autor: B-Kay
"Kde..kde máš brýle?"bylo první,co ze sebe dostal a nevěřícným pohledem sjížděl bratrovu vášnivě přitažlivou tvář."Myslíš ty,díky kterým bych skazil celou párty? Tak ty sem nechal nahoře v pokoji,aby ses tam mohl vklidu bavit ",tváří staršího z dvojčat proběhlo nepatrné začervenání,jelikož mu bylo jasné,že Bill slyšel uplně všechno,co řekl.A dle toho se také tvářil."Náhodou Bille,podle mě ti ty brýle moc slušej.To jenom tvůj bratr neví,kdy máš přestat",Bella na Toma varovně zahlídla a vyšla ze dveří. Bill bez větších problémů prošel kolem svého bratra ,vzal si bundu a beze slova vyběhl za Bellou.Tom zůstal v domě náhle sám a i když vědel,že na něj ti dva čekají ,nedokázal se pohnout z místa.
Snažil se vklidu vydýchat ,co všechno se za posledních několik minut stalo a vyjít ze dveří s vyrovnanou tváří …ale nešlo to.V hrudi mu mocně bilo srdce ,které už nedokázalo víc ubližovat.Už na něj nedokáže být zlý.Už to nejde...Nemůže se mu pořád bránit a nevědomky jej od sebe odhánět.Na lásku,kterou k Billovy cítil přeci dávno zapoměl ! Tak proč by se k němu nemohl chovat normálně? Už žádné pokušení …už žádná touha.Má přeci Bellu a tu si za necelý měsíc také povede k oltáři ! A nezabrání mu v tom nikdo ,jeho bratr už vůbec ne !....
Když dorazili na místo ,dolehla k nim podmanivá přítomnost pohodové nálady a zábavy.Párty se konala v domě Belliny nejlepší přítelkyně.Jelikož její rodiče odjeli přes víkend někam na hory,měla dům jenom pro sebe a tak uspořádala velikou párty ,na kterou pozvala snad všechny mladý lidi z okolí.Dům se otřásal živou,tanečnou hudbou .Všichni se skvěle bavili ,někteří tančili ,jiní popíjeli míchané nápoje ,nebo si povídali . Bella se hned u dveří dohodla s Tomem ,že půjde pozdravit své kámoše a že si jej pak v tom davu najde.Tomovy nezbývalo tedy nic jiného,než souhlasit a najít si lepší zábavu. Sblékl ze sebe teplou mikinu a snažil se prodrat davem lidí do vedlejšího pokoje.Jak se tak zakoukal na lidi sedící v kruhu a na líbající se dvojici uprostřed ,bylo mu jasné,do jaké hry se pustili. Na polibky ,ani na nic jiného ted¨ neměl náladu a tak raději vyběhl nahoru po schodech ,kde si plánoval najít prázdnej pokoj ,kterej by byl jeho klidným útočištěm.Jak tak procházel pokoji,uvědomil si,že tady zřejmě prázdnej nenajde.Všude se po sobě sápali zamilované dvojice,které si chtěli užít alespoň trošičku soukromí a pokaždé,když jim tam Tom vpadl,na něj pobouřeně koukali...
"Tohle není možný",vydechl nevěřícně ,když jej i z koupelny vyhodil polonahej kluk.Nechápavě zavrtěl tváří a chystal se najít Bellu ,najednou se však zastavil a zaposlouchal se do melodie,která se probíjela s hlasitou hudbou.Byla to lehká klavírová melodie ,jemu dost známá ,která se linula z posledních dveří,do kterých ještě bezmyšlenkovitě nevběhl. Přesně tuhle melodii poslouchal jako malej kluk ,když ji jemu i Billovy hrála Simone jako ukolébavku.Když byli starší,naučili se ji oba zahrát přímo mistrně.Vždycky na něj působila dojmem lehkého uvolnění a dětské radosti , v téhle chvíli však na něco takového vůbec nemyslel.Moc dobře totiž vědel ,koho dlouhé hubené prsty plujou po klávesách...
Přesto se odhodlal ,ještě jednou se zhluboka nadechl a vešel dovnitř.Bratr jej zřejmě vůbec nezaregistroval,jelikož mu byl otočen zády a dál nerušeně pokládal prsty na krásné piáno.Pokoj byl jinak dost prázdný.Bylo tam jenom několik sedaček a květin .Skrz obrovská okna dovnitř pronikala únavná tma a jagavá zář měsíce osvětlovala Billovu zhrbenou postavu.Tomovy zcela vyhovovalo,že si jej vůbec nevšiml a tichými kroky se blížil k němu.Po tváři mu stékaly slzy hořkého trápení a lásky ,do které dennodenně vrážel velikej nůž,aby zemřela.Stal se chladnokrevným vrahem, toho nejkrásnějšího,co jej kdy potkalo a to si nikdy nedokáže odpustit...
Bill překvapeně vydechl a cukl sebou ,když na svých dlaních ucítil dvě další .Tomovy prsty se opatrně položili na ty jeho a pomohli mu doladit mírné nedostatky."Hrál si to špatně",zašeptal mu do vlasů a když na něj Bill pohlédl ,sklonil pohled a očima hypnotizoval podlahu pod sebou .Nedokázal by se na něj déle dívat."Tys byl vždy lepší. Nemůžu za to",Bill taky mluvil pokojným a klidným hlasem a smutně se zahleděl na Tomovy prsty ,které byli nečinně položeny na těch jeho.Chtěl je proplést a už nikdy se jich nechtěl pouštět ...chtěl,aby bylo znovu všechno tak,jak mělo být.
"Kdybys chtěl,mohl bych vám dát piáno i do svatební sály hmm?",Bill chtěl nějak načít konverzaci ,ale Toma to akorát rozzlobilo."Už zase ta práce?",Billův krk ovanul Tomův horkej dech ,jak za ním nesouhlasně bručel. Prudce se na menší židličce obrátil a ocitnul se Tomovy tváří v tvář."Je to přeci tvoje svadba" ,rty stiskl do úzké štrbinky a nevědomky se od Toma odsouval.Sám totiž vypil už dva drinky a nemalé množství alkoholu v krvi , by mohlo udělat cokoliv.Tom taky nevypadal uplně střízlivě a vzdálenost,která je od sebe dělila byla spíš malicherná. "Já vím",zněla jednoduchá a strohá odpověd´....
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat