano tati. Dodnes si neumíme vysvětlit, jak to, že se to stalo právě nám dvoum, ale je to to nejkrásnější, co nás mohlo potkat. Bill čeká moje miminko,"Ben vesele pokroutil hlavou a snažil se zvyknout si na představu Billa s velikým bříškem. Na jeho vlastní překvapení to však bylo až příliš snadné.

"J-já…nevím, co říct. Nečekal jsem to. Respektoval jsem tvůj vztah s Billem a smířil jsem se s tím, že se zřejmě vnoučat nedočkám a teď jsem se dověděl pravý opak. Budu mít vnoučka," jeho hlas se náhle zlomil. Díval se do zamilovaných očí svého syna a opět v něm viděl samotného sebe. Po tváři mu stékala drobná slza při vzpomínce na to, jak nádherné bylo, když se dověděl, že bude mít syna. V té době celý zářil, nepohl se od Tomovy maminky ani na krok a kdyby mohl, snesl by jí i modré z nebe. Nerozuměl tomu, co udělal špatně.

Proč o ni musel přijít? Ublížili snad někomu tím, jak moc se měli rádi ?!

"Tvoje maminka by se jistě zbláznila radostí,"pevně stiskl rty a snažil se potlačit přicházející pláč.

"To vím. Ale mamka tady už není a já tě moc potřebuju tati. Potřebuju, abys mi řekl, že to všechno dobře dopadne. Potřebuju slyšet, že nejsi proti tomu maličkému a že ze mě bude stejně skvělý otec, jako jsi ty,"Tom k němu opatrně natáhl dlaň a zlehka jej pohladil po uplakané tváři.

"Říkal jsi mi, že nejsem dobrý táta. Že mě nenávidíš,"Tom se snad ještě nikdy předtím necítil hůř. Připadal si jako totálný idiot.

Cítil se uplně přesně jako ve chvíli, kdy mu Bill vyznal lásku. Měl neuvěřitelné výčitky svědomí, bylo mu do pláče a udělal by cokoliv proto, aby mohl vrátit čas.

"Ale nikdy to nebyla pravda tati. Nenáviděl jsem tu bolest a bezmoc, kterou jsem cítil po smrti mamky a také ve chvíli, kdy jsi si vzal za ženu tu hnusnou zlatokopku,"Ben si rychle protřel dlaní uplakané oči a pověděl Tomovy něco, čím jej chtěl sice překvapit teprve ve chvíli, kdy už bude mít po tom, ale chtěl mu oplatit zprávu o svém vnoučkovy také něčím skvělým.

Požádal o rozvod. Simone, jakožto právníčka mu pomohla s potřebnými papíry a doklady a také mu byla největší oporou ve chvíli, kdy netušil, co by měl dělat.

Během několika vteřin byl náhle Tom tím, kdo se nedokázal ubránit slzám a i přesto, jak moc si se svým otcem poslední dobou nerozuměli, se mu dokázal hodit kolem krku a pevně jej obejmout…

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 46.

autor: B-Kay

"Lásko prosím, dej to pryč, už se na to nedokážu déle dívat,"Bill pevně stiskl víčka a nosem se zavrtal do Tomova trička. Sevření Tomových dlaní kolem Billových boků mírně zesílilo. Snažil se přijít na to, jak by jej měl uklidnit, ale při pohledu na obrázky, které měli před sebou, i jemu došlo mírně špatně.

"Nikdy bych si nepomyslel, že to vypadá takhle,"zašeptal a znechuceně si skousl spodní ret.

"Ale na druhou stranu je to krásné Bille, protože právě takhle se rodí miminka,"pousmál se a raději uposlechl Billa, který si zakrýval oči dlaní a rychle převrátil hned několik listů.

"Nezvládnu to. Nechám si jej uvnitř sebe a hotovo,"mumlal skrz škvírky mezi prstama a odmítal se do té knížky ještě podívat...

---

Do této chvíle jí měl skutečně rád. Četli si ji před spaním téměř každý večer. Společně se dočetli skutečně krásné i poučné věci, ale jakmile přišlo na obrázky, na kterých byl do detailů zobrazený porod dítěte, Bill se vylekal.

"Bille,"vydechl Tom jemně a raději odložil knížku stranou. Byl si jistý že pro tento večer se jejich čtení zřejmě skončilo a soudě podle výrazu Billova obličeje, se nemýlil. Díval se na něj velikýma očima, ve kterých si dokázal přečíst jenom jediné, to, jak moc se bál, že nebude natolik silný, aby něco takového dokázal. Právě v té chvíli si totiž vzpoměl na dřívější slova své lékařky, která jej před něčím takovým varovala a nachvilku olitoval, že nad jejím varováním alespoň nepřemýšlel.

"Dřív, nebo později bude chtít jít ven," opatrně si jej vyložil na sebe a obě dlaně naléhavě vpletl do Billových rozpuštěných vlasů.

"Jsem si jistý, že mu u tebe v bříšku jistě nic nechybí a že je v bezpečí, ale za několik týdnů se přecijen rozhodne, že je čas jít ven a poznat nás,"mluvil tichým hlasem, neustále se přitom vpíjel Billovy do očí a hladil jej na boku. Bill jej pozorně poslouchal, hlavou nevědomky klesl na jeho hrudník a zavřel oči. Téměř automaticky se k němu přitulil a vložil několik polibků na místo, odkud k němu doléhal tlukot Tomova srdce a v tu chvíli věděl, že tlouklo jenom pro něj, stejně jako to jeho tlouklo jenom pro Toma.

"Bojím se té zodpovědnosti,"pípl a konečky prstů zlehka hladil Tomovo zápěstí.

"Ještě na to nejsem připravený,"zasténal, jak Tomovy dlaně sklouzli z jeho boků pod volné tepláky a láskyplně se jej dotýkali na nahé kůži.

"Myslím, že na něco takového nelze být připravený. Neustále se ti bude zdát, že na to nejsi dost připravený a já i přesto všechno vím, že kdyby se maličký narodil již zítra, zvládli bychom se o něj postarat,"jeho hlas zůstával i nadále klidný, dokonce i přesto, že se právě dotýkal své lásky na skutečně intimních místech.

"Jak si můžeš být tak jistý? Proč si nejsem jistý i já?,"zeptal se, protože se cítil opravdu špatně kvůli tomu, že na malou chvilku zapochyboval o tom, zdali dokáže být dostatečně silný na to, aby porodil dítě. Zvedl tvář a smutným pohledem prolétl Tomovu, která vypadala být klidná a spokojená. Tom se na něj dokonce měkce usmíval a spokojeně přivřel víčka pokaždé, kdy Bill stiskl rty a uvěznil tím Tomovy prsty ve svých ústech.

"Pokud jsi ty nejsi jistý, pak jsem si jistý za nás oba. A krom toho tě miluju Bille, ničím jiným si již nepotřebuju být jistý. A miluju i našeho syna. Moc bych si přál být pro toho maličkého dobrým tátou. Nechci být, jako ten můj,"sklonil tvář a během několika vteřin náhle zesmutněl. Posadil se i s Billem na sobě, otočil si jej zády k sobě, pevně jej objal a obě dlaně zlehka přitiskl na Billovo bříško.

"Myslím, že svému otci malinko křivdíš. Nemůže za to, co se stalo tvé mamince. Nikdo za to nemůže,"Bill se o něj pohodlně opřel, položil své dlaně na ty Tomovy a společně se dotýkali místa, kde hluboce pod kůží rostl plod jejich lásky.

Tom zavřel oči, opřel hlavu o Billovo rameno a soustředil se pouze na jeho vůni a teplo, které z jeho těla vycházelo. Nechtělo se mu odpovídat. Vlastně se mu vůbec nechtělo mluvit a pokud měl být témou jejich rozhovoru jeho táta, v tom případě se mu chtělo mluvit ještě méně. S Billem v náručí se snažil zapomenout na všechno, co jej trápilo. Na smutné vzpomínky na maminku, ze kterých mu bylo do pláče, na neustálé rozpory a hádky se svým otcem, dokonce i na minulost, která je kdysi s Billem rozdělila a náhle jim oboum přišla přímo nepodstatná.

"Tvůj táta tě skutečně miluje Tome. Jsi jeho dítě. Umíš si představit, že by se na tebe bezdůvodně zlobilo to naše? Myslím, že by tě to hodně bolelo,"zašeptal Bill a zlehka se dotkl svými rty Tomova krku.

"Nevím, proč jsem na něj takový,"připustil Tom nakonec a smutně stiskl víčka. Při představě, že by jej jejich dítě nemělo rádo, se mu hrdlo stáhlo úzkostí a skutečně pocítil záchvěv bolesti. Zřejmě svému otci skutečně křivdil a Bille měl pravdu.

"Cítím neskutečný hněv vždy, jakmile si vzpomenu na ženu, za kterou vyměnil mou mámu,"procedil skrz pevně semknuté rty a dál opatrně hladil Billovo plné bříško, ukryté pod látkou tenkého tílka.

"Lásko, on ale tvou maminku nevyměnil. Chtěl jenom opět začít žít. Chtěl být opět šťastný a chtěl opět cítit, jak krásná může láska být. Možná si sice vybral ženu, která jeho dobroty a laskavosti zneužívá, ale lidi dělají chyby dennodenně a i tvůj táta je jenom člověk,"šeptal proti jeho kůži a pomalounku ji ochutnával. Téměř neznatelně po ní přecházel rty a vzápětí se jí dotýkal špičkou jazyka.

"Ale já chci, aby byl šťastný. Stejně tak, jako jsem já s tebou. Proč nemohl také potkat tak krásné stvoření, jaké jsem potkal já?,"Bill se proti jeho kůži sladce usmál a vložil na ni hned několik polibků.

"Nejsem krásné stvoření. Jenom zamilované. Hodně moc zamilované,"Bill se v jeho náručí opatrně obrátil tak, že mu náhle seděl na klíně a nohama objímal Tomovy boky.

"Můžeš být zamilované, ale pořád jsi krásné stvoření,"Tom na něj sladce vyplazil jazyk, který Bill vzápětí zachytil svými rty a hluboce jej políbil. Vpíjel se do jeho rtů tak intenzivně, jakoby to dělal uplně poprvé.

Ta situace mu přišla zvláštně povědomá a přesto jiná hned v několika ohledech. Nyní se jeho svět již neskládal pouze ze slov a zvuků, ale konečně se opět ocitl ve světle. Nikdy by neřekl, jak krásné může být, dívat se. Jenom se dívat a všechno kolem sebe vnímat pouze prostřednictvím očí. Někdy měl i při líbání nutkání otevřít oči a sledovat Tomovu tvář. Sledovat, jak odevzdaně a spokojeně působila, vnímat drobnou vrásku na jeho čele, která se tam zjevila pokaždé, kdy hlouběji pronikl do Billových úst a také jemný třes tmavých řas, které ukrývali ten nejkrásnější poklad na světě.

Bill skutečně miloval Tomův hlas, miloval i způsob, jakým k němu promlouval a jakým vybíral slova, i přesto se však nic z toho nedalo přirovnat k pohledu do Tomovy tváře a do jeho očí. Nic krásnějšího si neuměl představit.

"Ou,"pípl, nečekaně se odsunul z dosahu Tomových rtů a překvapeným pohledem sledoval své bříško, na které téměř okamžitě položil obě dlaně.

"Co se stalo?,"Tom sledoval jeho tvář vyděšeným pohledem. V tu chvíli se poprvé skutečně polekal toho, že se jejich miminko rozhodlo přijít na svět předčasně.

"Cítil jsem ty bublinky,"vydechl Bill s veselým úsměvem na rtech a dál sledoval své bříško měkkým pohledem.

"Ty o kterých mluvila lékařka. Dej mi ruku, rychle,"zašeptal, nadšeně si skousl rty a zlehka přiložil Tomovu ruku vedle své.

"Cítíš to?,"vesele zavrtěl hlavou a zhluboka dýchajíc si uvědomil, že nikdy nic tak krásného necítil. Ten pocit by se nedal přirovnat k ničemu na světě. Doteď se o životě svého miminka dozvídal pouze ze záznamů obrazovky, nebo naslouchání srdečního tepu a náhle jej cítil. Cítil jeho jemné pohyby, poprvé pocítil jaké to je, nosit uvnitř sebe nový život a být za něj zodpovědný. A byla to právě tato chvíle, která v něm vyvolala přesvědčení, že je na to skutečně připravený.

Je připravený bojovat za jejich maličké, je připravený bojovat za lásku k Tomovy dokonce i proti sobě samému. Byl si jistý, že měla jeho lékařka pravdu. Skutečně byl slabý, kdo by také nebyl po tom všem, čím si musel poslední roky projít ? Ale přesto byl odhodlán vydržet uplně všechno na světě pro to, aby udělal lidi kolem sebe šťastné.

"Tobi,"Tom nevědomky přiložil prsty k lemu Billova tílka a pomalounku jej roloval směrem nahoru tak dlouho, dokud se před ním nezjevilo celé Billovo bříško.

Ukazováčkem několikrát přejel po celé délce, zavřel oči a sklonil tvář tak, aby mu mohl věnovat několik měkkých polibků. Bill jej sledoval dojatým pohledem, po tváři mu stékali drobné slzy, které však poprvé nevyjádřovali bolest, nebo sklamání.

"Slibuji, že budu ten nejlepší táta na světě a nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil,"zašeptal proti Billově kůži a nosem ji něžně pohladil. Právě v té chvíli si uvědomil podstatu toho, co řekl a uvědomil si také to, jak hloupý byl. Možná ještě před několika lety se stejným způsobem přimlouval jeho táta ke bříšku, ve kterém rostl on sám, možná měl stejné přání - jenom aby udělal jeho a jeho maminku skutečně šťastnou…

Právě v té chvíli svému otci konečně odpustil….

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 45.

autor: B-Kay

"Tak Bille, podívejme se na ten váš poklad,"slova Billovy lékařky vykouzlila úsměv na tváří obou chlapců. Bill si vesele skousl rtíky a nedočkavě se zavrtěl. Pečlivě sledoval pohyby dlaně své lékařky, která zvláštním přístrojem snímala jeho bříško a nemohl se dočkat okamžiku, kdy se na obrazovce zjeví tělíčko jejich dítěte, které bylo ve čtvrtém měsíci již poměrně vyvinuté.

Tom nemohl odtrhnout pohled od Billova bříška. Bylo krásně vypuklé a bylo domovem jejich miminka. Představoval si, co se právě v téhle chvíli děje s jejich dítětem.

Vnímá jejich blízkost?

Cítí, že se na něj právě v téhle chvíli dívají?

---

"Tady je,"lékařka potřela Billovo bříško ještě troškou gelu a poté se s něžným úsměvem opět obrátila k obrazovce, ne které se vynímala silueta malinkého tvorečka.

"Vysvětlím vám, co se s vaším dítětem během toho měsíce, co jste jej neviděli, stalo. Vysvětlím vám, jakým vývinem přešlo tak, aby jste to oba pochopili," pohlédla na oba chlapce a ve chvíli, co spatřila slzy, v očích obou, bylo i jí náhle do pláče. Zřejmě to musel být opravdu nádherný pocit, dívat se na své miminko, obzvlášť pro kluka. Oba neustále hleděli na malou obrazovku, drželi se za ruce a potláčeli přicházející pláč. Slova lékařky, vnímali jenom zpola. Obraz jejich dítěte byl pro ně v tu chvíli mnohem důležitější, než cokoliv jiného.

"Můžu?,"konečky prstů pohladila Billovo vypuklé bříško a zadívala se do jeho rozzářeného pohledu.

"Ano prosím,"pípl, nevědomky stiskl Tomovu ruku ještě silněji a hlavou se pohodlně opřel o jeho rychle se zvedající hrudník...

"Takže,"odkašlala si a prstem ukázala na hlavičku jejich dítěte.

"Mozek vašeho miminka se neustále vyvíjí. S ním se vyvíjí také i smysli jako hmat, nebo chuť. Základy mléčných zoubků jsou již vyvinuté, ve čtvrtém měsíci se vyvíjejí také základy trvalých zubů,"prstem pomalounku ukazovala jednotlivé části a snažila se mluvit pomalu a srozumitelně, aby oba všemu dobře porozuměli.

"Tělo vašeho miminka je pokryto první jemnou kůží, která je téměř průsvitná. Průsvitnou kůži mívají i miminka, které se narodí předčasně, což doufám nebude případ vašeho dítěte,"Tom v tu chvíli pevně stiskl víčka a v duchu se modlil, aby se jejich dítě narodilo zdravé. Bylo mu uplně jedno, zdali Bill čekal holčičku, nebo chlapce, důležité bylo jenom to, aby bylo to maličké v pořádku...

"Musím vás pochválit Bille. Zatím to zvládáte skvěle. Vaše miminko se vyvíjí bez zbytečných komplikací a jak se tak na vás dívám, i váš stav se viditelně zlepšil,"Bill plaše sklonil tvář a zlehka se dotkl dlaní místa, kde se jeho bříško stávalo roztomile kulatým. Nebylo sice tak veliké, jako na obrázcích v knížce o těhotenství, kterou společně s Tomem četli před spaním, ale přesto na něm již bylo vidět, že se s jeho tělem něco děje.

"Cítím se mnohem lépe. Ranní nevolnosti i všechny ostatní problémy náhle zmizeli a já se cítím opravdu hezky. Dokonce jsem přibral a to se mi často nestává,"sladce se zachichotal a láskyplně vnořil svůj nos do Tomova krku. Zhluboka se nadechl jeho vůně a přivřel víčka.

" To je dobře. Ve čtvrtém měsíci by měli všechny problémy s ranní nevolností ustoupit, takže zatím všechno probíhá tak, jak má,"zašeptala a opět krátce pohlédla na obrazovku.

"Na konci měsíce by jste měli cítit první pohyby miminka. Budete to cítit jako zvláštní bublinkování, nebo jako by se vám bříškem přelévala jakási tekutina. Je to skutečně zvláštní pocit, ale také skutečně nádherný,"opatrně vypla obrazovku a zbavila Billovo bříško vrstvy chladného gelu, zatímco mu Tom pomohl posadit se.

"Tak a je tady ta nejdůležitější otázka. Chcete znát pohlaví svého miminka?,"zeptala se, očekávajíc odpověď.

"Vy jej už znáte?,"zeptal se Tom nedočkavým hlasem a jakmile starší žena s tajemným úsměvem přikývla, pohlédl na Billa, kterej po celou dobu očekával jeho pohled. Volba byla jasná. Už dřívě se o odpovědi na tuto otázku bavili a usoudili, že by bylo mnohem lepší, kdyby pohlaví svého miminka věděli. Moc se oba těšili na vybírání jmén, na nakupování dětského oblečení nebo hraček a všechny tyto sladké povinnosti by zvládali jistě mnohem lépe, kdyby znali pohlaví toho drobečka. Tom proto neváhal ani chviličku a krátce přikývl a Bill s úsměvem vzápětí přikývl také.

Billova lékařka se spokojeně usmála. Tuhle chvilku měla na celém průběhu těhotenství pokaždé nejraději. Milovala pohled do očí šťastních rodičů i radost, která se tam objevila pokaždé, co se dověděli, zdali čekají holku, nebo kluka, v některých případech dokonce oba najednou.

"Je to chlapec."

"Čekáme chlapečka?,"zeptali se oba ve stejnou chvíli. Tom se již déle nedokázal ovládnout. Už mu nezáleželo na tom, co si o něm bude myslet Billova lékařka. Nezáleželo mu již na ničem.

Na fakt, že nebyl nikdy dobrý v projevování citů na věřejnosti, uplně zapoměl. Náhle tam byl pro něj jenom Bill. Bill a jeho malý chlapeček.

Vzal Billovu bledou tvář do svých dlaní a láskyplně jej políbil.

"Miluju tě,"zašeptal a s veselým úsměvem pohlédl do Billových překvapených očí. Tohle bylo uplně poprvé, co mu věřejně vyznal lásku. Uplně poprvé, co se k něčemu takovému vůbec odhodlal a pro Billa to skutečně hodně znamenalo.

"Ach lásko,"špitl Bill plačitývm tónem.

"Já vás tady nachvilku nechám samotné. Musím si ještě něco vyřídit,"Tom tichounce sledoval její vzdalující se záda, dokonce stihl zachytit její dojetý pohled a moc dobře věděl, že je tam nechala samotné proto, aby se mohli chvilku osamotě potěšit z krásné novinky, kterou se právě dověděli

Ještě dřív, než se za ní vůbec stačili zavřít, jej však Bill nečekaně chytil za tvář a bez váhání se vpil do jeho měkkých rtů. Po několika vteřinách něžného líbání, se Bill od Toma jemně odsunul a svýma nevinnýma očima způsobil, že se Tomovy málem podlomila kolena.

"Musíme pro něj vymyslet jméno,"ukazováčkem pohladil Toma po rtech.

"Tak oba vymyslíme několik jmén a z těch vybereme jedno. To nejkrásnější,"dodal s veselým úsměvem a opět Billa rychle políbil. Vzápětí si však skousl rty a tázavě pohlédl ke dveřím. Jakmile se však ujistil, že jim nehrozí nečekaný příchod lékařky, posadil se vedle Billa, vysadil si jej na klín a sevřel jeho křehké tělo v náručí.

"Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se kolem nás děje. Co se s náma děje,"šeptal mu do vlasů.

"Já také ne. Nevěřil jsem, že tě ještě někdy spatřím a ty jsi se vrátil. Nevěřil jsem, že mě někdy budeš mít rád a ty mě miluješ. Dokonce jsem nevěřil ani v to, že spolu vytvoříme pár a teď ? Teď čekám tvého syna,"zašeptal. Tom se k němu přitulil ještě víc, pokud to vůbec bylo možné a zhluboka vdechoval kouzelnou vůni jeho dlouhých vlasů. Zlehka je proplétal mezi prsty a snažil se zahnat smutné myšlenky na to, jak šťastná mohla být jeho maminka, kdyby zjistila, že bude babičkou a také na to, že její štěstí, již nikdy neuvidí.

"Co kdyby se jmenoval Tom?"

"Raději Bill,"pousmál se, svírajíc v náručí jedinou osobu, která jej dokázala udělat šťastným. Tedy pokud nerátal babičku, která by pro něj udělala cokoliv na světě.

"A co kdyby se jmenoval po tvém otci? Ben,"Tom se nad tou možností pokusil alespoň zamyslet, vzápětí však rychle zavrtěl hlavou.

"Ben je hloupé jméno. Neustále by mi připomínalo mého tátu a to nechci. Naše miminko si zaslouží mnohem hezčí jméno,"vydechl.

"Mě se jméno Ben líbí. Lásko, nemůžeš být na svého otce pořád takový. Miloval tvou maminku a nemohl za to, že onemocněla a,"poslední slovo jaksi nedokázal vyslovit. Netušil zdali to bylo tím, že nechtěl Toma ještě více rozlítostit nebo tím, že mu právě v té chvíli pohlédl do očí uslzeným pohledem.

"Je to tvůj táta. Dědeček našeho maličkého a myslím, že bys na něj neměl být takový. Miluješ ho. Já to vím a nerozumím, proč spolu vůbec nemluvíte?,"Bill se na jeho klíně opatrně zavrtěl, hledajíc tu nejpohodlnější polohu. Jednou dlaní si objímal bříško, zatímco tou druhou hladil Toma po zádech.

"Kdybychom spolu mluvili, stejně bychom se jenom hádali a to by ti mohlo ublížit. Takhle je to lepší. Prostě se přehlížíme,"Bill smutně sklonil tvář a hlavou se opřel o Tomovo rameno. Cítil se nádherně a zároveň bezbranně. Kdyby bylo v jeho silách udělat něco, cokoliv, co by přimělo Toma, aby se svým otcem začal normálně mluvit, udělal by to. Zvlášť teď, když čekají dítě.

Když se tak nad tím zamyslel, mohl by své miminko využít k tomu, aby dal ty dva dohromady.

"Lásko, co kdybychom se to pomalu pokusili říct i doma? Stejně to již dlouho nebudu moct skrývat. A něco tak nádherného ani skrývat nechci,"prsty přecházel po Tomových pootevřených rtech a

doufal, že bude souhlasit.

"Já také ne. Už jsem z toho unavený. Řekněme jim to co nejdříve,"souhlasil tichým hlasem.

"Já to řeknu mamce, ty to řekneš svému tátovy a Klaudií to můžeme říct společně, hm? Co ty na to?,"Tom překvapeně zvedl tvář a zadíval se do Billovy klidné tváře.

"Tohle jsi udělal schválně že?,"zašeptal a zlobivě jej zatahal za spodní ret. Bill se však jenom nevinně pousmál a s omámeným zasténáním opětoval další polibek.

"Jak se vlastně jmenoval tvůj táta?,"vydechl proti jeho rtům.

"Tobias,"odpověděl Bill zastřeným hlasem. Nad významem svých slov vůbec nepřemýšlel. Jediné, co dokázal vnímat byli pouze polibky své lásky.

"Tobi zní mnohem krásněji než Ben,"zamumlal Tom, noříc se do hloubky Billových rtů a když se Bill nad tím krátce zamyslel, musel souhlasit.

"Zřejmě ano,"…

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 44.

autor: B-Kay

"Už se tam nedívej Bille. Potřebují si jenom promluvit, dlouho se neviděli,"vydechla Klaudie tichým hlasem ve chvíli, kdy Bill opět vyděšeně trhl hlavou směrem ke dveřím, odkud se právě ozýval Tomův zvýšený hlas. Nevypadalo to, že by vedli klidný rozhovor o tom, jak moc jeden druhému chyběli.

"Jsem důvodem jejich hádky já?,"Klaudie na krátkou chvilku pohlédla do nevinných očí, ve kterých dokázala přečíst jenom to, jak moc vyděšené byli. Proto neváhala ani vteřinku, posadila se vedle Billa a přitulila jej k sobě přesně tím způsobem, jakým si jej tulila i ve chvíli jeho návratu z nemocnice.

Opatrně sevřela jeho křehké tělo v náručí a hluboce si povzdechla. Cítila, jak se Bill zavrtal do jejího vřelého objetí a na krátkou chvilku přivřel víčka.

---

"Myslím, že ne. Protože kdyby si Tomův táta dovolil o tobě říct jediné ošklivé slovo, Tom by vybouchl jako sopka,"pokusila se jej rozveselit a to se jí také povedlo. Bill se na ní zadíval měkkým pohledem, za stisnutými rty potláčel veselý úsměv. Vzápětí však opět zesmutněl.

"Nechci, aby mi odešel".

"Neodejde, protože sem patří. Tady má všechno, co potřebuje k tomu, aby mohl být skutečně šťastný. Má tady tebe Bille a ty jsi jeho štěstí,"Klaudie jej pohladila po vlasech a trpce stisla rty, jakmile se kuchyní ozval další křik.

"Neměli bychom to poslouchat,"cítila v krku pořád zvětšující se bouli, bylo jí do pláče ze vzniklé situace a přesto se snažila udržet Billa klidného a něčím jej rozveselit. Hravě na něj mrkla a naznačila mu, aby si zacpal uši a Bill ji se smutným úsměvem poslechl.

Bylo to však zbytečné. Slyšel uplně každičké slovo a teprve v té chvíli pochopil podstatu jejich hádky. Dokonce to ani hádka nebyla. Tom naléhavě prosil svého otce, aby se rozvedl a vrátil se do domu, ve kterém prožil celé své dětství a Tomův táta se mu snažil vysvětlit důvody toho, proč to nemůže udělat.

"Měl bych jít domů. Neměl bych to poslouchat, nemůžu se vystavovat stresovým situacím,"pípl, aniž by chvilkově popřemýšlel nad tím, co vlastně říká. Co pověděl si uvědomil teprve ve chvíli, kdy mu na čele přistála studená dlaň a skoušela zdali nemá teplotu...

"Jsi nemocný? Protože pokud máš něco se srdíčkem a ti dva tady ohrožují tvé zdraví, tak tam vletím a oboum věnuji hned několik pohlavků,"Billovy bylo opravdu špatně, ale přesto všechno se na Klaudii nedokázal přestat usmívat.

Byla neskutečně roztomilá ve chvílích, kdy se snažila působit naštvaně, ale on jí to stejně nevěřil. Moc dobře věděl, že by na Toma nikdy nedokázala vztáhnout ruku. Milovala jej víc, než cokoliv jiného na světě.

"Nejsem nemocný, ale…,"pootevřel rty a snažil se přijít na to, jak by měl popsat svůj stav. Napadali jej však jenom věty typu : "Jsem těhotný", nebo "Čekám Tomovo miminko," a on je nechtěl vyslovit nahlas a tím prozradit svůj stav. V mysli mu téměř neustále zněla slova lékařky o tom, jak velikému riziku podstupují a že jeho tělo není stavěné na zátěž miminka. Nemohl jim věřit. Nechtěl, ale přesto v sobě ukrývali pravdu, které se moc bál. Užíval si však každého dalšího dne s miminkem pod svým srdcem a byl moc rád, že šlo zatím všechno tak, jak by mělo.

"Potřeboval bych se napít,"řekl první věc, která jej napadla a pokusil se vstát. Vzápětí byl však opět vnořen do matrace Klaudií, která jej ještě jednou pohladila po tváři a ujišťovala jej, že mu hned přinese něco dobrého. Bill sledoval její vzdalující se záda něžným pohledem a pomalounku si uvědomoval, že začíná cítit lítost z toho, že se k rozhovoru o jejich společném bydlení vůbec nedostali. A možná to tak bylo i lepší. Tom si zřejmě musí utřídit myšlenky a on by mu jistě jenom překážel.

"Budeš to mít s náma těžké,"očima rychle prolétl své bříško a vzápětí odvrátil tvář. Nechtěl se na to miminko vázat. Nechtěl dosáhnout stádia, kdy pro něj ztráta toho malého tvorečka bude neskutečně bolestivá. Snažil se smířit s myšlenkou, že je jenom malinká šance, že se jejich miminko skutečně narodí. Podle jeho lékařky byla dokonce méně než dvaceti procentní a to už bylo opravdu zlé.

Na krátkou chvilku se zamyslel a vzápětí pohledem opět sklouzl ke svému bříšku.

Dvacet procent… Jenom zanedbatelných dvacet procent rozhodovalo o životě jejich dítěte a Bill těm číslům náhle nevěřil.

Jak veliká je šance, že se právě do vás zamiluje kluk vašich snů?!

Jak veliké je šance, že se se svou láskou po mnoha letech opět setkáte a vytvoříte pár ?!

Jak veliká je šance, že se slepý člověk během několika dní nečekaně uzdravý ?!

Jak veliká je šance, že se malému chlapci náhle vyplní to nejkrásnější ze všech přání ?!

Zřejmě tak veliká, jako ta, že se jejich miminko narodí zdravé a bude krásné po svém tatínkovy.

Při poslední myšlence se Billovou tváří rozlil sladký úsměv. Nic si nepřál více než to, aby bylo jejich miminko v pořádku a stejně tak nádherné a hodné jako Tom.

"Tady jsem ti přinesla ovocný čaj. Tom jej má moc rád a tak doufám, že ti bude chutnat. Toma ta hádka moc mrzí a mám ti vzkázat, aby si na něj počkal v jeho pokoji, že za tebou hned přijde a přinese ti něco dobrého," Bill prudce zvedl tvář a pobavenýma očima sledoval Klaudii, která balancovala s malým hrníčkem a dávala veliký pozor, aby náhodou nerozlila.

"Děkuju,"zašeptal s úsměvem na rtech a opatrně si od ní vzal veselý hrníček pokrytý barevnými puntíky.

"Ještě pořád se hádají?"Klaudie sklonila tvář a přemýšlela nad tím, jak by měla odpovědět.

"Nehádají se, ale jsou tak zoufalí, že to jinak nejde a nevědomky na sebe zvyšují hlas. Tom je hodně rozrušený, dokonce jsem měla dojem, že se každou chvilku rozpláče,"Bill smutně sklonil tvář a přivřel víčka. V tu chvíli si nepřál nic jiného, než držet jej v náručí a líbat jej.

"Moje dcera mu hodně chybí,"Klaudiin hlas se náhle měnil v šepot, jak sklouzla očima na fotografii na malém stolku a zadívala se do její laskavé tváře. V krku měla již opět knedlík, ruce se jí zvláštně chvěli a i jí bylo náhle do pláče.

"Byla to jeho maminka. Je to pochopitelné,"vydechl a sklonil tvář. Nedokázal se podívat Klaudií do očí. Neměl sílu dívat se na to, jak tiše trpí a snaží se žít normálný život i poté, co stratila to nejcennější. Své dítě.

"Já o tebe nechci přijít drobečku" prolétlo mu myslí, jak opatrně vstal podešel k Tomově babičce, která s pláčem dlouho bojovat nedokázala.

"Jste úžasná žena a i vaše dcera jistě byla, protože vychovala toho nejhodnějšího chlapce na světě. Ne vždy se věci dějí tak, jak by jsme si přáli, ale mockrát nás život překvapí nádherným zázrakem,"láskyplně ji pohladil po tváři, která se vzápětí rozzářila.

"V životě mého vnuka, jsi byl ty tím zázrakem Bille. Nic krásnějšího než tvoje láska, jej potkat nemohlo,"oplatila jeho měkké pohlazení a pošepla mu, aby si utíkal lehnout do Tomova pelíšku a oddechnout si. Bill ji krátce políbil do vlasů a s veselým úsměvem a s hrníčkem čaje v dlaních, opatrně vyběhl po schodech…

Bill nemusel ani dlouho čekat. Nepřešlo ani pět minut a bledé dveře pokoje se pomalu otevřeli a dovnitř nakoukla smutná tvář.

"Jsem idiot,"zasténal ještě dřív, než vůbec vešel dovnitř a sledoval Billa, stočeného do klubíčka, provinilým pohledem. Ruce, ve kterých nesl tác plný různých dobrůtek, se mu chvěli rozrušením, na tváři měl zaschlé stopy po slzách.

"Ohrozil jsem naše miminko. Kvůli mně jsi byl svědkem hádky, která ti mohla ublížit. Všechno dělám jenom špatně i přesto, že se snažím chránit tě,"odložil jídlo stranou a toužebně zasténal, jakmile mu v náručí přistálo tělo černovlasého chlapce. Bill automaticky omotal své ruce kolem Tomova krku, přitiskl se na něj celým svým tělem a zabránil mu v proudu dalších slov hlubokým polibkem.

"Nic z toho, co jsi řekl, nebyla pravda. Neublížil si mi. Měl jsem jenom veliký strach, že bude tou hádkou ublíženo tobě. A naše děťátko to zřejmě cítilo stejně,"šeptal z posledních sil. Se sladkým úsměvem si vychutnával doteky Tomových prstů na svém bříšku stejně, jako doteky jeho rtů na své tváři. Tom jej pusinkoval na čele, pootevřenými rty přejel dokonalou linii Billova nosu a sklouzl až ke rtům, které se jeho polibků nemohli dočkat.

Bill vzrušeně zasténal a nevědomky zaklonil tvář, aby měl Tom ještě lepší přístup. Točila se mu hlava, všechno kolem něj mu náhle přišlo zvláštně rozmazané. Kdyby nevyslovil svou tichou prozbu, zřejmě by nevydržel déle čekat.

Vzal Tomovu tvář do dlaní a vášnivě jej zatahal za spodní ret.

"Pomiluj mě,"vydechl, nepřestávajíc v utápění se v hloubce Tomových divokých očí.

"Prosím,"zaprosil a překvapeně vydechl, jakmile se jeho tělo náhle ocitlo přitlačeno ke zdi a Tom z něj jedním pohybem svlékl kalhoty i spodní prádlo. Při pohledu do jeho vášní potemnělých očí si byl jistý, že je nečeká žádné něžné milování a i přesto se chvíle jejich spojení nemohl dočkat.

Stál před Tomem jenom v tričku, kompletně nahý a třesoucí se. Přivřenýma očima sledoval, jak z Tomových boků sklouzli volné džíny, vnímal, jak jej bere kolem boků a tiskne jej na své rozechvělé tělo. Bill mu poslušně omotal své nohy kolem boků, věnoval mu několik láskyplných francouzských polibků předtím než se uvolnil a dovolil Tomovy vstoupit do svého těla.

Tom pečlivě držel Billovo křehounké tělo na tom svém a i přesto, že byl rozrušený a jeho tělo svíral nespravedlný hněv vůči otci, miloval Billa opatrně a s láskou. Každý další příraz byl lepší, než ten předešlý. Bill se na něm i sám pomalounku pohupoval a opětovával všechny Tomovy polibky, ve kterých se snažil tlumit občasné výkřiky i hladové sténání.

Po tak dlouhé době opět tvořili jeden celek.

Bill vyvrcholil jako první. Jeho tělo v Tomově náručí ochablo, jak se udělal a Tomovy stačilo několik přírazů k tomu, aby i on dosáhl nádherného vrcholu. Bill jej v té chvíli objímal rukama i nohama, společně vysileně klesali k podlaze, kde vytvořili zamilované klubíčko.

"Miluju tě,"tichounce šeptal, jak z něj Tom zlehka vyšel a přitulil si jej k sobě ještě víc.
"Mluvil jsem s babičkou, odteď už bydlíme spolu,"vydechl spokojeným hlasem a pohladil Billovy usměvavé rty…

autor: B-Kay

Alles gutte

Je zajímavý pozorovat, kolik lidí vůbec ví, že existuju, kolik by bez facebooku nevědělo, že mám narozky a kolik je natolik líných, že ani SMSku nnapíše =D

Ne, zasee necítím změnu =D Roky mizí... a mě drží jen vidina toho, za jak dlouho budu moc opustit tuhle úžasnou zemi a žít jak chci... Akorát si prozpěvuju "předemnou prázdnej tác, na něm mejch sedmnáct..." =D A když tak nad tím přemýšlím - taky všechno nej Darkbeth =D

Před chvílí jsem se vrátila z Ideonu z přípravy tzv. burzy škol... a jsem ráda, že nás pustili o skoro 2 hodiny dřív, než by měli... a nejlepší na tom je, že tím mám splněný obě dvě akce školy, které za studium musím mít... No, dort ani pizzu nebo tak něco jsem vůbec neměla... a když jsem si v "mekáči" chtěla dát ovocnej kelímek, dozvěděla jsem se, že jsou v tom jablka... tmůj dnešní oběd byl kousek ananasu z měkáče a protože právě umírám hlady... tak jdu dolů na véču - snad to bude poživatelný =D

Takže zatím... =)

Síla tvého hlasu 43.

autor: B-Kay

"Nemůžu tomu uvěřit,"Tom šťastně zavzdychal do Billových dlouhých vlasů a sevřel jeho křehounké tělo ještě víc.

V tu chvíli si připadal jako malý kluk. Chtělo se mu smát, pištět radostí a vykřičet do celého světa, jak moc byl šťastný a také to, kdo byl důvodem jeho štěstí. Nezáleželo mu na tom, jak by zareagovalo okolí. Nacházel se ve stavu, kdy by dokázal jít proti všem. Proti celému světu, který se řídí dle nesmyslných pravidel a vztahy stejných pohlaví zavrhuje. Cítil se hloupě proto, že kdysi něco takového také uznával. Vysmíval se klukům, který našli své štěstí v náručí jiného kluka a náhle byl jedním z nich a byl to pro něj ten nejkrásnější pocit na světě. Bill změnil jeho pohled na svět. Všechno bylo náhle uplně jiné a ani on sám se nepoznával. Při pohledu na Billa, tulícího se k jeho hrudníku s láskyplným úsměvem na rtech si byl jistý, že nikdy nebude litovat svého rozhodnutí vrátit se zpátky tam, odkud kdysi tak bezhlavě utekl.

---

"Já také ne. Je to tak nepochopitelné,"jemný pramen černých vlasů pošimral Toma na krku, jak Bill zlehka zavrtěl hlavou a ještě více se ukryl do jeho objetí. Bylo mu nádherně. Ještě před dvěma měsíci byl jenom slepým klukem, bez budoucnosti a bez radosti ze života. Nenacházel žádný smysl v tom, proč dostal druhou šanci žít a neumřel při té nehodě. Jakmile však zvedl tvář a zahleděl se do Tomových něžných očí, nacházel těch smyslů hned více.

Tom jakoby zaslechl proud jeho myšlenek, vzal jeho tvář do dlaní a láskyplně sevřel Billovy chvějící se rty, mezi svýma.

"Nechci, aby si přemýšlel nad minulostí,"tuhle větu vyslovil uplně poprvé. Většinou byl totiž Bill tím, kdo Toma prosil o to, aby na jejich minulost zapoměl a neničil se vzpomínáním na něco, co již nemělo smysl a nedalo se vzít zpátky.

Bill pevně stiskl rty a sklonil tvář. Uslzenýma očima sledoval Tomovovy prsty, pomalounku klouzající jeho tělem. Chtěl jej poslechnout, proto zavřel oči a uvolněně poklesl na Tomův hrudník, vnímajíc trasu jeho prstů...

Konečky Tomových prstů pomalu postupovali níž, zanechávali za sebou stopu v podobě Billovy husí kůže a chvění, které náhle ovládlo těla obou. Tom krátce přivřel víčka, jak jeho prsty dopadli na Billův podbřišek a vklouzli pod lem tmavého spodního prádla, kde zlehka hnětli jeho kůži. Pohyboval prsty sem a tam a bojoval s touhou svléknout jej a pomilovat. Jeho dech se náhle stával rychlejším a roztřeseným, jak opatrně rozepl drobný knoflíček. Ticho, nesoucí se pokojem, bylo vzápětí narušeno Billovým nesmělým zasténáním a zvukem rozepínajícího se zipu, který pod sílou Tomových prstů, pomalounku odhaloval Billovo mužství, zahaleno pouze černou látkou.

Bill otevřel oči a jejich pohledy se setkali. Dívali se na sebe pouze několik vteřin. Jenom tak maličko dělilo jejich toužící těla od výbuchu, který vzápětí následoval.

Tom políbil Billovy pootevřené rty ve stejné chvíli, jako vklouzl dlaní pod jeho spodní prádlo a sevřel Billův penis svými prsty.

Pro Billa nebylo vůbec jednoduché oplácet Tomovy hluboké polibky a zároveň tlumit své steny proti jeho rtům. Nevědomky zvedal pánev v rytmu Tomových doteků, šílel z touhy, kterou v něm vyvolávali. Bylo mu přímo do pláče. Jeho život byl tak jiný. Měl svého Toma, jedinou osobu, kterou kdy miloval a pro kterou byl schopný udělat cokoliv. Čekal miminko, které v něm pomalounku rostlo a i v této chvíli jistě cítilo všechnu lásku, která do Billova těla proudila skrz Tomovy polibky a doteky. Tak moc toužili po milování a přesto se jim v poslední chvíli podařilo přestat, protože je čekalo něco mnohem důležitějšího…

"Bille, tohle skutečně nemusíme dělat. Moje babička tě zbožňuje a jistě bude souhlasit,"Tom se snažil Billa přemluvit, ale bylo to těžší než čekal. Bill jen s úsměvem zavrtěl hlavou a dál Toma vedl směrem ke vchodovým dveřím.

"Je to veliká změna a měli bychom ji na to připravit. Krom toho se i já budu cítit lépe, pokud mě přijme. Mám ji moc rád a vážím si ji za to, co všechno udělala pro mě i mou rodinu,"Tom stiskl Billovu dlaň pevněji a pousmál se.

Od jejich společného bydlení je dělil podle něj sice zbytečný, ale přesto jediný rozhovor a proto byl odhodlaný to kvůli Billovy vydržet. Už jenom při představě, že si již nebudou muset popřávat dobrou noc ve formě papírkových odkazů a posílat si vzdušné polibky na dálku cez okno, mu bylo krásně. Bude jej mít u sebe. Vlastně je bude mít u sebe oba a bude si je moct chránit a rozmazlovat. Nádherná představa...

"Babičko?"zvolal směrem do kuchyně, odkud se ozývala tichá hudba, linoucí se z rádia a cinkot hrníčků. Láskyplným pohledem prolétl Billovu tvář a usmál se. Bill vesele poskočil, hodil se mu kolem krku a věnoval mu hned několik měkkých polibků. Neskutečně se těšil na to, že dnes v noci již nebude muset usínat sám. Že budou všichni tři spolu a že bude snad konečně patřit do rodiny, kterou se jim podařilo s Tomem vytvořit.

"Miluju tě lásko,"pípl a ještě jednou se hluboce vpil mezi Tomovy sladké rty.

"Já tě miluju víc,"Tom nosem pohladil ten Billův, vyzvedl jej kolem boků a zatočil se s ním.

"Já tebe ještě víc,"Bill se vesele smál, jeho smích však ustal ve chvíli, kdy u dverí spatřil Tomovu babičku se smutným výrazem ve tváři a hned za jejími zády siluetu jakéhosi pána.

Tom se na něj překvapeně zadíval, nerozuměl jeho náhlé změně nálady, jakmile však pohlédl směrem, jakým se Bill díval, pochopil a také zůstal chvilku stát bez pohnutí.

Jakmile spatřil vedle své babičky, postavu svého otce, vyrazilo mu to dech. Nedokázal promluvit, nedokázal se dokonce ani pohnout, nebo pohlédnout na Billa, který se náhle cítil poněkud zvláštně. Pohled, jakým jej sledoval ten pán, ve kterém poznal Tomova otce, se mu vůbec nelíbil. Jakoby mu snad něco udělal a přitom spolu nikdy předtím nepromluvili jediné slůvko.

"Co tady děláš?,"Tomův otec od svého syna pozdrav ani nečekal. Od chvíle, kdy umřela Tomova maminka a on si vzal jinou ženu, s ním Tom nedokázal normálně promluvit. Jeho nová žena si s Tomem vůbec nerozuměla, neustále na něm hledala to špatné a vyčítala mu každou hloupost a on, ačkoliv nerad, se vždy musel postavit na její stranu, protože chtěl předejít zbytečným hádkám.

"Chyběl si mi. Přišel jsem tě poprosit, aby ses vrátil zpátky,"Klaudii bylo v té chvíli přímo do pláče při pohledu na to, jak Bill poraženě svěsil ramena, sklonil tvář a zřejmě vší silou potláčel slzy.

Tom měl v krku knedlík. Nechápavým pohledem sledoval svého otce, kterého tvář byla smutná a zvláštně ustaraná. Jakoby při té ženě během pár let zestárl nesmírnou rychlostí. Pod očima měl tmavé kruhy, na čele veliké vrásky a jeho kdysi veselý pohled, postrádal jakoukoliv radost.

"Nevrátím se a ty to víš,"Tomovy po tváři stékala drobná slza. Svého otce skutečně miloval, byl to přesně ten typ dobráka, který by nedovedl nikomu ublížit a on již nedokázal přihlížit tomu, jak jej ta ženská ničí.

Tomův táta sklonil tvář a chápavě přikývl. Kdyby bylo tak snadné utéct, neváhal by ani vteřinku a zřejmě by také hledal útočiště na místech, kde spoznal lásku svého života a které mu jí tolik připomínali.

"Ty budeš zřejmě Bill, že ano?,"Bill překvapeně zvedl tvář. Tomův táta byl náhle jenom malý kousínek od nich a podával mu ruku. Přikývl a rychle si s ním potřásl rukou.

"Ano jsem,"pokusil se o milý úsměv, ale bylo to hodně těžké. Díval se do tváře Tomova otce, do tváře dědečka jejich dítěte a netušil, co by mu měl ještě říct. Překvapilo jej však to, jak s ním jednal. Byl milý a i přesto, že je ještě před chvilkou viděl v zamilovaném objetí, neřekl ani slůvko a smutně se na oba usmíval.

"Slyšel jsem o tobě mnoho hezkých věcí. Moje tchýně tě má zřejmě moc ráda,"měkkým pohledem prolétl Billovu bledou tvář a v té chvíli pochopil, proč si Tom vybral právě jej a ne holku, kterou pro něj objevila jeho žena a silou mocí je chtěla dát dohromady. Bill byl opravdu nádherný, svým zjevem připomínal spíše panenku, než člověka a neskutečně se k Tomovy hodil.

"Já ji mám také moc rád,"dodal Bill třesoucím se hláskem a opětoval Klaudyin jemný úsměv...

autor: B-Kay