autor: B-Kay
Bill smutně stiskl víčka a zhluboka se nadechl.Vůbec si neuvědomil ,že to,co Toma donutilo zastát, bylo zoufalé zvolání Tomova jména pramenící z Billových ůst. Rychle vyběhl z obýváku a vešel na chodbu ,ve které se rozlévala jenom tma ..ospanlivá tma a ticho,narušené hlubokými výdechy.Bill nesměle vířil dlaní vzduchoprázdno kolem sebe,dokud nenarazil na bratrovu tvář. "Tome",zašeptal ještě jednou a přitiskl se na něj celým svým tělem.Nevydržel by čekat do noci...Bylo by to jenom několik hodin zbytečně promrhaných přemýšlením o správnosti jeho jednání."Omlouvám se ",vydechl přímo plačtivě ,jak v dlaních držel Tomovy tváře a láskyplně je hladil."Ty se nemáš za co omlouvat Bille",obě pulzující dlaně mu vroucně políbil a kdyby mu viděl do tváře ,mapoval by každý její milimetr...
Cítil,jak Bill nešťastně svěsil tvář, ale nemohl nic udělat ."Přijdu za tebou ,slibuju",zasténal mu do vlasů a snažil se v sobě najít poslední zbytky síly,aby dokázal potlačit slzy ,které jej v očích nepříjemně pálily.Naposled Billa jemně pohladil po tváři a vyběhl schody nahoru.Musel se rozhodnout ! Zůstávali mu poslední tři dny na rozhodnutí,zdali se oddá opičí lásce své snoubenky ,nebo nádherně svazujícímu poutu,které se mezi ním a Billem vytvořilo.Rozhodnutí bylo lehké …těžší však bylo vzepřít se okolí a uskutečnit jej…
"Bello,prosím už dost !Snažím se ti už půl hodinu naznačit,že ti musím něco říct.Mohla by ses prosím posadit a alespoň chvilku poslouchat? ",Tom byl už zoufalej.Bella pořád pobíhala po pokoji jako splašená a líbezně si v zrcadle uhlázela své svatební šaty.Tomův tón hlasu se jí však nelíbil ."Ale lásko.Za tři dny se stanu tvou ženou.Je přeci logické,že se těším",zahvízdala a ještě naposled si přiložila bílou spleť látky ke svému tělu."Vybral je Bill víš to? Jsou krásné ,nemám pravdu?",ze zářivým ůsměvem očekávala odpověd´,která jaksi nepřicházela.Pokaždé,když si ji Tom chtěl v těch šatech představit ,se mu před očima místo Bellyina vyceněnýho chrupu zjevil Billův nesmělý ůsměv a pohled plný vášně."Máš",zničeně svěsil ramena a snažil se vydýchat rozhorčení,které ním cloumalo.Ztratil téměř hodinu tím ,že se snažil něco říct i on ,ale Bella mu prostě nedala šanci.Neměl prostor ani pořádně odpovědet a už zase něco nadšeně vykládala ."Tohle nemá cenu",zasténal ublíženě spíš sám pro sebe a unaveně se svalil do měkkých peřin. Přijde o něj.Cítil to…
Bill seděl na své postely a s ůsměvem vyčkával na moment,kdy se ve dveřích zjeví jeho bratr.Jenomže jak se minuty míjeli,i jeho ůsměv pomalounku chladl,až nakonec zmizel uplně.Nechtěl ani pomyslet na to,co asi právě dělají.Pouhé pomyšlení na to,že jí Tom patří v něm vyvolával zoufalství a bezmoc.Nemohl nic udělat…jenom čekat.Jeho hlava pomalu dopadla na polštář a on sklamaně přivřel víčka.Mohl si to myslet…Byl natolik vyčerpaný z toho všeho,že si vůbec neuvědomil ,kdy usnul. Zmateně těkal očima po svém pokoji .Když se zadíval na hodinky, které mu oznámili, že je něco po třetí ráno ,ublíženě se otočil zády oknu ."Tome?",nevěřícně projel dlaní bratrovy dlouhé vlasy a ucítil,jak se ještě pevněji přitulil k jeho bříšku.Tváří mu proběhl šťastný ůsměv."Slíbil si mi,že neusneš",bylo mu odpovědí na nevyřčenou otázku ,kterou Tom nevyslovil vůběc chladným,nebo naštvaným tónem.Naopak ! Jeho hlas byl měkký , poznačen láskou k bratrovy."Myslel sem,že už nepřijdeš",naléhavě opětoval bratrův horlivý polibek a opřel se čelem o to jeho."Myslel sem,že se zlobíš .Několikrát si mě od sebe ze spánku odsunul s takovým podivným zabručením",Tom se do Billových rtů vesele zaculil a vědel,že Bill byl jistě červený jako rajče.Oba propukli v tichý smích ,přesto se dál oddaně a láskyplně líbali.…
"Tome,no ták…strašně to lechtá",Bill se otřásal tichým smíchem,jak Tom pokrýval láskyplnými polibky jeho dlouhý štíhlý krk a nahá ramena.Oba seděli na Billově pohovce u okna a koukali se na hvězdy.Tom držel Billovo holé tělo ochranitelsky ve svém náručí a pomalounku se mazlil s každým kouskem jeho nahé kůže.Přikryti byli jenom dlouhou dekou ,která je měla alespoň malinko zahřát ,i když by se rovnou dalo říct,že jim zima vůbec nebyla .Tomovy sice trvalo déle ,než se od Belly dostal,o to víc si však tuhle chvíli užívali.Svět pro nich a kolem nich jakoby neexistoval.Pomalu a líně se líbali a vzájemně se dotýkali těla toho druhýho.Oba možná toužili po něčem víc ,ale v téhle poloze jim bylo tak hezky,že ji nechtěli měnit.Oblečení bylo snad poprvé na postely a ne rozházané po podlaze.Možná to bylo také díky tomu,že se svlékali citlivě a pomalu ,ne chtivě a bez rozmyslu."Cítím se jako v máminém bříšku.Víš o tom,že jsme byli taky takhle blízko?",Bill Toma měkce políbil a hlavu uvolněně opřel o jeho hrudník."Nemůžeme být jeden bez druhého ",ztěžka a zadíval se Tomovy hluboce do očí."Byli sme stvořeni jeden pro druhého",doplnil jej Tom tichým hlasem a smutně se na něj usmál."Miluju tě …lásko",Bill se zlehka otřel o Tomovy rty a své vyznání zopakoval ještě jednou.Jejich líbání bylo plné emocí a strachu.Polibky byli opatrné a nesmělé.Celou noc trávili ve společném objetí…
Ráno je však čekala kopa povinností.Bella vstala jak jinak ,než plná energie a dalších nekonečných prozeb a příkazů."Musím s ní zajet do města pro kytice",odpovědel Bill na Tomovu otázku ,kam se chystá.Tom jej něžne pohladil po čelisti a zadíval se mu hluboce do očí."Vypadáš unaveně",zašeptal a na krátkej okamžik s ním propletl prsty."Ale ta noc za to stála",ujistil jej Bill svým nádherným ůsměvem a rychle se k němu přitulil ."Co kdybych šel s váma hmm?Mohl bych řídit",zašeptal mu do vlasů a když Bill nadšeně zakýval hlavou,vzal si z věšáku bundu a společně vyšli ze dveří…
"Bello,ted´ ne.Prosím,nevidím na cestu",Tom se naštvaně oháněl po časopisu ,který mu pořád strkala pod nos."Lásko,jenom se mrkni no tak",nedala si pokoj .Prostě si zaumínila ,že musí vidět ty nádherný kytice ,který našla v katalogu.Bill se raději zdržel komentáře ,nepatrně se na zadním sedadle naklonil dopředu a vložil Tomovy sladkou pusinku vzadu na krk.Ten se pro sebe sám spokojeně usmál ,alespoň na malou chvíli se cítil skutečně šťastně.Vědel,že takhle to prostě mělo být…Na nic víc však už pomyslet nestihl.Bella mu katalog strčila před oči tak,že neviděl vůbec nic,tudíž ani strom, kterýmu se nedokázal vyhnout.Bill se stačil jenom šokovaně podívat,jak se jejich auto řítí do stromu u cesty ,uslyšel Bellyin křik a pak…nic.
Pomalu otevřel oči a ztěžka se nadechl.Byl dezorientovaný a cítil ostrou bolest na levém předloktí.Zhluboka se nadechl a nepřítomným pohledem vnímal,jak mu po ruce stéká rudá krev.Cítil ji i v ůstech."T-tome",bylo první,co ze sebe dokázal dostat.Bella na místě spolujezdce již neseděla ,zato slyšel její zoufalej pláč odněkud z dálky."Bello",zachraptěl a z posledních sil se skusil posadit."Tome?",pípl ještě jednou a neohrabaným spůsobem se dostal z auta.Srdce mu zběsile tlouklo a ostrou bolest na tváři a dlaních se snažil nevnímat.Zuboženě se dopajdal ke dveřím řidiče a vysileně je otevřel."To ne",zakvílil a nešťastně si skryl ůsta do bolavých dlaní ."T-tome…Tome,no tak vstávej ",snažil se jej probrat,ale Tom nic nevnímal.Skusil mu nahmatat pulz,ale ruce se mu třásli tak,že to nedokázal."Tomi",brečel a tulil si k sobě Tomovo bezvládné tělo.
Tom byl na tom zřejmě nejhůř ze všech .Byl v bezvědomí,silně krvácel ze spánku ,tvář i ruce měl poseté drobnýma rankama ,nohu zřejmě zlomenou.Zdali ještě vůbec žil ,to zoufalý Bill nemohl nijak zjistit .Samozřejmě tady byli spůsoby ,ale on byl natolik zoufalej,že to prostě nedokázal udělat."Zavolej záchranku ! ",zakřičel na Bellu,která se z toho očividně sesypala."Lásko vydrž…prosím.Nesmíš odejít.T-ty tu musíš zůstat.Tome",brečel a zoufale líbal Tomovy suché rty.I když přitom sám cítil ostrou bolest ,nemohl se s tím jenom tak smířit.Jeho starší bráška…jeho jediná láska mu umírala před očima…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat