Živelná pohroma II. 16. - KONEC

autor: B-kay

"A co když ti řeknu, že pozdě je?" zašeptal Bill opatrně a snažil se v Tomových očích najít reakci.

"Pak bych si nikdy neodpustil, co všechno jsem ti udělal, a že jsem kvůli své hlouposti přišel o něco, co je jedinou věcí, po které jsem kdy skutečně toužil," vydechl tiše a smírně našpulenou pusou vzhlédl k Billovým uplakaným očím. "Teď bych si jistě zasloužil ještě jednu facku. Dokonce bych snesl klidně i víc za to, že jsem tě málem ztratil," jeho dlaně jemně pohladily Billovu nešťastnou tvář, po které se kutálely drobné slzičky. Nyní to už však nebyly slzy smutku, nebo úzkosti, ale konečně alespoň malinkého plamínku štěstí.

---

"Ach Tome, já… já jsem si tohle tak moc přál. K-když jsem tady byl sám, netoužil jsem po ničem jiném, než být s tebou, ale… také jsem nedokázal pojmout ten fakt, žes mi nevěřil," smutně sklonil tvář při vzpomínce, kolika hodin tady v té posteli proplakal sám. Jak dlouho si přál, aby bylo všechno tak, jako dřív… Každá jeho slza nebyla ničím jiným než důkazem bezedné lásky, kterou cítil ke svému bratrovi.

Nikdy by nevěřil, že by se dokázal takhle zamilovat. Jejich láska nebyla tak povrchní a vratká, jako v mnohých filmech, nebo těch hloupých telenovelách. Nebyla ani tak obyčejná, jako láska kluka a holky. Byla to láska bratra s bratrem. Dvojčat, které spolu prožila celý život…18 let spolu bydleli, obcházeli se, hádali, mluvili spolu jako dva bráškové a stačilo několik dní, aby se do sebe bezhlavě pobláznili a náhle bylo všechno jinak. Jejich klidný život se stal poután něčím daleko křehčím, než byla jenom bratrská láska.

Každý polibek, dotek, nebo pohlazení, vnímali úplně jinak, než obyčejný polibek od bratra, rodinné pohlazení, nebo jemný dotek sourozence. Každé jejich milování, bylo daleko krásnější, než to předchozí, protože se více a více poznávali a jejich láska a touha po tom druhém jen vzrostla. A stačil jenom malý nepatrný bod, který jim tohle všechno málem vzal. Všechno mohlo být už dávno ztracené…

"Takže to znamená, že je pozdě?" Tomova slova už nepůsobila tak klidným dojmem. Hlas se mu chvěl a vyslovená slova se mírně třásla, než došla k Billovým uším. Ten však k bratrovi zvedl pohled plný bezedné vášně a lásky a zoufale zakroutil hlavou.

"Já bez tebe nejsem nic, Tome… dokázal bych ti odpustit úplně cokoliv," naléhavě se zvedl a náruživými polibky se přilepil k bratrovým rtům, které bez rozmýšlení začaly spolupracovat.

Bill z Toma rozechvělýma rukama stahoval promočené oblečení, a když se pod ním konečně zmítalo Tomovo nahé tělo, nemohl uvěřit svému štěstí. Znovu jej cítil. Znovu jej mohl líbat a cítit jeho polibky. Byl u něj a nic víc si přeci nepřál. Po ničem jiném netoužil… jenom po něm…

Naléhavě ze sebe strhnul Tomovo triko a dovolil Tomovým hladovým pohledem přejíždět své horké tělo. Zoufale se líbali a jejich mazlení bylo přímo nekonečné, než se Bill odevzdaně položil na záda a mírně od sebe oddálil nohy, aby se mohl mezi ně vtěsnat Tom svým tělem. Jeho rty bloudily po každém kousíčku Billovy kůže a slzy štěstí se vsakovaly do rozpálené kůže na jeho břiše. Tak moc jej chtěl. Chtěl, aby je tohle milování znovu spojilo…

Pokojem se neslo jenom tiché oddechování, pocházející z Oliverovy postýlky a jejich tiché a tlumené vzdechy, jak Tom opatrně pronikal do Billova těla. Ten mu vycházel tím svým vstříc a vášnivě jej kousal do ramen a do konečků prstů, které bral mezi své rty a spěšně po nich přejížděl jazykem a vzápětí je zase naléhavě sál. Po chvilce to už nevydržel a sám se na Toma převalil, aby mohl jeho opatrné tempo zrychlit.

"Víc… víc," šeptal tiše a sám se horlivě pohyboval nad Tomovým vzrušením. Cítit jej v sobě bylo pro něj to nejkrásnější, co kdy mohl zažít. Tom by zase nedokázal popsat tu slast, kdy se konečně ocitnul v Billově těle. V tu chvíli si byli nejblíž, jak jen šlo a ani jeden nevypadal, že by nad tím přemýšlel.

Tom naléhavě vzdychal do Billových rtů, ale stejně se ještě snažil zůstat v klidu a nepodlehnout vášni, která jej uvnitř přímo sžírala. Jeho pánev zoufale přirážela k Billově zadečku, ale ten jenom smyslně sténal a své výkřiky tlumil v Tomových ústech. I když byl právě skoro na vrcholu blaha, ještě pořád myslel na to malé miminko, které leželo jenom kousínek od nich a spokojeně spinkalo s dudlíkem v pusince.

"Lásko… Tomi… prosím," šeptal Bill zničeně a nevěděl, jak jinak má dát Tomovi najevo, že je připravený na skutečné milování. Chtěl jej cítit pořádně… chtěl, aby Tom v jeho těle zanechal všechnu to zlost a odpor vůči Danielovi. Chtěl, aby zapomněl na všechno to zlé, co je málem rozdělilo. A Tom to z jeho slastí přivřených očí také poznal. Znovu si jej přetočil pod sebe a ještě naposled jej ukonejšil hladovým polibkem. Poté se stihl ještě dlouze zahledět do jeho očí, než přirazil nejvíce, jak jen to šlo. Bill náhle zalapal po dechu, ústa i oči doširoka rozevřené…

Tvrdě se milovali, měli chuť zoufale křičet, ale to si dovolit nemohli. Šíleli po sobě a jejich vzájemné tření mezi těly bylo toho důkazem. Pořád si však hleděli do očí…

Viděli všechny ty vzpomínky. Jejich první narozeniny, první školní den… učení jízdy na kole. Tichý pláč, vřelé úsměvy, nebo naléhavá objetí. Před očima jim proběhl celý společný život a oni dva věděli, že jsou si prostě souzeni. Takhle to prostě mělo být!, a když je zakázanou láskou milovat natolik, jako oni milovali jeden druhého, tak pak se nebáli zhřešit!

"M-miluju tě," vydechl Tom z posledních sil, jak jemně pohupoval Billovým vzrušením a poté se mu sevřel všechny útroby a on přistál přímo na třesoucím se Billovi, který se udělal ve stejnou chvilku, jako on.

"Já tebe taky," naléhavě jej objal rukama i nohama kolem boků a tiše se k němu přitulil…

Daniel se od té doby neukázal a tak se i Andy začal konečně sbírat z rozchodu, který jej hluboce poznamenal. Stejně však věděl, že ti dva k sobě prostě patří a v hloubi duše nevěřil, že by Bill dokázal podvést. Teď byli znovu všichni u řeky, akorát místo Daniela tam byla Pohroma která si vesele hrála s Andym na dece, zatímco Bill s Tomem vzali mimčo na chvilku do vody. Bill jej starostlivě držel v náručí a jemně se na něj usmíval, zatímco do něj Tom hravě šplouchal.

"Víš, že ti to s ním sluší?" zašeptal a konečně připlaval více ke břehu, aby mohl Billa hravě políbit. Bill se na něj vesele usmál a poté odnesl Olivera k Andymu, který jej hned zabalil do malého župánku a mile sledoval, jak se to malé prtě batolí po dece.

Tom si zatím Billa odnesl do vody a pevně si jej držel kolem boků, aby se mu Bill náhodou nevysmýkl.

"Bille?" zeptal se mezi motýlími polibky, kterými mu Bill líbal celé tváře.

"Hmm?" klidně pokračoval ve své činnosti a ještě více se k Tomovi přitulil.

"T-ty bys nechtěl mít dítě?" zeptal se náhle, čím Billa šokoval.

"T-ty bys chtěl miminko?" zeptal se a v jeho hlasu zazněl podtón nadšení.

"No, ne teď, ale časem třeba jo. Chci, abys byl šťastnej," jemně jej políbil a pevně jej sevřel ve svém náručí.

"Ale to já už jsem. A nepotřebuju ani to miminko. Oliver mi stačí a jelikož je Kamile úspěšná, budou zřejmě jezdit častěji. Já ke štěstí potřebuji jenom tebe," jemně se otřel nosem o ten jeho a rozechvěle jej políbil. Tom se ani nestihl do polibku nějak vložit a Billovy rty už se odtáhly a zoufale se třásly.

"Ty se nikdy nezměníš," zasmál se a plaval s ním ke břehu. "A právě to na tobě miluju," sklonil se k jeho posmutnělé tváři a dlouze jej políbil…

KONEC :)

autor: B-kay

...Praha...

=DDD To mi neuvěříte =DDD

- perex -

---

Jako každej rok se tadyy jezdí do Prahy na muzikál... A letos to teda byla síla =D Ne, nemyslím ten muzikál - myslím tu cestu na Karlín...

Jel s náma jinej řidič než noormálně a v Praze se totálně nevyznal, jel podle navigace a ještěě nějak divně =D

To jsme tak tím autobusem měli jet ke Karlínskýmu divadlu... a on jel tak nějak... přes Staromák =DDD Ne, nedělám si prdel =DDD Upřímně to bylo o nervy a na zabití a o úraz a o nehodu... Ale zvládli jsme to =D

No ale řekněte... Už jste někdy byli autobusem na staromáku? =DDD Já už jo =DDD

Živelná pohroma II. 15.

autor: B-kay

Bill nevěřícně sledoval Tomovu tvář a snažil se v jeho slovech najít alespoň malou známku toho, že to nebylo myšleno vážně.

"T-to bys dokázal udělat?! Po tom všem?!" pípl bezmocně a zničeně svěsil tvář mezi ramena. Už ani neměl sílu dýl plakat. Oči jej pálily jako v ohni a on sám už nedokázal dýl snášet tu bolest. Jeho utrpení se však ještě znásobilo, když Tom rozhodně kývl... I když by dal nejraději celý svůj život za jediný Billův polibek, pořád v něm dřímaly pochybnosti. Věděl, že dělá chybu... věděl, že mu má věřit, přesto to nedokázal. Možná se vám to zdá hloupé, dokonce on sám si přišel jako pořádnej idiot, přesto však nedokázal vymazat ten den, kdy je našel společně v kuchyni...

---

"Bille, j-já o tom přemýšlel... opravdu jsem se snažil, ale... nejde to. Takhle to dál nejde, Čím déle tady zůstanu, tím více se budeme trápit a to já nechci," řekl tiše a snažil se rozhodným výrazem tváře zahnat všechny ty palčivé slzy, které chtěly ven, aby mohly Billovi prozradit tajemství Tomovy bolesti.

"Jak to můžeš říct?! Copak nerozumíš, že bez tebe žít nedokážu?! Bože, Tome! Já tě miluju! Kdyby šel vrátit čas, všechno bych ti hned řekl a nečekal bych. Je to hlavně moje chyba, ale ty mi přeci nemůžeš říct, že si raději uvěřil jemu, než mně," jeho zoufalý nářek se pomalounku měnil v zoufalý křik, který se mísil s hořkým zklamáním v podobě pláče. Z posledních sil se postavil na nohy a vrávoravými kroky došel k Tomovi, jehož tělo se zatím bezmocně sesunulo k zemi. Dlaněma si objímal kolena a tvář měl poraženě svěšenou. Bill se po čtyřech jako pejsek připlazil až k Tomovi, který se na něj konečně zahleděl, avšak bolest a utrpení čnělo z jeho očí pořád. Billovo tělo se nepatrně třáslo zimou z promoklého oblečení, to však nebylo důležité.

Klečeli naproti sobě. Zoufalými pohledy mapovali tvář toho druhého a modlili se, aby to už všechno skončilo. Aby dokázali zapomenout a znovu začít žít... společně...

"Nikdy bych neřekl, že to bude takhle bolet," špitl tiše Tom a krev v něm jen vřela při vzpomínce na Daniela, který je na sebe teď jistě pyšný, že zničil životy třech lidí.

"Já taky ne... k-když jsem s tebou nasedal do toho auta, čekal jsem jenom nadávky a domlouvání," Bill si zmoženě povzdechl, jak se mu v mysli vynořila vzpomínka na cestu k jejich osudné chatě. Jemným pohybem si setřel slzy, které mu ulpěly pod očima a zničeně se pousmál. "Pamatuju si, jak jsem tehdy v tom lese slítnul do bláta a ty ses mi pak hezky smál," na chvilku jeho srdce zahřálo teplo krásné vzpomínky, hned se však vrátila bezmoc a strach.

"Vypadal si jako nějakej čuník," pousmál se trpce Tom a podíval si Billovi hluboko do očí. "Úplně přesně si pamatuji chvíli, jak jsme běhali kolem té chaty a pak jsem tě políbil... a pak? Pak už bylo náhle všechno jiné," povzdechl si a smutně nahlédl do Oliverovy ohrádky, kde na ně to malé mimčo nechápavě koukalo s očima doširoka rozevřenýma a pusinkou mírně zapatlanou dětskýma slinama. Samozřejmě s beruškou v náručí.

"Neměl jsem tě tam brát. Nic z tohohle by se nestalo," prohodil Tom zničeně a malinko se roztřásl z mokré mikiny.

"Ale ani tohle," doplnil jej Bill vážně a s neklidně našpulenou pusou se k němu přiblížil. "Nebo chceš i na tohle zapomenout? V tom autě jsme si tehdy něco slíbili, Tome. A tys mi slíbil, že budeš u mě kdykoliv tě budu potřebovat. Že spolu zůstanem, i kdyby se dělo cokoliv. A nějakej hlupák si o mně navymýšlí a ty mu hned uvěříš. Kdybys mě miloval skutečně, tak bys věřil mně. Zřejmě jsem se však ve tvých citech spletl. Slepě jsem v tebe věřil a miloval jsem tě, ať už se dělo cokoliv. Ale teď je to jedno. Chtěl jsi konec, dokonce chceš odejít, tak jakej smysl má zůstávat? Půjdu také. Někam daleko od tebe, i když pochybuju, že to pomůže, protože já tě opustit nechci, ty mě zřejmě jo," naposled se dlouze zahleděl do jeho očí, poté vyndal z ohrádky Olivera a pomalu s nim mířil do pokoje. Snažil se působit klidně a co nanejvýš pokojně. Chtěl, aby Tom viděl, že on to zvládne! Jenomže jen co se za ním dveře zavřely, jeho oči se znovu naplnily drobnýma slzama a on propukl v tichý pláč…

Toma jakoby polili ledovou vodou. Konečně mu začalo docházet, co všechno způsobil svou neústupnou žárlivostí a popleteností. Když uslyšel Billa mluvit o odchodu někam daleko, zastavilo se mu srdce… On by odešel tak nejdál k Andymu, víc by se neodvážil. I přes své silné řeči, kterými chtěl jenom více ublížit, věděl, že by bez něj nevydržel jedinou hodinu. Přišel by si tak sám…

Zklamaně si napravil mokrou mikinu a nerozhodným krokem vykročil ke schodům, kde ještě před chviličkou zmizel jeho bráška. Možná že to takhle dopadnout mělo…

Vztah mezi dvojčaty přeci nemůže vydržet dlouho, takže by se měl těšit i za tu chviličku, kterou mohl Billa milovat. Jejich lásku by dokázaly narušit jenom zákony, které by byly rázně proti.. Jenomže Tom se zákony nikdy neřídil, ba naopak! S radostí je pořád porušoval. A Daniel přeci působil jako jejich zákon… Jako něco, co by jim jejich lásku chtělo vzít a zničit. Něco, co by nejraději zničilo oba. A on mu to málem dovolil!! Opravdu měl tolik odvahy, aby dokázal skončit to, co jej jako jediné dokázalo udělat šťastným?! A to jenom za cenu nějakýho hloupýho rozmaru kluka, který žárlil?! Až teď mu došlo, jakej byl kretén. Rychlými kroky vyběhl schody nahoru a zastavil před jejich pokojem.

Nikdy by to nedokázal!! Prostě by si Billa nedokázal vymazat ze své hlavy, a ještě těžší by to bylo u srdce, které tlouklo jenom pro něj. Nechápal se… nemohl uvěřit tomu, jak dlouho dokázal být zaslepen Danielovou lží. Nevěřil mu… nevěřil bytosti, která mu dokázala ukázat smysl života. Pochyboval o jeho lásce a důvěře… Snad ještě není úplně pozdě…

Ještě jednou se zhluboka nadechl a opatrně dveře pootevřel. Na posteli uviděl svou lásku s miminkem na klíně, jak se na něj různě cenil a šimral jej a Oliver se smál jako nějakej blázínek. Tlapkal ručkama a natahoval po Billovi drobné prstíky, zatímco on mu vždy se smíchem unikl a tváří se odsunul.

"Ty si můj malý brouček," šeptl Bill s jemným úsměvem a láskyplně jej k sobě přivinul."Ty jsi moje jediné štěstíčko, víš to?" zašeptal mu do vlásků a zničeně pohlédl na druhou půlku postele. Chyběl mu. Tak moc mu chyběl. Z myšlenek jej probralo Oliho nadšené zavýsknutí, když se ve dveřích zjevila ještě jedna sklíčená osůbka. Bill se nejdříve poplašeně ohlídl po Oliverovi, ten však vesele výskal a natahoval ručky po Tomovi, který Billovi málem vyrazil dech. Nikdy by neřekl, že by za ním přišel. S pusou, mírně pootevřenou sledoval Toma, který si vedle něj sedl, v jeho očích se však znovu skvěla ta neskutečná láska a radost, a po bolesti, nebo chladu už nezůstalo ani stopy…

Opatrně si vzal od brášku Olivera, který se k němu nemotorně přivinul.

"M-měl by sis to převlíknout, jinak nastydneš," pípl Bill nevinně a opatrně natáhnul ruku po Tomově mokré mikině. Tom se však náhle postavil a s jemným pohupováním popošel až k Oliverově postýlce, kam opatrně miminko položil a pečlivě jej přikryl drobnou dečkou. Poté se opatrně obrátil na Billa, který byl suchý a ležel na posteli jenom v Tomově oblíbeném triku, které mu sahalo snad po kolena.. Spával v něm skoro pořád, a proto si až teď, když se na něj Tom dlouze zahleděl, uvědomil, že to zřejmě už neměl dělat.

"K-když chceš, tak se převlíknu," řekl rychle a pohotově vstal.

"Ne, Bille, počkej," Tom jej jediným pohybem zastavil a opatrně jej chytil za loket. Bill se v jeho očích mohl znovu utápět, dokonce se jej nesměle dotýkal. "Klidně si to tričko nech, seš v něm nádhernej," zašeptal Tom měkce a v očích se mu znovu zaleskly slzy. Byla mu zima, jeho tělo bylo kompletně smáčené a oblečení jej nepříjemně studilo, přesto jej však něco hřálo u srdce. Byl to Bill. Zoufale jej objal kolem krku a naléhavě se k němu přitiskl celým svým tělem.

"Miluju tě lásko… prosím, věř mi," šeptal mu do ucha, zatímco mu jemně kousal ušní lalůček a líbal kůži na krku. Tom tiše vydechl a omámeně přivřel oči. Jak dlouho o tomhle snil?! Kvůli jeho hlouposti však málem přišel o všechno, co ještě mělo cenu.

"Věřím ti, Bille. Strašně mě to všechno mrzí. Omlouvám se ti… J-já tě moc miluju a je mi to všechno líto. Řekni, že ještě není pozdě," se zoufalým výrazem se mu dlouze zadíval do očí, ve kterých se snažil vyčíst odpověď. Jenomže ta byla překvapivě jiná, než čekal…

autor: B-kay

Jen dětská láska? 2/2

autor: B-kay

Už znova. Už znova se bezdůvodně pohádali. Skoro vůbec spolu nemluvili a i to malinko chvil, co byli spolu se prohádali. Jakoby se jeden druhýmu vyhýbali. A taky že to tak i dělali. Tom mněl velikej strach, že by to Bill třeba mohl zjistit. Zjistit, že už jej dávno nebere jenom jako bratra ale moc rád by jej chtěl brát jako osobu, kterou nadevše miluje. A že on Billa miloval.

---

Jenomže se moc bál, jak by na to bratr reagoval. Kdyby jen věděl, že Bill uvažuje úplně stejně, jenom má taky takovej strach. I když teď spolu moc nemluvili, stejně jej mněl pořád rád. Jenomže z Tomovy strany si už tím nebyl tolik jistej. Už tak dlouho od něj neslyšel, že jej má rád, nebo že mu na něm záleží…

Už zase… už zase šel spát sám a smutnej a přitom věděl, že bratr je jen kousek od něj ve vedlejším pokoji. Už tolikrát chtěl jít za ním a třebas se mu i omluvit, no nedokázal to. Bál se Billova odmítnutí. Moc mu ublížil. Tolikrát na něj dokonce bezdůvodně křičel jenom proto, aby zapudil to touho políbit jej na ty sametové rty přímo volající po polibku. Ale dneska to už fakt přehnal. Bill vlastně za nic nemohl. Vždyť on vůbec nemohl za to, že Tomovy upadla kytara při zkoušce, no i tak to schytal jenom on. Mněl v očích slzy při pomyšlení na to, jak se teďka musí Bill trápit. A že nebyl daleko od pravdy.

Bill seděl schoulenej ve skříni stejně jako se kdysi ukrýval při schovce před Tomem. I teď se chtěl ukrýt. Chtěl se ukrýt před tím, co cítil, jenomže, jedna skříň mu v tom asi moc nepomůže. Nechápal, jak se to mezi nima mohlo takhle změnit. Co mu udělal, že je na něj takhle zlej? Copak už jej nemá rád? Tolikrát mu to přeci šeptal do ouška, když spolu jako malí usínali a ted? Ted od něj slyší jenom urážky, nadávky a výčitky. Tak moc by chtěl vrátit čas. Kdyby to jen šlo. Smutně si setřel slzu, která mu stékala po rtech a trošku hlasitěji vzlykl. Opřel hlavu a zeď skříně a přemejšlel. Co má udělat, aby to bylo mezi nima zase takový jako dřív? No nic jej nenapadalo. Bill ho tak moc miluje a on je na něj takovej. To si přeci nezaslouží.

"Bille?", otevřeli se najednou dveře Billova pokoje a dnu vstoupil Tom. Přišel se mu za všechno omluvit, a konečně uznat pravdu i před Billem. Chtěl mu říct, proč byl na něj poslední dobou takový. Už to chtěl skončit. Už nechtěl mít před bratrem tajemství. Bill se ale nechtěl nechat prozradit a dál potichounku seděl ve skříni a čekal, až bratr odejde. "Bille, musím s tebou mluvit", šeptl a rozhlížel se po pokoji.

Byl cítit tu sladkou vůni bratrova parfému. Bill by tam klidně vydržel i dýl, no jaksi se mu pošmykli nohy, když hledal tu správnou polohu a už a zase jako tenkrát před 13 lety ležel najednou u Tomových nohou.

"Bille", šeptl Tom a sesunul se k zemi k němu. Zahleděl se mu do těch krásně zmatenejch očí, pod kterými se rýsovaly stopy rozteklých linek. "Tys brečel?", zeptal se jemně a setřel mu opatrně prstem jednu šmouhu z obličeje. "I kdyby je to jen a jen moje věc", odsekl mu Bill, kterej si pořádně udeřil už dost známou ruku. Tom si přesně pamatoval, co se stalo tehdy, a tak to udělal i teď. Vzal Billovu ručku a jemně ji pofoukal. Nemohlo mu uniknout Billovo zachvění. Že by v tom nebyl sám? "Tome, prosím tě odejdi", šeptal Bill už na pokraji svých sil. Nevěděl, jak dlouho ještě odolá Tomovým dotekům a vlastně i přítomnosti.

"Nemůžu odejít Bille…hrozně mně to mrzí, ani nevíš jak, já", začal šeptem, no Bill jej ihned přerušil. Prudce vstal a nevěřícně hleděl na Toma. "Tak tebe to mrzí? A mě co? Co já Tome? Já to tady trpěl už tak dlouho a…", křičel po něm Bill, no najednou přestal, protože se jeho křik změnil v tlumený výkřik, a to když jej Tom nečekaně popadnul kolem krku a horlivě políbil. Už nedokázal čekat. Prudce pronikal mezi bratrovy rty jazykem a nechtěl ani uvěřit tomu, co právě dělá. Bál se dokonce otevřít oči. Bill ničemu nechápal. Byl to pro něj dost velikej šok. Ale nedokázal to utnout. A proč by taky viď? Snil o tom už tak dlouho, a teď se mu to splnilo. Začal Tomovy polibky opětovat. Líbali se intenzivně a ani jeden z nich nemyslel na budoucnost. Žili jen přítomností…A minulost? Ta pro ně není důležitá…

Billovy boty?!

Tk tomuhle se ani nechce věřit =D Tak jsem tak prolízala portál "pro ženy" - módní trendy a narazila jsem na článek... jmenoval se myslím "Boty slvných mužů? Co je už moc?" No anarazila jsem tam na tohle! Pamatujete Billovy helloweenské boty?!

Živelná pohroma II. 14.

autor: B-kay

"To nemyslíš vážně," ztichlou místností se ozvalo nechápavé zabručení, pocházející ze rtů plavovlasého chlapce. "J-já bych nikdy nevěřil, že to dokážeš," promluvil malinko smutněji a unaveně dopadnul k zemi vedle svého kamaráda, který se topil v slzách.

---

Andy snad ještě nikdy neviděl Toma v takovýmhle stavu. Vlastně to bylo úplně poprvé, co měl tu čest spatřit jeho slzy. "Ale když ti to má pomoct a víš, žes udělal správně, tak tě budu ve tvém rozhodnutí podporovat, to přeci víš," pokusil se o nesmělý úsměv, který však Tom vůbec nevnímal. Zničeně hleděl před sebe, a zarytě mlčel, zatímco jeho tváře kropily naléhavé slzy. Nedokázal se přesto přenést. Bylo to daleko těžší, než si myslel.

"Chybí mi," pípl a měkkým pohledem projel Andyho pokoj.

"Já vím, brácho, ale ty to zvládneš, hmm? Já to musel také zvládnout," poplácal jej smířlivě po ramenou a odpil si doušek ze své limonády. Tomova sklenka však byla pořád plná. Nedokázal se přimět ani jíst ani pít. A kdyby nemusel, nežil by. Stejně měl jeho život smysl jenom do té doby, co byli s Billem spolu. S Billem, jako by z jeho života odešla všechna radost a naděje. Je to jenom několik hodin, co to s Billem oficiálně ukončil, ale život se mu začal rázem kácet. Nedokázal v domě zůstat dýl a dívat se na Billovy slzy a usedavý pláč. I to malé miminko jistě cítilo, že něco není v pořádku. Vlastně nebylo v pořádku vůbec nic, a zřejmě ani nebude…

"A jak to vzal Bill?" Andyho dlaně jemně pohladily Pohromu po chlupaté hlavičce a jeho pohled se opět vryl do bolesti, ukryté hluboko v Tomových očích.

"Jak? Celou noc brečel, nedokázal jsem se na něj dívat. Ustlal jsem si v obýváku, ale stejně jsem ani oka nezamhouřil. Nešlo to," vzlykl a otráveně hodil po malém pejskovi míč, který si to však vyložil špatně a pochopil to jako návrh na hru. "Pohromo, ne," snažil se ji od sebe odsunout, ale při pohledu do těch sladkých hnědých očí se mu zarazil dech. Přesně takhle se na něj Bill díval, když něco provedl, nebo se něčeho bál. Přesně tímhle pohledem si jej získal. Za všechno můžou jeho nádherné oči!

"Tome, kdybys chtěl, tak se můžeš na pár dní nastěhovat sem. Nebo taky Bill. Možná by vám pomohlo, kdybyste byli chvíli odděleně. Mně taky pomáhá, když jej nevidím," šeptl a snažil se působit vyrovnaně a vlastně kompletně smířen se situací, ale Tom přesně věděl, že je na dně. Možná by to pomohlo, ale myšlenka na to, že by měl nadobro opustit Billa, jej přímo děsila. A nesměl být také sobecký, mají přeci u sebe Olivera a Bill by to sám nezvládl. "Děkuju, ale to nejde. Máme to mimino a... nechci, aby tam zůstal sám. Cítím, že strašně trpí a kdybych od něj odešel, nebo on ode mě, bylo by to ještě horší," konečně vzal do dlaní skleničku, na kterou se však jenom prázdným pohledem zadíval a pak ji znovu položil zpátky. "My jsme vlastně ještě nikdy necítili potřebu opustit toho druhého. S tímhle jsem ale nepočítal," povzdechl si a nedokázal více odolávat pejskovým očím.

"Já také ne. Sliboval mi hory doly. Ale byla hloupost začínat si s klukem Tome! Aspoň tedy s ním. Kluci se mi vždy hnusili, ale on… on byl jinej. Já to ale překousnu, jsem silnej, ale hlavně to nebylo moje dvojče," nesměle vzhlédl k Tomově tváři, která se už znovu topila v neutichajícím pláči.

"Co mám dělat?! Jsem snad ubohej, když mám strach a strašně žárlím jenom při pomyšlení na to, že by slova toho idiota mohli být pravdou?" sykl skrze pevně semknuté rty a to slovo "idiot" doslova zasyčel. Andy se na něj však smutně usmál.

"Tome, já už jsem Billovi odpustil a pomalu mu začínám věřit. Na tvém místě bych se pokusil o totéž a pokusil se ještě zachránit, co se dá. Dokud není pozdě, hmm?" mírně do něj drcnul a násilím mu vecpal do dlaní skleničku, kterou musel Tom násilím vypít, jinak by mu ji Andy nalil přímo do krku.

"Jenomže podle mě už je pozdě... Udělal jsem chybu, ztratil jsem ho," vydechl a sklesle se zadíval na kufr stojící opodál, který zřejmě ještě patřil Danielovi…

Bill se šel s malým projít k řece, protože si naivně myslel, že by mu změna prostředí snad mohla pomoct. Stejně se však zakotvil na nejbližší lavičce a tam se zoufalým pohledem pozoroval čistou vodní hladinu, která odrážela nehezkou spleť hustých mraků, které neznačily nic hezkého. Snažil se neplakat, už jenom kvůli Oliverovi, který se na něj smál a vesele po něm natahoval packy. Vypadal tak roztomile. Bill si na něj během těch několika dnů pořádně zvykl a už prostě nezačínal rána ničím jiným, než letmým pohledem do malé postýlky. Byl vlastně jedinou spojkou, mezi ním a Tomem. Jinak by spolu nemluvili vůbec. Bill nechtěl ani pomyslet na to, co přijde, až to miminko odjede a oni zůstanou doma s mamkou.. Nevěděl, zdali se dokáže udržet a neplakat před ní, protože bylo daleko jednodušší hrát spokojený výraz u telefonu, než ve skutečnosti.

Z přemýšlení jej vytrhlo až jemné zatahání za vlasy a následně Oliverův sladký pohled. Bill se na něj pokusil usmát a starostlivě napravil modrou čepičku, která mu zakrývala jemné vlásky. Opatrně jej vyndal z kočárku a položil si jej na klín. Zamyšleně pohlédl k vodní hladině a jemně nasál vůni miminka. Jeho oči se však vzápětí zalily slzami, které sice nesnášel, pálily jej celé oči, ale nedokázal s nima bojovat. Tak moc by chtěl mít miminko. Krásné malé mimčo, které by bylo jenom jeho a Tomovo. Ale pochyboval, že by s ním Tom ještě dokázal sdílet jeden pokoj a ne to ještě péči o jejich dítě. Tahle představa byla pouhým snem, který se zřejmě realitou nestane… Oliver v jeho náručí překvapeně zavýskl, když mu na nosíku přistála první kapka deště. Bill se raději uznale rozhodl vrátit se zpátky, protože obloha získávala spíše černý odstín. Jenomže dešti stejně neunikl, a proto když konečně stanul před jejich domem, nebyla na ně suchá jediná nitka. Malý Oliver byl pořádně zababušen do teplé deky, kterou kolem něj Bill omotal, tudíž neměl žádnou šanci nějak vážně promoknout. Se slzami v očích rychle vyběhl nahoru pro čisté Oliverovo oblečení, nevšímaje si detailů, že on sám byl totálně promočený, třásl se zimou a mokré oblečení jej dokonce nepříjemně studilo a způsobovalo mu husí kůži.

"Ták tady máš," pokusil se o milý úsměv, když převlečenému Oliverovi skládal několik hraček do ohrádky, aby jej alespoň na chvilku zabavil, zatímco se půjde převlíknout. Stačil však vyjít jenom několik schodů, a už se dveře podruhé otevřely, teď v nich však stál Tom, který působil dojmem zmoklého štěněte a nevypadal o moc líp, než Bill samotný. Tváře mokré jak deštěm, tak slzami, oči opuchlé a tvář beze známky radosti.

Jejich pohledy se rázem protly a vůbec si neuvědomili, že na sebe hledí už hezkou chvilku. Tom přímo hltal pohledem Billovo třesoucí se tělo, které působilo ještě štíhlejším dojmem, díky mokrému oblečení, které jeho dokonalou štíhlost ještě zdůraznilo... Tak moc jej miloval. Bill na tom nebyl o moc líp. Se zatajeným dechem sledoval Tomův divoce pulzující hrudník a nedokázal věřit faktu, že se jej už nikdy nebude moci dotýkat, líbat jej, milovat se s ním...

Chtěl se k Tomovi rozběhnout a políbit jej, avšak Tom zazdil jeho naději a malinkou známkou radosti jediným pohledem.

"Asi by bylo lepší, kdybych na nějaký čas, až se mamka vrátí, odešel…"

autor: B-kay

Živelná pohroma II. 13.

autor: B-kay

Bezmocnými kroky tiše šlapal nahoru s jistotou, že je mezi nimi konec!

Zničeně si k sobě tulil zmatený miminko, které si lehce vonělo k jeho vláskům a sem tam jej za ně jemně zatahalo. V pusince žmoulal modrý dudlík a očka se mu lehce třepotala. Bill věděl, že by netrvalo dlouho a usnul by mu v náručí. Tom na něj zespoda zničeně hleděl a po tvářích mu stékaly třpytivé slzy. Ztratil jej… tím si byl už více než jist… I když mu chtěl všechno odpustit… i když jej miloval tak zoufale… nedokázal to. Nedokázal v sobě zapřít ten fakt, že jej líbaly Danielovy rty… Že se jej možná Daniel také dotýkal…Vidina Billa uprostřed divokého muchlování s Danielem jej uvnitř málem rozdrtila. Chtěl mu věřit. Tak strašně moc chtěl uvěřit jeho tichým slůvkům, kterýma se mu omlouval a prosil, aby mu věřil. Ale byl až příliš veliký slaboch, aby dokázal odpustit. Nevěra strašlivě bolí a on až teď zjistil, co to slovo "strašlivě" znamená…

---

Bill vešel tiše do pokoje, kde rozsvítil a Olivera opatrně položil na postel. Se slzami na krajíčku jej pečlivě navlíkl do jeho pyžámka, vzal jeho oblíbenou hračku a láskyplně jej položil do jeho malé postýlky. Ještě chvilku se díval, jak se jeho očka pomalu zavírají a on se klidně ubírá do říše snů...

Kdyby se tak Bill mohl vzbudit a říct si, že to byla jenom ošklivá noční můra! Jenom sen, který by už nikdy nechtěl zažít... Jenomže věděl, že je to stejně nemožné, jako čekat nějakou sněhovou vichřici uprostřed pouště. Úplně zbytečné… Prostě o Toma přišel…

Při pomyšlení na to, že už nic nebude tak, jako dřív, se mu po tvářích začaly kutálet hořké slzy, které nešly zastavit. V závalu zoufalého pláče se svezl k zemi, kde se stočil do klubíčka a zdrcenou tvář se snažil ukrýt v dlaních. Nevěděl, čím si to zasloužil… Co tak strašlivého udělal, že musel přijít o to nejkrásnější, co měl?! Nic… až příliš jej miloval… to bylo možná jedinou chybou, které se dopustil. Nedokázal si představit, že by se nevzbouzel v Tomově objetí… že by si najednou musel znovu přivyknout na ten život, kterým žili předtím… Každý měl svůj život, své starosti a své životy dokázali proplést jenom bratrskými radostmi a strastmi. Nic takového, jako je láska nebo vášeň mezi nimi tehdy nebylo. Něco jako touha k jejich vztahu prostě nepatřilo. Líbání, doteky, mazlení, sex… to všechno se jim nečekaně otevřelo, a když se tomu oba dva odevzdali, znovu se to začalo pomalounku ztrácet…

Bill si třesoucí se dlaní setřel jemné slzy a poté se převlíkl do proužkovaného trika a černých boxerek na spaní. Uplakaným pohledem probodl manželskou postel, ve které se nejednou milovali, a snad poprvé do ní uléhal sám. Sám, bez vědomí, že za ním Tom přijde a přitulí si jej… Věděl, že jej nemusí čekat, protože Tom stejně nepřijde.

Zdrceně přivřel své nádherné oči a snažil se usnout. Jenomže jakmile je zavřel, viděl jenom Toma… Slyšel jeho roztomilý hlas, cítil jeho doteky a teplo jeho těla. Dokonce si uměl bez problémů vybavit jeho nádhernou vůni. Už teď si byl více než jistej, že bez něj nedokáže žít. A kvůli Danielovi se jej také nemínil vzdát!

Prudce se posadil, setřel si zbytky slz, které mu ještě ulpěly na tváři a v jeho srdci svitl ještě poslední plamínek naděje. Se smutným pohledem vzhlédl ke dveřím v naději, že by snad přišel. Jeho naděje však byla marná. Zklamaně našpulil rty a neobratně z postele zase vylezl. Jeho tělo se chvělo zimou, ale tu v téhle chvíli nevnímal. Když konečně došel ke dveřím kuchyně, všiml si, že jsou pootevřené, avšak uvnitř byla tma. Zvědavě nakoukl dovnitř, avšak když uviděl Toma, jak zničeně seděl u okna a s bolestí ve tváři hleděl na ulici, smutně sklonil tvář.

"Ch-chci si s tebou jenom promluvit," pípl tiše, čímž vytrhl Toma z přemýšlení a lehkými kroky popošel k židličce, která byla přesně naproti Tomovi. Jeho zničený pohled se ihned vpil do Tomových očí, které se snad poprvé neusmívaly, ani v nich nehrály ty nádherné plamínky štěstí. Dokonce v nich neviděl ani lásku, kterou plály ještě donedávna… Všechna ta radost a oddanost byla náhle pryč a v jeho očích se neodráželo nic… Absolutně nic, kromě bolesti, vzteku a strachu z budoucna.

"Poslouchám," vydechl sklesle a svůj pohled znovu upřel do okna. Odmítal se na Billa dívat! Nevěděl, zdali chce vytrestat jeho, nebo sebe… Nerozuměl si…

Avšak už jenom při pohledu na ty nádherné rty, které teď zdobily jemné ranky věděl, že to líbání nebylo líbání lásky. Přesto však nedokázal ze své mysli vymazat Danielovy odporná slova a nechutné lži. Pořád mu v uších zněly fráze, kterýma popisoval Billovy polibky a doteky. Nedokázal to v sobě potlačit. Bylo to prostě daleko silnější, než byl on sám.

Bill se tichounce zvedl a popošel blíž. Dokonce se nesměle posadil vedle bratra, který na něj sklíčeně hleděl.

"Opravdu si myslíš, že bych byl schopnej podvést tě?" šeptl tiše a snažil se Toma přesvědčit o lásce, kterou cítil. Lásce, která sice nepatřila vybraným pravidlům, přesto však byla čistá a neposkvrněná.

"Bille, já o tom už nechci mluvit. Tohle všechno mě strašně ničí a já nevím, co bude dál," povzdechl si, jenomže s čím nepočítal, byl Billův pláč. Billova tvář se zničeně zkřivila a on se znovu neubránil tichému pláči, který drásal jeho hubené tělíčko.

"Myslel jsem, že si věříme. Já ti věřil pokaždé... a -a ve všem, Tome. Ty mně asi ne," zklamaně sklonil tvář a jazykem si jemně přejel po rtech, na kterých ulpěla nejedna slza. Tom šílel…

Tak moc jej chtěl znovu líbat. Cítit jej, dotýkat se ho… milovat se s ním. Tak strašně po něm toužil. Neskutečně mu chyběl jeho nádherný smích a sladká slova… ale ještě víc postrádal tu nádhernou blízkost jeho těla a teplo, které jej pokaždé dokázalo ukolébat ke klidnému spánku…

Ze zamyšlení jej vytrhl až vlahý polibek, který mu přistál u koutku rtů. Bill si totiž dodal poslední zbytky odvahy a zkusil vsadit ještě na poslední možnost. Jemnýma pusinkama nesměle pokrýval slanou kůži, která chutnala po slzách. S neskonalou trpělivostí se snažil Toma vydráždit, avšak ten se ani nehnul a překvapeně jej pozoroval. Bill se od něj malinko odsunul a jemně se otřel nosem o ten jeho. Tak moc mu chyběl… Chtěl se s ním znovu líbat. Potřeboval, aby se jej dotýkal… nechtěl si připustit, že je konec.

Toma dostávala jeho mazlivost a vášeň, se kterou se jej snažil přimět ke spolupráci. Jemně líbal Tomovy měkoučké rty… sál je. Opatrně je bral mezi své a jenom zlehka ochutnával jejich plnost. Bylo to nádherné, i když jeho polibky opětovány nebyly. Nevědomky se mu pokládal na klín a jeho ruce po chvilce zmizely v Tomových dredech, které začaly něžně proplétat a hrát si s nima. Když ucítil Tomovy dlaně na svých bocích, pokusil se přitvrdit a jemně narazil jazykem na pevně semknutou barikádu Tomových rtů. Tom jej však líbat odmítal. Opatrně jej od sebe odsunul a doslova chladně ze sebe setřásl. I když se mu srdce lámalo na sto kousků, nedokázal jednat jinak. Bill poznal, že prohrál. Už nebylo cesty zpět.

"Bille, mezi náma je prostě… k-konec," šeptl a zoufale se snažil potlačit palčivé slzy, které Bill v sobě dusit nedokázal. Bill zničeně dosednul na židličku, ze které se však spěšně postavil a beze slova utekl zpátky nahoru, kde už Oliver neklidně plakal a snažil se k sobě někoho přivolat. Jediný, kdo jej však do téhle chvíle slyšel, byla akorát tak Pohroma, ale ta na něj jenom zaujatě hleděla a vrtěla ocasem. Když se však dveře naléhavě otevřely, Oliver zoufale natáhnul svoje drobné pěstičky po Billovi, který jej bez váhání vzal do náruče a s jemným houpáním a pohupováním se jej snažil ukolébat ke spánku. Nemělo to však moc veliký efekt, jelikož on sám brečel a potřeboval obejmout…

autor: B-kay