Perfect Symetry 20.

autor: B-Kay

"Bille?",Bill si myslel ,že blázní ,když uslyšel nesmělé zasýpání svého jména.Přesto však nevěřícně zvedl tvář k bratrovy ,kterýho rty se nepatrně chvěli ,jakoby chtěl ještě něco říct. Byl však natolik slabý,že oči rozevřít nemohl."Sem u tebe.Nenamáhej se",Bill se znovu rozplakal ,když se na něj Tom přivřenými víčky zahleděl a vydechl bolestí."Ublížil sem ti",řekl ,když spatřil Billovu modřinovou tvář a obvázanou ruku.Ten však neklidně zavrtěl tváří a láskyplně jej pohladil po líci."Já sem v pořádku,Bella je bez jediného škrábnutí.
Nic si mi neudělal .Takhle nesmíš mluvit ",Bill se pořád konečky prstů dotýkal jeho tváře a spletených vlasů a děkoval Bohu ,že se probral ."Já asi umřu že?",Tom opatrně pootočil tvář ,aby na Billa lépe viděl ,vzápětí jej však udeřila prudká bolest ,pocházející z rozbité hlavy."Ne,neumřeš.Už nikdy takhle nesmíš mluvit ,ano? Všechno bude v pořádku a ty se z toho dostaneš ! Nesmíš mě opustit " ,smutně se vnářel do Tomových nádherných očí ,které pečlivě proskoumávali každej milimetr jeho tváře."I kdyby ,tak sem šťastný ,že sem tě mohl alespoň nachvilku mít ",jeho slova byla tichá a plná bolesti ,kterou nedokázal zastírat. I kdyby chtěl ,neměl tolik síly.

---

Celé tělo jej bolelo a byl natolik slabý,že se nedokázal ani posadit."Tome,proč takhle mluvíš ? Ty mě budeš mít pořád. Vyléčíš se a všechno bude jako dřív ",Tom se na Billa nepatrně pousmál a zdravou rukou jej pohladil po tváři."Miluju tě ",šepl a smutnýma očima sledoval,jak Bill jeho dlaň horlivě líbá a tulí se k ní."Já tebe víc .Mnohem víc",i přes slzy,které mu po tváři stékali,se na něj šťastně usmál a nevědomky mu tím dodával ztracenou sílu a energii ,kterou Tom potřeboval.Tom se na okamžik krátce zamyslel a přivřel víčka. Když je znovu otevřel,prolétl jeho tváří nesmělý ůsměv."Víš ,že tohle všechno mělo i výhodu?",zeptal se a pohladil šokovanýho Billa po tváři. Mohl přemýšlet jak chtěl,opravdu nenašel žádnou výhodu té nehody ,při které se Tom málem zabil."Žádná svadba pozítří nebude",vydechl klidně a spokojeně se díval na Billa ,kterej se šťastně usmíval."Ty seš blázen,víš to?",opatrně se k němu naklonil a dlouze jej políbil.Stačili si ještě vyměnit několik zamilovaných pohledů, než dovnitř vešel doktor se Simone...

"Už nikdy tě nechci vidět za volantem auta",vydechla Simone plačtivě a nadšeně se rozběhla za svým starším synkem,kterej se na ni provinile díval."Jsi v pořádku ? Bolí tě něco ? ",chrlila na něj jednu otázku za druhou,až byl chudák Tom zmatenej."No,bolí,ale mami ...je to přeci přirozené",Tom se ji snažil nějak uklidnit ."Pane doktore,nemohli by jste mu dát něco proti bolesti ?",Bill se musel smát ,při pohledu na Simone ,která ve tváři brunátněla. "Váš syn je po operaci a po tak těžké nehode je samozřejmé ,že to bude ještě několik dní bolet.Ale nemusíte se bát .Měl by se z toho dostat v průběhu několika dní,když půjde všechno hladce ",řekl ,rozloučil se a v doprovodu sestřičky vykráčel z pokoje....

Bill zůstal u Toma ještě dlouho poté ,co usnul,díky práškům proti bolesti.Nic neříkal,jenom se na něj díval a držel jej za ruku.Pořád jej v očích pálily slzy ,ted´ to však byli slzy konečně nalezeného štěstí .To,že se Tom probral, byl pro něj ten nejkrásnější dárek,jakej kdy mohl dostat. Kdyby se mu stalo něco vážného,nebo by to nedejbože nepřežil ,nevědel by,jak dál.Ještě nikdy se necítil tak sám,jako právě ted´.Nemohl jít domů ...nesnesl by tu samotu.Pocit,že je Tom sám v nemocnici ,by mu nedal spát.Chtěl zůstat alespoň do té doby,co mu sestřičky dovolí.

Slíbil,že nebude naléhat a že když mu řeknou,aby odešel,poslechne. Pomalounku hladil Tomovy rány na tváři a snažil se nevnímat tu slabost a bezmoc ,která z něj vyzařovala.Byl nepřirozeně bledý ,pod očima měl nafialovělé kruhy a jeho rty byli suché a popraskané.Bill vědel,že na tom není vůbec dobře,přesto věřil,že se z toho brzy dostane.

Zhluboka se nadechl a pečlivě přikryl bratrovo křehké tělo.Bylo zvláštní dívat se na Toma,jako na toho křehšího a zranitelnějšího.Vždycky býval spíš on tím,o koho Tom pečoval.Tohle bylo uplně poprvé,co se jejich role vyměnili a Bill nevědel,co si má počít.Pořád se na něj jemně díval a po tváři mu stékali vřelé slzy lítosti pokaždé,kdy Tom ze spánku zasýpal bolestí."Pšššt,já vím že tě to bolí lásko,ale musíš to vydržet "hladil jej po tváři a vnímaol,jak se nepatrně chvěje.

Najednou se dveře pokoje nečekaně rozevřeli a dovnitř vstoupili dvě osoby."Co tady děláte?! ",Bill si rozhodně utřel zvyšky slz a vstal .Pevným pohledem sledoval Bellu i její mámu , které se tvářili jako dvě neviňátka."Přišla sem se podívat,jak se má.Nebo mi to chceš snad zakázat?",Bella jej bez dalších řečí obešla a podešla k postely."Nebýt tebe a tvých hloupých nápadů ,neležel by tady ",ignoroval nepříjemný pohled její mámy a snažil se zůstat sebejistý a tvrdý. "Kdybys v tom autě nebyl ty,určitě
by se nic nestalo! ",Bella se nechápavě zadívala na svou mámu,která uštedřila Billovy tvrdou ránu."Mami,dost",Bella jej chtěl potrápit jenom proto,že jí skazil stěhování do Vídně a podle ní mluvil lži o Tomově lásce.Až takhle daleko však zajít nechtěla.

"Jděte pryč ",Bill si skryl zničenou tvář do dlaní a neklidně vzlykl.Už neměl sílu hrát tvrdého.Byl mnohem slabším soupeřem,než jindy.Jeho největší slabinou byl Tom a právě na tu slabinu ,obě udeřili....

autor: B-Kay