Síla tvého hlasu 11.

autor: B-Kay

"Babičko měla si zavolat, že přijdeš. Uklidil bych a možná i něco uvařil,"Klaudie vesele pozvedla obočí a skoumavým pohledem prolétla tvář svého vnuka. Tom se na krátkou chvilku roztomile začervenal.

"Ty jsi vařil ?"byla první otázka, která jí napadla při pohledu na vcelku uklizenou kuchyň. Nepoznávala jej. Jako malý kluk jí velice rád pomáhal při vaření, do všeho s nadšením cpal svoje nezbedné prstíky, všechno ochutnával a s veselým úsměvem pobíhal po kuchyni celý zapatlaný od různých dobrůtek. Byla moc ráda, že jí chtěl pomáhat, ale uklízení jí někdy zabralo celé hodiny a proto byla ještě raději, když si hrál venku na zahradě a do vaření se moc nepletl.

"Možná tomu nebudeš chtít věřit, ale ano. Dalo se to jíst a dokonce si ani Bill nestěžoval,"vydechl pyšně a nechal se sevřít v jejím hřejivém náručí.

---

"A co vy dva? Bála sem se vás tady nechat .Když sem odcházela, stěží jste spolu promluvili slůvko,"zamumlala proti Tomově líčku, na které mu vtisla několik láskyplných polibků a ještě jednou jej dlouze objala.

"Bylo to trošičku těžké, ale jenom první den. Rozumíme si, tak nějak sme si na sebe zvykli,"odpověděl vyhýbavě a opět se na ní usmál. Neměl nejmenší chuť s ní rozebírat to, jak moc se zblížili. Bylo to jejich sladké tajemství, které si pečlivě střežil hluboce ve svém srdci. Právě proto se jí pro jistotu nedíval do očí. Moc dobře věděl, že by to na něm hned poznala. On sám na sobě při pohledu do zrcadla, poznal něco jiného. V jeho pohledu se ukrývalo něco zvláštního, něco, co jeho očím vždycky chybělo. Nebyl si jistý, co to bylo, mohl jenom hádat, zdali se jednalo o zamilování, totální pobláznění, nebo neuvěřitelné očekávání z toho, co měla přinést budoucnost.

Nebyl si jistý tím, co je čekalo a právě to bylo na tom všem to nejkrásnější ze všeho. Neměl život popředu naplánovaný, netušil, co se mělo stát zítra, nebo pozítří a každá další hodina prožita v Billově blízkosti, byla pro něj odměnou...

Celé tělo měl jako v ohni, necítil zimu, ani chlad. Pocit, který se každým
dnem pořád víc a víc rozléval jeho tělem, byl nádherně hřejivý. Dokázal jej zahřát přesně, jako hrnek horkého kakaa v chladných nocích a stejně tak dokázal zbarvit jeho tváře do roztomile rúžové.

" Ještě spí. Je ze všeho, co se kolem něj děje, nesmírně unavený a nejhorší na tom všem je, že mě neposlouchá. Vzdává svůj boj, je se vším zcela smířený,"Tomův hlas se pomalounku měnil v šepot. Dosedl na nejbližší židli, sklopil ramena a tváří se opřel o dřevěnou desku stolu. Oči však nezavíral. Byl si jistý, že kdyby tak udělal, téměř okamžitě by usnul. Zdála se mu neuvěřitelně těžká, několikrát si je protřel prsty, něco takového však nedokázalo zahnat únavu, po přebdělé noci.

Klaudie se na svého vnuka zadívala ustaranýma očima, posadila se vedle něj a zlehka jej pohladila po vlasech. Cítila, jak se Tom pod jejím dotekem zachvěl, smutně zavzdychal a nechal se sevřít v jejím bezpečném objetí. V tu chvíli se mu zdálo, že se spolu vrátili o několik let zpět a on se tulil ke své babičce opět jako malý školáček. Byl bezmocný, možná dokonce bezmocnější, než malé dítě . Udělal by pro Billa cokoliv na světě, přinesl by mu cokoliv, jenom aby jej nachvilku rozveselil. Unesl by jej i na kraj světa, kdyby po tom zatoužil. Povídal by mu o věcech, které by je v neznámu obklopovali, popsal by mu každičký malý detail , každičkou drobnost…

"Tome, Bill je typ kluka, který se spokojí i s minimem. Stačí mu maličko k tomu, aby dokázal být šťastný. Možná ztratil svůj zrak, získal však další šanci . Neuvěřitelně vzácnou šanci žít a pokusit se o změnu. Já vím, že tě to všechno mrzí, stejně tak to mrzí i mě i Billovu maminku, ale nic s tím nezmůžeme, pokud nebude chtít on sám,"ještě jednou jej láskyplně pohladila po tváři, vstala a svou typicky roztomilou chůzí, která Tomova pokaždé připoměla tučňáčka, pomalounku kráčela ke kuchyňské lince. Tom se musel dokonce pousmát. Svou babičku měl nejraději na celém světě už jako malý kluk a byl si jistý tím, že to tak mělo i zůstat.

"I z toho malička, co nám tady ještě zbylo, vám udělám nějakou pořádnou snídani ano ? Oba jste neuvěřitelně hubení,"Tom se nepřestával usmívat. Nenápadně ji sledoval. Naoko pohoršeně vrtěla hlavou a se vším nadšením se pustila do přípravy dobrůtek.

Nemusel přemýšlet ani chvilinku nad tím, co měl dělat. Téměř automaticky vstal, přiběhl k ní a vtiskl jí ještě dlouhou pusu na líce. Klaudie se však nestihla ani otočit a už byl pryč. Jediné, co po něm v kuchyni zůstalo, bylo zvláštní teplo, hřející Klaudiino srdce a také úsměv, zdobící její milou tvář. Věděla až příliš dobře, kam tak rychle utíkal…

"A já jsem si myslel, že tě najdu zachumlaného pod přikrývkou,"Tom se ode dveří pobaveně usmíval na Billa, který seděl na postely a pomalounku se protahoval jako právě vzbuzené koťátko. Vlasy měl mírně roztrapacené, tváří mu prolétl nádech jemně rúžové, jak se otočil směrem, odkud k němu doléhal Tomův hlas a věnoval mu jeden ze svých sladkých úsměvů.

Promluvit však nedokázal. Jak by měl vlastně začít ?!

Včerejší noc byla pro něj tím nejkrásnějším, co kdy prožil. Těch několik hodin, které strávili spolu, mělo za následek to, že se do Toma pobláznil ještě více. Nebyl si však jistý tím, zdali to tak cítili skutečně oba. Proto nemluvil a raději tichounce vyčkával.

Tom několik dlouhých vteřin zůstával u dveří a jenom se na něj díval. Stejně jako Bill, ani on neřekl jediné slůvko. Nepromluvil dokonce ani tehdy, když se k němu krůček po krůčku pomalu blížil. Bill se o jeho blízkosti dověděl teprve ve chvíli, co se postel na jedné straně mírně prohnula a jeho srdce začalo tlouct o poznání rychleji. Málem přestal dýchat, jakmile na své tváři ucítil jemný dotek Tomových
ledových prstů.

"Před chvilkou se vrátila babička. Vypadá úžasně a je hodně spokojená,"vydechl, jak konečky prstů okouzleně proplouval Billovou tváří. Byl nádherný.

"To je dobře,"Bill se nesměle pousmál a opatrně natáhl dlaň k Tomově tváři. Překvapeně zasténal.Byla krásně horká a příjemně zahřívala jeho roztřesené prsty.

"Chtěl bych ji jít pozdravit,"netušil proč, ale na malou chvilku znervózněl. Byl si jistý, že s nasledujícím ránem přijde také kruté probuzení a uvědomění si, že večerejší noc, byla jenom krásným snem.

Spustil dlaň podél svého těla a sklonil tvář.

"Bille, počkej,"Tom si vůbec nebyl jistý tím, kde v sobě dokázal nalézt tolik odvahy, aby jej zlehka chytil za zápěstí
ve chvíli, co se chystal opatrně vstát. V uších mu opět hučelo a on se nedokázal soustředit na nic jiného, než na hluboké oči, lemovány dlouhýma řasama. Soulad těch dvou drobností, vytvářel něco jedinéčného a Tom se pohledu na tu jedinečnost nedokázal nasytit.

"Jak se cítíš?"očima rychle prolétl jeho tvář a poté je opět zabodl do jediného bodu, pro který by i umíral. Dal by všechno na světě, za jediný Billův pohled…

Neskutečná ironie osudu. Před několika lety to bylo uplně naopak.Bill by dal cokoliv za to, aby se na něj Tom podíval. Stačil by mu jediný jeden pohled..A náhle to byl Tom, kdo byl zoufalý a toužil se ponořit do hloubky očí, které jej zcela pobláznili. Zatímco on jej kdysi odmítal a nepotřeboval se na něj dívat, Bill by se na něj dokázal dívat hodiny, ale ted´ už nemohl.

"To nevím. Po fyzické stránce je to mnohem lepší než včera, dokonce i to nepříjemné pálení v očích malinko ustoupilo, ale,"mezi prsty pevně stískal cip polštáře.

"Ale co?"Tom se k němu přisunul ještě blíž, opatrně se dotkl jeho úzkých boků a posadil si jej na klín. Ani taková blízkost
se mu však nezdála dostatečná. Potřeboval mu být ještě blíž. Po včerejší noci , která jej tolik vyděsila, mu chtěl být co nejblíže. Potřeboval ubezpečit sám sebe, že je v pořádku a že už se mu nic takového nemůže stát.

Právě proto mu opatrně roztáhl nohy a naznačil mu tím, aby se na něj posadil obkročmo. Jakmile se jeho boky ocitli v zajetí Billových stehen, na krátkou chvilku zvrátil tvář a pevně stiskl víčka. Začínal z toho kluka šílet a to šílenství s každou další minutou sílilo. Pomalounku se propadal do neznáma, ze kterého nevedla nijaká cesta zpět. Věděl však, že pokud by nějaká cesta zpět existovala, nevydal by se ní. Nechtěl zapomenout na všechny ty pocity, které v něm dokázala vyvolat Billova blízkost. Bill se stával jeho jediným záchranním bodem. Nemyslel na to, co bylo, nebo mělo být. Minulost se pro něj stala jenom nepodstatnou vzpomínkou a on se vydával vstříc své nové budoucnosti.

"Já jsem kluk Tome,"vydechl.

"Slepý kluk, který ti nemůže nic nabídnout. Nic, kromě sebe samého,"Tom se na něj smutně pousmál.

"Copak to nestačí ?"sklonil tvář a pomalu, jeden po druhém, mu láskyplně vtískával letmé polibky do vlasů.

"Bojím se. Smířil jsem se s tím, že jsi pryč. Naučil jsem se žít dokonce i s myšlenkou, že tě už neuvidím. A ty jsi tady. Opět jsi se zjevil v mém životě, jako blesk z čistého nebe a já nevím, co mám dělat. Chce se mi smát, i plakat. Neustále se třesu, lapám po dechu, všechno se se mnou motá. Tyhle pocity jsem dávno pohřbil hluboce v mém srdci a ted´…ted´ jsou zase tady,"Tom těžce polkl a nevěřícným pohledem sledoval Billovu tvář.

Nejenom ona, ale dokonce i jeho oči, vypadali vyděšeně. Třásl se v jeho náručí, jako raněné zvířátko, pevně se jej držel a zhluboka vdechoval Tomovu vůni. Vzájemnou blízkostí zahřívali svá skřehlá těla, do Billova života tím blízkým kontaktem procházelo krásné světlo. I když jej prostřednictvím očí vidět nemohl, cítil jej. To světlo naplnilo celé jeho srdce, dokonce nejenom to. V maličkých doušcích pomalu plulo jeho nitrem a probouzelo k životu již dávno zapomenuté pocity. Oddanost, důvěru, potláčenou touhu a snad i malý doušek jednoduchého štěstí.

"Jako blesk z čistého nebe ?"Tom se tiše podivil nad jedním spojením, které Bill před chvilkou vyslovil.

"Chtěl jsem tím říct, že jsi se tady zjevil nečekaně ," Bill rychle uvedl svá slova na pravou míru a nesměle se pousmál. Cítil, že se na něj Tom dívá. Dokázal ty okamžiky rozeznat . Ve chvílích, kdy se na něj dívál, jeho srdce tlouklo ještě rychleji, než svou obvykle šílenou rychlostí a tělem mu prostupovala husí kůže.

"Nesmíš být na mě tak hodný Bille,"Bill překvapeně zvedl tvář a vzápětí ní nesouhlasně zavrtěl.

"Ty se ke mně chováš moc hezky. Není důvod, abych byl na tebe zlý. Vlastně jsem ti ještě zapoměl za všechno poděkovat. Tyhle čtyři dny, včerejší noc nevyjímaje, byli tími nejkrásnějšími v mém životě,"Toma v tu chvíli napadlo hned několok věcí, které by mohl označit, jako nejkrásnější v jeho životě, ale raději si zakousl do jazyka a neřekl ani slůvko. Raději se vesele usmál a opětoval Billovo měkké objetí. Bylo ještě moc brzo…

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 10.

autor: B-Kay

Tomovy oči se stáčeli k Billově tváři čím dál častěji, dokonce by se dalo říct, že se na něj díval téměř neustále. Prsty jedné ruky mu pomalounku vplétal do vlasů, zatímco tou druhou, jej něžně hladil po tváři. Nezáleželo mu na tom, kolik bylo hodin. Něco takového jako čas, pro něj v tu chvíli ztratilo veškerý smysl. Tím jediným smyslem
se pro něj stal pohled do Billových očí, ve kterých se snažil najít malou jiskřičku naděje nebo něčeho,co by je alespoň na krátkou chvíli udělalo skutečně šťastnými.

Jeho hledání však bylo zbytečné. Billovy oči se neustále rozhlédali temným světem a jejich život, jakoby se rozplynul v nekonečné prázdno.

---

Přesto nikdy nepocítil vlnu lítosti nebo soucitu.Jistě, trápil se kvůli němu a výčitky svědomí jej pronásledovali téměř na každém kroku, přesto jej nelitoval. Neměl proč. Nenašel by na něm nic špatného, nebo podněcujícího k lítosti. Dokonce ani Billova slepota pro něj nebyla žádnou překážkou.Bill na sobě nedával nic znát. Naučil se s tím žít a v jeho blízkosti se choval uplně přirozeně. A co bylo pro něj nejkrásnější ze všeho, neukrýval se před ním. Nezavíral oči, neskláněl tvář, dokonce ji ani neodvrátil pokaždé, co na sobě ucítil Tomův pohled…

Seděli na malém křesílku nedaleko okna a povídali si.

Billův hlas se však pokojem nesl mnohem častěji, než Tomův. Ten se totiž dokázal soustředit jenom na jediné. Držel Billa zabaleného do teplé deky v náručí a s měkkým úsměvem na tváři vnímal roztomilé šimrání, již cítil v okolí podbřišku.Hrud´ se mu svírala v rytmu roztřesených nádechů a výdechů a tlukot jeho srdce byl přímo zběsilý. Nikdy předtím přítomnost svého srdce necítil tak jasně, jako ve chvílích, kdy mu byl Bill nablízku.

Něco takového necítil už hodně dlouho.Vlastně si vůbec nepamatoval, zdali by někdy cítil něco podobného. Jakoby se jeho tělem rozletělo
hejno malinkých motýlků a každý z nich se mu snažil našeptat, co se to s ním během několika dnů stalo. Co se dělo s oběma…

"No a pak se stala ta nehoda a zvyšek již zřejmě znáš. Pokud ne, sousedky z okolí znají všechno do detailů a s oblibou to každému vykládají,"proud Tomových myšlenek byl náhle přerušen Billovými tichými slovy.Prolétl očima celou jeho tvář. Přes husté řasy mrkací panenky, až po nádherně plné rty, které byli smyslně pootevřené. Nedokázal se od nich odpoutat. Při pohledu na ně se k nim pokaždé nevědomky skláněl. Jakoby mu něco tiše šeptali, bylo to jako téměř neslyšné prošení o polibek.

I v té chvíli si ta slova dokázal dokonale představit…Líběj mě…líběj mě…

"Ty jsi tady. Nic není důležitější ,"Bill na krátkou chvíli omámeně stiskl víčka, vzápětí však oči opět otevřel, hlavou se opřel o Tomův hrudník a zaposlouchal se do melodie, kterou vytvářel tlukot jeho srdce. Zdálo se mu , že se opět ocitá v jednom ze svých krásných snů. V němém úžasu otevíral ůsta pokaždé, co se Tom sklonil k jeho tváří a pomalounku se o něj otíral nosem. Vydechoval na jeho smetanovou kůži horký vzduch, vůně, která se kolem Billa kroutila mu způsobovala husí kůži.

Vysnil si jejich společné chvíle do nejmenších detailů, přesto se ani jedna jediná nevyrovnala kouzlu skutečnosti. Jakoby prožíval ten nejkrásnějších ze svých tajných snů . Nejkrásnější z jediného důvodu. Byl totiž skutečný.

"Skrýval si to přede mnou neskutečně dlouho. Jak si to dokázal ?"Tom se se zavřenýma očima opíral o Billovu tvář, tiše vdechoval vůni jeho vlasů a vnímal, jak se Billovo tělo v jeho náručí krásně chvělo.

"Nemohl jsem ti to říct ,"Bill se na Tomově bříše otočil a nevědomky se posadil tak, že mu seděl přesně na klíně. Kolenama nejistě objímal jeho boky a uvědomoval si, že ještě žádné bytosti, nebyl tak blízko. Bylo to uplně poprvé, co se ocital v takové pozici a proto nachvilku zapochyboval, zdali udělal skutečně správně. Na několik vteřin sklonil tvář, stydlivě si skousl rty a při pokusu posadit se do své původní pozice, se na Tomově klíně akorát zamotal a během chvilky se ocitl rozvalený na Tomově hrudníku.

Tomovy však taková otevřená blízkost vůbec nevadila. S pobaveným úsměvem sledoval Billovy pokusy zavrtat svou tvář do jeho trička, v některých okamžicích se mu dokonce zdálo, že by se tam nejraději zavrtal uplně celý. Vlasy mu z těch soustavných pokusů zůstávali roztrapacené a Tom si až tehdy uvědomil, jak moc přitažlivý vlastně byl. Na fotkách ze školy, vypadal uplně jako malé dítě. V podstatě byli dětmi oba. Náhle to však bylo uplně jiné.

Oba vyrostli, změnili se a z Billa se stal vášnivě nádherný kluk, který neměl ani tušení o tom, co s Tomem dokázal provézt jediný pohled do jeho očí.

"Taky to cítíš ?"svou otázku vydechl přímo na Billovy pootevřené rty.

"Cítím co?" Bill se něžně usmál a snažil se porozumět jeho otázce. Mísilo se v něm však tolik pocitů, že nedokázal uhodnout, který z nich měl Tom právě na mysli.

"Ten tlak na hrudi a roztomilé šimrání v bříše. Cítil si to taky, když si se do mě…zamiloval ?"poslední slůvko mu zašeptal do vlasů. Styděl se jej říct nahlas. Rozhovory tohohle typu byli pro něj ještě pořád sladkou neznámou, do které se však chtěl konečně ponořit. Styděl se za to, že ve svém věku nevěděl o sobě po téhle stránce, absolutně nic. Byl přeci dospělý a už dost starý na krátké románky, které neměli žádný smysl.

"Ano.Cítil jsem to a cítím to pořád. Ty pocity tě už nikdy neopustí, pokud budeš s osobou, pro kterou bys i zemřel. Věř mi, že je to to nejkrásnější, co můžeš cítit, když jste spolu, na druhou stranu však i nejbolestivější, když jsi sám," z Tomova chvoání poznal, že mu chybí něčí blízkost a proto se konečně odhodlal i on sám. Položil mu své roztřesené dlaně na ramena, zlehka zatlačil a když se ocitl kompletně rozvalený na Tomově těle a ucítil jeho dlaně na svých bocích, měkce se usmál.

"Drž se mě, "tón jeho hlasu jej donutil tichounce zavzdychat a vzápětí poslechnout. Stiskl rty, několik krát zmateně zamrkal a pevně se jej chytil kolem krku. Na Tomovu tichou prozbu, rychle omotal své dlouhé nohy kolem jeho boků a překvapeně pootevřel rty ve chvíli, když jej Tom vyzvedl do vzduchu a pomalounku s ním kráčel pryč od křesla, ve kterém seděli.

"Jsou dvě hodiny ráno Bille. Uložím tě ano, musíš být unavený,"palcem jej pohladil po líci, kam vzápětí věnoval měkký polibek.

"Můžeš mě ještě chvilku takhle držet ? Už jenom chviličku…prosím,"Bill se opřel svou tváří o tu Tomovu.

"Pokud teda nejsem hodně těžký,"dodal a za stisnutými rty ukrýval lehký úsměv.

"Jsi lehoučký. Dokázal bych tě takhle držet celé hodiny "Tomova tvář v té chvíli přímo zářila .Netušil čím to bylo, ale byl neskutečně šťastný. Sevřel Billa ještě pevněji a několikrát se s ním rychle zatočil. Billův smích byl neviditelnou náplastí na všechny Tomovy výčitky, nebo obavy.

"Udělej to ještě jednou, "Bill se vesele smál , už popředu se o něj silně opíral a čekal, kdy se spolu znovu zavrtí. Tomova reakce byla přímo automatická. Chytil jej stejně tak pevně, jako i předtím ,několikrát se s ním zatočil kolem své vlastní osy a když se s ním přestal vrtět celičký svět, vzal jeho
smějící se tvář do jedné z dlaní
a pohledem sklouzl k jeho rtům.

Opět mu tiše našeptávali, tentokrát je však poslechl. Polibek, který jim věnoval byl přímo zničující. Jazykem pootevřel ty Billovy a poprvé se ponořil do jejich skutečné hloubky. Za zavřenýma očima dokázal vnímat jedině Billův odstup a zvláštní stuhlost. Jakoby se bál spolupracovat.

To pro Toma však nebylo překážkou. Naléhavě vyhledával jeho ústa, kroužil svým jazykem kolem toho Billova a naslouchal tichým vzdechům, které se nesli všude kolem nich. Vzápětí to byl on sám, kdo zvrátil tvář nad sílou Billova polibku. Nemohl dýchat, ztrácel veškeré zábrany a hladově oplácel všechny Billovy polibky, ze kterých šílel. Bill ve svých polibcích ukrýval veškerou lásku a touhu, které byl schopen. Bezmocně se k Tomovy tulil, pevně objímal jeho boky a zamilovaně sténal .

Vzápětí však ucítil prudkou bolest hlavy a v okolí očí, silně stiskl víčka a snažil se vnímat Tomův hlas, který se v nesrozumitelných okruzích rozléhal kolem něj.

"Bille !"Tom jej rychle položil na postel, bylo však příliš pozdě. Bill pomalounku ztrácel vědomí a než se ocitl na Tomově postely, nedokázal vnímat dění kolem sebe…

"Opravdu jsem v pořádku,"Bill krátce zavrtěl hlavou a roztomile našpulil rty jako malé dítě. Dlaní potlapkal na místečko vedle sebe v naději, že se mu tím povede Toma alespoňčástečně uklidnit. Ten však nepřestával v hledání těch nejnutnějších věcí, do kterých by Billa oblékl, aby jej mohl vzít do nemocnice.

"Tome,prosím, už dost. Jsem v pořádku, nic se nestalo,"Tom nevěřícně pootevřel rty a bezmocně dosedl na postel hned vedle Billa. Díval se na něj, jakoby nerozuměl jedinému slovu, které řekl, přesto však zoufale stískal jeho ledové ruce, snažil se je zahřát svým horkým dechem a vroucnými polibky, které jim věnoval.

"Jak tohle můžeš říct ?! Byl si v bezvědomí téměř dvě minuty Bille !",jakmile spatřil něžný úsměv na Billově tváři uvědomil si, že zřejmě působil poněkud směšně. Zdůrazňoval ty dvě minuty, jakoby to snad byla celá věčnost. Jenomže pro něj také byla.

Dokonce víc než to. Málem se zbláznil, jak se bál.

"Určitě to bylo jenom tím točením. Jsem v pořádku, prosím nechci jít do nemocnice, prosím Tome,"ještě jednou nevinně našpulil rty a poté natáhl obě dlaně do vzduchoprázdna před sebou. Nemusel ani dlouho čekat. Téměř vzápětí ucítil Tomovy horké prsty, pomalounku proplétající se s těmi jeho.

"Můžeš mi věnovat ještě jeden polibek ? Takový maličký,"Bill spojil ruky jako andílek a nevinně se usmál. Tom jeho úsměv opětoval, naklonil se k jeho tváři, polibek se však nekonal.

"Nejdřív mi musíš slíbit, že když tě políbím, neupadneš opět do bezvědomí,"v dlaních jemně svíral Billovu tvář a vesele utíkal jeho pootevřeným rtům, které se snažili zachytit alespoň malinkou pusinku.

"To bude hodně těžké, protože když mě líbáš, omdlévám "….

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 9.

autor: B-Kay

Moc dobře si totiž pamatoval výraz tváře Simone a i když ten Tomův spatřit nemohl, nechtěl ani, aby se on díval na něj.Třásl se jako raněné ptáčátko, v bolavých očích opět ucítil přítomnost slz.Ticho, které se kolem nich rozléhalo necelou minutu, mu přišlo věčností.

Cítil se hloupě a nevýslovně se za sebe styděl.Nemohl si však pomoct. Člověk si většinou nemůže vybrat,do koho se smí, nebo naopak, nesmí zamilovat.Když to přijde, už to nelze vzít zpět.Ten pocit v člověku pomalu roste, rozlévá se každou částečkou jeho těla a mění jeho bijící srdce, v obraz milované osoby.

---

Bill by se Tomovy lásky nevzdal, ani kdyby to skutečně šlo. Byla totiž tím nejkrásnějším, co měl. Patřila vlastně mezi to malinko vzácností, které si skutečně vážil. Díky ní se cítil, jakoby měl všechno, i když neměl ve skutečnosti nic. Od chvíle ,co Toma spatřil naposled, se jistě oba změnili. Tak to prostě bývá. Ubíhají léta
a lidé se mění. Billovo nitro však zůstalo stejné. Stejně čisté a neposkvrněné, hořící jenom jediným- láskou, která pro něj v jednu chvíli znamenala zázrak, na druhou stranu však i prokletí.

Tom se několik dlouhých vteřin skutečně nedokázal pohnout.

Svět se s ním podivně točil , v uších mu hučelo a on sám nebyl schopen naslouchat jinému, než zběsilému tlukotu svého srdce, kterého ozvěnou, byl tichý tlukot Billova srdíčka...

Tušil to a přesto mu to vyrazilo dech. Způsob, jakým to Bill řekl, tón jeho hlasu, výraz tváře, to všechno naznačovalo tomu, že jeho láska zřejmě opětována nebyla. Stačilo jenom pohlédnout do jeho nevinné tváře a spatřit,
jak smutně krčil rty a ze všech sil se snažil neplakat. Tomovy bylo také do pláče. I když si vůči Billovy zakázal veškerou lítost, nedokázal jí v sobě potlačit a díval se na něj , jakoby sledoval malé ztracené zvířátko a ze všech sil se snažil vymyslet něco, čím by jej rozveselil.

"Miluje i on tebe ?"přisunul se k němu a vzal jeho třesoucí se tvář do dlaní. Byl si jistý, že jej svou otázku jistě nerozveselil, přesto začínal cítit zvláštní podezření a potřeboval vědět pravdu. Potřeboval to slyšet z Billových rtů a uvědomit si, že byl mnohem horším člověkem, než si myslel. Už jenom to, že přehlížel tak čisté stvoření, bylo jeho velikým hříchem. Kdyby však přehlížel i to, co před ním to stvoření tajilo, bylo by to ještě horší .Své chování by si zřejmě nikdy neodpustil.

" Ne, myslím že ne.Spíš jsem si tím téměř jistý,"uplakaným pohledem sledoval Billovy rty a snažil se vnímat každé slůvko, které vyslovili.

"Nikdo přeci nemůže milovat slepce,"nevědomky se do Tomova doteku opřel a opět stiskl víčka. Tom v tu chvíli nebyl jediným, kdo plakal. Nechtěl říkat taková slova, přesto jej nenapadlo nic jiného, čímž by své pocity vystihl lépe. Od té nehody, pro něj vlastní oči nic neznamenali. Byli prázdné a zbytečné.Lidé se pohladu do nich většinou vyhýbali, dokonce i jeho maminka, při každém pohlédnutí akorát plakala. V takových chvílích se skutečně cítil jako postižený. Byl sám a neměl nikoho, kdo by se na něj díval jiným způsobem.

Okamžik Tomova příjezdu však všechno změnil. Náhle jakoby dokázal vnímat všechno, kolem sebe.

Všechno to světlo vnímal prostřednictvím Tomova hlasu a jeho doteků, přesto to bylo to nejkrásnější, co mu mohl dát. Jakoby mu tím nevědomky dával i veliký kus sebe samotného.

" Ty nejsi slepec Bille ! Vyléčíš se a tvé oči budou opět zářit, jako předtím. Budeš opět zdravý. Já to vím a věřím v to, jako zatím v nic jiného na světě. Jenom to tak musíš chtít i ty. Musíš se uzdravit, abys pak mohl říct své lásce, co k ní cítíš ,"naklonil tvář ,zhluboka nasál Billovu kouzelnou vůni a vložil mu lehký polibek na jedno víčko a pak na druhé.

Bylo zvláštní, že podobné věci nikdy předtím nedělal a náhle mu to přišlo uplně přirozené. Cítil v sobě touhu být mu nablízku, držet jej ve svém náručí a vnímat jeho vůni. Kdyby bylo v jeho silách vyléčit jej, udělal by tak okamžitě. Nic si nepřál víc než to, aby Billovy nádherné oči jeho pohled opětovali.

(Bill)

Vždycky jsem býval spíše nenápadným. Hodně dítě s dokonalým prospěchem a slušným úsměvem,vzorně vychován a velikou pýchou mé mamky. Brouzdal jsem světem jako malá šedá myška, kterou většina lidí ignorovala. Začali si mě všímat teprve po mé autonehodě. Během jediného dne, jsem se stal hlavnou témou různých klebet a pomluv.

Do té chvíle jsem neměl nikoho, kdo by se o mě zajímal a náhle se o mě mluvilo všude.

Během chvilky byl ze mě alkoholik, který málem někoho zabil, nebo malé dítě, kterému nikdy neměli dát řidičák. Nikdo však nehleděl na to, že jsem mohl být obětí. Nikoho to totiž nezajímalo. Měl sem u sebe jenom svojí maminku, která však byla stejně utrápená, jako já. Jenom jí a vzpomínku na kluka, kterého jsem miloval.

Ještě pořád se cítím, jakoby se mi to všechno zdálo.

Je tady se mnou. Drží mou tvář a já se marně snažím klidně dýchat. Nevědomky se tomu všemu poddávám, přímo omdlévám nad krásou jeho doteků. Nikdy bych nevěřil, že může být láska i taková.Žádná bolest, ani trápení. Nic…

Jenom já a on.

"Milovat kluka není takové, jako milovat holku Tome.Pořád nerozumím, proč se to stalo zrovna mě . Proč právě já ?" na tváři sem ucítil další dlouhé pohlazení ,tentokrát sem však jeho ruku nepustil.Právě ta mě totiž navedla k jeho tváři.

Opatrně jsem ji vzal mezi své dlaně a držel sem jej stejně,jako on držal mě.

" V čem je to jiné ?"cítil sem na svých rtech jeho horké výdechy.Každá buňka v mém těle se třásla touhou stejně jako já. Každá částečka mého těla přímo křičela. Jenom já zlstával tiše jako myška a užíval jsem si jeho blízkosti. Pootevřel jsem rty ,čímž jsem jistě vydechl horký vzduch na ty jeho.V tu chvíli bylo pro mě celkové dýchání moc těžké.Nosem jsem se dotýkal toho jeho a uplně jsem zapoměl význam slova zábrana. Byl mi tak blízko..Dal bych cokoliv za to, abych se na něj mohl alespoňnachvilinku zadívat. Nikdy jsem totiž neměl příležitost, být mu tak blízko.

"Pověz ,"bezmocně jsem stiskl víčka ve chvíli, co jsem na svých rtech ucítil jeho prsty.Pomalounku obkresloval jejich obrys .Už nemluvil, sténal.

A já s ním.

" Je to…tak krásné,"ani nevím,zdali jsem odpověděl
na jeho otázku, nebo jsem prostě řekl to, co ve mně jeho doteky vyvolali.Konečky jeho prstů z mích rtů náhle zmizeli a já stihl ještě naposled vydechnout jeho jméno, než mě hluboce políbil. Vpil se do mich rtů tak zoufale, že to i mě samotného překvapilo. Nečekal jsem, že by dokázal něco takového udělat.

V tu chvíli však
pro mě
všechno přestalo existovat.Líbal mě a já jsem všechny jeho polibky láskyplně opětoval. Bylo to podruhé v mém životě, co jsem něco takového dělal .Když mě líbal poprvé, bál jsem se, že něco skazím. Ted´ jsem však na něco takového, jako je strach, ani nepomyslel.

Možná byli mé polibky neohrabané a nejisté, každý z nich však hořel láskou a Tom to musel cítit.

Snažil sem se dělat totéž,co dělal on. Hladil sem jeho rty těmi svými, pomalu jsem se o ně otíral a snažil sem se nezapomenout ani jedinou vteřinku té chvíle. Zlehka sem za jeho rty tahal, uplně stejně jako on, dokonce sem se odvážil je masírovat zuby a omámeně do nich kousat.

"Promiň mi to,"jeho tichá slova byla předzvěstí toho, jak mě vzal kolem boků a opatrně si mě strhl na sebe. Jednou dlaní mě držel, zatímco tou druhou mě roztřeseně hladil po tváři.

"Tome,"naposled sme se roztouženě políbili , poté jsem klesl hlavou na jeho hrudník a snažil sem se rozdýchat všechno to, co se před chvílí stalo.

Zvedl jsem tvář k té jeho a měkce sem se usmál ve chvíli, co jsem na rtech ucítil dvě rychlé pusinky…

"Co ti mám prominout ?"Tomovy v tu chvíli přišel nesmírně nádherný. Nerozuměl tomu, proč byl na něj pořád tak hodný i přes všechno to,co mu udělal.

" Byl jsem slepý. Kdybych si tě tehdy všímal, stalo by se tohle mezi náma jistě mnohem dřív a ty bys kvůli mě nemusel trpět ," Bill zmateně pootevřel rty, vzápětí však sklonil tvář a opřel se o Tomův zvedající se hrudník. Už nemělo smysl něco zastírat. Řekl mu to i sám, aniž by vyslovil jediné slůvko.

" Netrpěl jsem kvůli tobě, ale kvůli sobě. Měl sem ti říct, co cítím. Naznačit…ale bál jsem se.Uplně stejně, jako se bojím i ted´,"Tom jej opatrně převrátil pod sebe a drobnými polibky pomalounku pokrýval jeho líce. Nemohl uvěřit tomu, že se právě díval do tváře osoby, která jej milovala. Nemohl uvěřit, že jej Bill miloval !

" Popletl jsi mi hlavu Bille. Tvé oči a všechno to, co z tebe vyzařuje se pomalounku stává mou součástí a já s tím už více nechci bojovat. Ty mě miluješ a já cítím, že se do tebe ze dne na den víc a víc zamilovávám. Už nemám sílu…bránit se. Chci tě chránit,chci tě víc poznat, být s tebou a pokud bys mě tady chtěl i ty, zůstanu,"jeho tvář zdobil zamilovaný úsměv, který by nedokázal popřít ani tehdy, kdyby se jakkoliv snažil.

"Tome,"Bill opět plakal, nyní se však šťastně usmíval.Tom ještě nikdy neměl šanci spatřit u něj tenhle druh úsměvu, v té chvíli však pochopil, jak krásné dokážou být zázraky.A on se stal nevědomky součástí toho Billova.

"Prosím, pověz mi, co cítíš. C-co to pro tebe znamená? "Tom se na něj vesele usmál, vstal a pomohl Billovy z postele.

"Já ti to ukážu ano? "zašeptal Billovy do vlasů, jak jej pomalounku vedl k oknu. Bill na Tomovy nejvíc ze všeho miloval to, že si jeho slepoty vůbec nevšímal. Mluvil s ním, jakoby byl uplně zdravým klukem. Jakoby je žádná překážka v cestě za vzájemným zbližováním nedělila. Nelitoval jej, snažil se mu ukázat život tak, jak jej viděl on sám a toho si na něm Bill vážil ze všeho nejvíc.

Nechával se Tomem vézt a jakmile jeho dlaně tiše dopadli na chladný povrch, překvapeně vydechl.Konečky prstů se jej krátce dotkl a ujistil se tím, že stojí u okna. Za sebou cítil teplo vycházející z Tomova těla, zhluboka se nadechl a pohodlně se o něj opřel. Tom sevřel jeho skřehlé tělo v objetí a spojenými dlaněmi pomalounku jezdili po okně.

"Vysoko nad náma je černé nebe, poseté miliony drobných hvězd,"zašeptal a opřel svou tvář o tu Billovu.

"Jaké jsou ?"Bill zavřel oči a s něžným úsměvem pootočil tvář. Přál si otevřít oči a spatřit jeho tvář. Chtěl jej jenom na malou chvilku vidět. Opravdu to bylo nemožné ?

"Zářivé a dodávají té černotě rozléhající se oblohou něco zvláštního.Něco, díky čemu se té tmy lidé nebojí. Ty hvězdy jsou však od sebe vzdálené hodně daleko.Nedělí je však temnota noční oblohy, ale nekonečný prostor prázdnoty mezi nima,"Tomovo vyprávění ani nemuselo být pravdivé, přesto Billovy dokonale vykreslil své pocity.Stačilo jenom několik slov k tomu, aby pochopil, co cítí.

" Potkají se někdy?"nosem se nevědomky otřel o Tomovu tvář a stydlivě se pousmál ve chvíli, co na špičce ucítil sladký polibek.

"Má hvězda si mě našla a já ted´ chci zrušit prostor, který nás dělil proto, abych mohl být s ní,"…

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 8.

autor: B-Kay

Snad největší ze všech snů, které se týkali Toma.Už jako kluk ve škole snil o svém prvním polibku.Vysnil si chvíli svého prvního polibku přímo dokonale.Pomalounku by se k sobě s Tomem přibližovali, vzájemně by si hleděli do očí a nakonec by jejich rty splynuli v jedny.

Život se však neodehrává dle našich snů .Skutečnost byla poněkud jiná,než si Bill vysnil.Vůbec o Tomově
přítomnosti nevěděl,Tomův polibek byl spontánní a nemohl se mu zadívat do očí. To bylo to nejhorší. Nemohl se nořit do jejich hloubky, tma,rozléhající se všude kolem něj, mu zakazovala utápět se v nich a ukázat mu, s jakou láskou by k němu vzhlížel on sám.

---

Přesto všechno to bylo však až příliš krásné.Byl to jeho uplně první polibek.Kdysi si slíbil , že se svými rty oddá jenom jediným. Dokonce on celičký patřil jenom jediné osobě.Nikdy nemiloval nikoho jiného.Ani po tolika letech odloučení, na něj nedokázal zapomenout...

"Řekni mi, proč jsme spolu nikdy nepromluvili jediné slovíčko ? Proč jsem se na tebe nikdy skutečně nepodíval Bille ? J-já…musel jsem být blázen .Co to s náma tehdy bylo?"na Billovu otázku neodpověděl, místo toho jej však zasypal tunou těch svých.Nedokázal se vzdát Billovy blízkosti ,neustále držel jeho tvář ve svých dlaních a oddaně mu hleděl do očí.Byl si jistý,že musel zešílet.Jak jinak by mohl udělat to,co právě udělal.

Políbil chlapce,kterého neznal ani týden.Políbil jej,aniž by nad tím chviličku zapřemýšlel.

"Nechci o tom mluvit.Tome…t-tohle je šílenství.Prosím, už bychom měli jít spát,"roztřesenou dlaní poslepu pohladil Tomovu tvář a trpce stiskl rty.Byl si jistý,že se mu to všechno muselo jenom zdát.Nemohla to být pravda.

"Neodpověděl jsi mi. Prosím,potřebuji to vědět . Co to s náma tehdy bylo ? Bille,prosím,"Bill dokázal z jeho slov rozeznat neskutečné zoufalství.On sám na tom však nebyl lépe.Vzrušeně zasténal,jakmile na rtech ucítil další krátký polibek.A pak další a další.

"D-dost. Jsi zmatený, neuvědomuješ si,co děláš.Odejdi Tome.Neměl jsi tady zůstávat,"Billovy skřehlé prsty byli jedinou překážkou ,již dělila jejich rty.Pod prsty cítil měkká,přímo horká ústa , omámeně pootevřel rty po každém měkkém polibku, které jim věnovali.

"Tome, nedělej mi to.Proboha tě prosím, přestaňs tím,"dlaňspustil podél těla ,bezmocně se opřel tváří o tu Tomovu a ve chvíli, co na svých rtech ucítil další polibek,nesměle pootevřel rty a se vší láskou, mu jej oplatil.

Vzdal svůj boj proti sobě samotnému.

Zavřel oči a pomalounku kopíroval pohyby Tomových rtů.Zlehka se mezi ně vpíjel, konečky prstů se jich roztřeseně dotýkal a cítil, jakoby se před ním právě otevřel celičký svět.Uplně zapoměl na své postižení, zapoměl na všechno,co je kdysi dělilo a jemně jej líbal.Tvář mu kropili drobné slzy ,které se ve svitu měsíce, třpitili jako malé diamanty.Nemohl tomu uvěřit.Líbal se s ním !

Líbal Toma Kaulitze ! Kluka,pro kterého ztrátu trpěl několik let.Kluka, který zaplnil celé jeho srdce a nedovolil nikomu jinému vstoupit.Kluka, pro kterého byl stvořen…

" Kdybys jen mohl vidět, co se mnou děláš.Neumíš si to ani představit …Bille,"Tom na krátkou chvíli posunul své rty na Billovo líce a tiše šeptal proti jeho kůži.Vzápětí se však opět zlehka vpil mezi naběhlé rty, které přímo hladověli po dalších polibcích.

"Pověz mi to. Chci to slyšet.Potřebuji to slyšet,"Billův šepot byl stejně tak zoufalý , jako ten Tomův.Nebyl si jistý,zdali mohl tomu všemu skutečně věřit. Nemohlo to být skutečné…Něco tak nádherného se nedělo ani v jeho snech.

Tom očima prolétl Billovu tvář ,bezmocně mapoval každý její milimetr a bojoval s touhou prolíbat se celým jejím povrchem.Políbit každičkou částečku jeho bledé pokožky, vnářet do ní naději, víru a veliký kus sebe samého.

" Tohle není správné
,"vzal jeho tvář mezi své prsty a láskyplně přejel svými rty, přes ty jeho.

"Měl bys mě za to všechno nenávidět. Nepamatoval jsem si na tebe ,rozumíš ? Když sem tě spatřil , nevěděl sem, kdo jsi. A ty se ted´ odevzdáváš do rukou kluka, pro kterého si nikdy nic neznamenal. Neměl bys mě líbat . Nezasloužím si od tebe ani jediné hezké slůvko Bille ,"jeho hlas se pomalu měnil v bezmocný vzlykot. Bolest, která byla vyrita hluboce v Billově obličeji , mu drásala srdce na miliony kousků. Nechtěl mu ublížit, kdyby uměl vrátit čas, neváhal by ani chviličku a udělal by tak.

" Možná kdybych na tebe promluvil dřív, byli by sme přátelé. Možná bych byl s tebou ve chvíli, co se ti stala ta nehoda a věř mi, že bych ti do toho auta nikdy nedovolil nastoupit. Mohl si umřít a já bych o tebe přišel bez toho, abych tě poznal. Nesmíš mě mít rád. Nezasloužím si tě Bille,"ty čtyři písmenka začínal milovat.Písmenka, již se vlévala do jedného slova a tím vytvářela jméno, ze kterého začínal šílet.Bill…to jediné mu poslední dobou bloudilo hlavou.

"Neplakej Tome,"Bill si dlaní protřel vlhkou tvář a totéž udělal i Tomovy.

" Tu nehodu jsem přežil jenom kvůli tobě. Po celý ten čas mě držela při životě jenom vzpomínka na tebe. Jak bych tě mohl nenávidět ?"smutně stiskl víčka a naléhavě opětoval další Tomův polibek.

"To neříkej Bille.Žiješ proto,že jsi silný kluk a veliký bojovník. Pokud tě nějaký zázrak držel při životě, nebyl jsem to já.Přesto jsem za to něco moc vděčný ,"pomalounku proplétal mezi prsty Billovy dlouhé vlasy, nespouštějíc své oči z těch jeho.Všiml si, jak se Bill měkce usmál a díky jeho úsměvu, bylo pro něj všechno mnohem lehší.

"Co se stalo?"přisunul se k němu o kousek blíž a opatrně položil dlaň na tu jeho.

Bill si roztomile skousl rty a palcem pohladil hřbet Tomovy dlaně.

"Já nevím. Bojíme se vzájemné blízkosti a přesto jsme pořád u sebe.Téměř se neznáme a přesto si spolu dokážeme povídat, jakobychom se znali léta. Ty mě líbáš a pak mě žádáš, abych tě nenáviděl.Nedokážu v tom nalézt jakoukoliv logiku,"krátce zavrtěl hlavou a opět se na Toma usmál.

"Je to bláznivé ,"Tom s ním pochvilce musel souhlasit.Opravdu se cítil jako blázen. Když se nad tím tak zamyslel, Bill měl pravdu. Neskutečně moc si přál být s ním, ale polibkem to začínat nemusel.

Stydlivě si kousl do rtu a na tvář si na několik vteřin připlácl polštář.Byl si jistý,že je červený až za ušima.

"Mohli bychom začít od začátku. Zapomene na všechno,co bylo.Chceš ?"Billova tvář náhle zářila.Krásně se usmíval a Tom jej snad poprvé mohl spatřit spokojeného a hořícího nadšením a očekáváním. Zadíval se mu hluboce do očí ,lehce jej pohladil po čelisti a poté tiše přikývl.

" Byl bych moc rád ,"zašeptal ve chvíli,co si uvědomil, že Bill jeho souhlas vidět nemohl.Někdy uplně zapomínal na to, že je Bill slepý. Jeho oči byli pro Toma kouzelné i přesto, že byli svým způsobem prázdné.

Bill se zhluboka nadechl Tomovy vůně, vznášející se všude kolem něj a omámeně stiskl víčka.

" Já jsem Bill,"oči opět otevřel, natáhl své hubené zápěstí do vzduchoprázdna před sebou
a s něžným úsměvem na rtech vyčkával, co se bude dít dál.

" Tom,"odpověděl vesele a opatrně potřásl Billovou rukou…

Dotýkal se jej zcela jemně, bál se, že by mu silnějším dotekem mohl ublížit.Bill byl pro něj stělesněním křehkosti.Vždycky si myslel,že křehké a zranitelné dokážou být jedině holky.A náhle měl před očima kluka, kterému by se žádná z těch holek nevyrovnala.Křehkého , zranitelného jako malé dítě a přesto nevýslovně nádherného.

" O-omlouvám se za to líbání. Nachvilku jsem ztratil veškeré zábrany a …Vím,že jsi zamilovaný a proto se k tobě tímhle způsobem už nepřiblížím,"jeho hlas zněl náhle přímo smutně.Ještě se nedokázal vyrovnat s tou skutečností, že Bill patří jiné.

Naposled pohladil Billovu dlaň a pustil jej.Zmateně se rozhlédl kolem sebe,stočil se do klubíčka a sklonil tvář.

" Neřekl jsem ti, že jsem zamilovaný. Jenom sem se ptal,zdali je láska dost silnou motivací ,"Bill se položil vedle něj, hlavu si podepřel rukou a na krátkou chvíli dopřál svým očím odpočinek.Zavřel je a snažil se nevnímat hořkost, díky které jej oči přímo pálily.

" Takže nejsi zamilovaný?"Tom neměl sílu zvednout tvář .Levým lícem se opíral o měkkou přikrývku a přivřenýma očima sledoval, jak Bill krátce zalapal po dechu a otevřel oči.

"Zamilovaný ne,"zasténal a stiskl rty.Snažil se nevnímat Tomovu blízkost, ani vůni . V tu chvíli by raději přestal dýchat, než by musel dál bojovat proti něčemu tak silnému.

"Zblázněný,"Tom sklíčeným pohledem sledoval Billovy rty.Snažil se na ně jenom dívat a nenaslouchat tomu, co říkali. Nechtěl si uvědomovat význam jeho slov.Billova odpověd´ jej z neznámých důvodů zabolela.

" Tak proč nejsi s ní ? Ví o tom, že jí máš rád ?" Billovy rty se zvlnili do smutného úsměvu.Přesně tyhle otázky mu položila jeho maminka ve chvíli, co jí víc nedokázal tajit pravdu a přiznal se, že je zamilovaný. Také si myslela, že se jedna o holku.Bill však žádnou holku nemiloval !

Nemohl.Jeho srdce patřilo klukovy a právě díky tomu klukovi, tu nehodu přežilo a tlouklo dál.Vzpomínka na Toma byla tím jediným, co mu vířilo hlavou.

Naděje a víra v to, že jej ještě někdy potká, jej nutila bojovat dál a nevzdát se…

"Miluju kluka ,"špitl tichounce a nešťastně odvrátil tvář…

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 7.

autor: B-Kay

Tom jakoby si ani neuvědomoval význam Billových slov. Nepostřehl, s jakou láskou byli k němu vyřčeny. Nedokázal v nich rozeznat to krásné kouzlo zamilovanosti . Ztrácel se v nekonečném množství svých vlastních otázek , na které nedokázal nalézt odpovědě. Snažil se pochopit, proč tolik toužil být s tím chlapcem .Proč nad sebou ztrácel kontrolu ve chvílích , kdy jej držel v náručí ?! Chtěl mu přeci jenom pomoct. Být jeho přítelem a vynahradit mu všechna ta léta, kdy jej bezmyšlenkovitě přehlížel. Ze začátku mu šlo jenom o to, aby uklidnil své svědomí a žil dál s pocitem ,že pro něj udělal maximum. S Billovým příchodem se však všechno změnilo…

Nic nebylo tak, jak si to plánoval. Propast, která je od sebe dělila nekonečně dlouhou dobu, byla náhle pryč a oni měli jedinečnou možnost krůček po krůčku krátit prázdnotu , díky které se téměř neznali...

---

"Bille ?" Bill se zhluboka nadechl a nepatrně se v Tomově náručí zachvěl, čímž mu chtěl naznačit svou soustředěnost.Nedokázal se přimět k tomu, aby otevřel ústa a řekl jediné slůvko.Hlas se mu zasekl ,všechna slova jakoby zbaběle utekla z jeho slovní zásoby a on zůstal uplně bezradný. Bezradný, přesto chráněn Tomovým objetím a ztrácející se ve svých vlastních pocitech. Uvnitř přímo hořel. Každá buňka jeho těla toužila být Tomovy blíž a blíž. Snažil se bránit a být silnější, snažil se bojivat sám se sebou, ale bylo to nemožné.

"Přišel jsem o své oči, nechci přijít i o tebe ",opřel se o Tomův hrudník a větu, již zazněla jeho myslí, pečlivě ukryl do svého poblázněného srdce.Dokonce se divil, že se pro ni našlo ještě místo. Byl si jistý tím, že jej Tom pohltil uplně celičké.

"Chtěl bych tě vzít na procházku ," Tom zapletl své prsty do Billových vlasů a věnoval jeho tváři bezmocný pohled.

"Alespoň nachvilku,"dodal rychle,jakmile si všiml Billových stisnutých rtů a nesmělého vrtění hlavou.

"Chci ti ukázat, jak krásné to všude kolem je.Nemůžeš vnímat svět jenom prostřednictvím malého okýnka, "zašeptal a ve chvíli, co ucítil, jak se od něj Bill odtahuje, jej sevřel ještě pevněji a vzal jeho krásnou tvář mezi prsty. Zlehka se jí dotýkal, pomalu si uchovával do paměti každý její milimetr .Nyní si byl jistý, že se musel kdysi zbláznit.

Celičký život měl vedle sebe tak překrásnou a čistou osobu a on neměl ani tušení, že by existovala. Vyrůstali vedle sebe a on k němu ani jednou nepromluvil.Teprve vzdálenost stovky kilometrů mu otevřela oči a napověděla mu, že pokud celý život hledal někoho, kdo by mu změnil život, právě jej našel. Ten kluk v něm probudil něco, čeho se začínal bát.Nevnímal jej jako přítele, nedíval se na něj pohledem, který by věnoval jiným svým kamarádům.

Bill nebyl jeho přítelem…

Překvapeně zamrkal, jakmile si uvědomil, že se k němu nevědomky skláněl a jejich rty dělily poslední milimetry. Měl jej u sebe tak blizoučko. Držel jeho křehké tělo v náručí a sledoval vyděšený výraz jeho tváře. Před očima měl jenom Billovy pomalounku se pootevírající rty , jeho dlouhé černé vlasy a oči, ze kterých začínal pomalu šílet.Neuvědomoval si, co dělá. Na několik vteřin ztratil veškeré zábrany ,sklouzl dlaněmi na Billovy boky a přitáhl si jeho třesoucí se tělo ještě blíž.

"Ne ,"Bill rychle zavrtěl hlavou a odsunul se od něj.

" Je to zbytečné. Já to přeci nemůžu vidět.Neuvidím nic z toho, co mi chceš ukázat.Nerozeznám dokonce ani to, zdali mě povedeš uličkou, nebo parkem. Jsem slepý Tome a nechci ,aby to na mě kolemjdoucí poznali. Už takhle to bolí víc než dost ," Tom smutně sklonil tvář a snažil se najít ta správná slova , díky kterým by zmírnil jeho bolest . Chtěl jej alespoň trošku rozveselit a ukázat jemu i sobě, že je možné dívat se na svět uplně jinak, než byli zvyklí.Pokud by chtěl, popsal by mu dopodrobna uplně všechno.Každou maličkost ,nic by nevynechal.Pokud by mu to dovolil, stal by se jeho očima.Možná by to byla první dobrá věc, kterou by pro toho kluka udělal.

"Je to škoda. Dost dobře si totiž pamatuju na malou cukrárnu v parku, ve které dělají neuvěřitelnou zmrzlinu.Jsem si jistý, že by ti chutnala ,"pousmál se a přehodil přes třesoucího se Billa, ještě jeden ručník.

"A navíc tam moc lidí nechodí.Budeme pryč jenom chviličku a pak se hned vrátíme.Jenom si dáme tu zmrzlinu ,"Bill nedůvěřivě stiskl rty.Bylo by to poprvé od té nehody ,co by šel mezi lidi.Nikdo jej nedokázal donutit k tomu, aby šel ven.Dokonce ani jeho maminka.S Tomem by však šel i na konec světa. Udělal by pro něj cokoliv, cokoliv proto, aby mohli být spolu.

"Mám rád čokoládovou ,"vydechl tichým hláskem a něžně se na Toma usmál.Spatřit Billův úsměv bylo pro Toma stejně tak kouzelné, jako vidění padající hvězdy, pro malé dítě.Jen tak tak, že se udržel a dokázal mezi ním a sebou zachovat bezpečnou vzdálenost.Neměl totiž daleko od toho, aby jej opět láskyplně sevřel v objetí .

"Já taky,"opětoval jeho úsměv.

"A víš co ? Já ti půjdu udělat nějakou dobrou snídani, nachystám ti oblečení a pak můžeme vyrazit ano ?Ted´ tě ale odvedu ještě nachvilku do postele, protože se třeseš jako zmoklý pejsek ," Bill už nic nenamítal, nechal se Tomem doprovodit do pokoje, kde se převlékl a s měkkým úsměvem, zdobícím jeho tvář, se rychle zachumlal pod přikrývku….

Pocit být opět venku, dýchat čerstvý vzduch a naslouchat zvukům okolí, byl pro Billa malinko zvláštní.Cítil se nesvůj už jenom z toho důvodu, že Tomova předpověd´ nevyšla a díky krásnému počasí, se všude kolem něj ozývali výkřiky malých dětí, roztomilý dětský smích a tichá slova dvojic, která procházela kolem nich.

"Raději bych šel domů,"smutně stiskl rty a sklonil tvář.Pomalounku kráčel vedle Toma, mezi prsty zlehka stískal rukáv jeho trička, díky kterému v sobě nacházel odvahu kráčet dál. Sám by to jistě nezvládl.A navíc se necítil moc dobře.Hlavu měl jako v křeči a oči jej nepříjemně pálily.

"Bille, prosím. Je tady opravdu nádherně.Všude kolem pobíhají malé děti , díky sluníčku je to tady moc krásné.Jakoby bylo léto a ne začínající podzim.Kéž by ses na to mohl podívat, "Tom jej posadil na nejblížší lavičku a sám si proti němu klekl.

"Ještě nikdy jsem tento park nevnímal tak, jako jej vnímám ted´. Kdysi pro mě nebyl ničím vyjímečným a ted´ mi přijde kouzelný každý malý stromek nebo květina.Kdybych ti měl popsat,jaké to tady je, zřejmě bych jenom stěží hledal ta správná slova, "Tomovy oči opět zabloudili k Billově tváři. Něžným pohledem sledoval , jak jemná a nevinná byla. Čím déle se na něj díval, tím méně věřil tomu, že je to skutečně kluk.Žádný kluk se kterým se kdy setkal, nevypadal tak jako Bill. Žádný v něm nedokázal vyvolat to, co právě Bill.

Snažil se najít důvod, proč v jeho blízkosti nemohl dýchat a proč ztrácel veškeré zábrany při pohledu do jeho očí, ale bylo to těžké. Byl ze všeho natolik zmatený, že se ve svých citech naprosto ztrácel.

"Říkáš, jak krásné to tady je. Tak proč chceš odejít ?"Billova tichá slůvka mu způsobovala husí kůži.Opatrně se posadil vedle něj a zadíval se do vzduchoprázdna před sebou.Co mu měl vlastně odpovědět ?

"To nevím. Je tady sice babička, ale nic jiného mě tady nedrží.Nepatřím sem.Nevidím důvod, proč bych tady měl déle zůstávat ,"s Billem se v tu chvíli zatočil celý svět.

Dokázal se soustředit jenom na zběsilý tlukot svého srdce a na bolest, která se pomalounku rozlévala jeho nitrem. Smutně zalapal po dechu a stiskl rty. Byl tak hloupý. Jak jsi mohl myslet, že by mezi ním a Tomem mohlo někdy k něčemu dojít ? Jak si mohl tak hloupě nalhávat a celé ty roky se utápět v naději, že jednou bude jeho láska konečně opětována ? Nepatřili k sobě .Nebyli stvořeni jeden pro druhého .Bill se snažil věřit v něco, co bylo již předem nemožné. Bláznivě se zamiloval do osoby, pro kterou téměř nic neznamenal. Bolelo to. Dokonce mnohem víc, než to, že přišel o svůj zrak a zůstal odkázán na pomoc druhých.

"Tak proč ses vrátil ?," nevyslovil to nijak podezřívavě nebo smutně.Jeho slova postrádala jakékoliv emoce.Už neměl sílu skrývat se za věčnou masku své přetvárky.Už v sobě nedokázal více skrývat to, co cítil. Byl nešťastný.Nevýslovně trpěl a jeho bolest se každou další vteřinou stupňovala. Tom se na něj krátce zadíval a se skloněnou tváří přemýšlel nad odpovědí.

" Chtěl jsem od všeho utéct. Alespoň na několik dní zapomenout na všechno kolem ,"zašeptal. Billovo srdce jakoby opět na malou chvilku zastalo.

"Dní ? T-ty jsi se vrátil jenom na několik dní ?"Tom si konečky prstů rychle protřel vlhké koutky očí.

"Bojím se tady zůstat déle. Musím odejít dřív , než udělám nějakou hloupost," Tomovy oči opět bloudili Billovou tváří. Byl překrásný. Vypadal jako panenka, nebo nějaká víla z jiného světa. Dlouhé černé vlasy mu splývali podél tváře,chvějící se husté řasy lemovali jeho smyslné oči a se smetanově bílou pokožkou, kouzelně kontrastovali plné rty. Tvářil se jako nevinné dítě, Toma však přitahoval jako magnet. Začínal z něj šílet a to spolu strávili teprve dva dni. Právě proto chtěl co nejrychleji odejít.Bylou chybou vracet se zpět. Chtěl od toho pocitu utéct, zbavit se všeho toho, co jej s Billem začínalo spájet. V tu chvíli dokonce nemyslel ani na to, jak zbabělý ve skutečnosti byl. Nezáleželo mu na ničem. Ze všech sil se snažil mezi ním a Billem stavět neviditelnou bariéru , přesto cítil, že je to nemožné.

"Odvez mě prosím k tobě domů. Už tady nechci zůstat.Chci se vrátit,"Bill se opatrně postavil a na vrávoravých nohou udělal několik krůčků vstříc prázdnotou, která jej obklopovala.

" Ještě sme neměli ani zmrzlinu. Myslel jsem, že se spolu projdeme,"Tom byl téměř okamžitě vedle Billa, připraven jej kdykoliv podepřít. Ten se jej však odmítal co i jen dotknout. Nezáleželo mu na tom, zdali jde správným směrem.Věděl jenom jediné. V tu chvíli chtěl být od něj co nejdál. Chtěl se zavřít v pokoji a alespoň nachvilku zapomenout na to, jak moc mu svým chováním Tom ublížil…

(Bill)

Ležíc na Tomově postely a přemýšlejíc nad vším, co se kolem mě posledních několik dní stalo, sem si uvědomil hned několik věcí. Nejdůležitější ze všech však byla ta, která mi otevřela oči.Konečně jsem si uvědomil, proč sme si s Tomem nikdy nerozuměli.Konečně jsem přišel na to, proč se mnou nikdy předtím nepromluvil. Každý sme patřili do jiného světa.Byl přímo kouzelně krásný , dokázal si získat přímo kohokoliv, díky své laskavé povaze. Můj život byl téměř ve všech směrech jiný. Byl jsem jenom ubohým klukem, který ve všech vzbouzel akorát lítost.Od té nehody se na mě nedíval jako na člověka, ale spíš jako na ubožátko, které třeba litovat. Možná právě proto sem se lidí stranil a zůstával sem raději sám.Neměl jsem potřebu odpovídat na věčné otázky a smutně se usmívat pokaždé, co se ke mně někdo přimluvil.Na svůj svět tmy a stínů ,jsem si pomalu zvykl .Víra, že někdy bude něco jinak, mě v tom parku opustila a já jsem se konečně zcela smířil s mím postižením. Mé oči jsem odsoudil k zatracení. Už mi nezáleželo na tom, zdali ještě někdy uvidím, nebo ne.Chtěl sem se vyléčit jenom kvůli tomu, abych se mu mohl zadívat do očí a říct mu, co k němu cítím. Jenomže on za několik dní odchází a já ? Já se během tak krátkého času jistě nevyléčím…

"Bille?"ode dveří jsem slyšel jeho hlas, přesto jsem neměl sílu zvednout hlavu a dát mu najevo, že jej vnímám. Neuvěřitelně mě pálily oči , v hlavě sem cítil nepříjemnou otupělost a celkově jsem byl podivně prázdný. Krom toho jsem s ním nechtěl mluvit.Bolelo mě každé slovo, které mi věnoval. Jeho hlas mi způsoboval husí kůži snad po celém těle a já sem ty pocity již nechtěl vnímat.Už sem jej nechtěl milovat .Kdyby bylo odmilovávání tak snadné, vytrhl bych si všechny vzpomínky na něj ze svého srdce a odhodil je pryč. Jméno Tom Kaulitz by pro mě už víc nic neznamenalo… Mé srdce to však chtělo jinak. Toužilo po něm každou částečkou , tlouklo jenom pro něj a odmítalo se smířit s jeho ztrátou .

"Přišel sem se jenom podívat na to, zdali jsi v pořádku a také ti popřát dobrou noc,"promluvil tiše a nejistě přešlápl na místě .Stál mezi dveřma s povadlým výrazem ve tváři a neodvážil se vejít dovnitř.Něco mu v tom bránilo.Byl rozhodnutý strávit dnešní noc na pohovce v obýváku.Dnešní a i ty další, dokud se Billova mamka nevrátí a neodvede si jej.

"Jsem v pořádku,"dostalo se mu tiché odpovědi .V ztmavlém pokoji dokázal rozeznat akorát to,že byl stočen v klubíčku na postely a nepatrně se třásl.

"Dobrou noc Bille,"zašeptal přímo neslyšně a místo toho, aby odešel, vstoupil do pokoje a zabouchl dveře.Bill se na zvuk silného bouchnutí prudce posadil a vyděšeně otočil tvář ke dveřím. "Dobrou noc Tome,"zasténal i přesto, že jsi byl jistý, že v pokoji osaměl.Silně stiskl víčka, několikrát se zhluboka nadechl, ve snaze potlačit narůstající úzkost .Bylo toho na něj však příliš. Tvář si ukryl do dlaní a rozvzlykal se.Plakal tak, jako ještě nikdy předtím. Nyní jsi byl jistý, že jej opět ztratí a co bylo nejhorší, nedokázal s tím nic udělat.

Tom, který do té chvíle nečinně postával u dveří, udělal několik kroků vpřed .Klekl si vedle postele a smutnýma očima sledoval, jak se to nádherné stvoření vzpínalo neviditelné bolesti. V tu chvíli uplně zapoměl na rodiče i na holku, která jej ve městě čekala.Vlastně sám sobě nerozuměl. Jak mohl být s dívkou, ke které nikdy nic necítil, zatímco vedle něj celý život žilo jeho překrásné pokušení ?

Neuvědomoval si, co vlastně dělá.

Vykašlal se na všechno to, co mu říkal rozum a snad poprvé jednal dle svého srdce.Vstal , klekl si na postel vedle šokovaného Billa a udělal něco,čímž mu zabránil promluvit.

Bezmyšlenkovitě vzal jeho uplakanou tvář do dlaní a vroucným polibkem, si na několik kratičkých vteřin přivlastnil jeho poddajné rty.

"Nesmíš plakat Bille, rozumíš ? Tvé slzy mě ničí a já se na ně nedokážu dívat.Nedokážu se dívat na to, jak trpíš,"pootevřenými rty bloudil Billovou tváří, zlíbával mu drobné slzy a spodním rtem ochutnával vlhké cestičky, které vytvořili.

"Tome,"Bill po dlouhé chvíli z vypětím všech svých sil, zasténal Tomovo jméno,zaklonil tvář a dlaně bezmocně stiskl v pěst.Nechtěl tomu věřit.Bylo to tak nepochopitelné…

"Přemýšlíš vůbec nad tím,co děláš?"zašeptal zcela paralyzován situací.Svět kolem něj se točil i přesto,že se na něj nedokázal podívat.V uších mu hučelo, srdce jakoby již dávno přestalo tlouct.Bilo tak rychle, že si jeho tlukot neuvědomoval.Rty i tváře mu hořeli a jemu samotnému bylo do pláče.Právě se mu totiž splnil sen...

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 6.

autor: B-Kay

Nekonečné hodiny, pomalu ubíhající dny a přímo strastiplná léta…

Jak dlouho na něj čekal ? Jak dlouho tajně doufal v to,že jej ještě někdy bude moct spatřit ?

Modlil se téměř každou noc a s radostí se nechával ukolébávat ke spánku krásnými sny ,ve kterých byli jenom oni dva. Sny, ve kterých bylo možné uplně všechno.Ve kterých mu patřil a alespoň na krátkou chvíli si směl vychutnat náruč milované osoby.

Pousmál se.Poslední měsíce byl sice úsměv na jeho tváři stejně tak nezvyčajný,jako studený sníh v létě ,přesto mu v tu chvíli bylo opravdu hezky.

---

Stál ve sprchovém koutu ,nechával na své zkřehlé tělo dopadat tisíce kapek horké vody a přitom se pomalounku dotýkal vlhkých obkladaček, ve snaze najít nějaký sprchový gel.Tom mu sice přesně popsal ,kde se co nacházelo ,ale Bill význam jeho slov sotva vnímal.Byl jako malé poblázněné dítě.První noc strávená s Tomem jej dobila zvláštní energií a vírou v zázraky.Cítil se volný jako pták letící nekonečnou oblohou.Volný a přitom svázán nádherným poutem k osobě , kterou miloval nejvíc na světě.

" Tady to je",zašeptal, jakmile pod prsty konečně ucítil menší tubičky. Opatrně vzal jednu do rukou ,pomalu po ní přecházel prsty a zlehka se jí dotýkal.V bříšku cítil přítomnost motýlích křídel a celým tělem mu proběhla vlna očekávání.Rychle jí otevřel ,sklonil tvář a nesměle k ní přivoněl.Ze rtů mu vzápětí proklouzlo tiché zasténání...

Jakoby byla všechna Tomova vůně, ukryta v té malé tubičce .Usmál se.

Nikdy by nevěřil ,že může existovat něco tak nádherného.Vytlačil si malou trošku do dlaně ,zavřel oči a pomalu si jí rozetíral mezi prsty.Namydlenou dlaní začal klouzat po svém holém těle .Bylo to zvláštní, ale obklopen tou vůní, se cítil jako v Tomově náručí. Dotýkal se sám sebe a přesto se mu zdálo, že ty dlaně nepatří jemu.Nechtěl se toho krásného pocitu vzdát.Několik dlouhých vteřin zůstal téměř bez pohnutí, celý od pěny, zhluboka dýchajíc její krásnou vůni..Chtěl si ten okamžik již navždy zachovat ve své paměti, jako další z těch krásných vzpomínek na Toma.

Nakonec se však rychle opláchl a opatrně vylezl ze sprchového koutu .Konečky prstů se dotýkal zdi, dělal jeden nejistý krok za druhým a druhou rukou mezitím tápal ve vzduchoprázdnu.Nevědomky se začínal třást .Kapky vody, ještě před chvilkou přímo hořící, na jeho nahém těle nepříjemně chladli a jemu zůstala zima.

" Bille ?Zapoměl sem ti přinést ručníky a ,"Tomovo zdání zřejmě nebylo tak přesné, jak si myslel.Byl si stoprocentně jistý, že je Bill ještě ve sprše a proto mu chtěl ty ručníky položit vedle sprchového koutu a potichu se vytratit.To, že měl nejdřív zaklepat, si uvědomil až moc pozdě.

Bill se téměř okamžitě stydlivě přikryl dlaní a bezmocně zalapal po dechu.Nebyl si jistý, kde přesně se Tom nacházel, to, zdali bylo v jeho blízkosti něco,čím by se mohl zakrýt, ani netušil. Proto jenom poníženě sklonil tvář a stiskl víčka tak, jako to dělával pokaždé, když se cítil nejistě nebo hloupě.

Jeho reakce byla sice rychlá, Tomovy oči však byli mnohem rychlejší. Viděli dokonce i to, co skutečně vidět nechtěli .Už jenom kvůli Billovy.

" J-já Bille…omlouvám se.Nevěděl sem…myslel sem…j-já, jenom sem ti chtěl ,"co vlastně chtěl, již říct nedokázal.Snažil se dívat kamkoliv, jenom ne na Billovo nahé tělo ,zpoře ukryto jeho dlaní.

"Jenom sem ti chtěl přinést nějaké ručníky .J-já sem ti je zapoměl dát, " bezmocně zaúpěl ve chvíli, co si uvědomil, že jej pohled na nahého Billa natolik vykolejil , že mu všechny ručníky vypadli z rukou. Rychle je všechny pozbíral, několikrát se zhluboka nadechl a nejistý na vlastních nohou, podešel několik kroků vpřed.

Mezi prsty vzal největší ručník, rozprostřel ho a Billa do něj zabalil.Očima přitom nedokázal opustit Billovu nádhernou tvář. Vypadal v tu chvíli tak bezbranně, že měl Tom sto chutí vzít jej do náruče a objímat jej přesně tak, jako to dělal i v noci.

Bill překvapeně vydechl, jakmile ucítil Tomovy prsty, zlehka klouzající jeho tváří.

"Měl si tam ještě trošku pěny, " zašeptal a věnoval jeho prázdným očím, měkký úsměv.

" Děkuji ," Bill nejistě přešlápl na místě, drkotající rty si přikryl ručníkem a smutně čekal na to, co se bude dít dál.

" Je to moje vina Bille .Prosím, odpustíš mi to ? " Tom přes něj rychle přehodil ještě jeden ručník a roztřesenou dlaní jej poprvé skutečně pohladil . Bylo to sice jenom lehké otření se o jeho tvář , přesto to bylo poprvé, co se odvážil něco takového udělat.Omámeným pohledem se vpíjel do Billových hlubokých očí .Bylo mu uplně jedno, že jsou nevidomé.Jak by se v tu chvíli mohl pozastavovat nad něčím tak zbytečným a tím se vyhýbat jejich kráse ?! Nebral je jako nemocné.Od první chvíle jej okouzlily ,dokonce sám často zapomínal, že jeho pohled nemohou opětovat.

" Už je to v pořádku .Vlastně se nic tak strašného nestalo ",Bill si nesměle skousl rty a váhavě se pousmál.Skackajíc na místě se ještě více zabalil do vlhkých osušek a udělal nesmělý krok vpřed.

" Je ti zima ?",nestihl dokonce ani odpovědět .Tomovy horké paže se ovinuli kolem jeho boků stejně nečekaně, jako on vběhl do koupelny.Bill se v jeho náručí pomalu měnil na hadrovou panenku.

Chtěl se tomu pocitu ubránit,chtěl být alespoň jednou dostatečně silný, ale nedokázal.

Podlomila se mu kolena a kdyby jej Tom neobjal ještě pevněji, jistě by spadl.

"Už je to lepší Bille ?"naslouchal Tomovu měkkému hlasu, snažil se vnímat každé slovíčko, které mu pověděl, přesto to bylo mnohem těžší, než si myslel.Tváří se unavěně opíral o Tomův hrudník, nechával ze sebou zlehka houpat ze strany na stranu a připadal si, jako v tom nejnádhernějším snu.Na jazyku jej pálilo tisíce slov, přesto však nechtěl vyslovit jedno jediné.Nechtěl mluvit. Jenom si tichounce vychutnával tu krásnou chvilku.

Zaposlouchal se do tlukotu Tomova srdce a tiše vydechl.Každou chvilkou jej miloval víc a víc.Připadal si, jakoby byl stvořen proto, aby Toma miloval.

" Bille ," Tom jeho jméno zasténal z posledních sil.Alespoň na malou chvilku se nechtěl bránit tomu, co cítil, když byl s ním.

Zlehka jej hladil po zádech, tváří se opíral o jeho vlasy a nechával se nimi příjemně šimrat.Pootevřenými rty vydechoval na Billovu tvář horký vzduch. Při pohledu na své ruce a husí kůži, již je pokrývala si uvědomil ,že se s ním pomalu něco dělo.

Sklonil tvář, rty se téměř dotýkal Billova čela ,jak se o něj bezmocně opíral.Několikrát zmateně zamrkal a stiskl rty.

" Proč se mi ve tvé blízkosti tak špatně dýchá ?" ,zašeptal Billovy do ucha ,načež Bill nesměle zvedl tvář .

" Proč ve tvé blízkosti nepotřebuji dýchat ?"…

autor: B-Kay

Síla tvého hlasu 5.

autor: B-Kay

Tom zůstal několik dlouhých vteřin, bez pohnutí.

Vyděšeným pohledem sledoval ztmavlou zed´ nad sebou ,zatímco nechtěně vnímal vůni Billových vlasů ,mísící se s vůní jeho třesoucího se těla.Netušil ,která byla dominantnější nebo více smyslná,přesto věděl,že byli obě nádherné.

Hlavou se mu honilo snad tisíce splašených myšlenek, s každou další vteřinou, prodlužující jejich blízký kontakt cítil ,jak je frekvence jeho dechu pořád rychlejší a trhavější.Cítil ,jak se mu začali potit ruce ,před očima se mu zahmlilo pokaždé ,co Bill tiše vzlykl a tváří se opřel o jeho kůži na krku...

"Bille, "netušil,zdali to jméno vyslovil skutečně nahlas ,nebo mu jenom prolétlo myslí ,to však nebylo vůbec podstatné.Těžce polkl ,silně stiskl víčka a když je opět otevřel ,tiše zasténal.

Moc dobře věděl ,proč se Billovy blízkosti tolik bál.

---

Od chvíle,co překročil prah jejich dveří, se jej ani jednou nedotkl .Netušil proč,ale bál se to udělat.

A tady měl jasnou odpověd´ na otázku ,proč . Netušil,co se to s ním začínalo dít , ale v blízkosti toho chlapce byl celý nesvůj .Choval se při něm uplně jinak ,než si plánoval. Díval se na něj uplně jinak, než měl.Vyvolával v něm pocity ,kterým nerozuměl a ve kterých se pomalu ztrácel.Na jednu stranu chtěl být u něj a pomoct mu ,zároveň se však jeho blízkosti bál..

Zatímco byl Tom na pokraji zbláznění, Bill si v tu chvíli připadal jako v nějaké pohádce.Bylo až neuvěřitelné ,jak rozdílné jejich pocity byli a přesto se spájeli v jeden společný bod.Billovy myšlenky patřili Tomovy a ty Tomove, jen a jen Billovy.S jediným rozdílem.Zatímco jeden se ve svých pocitech ztrácel , ten druhý si byl svými city více než jistý.

Billovo chování bylo i pro něho samotného velikou záhadou.Netušil ,že by někdy dokázal nabrat tolik odvahy ,aby dokázal udělat něco takového.Byl však zoufalý ,vědomí, že Toma dřív nebo později opět ztratí, jej bolelo mnohem víc ,než cokoliv jiného.Miloval jej .Každým dnem víc a víc.A plakal jedině kvůli tomu ,že mu to neuměl říct .Neuměl a vlastně by se k tomu zřejmě nikdy neodhodlal.Tom byl jednoduše jeho spásou a krásným prokletím.

Byl člověkem ,který i přes všechnu tu dálku ,která je dělila ,střežil jeho spánek.Potkávali se spolu na tajných schůzkách, v každém Billovém snu.Někdy si spolu dlouze povídali ,jindy se drželi za ruce a dívali se vzájemně do očí.Několikrát se dokonce i krátce políbili…

Právě v těchhle chvílích však člověk pozná rozdíl mezi krásným snem a pouhou realitou.

"Tome ?"Bill rychle stiskl rty a tím potlačil další zoufalé vzlyknutí.Všude kolem sebe viděl jenom černo černou tmu .Nic jiného a právě kvůli tomu se snažil ještě více soustředit na Tomův hlas.Místo odpovědi však ucítil ,jak po jeho zádech pomalounku klouzala nejistá dlaň.Zhluboka se nadechl ,zavřel oči a zvedl tvář.V té chvíli je dělilo méně než pět centimetrů ,Billovy oči to krásné zjištění však rozeznat nedokázali.

"Nedělej to ,"Bill omámeně zasténal ve chvíli ,co na svém líci ucítil Tomovy konečky prstů.Vzápětí mu však bylo opět do pláče.Byl tak průhledný.Nedokázal v sobě potlačit to,co cítil ,když se jej Tom dotýkal.

"Co ?",slabě pootevřel rty a nevědomky se do jeho doteku opřel.Nyní si už nepřipadal jako v pohádce, ale jako v jednom ze svých krásných snů ,ve kterém bylo možné uplně všechno.

" Otevři oči.Prosím, už nikdy se přede mnou tímto způsobem nezakrývej ,"další šok pro Billovo poblázněné srdíčko.Nerozuměl tomu,co tím Tom sledoval.

Proč byl na něj tak hodný ? Proč bylo každé jedno slůvko věnováno jeho uším s něhou a pokorou ? Jakto ,že se vedle něj třásl uplně stejně ,jako on sám ?

"Mé oči jsou prázdné a zbytečné.Stydím se a nedokážu to v sobě potlačit.Ty se na mě můžeš podívat kdykoliv ,zatímco já ? Já se v tobě ztrácím a všechno,co mi ty můžeš vyčíst z tváře, já jenom hádám,"zašeptal .

"Tvé oči nejsou prázdné a už vůbec ne zbytečné.Možná můj pohled neopětují ,ale mě na tom ted´ stejně nezáleží.Stačí mi ,když se do nich můžu dívat já.Jsou nádherné ,i když jsou slepé.A krom toho,"pohledem prolétl jeho tvář a skrátil mezeru,již dělila jejich tváře na pouhé dva centimetry.

"Můžeš se mě přeci kdykoliv dotknout .Lidé jako ty ,to tak dělají, "Tomovy prsty pomalounku bloudili Billovou tváří a stírali zvyšky drobných slz ,již ulpěli na bledé kůži.

"J-já …nechci se tě dotýkat ",zasténal třesoucím se hlasem .Bylo mu jasné ,že Tom jeho odpověd´ nepochopí tak, jak by měl, ale pravdu mu bohužel, říct nedokázal.

Slova, která řekl, nebyla vůbec pravdivá.Dal by i celičký svůj život za to, aby mohl být s ním ,byl si však jistý, že Tom stejné pocity nezdílí a právě proto nechtěl udělat něco, čím by si ještě více ublížil.

Smutně stiskl víčka ve chvíli,co Tomovy prsty sklouzli z jeho tváře .

"Moc bych si přál,abys mi důvěřoval Bille. Chci ti pomoct ," Tom jej ještě jednou zlehka pohladil po líci a poté se na něj smutně zadíval.Sledoval, jak zmateně krčil čelo , sledoval jeho pootevřené rty ,které sotva dokázali najít ta správná slova.Nakonec se jim to však povedlo.

"Pomoc není tím,co potřebuji Tome ",vydechli nakonec tichounce.Tom posmutnělým pohledem sledoval,jak se Bill od něj odsunul a opět se položil na své předešlé místo.

"Myslíš si,že je láska dost silnou motivací Tome ?"Tom překvapeně pozvedl obočí.Netušil, že je Bill zamilovaný.

"Ano, myslím že ano ,"odpověděl tiše,ba přímo neslyšně.Jakoby chtěl sám před sebou ukrýt význam těch slov.Bill byl přeci…tak nádherný.Nemohl patřit nějaké holce.Nemohl milovat obyčejnou holku,on sám byl přeci neobyčejný.

Bill už pro jistotu nic neodpovídal.Nechal se Tomem přikrýt,zavrtal se do měkoučké deky,kterou přes něj přehodil a stiskl víčka.

"Já si to myslím taky lásko moje "…

autor: B-Kay