Perfect Symetry 17.

autor: B-Kay

Do svého pokoje vešel tiše ,bez života a s neskutečnou bolestí v srdci. Nedokázal ani plakat.Nedokázal vůbec nic.Ještě před chvilkou si myslel,že je tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem a najednou? Najednou jeho slunce zapadlo za černé mraky a všechny jeho naděje se vytratili.Prázdným pohledem se díval po pokoji a nerozuměl sám sobě,jak to mohl nechat zajít tak daleko ? Porušil všechna svá stanovená pravidla a po hlavě se pustil do něčeho, z čeho nemohl vyjít jako vítěz. Ted´ už zůstávalo jenom smířit se s bolestivou porážkou a ponést následky…

Byl z toho všeho tak unavený.Byl součástí nekonečného trojuhelníku a rozhodl se vystoupit.Jeho tělo rezignovaně přistálo na měkké matraci a až po chvíli byl schopnej uvědomit si,že pláče.Po tváři mu stékali slzy úzkosti a bezmoci a přistávali na hrdě semknutých rtech.Snažil se…Opravdu se snažil nepodlehnout beznaději ,která jej obklopila a chtěl na všechno zapomenout.Tvář vyčerpaně složil do dlaní,ve kterých tlumil své nešťastné vzlyky a snažil se nemyslet na to, co mělo přijít…

---

"Bello,počkej…co to děláš?",Tom se od ní odsunul a nechápavým pohledem prolétl její spokojenej ůsměv.Nerozuměl ,proč se tak radovala.Tvářila se,jakoby se snad ani nic nestalo."Líbám tě.Je přeci normální,že se snoubenci líbají ",odvetila téměř bez dechu a pečlivě si napravila dlouhé kučeravé vlasy.Tom se od ní ovdrátil a nevědomky se nořil do hloubky svých myšlenek.Bella kolem něj proklouzla a zavřela vchodový dveře."Ani nevíš,jak moc se těším lásko.Bude to krásný.Bill to všechno dokonale promyslel a naše svadba bude jako pohádka",odložila obleky na stůl a obrátila se na Toma,který jí nevěnoval nejmenší pozornost. Už jenom při vspomínce na Billa se mu rozklepala kolena. Zamyšleně hleděl do vzduchoprázdna před sebou a představoval si jeho tvář…jeho dlouhé neposlušné vlasy svázané v elegantním culíku,jeho hluboké smyslné oči ,hladké , plné rty …zářivej ůsměv,nádherný tělo… Ještě před chvilkou mu byl tak blízko.Všechno to bylo tak dokonalý a najednou bylo všechno pryč."Bello,myslel sem,že zůstaneš v hotelu s vašima",nervózně si prohrábl dredy a olizl rty,na kterých ještě cítil Billovu hořkost."Víš,naši se chtěli omluvit za ten včerejšek .Proto sem myslela,že by bylo hezké,kdybychom tady zůstali těch posledních několik dní všichni .Jako jedna velká rodina",Bella s nesmělým ůsměvem sledovala Tomova záda a když smířlivě sklonil tvář vědela,že má vyhráno...

Od toho momentu to všechno běželo jako ve zrychleném filmu.Simone se nestihla ani nasnídat a už měla v domě o tři lidi navíc.Nevědela proč,ale rodiče Belly se ji vůbec nelíbili.I Bella se ji poslední dobou sprotivila a její přehnaná ochota a slušnost,ji pomalu začínala lízt na nervy.Co ji však bolelo nejvíc byl pohled na Toma,kterej snídal se smutným výrazem a nešťastně skloněnou hlavou .Stačil jí jedinej pohled a vědela , že není šťastný.Místo toho,když se zadívala na Bellu,ta přímo zářila.Pořád se smála ,s mamkou probírala místa,kam by mohli jít na svatební cestu a její táta jenom přitakal.Jenom Tom neřekl celou dobu jediné slovo a Bill ? Ten se na snídani vůbec neukázal.Dokonce si všimla ,jak se Tom několikrát zadíval na bratrovu prázdnou židli ,pak pohlédl ke kuchyňským dveřím a nakonec pohled znovu sklopil. "A co si myslíš ty miláčku?",ozvala se najednou suverenně Bella a s očekávaním Toma propalovala očima ,zálibně přitom mrkajíc. "O čem?",Tom byl uplně mimo.Neslyšel jediné slovo z jejich hodinové konverzace."No o naší svatební cestě" ,Bella se naklonila,krátce jej políbila a poté čekala na odpověd´. "Popravdě? Je mi to jedno" ,vydechl a vůbec se nesnažil působit mile. Ignorujíc Bellyin nechápavej pohled vstal a odkráčel pryč.

"Je jenom podrážděný .To se srovná",Simone se snažila urovnat situaci ,sama však byla Tomovým výbuchem překvapená .I když popravdě tušila,že se to dřív nebo později stane..

"Jdi pryč ",zněla Billova strohá odezva ,na opatrné klepání a svůj pohled opět upřel do papírů před sebou.Byli to poslední věci ohledně jejich svadby a on chtěl mít konečně klid.Už se s tím prostě nechtěl zabívat .Když za sebou ucítil postavu ,vůbec jej to nepřekvapilo.Od začátku vědel,že jej Tom neposlechne a stejně udělá po svém."Proč si na mě takovej?",Tom se jej chtěl alespoň dotknout,ale Bill stejně ucukl tváří a podešel k postely."Zbalím si věci a vrátím se k sobě ",řekl po dlouhé chvilce ticha a smutně pohlédl na kufry ,které před týdnem odložil ke skříni a od té doby s nima nehnul."Slíbil si mi,že zůstaneš" ,Tom se připlazil k postely po čtyřech a snažil se pochopit Billův chlad v očích."Tys mi taky něco slíbil …jenomže ten slib se dodržet nedá",moc jej to bolelo,ale musel být silnej .Sklíčeně stiskl rty ,když na svém stehně

ucítil Tomovu dlaň."Oba sme vědeli,že to nebude lehké " , Tom se snažil argumentovat své chování. "

Nebude lehké v čem ? Že spolu skončíme ve sprše pak v postely a užijeme si poslední dny tvé slobody a pak konec? " ,Bill znechuceně odsotil Tomovu dychtivou ruku a postavil se mu zády."Tak sem to nemyslel a ty to víš.",Tom byl v mžiku na nohou a smutně se na něj díval.Bill se k němu pomalounku otočil a zadíval se mu hluboce do očí."Já taky ne",špitl a rty skousl do úzké štrbinky."Miluju tě Bille .Nevím,jak tohle všechno skončí ,ale chci být s tebou tak dlouho,jak jen to půjde",nachvilku se omdlčel a dovolil,aby mu tváře skropili další hořké slzy."Lásko",vydechl a natáhl k Billovy dlaň. Ten se na něj šokovaně zahleděl a zavrtěl tváří,jakoby si snad nechtěl uvědomit tu skutečnost ."Uvědomuješ si to ,že čím déle budeme spolu,tím více to pak bude bolet ? J-já nebudu předstírat ,že se nic nestalo.Ani ti nebudu nalhávat,že tě nemiluju ,ale nesmíme v tom pokračovat .Máš Bellu a já sem ji něco slíbil",smutně sklonil tvář a cítil,jak se na něj Tom překvapeně dívá a očekává pokračování.Bill k němu tedy zvedl pohled a s trpce přivřenými víčky tiše promluvil."Slíbil sem ji,že ji připravim tu nejkrásnější svadbu . Byl si na mě tehdy moc zlý a já netušil,že by to mohlo takhle skončit",vědel,že nic neomluví jeho chování ,přesto se o to snažil. "Tome jdi už ,nemá to smysl ",musel se otočit k oknu,jinak by se neudržel a robrečel by se. Už se s tím přeci snažil smířit a i když to bolelo ,musel to vydržet.

Zhluboka dýchal a třásl se touhou jako ještě nikdy předtím.Svůj pohled zarytě upíral před sebe a snažil se nevnímat Tomovu přítomnost v jeho pokoji .Snažil se myslet na cokoliv,jenom ne na něj.Do svých myšlenek se vnořil natolik,že si vůbec nevšiml ,kdy Tom odešel zamknout dveře . To,že se něco děje si uvědomil teprve až když na svém zápěstí ucítil horký dotek "Podívej se na mě",zasténal mu Tom do ucha a Bill měl problémy udržet se na nohou."Tak se podívej",zopakoval tak jistě,že Bill uposlechl a otočil se k němu tváří ."Je mi jedno,cos ji slíbil .Kašlu na všechno.I na tu svadbu,i na její rodiče i na ni.Neodháněj mě od sebe prosím " ,zašeptal a zničeně vydechl ,když na rtech ucítil horlivej polibek . Bill jej rychle láskyplně políbil a krátce se k němu přitulil."J-já musím Tome. Běž .Prosím ",vůbec si neuvědomoval ,že i jemu,stejně jako Tomovy stékají po tváři slzy veliké bolesti."Jdi už ",surově jej od sebe odsotil,když se jej Tom snažil vzít do náruče. Tak moc jej to bolelo .Nechtěl mu ublížit,ale bylo by to ještě horší. Tom se na něj díval uplakanýma očima a dodával si odvahu vzepřít se mu...nešlo to.

"Tak už vypadni ! Běž, prosím tě vypadni ! ",Bill nevědomky začínal křičet v divokém záchvatu pláče .Láska k Tomovy však
byla mnohem silnější ,než Bella a slib, který ji dal ."Tak já jdu",Tom poraženě svěsil ramena a vykročil ke dveřím. Tak moc si přál,aby jej Bill zastavil.Tak moc věřil v to,že to společně dokážou . Prosím,řekni něco..prosím ,ale Bill se jej nijak nepokoušel zastavit.Zoufalý pláč tišil do svých dlaní a slzy,již chutnali hořce a trpce zničeně polykal. Vědel to...vědel,jak moc jej bude bolet Tomova ztráta ,ale on do toho přesto šel.Tady je jeho trest...

Bill se na Toma odmítal dívat ,jakmile se dveře za ním zavřeli , zvedl k nim své slzavé oči a obklopila jej zvláštní samota a chlad."Odpusť mi to...lásko",zavzdychal a pocítil neskutečnou vlnu nenávisti vůči samému sobě.Slíbili si,že to spolu nějak zvládnou a on jej od sebe nechutně odehnal.Ublížil mu a sobecky si připoutával všechno to trápení k sobě a vůbec nehleděl na to,že nebyl jediným,kdo trpí.. Tom přeci plakal...plakal , chtěl s ním zůstat a on jej přesto odehnal....

Večer seděli všichni u televize .Nálada v místnosti však byla různá.Bella byla samozřejmě vévodkyní hovoru a vykládala všem své přání a touhy,jak moc by chtěla s Tomem založit rodinu ,jak moc by s ním chtěla mít miminko a jak se už nemůže dočkat jejich svadby. Její rodiče s ní vřele souhlasili a snažili se jí vštěpit nějaké rady do budoucna.A členové Kaulitz rodinky ? Simone upírala svůj pohled na Billa,kterej se díval na Toma a ten se snažil zapomenout na okolitý svět. Hlavu měl složenou v dlaních a silou mocí se snažil vnímat děj v televizi .Několikrát se i on zadíval na Billa ,když se však jejich pohledy setkali,oba se zadívali někam jinam.Simone se nemohla dívat na trápení obou svých dětí."Tak,myslím že je už pozdě ,měli bychom jít spát",navrhla a nabídla se,že ukáže Bellyiným rodičům,kde mají spát."Lásko,půjdeme? Chtěla bych se ještě vykoupat ",Bella se na něj vřele usmála a natáhla po něm dlaně."Počkej mě nahoře ano ? Já hned přijdu",řekl a snažil se působit alespoň mile."Tak jo.Dobrou noc Bille",na jeho překvapení jej pohladila po tváři a odkráčela pryč."Já půjdu taky.Dobrou",Bill nesnesl Tomův pohled a pohotově vstal. Vzápětí však stuhnul na místě a omámeně přivřel víčka. Ucítil za sebou Tomovu postavu a dlaně plazící se po jeho bocích a stehnech ."Tome",skrz pootevřené rty se mu vydral tichej vzdech jak bratrovy dlaně vklouzli pod jeho spodní prádlo a láskyplně jej hladili."Dost",zasténal vášnivě a sám pootočil tvář na stranu,aby se jejich rty mohli nepatrně otřít.Nedalo se to ani nazvat polibkem...bylo to jenom jakési pohlazení."Přijdeš v noci za mnou?",zaprosil a smutně vydechl ,když jej Tom znovu lehce políbil."Přijdu ,ale nesmíš usnout ",řekl tiše a stejně,jako před chvilkou jeho snoubenka
,i on vykráčel z pokoje...

Přeji si, abych mohl dát smyslu tomu, co děláme...

Kdo jsi? Za co bojuješ?
Za svatou pravdu? Brácho já si vybral tento konečný život

Žitý v dokonalé rovnováze
To co dělám, mi bude uděláno
Jako jehla vklouzává do vyjeté koleje
Láska - možná to ucítíš také..(Keane-Perfect Symmetry)...

autor: B-Kay