Síla tvého hlasu 9.

autor: B-Kay

Moc dobře si totiž pamatoval výraz tváře Simone a i když ten Tomův spatřit nemohl, nechtěl ani, aby se on díval na něj.Třásl se jako raněné ptáčátko, v bolavých očích opět ucítil přítomnost slz.Ticho, které se kolem nich rozléhalo necelou minutu, mu přišlo věčností.

Cítil se hloupě a nevýslovně se za sebe styděl.Nemohl si však pomoct. Člověk si většinou nemůže vybrat,do koho se smí, nebo naopak, nesmí zamilovat.Když to přijde, už to nelze vzít zpět.Ten pocit v člověku pomalu roste, rozlévá se každou částečkou jeho těla a mění jeho bijící srdce, v obraz milované osoby.

---

Bill by se Tomovy lásky nevzdal, ani kdyby to skutečně šlo. Byla totiž tím nejkrásnějším, co měl. Patřila vlastně mezi to malinko vzácností, které si skutečně vážil. Díky ní se cítil, jakoby měl všechno, i když neměl ve skutečnosti nic. Od chvíle ,co Toma spatřil naposled, se jistě oba změnili. Tak to prostě bývá. Ubíhají léta
a lidé se mění. Billovo nitro však zůstalo stejné. Stejně čisté a neposkvrněné, hořící jenom jediným- láskou, která pro něj v jednu chvíli znamenala zázrak, na druhou stranu však i prokletí.

Tom se několik dlouhých vteřin skutečně nedokázal pohnout.

Svět se s ním podivně točil , v uších mu hučelo a on sám nebyl schopen naslouchat jinému, než zběsilému tlukotu svého srdce, kterého ozvěnou, byl tichý tlukot Billova srdíčka...

Tušil to a přesto mu to vyrazilo dech. Způsob, jakým to Bill řekl, tón jeho hlasu, výraz tváře, to všechno naznačovalo tomu, že jeho láska zřejmě opětována nebyla. Stačilo jenom pohlédnout do jeho nevinné tváře a spatřit,
jak smutně krčil rty a ze všech sil se snažil neplakat. Tomovy bylo také do pláče. I když si vůči Billovy zakázal veškerou lítost, nedokázal jí v sobě potlačit a díval se na něj , jakoby sledoval malé ztracené zvířátko a ze všech sil se snažil vymyslet něco, čím by jej rozveselil.

"Miluje i on tebe ?"přisunul se k němu a vzal jeho třesoucí se tvář do dlaní. Byl si jistý, že jej svou otázku jistě nerozveselil, přesto začínal cítit zvláštní podezření a potřeboval vědět pravdu. Potřeboval to slyšet z Billových rtů a uvědomit si, že byl mnohem horším člověkem, než si myslel. Už jenom to, že přehlížel tak čisté stvoření, bylo jeho velikým hříchem. Kdyby však přehlížel i to, co před ním to stvoření tajilo, bylo by to ještě horší .Své chování by si zřejmě nikdy neodpustil.

" Ne, myslím že ne.Spíš jsem si tím téměř jistý,"uplakaným pohledem sledoval Billovy rty a snažil se vnímat každé slůvko, které vyslovili.

"Nikdo přeci nemůže milovat slepce,"nevědomky se do Tomova doteku opřel a opět stiskl víčka. Tom v tu chvíli nebyl jediným, kdo plakal. Nechtěl říkat taková slova, přesto jej nenapadlo nic jiného, čímž by své pocity vystihl lépe. Od té nehody, pro něj vlastní oči nic neznamenali. Byli prázdné a zbytečné.Lidé se pohladu do nich většinou vyhýbali, dokonce i jeho maminka, při každém pohlédnutí akorát plakala. V takových chvílích se skutečně cítil jako postižený. Byl sám a neměl nikoho, kdo by se na něj díval jiným způsobem.

Okamžik Tomova příjezdu však všechno změnil. Náhle jakoby dokázal vnímat všechno, kolem sebe.

Všechno to světlo vnímal prostřednictvím Tomova hlasu a jeho doteků, přesto to bylo to nejkrásnější, co mu mohl dát. Jakoby mu tím nevědomky dával i veliký kus sebe samotného.

" Ty nejsi slepec Bille ! Vyléčíš se a tvé oči budou opět zářit, jako předtím. Budeš opět zdravý. Já to vím a věřím v to, jako zatím v nic jiného na světě. Jenom to tak musíš chtít i ty. Musíš se uzdravit, abys pak mohl říct své lásce, co k ní cítíš ,"naklonil tvář ,zhluboka nasál Billovu kouzelnou vůni a vložil mu lehký polibek na jedno víčko a pak na druhé.

Bylo zvláštní, že podobné věci nikdy předtím nedělal a náhle mu to přišlo uplně přirozené. Cítil v sobě touhu být mu nablízku, držet jej ve svém náručí a vnímat jeho vůni. Kdyby bylo v jeho silách vyléčit jej, udělal by tak okamžitě. Nic si nepřál víc než to, aby Billovy nádherné oči jeho pohled opětovali.

(Bill)

Vždycky jsem býval spíše nenápadným. Hodně dítě s dokonalým prospěchem a slušným úsměvem,vzorně vychován a velikou pýchou mé mamky. Brouzdal jsem světem jako malá šedá myška, kterou většina lidí ignorovala. Začali si mě všímat teprve po mé autonehodě. Během jediného dne, jsem se stal hlavnou témou různých klebet a pomluv.

Do té chvíle jsem neměl nikoho, kdo by se o mě zajímal a náhle se o mě mluvilo všude.

Během chvilky byl ze mě alkoholik, který málem někoho zabil, nebo malé dítě, kterému nikdy neměli dát řidičák. Nikdo však nehleděl na to, že jsem mohl být obětí. Nikoho to totiž nezajímalo. Měl sem u sebe jenom svojí maminku, která však byla stejně utrápená, jako já. Jenom jí a vzpomínku na kluka, kterého jsem miloval.

Ještě pořád se cítím, jakoby se mi to všechno zdálo.

Je tady se mnou. Drží mou tvář a já se marně snažím klidně dýchat. Nevědomky se tomu všemu poddávám, přímo omdlévám nad krásou jeho doteků. Nikdy bych nevěřil, že může být láska i taková.Žádná bolest, ani trápení. Nic…

Jenom já a on.

"Milovat kluka není takové, jako milovat holku Tome.Pořád nerozumím, proč se to stalo zrovna mě . Proč právě já ?" na tváři sem ucítil další dlouhé pohlazení ,tentokrát sem však jeho ruku nepustil.Právě ta mě totiž navedla k jeho tváři.

Opatrně jsem ji vzal mezi své dlaně a držel sem jej stejně,jako on držal mě.

" V čem je to jiné ?"cítil sem na svých rtech jeho horké výdechy.Každá buňka v mém těle se třásla touhou stejně jako já. Každá částečka mého těla přímo křičela. Jenom já zlstával tiše jako myška a užíval jsem si jeho blízkosti. Pootevřel jsem rty ,čímž jsem jistě vydechl horký vzduch na ty jeho.V tu chvíli bylo pro mě celkové dýchání moc těžké.Nosem jsem se dotýkal toho jeho a uplně jsem zapoměl význam slova zábrana. Byl mi tak blízko..Dal bych cokoliv za to, abych se na něj mohl alespoňnachvilinku zadívat. Nikdy jsem totiž neměl příležitost, být mu tak blízko.

"Pověz ,"bezmocně jsem stiskl víčka ve chvíli, co jsem na svých rtech ucítil jeho prsty.Pomalounku obkresloval jejich obrys .Už nemluvil, sténal.

A já s ním.

" Je to…tak krásné,"ani nevím,zdali jsem odpověděl
na jeho otázku, nebo jsem prostě řekl to, co ve mně jeho doteky vyvolali.Konečky jeho prstů z mích rtů náhle zmizeli a já stihl ještě naposled vydechnout jeho jméno, než mě hluboce políbil. Vpil se do mich rtů tak zoufale, že to i mě samotného překvapilo. Nečekal jsem, že by dokázal něco takového udělat.

V tu chvíli však
pro mě
všechno přestalo existovat.Líbal mě a já jsem všechny jeho polibky láskyplně opětoval. Bylo to podruhé v mém životě, co jsem něco takového dělal .Když mě líbal poprvé, bál jsem se, že něco skazím. Ted´ jsem však na něco takového, jako je strach, ani nepomyslel.

Možná byli mé polibky neohrabané a nejisté, každý z nich však hořel láskou a Tom to musel cítit.

Snažil sem se dělat totéž,co dělal on. Hladil sem jeho rty těmi svými, pomalu jsem se o ně otíral a snažil sem se nezapomenout ani jedinou vteřinku té chvíle. Zlehka sem za jeho rty tahal, uplně stejně jako on, dokonce sem se odvážil je masírovat zuby a omámeně do nich kousat.

"Promiň mi to,"jeho tichá slova byla předzvěstí toho, jak mě vzal kolem boků a opatrně si mě strhl na sebe. Jednou dlaní mě držel, zatímco tou druhou mě roztřeseně hladil po tváři.

"Tome,"naposled sme se roztouženě políbili , poté jsem klesl hlavou na jeho hrudník a snažil sem se rozdýchat všechno to, co se před chvílí stalo.

Zvedl jsem tvář k té jeho a měkce sem se usmál ve chvíli, co jsem na rtech ucítil dvě rychlé pusinky…

"Co ti mám prominout ?"Tomovy v tu chvíli přišel nesmírně nádherný. Nerozuměl tomu, proč byl na něj pořád tak hodný i přes všechno to,co mu udělal.

" Byl jsem slepý. Kdybych si tě tehdy všímal, stalo by se tohle mezi náma jistě mnohem dřív a ty bys kvůli mě nemusel trpět ," Bill zmateně pootevřel rty, vzápětí však sklonil tvář a opřel se o Tomův zvedající se hrudník. Už nemělo smysl něco zastírat. Řekl mu to i sám, aniž by vyslovil jediné slůvko.

" Netrpěl jsem kvůli tobě, ale kvůli sobě. Měl sem ti říct, co cítím. Naznačit…ale bál jsem se.Uplně stejně, jako se bojím i ted´,"Tom jej opatrně převrátil pod sebe a drobnými polibky pomalounku pokrýval jeho líce. Nemohl uvěřit tomu, že se právě díval do tváře osoby, která jej milovala. Nemohl uvěřit, že jej Bill miloval !

" Popletl jsi mi hlavu Bille. Tvé oči a všechno to, co z tebe vyzařuje se pomalounku stává mou součástí a já s tím už více nechci bojovat. Ty mě miluješ a já cítím, že se do tebe ze dne na den víc a víc zamilovávám. Už nemám sílu…bránit se. Chci tě chránit,chci tě víc poznat, být s tebou a pokud bys mě tady chtěl i ty, zůstanu,"jeho tvář zdobil zamilovaný úsměv, který by nedokázal popřít ani tehdy, kdyby se jakkoliv snažil.

"Tome,"Bill opět plakal, nyní se však šťastně usmíval.Tom ještě nikdy neměl šanci spatřit u něj tenhle druh úsměvu, v té chvíli však pochopil, jak krásné dokážou být zázraky.A on se stal nevědomky součástí toho Billova.

"Prosím, pověz mi, co cítíš. C-co to pro tebe znamená? "Tom se na něj vesele usmál, vstal a pomohl Billovy z postele.

"Já ti to ukážu ano? "zašeptal Billovy do vlasů, jak jej pomalounku vedl k oknu. Bill na Tomovy nejvíc ze všeho miloval to, že si jeho slepoty vůbec nevšímal. Mluvil s ním, jakoby byl uplně zdravým klukem. Jakoby je žádná překážka v cestě za vzájemným zbližováním nedělila. Nelitoval jej, snažil se mu ukázat život tak, jak jej viděl on sám a toho si na něm Bill vážil ze všeho nejvíc.

Nechával se Tomem vézt a jakmile jeho dlaně tiše dopadli na chladný povrch, překvapeně vydechl.Konečky prstů se jej krátce dotkl a ujistil se tím, že stojí u okna. Za sebou cítil teplo vycházející z Tomova těla, zhluboka se nadechl a pohodlně se o něj opřel. Tom sevřel jeho skřehlé tělo v objetí a spojenými dlaněmi pomalounku jezdili po okně.

"Vysoko nad náma je černé nebe, poseté miliony drobných hvězd,"zašeptal a opřel svou tvář o tu Billovu.

"Jaké jsou ?"Bill zavřel oči a s něžným úsměvem pootočil tvář. Přál si otevřít oči a spatřit jeho tvář. Chtěl jej jenom na malou chvilku vidět. Opravdu to bylo nemožné ?

"Zářivé a dodávají té černotě rozléhající se oblohou něco zvláštního.Něco, díky čemu se té tmy lidé nebojí. Ty hvězdy jsou však od sebe vzdálené hodně daleko.Nedělí je však temnota noční oblohy, ale nekonečný prostor prázdnoty mezi nima,"Tomovo vyprávění ani nemuselo být pravdivé, přesto Billovy dokonale vykreslil své pocity.Stačilo jenom několik slov k tomu, aby pochopil, co cítí.

" Potkají se někdy?"nosem se nevědomky otřel o Tomovu tvář a stydlivě se pousmál ve chvíli, co na špičce ucítil sladký polibek.

"Má hvězda si mě našla a já ted´ chci zrušit prostor, který nás dělil proto, abych mohl být s ní,"…

autor: B-Kay