Díl 14.
Tom:
"Hm, čau." Řekne Bill směrem k němu a rozhlídne se okolo… Pěknej pozdrav… Mě, vlastní dvojče, ani nepozdravil… Oh, zvoní.
"Jdeme." Kývnu na Billa.
"Andy?" Otočím se na něj.
"Jo."
Dojdeme do třídy… Většina spolužáků už je na místě.
"Sedni se na nějaký volný místo. Já sedíms Andym."
"Hm." Rozhlídne se po třídě.
V tu chvíli se otevřou dveře a vejde ´Tornádo´. S Andym okamžitě zapadneme do druhé lavice u okna a třída ztichne… Jo…ze Schwarzové maj všichni respekt… asi jako z jediné. Bill zůstane stát uprostřed třídy s rukama v bok. Schwarzová pozvedne obočí.
"Kaulitz mladší?"
"Kaulitz… mladší ne…" Zavrčí Bill.
"Já myslela, že jste mladší o deset minut."
"O deset minut mladší DVOJČE." Procedí skrz zuby.
"Ale jste mladší. Vaše matka už tady byla a zdělila mi důvod vaší přítomnosti zde, tak si sedněte do první lavice v pravo."
"Matka, se kterou jsem se viděl čtvrt hodiny po x letech… Pche… Ta toho tak ví…" Protočí oči a jde si sednout.
Já se jen pobaveně šklebím.
"Tak jí to, co neví, řekněte."
"Ani náhodou."
To už se směju a kroutím hlavou. S matkou má pravdu ale se Schwarzovou by takhle mluvit radši neměl…
"Thomas Kaulitz má něco, co by chtěl říct?" Otočí se Schwarzová pro změnu na mě.
"Ne-e." Radši rychle zmlknu.
"Tak mlčte." Dojde před tabuli, napíše datum a sedne si za svůj stůl.
Bill:
"Kaulitz mladší?" Zeptá se nějaká učitelka s kratšími šedými vlasy a brýlemi.
"Kaulitz… mladší ne…" Já nejsem mladší! Kurva jsme snad dvojčata, ne?!
"Já myslela, že jste mladší o deset minut." Prohlásí s ledovým klidem ta baba.
"O deset minut mladší DVOJČE." Procedím skrz zuby. Připadám si jako míň cenný stvoření… přitom bych řekl, že je to naopak..
"Ale jste mladší. Vaše matka už tady byla a zdělila mi důvod vaší přítomnosti zde, tak si sedněte do první lavice v pravo."
"Matka, se kterou jsem se viděl čtvrt hodiny po x letech… Pche… Ta toho tak ví…" Protočím oči a jdu si sednout.
"Tak jí to, co neví, řekněte."
"Ani náhodou." ´A ty se neškleb!´ Řvu v duchu na ´bratříčka´. To, že mě včera uklidňoval neznamená, že je to ´nejúžasnější dvojčátko´… A to dneska ráno… To bylo co? No…říkal šok… A já jsem ho provokoval… to přiznávám…
"Thomas Kaulitz má něco, co by chtěl říct?" Zašklebím se.
"Ne-e." Oh, on se bojí učitelky? Šklebím se.
"Tak mlčte." Učitelka dojde k tabuli, napíše datum a sedne si za svůj stůl.
Kouknu k tomu, co sedí vedle mě, abych zjistil, co je za předmět… Awww… Matika… Se zaúpěním si vytáhnu z tašky sešit a tužky. Z kapsy vytáhnu mobil a kouknu, kolik je hodin…
"Být tebou, tak tohle nedělám." Ozve se potichu vedle mě.
"A to jako proč?"
"Schwarzová má oči všude."
"No a?"
"Respekt z ní má i Tom… a ten nemá respekt z nikoho jinýho." Pokrčí rameny.
"A co já s tím?"
"Jen, že bys ten mobil měl schovat, jestli o něj nechceš přijít…"
"Když tak si koupím novej…"
"Jak myslíš… Ale je to mrcha. Varoval jsem tě…" S tím se otočí k sešitu.
Tom:
"Protočím oči a vytáhnu sešit a tužky… Prosím… Ať už je konec… Alespoň téhle hodiny…
*O 20 MINUT POZDĚJI*
"Thomas Kaulitz vypadá znuděně. Nebaví ho to snad?" Stoupne si Schwarzová před naši lavici.
"To není tak, že by mě to nebavilo…"
"Ne?" A jak to je?" Awww…
"To je tak, že jsem unavený…" Vyhrknu první, co mě napadne.
"Nespal jste snad?" Musí tady rozebírat moje soukromí?
"Ne, moc dobře ne."
"A co jste dělal?" Nějak moc zvědavá…
"Snažil se uklidnit támhle-to." Ukážu hlavou na Billa.
"Za prve mi neříkej ´to´, a za druhé - CO?!" Dá si ruce v bok a propaluje mě pohledem.
"U-K-L-I-D-Ň-O-V-A-L. Čemu z toho nerozumíš?" Schválně mu to vyhláskuju. Schwarzová na nás jen zírá.
"Tomu L." Zavrčí.
"To je svislá a vodorovná čára v přibližně pravým úhlu." Prohlásím s klidem.
"Och, děkuju. Myslím, že jsem to pochopil… Je to takhle?" Zvedne se, dojde k tabuli a před půlku napíše velký L.
Všichni včetně Schwarzové zíraj s otevřenou pusou střídavě na mě a na něj. On si dovolilbýt drzej na hodině u Schwarzové? O ještě asi neví,jak se Schwarzová nasere…
"Jo… Tak nějak…" Dostanu ze sebe jen.
V tu chvíli se ´Tornádo´ vzpamatuje a naštvaně na něj zavrčí. "Pěkné, Kalitzi mladší. A teď to stejně pěkně smažte!"
"Nejsem mladší…" Zavrčí Bill a stojí na místě.
"Dohadovat se s vámi nebudu, prostě jste mladší. Teď vezměte tu houbu a laskavě to smažte."
Bill vezme houbu, postaví se před tabuli a to L rozmatlá. To nebude dobrý…
Bill:
Oh mein Gott! Nesnáším lidi, co mě ani neznaj, a hned to se mnou myslí dobře…
"Thomas Kaulitz vypadá znuděně. Nebaví ho to snad?" Slyším po chvíli tu učitelku.
"To není tak, že by mě to nebavilo…" Začne Tom.
"Ne?" A jak to je?"
"To je tak, že jsem unavený…"
"Nespal jste snad?" Taky by mě zajímalo…
"Ne, moc dobře ne."
"A co jste dělal?" …Se zájmem na mě koukal?
"Snažil se uklidnit támhle-to." Ukazuje na mě.
"Za prve mi neříkej ´to´, a za druhé - CO?!" Já se ho o to neprosil! Dám si ruce v bok a kdyby pohled mohl zabíjet, už by byl mrtvej…
"U-K-L-I-D-Ň-O-V-A-L. Čemu z toho nerozumíš?" Schválně mu to vyhláskuju. Hah! Učitelka jen zírá…
"Tomu L." Zavrčím.
"To je svislá a vodorovná čára v přibližně pravým úhlu." ´Vysvětlí´ mi s klidem.
"Och, děkuju. Myslím, že jsem to pochopil… Je to takhle?" Zeptám se s úsměvem, dojdu k tabuli, a před půlku napíšu velký, opravdu velký, L.
Všichni na nás jen zíraj s otevřenou pusou.
"Jo… Tak nějak…"
"Pěkné, Kaulitzi mladší. A teď to stejně pěkně smažte!" Zavrčí na mě ta učitelka.
"Nejsem mladší…" Taky zavrčím.
"Dohadovat se s vámi nebudu, prostě jste mladší. Teď vezměte tu houbu a laskavě to smažte." Jak si přeje… Vezmu houbu a to L hezky rozmatlám. Kouknu na to, ušklíbnu se, houbu položím a jdu si sednout.
"To nebyl dobrej nápad…" Promluví na mě to-něco-sedící-vedle-mě.
"Tvoje věc to není, ne?" Ušklíbnu se.
"NE, ale varoval jsem tě." Pokrčí rameny.
