Už jen...dny a... Alice Nine: White Prayer

Tak...snad už jen dva dny - když počítám i dnešek - a v pátek bych se mohla dostat na twincest blog a dohnat to, že jsem od pondělka nemohla číst ani jednu povídku... A taky už v pátek, když máma teda odjede budu mít možnost sem dát Unbekannt Liebe 8.díl - jo, už ho mám napsanej =)) - a dálší zanedbávaný věci - vyjíma Miluju tě...ale kdo jsi?, tu bohužel nemám napsanou právě z časových důvodů =( No...snad to zvládnu dohnat... Tak tady ještě dokonalá hudba =) a teď Tschüss =) Saya-Mi

Awwwww =(

Tak se omlouvám, ale minimálně do pátku se tady nic neobjeví...a to v pátek možná... Jsem nemocná...a bohužel je nemocná i máma takže sedět u PC je nemožné...A přednastavený povídky už taky nemám, tak si budete muset počkat...=(

Tschüss...Saya-Mi

Unbekannt Liebe Díl 7.

Jak jsem slíbila...dílek speciálně pro Emiin, aby ho měla dřív, než odjede na lyžák. A zároveň - zase - upozornila, že ještě nemám napsanej ani 8.díl takže teď asi bude přibývat pomaleji - v Ostravě se mi prostě psalo líp =P Tak...konec vykecávání a dílek je tady... =))

Díl 7.

---

Tom:

"Kurva!" Nadává.

"Copak?" Vážně mě to zajímá.

"Ale nic!" Odbyde mě.

"Vážně nic?" Že by chtěl někoho ojet? Ušklíbnu se.

"Vážně."

"Jak myslíš…" Jestli teda vůbec myslí. Pokrčím rameny. Přijde ke mně a chvíli mi civí přes rameno.

"Grafity?" V otázce slyším mírný znechucení.

"Něco proti?" Ptám se a dál kreslím.

"Ne."

"To je dobře." Ušklíbnu se.

"Mám žízeň." Oznámí.

"Na chodbu, po schodech a doleva. Chovej se jako doma." Ušklíbnu se a mám chuť dodat, ´Jestli si umíš alespoň to pití nalít´.

"Fajn." Odsekne a odejde.

Dál kreslím a koukám na to z různých úhlů. Hmm… Chtělo by to trochu…červené…černé a…možná šedé… Jo!

Po chvíli se otevřou dveře a vejde Bill se sklinkou v ruce.

Bill:

"Mám žízeň." Oznámím.

"Na chodbu, po schodech a doleva. Chovej se jako doma." Ušklíbne se, a jde vidět, že by si nejradši rejpnul nějakou poznámkou.

"Fajn." Řeknu příkře a odcházím.

Dojdu do kuchyně a hodnou chvíli hledám sklinku. Pootevírám několik skříněk než ji najdu. Pak otevřu ledničku a koukám, co je tam za pití. Cola? Výborně. Naliju si, vypiju to a naliju si znovu. Colu uklidím tam, kde byla a i se sklinkou jdu nahoru.

Vejdu so pokoje, dojdu k posteli, na kterou si následně sednu, a civím do sklinky.

Přemýšlím, dokud mě z mích úvah nevytáhne Tomův hlas.

"Laskavě mi to nevylij do postele."

"Se neboj…" Řeknu tiše a dál civím do sklinky.

"Se nebojím, ale jestli to vyliješ, budeš na tomspát ty." Pokrčí rameny.

"Hmmm…" Začnu se sklinkou dělat ve vzduchu kolečka. Točím s ní… Točím s ní až…"Oups!" Schytal jsem to já i postel. Ještě že na sobě mám dneska tmavý oblečení.

Sklinku položím na stolek vedle postele a jdu ke svým kufrům. Vytáhnu čistý oblečení a začnu se převlíkat.

Tom:

Kouknu na postel a pak na něj. Stáhl si tričko a…woow! Zírám na něj. Vážně je to mí dvojče a je mu 16? Na šestnácti-letýho má fakt pěkný tetování. Na podbříšku a na boku…hmmm…toho na ruce jsem si všiml už před tím…

A…jeho tělo…je tekový…uhm…ještě dětský, ale…krásný! Ohromeně na něj koukám až do chvíle, než si přes hlavu přetáhne čistý tričko.

Otočím se a tupě zírám na stůl. Má tak bledou kůži…a ty tetování… Krásnej nápis přes celej bok…a ta hvězdička na podbříšku…té bych se chtěl…ehm…dotknout…a…nejen rukou… Ušklíbnu se nad tím, jaký jsem prase. Za prve jsem fakt perverzní, a za druhé - a to je horší - tak smýšlím o svém dvojčeti. Připadá mi, jako bych tak smýšlel sám o sobě.

Je to divný… Já sem divnej. Ušklíbnu se. Vstanu ze židle, jdu do kuchyně pro něco k obědu. U dveří do chodby se ještě otočím, kouknu na Billa a zeptám se: "Chceš něco k obědu?"

"Jo." Řekne jen.

Dojsu do kuchyně a hledám něco hotovýho k jídlu. Když nic nenajdu, rozhodnu se uvařit těstoviny a rajčatovou omáčku - samozřejmě tu, kterou jen naliju na pánev ze sklinky a nechám ´projít varem´, jak je napsáno v návodu. Co bych se patlal s domácí, když už je jedna skoro hotová? Když všechno uvařím, scedím, a dám na talíře, vyběhnu schody, vejdu do pokoje, a oznámím Billovi, že jestli chce jíst, je to v kuchyni na lince. Znovu seběhnu dolů, vezmu si svoji porci, a sednu si s ní do obýváku na gauč.

Zapnu si televizi a zase přemýšlím nad tím, co jsem viděl…tudíž jeho tělem.

Po chvíli slyším kroky na schodech.

Bill:

Vím, že se na mě koukal, když jsem se převlíkal… Chtěl bych vědět, co si o mě - respektive o mém těle - myslí. Chvíli ještě seděl u stolu a pak někam chtěl jít. Když došel ke dveřím, zeptal se mě, jestli chci oběd.

"Jo." No, to jsem řekl trochu příkřeji, než jsem chtěl.

Otočil se a odešel. Chvíli jsem seděl na zemi u kufrů, pak jsem se přesunul i se svým notebookem na postel. Samozřejmě na tu čistou stranu. Když přišel s tím, že mám oběd v kuchyni na lince, jen sem přikývl a dál koukal do notebooku.

Po chvíli jsem se zvedl, protože už jsem měl opravdu hlad, a šel si pro to do kuchyně.

Sešel jsem po schodech, v kuchyni si vzal jídlo a pomalu šel do obýváku.

"Můžu?" Zeptal jsem se, a hlavou ukázal na místo vedle něj.

"Jasně." Řekl a přikývl.

Sedl jsem si teda vedle něj a začal jíst.

"Hmm… Vefo dobvý." Zamumlal jsem s plnou pusou. "To si vařil sám?" Zeptám se už s pusou prázdnou a okouzleně koukám střídavě na něj a na těstoviny. No jo, tím jídlem mě vážně okouzlil.

"Jo, ale omáčka je koupená." Pokrčí rameny.

"Ale vařil jsi to ty, a… Je to sakra dobrý!" Myslím to upřímně. Lepší těstoviny jsem ještě nejedl.

"Jak myslíš." Usměje se.

"Myslím, že lepší těstoviny jsem ještě nejedl."

"Vážně?" Usměje se potěšeně.

"Vážně." Odpovím a zase začnu jíst.

Hlasujte pro TH na MTV New´s.....

Hlasujte!!!!!!!!!! MTV News' Musical March Madness: Tokio Hotel Vs. Owl City

Tomu ještě nerozumíš...

Tak...slibovaná jednodílka je tady. Je to jen...taková rychlovka, která mě napadla při hodině čestiny díky názvu nějakýho cvičení v učebnici. Upozuorňuju, že vím, že je to jen takový...rychlý - respektive má to opravdu hodně rychleý spád událostí... Ale opravdu to je jen z momentálního nápadu... Nepsala jsem si osnovu jak kdo vypadá, jaký má charakter, a dějovou linii jsem vynechala úplně, ne jako u vícedílek, kde si všechno napřed dopodrobna rozepíšu...Prostě je tohle jen rychlej romantickej slaďák XD psanej z pohledu Billa. Takže prosím o nějakej ten koment a JEDINÝ KLIKNUTÍ NA ANKETU, za který bych byla moc vděčná - ano, zase se doprošuju... Zatím Tschüss, Saya.

Tomu ještě nerozumíš...

Oh, Tom má zase den. Od chvíle, kdy ráno vstal a letěl rovnou do koupelny, kde se půl hodiny zkoumal v zrcadle, jsem ho asi pětkrát viděl stát se stejným výrazem před prosklenými skříněmi. Teď stojí v chodbě u zrcadla a dělá totéž.

Co to s ním je? Zkoumat se a nakrucovat před zrcadlem je moje práce…pokud se nemýlím, už od devíti let. Je mi 14, a od 11 se i líčím…takže tohle je vážně moje práce.

---

Když se na to tak podívám, chová se divně asi…měsíc. Co se mohlo stát za jedinej měsíc?

"Tomi?" Stoupnu si za něj k zrcadlu a opřu si bradu o jeho rameno.

"Ano bráško?" Zvedne ruku a pohladí mě.

"Co…Co se to s tebou děje?" Zeptám se opatrně.

"Billí… Tomu ještě nerozumíš…" Zase mě pohladí. Posmutním.

"A jak víš, že tomu ještě nerozumím, když mi nechceš říct, co to je? Třeba rozumím…"

"Vím, že jsi ještě zamilovaný nebyl…"

Povzdychnu si a sklopím oči. Kdyby jen věděl… Ach Tomi, Tomi…

"Tobě je to líto Billi?" Otočí se čelem ke mně.

"Ne…v tom to není…" Povzdychnu si.

"Tak v čem?" Ptá se.

"Tomi… Ty jsi zamilovaný?" Ptám se zvědavě.

"Jo… Je úžasná…" Zasní se a mé srdíčko ztěžkne. Ach Tomi…

"A do koho?" Ptám se a už se o zvědavý tón jen snažím.

"Do Natálie…"

"A jak víš, že tomu ještě nerozumím? Jak víš, že jsem ještě nebyl zamilovaný…nebo…nejsem?" To ´nejsem´ už jen zašeptám.

"Billi! Proč si mi to neřekl?" Ptá se nadšeně.

"Ty si mi to taky neřekl… Krom toho…je to složitější…" Řeknu tiše.

"Jak složitější?"

"Prostě složitější… Pojď, musíme do školy." Odbydu ho.

Že já vůbec něco říkal, nechci ho od sebe odstrkovat a odpovídat mu takle… Ale musím…

"Tak jo…pojď." Otevře dveře a nechá mě vyjít. Kéž by mě takle nechal vyjít v jiné situaci…

Vyjde taky ven, a zamkne za sebou.

Když dojdeme do školy, rozdělíme se. Už si ani nepamatuju, jak je to dlouho, co nás dali do oddělených tříd… Ale vím, že čím míň jsem ho ve škole viděl, tím víc rád jsem ho měl a mám stále… Víc a víc ho miluju… Proč je to můj bráška? Proč to musí být tak složitý?

Dojdu do třídy, sednu jako obvykle do lavice vzadu u okna a civím ven.

*O 5 HODIN POZDĚJI*

Škola jako obvykle ´nic zajímavýho´. Zabýval jsem se spíš myšlenkami na Toma, než učivem. Teď vycházím ze třídy a před školou budu čekat na Toma…

Vím že je to hrozný, ale neviděli jsme se pár hodin a už mi chybí. Navíc…žárlím. Přál bych si, aby byl se mnou, ne s tou holkou. Vím, že to nejde… Vím, že nejde mít bratra, dvojče jako…přítele…partnera… Ale bylo by to krásný.

Vyjdu před školu a opřu se vedle dveří o zeď.

Chvíli se rozhlížím, otočím se ke dveřím, a v tu chvíli skončím na zemi.

"Tak co, Kaulitzi mladší? Jakej si měl den?" Zasměje se někdo. Ten hlas bych poznal na kilometry daleko.

"Danieli nech mě bejt!" Zavrčím.

"Ptal jsem se, jakej si měl den?" Řekne výhružně.

"Do teď relativně dobrej." Zasyčím.

"Je správný, že říkáš doteď… Nikdy nevíš, co bude třeba za dvě minuty…" Ušklíbne se.

"To je pravda, ale já vím, co bude za tři" Syknu. "to už tady totiž nebudu."

"Myslíš?" Vrazí mi facku.

"Vím to." Přistane mi další facka.

V tu chvíli vyjde ze dveří Tom, Daniela srazí k zemi a ke mně natáhne ruku a pomůže mi vstát. "Pojď Bille." Usměje se.

Chytnu se ho za ruku a stoupnu si. Taky se usměju.

Tom Daniela ještě zahrne nadávkami, propálí ho pohledem a odcházíme.

"Tak co, už mi řekneš, jak složitější to je?" Vyptává se cestou.

"Když to…je tak složitý…" Povzdychnu si.

"Tak mi to řekni…třeba to zjednoduším." Usměje se.

"Tomi…" Zakňučím.

"Bille…tak mi to řekni…"

"Když…já nevím, jak to říct…" Zašeptám a skloním hlavu.

"Tak to řekni tak, jak si to myslíš… Jak to cítíš…" Povzbudivě se usměje. "Klidně i polopatě…"

"No…je to kluk, ale…nejsem gay, holky se mi taky líbí, ale…" Zašeptám.

"Billí…" Usměje se. "to je v pohodě, taky se mi líbí hokly i kluci…" Pohladí mě po rameni.

"Jenže… Tohle je ještě složitější…" Zakroutím hlavou. "Za prve…necítí to stejně a…za druhé…i kdyby cítil…není to správný…" Zašeptám a zamrkávám slzy.

"Jak víš, že to necítí stejně? A proč by to nebylo správný?" Zastaví se a kouká na mě.

Taky se zastavím. "V-vidím to…a prostě…není to správný…" Zavrtím hlavou.

"Proč by to nebylo správný? Láska je správná…"

"Pro-protože…to není dobrý…" Zaujatě zkoumám sví boty.

"Dobře…tak mi alespoň popiš, jak vypadá a jakej je, co?"

"No…tak jo… Má světlý vlasy, krásný hnědý oči…rád nosí větší oblečení ale moc mu to sluší… Je milej, hodnej…vždycky když potřebuju, se vším mi pomůže…" Smutně se usměju.

"A jak se jmenuje?" Ptá se.

"Tomi…" Zakňučím a v tu chvíli se vyděsím. Já se, mu to vlastně řekl! Doufám, že to nepobral. Dám obličej do dlaní.

"Billí, třeba to cítí stejně…" Přijde ke mně a utěšuje mě. Ach Tomi, Tomi… Kdybys jen věděl…

Obejme mě. "Pojď domů, tady je zima…" Koukne na mě a pohladí mě.

"D-dobře…"

*DOMA*

Stojím v kuchyni a připravuju nám oběd. Mamka je v práci.

Tom přijde za mnou a ptá se.

"A kolik mu je?"

"Stejně jako mě…" ´Naprosto´ dodám v duchu.

"Billi…" Začne

"Hmm?" Otočím se k němu čelem.

"Ehm…" Přistoupí ke mně blíž, obejme mě a opře se čelem o mí. Rozbuší se mi srdce.

Zvedne ruku a pohladí mě po vlasech a chytne za týlem.

Jemně se mi otře rty
ty mé. Okamžitě povolím a pusu pootevřu. Vpije se mi do rtů.

Zoufale se k němu přitisknu a obejmu ho.

Odtáhnem se od sebe až když nám začne docházet vzduch. Oba se snažíme popadnout dech.

"Miluju tě, Bille…" Vydechne.

"J-jak dlouho?"

"Dlouho… Ale dneska už to opravdu nešlo dělat, že k tobě nic necítím."

"Taky… Tě miluju…"

"Jak dlouho?"

"Myslím že od chvíle, co jsem se poprve nadechl…""Jsi to nejúžasnější, co mě v životě potkalo…"

"A…co Natálie?" Ptám se a tisknu se na něj.

"Natálií sem se snažil zabít to, co cítím k tobě…"

"A jak…" Nestihnu dokončit otázku a už mám odpověď.

"V zrcadle se vidím, a co dělám, to ještě taky vím." Usměje se.

"Tomi… Miluju tě!" A pak že tomu nerozumím. Usměju se.

Slibovaná jednodílka a Down On You =D

Takže...teď přepisuju do wordu slibovanou jednodílku "Tomu ještě nerozumíš..." zároveň ´obědvám´ rýžový nudle - školní oběd á la dušená mrkev vážně jíst nehodlám - s rajčatovou omáčkou a tvrdým sýrem XD a do předchvíle jsem si psala s Emiin... A teoreticky bych měla za chvíli jet vedle do města do knihovny zaplatit pokutu - moc dlouho mám u sebe knížky XD - ale v tomhle počasí - taky u vás prší? - se mi vážně autobusem nikam nechce. Takže shrnuto a podtrženo...rychle se snažím přepsat jednodílku než přijdou rodiča a budou mi civět přes rameno - i když v povídce o sex vážně nejde - nemusí vidět jak si Tom a Bill vyzanávají city... - Oups! To sem prozradila trošku moc - i když nic nečekanýho, že? - ale ...konec keců a vážně jdu psát a jíst XD...no ještě teda Down On You...

Miluju tě...ale kdo jsi?I. Díl 17.

Tom: Koukám na světla v noci jak se okolo nás mihají

Bill: Zavrtím se a škubnu sebou. Otevřu oči a zrychleně dýchám.

Tom: Kouknu na Billa."Copak?" pohladím ho po tváři

Bill: Přitisknu se ještě blíž. "M-měl jsem divnej sen..."

Tom: "Chceš mi o něm říct?" sleduju trochu vystrašeného Billa

Bill: "M-můj otec...p-přišel..." vystrašeně koktám

Tom: "No a?" zeptám se nechápavě

Bill: "Ch-chtěl mě odvíst..." třesu se

---

Tom: "On s váma nebydlí?" kouknu na tbe

Bill: "Ach...t-to ti to z-znovu budu muset vysvě-světlit"

Tom: Proč tak koktá?...koukám na něj nechápavě

Bill: "Na-nastěhovali jsme se sem asi před měsícem a p-půl. P-předtím jsme s mamkou vy-vystřídali spoustu m-měst..."

Tom: "Kvůli němu?"

Bill: "J-jo..."

Tom: "Proč?" přitisknu si Billa víc k sobě

Bill: "B-bil nás..."

Tom: Pootevřu pusu. "Cooo????????"

Bill: "J-jo...bil nás a pokaždé si n-nás našel..."

Tom: "Aha...to je mi líto." jsem tím šokovanej. Na víc se nezmůžu...

Bill: Najdu si tvou ruku a propletu s tebou prsty.

Tom: Spokojeně ti pomůžu..."Ale kdyby něco řekneš mi to viď?"

Bill: "Řeknu..." trochu se pousměju

Tom:"Dobře." šeptnu a spokojeně pozoruju naše propletené prsty

Bill: Vděčně se na tebe kouknu

Tom: Políbím tě

Bill: Usměju se do polibku a spolupracuju

Tom: Spokojeně si hraji s tvými rty

Bill: Jazykem ti obkroužím rty.

Tom: Proplétám naše jazyky

Bill: Spokojeně zamručím do polibku

Tom: Pěkně si tě líbám

Bill: Odtáhnu se a zalapu po dechu

Tom: Zasměju se a pořádně se nadechnu a vydechnu

Bill: Nadechnu se a znovu se ti přitisknu na rty

Tom: "Vr..."spokojeně zavrčím do tvých rtů

Bill: "Hmm" zamručím na oplátku

Tom: Začnu se smát

Bill: Taky se rozesměju

Tom: "Tady je to zvěřinec." směju se

Saya-Mi ‎(14.12.2010 21:37):

Bill: "Jo-o" směju se

Tom: Lapám po dechu a snažím se uklidnit

Bill: Zadržím dech abych se uklidnil

Tom: Přestanu se smát a už se jen tak culím. Tukou ti vjedu pomalu do klína

Bill: Vzdychnu

Tom: Jemně ho tam hladím

Bill: Zasténám "Tomi...jsme v autě..."

Tom:"No a?" jemně tě tam zmáčknu..

Bill: Zase zasténám. "No a...nic"

Tom:Usměju se a rozepnu ti pásek od kalhot.

Bill: "Tomi..." zakňučím

Tom: Usměju se a rozepnu mu poklopec...

Bill: "Tomi..." zopakuju, usměju se a přivřu oči

Tom: Hraju si s piercem ve rtu a malinko ti stáhnu kalhoty

Bill: "Sakra Tomi..." dostává mě...

Tom: Vjdu ti rukou do boxerek

Bill: Zalapu po dechu

Tom: Uchopím tě a zmáčknu ti špičku

Bill: Zasténám

Tom: Začnu ti ho pomalu a velmi intimně honit

Bill: Vzdychám

Tom: Začnu ti ho rychle honit a líbat na krku

Bill: Vzdychám a polibky se ti snažím alespoŇ trošku opětovat na rameno

Tom: Dal pokračuju a najdu si tvé vzdychající rty do kterých se vpiji

Bill: Vzdychám ti do polibku a rukou ti zajedu pod tričko

Tom: Jezdím ti palcem po špičce a líbám na ouško

Bill: Sténám a hladím tě rukou po bříšku

Tom: Malinko se k tobě ještě natisknu a dál tě uspokojuji

Bill: Pootočím hlavu a přitisknu se ti na rty

Tom: Malinko je pootevřu a znova ti ho rychle honím

Bill: Vzdychám a začínám cítit mravenčení v podbříšku

Tom: Usměju se. Cítím že už budeš. Hravě a dráždivě ti skousnu ouško a ještě zrychlím zápěstím

Bill: Zasténám a udělám se ti do ruky

Tom: Usměju se a políbím tě na tvé třesoucí se rty

Bill: Přitisknu se k tobě.

Tom: Vytáhnu ruku z tvých kalhot a otřu jí do kapesníčku

Bill: Usměju se a zavřu oči

Tom: "Spinkej já budu taky." usměju se a opřu hlavu o tu tvou která mi leží na rameni

Bill: Usínám

Tom: Spokojeně se mi klíží očka a při tom si hraji mezi prsty s pramínkem tvých vlasů

Bill: Ještě tě obejmu a pak usnu

Tom: Usnu chvilku po tobě

Karel: "Kluci, vstávat!" křiknu do zadu

Tom: Zabručím na Karla a spím dál

Bill: Zavrtím se, přitisknu se blíž k tobě a spím taky dál

Karel: "No ta, kluci! Jídlo!" řeknu důrazněji

Tom: "Jídlo okey!" začnu se zvedat protože mi kručí v břiše

Bill: Zavrtím se a otevřu oči "Jidlo?" zeptám se zvědavě

Karel: "Ano, jídlo. Ale to bude, jen když vstanete!"

Tom: Začnu se ospale hrabat z auta ven

Bill: Pomalu se posunu ke kraji sedadla a málem spadnu když se snažím vstát

Tom: Zasměju se a pomůžu ti ven z auta

Bill: Vděčně se na tebe usměju

Tom: "Kam jdeme na to jídlo?" zeptám se hladově Karla

Karel: "Támhle je něco jako restaurace" ukážu před sebe přes cestu

Tom: Nějakej dražší bufet. Vedle něj je KFC "Nepůjdeme spíš tam?" ukážu na něj

Bill: "Hmmm..." usměju se

Karel: "No...tak můžeme"

Tom: Běžim tama Billa táhnu za ruku za sebou

Bill: Běžím za Tomem a usmívám se

Karel: "No tak! Co takle spomalit?"

Tom: Zastavím se "Promiň." zasměju se a zaculím nevině

Bill: Nevinně koukám

Tom: Čekám na Karla a pak znovu vyjdu

Bill: Taky vyjdu

Karel: Jdu za nimi

Tom: Vejdeme dovnitř a stoupneme si do krátné řady

Bill: Přemýšlím, co bych si dal

Tom: Pohupuju a vybírám si svoje meni

Karel: Koukám na nabídku

Bill: Už vím, twister!

Tom: Rozhoduji se mezi hot twings nebo pálivou kapsou.

Karel: Dám si...hm...kuřecí stehýnka, pikantní

Tom: "Dáme si tu kapsu, twister dvojitý hranolky a velký pití. Co ty Billi?" nadyktuju a zeptám se Billa

Bill: "Twister a colu" usměju se

Tom: "Jenom to?" kouknu na Billiho překvapeně

Bill: "Ano, jenom to." usměju se na tebe

Tom: "Okey. Takže twister meni a colu." usměju se na prodavačku a potom jí zaplatím

Karel: Usměju se na Toma a Billa .

Tom: Odnáším oda dva přeplněný tácy k jednomu boxu

Bill: "Nechceš pomoc?"

Tom: "V pohodě." zasměju se a položím to

Bill: "Tome...nesměj se..." zakňučím

Tom: "Pročpak?" usměju se a posadím se.

Bill: "Směješ se mě?" zeptám se potichu

Bill: "Ne. Nemám důvod." usměju se. Malinko víc tě nechápu

Bill: Vydechnu a usměju se. Sednu si

Tom: "Tobě vadí když se někdo směje na tvůj účet?" strčím si do pusy hranulku a zvídavě na tebe koukám

Bill: "Jo..." zašeptám a kousnu do twisteru

Tom: "Proč?" kouknu na tebe nechápavě

Bill: "Vždycky se mi všichni smáli nebo mě ignorovali..."

Tom: "Proč?" koukám ještě nechápavěji

Bill: "Můj vzhled...nejspíš...nevím..." uašeptám

Tom: "Tak to byli všichni volové." zakousnu se do kapsy

Bill: Usměju se a zakousnu se do twisteru

Tom:Láduju do sebe kapsu a připíjím kolu

Bill: Spokojeně jím a upíjím colu

Tom: Naláduju do sebe kapsu a začnu jíst twister

Bill: Pomalu dojídám

Tom: Cpu di sebe twistej a občasně si cucnu coly

Bill: Dojím, piju colu a spokojeně se usmívám

Tom: ZAčnu do sebe házet hranolky

Bill: Vydechnu a promnu si bříško

Tom:Spokojeně dopapávám

Bill: Mnu si plné bříško a usmívám se

Tom: "Tak jsis pochutnál?" usměju se na tebe a do pusy si skládám hranolky