How I see them x How they see me

Bill with microphone

Perfect Symetry 22.

autor: B-Kay

"Tohle bylo naposled,co sem tě pustil někam bez brejlí ",Tom sám netušil, co jej to popadlo utíkat za ním,ale přišel právě včas, jinak by Bill nemusel dopadnout nejlíp."Jsi v pořádku?",zeptal se jej horlivě když si všiml,že Bill nic neříká ,jenom se svěšenou hlavou tiše popotahuje."Jo",odpovědel krátce a nejistě zavrávoral,když jej Tom pustil .Vypadal vyděšeně."Děkuju" ,ustrašeně se k němu přitulil a nechal se Tomem konejšivě líbat do vlasů. Na celou večeři razem zapoměli a šli si lehnout společně…

---

Další den ráno si Bill přivstal , odhodlán Toma překvapit snídaní. Opatrně,aby jej nevzbudil ,opustil jeho horké objetí ,krátce jej políbil a pak vyběhl z pokoje.Po včerejší noci se jeho nálada trošičku zlepšila ,pořád se však bál toho,jak to vlastně všechno půjde dál.Všiml si,že byl Tom včera zamyslený a nesvůj a to jej trápilo ještě víc.Celou noc se opatrně mazlili a líbali ,ale Tom přesto nevypadal spokojeně.Bill tušil,co by se za tím mohlo skrývat,ale bál se .Vztah s Tomem bylo to nejkrásnější ,co jej kdy potkalo a právě proto nechtěl nikam spěchat. Nechtěl se do něčeho vrhnout zběsile a bez rozmyslu jenom proto ,že by se snad mohlo něco stát ,kdyby tak neudělal. Chtěl se s Tomem milovat ,ale ještě na to nebyl připravený.Oba přeci prožili těžkou ránu a překážek ,které jim bránili v jejich lásce,bylo víc než dost .

Bill málem upustil oba hrnky ,když uslyšel naléhavé bušení na dveře.Netušil,kdo by to mohl být ,přesto hrnky odložil a nesmělými kroky podešel ke dveřím.Když se bušení zopakovalo,byl si jist ,kdo je za dveřma .Trpce stiskl rty a s hlubokým nádechem je nakonec otevřel.

"Potřebujete něco?",zeptal se překvapeně ve chvíli,kdy se do jeho očí zavrtal ustaraný pohled jakési dívky,která nemohla být starší než on. Kudrnaté vlasy měla sepnuté v strapatém culíku ,hluboké oči se ji zvláštně leskli a ůsměv ,který vykouzlila ,byl spíš utrápený ,než upřimný.

"Ahoj.Ty budeš zřejmě Bill že? ",oslovený se nesnažil skrývat své překvapení ,když dotyčná osoba bez zaváhání vyslovila jeho jméno. Pečlivě skoumal její tvář a přemýšlel ,odkud by ji mohl znát.Jediné ,na co však přišel bylo ,že by to mohla být další zákaznice ,která jej přišlo požádat o přípravu svadby."Jo sem",odpovědel nakonec a nejistě přešlápl na místě."Ty mě možná neznáš ,ale Tom o tobě dost často mluvil .Možná proto sem si tě zapamatovala",Bill jaksi přestal vnímat její slova,kdy si všiml několika kufrů odložených u jejího auta."Ty znáš mého bratra?",zeptal se smutněji a čekal,že to bude zřejmě Tomova bývalá holka."Jo znám.Jmenuju se Natálie ",mile se na něj usmála a slušně před něj nadstavila svou ruku.Bill se z toho snažil nějak vymotat a i když tomu pořád vůbec nerozuměl ,krátce její dlaň stiskl."Já ale pořád jaksi nevím-" ,najednou přestal mluvit a zmateně zavrtěl tváří ."Sem sestra Belly ....

Vím,že o mě jistě nemluvila ,ale od ní nic jiného ani čekat nemůžu .Moc si nerozumíme ",dodala smutně a Billovy konečně svitlo .Pořád však nerozuměl ,proč stála u jejich dveří s kuframa .

"Hm,Natálie ,já nechci být nezdvořilý ,ale Bella tady není.A těm kufrům taky nerozumim .Svadbu přeci zrušili …n-nebo ne?",ve chvíli ,co mu Natálie na jeho otázku odpovědela ,mu srdce začalo tlouct závratnou rychlostí. …Ne,svadbu jenom přeložili na jiný termín… znělo mu v uších několikrát za sebou .Náhle bylo všechno hned jasnější.To proto se choval Tom tak zvláštně …proto je Bella najednou přestala otravovat a na chvíli se někam vypařila…všechno do sebe zapadalo jako bolestivá skládačka ."Aha…tak pojd´ dál",Bill rezignovaně ustoupil ode dveří a pustil ji dovnitř. Jejího smutnýho pohledu si vůbec nevšímal a dál zarytě hleděl do země.

"Podívej ,jenom hledám pomoc.Nemám kde zůstat a myslela sem…když ti to vadí,tak klidně půjdu do hotelu ",Bill se na ni zarazeně zadíval a nemohl uvěřit ,že ta smutná a zdovřilá holka je Bellyina sestra. Za prvé ,vůbec nevypadala jako ona a za druhé, i její chování bylo uplně jiné.Když se na Billa usmála ,neusmívala se škrobeně, ale spíš chápavě a smutně.V očích měla jiskřičky zvláštního trápení ."Tak si běž vybalit .Já ti ukážu pokoj ano?",bezmocně se snažil nevnímat velikej knedlík ,kterej v krku cítil a se svěšenou hlavou ji pomalu vedl k pokoji ,ve kterém předtím bydleli Bellyiny rodiče. Na nic víc se jí neptal ,nic jiného ji neřekl .Když se však jejich pohledy setkali ,obě vědeli,že jsou na tom stejně.Oba trpěli .A důvodem jejich trápení byla Bella…

"Bille,prosím poslouchej mě",Tom se už něco přes pět minut snažil doklepat na studené dveře Billova pokoje ,ale ten jeho zoufalé klepání a snahu o vysvětlení ignoroval.Kdyby jej skutečně miloval,zrušil by svadbu již dávno.Kdyby byla jeho láska skutečně tak veliká ,nebál by se ničeho a zvládl by bojovat proti všem stejně ,jako bojoval i Bill.Jenomže Tom měl prostě strach …strach z toho,co by Bella udělala a proto s tou svadbou souhlasil…

Bill si rychle otřel slzy ,již mu stékali po tváři a smutně se zadíval na prázdnou ulici za oknama. Najednou mu všechno přišlo prázdné. Věřil mu a on jej moc sklamal.A to Bill naivně doufal ,že by se s ním chtěl milovat.Na jednu stranu byl moc ráda,že tak neudělal ,protože kdyby se mu oddal a vášnivě by se s ním pomiloval ,bolelo by to všechno mnohem víc ,než ted´.

"Bille prosím.Já ti to chci vysvětlit.No tak otevři",Tom ještě naposled zaklepal a poté to vzdal."Neměla sem sem jezdit ",Natálie stála nedaleko Toma a smutně sledovala jeho počínání."Tak nemluv.Udělala si jenom to,cos musela .Není to tvá chyba",povzdechl si a společně kráčeli do obýváku."A jak se máš ty?",pohodlně se usadil na velikej gauč a zahleděl se na ni ustaranýma očima.Natálie sklesle pokrčila ramena a poté mávla rukou."Co tam po mě",v očích se ji zatřpitili slzy."Bella tě zničí Tome .A zničí i Billa.Jakmile zjistí,že ji nemiluješ,zničí tě",Natálie byla jediná osoba ,které Tom ve Vídni skutečně věřil.Vědela o všem .Říkali si uplně všechno. Zatímco on sdílel její trápení ohledně Belly, ona vědela ,jak moc je do bratra zamilovaný.Rozuměla mu a chápala jej .

Bella ji nikdy neměla ráda .Rodiče ji taky zrovna nemilovali ,protože pro ně existovala jenom Bella.Natálie byla něco jako její směšná napodobenina.Jenom Tom vědel,že je mnohem lepší než Bella,protože uměla vyslechnout a pochopit.Narozdíl od své sestry měla srdce .Akorát neměla to štěstí ,že by jí rodiče zbožňovali.Už jako malá holčička se musela postarat sama o sebe ,zatímco rodiče Bellu zahrňovali nehynoucí láskou .Byla o rok starší a Bella se prostě stala jejich miláčkem .Ze začátku ji to trápilo ,ale po tolika letech si už člověk zvykne....

"Sem rád ,že si přišla .Tohle všechno je moje vina.Miluju ho a přesto sem neměl odvahu říct ,že se svadba ruší.M-měl sem prostě strach,že by mu dokázala ublížit",přiznal své obavy a vůbec se za ně nestyděl.Natálie jej přátelsky poplácala po zádech a chápavě se na něj pousmála."Ty to zvládneš .A já ti přišla pomoct .Kdyby sis ji vzal,nikdy bys nebyl šťastný …to mi věř",dodala trpce a smutně sklonila tvář."Měl sem mu to říct hned...hned,jak sem to pocítil.Na tom,že člověk miluje,přeci není nic špatného.Já za to nemůžu ,že sem se zbláznil do svého bratra ",tvář vyčerpaně složil do dlaní a když s napětím očekával pálčivost v levé ruce ,která se neobjevovala,uvolněne vydechl."Slyšela sem,že jste měli nehodu" šepla ,vzápětí však mile pozdravila Simone,která vešla do obýváku.

Simone o Natálií vědela jenom to,že byla sestra Belly.Osobně však ještě neměla tu čest poznat ji.Myslela si,že mezi Bellou a ní zřejmě stěží najdou rozdíl.Ten rozdíl tady však přesto byl ! ...

"Můžu?",Tom u dveří málem vypískl radostí když zjistil,že jsou odemčené.Proto neváhal a rychle vešel dovnitř. Bill seděl u stolu a něco si četl."Když řeknu že ne,otočíš se a odejdeš?",pootočil tvář a prolétl Toma sklamaným pohledem."Jo.",Tomova odpověd´ jej zaskočila,nerátal s touhle možností.Myslel,že se budou zase bezcílně a nesmyslně natahovat jako malí děti ,dokud to jednoho z nich nepřestane bavit.

Pootevřel rty ,ze kterých však nevyšlo jediné slovo. Zlobil se na něj,tak moc jej chtěl poslat pryč,ale nezvládl to..

"Co chceš ?",Bill vstal a podešel k postely,na kterou se Tom pohodlně usadil."Chci ti to jenom vysvětlit ",chtěl jej chytit za ruku,ale Bill se mu vytrhl a odsunul jeho zdravou ruku stranou."Já už nechci nic slyšet.Nevěříš v nás. Myslel sem,že to se mnou myslíš vážně.Opravdu sem ti věřil",Tom poraženě svěsil ramena a neslyšně přitakal.Bill mluvil pravdu.Všechno co říkal,každé jeho slovo ,byla pravda. Ublížil mu ...tak moc se o něj bál,že mu ublížil mnohem víc,než by mu dokázali ublížit jiní.

"Nezasloužím si tě",řekl tiše ,naposled se mu zadíval hluboce do očí ,ve kterých spatřil stopy po slzách ,krátce se dotkl jeho nádherné tváře a se svěšenou tváří odkráčel pryč....

autor: B-Kay

Bill by Nelly

Twins by ?

Perfect Symetry 21.

autor: B-Kay

Nesmyslnej proslov Bellyiny mámi ,kterej by Billovy ještě více ublížil, přerušila až sestra,která je všechny poslala pryč s odůvodněním,že pacient potřebuje klid.Bill tomu ještě naposled políbil na tvář ,pohladil jej po studené dlani a se slzama v očích také odešel.

Když jej Simone dovezla domů ,nepromluvil jediné slovo. Pořád jenom tiše hleděl před sebe a plakal.Večeře se nedotkl a v postely se bezcílně převaloval snad celou noc.Pokaždé,když se pokusil zavřít oči viděl tu nehodu...viděl zakrvavenou tvář svého bratra,slyšel Bellyin pláč a křik a znovu cítil tu nepříjemnou bolest ,která prostupovala celým jeho tělem.Proč se to muselo stát právě jim ?Čím si zasloužili takové trápení a bezmoc ?Nic zlého přeci neudělali..jenom se milovali.Milovali se tou nejkřehší a nejkrásnější láskou ,jakou si lze představit.Nic pro ně nemělo takovou cenu ,jako život toho druhého.A i když bylo všechno kolem jejich vztahu zamotané a těžké ,rozhodli se bojovat ..tak proč se to muselo stát ? Proč právě ted´ ,když to mohlo být všechno tak krásný...

---

"Miláčku,spal si vůbec?",ve chvíli, kdy Simone vešla do kuchyně a uviděla svého synka nad šálkem kávy ,jí bylo náhle mnohem hůř.Bill k ní zvedl své začervenalé uplakané oči a rezignovaně zavrtěl tváří ."Myslíš,že by chtěl,aby ses takhle trápil ?",podešla k němu a vzala jeho bledou tvář do svých dlaní. Bill se zhluboka nadechl a bezmocně se k ní přitulil."Mám strach",zašeptal a slzy,které se snažil udržet skoro hodinu,mu bezcílně stékali po ubolené tváři.Simone bylo také do pláče.Ale vědela,že musí být silná .Proto knedlík,který cítila v krku přehlížela a láskyplně hladila svého syna v rozcuchaných vlasech."Víš co ?Ty se ted´ hezky nasnídáš a pak půjdeme za Tomem ano?",Bill sice neměl hlad vůbec ,ale překonal se .Pro Toma by udělal cokoliv na světe...

Rychle se vysprchoval ,převlékl a nasadil brýle.Vlasy měl spuštěné podél ramen a dokonale splihlé.Popravdě mu však bylo uplně jedno,jak vypadá. Když dorazili do nemocnice,Simone odběhla do nedalekého obchůdku koupit ještě nějaké ovoce .Bill zatím bez váhání zamířil ke známému pokoji a dovnitř vešel tiše,jako myška.Myslel si,že bude Tom po tom včerejšku ještě spát a tak jej nechtěl probudit."Ahojky ",ozvalo se mu za zády ,jak pomalu přivřel dveře.Když se obrátil na bratra ,málem zapištěl radostí."T-tome?",vydechl nevěřícně a s neskrývanou radostí sledoval tu proměnu .Tom se na něj díval s nesmělým ůsměvem na rtech a v očích mu pláli neposedné jiskřičky.Jeho mrtvolná bledost se vytratila a znovu vypadal jako ten kluk,do kterýho se Bill šíleně zamiloval.Se šťastným ůsměvem se rozběhl k jeho postely a bez váhání jej dlouze políbil.Jejich polibky nebrali konce.Byli jemné,rychlé a přesto nesmírně sladké.Ani jeden nechtěl tomu druhému ublížit ,ale potřebovali cítit jeho blízkost ."Miluju tě,strašně moc tě miluju ",vydechl Bill , vesele opětoval všechny Tomovy krátké pusinky a zdravou dlaní jej měkce hladil po tváři."Jsi krásný",Tom Billa pohladil po čelisti a sledoval,jak jeho ruku líbá a tulí ji k sobě.

Tak moc jim chyběla vzájemná blízkost,že se jí prostě nedokázali vzdát.Bill však konečně vědel,že to společně zvládnou ! Konečně ucítil novou sílu a víru v to,že se Tom brzy uzdraví…

Čas letěl jako snad nikdy předtím.Dny nerušeně ubíhali a brzy to byli dva týdny od osudné nehody.Změnilo se toho hodně a některé věci na tom byli dokonce ještě hůř ,než předtím.Ne však všechny...

"Tome...Mamka sem může kdykoliv přijít ",Bill svůj tichej smích tlumil do Tomova nahého ramene,které bylo celé od pěny."To je jedno ,chci být s tebou ",Tom si Billovy protesty nevšímal a dál jej spokojeně líbal na hladkém krku."Tome,pustili tě
teprve před dvěma dny .Doktor říkál,že se máš šetřit a odpočívat ",Bill se na něj zadíval naoko přísně ,když však uviděl roztomilou jiskru v jeho očích ,nedokázal odolat."Vždyť se jen koupeme,neděláme nic špatnýho",rty se mu roztáhli do nesmělého ůsměvu a i když jej ještě trošku štípali ,nevšímal si toho."To jo,ale mamka mě požádala,abych ti pomohl se vykoupat,ne abych se vykoupal s tebou ", i když jeho slova zněla přísně ,on už dávno přestal odmítat a spokojeně seděl na Tomovy,s nohama obtočenýma kolem jeho boků. Bill si hlavu uvolněně opřel o Tomovo rameno a pomalounku jej hladil po nahých zádech."Nevšiml sem si,že by ses nějak bránil",Bill se na něj šokovaně podíval,ve tváři mírně zčervenalý ,poté však i on vybouchl v klidný smích,který se koupelnou nesl.Tom si jej na sobě přidržoval jednou rukou ,tu druhou měl poslušně vystřenou ,aby se mu nezmáčeli obvazy.

Oba si chtěli užít každou společnou chvilku,která se jim naskytla. "Moc sem se bál,že tě ztratím",zašeptal Bill do jeho vlasů a nosem se opatrně dotýkal Tomovy tváře.Přepadla jej mazlivá nálada a netoužil po ničem jiném,než zůstat v Tomově náruči celou noc a poslouchat klidné údery jeho srdce. Tom pootočil svou tvář tak,aby se mu mohl zadívat do očí a poté jej zlehka políbil ."Miluju tě",řekl pevným hlasem ,jak sledoval slzy,krčící se v koutku Billových očí .Snažil se být silnější ,ale nešlo to.I jemu bylo do pláče .Všechno tohle se stalo jeho vinou.On za všechno mohl...

Kdyby mu tehdy řekl pravdu a přiznal se se svými city ,nemuselo to takhle dopadnout.Nemusel by bojovat s nepříjemnou snoubenkou ,ani její rodiči ...nemusel by se bát budoucnosti a svadby,která jej jistě neměla minout.Vědel,že Bella termín svadby změnila a taky vědel ,že mu zbývalo pouhých sedm dní svobody ,které plánoval strávit s Billem v náručí.

Snažil se s Bellou promluvit ještě v nemocnici a svadbu zrušit ,ale pak tam vběhla její máma a spustila takovej proslov,že mu náhle přišlo špatně.Od té chvíle se na všechno vykašlal.Neměl sílu bojovat proti vulkánů a vichřici .Chtěl si užít poslední dny sluníčka...

Billovy o tom ještě neřekl, nechtěl jej zbytečně trápit.Tyhle dva týdny byli dost těžké pro oba a nebylo třeba ještě více rozrývat nezahojené rány."Tak,zvedni ruce",Bill vylezl z vany jako první ,rychle si oblékl modrej župan a další postavil před Toma.Tom se pobaveně zaculil a nechal se Billem obléknout.Bylo pro něj strašně krásný nechávat se opečovávat a o to krásnější když vědel,že to Bill dělá rád a z lásky.Když se díval na jeho spokojenej ůsměv a klidnou tvář ,bylo mu ještě hůř.Vědel,že by mu měl říct pravdu,ale neměl to srdce udělat to.Bylo nad slunce jasné,že nepotrvá dlouho,než se Bella objeví mezi jejich dveřma ,proto nechtěl kazit poslední krásné chvilky.

"Běž do postýlky ,já přinesu večeři a přijdu za tebou ano?",Bill jej dlouze políbil a zahleděl se mu hluboce do očí."Víš,že jsi ten nekrásnější svatební agent jakého znám?",ve víru opatrných vášnivých polibků se dostali až ke dveřím koupelny .Bill se od Toma odtáhnul s roztomilým ruměncem a zamilovaným pohledem ,který neskrývali brýle."Kdybych na tebe viděl lépe ,řekl bych ti určitě něco podobného",omluvně svěsil ramena ,ale pořád se usmíval."Trefíš do kuchyně,nebo ti mám přiníst brýle?",Tom si z něj nedělal legraci vědel,že Bill bez brýlí vidí jenom rozmazané šmouhy a občas něco zaostří."Ale no tak.Snad taky něco zvládnu .Běž do tý postele",ještě jednou jej políbil a když jej Tom konečně poslechl ,vydal se pomalu ke schodům .Udělal několik kroků a dlaní nahmatal zábradlí .Vydechl si úlevou a udělal krok dopředu .Zřejmě však dobře
neodhadl,jak je jeden schod dlouhý a noha se mu smykla....

autor: B-Kay

Bill by ?

...nemám tušení, od koho, ale je to neskutečně povedený

6x Bill

---

Perfect Symetry 20.

autor: B-Kay

"Bille?",Bill si myslel ,že blázní ,když uslyšel nesmělé zasýpání svého jména.Přesto však nevěřícně zvedl tvář k bratrovy ,kterýho rty se nepatrně chvěli ,jakoby chtěl ještě něco říct. Byl však natolik slabý,že oči rozevřít nemohl."Sem u tebe.Nenamáhej se",Bill se znovu rozplakal ,když se na něj Tom přivřenými víčky zahleděl a vydechl bolestí."Ublížil sem ti",řekl ,když spatřil Billovu modřinovou tvář a obvázanou ruku.Ten však neklidně zavrtěl tváří a láskyplně jej pohladil po líci."Já sem v pořádku,Bella je bez jediného škrábnutí.
Nic si mi neudělal .Takhle nesmíš mluvit ",Bill se pořád konečky prstů dotýkal jeho tváře a spletených vlasů a děkoval Bohu ,že se probral ."Já asi umřu že?",Tom opatrně pootočil tvář ,aby na Billa lépe viděl ,vzápětí jej však udeřila prudká bolest ,pocházející z rozbité hlavy."Ne,neumřeš.Už nikdy takhle nesmíš mluvit ,ano? Všechno bude v pořádku a ty se z toho dostaneš ! Nesmíš mě opustit " ,smutně se vnářel do Tomových nádherných očí ,které pečlivě proskoumávali každej milimetr jeho tváře."I kdyby ,tak sem šťastný ,že sem tě mohl alespoň nachvilku mít ",jeho slova byla tichá a plná bolesti ,kterou nedokázal zastírat. I kdyby chtěl ,neměl tolik síly.

---

Celé tělo jej bolelo a byl natolik slabý,že se nedokázal ani posadit."Tome,proč takhle mluvíš ? Ty mě budeš mít pořád. Vyléčíš se a všechno bude jako dřív ",Tom se na Billa nepatrně pousmál a zdravou rukou jej pohladil po tváři."Miluju tě ",šepl a smutnýma očima sledoval,jak Bill jeho dlaň horlivě líbá a tulí se k ní."Já tebe víc .Mnohem víc",i přes slzy,které mu po tváři stékali,se na něj šťastně usmál a nevědomky mu tím dodával ztracenou sílu a energii ,kterou Tom potřeboval.Tom se na okamžik krátce zamyslel a přivřel víčka. Když je znovu otevřel,prolétl jeho tváří nesmělý ůsměv."Víš ,že tohle všechno mělo i výhodu?",zeptal se a pohladil šokovanýho Billa po tváři. Mohl přemýšlet jak chtěl,opravdu nenašel žádnou výhodu té nehody ,při které se Tom málem zabil."Žádná svadba pozítří nebude",vydechl klidně a spokojeně se díval na Billa ,kterej se šťastně usmíval."Ty seš blázen,víš to?",opatrně se k němu naklonil a dlouze jej políbil.Stačili si ještě vyměnit několik zamilovaných pohledů, než dovnitř vešel doktor se Simone...

"Už nikdy tě nechci vidět za volantem auta",vydechla Simone plačtivě a nadšeně se rozběhla za svým starším synkem,kterej se na ni provinile díval."Jsi v pořádku ? Bolí tě něco ? ",chrlila na něj jednu otázku za druhou,až byl chudák Tom zmatenej."No,bolí,ale mami ...je to přeci přirozené",Tom se ji snažil nějak uklidnit ."Pane doktore,nemohli by jste mu dát něco proti bolesti ?",Bill se musel smát ,při pohledu na Simone ,která ve tváři brunátněla. "Váš syn je po operaci a po tak těžké nehode je samozřejmé ,že to bude ještě několik dní bolet.Ale nemusíte se bát .Měl by se z toho dostat v průběhu několika dní,když půjde všechno hladce ",řekl ,rozloučil se a v doprovodu sestřičky vykráčel z pokoje....

Bill zůstal u Toma ještě dlouho poté ,co usnul,díky práškům proti bolesti.Nic neříkal,jenom se na něj díval a držel jej za ruku.Pořád jej v očích pálily slzy ,ted´ to však byli slzy konečně nalezeného štěstí .To,že se Tom probral, byl pro něj ten nejkrásnější dárek,jakej kdy mohl dostat. Kdyby se mu stalo něco vážného,nebo by to nedejbože nepřežil ,nevědel by,jak dál.Ještě nikdy se necítil tak sám,jako právě ted´.Nemohl jít domů ...nesnesl by tu samotu.Pocit,že je Tom sám v nemocnici ,by mu nedal spát.Chtěl zůstat alespoň do té doby,co mu sestřičky dovolí.

Slíbil,že nebude naléhat a že když mu řeknou,aby odešel,poslechne. Pomalounku hladil Tomovy rány na tváři a snažil se nevnímat tu slabost a bezmoc ,která z něj vyzařovala.Byl nepřirozeně bledý ,pod očima měl nafialovělé kruhy a jeho rty byli suché a popraskané.Bill vědel,že na tom není vůbec dobře,přesto věřil,že se z toho brzy dostane.

Zhluboka se nadechl a pečlivě přikryl bratrovo křehké tělo.Bylo zvláštní dívat se na Toma,jako na toho křehšího a zranitelnějšího.Vždycky býval spíš on tím,o koho Tom pečoval.Tohle bylo uplně poprvé,co se jejich role vyměnili a Bill nevědel,co si má počít.Pořád se na něj jemně díval a po tváři mu stékali vřelé slzy lítosti pokaždé,kdy Tom ze spánku zasýpal bolestí."Pšššt,já vím že tě to bolí lásko,ale musíš to vydržet "hladil jej po tváři a vnímaol,jak se nepatrně chvěje.

Najednou se dveře pokoje nečekaně rozevřeli a dovnitř vstoupili dvě osoby."Co tady děláte?! ",Bill si rozhodně utřel zvyšky slz a vstal .Pevným pohledem sledoval Bellu i její mámu , které se tvářili jako dvě neviňátka."Přišla sem se podívat,jak se má.Nebo mi to chceš snad zakázat?",Bella jej bez dalších řečí obešla a podešla k postely."Nebýt tebe a tvých hloupých nápadů ,neležel by tady ",ignoroval nepříjemný pohled její mámy a snažil se zůstat sebejistý a tvrdý. "Kdybys v tom autě nebyl ty,určitě
by se nic nestalo! ",Bella se nechápavě zadívala na svou mámu,která uštedřila Billovy tvrdou ránu."Mami,dost",Bella jej chtěl potrápit jenom proto,že jí skazil stěhování do Vídně a podle ní mluvil lži o Tomově lásce.Až takhle daleko však zajít nechtěla.

"Jděte pryč ",Bill si skryl zničenou tvář do dlaní a neklidně vzlykl.Už neměl sílu hrát tvrdého.Byl mnohem slabším soupeřem,než jindy.Jeho největší slabinou byl Tom a právě na tu slabinu ,obě udeřili....

autor: B-Kay

Tom: This is where...

Bill: I saved all our lives

Perfect Symetry 19.

autor: B-Kay

Simone spokojeně prostírala stůl a s veselým pohmkáváním do zvuku rádia , tančila po kuchyni a nakládala na talíře hotové vafle.Pohled ji sem tam sklouzl na hodiny ,jak napjatě očekávala,kdy se její synkové v doprovodu Belly vrátí."Tady to krásně voní",vešla do kuchyně Bellyina máma a bez dalších řečí se posadila za veliký stůl. Simone její uznání lehce ignorovala a podešla k ledničce,ze které vytáhla mléko.Pomalu ji zavřela a láskyplně se usmála na fotografii,která byla na dvířkách připevněna magnetkou. Byla na oba moc pyšná ! Vychovala z nich to,v co nikdy nedoufala.Oba byli slušní,ohleduplní a vědeli, ,jakou cestou by se měli vydat.Jediné,co ji trápilo ,byla ta svadba."Simone,zvoní ti mobil",Simone se natolik zamyslela,že vůbec nezaregistrovala , kdy začal její mobil vibrujíc skákat po stolu.

---

"To je Bill",vydechla klidně a zvedla to...."Cože??!",nevědomky dosedla na nejbližší židli a bezmocně se chytila za srdce.Bellyina máma nechápavě sledovala,jak se její oči náhle zaplnili slzama a její klidnej výraz vystřídalo zděšení."Miláčku neplakej.J-já hned jedu za váma ano? Uklidni se,hned sem tam" ,vůbec netušila,zdali zložil první Bill nebo ona,ale to v tu chvíli nebylo podstatné. Zhluboka se nadechla a rychle přes sebe přehodila svetr ,kterej visel na židli."Měli autonehodu. Jsou v nemocnici ",odpovědela na nevyřčenou otázku a zoufale hledala klíčky od auta. Bellyina máma však vystartovala jako raketa."Já to vědela ! Určitě za to všechno může tvůj syn ! Když se jí něco stane,Tom si to odskáče ! ",Simone ve tváři nápadně zbledla a bez zaváhání vyběhla před dům ,kde stálo její a Billovo auto...

Bill seděl na dlouhé nemocniční chodbě a nepřítomně sledoval,jak kolem něj pobíhalo několik zdravotních sestřiček a doktorů.Jeho rány byli ošetřené ,zápěstí mu zašili a vnitřní zranění vyloučili.Tedy až na tu ruku a pár škrábanců na tváří byl v pořádku . Po tváři mu stékali horké slzy a on se jim ani nesnažil vyhýbat.Obvázané zápěstí se mu chvělo stejně ,jako i promrzlé dlaně a jeho pohled byl zvláštně prázdný a bezmocný .Na vedlejší lavici seděla Bella,které se samozřejmě nestalo vůbec nic ,ale ta nehoda ji zajisté poznačila .Bill se na ni nemohl ani podívat.Bylo mu z ní špatně.Když ji prosil,aby zavolala záchranku ,neudělala absolutně nic,jenom brečela .Brečela a bylo ji uplně jedno,že mohou ztratit vzácné minuty .Nakonec záchranku zavolal Bill ,kterej šel s Tomem v sanitce a neustále jej držel za studenou dlaň …

"Bille !",ozval se chodbou zoufalej výkřik a Bill se jeko o život rozběhl do náručí své matky.Ta svého mladšího syna naléhavě líbala a hladila po ubolené tváři a připadala si jako v ošklivém snu."Co je s Tomem? ",tiše plakala ale vědela,že musí být silná .Cítila,že Bill trpí jako ještě nikdy předtím a právě proto k ní dolehl pocit zodpovědnosti a síla,se kterou se snažila porazit smutek a zdrcení ."On je…on je.J-já nevím.Čekáme tady už hodinu a nikdo mi nechce nic říct !",vzlykal a celej se třásl ."Miláčku,všechno bude v pořádku ano? Tvůj bratr byl vždycky moc silnej a on nedopustí,abys tady zůstal sám",při téhle věte ji po tváři stekla další veliká slza,která ani zdaleka nevystihovala bolest ,kterou cítila.Vůbec si nevšimla Belly,která se nervózně krčila na vedlejší lavici .Všimla si ji až tehdy,co za ní příjela její máma a jen co zjistila ,že je její dcerka v pořádku ,neodpustila si své řeči ,aby ještě více mohla ublížit .

"Belluško ,jdeme .Ty víš ,že ti nemocniční prostředí nikdy nedělalo dobře",znechuceně ohrnula nosem a vzala ji za ruku."Tohle snad nemyslíš vážně ! Je to přeci její snoubenec .Měli se pozítří brát !",Simone se už neudržela a řekla první,co ji přišlo na rozum."Mami,já chci zůstat.Miluju ho",její hlas zněl smutně ,přesto však Billa neobelhala. "Kdybys ho milovala,nestrkala bys mu pořád ty časopisy a nemusel by být tady ! Jděte pryč ",Bill po ní nechtěl křičet ,ale zoufalstvím už nevědel,co dělat. "Ty po mě laskavě nekřič ! Stejně mě má mnohem radši než tebe .Jenom tě štve ,že sme se měli spolu odstěhovat " ,Bill prudce vyvalil oči a na chvilku nedokázal popadnout dech."Bello",vydechla nevěřícně Simone a snažila se Billa nějak uklidnit."On se nikam stěhovat nechtěl ! Chtěl zůstat tady ! Copak tomu nerozumíš?? Nemiluje tě !! ",kolemjdoucí se po nich nechápavě otáčeli a pobouřeně vrtěli tvářemi. Bella si sebevědomě stoupla před zdrceného Billa a silnou fackou mu srazila z tváře brýle. " Já sem jeho snoubenka ! A ty jsi jenom svatební agent ,nic víc ",sykla a v poslední chvíli se vyhnula Simonine dlani ."Vypadněte",podala Billovy brýle
a když konečně odešli,láskyplně si jej k sobě přitulila ."Nevšímej si toho Bille.Sám moc dobře víš,jak moc pro Toma znamenáš .Kdyby mohl,dýchal by za tebe",chytila jej za ruku a smutně vydechla .Bill ublíženě sklonil tvář a propukl v bezmocnej pláč. Neovládl se ,ale ted´ byl rád,že jí to řekl. I když se to snažila zastírat ,ona sama přeci musela cítit ,jak odtažitě se k ní Tom choval…

Netrvalo dlouho a ze dveří konečně vyšel lékař .Byl spocený a unavený ,ale přesto mu na tváři pohrával jemný náznak ůsměvu."Váš syn měl lehký otřes mozku .Právě prošel náročnou operací levého předloktí a ted´ spí.Můžete jít za ním,ale jenom nachvilku a po jednom",Simone okamžitě vědela,kdo půjde první."Běž broučku .Já počkám ano? Dej mu za mě pusinku ",pohladila synka po bledé tváři a když Bill nejistě odkráčel ,probrala s doktorem podrobněji jeho zdravotní stav…

Bill se zhluboka nadechl a s bolestivým výdechem opatrně otevřel bílé dveře.Přišlo mu to všechno jako ošklivá noční můra,ve které se najednou ocitli. Když kráčel k jeho postely,přišel si slabý, jako ještě nikdy předtím.Bez Toma neznamenal vůbec nic.Opatrně vzal jeho studenou dlaň do té své a měkce ji políbil .I když mu do smíchu nebylo,musel se pousmát nad tím,že i jejich zápěstí jsou jaksi vzájemně propojené,jelikož si oba zranili, to samé.Nahl se k jeho tváři a lehce políbil jeho skřehlé rty .Dlaní jemně hladil jeho tvář a polykal veliké trápení,již mu stékalo z očí.

"Ř-říká se…že i když je člověk v tomhle stavu ,vnímá své okolí a já vím,že mě cítíš ",zašeptal a zahleděl se do Tomovy zraněné tváře ,která byla však pořád krásná."Já budu bojovat za nás a za naši lásku ,jenom když mi slíbíš,že ty budeš bojovat sám za sebe a co nejrychleji se mi uzdravíš .Kdybys jen vědel,jak moc mi chybíš ",bezmocně opřel svou tvář o bílé povlečení ,pořád se však díval na svého bratra."Miluju tě jako ještě nikdy nikoho . My dva to musíme zvládnout Tome .Já patřím jenom tobě a nikomu jinému " ,pomalými polibky mu pokrýval bolavou ruku a kdyby mohl,udělal by cokoli , aby na té postely ležel on a ne Tom. "J-já vím,že je to těžké,ale ty to jistě zvládneš.Jsi mnohem silnější než já ",smutnýma očima sledoval hromadu pípajících přístrojů a byl moc rád,že Tomovo srdíčko ještě pořád tlouklo."Chci ,abys mě znovu líbal a držel v náručí.Chci se s tebou milovat .Proto mi musíš zůstat….prosím,neodcházej",zavzlykal ,když se frekvence pípání na přístrojích najednou změnila . Zničeně sledoval,jak pohybující se čára pomalu slábne. "Prosím Tome…zůstaň"...

autor: B-Kay

5x Tom

---

BVB - In The End

Perfect Symetry 18.

autor: B-Kay

Bill smutně stiskl víčka a zhluboka se nadechl.Vůbec si neuvědomil ,že to,co Toma donutilo zastát, bylo zoufalé zvolání Tomova jména pramenící z Billových ůst. Rychle vyběhl z obýváku a vešel na chodbu ,ve které se rozlévala jenom tma ..ospanlivá tma a ticho,narušené hlubokými výdechy.Bill nesměle vířil dlaní vzduchoprázdno kolem sebe,dokud nenarazil na bratrovu tvář. "Tome",zašeptal ještě jednou a přitiskl se na něj celým svým tělem.Nevydržel by čekat do noci...Bylo by to jenom několik hodin zbytečně promrhaných přemýšlením o správnosti jeho jednání."Omlouvám se ",vydechl přímo plačtivě ,jak v dlaních držel Tomovy tváře a láskyplně je hladil."Ty se nemáš za co omlouvat Bille",obě pulzující dlaně mu vroucně políbil a kdyby mu viděl do tváře ,mapoval by každý její milimetr...

---

Cítil,jak Bill nešťastně svěsil tvář, ale nemohl nic udělat ."Přijdu za tebou ,slibuju",zasténal mu do vlasů a snažil se v sobě najít poslední zbytky síly,aby dokázal potlačit slzy ,které jej v očích nepříjemně pálily.Naposled Billa jemně pohladil po tváři a vyběhl schody nahoru.Musel se rozhodnout ! Zůstávali mu poslední tři dny na rozhodnutí,zdali se oddá opičí lásce své snoubenky ,nebo nádherně svazujícímu poutu,které se mezi ním a Billem vytvořilo.Rozhodnutí bylo lehké …těžší však bylo vzepřít se okolí a uskutečnit jej…

"Bello,prosím už dost !Snažím se ti už půl hodinu naznačit,že ti musím něco říct.Mohla by ses prosím posadit a alespoň chvilku poslouchat? ",Tom byl už zoufalej.Bella pořád pobíhala po pokoji jako splašená a líbezně si v zrcadle uhlázela své svatební šaty.Tomův tón hlasu se jí však nelíbil ."Ale lásko.Za tři dny se stanu tvou ženou.Je přeci logické,že se těším",zahvízdala a ještě naposled si přiložila bílou spleť látky ke svému tělu."Vybral je Bill víš to? Jsou krásné ,nemám pravdu?",ze zářivým ůsměvem očekávala odpověd´,která jaksi nepřicházela.Pokaždé,když si ji Tom chtěl v těch šatech představit ,se mu před očima místo Bellyina vyceněnýho chrupu zjevil Billův nesmělý ůsměv a pohled plný vášně."Máš",zničeně svěsil ramena a snažil se vydýchat rozhorčení,které ním cloumalo.Ztratil téměř hodinu tím ,že se snažil něco říct i on ,ale Bella mu prostě nedala šanci.Neměl prostor ani pořádně odpovědet a už zase něco nadšeně vykládala ."Tohle nemá cenu",zasténal ublíženě spíš sám pro sebe a unaveně se svalil do měkkých peřin. Přijde o něj.Cítil to…

Bill seděl na své postely a s ůsměvem vyčkával na moment,kdy se ve dveřích zjeví jeho bratr.Jenomže jak se minuty míjeli,i jeho ůsměv pomalounku chladl,až nakonec zmizel uplně.Nechtěl ani pomyslet na to,co asi právě dělají.Pouhé pomyšlení na to,že jí Tom patří v něm vyvolával zoufalství a bezmoc.Nemohl nic udělat…jenom čekat.Jeho hlava pomalu dopadla na polštář a on sklamaně přivřel víčka.Mohl si to myslet…Byl natolik vyčerpaný z toho všeho,že si vůbec neuvědomil ,kdy usnul. Zmateně těkal očima po svém pokoji .Když se zadíval na hodinky, které mu oznámili, že je něco po třetí ráno ,ublíženě se otočil zády oknu ."Tome?",nevěřícně projel dlaní bratrovy dlouhé vlasy a ucítil,jak se ještě pevněji přitulil k jeho bříšku.Tváří mu proběhl šťastný ůsměv."Slíbil si mi,že neusneš",bylo mu odpovědí na nevyřčenou otázku ,kterou Tom nevyslovil vůběc chladným,nebo naštvaným tónem.Naopak ! Jeho hlas byl měkký , poznačen láskou k bratrovy."Myslel sem,že už nepřijdeš",naléhavě opětoval bratrův horlivý polibek a opřel se čelem o to jeho."Myslel sem,že se zlobíš .Několikrát si mě od sebe ze spánku odsunul s takovým podivným zabručením",Tom se do Billových rtů vesele zaculil a vědel,že Bill byl jistě červený jako rajče.Oba propukli v tichý smích ,přesto se dál oddaně a láskyplně líbali.…

"Tome,no ták…strašně to lechtá",Bill se otřásal tichým smíchem,jak Tom pokrýval láskyplnými polibky jeho dlouhý štíhlý krk a nahá ramena.Oba seděli na Billově pohovce u okna a koukali se na hvězdy.Tom držel Billovo holé tělo ochranitelsky ve svém náručí a pomalounku se mazlil s každým kouskem jeho nahé kůže.Přikryti byli jenom dlouhou dekou ,která je měla alespoň malinko zahřát ,i když by se rovnou dalo říct,že jim zima vůbec nebyla .Tomovy sice trvalo déle ,než se od Belly dostal,o to víc si však tuhle chvíli užívali.Svět pro nich a kolem nich jakoby neexistoval.Pomalu a líně se líbali a vzájemně se dotýkali těla toho druhýho.Oba možná toužili po něčem víc ,ale v téhle poloze jim bylo tak hezky,že ji nechtěli měnit.Oblečení bylo snad poprvé na postely a ne rozházané po podlaze.Možná to bylo také díky tomu,že se svlékali citlivě a pomalu ,ne chtivě a bez rozmyslu."Cítím se jako v máminém bříšku.Víš o tom,že jsme byli taky takhle blízko?",Bill Toma měkce políbil a hlavu uvolněně opřel o jeho hrudník."Nemůžeme být jeden bez druhého ",ztěžka a zadíval se Tomovy hluboce do očí."Byli sme stvořeni jeden pro druhého",doplnil jej Tom tichým hlasem a smutně se na něj usmál."Miluju tě …lásko",Bill se zlehka otřel o Tomovy rty a své vyznání zopakoval ještě jednou.Jejich líbání bylo plné emocí a strachu.Polibky byli opatrné a nesmělé.Celou noc trávili ve společném objetí…

Ráno je však čekala kopa povinností.Bella vstala jak jinak ,než plná energie a dalších nekonečných prozeb a příkazů."Musím s ní zajet do města pro kytice",odpovědel Bill na Tomovu otázku ,kam se chystá.Tom jej něžne pohladil po čelisti a zadíval se mu hluboce do očí."Vypadáš unaveně",zašeptal a na krátkej okamžik s ním propletl prsty."Ale ta noc za to stála",ujistil jej Bill svým nádherným ůsměvem a rychle se k němu přitulil ."Co kdybych šel s váma hmm?Mohl bych řídit",zašeptal mu do vlasů a když Bill nadšeně zakýval hlavou,vzal si z věšáku bundu a společně vyšli ze dveří…

"Bello,ted´ ne.Prosím,nevidím na cestu",Tom se naštvaně oháněl po časopisu ,který mu pořád strkala pod nos."Lásko,jenom se mrkni no tak",nedala si pokoj .Prostě si zaumínila ,že musí vidět ty nádherný kytice ,který našla v katalogu.Bill se raději zdržel komentáře ,nepatrně se na zadním sedadle naklonil dopředu a vložil Tomovy sladkou pusinku vzadu na krk.Ten se pro sebe sám spokojeně usmál ,alespoň na malou chvíli se cítil skutečně šťastně.Vědel,že takhle to prostě mělo být…Na nic víc však už pomyslet nestihl.Bella mu katalog strčila před oči tak,že neviděl vůbec nic,tudíž ani strom, kterýmu se nedokázal vyhnout.Bill se stačil jenom šokovaně podívat,jak se jejich auto řítí do stromu u cesty ,uslyšel Bellyin křik a pak…nic.

Pomalu otevřel oči a ztěžka se nadechl.Byl dezorientovaný a cítil ostrou bolest na levém předloktí.Zhluboka se nadechl a nepřítomným pohledem vnímal,jak mu po ruce stéká rudá krev.Cítil ji i v ůstech."T-tome",bylo první,co ze sebe dokázal dostat.Bella na místě spolujezdce již neseděla ,zato slyšel její zoufalej pláč odněkud z dálky."Bello",zachraptěl a z posledních sil se skusil posadit."Tome?",pípl ještě jednou a neohrabaným spůsobem se dostal z auta.Srdce mu zběsile tlouklo a ostrou bolest na tváři a dlaních se snažil nevnímat.Zuboženě se dopajdal ke dveřím řidiče a vysileně je otevřel."To ne",zakvílil a nešťastně si skryl ůsta do bolavých dlaní ."T-tome…Tome,no tak vstávej ",snažil se jej probrat,ale Tom nic nevnímal.Skusil mu nahmatat pulz,ale ruce se mu třásli tak,že to nedokázal."Tomi",brečel a tulil si k sobě Tomovo bezvládné tělo.

Tom byl na tom zřejmě nejhůř ze všech .Byl v bezvědomí,silně krvácel ze spánku ,tvář i ruce měl poseté drobnýma rankama ,nohu zřejmě zlomenou.Zdali ještě vůbec žil ,to zoufalý Bill nemohl nijak zjistit .Samozřejmě tady byli spůsoby ,ale on byl natolik zoufalej,že to prostě nedokázal udělat."Zavolej záchranku ! ",zakřičel na Bellu,která se z toho očividně sesypala."Lásko vydrž…prosím.Nesmíš odejít.T-ty tu musíš zůstat.Tome",brečel a zoufale líbal Tomovy suché rty.I když přitom sám cítil ostrou bolest ,nemohl se s tím jenom tak smířit.Jeho starší bráška…jeho jediná láska mu umírala před očima…

autor: B-Kay

Drummers do it harder

Bill - 2006?

ah, neskutečně moc mu to slušelo...

Perfect Symetry 17.

autor: B-Kay

Do svého pokoje vešel tiše ,bez života a s neskutečnou bolestí v srdci. Nedokázal ani plakat.Nedokázal vůbec nic.Ještě před chvilkou si myslel,že je tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem a najednou? Najednou jeho slunce zapadlo za černé mraky a všechny jeho naděje se vytratili.Prázdným pohledem se díval po pokoji a nerozuměl sám sobě,jak to mohl nechat zajít tak daleko ? Porušil všechna svá stanovená pravidla a po hlavě se pustil do něčeho, z čeho nemohl vyjít jako vítěz. Ted´ už zůstávalo jenom smířit se s bolestivou porážkou a ponést následky…

Byl z toho všeho tak unavený.Byl součástí nekonečného trojuhelníku a rozhodl se vystoupit.Jeho tělo rezignovaně přistálo na měkké matraci a až po chvíli byl schopnej uvědomit si,že pláče.Po tváři mu stékali slzy úzkosti a bezmoci a přistávali na hrdě semknutých rtech.Snažil se…Opravdu se snažil nepodlehnout beznaději ,která jej obklopila a chtěl na všechno zapomenout.Tvář vyčerpaně složil do dlaní,ve kterých tlumil své nešťastné vzlyky a snažil se nemyslet na to, co mělo přijít…

---

"Bello,počkej…co to děláš?",Tom se od ní odsunul a nechápavým pohledem prolétl její spokojenej ůsměv.Nerozuměl ,proč se tak radovala.Tvářila se,jakoby se snad ani nic nestalo."Líbám tě.Je přeci normální,že se snoubenci líbají ",odvetila téměř bez dechu a pečlivě si napravila dlouhé kučeravé vlasy.Tom se od ní ovdrátil a nevědomky se nořil do hloubky svých myšlenek.Bella kolem něj proklouzla a zavřela vchodový dveře."Ani nevíš,jak moc se těším lásko.Bude to krásný.Bill to všechno dokonale promyslel a naše svadba bude jako pohádka",odložila obleky na stůl a obrátila se na Toma,který jí nevěnoval nejmenší pozornost. Už jenom při vspomínce na Billa se mu rozklepala kolena. Zamyšleně hleděl do vzduchoprázdna před sebou a představoval si jeho tvář…jeho dlouhé neposlušné vlasy svázané v elegantním culíku,jeho hluboké smyslné oči ,hladké , plné rty …zářivej ůsměv,nádherný tělo… Ještě před chvilkou mu byl tak blízko.Všechno to bylo tak dokonalý a najednou bylo všechno pryč."Bello,myslel sem,že zůstaneš v hotelu s vašima",nervózně si prohrábl dredy a olizl rty,na kterých ještě cítil Billovu hořkost."Víš,naši se chtěli omluvit za ten včerejšek .Proto sem myslela,že by bylo hezké,kdybychom tady zůstali těch posledních několik dní všichni .Jako jedna velká rodina",Bella s nesmělým ůsměvem sledovala Tomova záda a když smířlivě sklonil tvář vědela,že má vyhráno...

Od toho momentu to všechno běželo jako ve zrychleném filmu.Simone se nestihla ani nasnídat a už měla v domě o tři lidi navíc.Nevědela proč,ale rodiče Belly se ji vůbec nelíbili.I Bella se ji poslední dobou sprotivila a její přehnaná ochota a slušnost,ji pomalu začínala lízt na nervy.Co ji však bolelo nejvíc byl pohled na Toma,kterej snídal se smutným výrazem a nešťastně skloněnou hlavou .Stačil jí jedinej pohled a vědela , že není šťastný.Místo toho,když se zadívala na Bellu,ta přímo zářila.Pořád se smála ,s mamkou probírala místa,kam by mohli jít na svatební cestu a její táta jenom přitakal.Jenom Tom neřekl celou dobu jediné slovo a Bill ? Ten se na snídani vůbec neukázal.Dokonce si všimla ,jak se Tom několikrát zadíval na bratrovu prázdnou židli ,pak pohlédl ke kuchyňským dveřím a nakonec pohled znovu sklopil. "A co si myslíš ty miláčku?",ozvala se najednou suverenně Bella a s očekávaním Toma propalovala očima ,zálibně přitom mrkajíc. "O čem?",Tom byl uplně mimo.Neslyšel jediné slovo z jejich hodinové konverzace."No o naší svatební cestě" ,Bella se naklonila,krátce jej políbila a poté čekala na odpověd´. "Popravdě? Je mi to jedno" ,vydechl a vůbec se nesnažil působit mile. Ignorujíc Bellyin nechápavej pohled vstal a odkráčel pryč.

"Je jenom podrážděný .To se srovná",Simone se snažila urovnat situaci ,sama však byla Tomovým výbuchem překvapená .I když popravdě tušila,že se to dřív nebo později stane..

"Jdi pryč ",zněla Billova strohá odezva ,na opatrné klepání a svůj pohled opět upřel do papírů před sebou.Byli to poslední věci ohledně jejich svadby a on chtěl mít konečně klid.Už se s tím prostě nechtěl zabívat .Když za sebou ucítil postavu ,vůbec jej to nepřekvapilo.Od začátku vědel,že jej Tom neposlechne a stejně udělá po svém."Proč si na mě takovej?",Tom se jej chtěl alespoň dotknout,ale Bill stejně ucukl tváří a podešel k postely."Zbalím si věci a vrátím se k sobě ",řekl po dlouhé chvilce ticha a smutně pohlédl na kufry ,které před týdnem odložil ke skříni a od té doby s nima nehnul."Slíbil si mi,že zůstaneš" ,Tom se připlazil k postely po čtyřech a snažil se pochopit Billův chlad v očích."Tys mi taky něco slíbil …jenomže ten slib se dodržet nedá",moc jej to bolelo,ale musel být silnej .Sklíčeně stiskl rty ,když na svém stehně

ucítil Tomovu dlaň."Oba sme vědeli,že to nebude lehké " , Tom se snažil argumentovat své chování. "

Nebude lehké v čem ? Že spolu skončíme ve sprše pak v postely a užijeme si poslední dny tvé slobody a pak konec? " ,Bill znechuceně odsotil Tomovu dychtivou ruku a postavil se mu zády."Tak sem to nemyslel a ty to víš.",Tom byl v mžiku na nohou a smutně se na něj díval.Bill se k němu pomalounku otočil a zadíval se mu hluboce do očí."Já taky ne",špitl a rty skousl do úzké štrbinky."Miluju tě Bille .Nevím,jak tohle všechno skončí ,ale chci být s tebou tak dlouho,jak jen to půjde",nachvilku se omdlčel a dovolil,aby mu tváře skropili další hořké slzy."Lásko",vydechl a natáhl k Billovy dlaň. Ten se na něj šokovaně zahleděl a zavrtěl tváří,jakoby si snad nechtěl uvědomit tu skutečnost ."Uvědomuješ si to ,že čím déle budeme spolu,tím více to pak bude bolet ? J-já nebudu předstírat ,že se nic nestalo.Ani ti nebudu nalhávat,že tě nemiluju ,ale nesmíme v tom pokračovat .Máš Bellu a já sem ji něco slíbil",smutně sklonil tvář a cítil,jak se na něj Tom překvapeně dívá a očekává pokračování.Bill k němu tedy zvedl pohled a s trpce přivřenými víčky tiše promluvil."Slíbil sem ji,že ji připravim tu nejkrásnější svadbu . Byl si na mě tehdy moc zlý a já netušil,že by to mohlo takhle skončit",vědel,že nic neomluví jeho chování ,přesto se o to snažil. "Tome jdi už ,nemá to smysl ",musel se otočit k oknu,jinak by se neudržel a robrečel by se. Už se s tím přeci snažil smířit a i když to bolelo ,musel to vydržet.

Zhluboka dýchal a třásl se touhou jako ještě nikdy předtím.Svůj pohled zarytě upíral před sebe a snažil se nevnímat Tomovu přítomnost v jeho pokoji .Snažil se myslet na cokoliv,jenom ne na něj.Do svých myšlenek se vnořil natolik,že si vůbec nevšiml ,kdy Tom odešel zamknout dveře . To,že se něco děje si uvědomil teprve až když na svém zápěstí ucítil horký dotek "Podívej se na mě",zasténal mu Tom do ucha a Bill měl problémy udržet se na nohou."Tak se podívej",zopakoval tak jistě,že Bill uposlechl a otočil se k němu tváří ."Je mi jedno,cos ji slíbil .Kašlu na všechno.I na tu svadbu,i na její rodiče i na ni.Neodháněj mě od sebe prosím " ,zašeptal a zničeně vydechl ,když na rtech ucítil horlivej polibek . Bill jej rychle láskyplně políbil a krátce se k němu přitulil."J-já musím Tome. Běž .Prosím ",vůbec si neuvědomoval ,že i jemu,stejně jako Tomovy stékají po tváři slzy veliké bolesti."Jdi už ",surově jej od sebe odsotil,když se jej Tom snažil vzít do náruče. Tak moc jej to bolelo .Nechtěl mu ublížit,ale bylo by to ještě horší. Tom se na něj díval uplakanýma očima a dodával si odvahu vzepřít se mu...nešlo to.

"Tak už vypadni ! Běž, prosím tě vypadni ! ",Bill nevědomky začínal křičet v divokém záchvatu pláče .Láska k Tomovy však
byla mnohem silnější ,než Bella a slib, který ji dal ."Tak já jdu",Tom poraženě svěsil ramena a vykročil ke dveřím. Tak moc si přál,aby jej Bill zastavil.Tak moc věřil v to,že to společně dokážou . Prosím,řekni něco..prosím ,ale Bill se jej nijak nepokoušel zastavit.Zoufalý pláč tišil do svých dlaní a slzy,již chutnali hořce a trpce zničeně polykal. Vědel to...vědel,jak moc jej bude bolet Tomova ztráta ,ale on do toho přesto šel.Tady je jeho trest...

Bill se na Toma odmítal dívat ,jakmile se dveře za ním zavřeli , zvedl k nim své slzavé oči a obklopila jej zvláštní samota a chlad."Odpusť mi to...lásko",zavzdychal a pocítil neskutečnou vlnu nenávisti vůči samému sobě.Slíbili si,že to spolu nějak zvládnou a on jej od sebe nechutně odehnal.Ublížil mu a sobecky si připoutával všechno to trápení k sobě a vůbec nehleděl na to,že nebyl jediným,kdo trpí.. Tom přeci plakal...plakal , chtěl s ním zůstat a on jej přesto odehnal....

Večer seděli všichni u televize .Nálada v místnosti však byla různá.Bella byla samozřejmě vévodkyní hovoru a vykládala všem své přání a touhy,jak moc by chtěla s Tomem založit rodinu ,jak moc by s ním chtěla mít miminko a jak se už nemůže dočkat jejich svadby. Její rodiče s ní vřele souhlasili a snažili se jí vštěpit nějaké rady do budoucna.A členové Kaulitz rodinky ? Simone upírala svůj pohled na Billa,kterej se díval na Toma a ten se snažil zapomenout na okolitý svět. Hlavu měl složenou v dlaních a silou mocí se snažil vnímat děj v televizi .Několikrát se i on zadíval na Billa ,když se však jejich pohledy setkali,oba se zadívali někam jinam.Simone se nemohla dívat na trápení obou svých dětí."Tak,myslím že je už pozdě ,měli bychom jít spát",navrhla a nabídla se,že ukáže Bellyiným rodičům,kde mají spát."Lásko,půjdeme? Chtěla bych se ještě vykoupat ",Bella se na něj vřele usmála a natáhla po něm dlaně."Počkej mě nahoře ano ? Já hned přijdu",řekl a snažil se působit alespoň mile."Tak jo.Dobrou noc Bille",na jeho překvapení jej pohladila po tváři a odkráčela pryč."Já půjdu taky.Dobrou",Bill nesnesl Tomův pohled a pohotově vstal. Vzápětí však stuhnul na místě a omámeně přivřel víčka. Ucítil za sebou Tomovu postavu a dlaně plazící se po jeho bocích a stehnech ."Tome",skrz pootevřené rty se mu vydral tichej vzdech jak bratrovy dlaně vklouzli pod jeho spodní prádlo a láskyplně jej hladili."Dost",zasténal vášnivě a sám pootočil tvář na stranu,aby se jejich rty mohli nepatrně otřít.Nedalo se to ani nazvat polibkem...bylo to jenom jakési pohlazení."Přijdeš v noci za mnou?",zaprosil a smutně vydechl ,když jej Tom znovu lehce políbil."Přijdu ,ale nesmíš usnout ",řekl tiše a stejně,jako před chvilkou jeho snoubenka
,i on vykráčel z pokoje...

Přeji si, abych mohl dát smyslu tomu, co děláme...

Kdo jsi? Za co bojuješ?
Za svatou pravdu? Brácho já si vybral tento konečný život

Žitý v dokonalé rovnováze
To co dělám, mi bude uděláno
Jako jehla vklouzává do vyjeté koleje
Láska - možná to ucítíš také..(Keane-Perfect Symmetry)...

autor: B-Kay

Singers do it louder

Bill by NiceGirl

Perfect Symetry 16.

autor: B-Kay

Možná na první pohled vypadal naštvaný ,ve skutečnosti však nebyl.Jediné,co cítil byl strach a úzkost,která jej zevnitř zžírala a nutila jej uvědomit si nepříjemnou skutečnost.Ačkoliv se tomu bránil, nedokázal zastavit čas,kterej letěl bez ohledu na to, zdali jim to ubližuje ,nebo ne.

Když po několika minutách zastal před jejich domem cítil,jak jej v očích znovu tlačí slzy .Kdyby nemusel,nevystoupil by . Jenomže člověk si prostě nenavyberá. Mockrát musíme udělat to,čeho se bojíme , nebo co nás dělá nešťastnými...

---

Zhluboka se nadechl a vystoupil.Se skloněnou tváří pomalu kráčel ke vchodovým dveřím,které nenápadně otevřel.Nechtěl zbytečně vzbudit mamku,nebo Billa .Domem se rozléhalo ticho a klid ,proto usoudil,že ještě oba spí.Rychle ze sebe svlékl teplou mikinu a boty odkopl někam ke dveřím.Nemohl se dočkat,kdy jej znovu uvidí. Bill byl tím jediným,co mu ještě dávalo sílu bojovat a nepodlehnout Bellyině snaze o nesmyslné přestěhování.Byl od něj pryč necelých dvacet minut a přesto mu to přišlo jako celá věčnost.Schody bral po dvou a když se konečně ocitnul přede dveřma jeho pokoje ,tváří mu prolétl alespoň nepatrnej náznak ůsměvu.Pevně stiskl rty a co nejtišeji vstoupil dovnitř...

Jako prvá jej do tváře udeřila nádherná vůně .Když spatřil v rozházených peřinách spící klubíčko, musel se usmát.I když by se v tu chvíli nejraději rozbrečel ,usmál se.Jeho ůsměv byl smutný a přesto upřimný.Pořád ještě nevěřil ,že se to skutečně stalo.Po zemi bylo rozházené jejich oblečení i oba župany,které ze sebe v zápalu divokého líbání v noci svlékli.Billovo holé tělo bylo prikřyto jenom tenkou dekou,spod které vykoukali jeho dlouhé nohy a strapatá hříva.Tom opatrně vylezl na postel a lehl si tak,aby mu viděl do tváře.Beze slova sledoval jeho plné rty ,které sem tam lehce pootevřel,jak klidně dýchal.Řasy se mu občas nepatrně zachvěli ,přesto vypadal spokojeně. Tom sledoval každičkej kousínek jeho tváře a nedokázal zabránit slzám,které mu bezcílně stékali do polštáře....

Byl zoufalý ! Absolutně nevědel,co má dělat. Kdyby nebylo Belly a té nesmyslné frašky,která je čekala ,nemuseli by oba takhle trpět.Kdyby v sobě našel před rokem více odvahy a řekl mu o svých citech ,nic z tohohle se nemuselo stát."Tome?", Bill se zmateně rozhlédl kolem sebe a poslepu se snažil najít jeho dlaně."Sem tady",Tom se k němu naklonil,aby jej mohl krátce políbit ,poté se však nahnul ke stolku a nasadil Billovy jeho brýle.Bill se na něj zamilovaně zahleděl ,když si však všimnul slz,které mu na tváři ulpěli , malinko jej to vyděsilo. "Jsi v pořádku? Stalo se něco?",nebylo totiž zvykem ,aby Tom plakal.Většinou byl Bill tím ,kdo neuměl svou bolest a slzy dlouho zadržet.

Tom však nic neříkal ,jenom se naléhavě přitulil k Billovu bříšku a to pokrýval měkkými polibky."Miluju tě",vydechl do jeho horké kůže ,vzápětí však neslyšně vzlykl a přitulil se k Billovy ještě blíž. Nechtěl jej zbytečně trápit .Byl rád,že si Bill ještě nezačal uvědomovat toho,co je čeká. Vědel,že i když je to ted´ nádherný,bude to pak pěkne bolet."Já tebe taky",Bill vzal jeho tvář do dlaní a zahleděl se mu hluboce do uplakaných očí.Nemusel se v nich utápět dlouho aby pochopil,co se mu honí hlavou."Ještě na to nemysli...prosím",zašeptal nešťastně a setřel mu poslední zvyšky slz. Tom byl jeho smyslným pohledem zcela konsternován.Opatrně zakýval hlavou a chtivě Billa políbil.Bill ze sebe shodil tenkou deku a dovolil Tomovy líbat každičkej milimetr svého těla. Zakláněl hlavu dozadu a někdy se musel až bolestivě kousnout do rtu,aby nezasténal nahlas.Přivřenýma očima sledoval,jak ze sebe Tom svlíká všechno oblečení
a když ucítil jeho nahou kůži na té své ,vášnivě jej políbil. Za stálýho líbání jej překulil pod sebe a dosedl přesně na jeho vzrušenej klín. Všechno to bylo tak krásné.Váleli se po sobě jako malí kluci ,hladili se a šeptali sladká vyznání lásky.Všechno to mohlo skončit uplně jinak,kdyby se k nim nedsotalo otravné zvonění zezdola.

Bill automaticky přestal líbat Tomovy poddajné rty a vydešeně se převalil na druhou půlku postele."To bude Bella ",posmutněl a rychle ze země zbíral poházené kusy svého oblečení."Bille počkej",Tom se jeuj snažil zastavit,ale Bill se prostě nedal.Rychle na sebe navlíkl alespoň spodní prádlo ,naposled se na něj sklamaně a ještě pořád vzrušeně zadíval a utekl do bezpečí svého pokoje.

Tom zničeně zabručel a co nejrychleji se snažil uklidit rozházané peřiny.Hodil na sebe dlouhé tepláky a roztahané triko a utíkal otevřít.Bill se nemýlil.Za dveřma stála Bella s nesmělým ůsměvem
a velikým igelitem v dlaních."Co to jako je?",zeptal se jí Tom automaticky a nechápavě sledoval,jak se její výraz mění z nesmělýho na veselý."To je tvůj svatební oblek a moje šaty miláčku.Dneska je poslali ",Bella se mu nadšeně vrhla kolem krku a než si chudáček Tom stihl uvědomit co se děje,už jej líbala. Bill,kterej stál u schodů a byl svědkem celé této scenérie,poraženě svěsil tvář a se slzama v očích odkráčel
pryč.Nepotřeboval vidět,jak se bude Bella Tomovy lískat.Prohrál...Tom se s ní za pět dní ožení a čím déle by se tím trápil,tím víc by to pak po svadbě bolelo. Tom mu stejně nezůstane .Jediné ,co se ujde jemu budou svatební koláčky a porce veliké bolesti a prázdnoty...

autor: B-Kay

5x všichni

---

S šíleným množstvím kufrů...

Perfect Symetry 15.

autor: B-Kay

Tomovy trvalo dost dlouho než se odhodlal zvednout pohled od Billových kotníků ,přesto se téměř okamžitě vpil do jeho očí a odmítal se podívat níž. Jeho tělo se už takhle třáslo touhou a kdyby se na něj skutečně podíval,nevydržel by to a udělal by něco,čeho by možná později litoval. "Ty se nechceš podívat?",Bill překvapeně sledoval,jak Tomovy oči visí na jeho rtech a jak prahne po každém dalším slůvku. "Nemůžu",zašeptal a smutně odvrátil tvář. Strach byl silnější než touha ,dokázal se ovládnout."Ale já to chci. Chci,aby ses podíval Tome",Bill k němu popošel o krok blíž a vzal jeho ruku do té své .Vložil na ni horký polibek a poté ustoupil několik kroků spátky.Pořád sice cítil stopy zvláštní únavy a těžkosti ,vnímal nepříjemnej tlak ,kterej mu tlačil do hlavy ,přesto se na to snažil nemyslet a chtěl si užít tuhle chvíli. Zůstávalo jim tak málo času...

---

Tom se osmělil,naposled si nervózně skousl rty a s hlubokým výdechem zvedl svou tvář k Billově nahému tělu. V tu chvíli,jakoby se čas pro něj zastavil. Jakoby mu sdrce přestalo tlouct a zapoměl dýchat.Zůstal stát jako kus kamene a nevěřícně zíral na svého mladšího bratra ,kterej odvážně snášel jeho hladovej pohled ,což znamenalo jenom jediné ! Konečně se mu podařilo překonat svůj strach z intimní blízkosti druhého člověka. Tom v něm dokázal zlomit něco,co se ještě nikomu nikdy nepovedlo.Sebekrásnější holka , se na Billa nemohla ani krátce podívat,ne to ještě prohlížet si jeho tělo z takové blízkosti. "Máš strach?", Tom se mu zadíval do očí a nesměle se pousmál.Bill si složil brýle ,odložil je na poličku nad sebou a rychle zavrtěl hlavou."Ne",odpovědel a ukázal na Toma ukazováčkem."A ty máš ze mě strach?",zeptal se spíše pobaveně,což Toma uplně dostalo."Já? A-a proč bych měl mít?" ,nasadil výraz rebela,kterej se nebojí nikoho a ničeho ,přesto se vzápětí proměnil na výraz malého štěňátka."Tak proč nejdeš blíž?",Bill se očividně skvěle bavil a Tomova roztomilost odlehčila vážnost situace."Protože když půjdu,budu se tě muset dotknout a to nechci.Proto raději udržuji bezpečný odstup.Nechci tě vyděsit",jeho hlas se pomalu změnil na vážný a chtivou touhu,již se mu skrývala hluboce v očích, nahradila něha a láska. Bill na něj sice pořádně neviděl ,jelikož mu chybělo několik dioptrií ,přesto cítil ,že mu Tom neublíží…nikdy by mu nemohl ublížit.

Cítil na sobě Tomův šokovanej pohled ,když najednou vykročil směrem k němu a poslepu vyhledal jeho horké rty.Tom se neovládl ...

Prudce zvrátil jeho tvář na stranu a snažil se svým jazykem dostat uplně všude. Vzrušeně šeptal Billovo jméno a horlivě oplácel všechny Billovy polibky."Dotýkej se mě " ,z Billových rtů se prodrala tichá prozba ,která měla jejich dosavadní křehký vztah posunout do složitější fáze. Tom přestal své dlaně křečovitě stískat v pěst a vášnivě jimi projel Billova holá záda. Naléhavě si jej k sobě přitulil a hladil každičkej kousínek kůže,kterej se mu dostal do cesty.Bill z něj urychleně svlékal volné oblečení a chtivě vzdychal ,když cítil ,jak jej bratr hladí na stehnech a nebojí se dotýkat ani nejcitlivější části jeho těla.Mohlo uběhnout několik vteřin, než se dveře sprchovýho koutu namáhavě otevřeli a dovnitř přímo vletěla divoce líbající se dvojice. Tom narazil zády na chladnou zed´ a poslepu se snažil nadstavit přijemně teplou vodu,zatímco Bill líbal každičký milimetr jeho holé kůže na hrudi ,pod kterou tlouklo spokojené srdce.Spokojené a konečně šťastné…

Netrvalo dlouho a jejich pozice se vyměnili. Tom Billa tlačil vší silou ke zdi , horlivě proskoumával jeho krásné tělo a líbal jeho sténající rty. Oba byli vzrušeni .V očích obou se třpitili drobné slzičky ,na které si už jaksi oba zvykli. Tom si v jedném momentu chtivě klekl na kolena a láskyplně sál Billovy boky a stehna.Ještě pořád nemohl uvěřit,že se to skutečně děje. Tohle se nestalo ani v jeho nejdivočejších snech. Opatrně se dotýkal Billova vzrušení a několikrát jej lehce políbil.Bill se kousal do dlaně,aby alespoň nějak tlumil projevy toho,co v tu chvíli cítil. Byl vyčerpaný ,nanejvíš vyždímaný a přesto chtivě šeptal bratrovo jméno a ve chvíli, kdy jej Tom vzal mezi své rty ,tlumeně vykřikl. Bylo to tak zvláštní…celej svět se kolem něj kroutil a on mohl cítit jenom Tomovy doteky a jeho hořkost. Když znovu ucítil na svých rtech ty jeho , nedokázal mu oplácet polibky. Tom ještě párkrát zapohyboval zápěstím a Bill mohl poprvé cítit ,jaké to je ,když vás k vrcholu dostane někdo jiný. Tom nechal Billa vydechnout a dopřál si uvolnění sám. Už i tak to bylo něco neuvěřitelného . Všechno bylo náhle jiné.Jakoby si byli ještě bližší. Bill unaveně přivřel víčka a nechal se Tomem umýt. Se spokojeným ůsměvem vnímal ,jak bratr pečlivě mydlil jeho třesoucí se tělo a přitom jej pořád svíral pevně v náručí.Když byli oba vykoupaní ,zabalily se do županů a vešli spátky do Billova pokoje....

"Tohle bylo to nejkrásnější,co jsem kdy zažil",Bill se na Toma zářivě usmál a dlouze jej políbil.Tom si jej k sobě přitulil ještě blíž a jemně jej líbal do vlhkých vlasů. Leželi ve vzájemném objetí už hezky dlouho.Nerátali,zdali to byli pouhé minuty ,nebo hodiny ...nevnímali čas kolem sebe.Opatrně se líbali a mazlily.Byli jako dvě koťátka.Otírali se o sebe tvářemi a hravě se škádlily ,až dokud si Bill Toma nezvalil pod sebe a dlouze jej nepolíbil."Chci ti něco říct",zašeptal a vzal do dlaní Billovu tvář."Už zase?",Bill se spokojeně zasmál ,ale pozorně poslouchal každé Tomovo slovo."Tehdy,když jsi vešel do té kuchyně...pamatuješ?",jeho hlas byl najednou smutnější a do očí se mu nahrnuli slzy."Myslíš tehdy,co si mě málem uhodil ? Pamatuju",Bill sklamaně našpulil rty ,vzápětí se však na Toma lehce usmál a pohladil jej po strnulé tváři."Byl sem takovej,protože sem se ve tvé blízkosti nevědel ovládat .A když sem tě zdrapnul za tu košili ,měl sem sto chutí tě vášnivě políbit.Tak moc sem po tobě toužil ",snažil se nějak sformulovat omluvu,ale nešlo mu to.Ještě pořád se proto trápil.Kdyby vědel,jak to dopadne,mohli být spolu mnohem déle...

"A ted´ sem tvůj",dodal nakonec Bill a tím celou konverzaci jednoznačně uzavřel."Jo",dodal Tom šeptem a znovu se utápěl v nádherných očích svého bratra."Tome slib mi ,že mě neopustíš" ,z Billovy tváře najednou zmizel všechen ůsměv a veselé zaláskování vystřídalo zoufalství a strach."Slibuju",znovu jej políbil ,poté přes oba přehodil přikrývku a objal Billa ,kterej se k němu přitulil,kolem pasu...

"Tomi,miláčku ,mrzí mě to",další den ráno si Tom vzal klíčky od Billova auta a rozhodl se jet do hotelu,kde se ubytovala Bella i s rodiči.Potřeboval své auto a proto si jel pro klíčky.Neměl však náladu poslouchat jejím výmluvám a zdrobnělinkám."Bello,přišel sem si jen pro ty klíče ",povzdechl si unaveně a když u postele uviděl její kabelku,v očích mu zazářilo ."Měly by tam být.",špitla Bella smutně a posadila se na kraj veliké postele.Tom nechtěl ňourat ,ale nemohl je najít.A tak se pustil do pečlivého hledání.Kromě několika rtěnek a lesků tam našel také mobil,klíčky od jejich bytu ,kosmetickou taštičku,nějaké prášky a konečně své klíčky."Ty bereš i ted´ antikoncepci?",zeptal se zvědavě a zvedl do vzduchu plátek s pilulkama .Bella najednou výrazně zbledla a těžce polkla."To není antikoncepce.To jsou mamkiny prášky proti bolesti",zalhala a když uviděla,jak Tom vrací obsah její kabelky bez řečí spátky,oddechla si."Tak já půjdu",vyděla,že je naštvaný a proto nemělo smysl jet za ním....

autor: B-Kay

Kerli: The Lucky Ones

2x Geo

když Geo je tak hezkej... teď už vlastně jedinej hezkej =D

---

Dredatý Bill 2x

---

Perfect Symetry 14. (2/2)

autor: B-Kay

"Bille,jsi v pořádku?" ,Bill byl výrazně bledý a vysileně oddechoval."A-asi ne .Je mi špatně ",vydechl a chytil se za bříško.Tom poznal,že to nebude jenom tak."Mami ,hned jsme tady" ,Tom Billovy bez váhání pomohl na nohy ,tomu se však téměř okamžitě podlomila kolena a klesl k zemi. "Bille",Tom byl opravdu vyděšený. Nevšímal si hádku,která se jejich stolem rozproudila ,ignoroval dokonce i ostatní lidi v restauraci,kteří na něj překvapeně civěli. Opatrně vzal Billa do náruče a rychle s ním běžel na toalety ,kde Bill naštěstí obsah svého žaludku vyprázdnil ,tudíž i Bellyin lék na spaní ,kterej mu výrazně ublížil.

---

"Je to v pořádku Bille.Neplakej",Tom mu láskyplně omýval tvář a tišil jeho smutné vzlyky jemnými polibky. Přehodil přes něj svou velikou mikinu a přitulil si jej k sobě. Záchody byli naštěstí prázdné ,takže se nemusel dívat na další nechápavé pohledy ostatních. "Ty se odstěhuješ?",mezi tichými vzlyky uslyšel smutnou otázku ,která mu rvala srdce na milion kousků. Bill se na něj utrápeně díval a smutně polykal horké slzy,již mu stékali po tvářy."Ne,já tě neopustím.Nikam nepůjdu ",řekl rozhodně a naléhavě Billa objal."Vezmu tě domů ano? Potřebuješ si odpočinout ",vzal zesláblého bratra do náruče ,mamce napsal sms a zmizel zadníma dveřma pryč z restaurace.

"Bille,kde máš klíčky?",zašeptal a opatrně si bratra ve své náruči nadzvedl.Bill jenom něco tiše zabručel a dál smutně oddechoval do Tomovy hrudi."Mám je v kapse",pořádně se nadechl a z přední kapsy kalhot vytáhl klíčky od svého auta,protože Tomovy měla Bella v kabelce."Děkuju.Už jenom chviličku vydrž a hned sme doma",tišil jej,jak jej pokládal na přední sedadlo auta a pořád jej jemně líbal na tvář."Už je to lepší ",Bill jej studenou dlaní pohladil po vlasech a dlouze se na něj zadíval. "Miluju tě",pípl a oči se mu znovu podlily slzama."Já tebe taky .Udělám cokoliv aby ti bylo líp.Slibuju",vášnivě jej políbil a poté si rychle sedl za volant .Cesta domů trvala necelých dvacet minut ,než však stihli dorazit ,Bill se rozpáleným čelem opřel o chladné okno auta a usnul. Probral se až tehdy ,co si uvědomil,že auto někam zmizelo a on se nenacházel na nepohodlné sedačce ,ale na měkké postely ve svém pokoji...

Poplašeně se vyhoupl do sedu ,ale když u postele uviděl sedět Toma ,uklidnil se a znovu se pomalu položil na polštář."Měl si mě vzbudit" ,rty měl suché a ještě pořád cítil nepříjemnou slabost ,která mu bránila v pohybu. Hlava jej pálila už méně ,ale nepříjemné točení vůbec neustávalo.Tom na ni ustaraně hleděl a pořád jej držel za ruku."Usnul si v autě a já tě přenesl.Myslel sem,že budeš spát až do rána ,tak sem tě nechtěl budit " ,odpovědel Tom klidným hlasem a mile se usmál.

"A co máma ?",Bill si na atmosferu v restauraci pamatoval jenom trhaně ,v malích úsecích.Hned však na Tomovy poznal,že to zřejmě nedopadlo nejlíp."Mamka mi volala,že se tam všichni pohádali a že se pak Bella zvedla a odešla s rodiči do hotelu. B-bille,ten nápad s tou Vídní je hloupost a nesmíš se tím trápit ano ? Já se nikam nestěhuju
a doufám,že ty tady taky už zůstaneš. Spolu to nějak zvládneme ano?" ,sklonil se k bratrovým dlaním a každá si vysloužila něžné políbení. Bill přikývl a na okamžik se zamyslel.Vůbec ničemu nerozuměl. Nic předtím nejedl,dokonce ani v restauraci nestihl nic sníst,protože mu přišlo špatně mnohem dřív ,než stihli jedlo přinést.Proto nerozuměl, proč se to všechno vlastně stalo .Chtěl si o tom s Tomem promluvit ,ale jeho smutný a ustaraný výraz jej předsvědčil ,že na to bude pak mnohem více času."Pojd´ ke mě",natáhl po něm dlaně ,kterých se Tom automaticky chytil a položil se vedle Billa.

Bill se mu stulil do náruče jako raněné ptáčátko a tiše naslouchal tlukotu Tomova srdce. "Jsi ještě unavený?" ,Tom mu jemně pobíhal prsty ve vlasech a zhluboka nasával jeho nádhernou vůni."Musím jít ještě do sprchy " ,zanaříkal ,vzápětí však klidně vydechl a užíval si Tomovejch dětskejch pusinek,kterými mu pokrýval bledou kůži na krku. "Kdybys mi dovolil ,pomohl bych ti .Slibuju ,že bych se o nic nepokusil ",Bill k němu zvedl svá unavená očka a bezmyšlenkovitě přikývl. Neměl sílu odporovat a sám by to stejně nedokázal ,jelikož stál ledva na nohách...

S Tomovou pomocí vylezl z postele a nechal se ním dovést až do koupelny. Tom se snažil působit klidně a vyrovnaně ,ještě nikdy však necítil takovou touhu,jako právě ted´. Byl poznačen hněvem ,i bolestí ,dokonce i velikým strachem ,přesto se bál,že se nedokáže ovládnout a udělá něco,co Billovy ještě více ublíží...."N-nadzvedni trošičku ruce" ,dostal ze sebe,jakmile se za nima zavřeli dveře koupelny a Bill na něm zůstal viset unaveným pohledem.Poslechl a Tom mu rychle převlíkl přes hlavu černé triko. Jakmile poprvé spatřil Billovu holou hrud´,nejistě se zapotácel a chvilku trvalo,než se vspamatoval. Byl tak krásně čistý a hubený...uplně jiný,než Bella.Roztřeseným pohybem z něj svlékl dlouhé černé kalhoty ,ale ke spodnímu prádlu neměl odvahu přistoupit. "Nejde to" ,otočil se bratrovy zády a tvář zničeně ukryl do dlaní."Hotovo",uslyšel vzápětí a ruce se mu začli třást jako o život když si uvědomil , že za ním stojí Bill nahej."Já tě tady raději nechám",vydechl rychle a chtěl se pohnout,ale nohy jakoby skameněli a on se změnil na nehybnou sochu."Ale já chci,aby ses na mě podíval ",Bill v sobě konečně dokázal potlačit ten strach a snad poprvé toužil něčem víc,než jen po polibcích.

Zůstávalo jim moc málo času na to,aby se mohl zdráhat.Posledné dni,které mohou strávit spolu a on je nechtěl strávit strachem a obavami."Bille,když se podívám,neovládnu se a pak-" ,neklidně svěsil ramena a snažil se vydýchat ten chtíč ,kterej jej nutil podívat se."Podívej se ...prosím",Bill jej zezadu opatrně chytnul za ruku
a když se k němu Tom se skloněnou tváří otočil ,nesnažil se jakkoliv zakrývat své holé tělo.....

autor: B-Kay