Díl 13.
Tom:
"Aby ses nezbláznil! Co k jídlu si můžu vzít?"
"Co chceš, a vezmi si i něco k obědu nebo peníze. A upozorňuju, že v nejbližším okolí školy kredity neberou."
"Awww…" Zakňučí a z ledničky vytáhne jahodovej jogurt.
Kouknu na čas…25 minut.
"Pohni si." Zavrčím. Škola začíná za půl hodiny a já chci ještě alespoň chvíli mluvit s Andreasem.
"Tak mi nachystej alespoň rohlík s máslem k tomu obědu…" Zamumlá s lžičkou u pusy… Hmm…má pěkný rty… Takový…vypadaj příjemně měkký… Uh… Zase ty myšlenky…takže… Stop!
Zvednu se, a radši mu jdu nachystat ten rohlík, abychom se do té školy vůbec dostaly…
"Tak jdeme?" Zeptá se.
"Jo." Vrazím mu do ruky ten rohlík v sáčku. Otočím se a jdu se obout… Kouknu na mobil… Necelých 20 minut…
"Hejbni kostrou." Syknu.
"Aby ses nezbláznil…" Protočí oči a obuje se.
"Abys nepřišel k úrazu… Nebo k šoku."
"A jakýmu? Ty bys mi něco udělal?" Ptá se zase jak malý dítě.
"Jo…udělal…" Ušklíbnu se.
"A co?"
"Tohle!" Přitáhnu si ho a rychle ho políbím.
Těm rtům se prostě nedalo odolat…
Kouká na mě s pootevřenou pusou.
Bill:
"Pohni si." Zavrčí, když si otevřu jahodovej jogurt.
"Tak mi nachystej alespoň rohlík s máslem k tomu obědu…" Zamumlám s lžičkou u pusy. Zvedne se a začne mi to opravdu chystat. To jsem nečekal…
Dojím jogurt, kelímek se lžičkou hodím do dřezu. Jsem zvyklej třídit odpad, takže počkám až někdo kelímek umyje a pak to dám do plastů… Ušklíbnu se.
"Tak jdeme?" Zeptám se.
"Jo." Vrazí mi do ruky rohlík v igelitovým sáčku, otočí se a kdeco chodby.
"Hejbni kostrou." Sykne na mě.
"Aby ses nezbláznil…" Protočím oči a obuju se.
"Abys nepřišel k úrazu… Nebo k šoku." Prohlásí tajemně… A já mám chuť provokovat…
"A jakýmu? Ty bys mi něco udělal?"
"Jo…udělal…" Ušklíbne se.
"A co?" To jsem vážně zvědavej, čeho je schopnej…
"Tohle!"
Ani nestihnu zaregistrovat jak, ale nějak jsem se dostal až k němu a…cítím jeho rty na svých. Šokem pootevřu pusu, využije toho a tvrdě mě políbí. Odtáhne se a vítězně se šklebí.
Já jen stojím jak socha, koukám na něj a prsty si přejíždím po, ještě pořád údivem pootevřených, rtech.
"Jdeme?" Zeptá se…jako by nic…
"J-jo…" Zmateně zamrkám a jdu za ním.
Tom:
Vítězně se šklebím. Říkal jsem, že přijde k úrazu nebo šoku.
"Jdeme?" Zeptám se, jako bych ho právě nepolíbil.
"J-jo…" Zamrká a jde za mnou.
Můj úsměv opadne jakmile se na něj podívám… Ty jeho rty…pohledem jsem okamžitě na nich… Sladší jsem ještě nelíbal… Žádná holka neměla rty takový… Mám chuť ho políbit znovu. Ne…nesmím. Bylo to jen abych ho šokoval… Přesvědčuju sám sebe. Ale…bylo to vážně jen pro to? Nebo ne? Asi jsem zešílel, protože už tam v kuchyni ty jeho rty…vypadaly ta dokonale a…stejně i chutnaly…chutnaly dokonale. A předtím to…to, jak mě dráždil… Teď už vážně stop! Je to můj bratr… Bratr k zulíbání! Dobře, teď už vážně stop… Stejně už budeme u školy, takže bych měl najít Andyho.
Teď už jsme opravdu u školy… Bill se mi skoro přilepí na záda. Docela to chápu vzhledem ke včerejšku… Taky to mohl být nějakej idiot tady ze školy, že… Jen mě zaráží, že to udělá i přes to, jak zmateně vypadal po tom, co jsem ho políbil… Ale i já sám jsem z toho trochu…no dobře…hodně zmatenej.
Vcházíme do školy, kde už automaticky zamířím na místo, kde se s Andym vždycky ráno sejdem.
"Čau Andy." Pozdravím kluka, s peroxidem odbarvenými vlasy, opírajícího se o parapet.
"Ahoj Tome. Jak je?"
"Jde to…"
"A to je co… Eh… Teda kdo?" Ukážu na Billa.
"No, tady máš vysvětlení, proč jsem včera nebyl ve škole. To je mí dvojče."
"No…Je ti podobnej… Ale trochu víc zženštilej…"
"Někdo musí být ten jemnější, a já to nejsem." Pokrčím rameny.
"Proč se tě drží jak klíště?" Pozvedne obočí.
"Po včerejšku toho má dost.."
"Co se stalo včera?"
"Nic neobvyklého… Nic zajímavýho…"
"A jak to dopadlo?"
"´Jen´ silným otřesením…"
"To znamená…?"
"Utekl."
"Nemluvte o mě, jako bych tady nebyl…" Zavrčí Bill.
"Promiň Bille. To je Andreas… Řekl bych, že jeden z mála relativně rozumných lidí tady."
Bill:
Občas se na mě ohlídne…cítím jeho pohled, ale sleduju špičky svých bot. Dojedeme k…typické budově školy. Okamžitě se na něj skoro nalepím… Jo, trochu se bojím…po včerejšku… Je tady na mě trochu moc lidí a… Co když to byl někdo z nich? Kašlu na to, že mě před pár minutama líbal… Já se opravdu docela bojím…a vím, že jsem opravdu sexy, takže by mě i za bílého dne někdo určitě rád odtáhl…
Vejdeme do školy. Někam jde, tak jdu za ním… Myslím, že s tím musel počítat. Chvíli budu jako ocásek…a potom… Lidi, milujte mě! A očividně…on mě rád má… Takže se postarám o to, aby mě i on miloval… Došli jsme do nějaké chodby s…hodně okny…a zastavili jsme… U očividně peroxidovýho blonďáka. Sjedu ho pohledem. Hmm…oblečení slušný, očividně ne zrovna levný… Opírá se o parapet.
"Čau Andy." Pozdraví ho Tom.
"Ahoj Tome. Jak je?"
"Jde to…"
"A to je co… Eh… Teda kdo?" Ukáže na mě… Mluví jako bych tady nebyl…
"No, tady máš vysvětlení, proč jsem včera nebyl ve škole. To je mí dvojče."
"No…Je ti podobnej… Ale trochu víc zženštilej…" Zženštilej?
"Někdo musí být ten jemnější, a já to nejsem." Pokrčí Tom rameny. Co?
"Proč se tě drží jak klíště?" Pozvedne ten, co mu říká Andy, obočí. Já jen protočím oči…
"Po včerejšku toho má dost…" Hm, to teda mám.
"Co se stalo včera?" Ach můj Bože… Ať mu to tady nezačne vysvětlovat…
"Nic neobvyklého… Nic zajímavýho…" Jak pro koho…
"A jak to dopadlo?" Awww…
"´Jen´ silným otřesením…" Hm, to teda…
"To znamená…?" ..Nic, vole…
"Utekl."
"Nemluvte o mě, jako bych tady nebyl…" Nevydržím to a zavrčím.
"Promiň Bille. To je Andreas… Řekl bych, že jeden z mála relativně rozumných lidí tady." A na to mám říct co?
"Hm, čau." Podívám se na něj a pak se rozhlídnu okolo… V tu chvíli se zazvoní.
"Jdeme." Kývne na mě Tom.
Žádné komentáře:
Okomentovat