autor: B-Kay
Netrvalo dlouho a pokojem se ozvalo nesmělé klepání.Tom se už dávno stihl přemístit ode dveří na postel ,kde "trucoval"."Ano?",křikl a byl připravenej na hněvlivej výraz tváře,pokud by za dveřma stála Simone,nebo Bill."Miláčku,co to bylo? Ty ses zbláznil ? ",Bella za sebou dveře tiše zavřela a rychlími kroky přiběhla k postely , na které ležel Tom."Naštval mě",odsekl ji jednoduše a trpce stiskl rty.
"Ne Tome nenaštval.Neřekl ti nic. Tys to začal.Víš,jak se tvářil?",Bella se snad poprvé nadšeně neusmívala a na tváři ji pohrával nešťastnej výraz.Cítila se za to všechno jaksi zodpovědná.To ona přeci zorganizovala jejich setkání .Byla to ona,která přijela za Billem s prozbou o pomoc ohledně příprav svadby.Ted´ toho litovala...
Ne kvůli tomu,že by Billa neměla ráda.Milovala jej jako vlastního brášku,kterýho nikdy neměla ,přesto se nedokázala dívat na to,jak se ti dva vědome ničí a ani jeden se nechtěl vzdát.
"Víš co je zvláštní?",ozval se Tom zamyšleně a pokusil se tvářit malinko přístupněji.Bella jenom zavrtěla tváří a dál jej upřeně sledovala.Tom se zhluboka nadechl a bolest ,která mu rvala srdce na tisíce kousků ,byla přímo hmatatelná."Když sme byli malí,slíbili sme si,že nás nikdy nikdo nerozdělí...",nachvilku se odmlčel a prázdným pohledem utkvěl na fotografii,již zdobila jeho noční stolek vedle postele.Bill se tam usmíval jako malé dítě..jak rád by vrátil čas."Nikdy nás nesměla rozdělit ani holka,do které bychom se zamilovali . A jak to dopadlo ? Ta holka,která nás údajně měla rozdělit
, se nás snaží dát dohromady , ale my se bráníme",nechápavě zavrtěl tváří a smutně vydechl ,když se k němu Bella přitulila a lehce jej políbila na suché , mrzuté rty."Tak proč za ním nejdeš ? Proč mu neukážeš,že jej máš rád? Před chvilkou si jel pro věci a když se vrátil,zavřel se u sebe v pokoji a vůbec nereaguje na klepání ",Bella na něj nechtěla nijak tlačit,proto se snažila mluvit chápavým tónem a nenaléhat.Stejně vědela,že by to v případě jich dvou nemělo žádnej smysl. Zbytečně by ještě více rozrývala už i tak dost bolestivé rány.
, se nás snaží dát dohromady , ale my se bráníme",nechápavě zavrtěl tváří a smutně vydechl ,když se k němu Bella přitulila a lehce jej políbila na suché , mrzuté rty."Tak proč za ním nejdeš ? Proč mu neukážeš,že jej máš rád? Před chvilkou si jel pro věci a když se vrátil,zavřel se u sebe v pokoji a vůbec nereaguje na klepání ",Bella na něj nechtěla nijak tlačit,proto se snažila mluvit chápavým tónem a nenaléhat.Stejně vědela,že by to v případě jich dvou nemělo žádnej smysl. Zbytečně by ještě více rozrývala už i tak dost bolestivé rány.
"Já nikam nejdu.Když něco chce,měl by přeci přijít on.Já jej tady vůbec nepotřebuju",Bella si ani nestihla pořádně uvědomit ,co se děje a Tom už stál na nohou a naštvaně šlapal k oknu."Tome,tohle snad nemyslíš vážně
?!",vydechla nechápavě a na kdysi hladkém čele , se jí vytvořila drobná vráska. "Jo myslím",když Tom odpovídal,vůbec se na ni nedíval.Raději hleděl z okna a snažil se uspořádat si všechny
rozbouřené myšlenky do celistvé podoby.A za druhé se na ni ani dívat nedokázal.Nechtěl,aby poznala ,jak moc jej to všechno ničí....
?!",vydechla nechápavě a na kdysi hladkém čele , se jí vytvořila drobná vráska. "Jo myslím",když Tom odpovídal,vůbec se na ni nedíval.Raději hleděl z okna a snažil se uspořádat si všechny
rozbouřené myšlenky do celistvé podoby.A za druhé se na ni ani dívat nedokázal.Nechtěl,aby poznala ,jak moc jej to všechno ničí....
To už ale Bella nevydržela .Stejně rychle ,jako Tom vylítl z postele a podešel k oknu ,ona vylítla z jeho pokoje a nezapoměla za sebou dostatečně hlasitě třísknout dveřma...
"Opravdu nechceš jít s náma ? Jsou to skvělí lidi.Mám tam hodně kámošů ,Tom říkal že tam budou i vaši přátelé,tak proč nechceš jít?",bylo kolem sedmé večer .Dvojčata spolu odmítala komunikovat a proto se každej zdržoval v jiném pokoji. Bella se však rozhodla, že by bylo prima vyjít si někam ven a zabavit se.Co ji však potěšilo ještě víc byl fakt,že Tom nenamítal a spokojeně souhlasil.
"Ne Bello.Děkuju,ale oba víme,že kdybych se rozhodl jít,Tomovy by náhodou přišlo špatně ,nebo by jej nečekaně rozbolela hlava. Já tady raději zůstanu a skusím se mrknout na ty tvoje šaty" ,Bill si opatrně popravil brýle a pokusil se usmát.Takhle mu to vyhovovalo mnohem víc,než věčné válčení a nevraživé pohledy. Takhle to aspoň tolik nebolelo a on se necítil tak mizerně."Bille,je to všechno moje vina",Bella se posadila na postel kousek od Billa a ustaraně jej pohladila po bledé tváři."Proč tohle říkáš?",zadíval se jí do provinile smutných očí ,ve kterých se snažil nalézt odpověd´."Kdybych za tebou nejela ,nic z tohohle by se nestalo. Já můžu za to,jak se k sobě chováte .I když si myslíš že ne,ale je to pořád ve mě.Ten divný pocit viny...a nevím,jak se jej mám zbavit",Bill ji snad poprvé od chvíle ,kdy ji poznal,viděl smutnou.Poprvé se neusmívala a nezářila...její pohled poprvé zachvátila zář strachu a obavy,jak tohle všechno skončí.Popravdě se jí ani nedivil.
Rozuměl ji.Jako každá zamilovaná holka jistě doufala,že sem za ním přijde,on jim připraví pohádkovou svadbu a všechno skončí dokonale.Budou mít s Tomem kopu dětí a nádhernej velikej dům s obrovskou zahradou...Bill však na tyhle představy nevěřil už dost dlouho.Už dávno přestal věřit naivním snům,které ztráceli své kouzlo pokaždé , když kvůli nim trpěl..
Nevědel,jak by ji měl utěšit.Chtěl ji nějak pomoct,ale ůsta jej vůbec neposlouchala.Nemohl je otevřít a říct ji něco,co by ji udělalo radost,když on sám tu radost neznal.Proto ji raději opatrně pohladil po vlnitých vlasech a když se na něj zahleděla, uhnul pohledem."Bello podívej...kvůli nám se nesmíš trápit.Já ti slibuju že udělám maximum proto,abys stála u oltáře nadšená a vzala si mého bratra ano? Ty si zasloužíš být šťastná a nic ti nemůže stát v cestě",překvapeně vydechl,když jej Bella s lehkým vzlyknutím objala a svým přátelským náručím jej málem udusila.Jak jej tak objímala,dolehlo na něj svědomí.Smutně hleděl do vzduchoprázdna a při vzpomínce na ten vášnivej sen mu naskakovala husí kůže....
"Bello,ale jde na tvou zodpovědnost.Když se něco stane,tak to má vina nebude.A přetvařovat se taky nebudu",Tom se pomalu musel smířit s faktem,že Bella nakonec přemluvila Billa,aby s nima na tu párty šel.Oba ted´ čekali u vchodových dveří ,a zatímco se Bella konečně opět mile smála,Tom se na ni díval poměrne naštvaným pohledem."Co myslíš,že tam bude dělat ?! Bill se ani bavit neumí ! Žije jen svou prací a nic jiného jej nezajímá .Bello ,když se tam zjeví v těch jeho brýlích a tom culíku a ještě k tomu se po všech bude koukat povýšeneckým pohledem, všechno jenom skazí",Tom byl zoufalej.Tak moc se snažil najít něco ,díky čemu by Bill musel zůstat doma,ale bohužel...nenašel vůbec nic. Už jenom při pomyšlení ,že spolu strávěj celou noc , se mu roztřásla kolena .
"Tak sem tady.Můžeme jít?",Tom nechápavě zvedl pohled ke schodům,vzápětí toho však trpce olitoval.Bill se díval přímo na něj.Vlasy měl mírně roztrapacené a dokonale splihlé ,měl na sobě úzké džíny a černou mikinu a po brýlích nebylo jediné stopy.Měl i své tajné zbraně...Kdyby se Tom v poslední chvíli neovládl,zůstal by na něj civět s otevřenou pusou...
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat