autor: B-Kay
Tom stál za dveřma tiše jako myška a nedokázal přimět svou tvář k činnosti, aby jen malinko nakoukla do jeho pokoje, a tudíž by viděla, co přesně Bill dělá... a jak to dělá... a jak to má rád...
Tom se nachvilku zamyslel... Jsou přeci dvojčata, mají i v tomhle smyslu stejná pravidla?! Touží oba dva po stejně nádherném milování, nebo je právě tohle téma tím, čím se od sebe vzájemně liší? Toma na jedné straně sžírala touha podívat se na to, co právě Bill dělal... Neskutečně jej zajímalo, jestli mají ve tváři stejný výraz... jestli jejich dlaně vykonávají ty samé pohyby, aby svého majitele během několika vteřin přivedly k dokonalému vyvrcholení... Miluje Bill také dlouhé mazlení?!
Toma napadala jedna otázka za druhou, ale on byl prostě přesvědčen, že tohle není normální... Nemůže přeci pozorovat své dvojče při "oné" činnosti. Proto od svých dvěří začal podvědomě ustupovat, až se jeho záda srazila s tvrdým kovem, kterej pokrýval železné zábradlí kolem schodiště. Tenhle celkem bolestivej náraz jej konečně probral z opojení a on se tichými krůčky znovu vrátil ke svýmu pejskovy, kterej mu zabral celej gauč. "Bille", špitl tiše a malinko pejskem zatřásl. Ten si však jak potvůrka přehodil přes tvář packu a tvářil se, že Toma vůbec neslyšel. "Ty seš tedy... a prej že nejlepší přítel člověka", breptal si Tom popod nos, jak se schoulil do klubíčka vedle gauče a byl svému pejskovy nesmírně vděčnej, že přes něj přehodil alespoň dečku, když už si přivlastnil jeho pelíšek. Dokonce prudce vytřeštil oči, když mu na tváři přistál plyšovej králíček. "Co jsem komu udělal…", vydechl tiše a sevřel králíčka v dlaních. Jeho pohled hned sklouzl k hornímu patru, odkud se už neozývalo tiché sténání, což Toma jenom utvrdilo v domění, že Bill už zřejmě dosáhl svého. Po chvilce však králíčka rychle položil Billovi do náruče a rychle zavřel oči, protože na schodech uslyšel tiché krůčky, které podle něj zřejmě mířily do koupelny. A také že se nemýlil. Bill potichu sešel jenom v triku a boxerkách dolů do koupelny, kde se kompletně celej vysprchoval a poté už nenalíčenej a čistej vyšel do ztmavlé atmosféry obýváku. Jeho pohled nejdřív utkvěl na Billovi, kterej se spokojeným výrazem ve tváři spinkal na gauči, zatímco Tom ležel rozvalenej na studený zemi…
Jak se tak Bill na něj koukal přišlo mu brášky líto. Vždyt to on by měl spát na té studené zemi, ne Tom. I když vědel, že teď to nebylo moc vhodné, nedokázal si pomoct a tiše přistoupil ke klubíčku, které se choulilo v prostoru mezi stolkem a gaučem, na kterém se rozvaloval hafan. Jeho dlaně spočinuly na dece, kterou Toma nežně přikryl a poté se na něj dlouze zahleděl. I v té tmě mohl rozeznat, jak nádherně hebké jeho rty právě v téhle chvíli jsou… Měl neskonalou chuť se jich dotknout… alespoň na chvilku znovu cítit jemnost těch dvou polštářků, které jej ještě před několika minutami tak dokonale líbali... ale prostě to už nedokázal.
Celej ten polibek a to dlouhé líbání a všechny ty nepatrné doteky… tohle všechno byla jenom obrovská chyba, která se stala mírným skratem! Jen chyba! A člověk přece dělá chyby… a Bill vědel, že poddat se Tomovu polibku byla ta největší chyba v jeho životě… Vždyt to byl jeho bratr… druhá půlka jeho duše, o které snil snad každej večer, kdy usínal sám ve svém pokoji jenom v objetí ubohýho plyše…Ano, takhle klesl... tulil se k velikýmu medvídkovi, ve kterém si každou noc představoval Toma…jenomže ten mědvěd mu nikdy neřekl dobrou noc… nikdy jej nevzbudil sladkým nevinným polibkem na tvář… nikdy mu neodpovědel na otázku - proč? A to nejdůležitější - plyš přece neměl srdce. Tudíž nemohl Billa ani sevřít v náručí a říct mu, že jej má rád… Takhle to dělal asi dva roky potom, co jej Tom s tátou opustili. Pak už přestal doufat a nechal mamku, aby medvídka sbalila a odložila do sklepa přesně, jako poslední věci, které mu po Tomovi zbyli. Bill dokonce sám někdy neposlechl její příkaz a chodil se tam dívat na všechny ty Tomiho hračky, které si ve spěchu nestihl sbalit... Ani by nespočítal, kolik nocí přebrečel ve své postýlce uplně sám. Mamka se sice snažila, milovala jej... rozmazlovala si jej, jakoby byl jedináček. Ale po ničem z věcí, které mu mamka dávala, Bill netoužil tolik, jako po svém dvojčátku... Dodnes si přesně pamatoval jeho obličej... Jeho štrbavé zoubky, kterými však dokázal vykouzlit úsměv jasnější, než samo slunce. Jeho hravá kukadla, ale nesmírně lidské srdce, které už od momentu, co se s Billem tulili spolu v maminčině bříšku tlouklo jenom pro něj...
Bill zmoženě sklonil pohled k bratrově tváři, která však pozbyla na té hravosti. Jeho očka už nebyla tak zvědavá a hravá... teď se v jeho pohledu mísila živočišnost s dokonalostí mandlových odstínů... Ty vypadané zoubky už také měly své místo v Tomových dokonale vykrojených rtech... Vlastně po tom šestiletým prckovy, kterej mu byl navlas podobnej, už byly stopy jenom v jemných rysech... Jejich oči... byly úplně stejné... A možná i ty dokonalé rty s nádechem horkých malin se lišily jenom v nepatrných ohybech a nesouměrné plnosti...
Bill se tedy rozhodl pro druhou možnost - tu chybu už nesmí zopakovat! Lehce se nahl ke svému bráškovi, kterej jenom tiše trnul nad vzrušením, které mu způsobovala Billova blízkost... dokonce cítil jeho horkej dech na svých rtech. Najednou však necítil polibek na místě, kam byly směrovány jeho rty, ale na místo, kam se v mžiku jejich směr obrátil. Bill Toma rychle, ale nanejvýš procíteně, políbil na čelo a poté se smutnými krůčky vracel zpátky....
Ráno bylo naplněno smíšenými pocity. Tom se rychle vysprchoval a raději vzal Billa na procházku, než aby se musel střetnout se svým bratrem a vymýšlet, co by mu měl vlastně říct. Když se však vrátil, na stole jej čekala snídaně, kterou mu právě dovařila osůbka, která se nesměle stulila na svou židličku a zamyšleně hleděla z okna. Tom si nemohl nevšimnout, že jsou Billovy rty malinko nateklé... to mohlo být důsledkem jenom jediné věci - a tudíž Tomových vášnivých polibků. "Bille - já", šepl a chtěl mu konečně něco moudrého říct, avšak Bill jej toho ušetřil. "Půjdu se připravit, ano? Chtěl bych se jít projít do města a koupit si nějaké oblečení na to zítřejší focení. Když chceš, můžeš jít se mnou", šepl a urychleně chtěl projít kolem Toma, kterej jej však pohotově schmatnul za loket a pevně si jej k sobě přitáhl. Jejich oči se utápěly v hloubce tolik podobných... Bill vydešeně těkal po celým Tomově obličeji a snažil se co nejvíce vzdálit od jeho rtů. "Rád půjdu", ozvala se tichá odpověď a následně se jeho ruka znovu doprosila slobody...
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat