Dreams and Reality: února 2013

sobota 23. února 2013

BVB spam

...nebo spíš - z větší části - Ashley spam...

PS: Jak mi přišly pod ruku, v takovým pořadí jsou

- perex -

a teď pro pobavení...

pondělí 18. února 2013

Alice Nine: Daybreak (90sec.ver)

Awww! Myslím, že budu mít další oblíbenou písničku od A9 <3

už se těším až vyjde celá!

...vyjde 20.3.2013 =)

pátek 15. února 2013

Bylo už pozdě v noci.V krbu pořád vesele tančili hřejivé plamínky ohně,které dodávali pokoji nádherný intimní nádech.Vzduchem se neslo nádherné ospanlivé ticho a vůně milování.Před krbem se k sobě zamilovaně tulila dvě nahá těla ."Už sem ti dnes řekl,jak moc tě miluju?",Tom nechtěl tuhle nádhernou chvilku kazit hlasným mluvením ,proto jenom tichounce šeptal.Láskyplnými polibky pokrýval Billova nahá ramena a nesmělými doteky mapoval jeho tvář.Kdykoliv mohl,zadíval se mu hluboce do očí a oddaně políbil jeho horké rty."Myslím,že už tisíc krát",na Billově tváři se zračil klidnej ůsměv a oči mu zářili láskou.Ještě nikdy nebyl šťastnější.Připadal si jako v pohádce.

V bříšku mu tančili motýlci a celej svět se kolem něj točil.Byl zamilovanej až po uši.Přišel si jako malej kluk,kterej se poprvé skutečně zamiloval."Ale klidně mi to můžeš říkat neustále.",zahleděl se bratrovy do očí a své rty pomalu přitiskl k jeho vlasům."Tak moc tě miluju",vydechl své vyznání slabým hlasem ,přesto vědel,že bylo mnohem osobnější a vzácnější,než kdyby to vykřičel do celého světa.Byl unavený a zesláblý po tak nádherně vášnivém milování ,přesto si nemohl dovolit usnout.Nechtěl spát.I když se mu víčka automaticky přivírala,nechtěl spát .Chtěl se dívat do Tomových hlubokých očí ,chtěl jej líbat a dotýkat se jej.Jakoby se snad bál,že by se ráno vzbudil z krásnýho snu a Tom by u něj už nebyl…

Neustále sledoval Tomovu tvář měkkým pohledem .Vnímal,jak je uvolněná ,jak se jeho rty co chvilka stáčí k něžnýmu ůsměvu,který on vděčně opětoval.Bylo mu tak krásně.Nebylo tady nic,co by jim mohlo tuto chvíli překazit.Bella byla daleko a všechny problémy jakoby nečekaně odpluli neznámo kam.

"Bille",Tom na okamžik natáhl ruku za sebe a vylovil z balíku červeného medvídka.Ty Bill miloval ze všech nejvíce.Už jako malej kluk si pořád vybíral jenom ty červené a ostatníma krmil svého brášku.

"Ty tady máš ty medvídky?",překvapeně vydechl,když mu Tom sladkou dobrůtkou přejel obrys rtů.Ten se však jenom záhadně pousmál ,vložil si medvídka mezi zuby a naklonil se k Billovým rtům.V uších se mu nesutále ozývalo Billovo vášnivé zasténání,když mu toho medvídka vložil svým jazykem do ůst."Chtěl bys taky medvídka?",Billovy se tahle roztomile vzrušující hra začínala líbit.Stejným způsobem vložil medvídka do ůst Tomovy.Takhle se krmili ještě několik minut ,než si Bill všimnul malinké krabičky ,ležícína podlaze, nedaleko stolu...

"Podívej,co to je?",zeptal se šeptem a zvědavě se po malé krabičce natáhl.Tom plaše sklonil tvář a pevně přivřel víčka.Čekal,že přijde Billovy směšný .Opravdu si byl jist,že se Bill pouze zasměje nad jeho dětinskostí .S nervózně stisknutými rty se snažil zhluboka dýchat a vypadat uplně přirozeně."Nepatří to Natálií?",Bill si krabičku v dlaních zvědavě prohlížel ,ale když si všiml,jak se Tom tvářil pochopil,že to zřejmě Natálii patřit nebude."Ne ,patří to tobě",odpovědel Tom na jeho otázku a s bezmocně spuštěnými rameny , očekával Billovu reakci. Ten se na něj ještě chvilku překvapeně díval,než mu začalo docházet,co se v krabičce ukrývá.Oči se mu podlily slzama a on nedokázal potlačit své překvapení.Když krabičku nesměle otevíral,ruce se mu klepali jako o závod.Jeho oči bezmocně sledovali krásnej malej prstýnek ,kterej mohl říct jenom jediné."Vezmeš si mě Bille?",Tom roztřeseně vyřkl otázku ,kterou měl na srdci od chvíle ,co jej spatřil v tom květinářství.Tak krásného a křehkého…

"J-já…",Billovy snad poprvé v životě skutečně došla slova.Po tváři mu stékala jedna slza za druhou,jakmile si konečně uvědomil,co se to vlastně stalo.Tom jej požádal o ruku !Opravdu to udělal…Myslel si, že jako svatební agent bude moct tuhle otázku slýchat jenom od cizích zamilovaných párů.Nikdy by jej nenapadlo ,že jej někdo požádá u ruku.Proto zůstal na Toma uplně zaraženě hledět, neschopen jakéhokoli pohybu.Z pootevřených rtů mu vycházeli jenom naléhavé výdechy a vzlyky dojetí.Oba se chvěli ,jak vzrušením,tak strachem z toho,co bude dál.

"Já vím,je to hloupost .Pouto,které nás spájí,nám nedovolí mít svadbu ,nebo prezentovat naši lásku na věřejnosti,ale mě to vůbec nezajímá .Chci být s tebou .Chci si tě vzít kdy chci a jak chci.Nechci žádná pravidla,nebo hloupé podmínky.Chci jenom tebe.Už navždy Bille " vzal Billa za ruku a oddaně mu ji políbil.Líbal každičkej její centimetr a bezmocně se k ní tulil.Vzápětí ucítil,jak jej Bill dlaní něžne hladí po tváři ."Pak mou odpověd´ už dávno znáš" ,zašeptal a i když plakal, nádherně se na Toma usmál.Nastavil k němu dlaň a nevěřícně sledoval,jak mu Tom pomalounku nasadil prstýnek na prst.Bill si až ted´ všiml,že podobný nosil Tom už dost dlouho.Vlastně si jej včiml už tehdy v květinářství .Chtěl se jej na to tehdy zeptat,ale myslel si,že to je od Belly.Zřejmě však nebyl…"Miluju tě lásko",Bill se k Tomovy nedočkavě přitulil a nechal si jím zlíbávat zvyšky slz,které mu ulpěli na tváři."Odted´ už bude všechno krásný,slibuju",Tom jej ještě jednou hluboce políbil,vzal jej do náruče a pomalu jej odnášel nahoru do pokoje.Čekala je přeci svatební noc…

Přešlo sotva několik hodin a domem se ozvalo rychlé cinknutí zvonku.Tom ospale rozevřel oči a snažil se zorientovat.Jakmile se však zvonění zopakovalo,byl nucen jít otevřít."Půjdu já?",Bill neochotně zvedl hlavu z Tomova hrudníku a tiše zazíval."Ne lásko,spinkej.Hned sem spátky",Tom jej láskyplně pohladil po tváři,rychle na sebe hodil alespoň tepláky a seběhl dolů."Jak jste se měli?",zeptal se automaticky jak otevřel,protože si myslel,že se Simone s Natáliií vrátili z oslavy.Jeho pohled se však nechápavě zavrtal do veselých dětských očí ,které na něj zvědavě hleděli."Bello",vydechl nevěřícně a přímo šokovaně zíral na osobu,která mu málem zničila život."Udělala sem to jenom pro to,že sem tě měla opravdu ráda.Jak vidíš,zůstalo ve mně trošku lidskosti",položila ke dveřím Natálkiny kufry a pozorným pohledem snímala Tomovu spokojenou tvář.Byl šťastný.Když byl s ní,nikdy nevypadal takhle klidně a vyrovnaně.

Malá Natálka jej hravě zatahala za tepláky a natáhla po něm drobné ručky."Ahoj",usmála se na něj bezzubou pusinkou,když si ji vzal do náruče."Páni,ty si vyrostla",zlehka ji pohladil po plavých vláscích a ukazováčkem ji dloubl do nosu."Myslím,že už bych měla jít.Její táta o ni stejně nestál ,pořád byla u nás.Tady ji bude líp.Vyřid´ Billovy,že mu děkuju .A tobě taky Tome",najednou vypadala konečně rozvážně.Možná že si konečně uvědomila,jak moc všem jenom ubližovala."A co Natálie?Ji nechceš vzkázat nic?",Tom vnímal,jak se k němu malá Natálka přitulila .Bella se na vteřinku zamyslela,poté však poraženě sklopila tvář."Že mě to mrzí",řekl tiše a bez jediného pohledu podešla ke svému auta a odjela,Tom doufal,že už navždy.

"Tak pojd´.Ukážu ti někoho,kdo tě bude mít moc rád ano?",s milým ůsměvem zavřel dveře a pomalu kráčel nahoru k Billovy."Kdo to byl?Už sem se bál",Bill byl okamžitě na nohou ,když však spatřil roztomilou holčičku v Tomově náručí ,šokovaně vypískl."Ahoj,já sem Natálka ",holčička se na něj roztomile škeřila,když si ji Bill k sobě bral .Se slzama v očích se na ni zadíval a lehce ji políbil do vlasů."Ale jak?"."Já ti to všechno vysvětlím",slíbil mu Tom a dlouze jej políbil."Víš,že ti to s ní sluší?",sledoval,jak Natálka v Billově náručí pomalu usínala.Oba se na sebe smutně zadívali,protože vědeli,že spolu miminko nikdy nebudou mít…

Během několika dalších měsíců se jejich život změnil od základů. Natálie se málem zbláznila radostí,když tehdy našla svou dcerku u Toma v pokoji.Byl to ten nejkrásnější dárek ,jaký ji kdy mohl někdo dát.Nastěhovala se k nim i s malou Natálkou a slíbila,že jim také daruje jeden veliký dárek…Byla ochotná darovat jim miminko.Byla ochotná vzdát se jej ,pro jejich štěstí.Všichni tři o tom dlouho přemýšleli .Tom chtěl mít s Billem miminko ,aby byli jako skutečná rodina.Domluvili se a on se s Natálií vyspal.Byla to jenom jediná noc a přesto přinesla až příliš krásné vytoužené ovoce….

Billa tu noc probudil tichej pláč."Ted´ půjdu já",zašeptal své lásce do vlasů a láskyplně jej políbil .Unaveně vylezl z postele a pomalými kroky mířil k dětské postýlce .Když se do ní zadíval,musel se usmát."Jsou krásní",ozval se mu u ucha Tomův tichej hlas .Vzápětí ucítil,jak si jej k sobě přitulil kolem boků a společně se dívali na
své dva chlapečky."Tenhle vypadá jako ty",vesele Billa dloubl do boků a spokojeně se zasmál."Ty seš blázínek,vždyť jsou uplně stejní,stejně jako sme byli i my dva",vydechl tiše a otočil se tváří k bratrovy."Všechno to trápení za to stálo ",něžne se na něj usmál a dlouze jej políbil.Kdyby se jejich miminka neozvala a nežádala jejich pozornost ,dokázali by tak prolíbat i hodiny...

KONEC

autor: B-Kay

čtvrtek 14. února 2013

Perfect Symetry 31.

autor: B-Kay

"A ted´ode mě čekáš co?" své zklamané oči upíral do zdi před sebou a snažil se nemyslet na to, coé všechno by se mohlo stát."Čekáš ,že se k ní vrátím ?Opravdu tě mohlo na jedinej okamžik napadnout ,že bych jej dokázal opustit?",pokračoval,pořád se však díval do prázdna před sebou a modlil se,aby se už Bill vrátil.Potřeboval jej víc,než kdy jindy.Chtěl se ukrýt v jeho objetí ,poslouchat jeho tichá slova a vnímat jeho vůni.Nic víc ke štěstí nepotřeboval.Chyběl mu.Tak moc mu chyběl.

Natálie tiše vzlykla a opatrně se prsty dotkla Tomova ramene.Snažila se vyhledat jeho pohled,ale on se na ni dívat nechtěl.Zklamala ho.Ať už to všechno bylo jakkoli ,měl v hlavě takovej zmatek,že nad tím nedokázal uvažovat."Natálie prosím,odejdi",otočil se ji zády a hlavu vyčerpaně ponořil do polštáře.Bylo mu do pláče.Vědel,že není zlá .Ani on na ni nechtěl být zlej.Byl si jist,že jsou nešťastní uplně stejně.Nejhorší na tom byl ale fakt,že kdyby se Tom vzdal své lásky,Natálie by získala šanci ,najít své ztracené štěstí.Dokázal by to ale udělat?

Otázka zcela zbytečná."Natálie prosím.Chci být sám",jeho tichá prozba byla natolik zoufalá a plná trápení,že musela poslechnout, i když nechtěla.Vědela,že se z toho Tom musí vspamatovat a tak jej raději nechala samotnýho.Beze slova podešla ke dveřím a opustila jeho pokoj.Tom ještě chvilku ležel nehnutě na postely a přemýšlel.Snažil se najít nějaký radikální řešení,které by nikomu neublížilo.Pořád mu však vycházeli dvě možnosti-bud´to bude trpět Natálie ,nebo oni dva.Kdyby měl v sobě alespoň štipku sobectví,dokázal by udělat všechno ,jenom pro své vlastní potěšení stejně jako Bella.Takhle to bylo o něco těžší.Bylo jenom na něm,jak se rozhodne.Jakoby měl v dlaních dva nezkrotné živli.Zatímco v jedné ruce držel přátelství ,v té druhé si pečlivě chránil svou lásku…

Proud jeho myšlenek narazil a zastavil ve chvíli,co se dveře jeho pokoje opět otevřeli a dovnitř nahlédli dvě zvědavé oči, ukryté za hrubými skly brýlí."Ahojky",Bill si vesele skousl rty a netrpělivě čekal,než mu Tom dovolí vstoupit.Měl úžasnou náladu a byl nevýslovně šťastný.Tom to na něm poznal okamžitě .Oči mu nádherně zářili a nadšeně se usmíval.Nedokázal mu ublížit..

"Ahoj",zhluboka se nadechl a i přes všechnu tu bolest,co cítil,se mu podařilo důvěřivě usmát.Bill se na něj usmál také,vešel dovnitř a s rucema za zády mířil k bratrovy."Něco sem ti přinesl",zašeptal ,jakmile se usadil vedle něj a jemně jej pohladil po tváři."Stalo se něco?",jeho veselý výraz téměř okamžitě posmutněl, když si všiml Tomových uplakaných a zčervenalých očí ."Tome",láskyplně vyslovil bratrovo jméno a zadíval se mu hluboce do očí."Co se stalo?",zeptal se ještě jednou ,odložil své překvápko stranou a vzal bratrovu tvář do dlaní.Zlehka jej hladil konečky svých prstů po napjaté tváři a vnímal bolest,která se mu odrážela v hloubce očí."Všechno je v pořádku.Sem jenom nesmírně šťastný ",nebyla to lež,ale ani celá pravda.Divil se,že v sobě vůbec našel sílu mu takhle zalhát přímo do očí.Bolelo jej to,ale mnohem víc by jej bolel pohled do Billových utrápených očí.Bill se k němu naklonil ,dlouze se otřel o jeho rty a dychtivě opřel své čelo o jeho tvář."To já taky.Jako ještě nikdy předtím",spokojeně se usmál proti jeho tváři a ještě jednou jej dlouze políbil."Chci,aby to takhle už zůstalo ",vyslovil své přání a zaujatě sledoval své ruce,které pomalými pohyby klouzali po Tomově tričku. "Chci tě udělat šťastným",nosem se otřel o Tomovu bradu a zhluboka se nadechl jeho vůně.Tom už nevydržel být déle potichu .Přitulil se k Billovu bříšku ,hlavou uvolněně dopadnul na jeho klín a tiše promluvil."Ty si moje štěstí",zavzdychal bezmocně a zatímco jej Bill láskyplně hladil ve vlasech ,vnářel své slzy do Billova trika.Byl zoufalý.Snad ještě nikdy před sebou neměl takhle těžké rozhodování."Koupil sem gumový medvídky ,které máš tak rád",slyšel Billa říkat a vzápětí mu před tváří zašuštilo Billovo překvápko."Otevřu je?",Bill by v tu chvíli udělal cokoliv ,aby se Tom opět spokojeně smál .Chtěl vidět,že je všechno v pořádku .Potřeboval to cítit.Toma by v tu chvíli dokázal přirovnat ke křehkému diamantu.Křehkost diamantu však není jeho slabostí ,ale krásou.A právě proto Billovy přišel neskutečně krásnej....

"Trápíš se.Cítím to.Řekneš mi ,co se stalo?",Bill se smutně povzdechl,když ucítil ,jak Tom nesouhlasně zavrtěl tváří a ještě naléhavěji objal jeho boky."Lásko, ty mě jednou utrápíš.Kdybys mi to řekl,možná bych ti mohl pomoct .Společně bychom to určitě zvládli.",Bill doufal,že tímhle způsobem Tomovy dodá sílu .Opravdu si myslel,že by mu mohl nějak pomoct a i kdyby ne,alespoň by se o to pokusil.S Tomovou reakcí však vůbec nerátal.Jeho bratr se od něj nečekaně prudce odsunul a probodl jeho tvář zoufalým pohledem."Společně nezvládneme vůbec nic.Tohle se totiž zvládnout nedá ! ",neudržel se a křičel po něm.I když jej to moc bolelo ,nedokázal v sobě potlačit všechen ten hněv a nepříjemnou úzkost,která mu svírala srdce.Bál se,že o Billa přijde.Bál se,že kvůli němu Natálie už nikdy neuvidí svou malou dcerku.Bál se uplně všeho a proto ztratil veškeré zábrany a křičel po někom,kdo si to od něj vůbec nezasloužil.

"Tome ,počkej ",Bill se jej snažil uklidnit ,natáhl k němu dlaně k pohlazení,ale Tom se od něj opět odsunul."Nechápu,jak sem si mohl takhle zničit život ! ",sykl zoufale,ale až příliš pozdě se chytil za ůsta .Tohle říkat neměl.Šokovanýma očima se díval do těch Billových ,které se pomalounku plnily slzama.Tohle opravdu přehnal."Bille",ztěžka polkl a chtěl co nejrychleji něco říct.Bylo už ale pozdě.Bill s pláčem na krajíčku vzal do rukou pytlík gumových medvídků ,hodil jej po bratrovy a vyběhl z jeho pokoje…

Jakmile se za Billem pokorně přivřeli dveře,přesně vědel,co má udělat.Rychle schytil ze stolku svůj mobil,našel v seznamu jemu dost známé číslo a vytočil jej.Vteřiny,po které čekal na odpověd´ se mu zdáli jako nekonečné hodiny.Ve chvíli,co opět uslyšel ten nepříjemně odpornej hlas ,musel trpce stisknout rty,aby zastavil zoufalé vzlyknutí."Miláčku ? To si ty?Já myslela,že dřív nebo později zavoláš",dokonce i v telefonu mohl slyšet,jak se nepořirozeně zasmála .Zhluboka se nadechl a byl pevně rozhodnutý udělat všemu konec."Tak to je fajn ,že sis to myslela.Chci ti totiž něco říct",začal mírně naběhlým hlasem ."Já poslouchám",zašveholila Bella vesele a byla si jistá,že si může opět přichystat svatební šaty.Tom však neměl v plánu udělat jí tu radost.Proto,když se opět ozval,nesnažil se nijak zastírat svůj hněv,ba přímo nenávist,kterou k ní cítil."Ted´ mě dobře poslouchej,protože ti to řeknu jenom jednou a naposled ! Ještě jednou zavoláš,nebo se jakkoli pokusíš kontaktovat Natálii ,už se neudržím a zavolám na tebe policii.Totéž platí i o mém bratrovy.K Billovy se nepřiblížíš na vzdálenost dvěste metrů a na mě zapomeneš ! My dva už dávno nejsme pár.Miluju někoho uplně jiného a neopustím jej jenom kvůli tobě.Tak si to laskavě zapiš za uši ! Zničila si mi život! Jediné,za co sem ti vděčný je to,že si mě vnesla do náruče mé lásky.Nic víc. Mezi náma je ko-nec ! ",zřetelně to vyhláskoval a bylo mu uplně jedno,co s tím Bella hodlá dělat."Ale,Tome",nenechal ji ani domluvit."Ne ! Slyšela si .Jediné,co po tobě ještě chci,je malá Natálka.Nic víc .Takže pokud ještě máš v sobě alespoň náznak lidskosti ,sama ji sem přivezeš ",odsunul mobil od své tváře a složil.

Měl být spokojený.Dokázal se ji přeci konečně vzepřít a možná i vyřešit problém s malou Natálkou.Udělal však něco mnohem horšího a byl si toho vědom.Křičel po něm a ublížil mu…

Chtěl se mu omluvit,ale Bill měl u sebe v pokoji zamčeno a ignoroval i jeho soustavné klepání a prosíky,aby jej pustil dovnitř.Prostě s ním mluvit nechtěl.

Večer,když Simone s Natálií odešli na večírek ke známím Simone,Tom vytušil svou šanci.Do dlaní vzal pytlík gumových medvídků,které po něm Bill hodil ,ale také malou krabičku ,která v sobě medvídky neukrývala…

Tiše scházel po schodech a podle zvuku puštěné televize poznal,že je jeho bratr v obýváku.Když vešel,Bill se na něj krátce podíval ,vzápětí však svou tvář opět upřel před sebe a smutně se zadíval do plápolajícího se ohně před sebou.Jedním stisknutým ovladače televizi vypnul a přivřel víčka.Nechal se Tomem obejmout,ale sám nic nedělal.Beze slova,nebo pohybu naslouchal slovům a prosíkům omluv a nechával se unášet bratrovými vlhkými polibky."Strašně mě to mrzí.Byl sem podrážděnej a zoufalej.Nechtěl sem na tebe křičet.Prosím,lásko .Odpustíš mi to?",zadíval se mu hluboce do očí a i když mu po tváři stékali horké slzy ,smutný nebyl.Bill jej oddaně políbil a krátce přikývl."Nemá smysl se na tebe zlobit.Jenom mi řekni,že sem ti nezničil život já" ,pípl nevinně a bezmocným pohledem tápal v hloubce bratrových očí.Tom jej naléhavě políbil a rozhodně zavrtěl tváří."Tys mi ukázal,co to znamená skutečně žít",zašeptal a bezmocně zasténal,když do něj Bill strčil a oba skončili na podlaze u krbu.Tom poslepu odložil krabičku bokem.Vědel,že později bude mít více času …

Nechal roztouženýho Billa ,aby z něj svlékal jednotlivé oblečení .Tušil,že tentokrát chtějí oba víc….

autor: B-Kay

středa 13. února 2013

Perfect Symetry 30.

autor: B-Kay

Pokojem se pomalu začalo rozlévat jasné světlo a dosavadní ticho zaplavovali tiché vzdechy a nesmělé výdechy.Dvojčata uplně zapoměla na okolitý svět .Tenhle zvláštní stav blaženosti a štěstí se jim začínal líbit.Dokázali se do své křehké zamilované bublinky uzavřít natolik,že nikdo neměl šanci,dostat se přes tu hrubou bariéru.Tom bezmocně šeptal bratrovo jméno a své tlumené výkřiky ukrýval v jeho dlouhých vlasech.Cítil,jak se na něm jeho bráška opatrně pohupuje a právě tohle nesmělé a pomalé tempo jej dostávalo mnohem víc,než cokoliv jiného.Díval se mu do slastí přivřených očí a vnímal jak se chvěje.Celou tu dobu jej držel pevně ve svém náručí ,nedovolil ,aby je rozdělila jediná mezírka.Bill se s každým přírazem tiskl víc a víc k Tomově hrudníku a vzrušeně oddechoval do jeho horké kůže.Nikdy nic krásnějšího nezažil.Byl šíleně zamilovanej a vědel,že to Tom cítí stejně. Čas se pro ně uplně zastavil a oni láskyplně promilovali celou hodinu...

"Víš co je zvláštní?",Tom se jemně dotýkal svými rty Billových zad,zatímco konečky prstů hladil jeho horkou kůži .Dokázal vnímat pouze jeho nádhernou vůni milování ,která se rozprostírala všude kolem něj.Pořád jej rozechvěle líbal ,neustále jej hladil a dotýkal se jej ,jakoby se bál,že to všechno byl jenom krásnej sen,kterej se mávnutím proutku změní v nepříjemnou realitu.Bál se otevřít oči a ujistit se,že je Bill pořád u něj.I když jej cítil ,měl strach ,že jakmile otevře oči, Billovo křehké tělo zmizí a vystřídá jej falešný ůsměv Belly a její nepříjemná chtivost a touha.

"Copak?",Bill se pomalu obrátil na záda a pohladil Tomova přivřená víčka láskyplným polibkem.Byl tak šťastný.Chtělo se mu pořád jenom usmívat.Už nemyslel na nic špatného.Konečně začínal věřit,že i jeho život se může změnit v nádhernou povídku.Byl přeci s Tomem a nic víc nepotřeboval.

Tom se zhluboka nadechl ,otevřel oči a pohledem poklesl k Billově tváři .Najednou uplně zapoměl na všechno co chtěl,nebo nechtěl říct.Slova jakoby náhle ztratila všechen svůj význam.Očima mu dokázal říct mnohem víc,než by se odvážil vyslovit ůsty.Billova ruka pomalounku vzlétla k Tomově tváři, krátce jej pohladila po čelisti a poté opět pomalu klesla spátky na polštář."Splnil si svůj slib",Bill se na Toma nádherně usmál a krátce jej políbil."Udělal si mě šťastným přesně tak,jak si mi to slíbil",v očích jej zaštípali drobné slzy ,přesto se snažil ovládnout svůj pláč."Bille,prosím,já-",Tom zničeně svěsil ramena a smutně stiskl víčka."Pššt",vzápětí ucítil Billův ukazováček na rtech a jemné pohlazení ve vlasech."Nechci nic slyšet .Já už sem na minulost zapoměl dávno a ty to víš .Pokud tě to všechno,co se stalo přivedlo ke mně,pak na tom přeci není nic špatnýho",Tom nečekal na další slova,naléhavě vzal do dlaní Billovu tvář a přímo zoufale jej políbil.

Bezmocně vnikal jazykem mezi jeho pootevřené rty a dával do těch polibků veliký kus sebe.Jejich jazyky tančili ve víru touhy a lásky .Proplétali se dokonce mnohem dřív,než se jejich rty skutečně spojili.Opět se dostávali do nádhernýho tance vášně ."Bille ?Zlatíčko,prosim tě ,půjdeš mi pomoct s nákupem?",Bill málem sletěl z postele leknutím .Prudce ,i když velice neochotně se odlepil od Tomových ůst a rychlostí blesku přiběhl ke dveřím."Mami, jenom se převlíknu ano?",zakřičel spátky dřív,než stihla vejít dovnitř."Dobře,tak já tě počkám venku",odpovědela,naposled vesele klepla na dveře a spokojeně odkráčela ode dveří.Bill se sklamanýma očima zadíval na svého posmutnělého brášku,poté se však jako malej kluk rozběhl k postely,dlouze jej vypusinkoval a vytáhl jej z postele."Musíš se přeci taky osprchovat .A mě by tam bylo samému smutno",smutně našpulil rty,na kterých mu téměř vzápětí přistálo naléhavé políbení.Tom rychle uchopil jeho holé tělo do náruče a sám si jej odnesl do koupelny…

Jakmile vykoupaný Bill opustil Tomův pokoj ,na Toma dopadla zvláštní pochmurnost všedního dne.Jakmile neslyšel Billův smích a nedíval se do jeho krásných očí,všechno mu přišlo zvláštně prázdné.Pomalými kroky podešel k oknu ,které následně otevřel a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu.Přivřel víčka a konečky prstů pohladil chladný sklený povrch.Konečně měl chvilku čas přemýšlet,jak moc se jeho život během několika týdnů změnil...

Všechno bylo uplně jiné.Bill jej změnil.Ukázal mu,že když po něčem opravdu toužíte a věříte v to ,nemůžete prohrát.Jejich láska byla toho důkazem.Od prvního polibku ,ke kterýmu se oba odvážili jenom za pomoci alkoholu ,se toho stalo už hodně.Moc si oba vytrpěli ...Bolest,kterou prožili ,je však spojila mnohem víc,než cokoliv jiného.Bláznivě se do sebe zamilovali a svou lásku si střěžili jako nejvzácnější poklad na zemi.

"Ach Bille",Tom smutně přitiskl tvář ke sklu a lítostivýma očima se zadíval ven.Najednou si však vspoměl na jednu malou drobnost.Směle vykročil ke svému nočnímu stolku a ze zásuvky vytáhl malinkou krabičku.Když ji otvíral,trpce stískal rty,aby se nerozplakal.V očích jej slzy přímo pálily ,ale on chtěl být silnější.Opatrně vzal do dlaní drobnej prstýnek černé barvy se stříbrnými ornamenty."Na Billově prstu by se krásně vyjímal",dovnitř tiše nahlédla Natálie a mile se na smutného Toma pousmála. Tom její ůsměv krátce opětoval a poté vložil prstýnek spátky do krabičky."Sem směšný že ?Požádal sem o ruku tvou sestru a přesto sem tehdy koupil prstýnek pro něj",povzdechl si a unaveně si protřel obě víčka."Nejsi.Prostě si doufal. Možná díky té naději,ve kterou si pořád věřil,jste ted´ spolu",tiše se posadila vedle něj a přátelsky jej pohladila po ramenou."Měl bys mu jej dát ",dodala a bezmocně se zadívala na malou krabičku v Tomově dlaních. "Je to hloupost.Byl bych směšnej .Nemůžu si jej přeci vzít a nikdy ani moct nebudu ",zašeptal ,sklopil pohled a smutně svěsil ramena."Proč to bereš takhle ?Potřebuješ nějakej papír k tomu aby sis byl jist,že ho miluješ ?Cítiš to...víš to,ale svadbu k tomu nepotřebuješ .Máš jej tady",něžně přiložila svou dlaň k Tomově hrudníku a pohladila jej na straně srdce."To je mnohem víc než svadba ",povzbudivě jej políbila na tvář a smutně vzlykla.

"Přesně tady já nosím svou dcerku.Nic víc,jí bohužel dát nemůžu",zničeně svěsila hlavu ,aby Tom neviděl její slzy."Natálie,no tak",zašeptal a pevně ji k sobě přitulil."Tome..já..Nechtěla sem ti to říkat.Nechtěla sem vás trápit,ale
už to nevydržím.Bella mě vydírá.Pořád mi telefonuje a slíbila ,že se postará o to,abych získala Natálku spět" ,Tom na ni nevěřícně zíral a nerozuměl vůbec ničemu."Když co?",utrápeně přivřel víčka a odvrátil tvář.Vědel,že by to Bella neudělala jenom tak.Bella totižto neznala lásku ani vděčnost nebo důvěru.Znala jenom sobecký chtíč,nic jiného."Když Billa opustíš",odpovědela tichým hlasem a styděla se sama za sebe .Tom bezmocně dopadl hlavou na polštář a konečně dal volný průchod svým slzám.Copak to nikdy neskončí?...

autor: B-Kay

úterý 12. února 2013

Perfect Symetry 29.

autor: B-Kay

Natálie se už nedokázala déle dívat na Billův zmatený výraz tváře ,proto se rozhodla říct mu uplně všechno .Věřila mu stejně jako jeho bratrovy.Vědela,že oni dva mají narozdíl od Belly srdce,které tlouklo láskou a zářilo dobrotou.V očích jim vždycky dokázala přečíst pochopení a pokoru.Nikdy se jí nevysmívali ,ani ji neuráželi.Poskytli ji domov právě tehdy,kdy neměla kam jít.Vděčila jim za mnoho věcí,které pro ni udělali a právě proto si byla jistá,že jim nechce ublížit.To by bylo to poslední,co by dokázala udělat pro záchranu své dcery.

"Jak dlouho to víš?",Bill na ni krátce pohlédl ,výraz jeho tváře však naznačoval,že je s tím vyrovnaný.Možná se v hlouby duše malinko zalekl,že by to Natálie mohla Belle říct ,ale věřil,že ona taková není.Natálie se zhluboka nadechla a poposedla si blíž.Jemně jej pohladila po natažené dlani a když se jejich pohledy setkali ,upřimně se usmála."Vím to už dlouho.Bille já…nejsem Bella.Já vím,že vám hodně ublížila a taky vím,proč si byl na mě zezačátku takovej.Já byla na tvého bratra taky taková",přiznala se a náhle posmutněla."Povíš mi o tom něco?"zvědavě povytáhl obočí a opětoval její jemný stisk dlaně.Natálie se na něj uplakaně pousmála a spěšně si setřela drobné slzy ,již ji stékali po tváři.

"Když si Bella přivedla domů tvého bratra ,myslela sem,že bude stejný,jako její dosavadní kluci .Myslela sem,že mě bude hloupě ponižovat a ubližovat mi stejně jako ona.Vyhýbala sem se mu a snažila sem se ho co nejvíce ignorovat.Prostě sem mu nevěřila",do srdce se jí opět vrátila stejná bolest,kterou cítila i tehdy.Držela Billa jemně za ruku a byla moc ráda ,že se jí taky dotýkal.Nesměle hladil konečky prstů její ruce a svýma klidnýma očima ,ji dodával sílu pokračovat.Proto se zhluboka nadechla a pokračovala dál."Jenomže jednoho večera sem zjistila,že je všechno jinak.Našla sem Toma u nás v obýváku brečet.Vypadal opravdu utrápeně a já mu chtěla nějak pomoct.Svěřila sem se mu se svými problémy ,abych mu ukázala,že sem na tom mnohem hůř a přesto se snažím bojovat a nevzdát to",Bill ji sledoval smutnýma očima .Taky neměl daleko od pláče.Moc dobře vědel,co bylo důvodem Tomova pláče ,nebo lépe řečeno kdo…

"A co bylo pak?",vydechl šeptem a uvědomil si,jak moc mu Tom chybí.Neviděl jej deset minut a už se mu stýskalo."Řekl mi,že má mnohem větší problém.Tehdy sme promluvili snad celou noc.Mluvil pořád jenom o tobě.Zjistila sem,že tě miluje mnohem dřív,než se mi s tím přiznal "."Co ti říkal?" Bill měl v očích horké slzy ,přesto jej však nádherně hřálo u srdce. Zamilovával se do Toma pořád víc a víc.Chtěl být znovu u něj.Chtěl jej pusinkovat a dotýkat se jej .Jemně hladit jeho krásnou tvář a těšit se z blízkosti jeho těla.Musel ale ještě chviličku vydržet ,protože chtěl znát celou pravdu...

Natálie se zahleděla do vzduchoprázdna .Jakoby ještě ted´ přesně slyšela,co ji Tom tehdy říkal."Říkal mi,jak moc jej bolelo od tebe odcházet.Vyprávěl mi o vašem dětství ,o vaší mamce .Nevědela sem,jak ho mám utěšit .Byl zoufalý .Popravdě sem tak bláznivě zamilovaného kluka ještě neviděla"její slova působila upřimně .Z očí jí šla dobrota a ochota pomoci."Taky ho strašně miluju",Bill vůbec nepřemýšlel nad tím,co říká .Prostě řekl to,co v tu chvíli říct chtěl.Řekl jenom to,co skutečně cítil.Byl tak moc šťastný,až se toho malinko bál.Vždycky si myslel,že jemu prostě štěstí nebylo souzeno.Když se před rokem vzbudil a Tom byl pryč ,byl si jist,že už nikdy štěstí nepozná…

A náhle bylo všechno jinak.Byli spolu a svět se mu zdál uplně nádhernej.Připadal si jako na rúžovým obláčku a každý Tomův polibek,nebo pohlazení mu přišlo krásnější a krásnější.Už nikdy nechtěl patřit nikomu jinému !Už nikdy nechtěl být bez něj .Uvědomoval si,kolik si toho musel jeho bratr kvůli němu prožít .Žít v nejistotě tak dlouho ,vědomě ničit lásku,kterou v srdci cítil a utíct osobě,kterou nadevše miloval …měl v sobě mnohem více síly,než si uvědomoval."Je to na vás vidět.Udělám cokoliv Bille ,abych váš vztah zachránila.Bella nemá právo ničit něco tak čistého ",pohladila jej po tváři a nadšeně vydechla,když jí Bill naléhavě objal a vděčně ji políbil do vlasů."Děkuju ti .Moc bych ti chtěl také nějak pomoct.Tom mi říkal o tvý holčičce,třeba bychom mohli něco skusit"povzbudivě se na ni usmál a v očích mu krásně zazářilo."Ach Bille.Děkuju,je to od tebe moc hezký,ale já vás nechci zatěžovat mými problémy.A ted´ utíkej za bráškou",dloubla jej do boku a slzy ,již se ji třpitili v koutcích očí ,se snažila maskovat milým ůsměvem.

"To ne.Natálie,tys mi dávala pozor na Toma a já ti slibuju,že získáme tvou dcerku spět",nic víc už neřekl ,s odhodlaným výrazem ve tváři vstal a vykráčel z pokoje...

Opatrně otevřel dveře a zvědavě nahlédl dovnitř.Tom ležel na postely ,zachumlán jenom do tenké deky a spinkal jako miminko.Bill se spokojeně uculil a tichými kroky se blížil k postely.Čím blíž byl ale bratrovy,tím více se jeho ůsměv ztrácel a tím více,se mu do očí tlačili slzy.Kdyby mu to jen řekl dřív,všechno mohlo být jinak…

Snažil se být opatrný a zůstat potichu,když se pomalu pokládal vedle svého bratra a zlehka se o něj opřel tváří."Ach bože...lásko",zavzdychal do holé kůže jeho zad a jemně po ní přejel pootevřenými rty."Kdybys jen vědel,jak moc tě miluju",šeptal ,drobnýma pusinkama se mazlil z jeho kůží a lehkými doteky zahříval jeho skřehlé tělo.Opět mohl pocítit tu nádhernou vlnu vzrušení ,která se mu rozlévala celým tělem jako hořká láva.Na okamžik se od Toma odsunul ,aby ze sebe mohl svléknout veškeré oblečení a přitulil se k němu svým nahým tělem.Něžne se o něj třel ,tiše vzdychal jeho jméno a prsty mířil k Tomově podbřišku.Překvapeně pootevřel pusu,když Tom nečekaně vzal jeho dlaně do těch svých a vášnivě je políbil."Bille",zasténal ,pootočil tvář natolik,aby jej mohl dlouze políbit ,ale svou polohu neměnil."Zůstaň takhle,prosím",zašeptal Tom ,jakmile ucítil,že se Billova kůže na okamžik vzdálila.Potřeboval cítit jeho teplo.Potřeboval to mnohem víc,než vzduch k dýchání,nebo jídlo a vodu k přežití.Klidně dýchal a nasával Billovu nádhernou vůni.Mazlivě proplétal jejich prsty a zamilovaně se usmíval .S přivřenými víčky vnímal všechno mnohem citlivěji.Cítil,jak se k němu Bill tiskne ,jak se jej nesměle dotýká a neslyšně šeptá jeho jméno.Nemluvili...nic říkat nepotřebovali.Všechno již bylo dávno řečeno.

Jenom se k sobě odevzdaně tulily a vzájemně se škádlily doteky jako malá štěňata.

"Chceš si mě vzít Bille ?",zašeptal Tom a ještě více k sobě přitulil bratrovo křehké tělo.Bill překvapeně vydechl a bezmocně stiskl rty.Nedoufal ,že by tuhle otázku mohl někdy slyšet právě on."Vezmeš si mě Bille?",vydechl Tom sklíčeně ,láskyplně líbal Billovy bledé ruce a bylo mu uplně jedno,že se to nesmí.Bylo mu uplně jedno,že řekl hloupost,která se nikdy nebude moci naplnit.Nevnímal nic kromě lásky,která z něj udělala blázínka .Bill přemýšlel uplně stejně."Vezmu si tě lásko",zavzdychal mu do ucha,které lehce políbil a polykal drobné slzy,již mu stékali po tváři."Sem jenom tvůj",slíbil ,přetočil si Toma tváří k sobě a naléhavě vyhledal jeho pootevřené rty....

autor: B-Kay

pondělí 11. února 2013

Perfect Symetry 28.

autor: B-Kay

Bill jemně hladil rty Tomova holá ramena a vdechoval jeho nádhernou vůni.Nemohl tomu uvěřit.Nemohl uvěřit,že se to skutečně děje.Kdyby mohl,smál by se štěstím .Možná by se samím štěstím i rozbrečel ,ale nechtěl skazit tu nádhernou chvilku ticha ,kterou právě prožívali.Nic neříkali,dokonce se ani nehýbali.Jenom se dívali vzájemně do očí a ujišťovali jeden druhého ,že to co dělají,je skutečně to správné.Bill po chvilce přerušil jejich oční kontakt a posmutněne sklonil tvář."Když sem se ti naposled nabídl,odmítl si mě",zašeptal a pevně stiskl víčka.Zhluboka se nadechl a nesměle zvedl pohled k bratrově tváři."Bojím se to udělat znovu",zadíval se mu hluboce do očí .Tom zůstal potichu.Zamilovaně sledoval každičkej milimetr bratrovy tváře.

Byl tak nádherný.Tak křehký a nejistý.Cítil na svém těle ,jak se třese a naléhavě dýchá.Nikdy by nevěřil,že se ocitne v téhle pozici právě s Billem.

Když jej tehdy spatřil v tom květinářství,tak hrdého a chladného ,ztratil všechny sny a iluze .Tehdy vlastně ztratil i poslednou naději ,že by mezi nima mohlo k něčemu dojít.Vztahu s Billem dával vždycky nulovou šanci ,v koutku duše však doufal neustále.Svým odměřeným postojem svatebního agenta jej nevědomky sváděl .Tom měl pořád v paměti ty chvilky,kdy se oddávali zakázaným polibkům tajně a rozechvěle.A stačilo několik týdnů,aby se věci posunuli ku předu přímo raketovou rychlostí.Hraná nevraživost a předstíraná nenávist se změnili v oddanou lásku .Od nepříjemné hádky tehdy v kuchyni prošli těžkým obdobím ,přesto to jejich vztah vydržel a oni to nevzdali.Náhle byli tady,žili jeden pro druhého a chtěli se milovat.Oba !...

Bill smutně stiskl rty a odvrátil tvář na stranu.Mohl to čekat…Tom mu přeci jednou řekl,že má strach z budoucna a do té doby ,se mezi nima nic stát nemůže.Bill však pořád v hlouby duše tichoučky doufal ,že by snad mohl svůj názor změnit.Zřejmě se spletl.Smířlivě se zadíval před sebe a pokýval hlavou."Já to chápu",nedokázal skrýt své sklamání ,ale nemohl by říct,že se na Toma zlobil.Nezlobil se.Rozuměl mu a proto jej nechtěl víc pokoušet.Vstal z postele doprovázen Tomovýma smutnýma očima a podešel ke hromádce svého oblečení ,které se nečinně válelo po podlaze.Vzal do rukou své tepláky a chystal se obléknout si je.Horký polibek na zádech,mu v tom ale zabránil."Neoblíkej se.Zůstaň takhle…prosím",Tom jej nečekaně chytl kolem boků a vyhoupl si jej do náruče.Bill se na něj díval nejistým pohledem raněného ptáčete a jeho tvář se jaksi automaticky skláněla k Tomově naběhlým rtům.Tom jej zlehka políbil do vlasů,ještě jednou se mu podíval do očí a tiše vyřkl svou otázku."Dovolíš mi,abych se s tebou miloval?",Bill nemohl dojetím ani mluvit.Nemohl tomu uvěřit.Překvapeně pootevřel rty a snažil se vymyslet něco, co by dávalo alespoň nějakej smysl.Nakonec se však vykašlal na zbytečná slova ,přitáhl se k Tomově tváři a svými dravými polibky mu dokázal více než odpovědet.Za stálýho líbání jej Tom pomalu pokládal na postel jako nějaké křehké zvířátko.Dlouze se mazlil s jeho horkou kůži ,líbal každičký milimetr ,na který dosáhl.Vědel,že si Billa musí nejdřív zasloužit.Chtěl,aby to bylo pro oba krásné a nechtěl mu způsobit žádnou bolest.Nechtěl si jej jenom sobecky vzít a nehledět na to,zdali se mu to líbí,nebo ne.Dokázal by se s ním divoce milovat ,ale nechtěl to udělat...Chtěl,aby je tohle milování spojilo ještě víc .Chtěl aby to bylo přesně takové,jak si to kdysi vysnil.Jemné,čisté a opatrné."Miluju tě Bille ",zlehka líbal jeho poddajné rty ,zatímco jeho dlaně měkce hladili Billovo vzrušení.Bill tichounce sténal a zoufale se snažil Tomovy naznačit,aby si jej už vzal.Chtivě zvedal své boky a rytmicky přirážel proti těm bratrovým.Oddálil svá stehna a čekal.Tom vědel,co bude následovat.Když se zadíval do očí svého bratra ,které jej o to přímo prosili ,nedokázal odmítnout."Neublížím ti",sklonil se k Billově tváři a láskyplně jej políbil na stisknuté rty.Bill k němu z posledních sil natáhl obě dlaně ,aby jej mohl pohladit."Věřím ti",vydechl .Z očí mu proudila nehynoucí láska a důvěra.Tom si ukradl ještě jeden lehký polibek a poté se opatrně položil mezi jeho oddálená stehna.Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit.Tak dlouho o tom jenom snil a ted´,když se jeho sny stali skutečností ,nemohl tomu uvěřit.Několik letmých polibků vložil na Billovy holé boky a stehna a poté pomalounku přitlačil svou pánev,na tu jeho."Au",Bill pevně stiskl rty a rozhodl se to vydržet.Šíleně to bolelo .V očích jej pálily slzy,jak se snažil nekřičet .Zhluboka dýchal a poslepu hledal ve tmě dlaně svého bratra.Tom se k němu téměř okamžitě přitulil a vzdychal do jeho holé kůže. Nehýbal se ,bál se přirazit. "B-bolí to",zasténal Bill plačitvě ,přesto jej uvnitř hřál nádherný pocit ,že jsou s Tomem dokonale propojeni."Tak přestanu",Tom se rozvášněnýma očima zahleděl do identických a byl ochotný okamžitě z něj vystoupit."N-ne...prosím",Bill se poprvé necítil tak zvláštně sám.Tom byl u něj ,cítil jej uplně všude.Už nikdy se nechtěl toho pocitu vzdát.Počáteční bolest jej pomalounku procházela a on si na Toma uvnitř sebe během několika minut zvykl.Sám proti němu skusil lehce přirazit .Reakce,která se dostavila,byla více než překvapivá.Oba naléhavě zalapali po dechu a neomaleně se políbili.Jejich jazyky si všemožně hráli ,olizovali se a tlumili jejich naléhavé vzdychy. Tom si Billa bral opatrně ,něžne a pomalu přesně tak,jak si to slíbil.Hladil Billovo vzrušení a chtěl mu navodit stejné krásné pocity,jaké cítil on sám.Ani jeden tomu nemohl skutečně uvěřit.Milovali se...

"Ty pláčeš?",Bill překvapeně zvedl svou unavenou ,za to šťastnou tvář k té bratrově a slzy,které spatřil jej malinko vyplašili."Nelíbilo se ti to?",zeptal se posmutněle a sklamaně sklopil pohled.Tom vzal jeho tvář do dlaní a dlouze jej políbil."Tohle bylo uplně poprvé,co sem se s někým skutečně miloval.Bylo to to nejkrásnější,co sem kdy prožil.Ještě pořád se klepu strachem,že se ráno probudím a ty tady nebudeš",přiznal se se svým trápením a naléhavě se opřel čelem o to jeho.Bill mu jemným dotekem setřel zvyšné slzy a polibky vyhladil mokrou cestičku ,již po nich zůstala."Když sme měli tehdy tu nehodu,myslel sem,že už ti nikdy nebudu moct říct ,jak moc tě potřebuju.Strašně sem se tehdy bál,že je konec.Nejsi jediný Tome,kdo se bál.Strach je jednou z emocí ,která také vyjadřuje lásku .Proto není vůbec hloupé,že se něčeho bojíš",klidně se přitulil k Tomově hrudníku a přes oba přehodil teplou přikrývku.

Oba ještě dlouho do noci přemýšleli ,ale nic neříkali.Oba byli neskonale šťastný a právě tohle štěstí jim nedovolovalo usnout.Bezmocně se k sobě tulili a pořád vyhledávali alespoň malinkej kontakt s tím druhým…

Bill si přál,aby ta noc nikdy neskončila.Nejraději by už navždy zůstal ležet v Tomově náručí,kde mu bylo nádherně.Cítil se u něj chráněný a vědel,že mu nic nehrozí.Jeho přání však ztroskotalo ve chvíli ,kdy se nad jejich domem objevilo slunce a do pokoje začali vcházet první sluneční paprsky.Bill ospale pohlédl na hodinky a unaveně přivřel víčka.Nejdřív si neuvědomil ,co se vlastně včera stalo .Jakmile však hlavou opatrně dopadl na Tomův hrudník,spoměl si na všechno,co se s včerejší nocí spájelo.Vesele se usmál a láskyplně políbil místo,kde hluboko pod kůží tlouklo Tomovo zamilované srdce."Miluju tě lásko",nosem se otřel o jeho bříško a poté pomalounku ,i když nerad ,opustil jeho hřejivou náruč.Ze země rychle pozbíral své oblečení
a potichu se oblékl.Předtím,než vyšel ze dveří,se na bratra ještě jednou podíval a šťastně se usmál.

Jeho kroky vedly do kuchyně.Chtěl Toma překvapit snídaní do postele .Snídaně však nebyla jediným důvodem.Takhle brzy ráno tam byla vždycky i Natálie,která popíjela svou kávu a on ji chtěl poděkovat.Nebýt ní a chvíle,kdy mu domluvila,neměl by odvahu hodit za hlavu všechno,co jej tížilo a odevzdat se Tomovy."Dobré ráno",řekl,jakmile ji jako obvykle uviděl sedět u okna, s hrnkem kávy v dlaních.Natálie k němu zvedla své utrápené oči plné vyčerpání a skusila se pousmát."Ahoj",odpovědela a nabídla se,že by mu mohla udělat snídani."Ne děkuju.Chtěl sem…chtěl sem s tebou mluvit",začal nejistě a překvapil jej výraz její tváře.Zdála se mu mnohem smutnější,než obvykle."Aha.Tak mluv",uvolnila mu místečko vedle sebe a mile se na něj zadívala.Nemohla si nevšimnout roztomilého ruměnce v Billově tváři a šťastnýho jiskření v jeho očích."Chtěl sem ti za všechno poděkovat",začal a konečně se na ni zadíval důvěřivě."A také sem se ti chtěl omluvit.Že sem byl k tobě ze začátku tak odměřenej",dodal smutně ."Ale Bille.Já to všechno chápu.Nemusíš se mi omlouvat",Natálie jej přátelsky pohladila po tváři ,vzápětí však opět posmutněla."Jsi v pořádku? Nemůžu ti nějak pomoct? Nechci,aby ses trápila",Natálie si sklíčeně povzdechla a vzdala naději,že by mohla o svou dceru bojovat sama.Bezmocně se na Billa podívala a poté nejistě přikývla."Pomůžeš mi jenom tak,že zůstaneš s Tomem",nedbala na Billův překvapený pohled,ani nepotřebovala slyšet nevyřčenou otázku,jak o tom ví."Miluj ho a na nikoho jiného nehled´ ano? I kdyby se stalo cokoliv,Tom je do tebe blázen Bille .Věř mi,vím to.Nedovol,aby vás někdo rozdělil ano? Slíbíš mi to?".Bill sice nerozuměl vůbec ničemu ,přesto rychle kývl."S-slibuju"…

Who are you, what are you living for
Tooth for tooth, maybe we'll go one more

This life, is lived in perfect symmetry
What I do, that will be done to me

...

Who are you, what are you fighting for
Holy truth, brother I chose this mortal life
lived in perfect symmetry

What I do, that will be done to me...

autor: B-Kay

sobota 9. února 2013

Perfect Symetry 27.

autor: B-Kay

Znala Bellu snad nejlíp ze všech.Nikdy se nenechala obelhát jejím hraným ůsměvem a jejím falešným slibům sesterské lásky nikdy skutečně nevěřila.Kdyby ji měla alespoň trošičku ráda,nepodrazila by ji tím nejhorším způsobem . Dokázala by pro záchranu své dcerky udělat cokoliv…sama sobě několikrát slíbila,že by obětovala i svůj život za štěstí svého dítěte.Ale dvojčatům to udělat nedokázala.Na vteřinu tu možnost sice zvažovala,ale stačilo ji pohlédnout do obýváku aby vědela,že to nedokáže udělat.Moc dobře si pamatovala na časy,kdy u nich Tom bydlel.

Tehdy si pomáhali vzájemně.Ona se snažila vspamatovat ze ztráty své dcerky,zatímco Tom se snažil zapomenout na svého bratra.Ve skutečnosti se to nikdy ani jednomu nepovedlo…

"Nemůžu to udělat",uplakanýma očima se rozhlížela po kuchyni a snažila se vymyslet nějaký jiný řešení.Udělala by cokoliv,ale dvojčata rozdělit nemůže.Tom byl jako její bratr..On ji dal mnohem víc lásky,než vlastní sestra.Pomáhal ji ,snažil se ji utěšit a pokaždé ji vyslechl.Simone s Billem se k ní zachovali nádherně .V domě Kaulitzů poprvé cítila to krásné teplo ,které vytváří rodina.Cítila tu bezednou lásku Simone ke svým synům ,která by pro ně dokázala udělat všechno na světe.Oni byli stejní.Pomohli ji tehdy,kdy to nejvíc potřebovala a ona se jim prostě nemohla odvděčit tímhle spůsobem.

Vůbec si neuvědomovala,že na chladné zemi sedí už několik minut.Už dávno přestala plakat a dívala se do tmavého vzduchoprázdna před sebou.Přemýšlela ,co Belle kdy udělala,když k ní byla vždycky taková. Co jí udělala malá Natálka,když se postavila proti ní a odloučila jí od své matky ?Na nic konkrétního však přijít nemohla.Cítila nesmírnou bolest a hněv .Všechno se to v ní mísilo a kdyby mohla,vykřičela by své trápení do celého světa…

"Natálie,si v pořádku?",překvapeně zvedla tvář ke tmavé siluetě a urychleně přikývla,i když tam nebylo nic vidět."Jo sem",odpovědela také šeptem,protože rozeznala,že Tom něco nese v náručí."Bill usnul.Půjdeme si už lehnout ano ?Nepotřebuješ něco?",opatrně se sklonil k bratrově tváři a láskyplně jej políbil do vlasů.Bill klidně vydechl a nevědomky se přitulil k bratrově hrudníku ještě víc."Ne,děkuju.Běž si lehnout .Dobrou noc",šepla relativně pokojným hlasem a uvolnila mu cestu,aby mohl projít…

Tom tiše kráčel do bratrova pokoje ,opatrně otevřel dveře a položil jej do měkkých peřin jako křehkou panenku z cukru .Bill rozespale zamrkal a natáhl po něm dlaně."Neodcházej",zaprosil a zlehka se dotkl konečků Tomových prstů ,jak k němu natáhl obě ruce."Zůstaň dnes se mnou", pomalu jej stahoval na sebe,dokud opět neležel na zádech tak,jako před chvílí.Díky čočkám nepotřeboval brýle a mohl se na Toma dívat tak dlouho,jak jenom chtěl. Vnímal,jak se třese a dlaně,kterými mu nesměle hladil boky ,se mu lehce chvěli.Jeho tvář byla pouhých několik milimetrů od té jeho ,rty se dokonce nepatrně dotýkali.V jedné chvíli Tom Billa naléhavě políbil na čelist a tiše zasténal do jeho klíčních kostí.Tváří se mazlil s každým kousínkem Billovy kůže a prsty pomalounku nadzvedával Billovo triko.Bill poslušně zvedl ruce nad hlavu ,aby mu mohlo být tričko kompletně svléknuté a poté hlavou pohodlně dopadl na měkký polštář.Přivřenýma očima sledoval,jak Tom měkce líbá jeho bříško .Jeho horkej dech se odrážel od Billovy kůže
a pro oba to bylo něco neskutečně nádhernýho a vzrušujícího.Nemluvili …Oba zůstali potichu a vnímali jenom lásku,která je hnala vpřed a nutila je zahodit všechno za hlavu.Zapomenout a žít pouze pro tuhle chvíli.Tom z Billa svlékl černé tepláky a vzrušeně zavzdychal ,když se mu před očima zjevilo Billovo holé tělo ,čekající na jeho doteky."Tome ,nemusíš když nechceš",Bill se naklonil k Tomově nešťastné tváři a dlouze jej políbil.Oddaně se zadíval do těch nejkrásnějších očí na světe a horlivě líbal Tomovy dlaně ,když jej hladil po tváři."Jsi láskou mého života Bille ",Billovo srdce se neovladatelně rozbušilo a oči se mu podlily slzama."Žiju jenom díky tobě.T-ty jsi jediný důvod,proč ráno vstávám a bojuju ze vším,co stojí proti nám.Byl sem slaboch ,ale miluju tě .Miluju tě tak moc,že to nedokážu říct.Mohu ti to jenom dokázat",naléhavě pusinkoval Billovu tvář a líbal jeho měkké poddajné rty."Moc tě miluju",pípl Bill
a hladově oplácel všechny Tomovy polibky.

Ty směrovali postupně níž a níž .Tom vášnivě líbal Billův hrudník,něžne jej kousal do bříška a vzrušeně sténal do jeho nahých stehen.Polibky objevoval jeho tělo a nemohl se dočkat ,kdy budou konečně tvořit jedno.Několikrát jej políbil na kořen vztyčeného penisu a pomalu proti němu tlačil tím svým ,jak se na něj opět pokládal.Bill naléhavě zakláněl hlavu dozadu a automaticky se o Toma třel.Chtivě zvedal pánev a přirážel nahými boky proti těm bratrovým.Vášnivě z Toma strhl jeho veliké triko a dravě jej políbil."Už mě neodmítej",oba sténali ve stejném rytmu,jak se o sebe soustavně třeli.Billovy dlaně bloudili Tomovou kůži a on se už nikdy nechtěl vzdát pocitu,který jej zaplavil.Chtělo se mu plakat radostí,křičet štěstím a láskou .Jejich láska byla mnohem silnější než hněv a odpor Belly.

Tom ze sebe z posledních sil svlékl své kalhoty a odkopl je někam stranou.Uchopil bratrovo tělo a přetočil si jej na sebe.Vteřiny,po které se oba dívali vzájemně do očí ,se jim zdáli jako celá věčnost.Oba netoužili po jiném,než vytvořit jeden celek…chtěli dýchat ve stejném rytmu.Chtěli,aby jejich srdce tloukla ve stejném rytmu.Tak moc po sobě toužili a už nebylo cesty zpět.Bylo to
mnohem silnější než Tomův strach,nebo Billova ohleduplnost…

autor: B-Kay