Tak se mi to přece jen povedlo. Splnil se mi sen a byla jsem na j-rockové/j-metalové skupině.
Ale řeknu vám, přemluvit mámu, aby mě nechala jet... to stálo hodně úsilí. Problém byl v našem rozdílném pohledu na bezpečnost zemí. Versailles totiž byli i v Bochumu a máma je toho názoru, že němci si umí bezpečnost ohlídat líp, než poláci. Já si ale nemohla pomoct a krom toho, že cesta do Bochumu trvá mnohem dýl, je složitější a (sakra) dražší, tak mi přišlo Polsko v rámci uprchlické krize a kriminality s ní spojené mnohem bezpečnější.
Výsledkem bylo, že jsem v pondělí jela normálně do Olomouce (práce - doučuju kluka na druhém stupni základky) a zůstala na koleji a ve čtvrtek ráno jsem nasedla do ECčka Praha - Varšava.
Chvíli si tak sedím, otevřela jsem notebook a než se zapnul, tak jsem se rozhlížela po skoro prázdném vagónu a co neslyším/nevidím! Partička lidí, s obrovským ručně kresleným textilním plakátem s Versailles. Tak jsem se k nim tak jako přidala... no, každý z nás seděl jinde, ale až do Katovic jsme seděli pohromadě (v Katovicích se vlak komplet zaplnil).
Seděla vedle mě taky od Ostravy červenovlasá holka, ale že jde na Versailles jsem zjistila, až když jsem ve frontě před klubem stála vedle ní =D
No, s tou partou jsme došli ve Varšavě ke klubu a já se pak vydala na ubytování zajištěné přes AirBnB. Jetšě nebyly ani 3 hodiny odpoledne, tak jsem si trochu odpočinula, dala vědět mámě, že jsem na ubytování a v 5 jsem se vydala před klub (od ubytování jsem to měla asi jen 200 metrů).
Usoudila jsem ale, že se mi tam nechce v té zimě tak dlouho stát a tak jsem se zašila do vestibulu kina hned vedle a víte co? Koukám, koukám... a ono je tam meet & greet =D No, vzhledem k tomu, že VIP jsem neměla a nechtěla jsem být nijak na obtíž, tak jsem jenom z povzdálí sledovala. Řeknu vám, Teru je ještě menší než já (míň, než metr 60) a je tak strašně hubenej a celkově tak drobnej! Člověku je jasný, že asiati všeobecně jsou drobnější, ale že až takhle... =)
No, pak jsem si teda stoupla od fronty a tam potkala Verču (tu z vlaku, dovnitř jsme teda šly spolu a celej koncert stály vedle sebe). Povedlo se nám dostat do 3. řady prakticky před Hizakiho a jak se to tam v průběhu koncertu hýbalo podle toho, kdo z kapely se zrovna přiblížil a dotkl první řady, dostala jsem se dokonce do 2. řady. Jen je škoda, že se mi nepovedlo dostat přesně na druhou stranu - chtěla jsem stát pod Teruem 
.
.Samotný koncert byl moc fajn... prostě Versailles - jinak to popsat neumím. Spousta z nás měla živé nebo umělé růže (ty jsme dostali od organizátorů) a mávali jsme nima do rytmu nebo tak, jak Kamijo ukazoval =) Dokonce se mi povedlo udělat z rukou srdce tou růží prostřelené... =D Zábrany byly jen pár centimetrů od podia, takže sakra blízko a když se k nám Hizaki nakláněl... no, viděla jsem (i já, co blbě vidím) doopravdy přímo na jeho prsty (když mi tam zrovna nestrčila hlavu ta kudrnatá holka, co stála přede mnou =D). V jednu chvíli jsem se musela smát - pozorovat Kamija z boku fakt stálo za to =D když kýval hlavou, vypsadalo to prostě směšně. Ale musím říct, že na svůj věk prostě vypadá sakra dobře. No a když se vedle Hizakiho k nám dopředu postavil Masashi, málem mi spadla pusa - vypadá mnohem, mnohem líp než na fotkách! Vykřičeli jsme si přídavek a Hizaki po nás hodil trsátko, takže po konceru tam všichni svítili mobilama na zem a hledali =D
No a protože po koncertu ještě nebylo tak moc pozdě, tak jsem šla s Verčou vedle klubu do restaurace, pokecali jsme, doplnily tekutiny (po koncertu prostě žízeň) a nakonec, protože ona narozdíl ode mě neměla jídlo na ubytování, jsme šly do KFC. Pak jsme se rozloučily, protože já jela zpátky už před 10. ráno a ona až odpoledne.
Ubytování jsem měla prádní, domluva s dotyčným vlastníkem byla výborná a cena celkem slušná (ca 800 Kč). Postel byla moc pohodlná a vanu (i s výřivkou) jsem měla přímo na pokoji. Bohužel jsem měla trochu problém spát a nadšením a doznívajícím adrenalinem to nebylo. Problém byl v tom, že mi děsně smrděly vlasy cigaretama, protože ve frontě před klubem spousta lidí kouřila a mě to v noci neskutečně vadilo.
Cesta domů byla taky sranda... Víte jak to je - vylézt z nádraží není problém, ale najít cestou zpátky správný nástupiště... =D Největší problém byl v tom, že narozdíl od nás na hlaváku ve Varšavě není velká cedule s odjezdy, ale na zemi postavená (na výšku udělaná), se spousou vlaků na jedné ceduli, takže písmo prakticky bleší a já s naměřenými 6 dioptriemi ale brýlema jen s 5 a 1/4... =D No, nakonec jsem se k ceduli probojovala a musela jsem od ní stát asi 30 centimerů, abych přečetla, ze kterýho nástupiště to jede =D Na nástupišti mě do vlaku před sebe pustil chlápek, oba jsme šli opačnou stranou než bylo naše kupéčko a místenku jsme měli vedle sebe a tak jsme tak nějak česko-polsky pokecali, proč jsem tam byla a pak co že to je za kapelu, co dělají za hudbu... zdálo se mu to zajímavé =D Ale vlak se rychle zaplnil a já to částečně zalomila, pořád dost unavená z koncertu... a pak klasika - v Katovicích zase všichni vystoupili a já pokračovala do Ostravy, kde jsem teda neplánovaně zůstala u příbuzných přes noc (moc hnusné počasí na to, aby pro mě někdo mohl jet večer do Zábřeha k vlaku).
Dala bych vám sem fotky z koncertu, ale fotit a natáčet bylo zakázáno a hlídalo se to (i tak se té holce přede mnou podařilo pořídit pár fotek). Dám vám sem teda alespoň nějakou z písniček =)
A ještě postřeh - ten Palác kultury a vědy! To je nádherná budova, neskutečně nádherná!
...velmi podobně to vypadalo, jen pódium bylo menší
Žádné komentáře:
Okomentovat