Síla tvého hlasu 10.

autor: B-Kay

Tomovy oči se stáčeli k Billově tváři čím dál častěji, dokonce by se dalo říct, že se na něj díval téměř neustále. Prsty jedné ruky mu pomalounku vplétal do vlasů, zatímco tou druhou, jej něžně hladil po tváři. Nezáleželo mu na tom, kolik bylo hodin. Něco takového jako čas, pro něj v tu chvíli ztratilo veškerý smysl. Tím jediným smyslem
se pro něj stal pohled do Billových očí, ve kterých se snažil najít malou jiskřičku naděje nebo něčeho,co by je alespoň na krátkou chvíli udělalo skutečně šťastnými.

Jeho hledání však bylo zbytečné. Billovy oči se neustále rozhlédali temným světem a jejich život, jakoby se rozplynul v nekonečné prázdno.

---

Přesto nikdy nepocítil vlnu lítosti nebo soucitu.Jistě, trápil se kvůli němu a výčitky svědomí jej pronásledovali téměř na každém kroku, přesto jej nelitoval. Neměl proč. Nenašel by na něm nic špatného, nebo podněcujícího k lítosti. Dokonce ani Billova slepota pro něj nebyla žádnou překážkou.Bill na sobě nedával nic znát. Naučil se s tím žít a v jeho blízkosti se choval uplně přirozeně. A co bylo pro něj nejkrásnější ze všeho, neukrýval se před ním. Nezavíral oči, neskláněl tvář, dokonce ji ani neodvrátil pokaždé, co na sobě ucítil Tomův pohled…

Seděli na malém křesílku nedaleko okna a povídali si.

Billův hlas se však pokojem nesl mnohem častěji, než Tomův. Ten se totiž dokázal soustředit jenom na jediné. Držel Billa zabaleného do teplé deky v náručí a s měkkým úsměvem na tváři vnímal roztomilé šimrání, již cítil v okolí podbřišku.Hrud´ se mu svírala v rytmu roztřesených nádechů a výdechů a tlukot jeho srdce byl přímo zběsilý. Nikdy předtím přítomnost svého srdce necítil tak jasně, jako ve chvílích, kdy mu byl Bill nablízku.

Něco takového necítil už hodně dlouho.Vlastně si vůbec nepamatoval, zdali by někdy cítil něco podobného. Jakoby se jeho tělem rozletělo
hejno malinkých motýlků a každý z nich se mu snažil našeptat, co se to s ním během několika dnů stalo. Co se dělo s oběma…

"No a pak se stala ta nehoda a zvyšek již zřejmě znáš. Pokud ne, sousedky z okolí znají všechno do detailů a s oblibou to každému vykládají,"proud Tomových myšlenek byl náhle přerušen Billovými tichými slovy.Prolétl očima celou jeho tvář. Přes husté řasy mrkací panenky, až po nádherně plné rty, které byli smyslně pootevřené. Nedokázal se od nich odpoutat. Při pohledu na ně se k nim pokaždé nevědomky skláněl. Jakoby mu něco tiše šeptali, bylo to jako téměř neslyšné prošení o polibek.

I v té chvíli si ta slova dokázal dokonale představit…Líběj mě…líběj mě…

"Ty jsi tady. Nic není důležitější ,"Bill na krátkou chvíli omámeně stiskl víčka, vzápětí však oči opět otevřel, hlavou se opřel o Tomův hrudník a zaposlouchal se do melodie, kterou vytvářel tlukot jeho srdce. Zdálo se mu , že se opět ocitá v jednom ze svých krásných snů. V němém úžasu otevíral ůsta pokaždé, co se Tom sklonil k jeho tváří a pomalounku se o něj otíral nosem. Vydechoval na jeho smetanovou kůži horký vzduch, vůně, která se kolem Billa kroutila mu způsobovala husí kůži.

Vysnil si jejich společné chvíle do nejmenších detailů, přesto se ani jedna jediná nevyrovnala kouzlu skutečnosti. Jakoby prožíval ten nejkrásnějších ze svých tajných snů . Nejkrásnější z jediného důvodu. Byl totiž skutečný.

"Skrýval si to přede mnou neskutečně dlouho. Jak si to dokázal ?"Tom se se zavřenýma očima opíral o Billovu tvář, tiše vdechoval vůni jeho vlasů a vnímal, jak se Billovo tělo v jeho náručí krásně chvělo.

"Nemohl jsem ti to říct ,"Bill se na Tomově bříše otočil a nevědomky se posadil tak, že mu seděl přesně na klíně. Kolenama nejistě objímal jeho boky a uvědomoval si, že ještě žádné bytosti, nebyl tak blízko. Bylo to uplně poprvé, co se ocital v takové pozici a proto nachvilku zapochyboval, zdali udělal skutečně správně. Na několik vteřin sklonil tvář, stydlivě si skousl rty a při pokusu posadit se do své původní pozice, se na Tomově klíně akorát zamotal a během chvilky se ocitl rozvalený na Tomově hrudníku.

Tomovy však taková otevřená blízkost vůbec nevadila. S pobaveným úsměvem sledoval Billovy pokusy zavrtat svou tvář do jeho trička, v některých okamžicích se mu dokonce zdálo, že by se tam nejraději zavrtal uplně celý. Vlasy mu z těch soustavných pokusů zůstávali roztrapacené a Tom si až tehdy uvědomil, jak moc přitažlivý vlastně byl. Na fotkách ze školy, vypadal uplně jako malé dítě. V podstatě byli dětmi oba. Náhle to však bylo uplně jiné.

Oba vyrostli, změnili se a z Billa se stal vášnivě nádherný kluk, který neměl ani tušení o tom, co s Tomem dokázal provézt jediný pohled do jeho očí.

"Taky to cítíš ?"svou otázku vydechl přímo na Billovy pootevřené rty.

"Cítím co?" Bill se něžně usmál a snažil se porozumět jeho otázce. Mísilo se v něm však tolik pocitů, že nedokázal uhodnout, který z nich měl Tom právě na mysli.

"Ten tlak na hrudi a roztomilé šimrání v bříše. Cítil si to taky, když si se do mě…zamiloval ?"poslední slůvko mu zašeptal do vlasů. Styděl se jej říct nahlas. Rozhovory tohohle typu byli pro něj ještě pořád sladkou neznámou, do které se však chtěl konečně ponořit. Styděl se za to, že ve svém věku nevěděl o sobě po téhle stránce, absolutně nic. Byl přeci dospělý a už dost starý na krátké románky, které neměli žádný smysl.

"Ano.Cítil jsem to a cítím to pořád. Ty pocity tě už nikdy neopustí, pokud budeš s osobou, pro kterou bys i zemřel. Věř mi, že je to to nejkrásnější, co můžeš cítit, když jste spolu, na druhou stranu však i nejbolestivější, když jsi sám," z Tomova chvoání poznal, že mu chybí něčí blízkost a proto se konečně odhodlal i on sám. Položil mu své roztřesené dlaně na ramena, zlehka zatlačil a když se ocitl kompletně rozvalený na Tomově těle a ucítil jeho dlaně na svých bocích, měkce se usmál.

"Drž se mě, "tón jeho hlasu jej donutil tichounce zavzdychat a vzápětí poslechnout. Stiskl rty, několik krát zmateně zamrkal a pevně se jej chytil kolem krku. Na Tomovu tichou prozbu, rychle omotal své dlouhé nohy kolem jeho boků a překvapeně pootevřel rty ve chvíli, když jej Tom vyzvedl do vzduchu a pomalounku s ním kráčel pryč od křesla, ve kterém seděli.

"Jsou dvě hodiny ráno Bille. Uložím tě ano, musíš být unavený,"palcem jej pohladil po líci, kam vzápětí věnoval měkký polibek.

"Můžeš mě ještě chvilku takhle držet ? Už jenom chviličku…prosím,"Bill se opřel svou tváří o tu Tomovu.

"Pokud teda nejsem hodně těžký,"dodal a za stisnutými rty ukrýval lehký úsměv.

"Jsi lehoučký. Dokázal bych tě takhle držet celé hodiny "Tomova tvář v té chvíli přímo zářila .Netušil čím to bylo, ale byl neskutečně šťastný. Sevřel Billa ještě pevněji a několikrát se s ním rychle zatočil. Billův smích byl neviditelnou náplastí na všechny Tomovy výčitky, nebo obavy.

"Udělej to ještě jednou, "Bill se vesele smál , už popředu se o něj silně opíral a čekal, kdy se spolu znovu zavrtí. Tomova reakce byla přímo automatická. Chytil jej stejně tak pevně, jako i předtím ,několikrát se s ním zatočil kolem své vlastní osy a když se s ním přestal vrtět celičký svět, vzal jeho
smějící se tvář do jedné z dlaní
a pohledem sklouzl k jeho rtům.

Opět mu tiše našeptávali, tentokrát je však poslechl. Polibek, který jim věnoval byl přímo zničující. Jazykem pootevřel ty Billovy a poprvé se ponořil do jejich skutečné hloubky. Za zavřenýma očima dokázal vnímat jedině Billův odstup a zvláštní stuhlost. Jakoby se bál spolupracovat.

To pro Toma však nebylo překážkou. Naléhavě vyhledával jeho ústa, kroužil svým jazykem kolem toho Billova a naslouchal tichým vzdechům, které se nesli všude kolem nich. Vzápětí to byl on sám, kdo zvrátil tvář nad sílou Billova polibku. Nemohl dýchat, ztrácel veškeré zábrany a hladově oplácel všechny Billovy polibky, ze kterých šílel. Bill ve svých polibcích ukrýval veškerou lásku a touhu, které byl schopen. Bezmocně se k Tomovy tulil, pevně objímal jeho boky a zamilovaně sténal .

Vzápětí však ucítil prudkou bolest hlavy a v okolí očí, silně stiskl víčka a snažil se vnímat Tomův hlas, který se v nesrozumitelných okruzích rozléhal kolem něj.

"Bille !"Tom jej rychle položil na postel, bylo však příliš pozdě. Bill pomalounku ztrácel vědomí a než se ocitl na Tomově postely, nedokázal vnímat dění kolem sebe…

"Opravdu jsem v pořádku,"Bill krátce zavrtěl hlavou a roztomile našpulil rty jako malé dítě. Dlaní potlapkal na místečko vedle sebe v naději, že se mu tím povede Toma alespoňčástečně uklidnit. Ten však nepřestával v hledání těch nejnutnějších věcí, do kterých by Billa oblékl, aby jej mohl vzít do nemocnice.

"Tome,prosím, už dost. Jsem v pořádku, nic se nestalo,"Tom nevěřícně pootevřel rty a bezmocně dosedl na postel hned vedle Billa. Díval se na něj, jakoby nerozuměl jedinému slovu, které řekl, přesto však zoufale stískal jeho ledové ruce, snažil se je zahřát svým horkým dechem a vroucnými polibky, které jim věnoval.

"Jak tohle můžeš říct ?! Byl si v bezvědomí téměř dvě minuty Bille !",jakmile spatřil něžný úsměv na Billově tváři uvědomil si, že zřejmě působil poněkud směšně. Zdůrazňoval ty dvě minuty, jakoby to snad byla celá věčnost. Jenomže pro něj také byla.

Dokonce víc než to. Málem se zbláznil, jak se bál.

"Určitě to bylo jenom tím točením. Jsem v pořádku, prosím nechci jít do nemocnice, prosím Tome,"ještě jednou nevinně našpulil rty a poté natáhl obě dlaně do vzduchoprázdna před sebou. Nemusel ani dlouho čekat. Téměř vzápětí ucítil Tomovy horké prsty, pomalounku proplétající se s těmi jeho.

"Můžeš mi věnovat ještě jeden polibek ? Takový maličký,"Bill spojil ruky jako andílek a nevinně se usmál. Tom jeho úsměv opětoval, naklonil se k jeho tváři, polibek se však nekonal.

"Nejdřív mi musíš slíbit, že když tě políbím, neupadneš opět do bezvědomí,"v dlaních jemně svíral Billovu tvář a vesele utíkal jeho pootevřeným rtům, které se snažili zachytit alespoň malinkou pusinku.

"To bude hodně těžké, protože když mě líbáš, omdlévám "….

autor: B-Kay