*výtlem* akorát mám pocit, že Tom trošku moc přehrává...
středa 31. října 2012
Drew Seeley with David Jost
Drew a spolupráce s Davem? Hmm... *nečitelnej výraz*
---
Drew Seeley - zpěvák, herec, textař, tanečník... zahrál si např. v Disnyho filmu "A zase jedna popelka"
Síla tvého hlasu 42.
autor: B-KayCestou domů ani jeden z nich nepromluvil.
Oba nečinně hleděli před sebe, utápěli se ve svých vlastních myšlenkách a podivných představách a vyhýbali se pohledu na toho druhého. Ani jeden z nich netušil, jak by spolu měli začít mluvit. Čím by měli přerušit to nekonečné tíživé ticho, které je pronásledovalo od chvíle, kdy opustili nemocnici ?!
Tom si skousával rty, v dlaních pevně drtil volant auta a snažil se soustředit na cestu před sebou, ale bylo to uplně zbytečné. Před očima neměl cestu, dokonce ani domy, které míjeli. Před očima se mu, jako v zrychleném filmu, střídali různé obrazy. Bill s velikým bříškem, dětská postýlka v jejich pokoji a kolem ní množstvo dětských hraček, dokonce viděl i samotného sebe, jak se s láskyplným úsměvem skláněl k miminku uvnitř postýlky. Ty představy mu přišli tak kouzelné, že mu bylo přímo do pláče, jakmile si vzpoměl na slova lékařky.
Byl si jistý, že Billa jistě ovlyvnili. Byl si jistý tím, že jej dělí jenom minuty od toho, kdy mu Bill oznámí, že by byl potrat zřejmě nejlepším řešením a Tom by mu nemohl nic vyčítat. On sám by něco takového nezvládl. Kdyby byl na Billově místě, zřejmě by také volil potrat, i když by to bylo vůči jejich dítěti pěkně sobecké. Nemohl po Billovy chtít, aby si to maličké nechal, protože by to ani on sám neudělal.
Chtěl se smířit s myšlenkou, že o to maličké přijdou. Chtěl být silný a chtěl být Billovy patřičnou oporou, ale bylo to opravdu těžké. V Billově bříšku rostl nový život. Život, který byl nádherným důkazem jejich hluboké lásky, ale také důkazem toho, jak drobná je hranice mezi obětí a lidským sobectvím.
"Měl si zahnout doleva,"ze zamyšlení jej probudil Billův tichounký hlas. Vůbec si neuvědomoval, že se již nacházeli na dlouhé ulici, vedoucí k jejich domům a když se kolem sebe lépe zadíval, uvědomil si, že skutečně zabočil zlým směrem. Zvedl nesmělý pohled k Billově tváři, chtěl se mu ním také omluvit, protože promluvit by zřejmě nedokázal, ale Bill se na něj nedíval.
Nedokázal se na něj podívat a spatřit v jeho očích odpověd´na otázku, kterou ze tří možností, by si vybral on sám. Byl si jistý tím, že Tom nebude souhlasit s tím, aby si dítě nechali. Jistě bude přihlížet na Billův zdravotní stav a ten je pro něj přednější, než jejich miminko.
Zhluboka se nadechl a snažil se smířit s tím, že drobeček, který rostl uvnitř něj už vyše měsíce, aniž by o jeho přítomnosti věděl, se jednoduše nenarodí. Tom mu jistě nedovolí podstoupit to riziko a Bill byl až příliš slabý na to, aby o jejich miminko bojoval sám...
Tomovo auto zastalo před Billovým domem, beze slova z něj oba vystoupili a mlčky kráčeli dovnitř. Liby byla ve školce, Simone v práci a tak měli dům jenom pro sebe. Bill nejistými kroky vystupoval po schodech nahoru a Tom jej se skloněnou tváří následoval.
Cítil se poněkud provinile. Jakoby to všechno byla jenom jeho chyba. Bill jej ted´ jistě nenávidí za to, co mu provedl a za to, čemu bude muset kvůli jejich milování čelit. Jak by se mu měl omluvit ? A jak by vlastně měla znít jeho omluva? Měl se mu omlouvat za to, že spolu měli sex? Od dvou zamilovaných lidí se přeci očekává, že se spolu budou dřív nebo později milovat a Tom opravdu nemohl tušit, že to i v případě dvou kluků může mít takové následky.
Nejhorší na tom všem však bylo, že toho vůbec nelitoval. Od chvíle, co se dozvědel, že Bill čeká jeho miminko, se cítil opravdu šťastný. Jeho život mu náhle přišel přímo kouzelný. Měl Billa, lásku svého života a zároveň měl získat další osobu, která by se stala středem jeho vesmíru. Nic jiného pro něj nemělo takovovu cenu, jako Bill a jejich miminko.
Ale jak mu to měl povědět ?! Jak by jej měl poprosit, aby si to miminko nechal ?!
"Měli bychom si promluvit a rozhodnout se, co uděláme,"Bill za nima zavřel dveře a se skloněnou tváři se postavil hned naproti Tomovy, který jej i přesto všechno, co se během posledních několika minut odehrálo, sledoval milujícím pohledem.
"Chceš se hned rozhodnout?"Bill k němu zvedl tvář, v očích, podlitých slzama se ukrýval strach. Neuvěřitelný strach, že by tímto rozhodnutím mohl přijít bud´to o miminko, nebo o lásku svého života.
"Myslím, že by to bylo opravdu to nejlepší. Budeme vědět, na co se máme připravit a zároveň se zbavíme té tíživé nejistoty,"Bill si skousl rty a lehce přikývl. Udělal několik kroků směrem k Tomovy a když je dělilo posledních deset centimetrů, zastal, vpíjejíc se do jeho hlubokých očí.
"Tak co uděláme?"ze rtů mu pronikl tichounký sten, jak Tom vzal jeho tvář do svých dlaní a hluboce jej políbil. Chtěl se od něj odsunout a odpovědět, ale nedokázal do udělat. Nedokázal zastavit své dlaně, které se bezmocně vpletli do Billových dlouhých vlasů ani své rty, které líbali ty Billovy, jakoby měl přijít konec světa.
Billovy se přímo podlamovala kolena. Nebyl si jistý, zdali za to mohlo jejich miminko, ale cítil se v tu chvíli slabý a křehký jako panenka. Kdyby jej Tom nedržel v náručí, jistě by upadl, nebo vzlétl k nebesům. Se zavřenýma očima oplácel Tomovy polibky, zlehka kroužil svým jazykem kolem toho Tomova a nevědomky naslouchal krásnému zvuku, který jejich srážející se jazyky vytvářeli. Nechtěl, aby jej pustil. Kdyby mohl, zůstal by v jeho náručí klidně až do konce svého života. Bylo to totiž jediné místo, kde se cítil chráněný a alespoň na malou chvilku si přišel vyjímečný.
Tom se po několika minutých hladového líbání neochotně vzdálil z dosahu Billových rtů, jednou dlaní jej chytil za tvář a druhou mu zlehka vložil pod tričko, aby mohl věnovat jeho bříšku měkké pohlazení. Místo odpovědi se však jenom smutně pousmál.
"Myslíš, že to bude kluk, nebo holčička?"zašeptal s téměř stisnutými rty. Bill jej sledoval rozevřenýma očima a přemýšlel nad tím, co by mu měl odpovědět. Popravdě, takovovuhle otázku opravdu nečekal.
"Přál bych si, aby to byl kluk. Stejně hodný a stejně krásný, jako ty,"pousmál se a konečky prstů pohladil Tomovo líce.
"Co by sis přál ty?"zeptal se, opatrně položil svou ruku na Tomovu.
Tom se nachvilku zamyslel a přemýšlel nad tím, zdali by si přál holčičku, nebo souhlasil s Billem a snil by o chlapci. Před očima měl obrazy panenek v růžových šatičkách a různých plyšáků, které se vzápětí rozplynuli a nahradili je malá autíčka a stavebnice. Tak či tak mu však přišli obě představy hodně krásné. Proto jenom zavrtěl hlavou a mykl ramenem.
"Nezáleželo by mi na tom. Hlavně, aby bylo v pořádku,"zašeptal a pohlédl Billovy do očí. Jeho dlaň zůstávala na Billově bříšku, nepohla se ani o milimetr a vnímala krásnou hořkost, která k ní proudila skrz Billovu kůži. V tu chvíli si byl jistý, že se má jejich miminko více než dobře a že mu nic z toho, čím je nevědomky plašila Billova lékařka, nehrozilo.
"Ale kdyby bylo tak nádherné jako ty Bille, pak bych byl ten nejšťastnější člověk pod sluncem,"Bill si nesměle skousl rty, vzápětí je však pootevřel, protože mu došel význam Tomových slov.
"Chceš, abychom si to miminko nechali?"zeptal se Bill třesoucím se hlasem. Tomovu v tu chvíli připomínal křehkou panenku. Dlouhé, ebenově černé vlasy mu splývali někam pod ramena, snehově bílá pokožka nádherně kontrastovala s tmavými vlasy a zároveň se sněhem, za oknama. V tu chvíli nedokázal přemýšlet nad odpovědí. Nedokázal se soustředit na nic jiného, než na kluka, který jej přímo pobláznil.
"Miluju vás,"zasténal, aniž by nad svou odpovědí chvilku popřemýšlel. Nevnímal šok, zračící se v Billových očích, dokonce ani úsměv plný dojetí, který vzápětí rozzářil jeho tvář. Vnímal jenom to, jak moc toho kluka i jejich dítě miloval.
"Nechci ztratit ani jednoho z vás Bille. Nechci, aby sis nechal miminko vzít. Chci, abychom byli spolu ale také vím, že to obnáší jistá rizika a nechci tě k ničemu nutit a proto-," víc už nestihl říct. Jeho slova zanikla ve vroucném polibku, který mu byl vzápětí věnován.
"Čekal jsem na tebe léta lásko,"Billův horký dech dopadal na jeho pootevřené rty.
"Ani na vteřinku jsem nepřestal doufat. Nevěřil jsem, že budu někdy opět vidět, ale tys byl u mě a doufal si a věřil ve mně. A já ted´ věřím , že to všichni tři nějak zvládneme a doufám v to, že tvoje nabídka na společné bydlení ještě platí," nosem se otřel o ten Tomův a nadšeně opětovával Tomovy polibky. Tom se usmíval do polibků. Byl šťastný, jako nikdy předtím a nekrásnější na tom všem bylo to, že Bill byl šťastný s ním…
autor: B-Kay
úterý 30. října 2012
Síla tvého hlasu 41.
autor: B-Kay"Jsem v pořádku lásko. Chodili jsme sem uplně zbytečně. Viděl si výraz té doktorky? Jistě jí přijde přehnané, že jsme sem přišli kvůli obyčejné chřipce,"povzdechl si Bill, který to již na nemocničným lůžku, kde mu udělali kompletná vyšetření, nemohl vydržet. Tom jenom vesele kroutil hlavou při pohledu na to, jak se na bílé postely neustále vrtěl ve snaze najít si lepší polohu, nakonec to však vzdal a položil hlavu na polštář.
"Dělám to pro tvoje dobro,"šepl směrem k Billovy, který mu vzápětí pohlédl hluboce do očí a hned na první pohled na něm bylo vidět, že mu je jistým způsobem vděčný, jenom to nedokázal říct nahlas.
Nemocnice opravdu neměl rád.
Už jenom při vzpomínce na ty dlouhé týdny, které v ní kdysi strávil, mu po těle naskakovala husí kůže.
Nepamatoval si na to, jak vypadal pokoj, ve kterém tak dlouho ležel, protože jej nikdy neviděl. Pamatoval si však vůni, která se nesla všude kolem něj a i v téhle chvíli, jakmile zavřel oči a zhluboka se nadechl, cítil jí všude kolem sebe. Byla to nepříjemná vůně, která v člověku vyvolávala opravdu zvláštní pocity. Billovy vždy připomínala strach a bolest nemocných nebo raněných lidí, kteří leželi na vedlejších pokojích.
"Vím, že jsi v pořádku, ale budu klidný teprve ve chvíli, kdy mi to řekne i tvá lékařka,"konečky prstů jej láskyplně pohladil po bledé tváři a neodpustil si sladký polibek, který mu Bill se vší láskou opětoval.
"Chtěl bych jít domů,"zašeptal a smutnýma očima prolétl Tomovu tvář.
"Už jenom počkáme na výsledky posledních testů a půjdeme. Slibuju,"něžně se na Billa usmál a ještě jednou se vpil mezi jeho měkounké rty. Snažil se vypadat vyrovnaně, usmíval se na něj a po celou dobu jej držel za ruku i přesto, že uvnitř šílel. Bál se o něj a strach mu nedovoloval myslet na nic jiného než na to, aby byla jeho láska skutečně v pořádku. Poslední dny byl totiž nesmírně slabý, jeho i tak dost bledá tvář získala zelenkastý odstín a každou chvilku zvracel.
Jistě, Bill mohl mít pravdu a mohlo se jednat pouze o obyčejnou chřipku, nebo silnější nachlazení, ale přesto byl mnohem klidnější, když jej přemluvil k tomu, aby s ním vůbec nasedl do auta a dovolil mu odvézt jej do nemocnice.
"Co budeme dělat až se vrátíme, hm? ," Tom chtěl odlehčit napjatou atmosféru a proto se na Billa zadíval s veselým úsměvem na rtech a jiskrou v očích. Billova tvář se rozzářila jako mávnutím kouzelné hůlky. Tomovy sa dokonce zazdálo, že jeho tváří prolétl náznak jemného začervenání se.
"To nevím,"Bill si dlaní prohrábl dlouhé vlasy, spokojeně si skousl rty a skusil popřemýšlet...
"Mohli bychom jít někam na výlet,"navrhl, ale nepřestával přemýšlet nad jinými možnostmi a Tom byl rád, že odvrátil jeho pozornost od prázdných bílích stěn.
"Nebo bychom mohli vzít Liby na hřiště a chvilku si s ní hrát,"pokračoval a ve chvíli, kdy jej napadla další možnost, stydlivě sklonil tvář a Tomovy bylo hned jasné, že přesně tahle možnost, bude nejzajímavější.
"Nebo?"pobídl jej a zlehka jej dloubl do boků.
Bill se s úsměvem ošil a pohlédl mu do očí. Nemohl uvěřit tomu, jak nádherné byli. I po těch letech byli přímo kouzelné. Krásně hluboké, plné tmavé vášně a světlých jisker, kterých odstín nedokázal určit. Nejkrásnější na jeho očích však bylo to, že ne vždy to byli oči dospělého kluka. V některých chvílích se dokázali proměnit natolik, že v nich Bill nacházel nevnnost malého dítěte. Přesně takovým pohledem se na něj Tom díval. Nevinným a zvláštně zranitelným.
"Nebo bychom se mohli ukrýt ve tvém pokoji a zapomenout na všechno kolem nás. Chybíš mi,"zašeptal a stiskl Tomovu dlaň o něco pevněji.
"A poslední dny jsme se nemilovali jenom kvůli mě,"opřel se o Tomovu tvář.
"Nemilovali jsme se kvůli tomu, že ti nebylo dobře, ale ne kvůli tobě Bille. Dnes ti dají jistě nějaké léky a uvidíš, že ti bude brzy líp. A pak se můžeme milovat pořád,"Bill nevědomky spokojeně přikývl a naklonil se k jeho tváři ve snaze políbit jej, v té chvíli se však dveře pokoje otevřeli a dovnitř vešla Billova lékařka, v dlaních žmolíc tmavé dosky plné popsaných hárků papíru.
Její pohled, schovaný za hrubým rámem dioptrických brýlí, nejdříve prolétl celou místnost, teprve pak se zastavil na Tomovy, na Billa dokonce ani nepohlédla. Nevěděla, jakým pohledem by se na něj měla zadívat.
"Takže,"odkašlala si, podešla blíž a posadila se na kraj Billovy postele. Byla to již starší dáma, která si Billa již dávno moc oblíbila a proto bylo pro ní dost složité vysvětlit mu situaci. Sama byla z toho všeho ještě zmatená a nebyla si jistá, zdali bude právě tahle správa tou, kterou chtěli slyšet.
Tomův strach se začínal stupňovat. Nelíbil se mu výraz tváře Billova lékařky, která jenom ztěží hledala slova. Delší chvíli dokonce zůstala s pootevřenými rty hledět do vzduchoprázdna před sebou.
"Jsem nemocný?"zeptal se Bill roztřeseným hlasem a opatrně si na postely poposedl.
"Nejsi nemocný, tedy… jak se to vezme,"sklopila pohled a zadívala se na jejich propletené ruce, které nedělila jediná mezírka.
"Takže chřipka to zřejmě nebude,"pípl a vyděšenýma očima se zadíval na Toma, který si jej k sobě pevně přitulil, ale usmát se, pro něj v tu chvíli nebylo tak jednoduché, jako před chvilkou.
"Není to chřipka Bille,"oslovila jej milým tónem a stejně milým pohledem prolétla i jejich vyděšené tváře.
"Udělali jsme několik testů a všechny poukazují na to, že ti v bříše roste,"na krátkou chvilku stíchla. Netušila, zdali jim to měli říct přímo, nebo by měla jít na ně raději pomaleji a přímo odpovědi se co nejdéle vyhýbat. Při pohledu na ně jí však přišla lepší první možnost. Nechtěla je zbytečně trápit a děsit.
"Nádor? Mám rakovinu?,"vydechl neslyšným hláskem a Tomovy v tu chvíli vynechalo srdce hned několik úderů. Už jenom při té myšlence mu přišlo na omdletí. Vykolejeně sledoval profil Billovy tváře, která se zdála být zvláštně prázdná.
"Dítě,"poopravila jej a vzápětí se jí naskytl pohled na jejich kamenné tváře. Oba se na ni dívali pohledem ,kterí jí jasně naznačoval, že s něčím takovým zřejmě nerátali. Nemluvili, bez jakéhokoliv pohybu sledovali její tvář a čekali na chvilku, kdy se přizná, že si z nich dělala legraci.
"Dítě? To jako malý člověk?" Tom si byl jistý tím, že zřejmě vypadal jako blázen, ale nedokázal pochopit tu souvislost. Nerozuměl tomu. Bylo něco takového vůbec možné?
"Museli jste se splést. Já jsem kluk, něco takového je přece nemožné,"Bill rychle zavrtěl hlavou a volnou dlaní se nevědomky pohladil po bříše, vzápětí však vyplašeně odsunul dlaň a pohlédl na Toma, který se na něj také díval. Slova lékařky poslouchali jenom matně.
"Je to zřídkavé Bille, ale ne nemožné. A právě ty patříš k tomu maličkému procentu kluků, které něco takového postřetne. V téhle chvíli ti neumím prozradit víc než to, že čekáš miminko a že se ti právě začal druhý měsíc,"její hlas byl zvláštně klidný, každé další slovo vyslovovala opatrněji, protože je nechtěla ještě více vyděsit. Zřejmě toho bylo na oba moc.
"Tvé těhotenství však nebude lehké Bille. Před dvěmi lety jsi ledva přežil těžkou nehodu, teprve před pár týdny se ti vrátil zrak a tvé tělo není stavěné na takovou zátěž. Máte tři možnosti,"na krátkou chvilku se jí povedlo odpoutat jejich pozornost.
"Jaké možnosti?"zeptal se Tom, neustále se vpíjejíc do Billových očí, které mu v tu chvíli přišli kouzelné. Nemohl tomu uvěřit… bylo to tak nepochopitelné a přesto…jak by to řekl? Ani nádherné by nebylo to správné slovo. Bill čekal jeho dítě. Rostlo v něm jejich miminko a oni o něm neměli ani tušení. Již měsíc byl Billovovu součástí a oni neměli ani tušení o tom, že se jim právě podařilo dosáhnout zázraku. Splodili dítě.
"Jste mladí a Bill je ke všemu chlapec, proto tady pořád zůstává možnost nechat si miminko vzít, nebo jej hned po porodu odložit k adopci. Nikdo by vás za to netrestal, je to anonymní způsob dárcovství dítěte a nikdo by na vás nepohlížel jako na špatné. Je to vaše volba. Stává se to tady často a miminka se vždy dostanou do rodin, kde se o nich náležitě starají,"Tom sklonil tvář a zaslechl, jak Bill vedle něj slabě vzlykl. Neměl sílu zvednout tvář a zadívat se mu do očí. Ta slova je měla sice uklidnit, ale jaksi se to minulo účinkem.
"Nespomenula jste třetí možnost,"připomenul jí a zesílil sevření svých prstů kolem těch Billových. Dokázal se vcítit do jeho pocitů. Přesně vědel, nad čím přemýšlí a jaké představy svírají jeho mysl.
"Třetí možností je nechat si jej. Risknout to, být smířen s tím, že se to nemusí podařit a přesto věřit, že se narodí. Nechci být zlá Bille, ale nemyslím si, že by se vám podařilo miminko donosit. Z lékařského hlediska je to nemožné,"poslední větu šepla se skloněnou tváří.
"Zřídkavé, ale ne nemožné,"bylo jí odpovědí.
Tom se již nedokázal déle dívat na Billův pláč. Ničilo jej to. Ničilo jej už jenom pomyšlení na to, že by Billa ted´odvedli a to miminko z něj jednoduše vybrali. Už jenom při představě že by dovolil, aby bezdůvodně zabili jejich dítě jenom kvůli tomu, že byli kluci a nic by pro to maličké neudělal, mu bylo ze sebe samotného špatně.
Jistě, jejich životy se tím malinko zkomplikovali, ale Tomovy nikdy komplikace nevadili. Neplánovali dítě, nikdy o tom nemluvili, nedokázali se dokonce ani dohodnout, zdali budou spolu bydlet, nebo ne a náhle to bylo tady. V Billovy rostl nový život. Plod jejich lásky.
"Bille, pokud se rozhodnete pro potrat, ještě pořád máte čas. Jste teprve na začátku druhého měsíce,"Billovy už jenom při zaslechnutí toho slova, vystoupila husí kůže snad po celém těle. Hřbetem dlaně si protřel uplakané oči a smutně zavzdychal. Byl ze všeho tak zmatený. Tohle se nemělo stát. Myslel si, že je tohle vyšetření uplně zbytečné. Byl si jistý, že se budou vracet domů jenom s nějakými léky a ne s dítětem pod srdcem.
"Chci jít domů,"zavrtěl hlavou a sklonil tvář. Hned na první pohled vypadal velice vyděšeně, třásl se a ze všech sil se snažil neplakat.
"Vím, že je to těžké. Je to těžké rozhodování pro vás pro oba, ale chci, aby jste si to pořádně rozmysleli. Promluvte si o tom. Je to věc, která vám může změnit životy a je jenom na vás, jak se rozhodnete,"Tom pomohl Billovy vstát, společně Billově doktorce ještě tichounce poděkovali a odkráčeli pryč…
autor: B-Kay
pondělí 29. října 2012
Síla tvého hlasu 40.
autor: B-Kay"Bille!",do pokoje přímo vletělo drobné děvčátko, v náručí držíc svou panenku a vesele poskakujíc směrem k oknu. Okouzlenýma očima sledovalo dění za oknama a ze všech sil se snažilo vyskočit tak vysoko, aby se na tu nádheru dokázalo lépe podívat.
Padal sníh…
Poprvé od chvíle, co Liby naposled spatřila své dárečky pod vánočním stromkem, z oblohy opět padali drobné bílé chumáčky, nápadně se podobající cukrové vatě, kterou Liby tolik milovala.
"Bille,"pípla ještě jednou a rozzářenýma očima se ohlédla za sebe, kde spatřila pod hromadou přikrývek tiše oddechující tělo osoby, která ji překvapivě nevěnovala pozornost.
"Bille,"zamručela, mrzutě našpulila rtíky a s veselým chichotáním se rozběhla, aby mohla v příštích vteřinách dopadnout přesně na klín svého bratra. Bill takové probuzení rozhodně nečekal. Ze všeho nejvíce se polekal a proto byla jeho reakce uplně automatická. Prudce se vymrštil do sedu a jen tak tak zachytil svou maličkou sestru, jinak by jistě spadla na podlahu.
"Co to vyvádíš Liby?"zašeptal tichým hlasem a smutnýma očima prolétl její tvář. Zatímco jeho tvář byla bledá, na některých místech dokonce nazelenalá, tvář Liby zářila, stejně jako i její pohled, který Billovy jasně napovědel, že se pro něj v tu chvíli klidný spánek skončil.
"Bille, podívej,"natáhla své drobné dlaně směrem k oknu a vzápětí vesele zaťapkala.
Bill se při pohledu na pomalounku poletující sníh nestačil divit.
Vůbec si neuvědomoval, že od chvíle, kdy jim jeho kdysi nejlepší přítel tak moc ublížil, uběhli již tři týdny a listopad se pomalounku přehoupl v prosinec.
Bylo to zvláštní, ale ve chvílích, kdy byl s Tomem se mu zdálo, že čas plyne nějak rychleji. V těch nejkrásnějších chvílích, jakými byli například jejich společné procházky, dlouhé hodiny strávené ve vaně, nebo láskyplné milování, si přál alespoň nachvilku zastavit čas. Vůbec si neuvědomoval, jak rychle ubíhal, když byli spolu.
Noc, kterou musel strávit bez Toma, mu však přišla nekonečná.
Nechtěl být sobecký. Tomově babičce se večer udělalo špatně a on sám mu přikázal, aby se od ní nepohl ani na krok. Klaudie jej potřebovala určitě více a i když Tom na malou chvilku zaváhal, nakonec jej poslechl.
"Půjdeme ven?"Liby se nechtěla své nově nalazené radůstky tak rychle vzdát...
Bill si povzdechl. Opravdu se necítil dobře a už vůbec se necítil na to, aby si s ní dokázal hrát. Složil tvář do dlaní, na krátkou chvilku zavřel oči a zhluboka se nadechl.
"Prosím,"šepot Liby, se ozýval všude kolem něj a závan zklamání v její tenkém hlásku, jej přímo ničil. Nechtěl na ni být zlý. Udělal by pro ni cokoliv na světě ale představa, že by měl vstát, obléknout se a vyjít do té zimy, se mu zdála neskutečná. Byl až příliš slabý na to, aby dokázal vstát.
"Co kdybys šla zavolat maminku, hm? " přímo zroněným pohledem sledoval, jak se radost z její tváře pomalounku vytrácí. Za jiných okolností by neváhal ani minutku.
Sám sníh miloval a miloval také vše, co sebou přinášel, od stavění sněhuláků až po roztomilé sněhové bitky, pro tentokrát však nemohl ustoupit.
"Já bych šla raději s tebou,"Bill si Liby opatrně vysadil na bříško a dlouze ji políbil do vlásků. Chtěl jí to vysvětlit tak, aby tomu porozuměla a zároveň nebyla smutná.
"Jsem nemocný Liby,"Liby vzápětí vyděšeně pohlédla do Billových unavených očí.
"Jsou zase nemocné?"pípla a prstíkem na ně ukazovala.
Bill se vesele pousmál a rychle zavrtěl hlavou.
"Ne nejsou nemocné,"jeho slova v sobě ukrývala zvláštní klid. Bylo tak nádherné jí po dvou letech pokojně odpovědět než se opět jenom vyhýbavě snažit zastírat skutečnost, že nemá ani tušení, zdali se jeho oči ještě někdy dají do pořádku.
"A doufám, že již nikdy nebudou,"dodal s lehkým úsměvem a láskyplně sevřel její malé tělíčko ve svém náručí. Cítil se s ní opravdu krásně. Držíc ji v náručí, si uvědomoval, že se náhle cítil mnohem lépe. Jakoby z něj všechna ta zvláštní otupělost a těžoba pomalounku vycházela s každým dalším úsměvem, který mu Liby věnovala.
"Bolí tě něco?"zamručela proti Billově kůži. Neměla ráda chvilky, kdy Billa něco bolelo, nebo kdy se trápil.
"Bolí mě bříško,"zašeptal a vzápětí překvapeně vydechl. Liby se pomalounku sklonila k jeho hrudníku, tváří se opřela o jeho bříško a omotala kolem něj obě dlaně tak, aby jej mohla sevřít ve svém objetí.
"Nechci, aby tě něco bolelo,"nosem opatrně hladila oblast, na kterou Bill ukázal a ve které cítil největší těžobu. Bill se pohodlně položil na záda, hlavu si podepřel polštářem a zavřel oči. Vnímal, jak se jeho tělem pomalounku rozlévá zvláštní klid a pokoj. Otevřel oči, zadíval se na drobné klubíčko, tulící se k jeho bokům a v té chvíli poprvé pocítil malinké zklamání z toho, že jediné dítě, které si k sobě bude moct přitulit, je jeho sestřička a na tom zřejmě nikdo nic nezmění.
Samozřejmě to však nemyslel tak, že by chtěl být raději s dívkou, než s klukem,aby mohl mít dítě.
To určitě ne.
Tom byl jeho velikou láskou již několik let, Billovo jméno bylo navždy zvěčněno do Tomova dřevěného srdíčka a pocit, že mu patřil, že byli skutečně spolu, byl ten nejkrásnější pocit na světě. Nic nebylo tak nádherné jako moct se zadívat do očí, které vás kdysi přehlíželi a náhle zářili láskou. Láskou k vám.
Liby jakoby zaslechla jeho myšlenky. Prudce se posadila, tvář se jí opět rozzářila.
"Proč nezavoláme Toma?"pípla, vzala Billovy dlaně do těch svých a snažila se jej vší silou posadit.
"Tomova babička je nemocná,"Bill se za pomoci Liby sice neochotně, ale přesto překvapivě rychle posadil a poté se pokusil vstát. Chvilku mu sice trvalo, než v sobě nalezl ztracenou rovnováhu, ale po chvilce již pro něj pobíhání po pokoji, nebylo žádným problémem.
Jeho nevolnost zmizela stejně tak nečekaně, jako se objevila a proto mu již nic nebránilo v tom, aby vzal malou Liby alespoň na malou chvilku na dvůr.
Jakmile mu na tvář dopadla první sněhová vločka, zasněně přivřel víčka, rty zvlnil do lehkého úsměvu a potláčel nutkání zatočit se dokola a tančit v rytmu sněhových vloček stejně, jako to dělala i malá Liby, která se na první prosincový sníh nemohla vynadívat.
Během několika minut se jim povedlo postavit vcelku pěkného sněhuláka, tedy spíš základ sněhuláka. Bill právě dodělával menší sněhovou kouly, která měla posloužit jako hlava a Liby si nesla v dlaních hned dvě malé kuličky, které dala na místo, kde jejich sněhulákovy chyběli ruce.
Bill se vesele usmál, pletenou čepici si opatrně stáhl více do tváře a zadíval se na jejich dílo.
"Jak se bude jmenovat?"vzal si poskakující Liby do náruče a věnoval jí jeden dlouhý polibek na tvář.
Děvčátko nemuselo přemýšlet ani chvilku.
"Tom,"zvolala a přitulila se ke svému bratrovy ještě více.
"Tom!,"zvolala ještě jednou a dlaní ukazovala za Billova záda. Bill ji však nevnímal a sledoval obrazce sněhových vloček, povývajících v lehkém vánku a užíval si pocitu bezpečí, které v něm sníh vyvolal.
"Dobře, může se jmenovat Tom,"odpověděl tichým hláskem a rty skroucenými v šťastném úsměvu, jakmile Liby opět zvolala Tomovo jméno.
Liby to s Billem vzdala, pustila se jej a když pod sebou ucítila puknutí sněhu, zaculila se a rozběhla se směrem k právě příchozí osobě, která se nad Billovou nepřítomností pobaveně smála.
Bill byl do svých myšlenek natolik zahlubený, že si ve chvíli, co jej Tom nečekaně vyzvedl do své náruče, málem vykřičel hlasivky.
"Bože můj, co mi to děláš?"zeptal se pisklavým hláskem, ve tváři uplně červený.
"Málem jsem se zbláznil,"jeho hlas se pomalounku měnil v tichý smích, jak pokládal obě dlaně za Tomův krk a nechal se ním sevřít v náručí. Jejich rty se setkali téměř automaticky. Už nebylo potřeba dalších slov.
"Omlouvám se,"Tom však přesto promluvil a chytil si své černovlasé kačátko ještě pečlivěji.
"Nad čím si přemýšlel?,"ptal se Tom, zoufale líbajíc Billovy měkké rty. Sám nemohl uvěřit tomu, jak moc mu ten kluk chyběl. Nebyli spolu jenom jednu noc a přišlo mu to jako celá věčnost.
"Nad tebou,"zašeptal Bill a hravě skousl rty svého přítele.
Ani jeden již nevnímal malou Liby, která vesele poskakovala kolem sněhuláka a přitom se přímo tetelila radostí z toho, jak krásný a veliký se jí zdál.
Simone, která si užívala krásního rána, vymýšlejíc co dobrého by měla navařit, s úsměvem pohlédla z okna, aby se mohla zadívat na kouzlo přicházející zimy. Sníh, krásný sněhulák, dokonce ani poskakování její malé dcerky jí nepřišlo tak kouzelné, jako obraz jejího syna v Tomově náručí.
S dojetím sledovala, jak se jeden k druhému zamilovaně tiskli, něco si tiše šeptali a každé slovo spečetili hlubokým polibkem. Nemohla uvěřit tomu, že se to skutečně dělo.
Její syn již nebyl slepý, byl zamilovaný a šťastný a to vše jenom díky klukovy od sousedů, klukovy, ve kterého nikdy moc nevěřila a nedávala jeho návratu ani nejmenší šanci. A on se přesto vrátil.
Vrátil a obrátil jejich životy naruby.
Tom však nejenom obrátil jejich životy, ale jeden také zachránil a jeden dokonce stvořil…
autor: B-Kay
neděle 28. října 2012
Black Veil Brides live in Prague - Full show
taková malá dokonalá vzpomínka na můj první koncert...
ten nezaměnitelnej pocit ehm... extáze, přívalu štěstí...
ten nezaměnitelnej pocit ehm... extáze, přívalu štěstí...
Síla tvého hlasu 39.
autor: B-KayBill přivřel víčka a při té představě tichounce zavzdychal.
"To ano. Skutečně krásné,"vydechl, tváří se něžně zavrtal do Tomova trička a zaposlouchal se do tlukotu jeho srdce. Tichounký rytmus vnukl Billovy pohled na to, jak by zřejmě jejich společné bydlení vypadalo. Zřejmě by to bylo stejné, jako když sdílel Tomův pokoj, po dobu nepřítomnosti Simone, společně s ním. Jeho věci by byli opět součástí Tomovy skříně stejně tak, jako by byl on sám součástí Tomova pokoje. Tomova postel by už nebyla pouze jeho postelí, ale patřila by jim oboum. Každou noc by usínal v jeho náručí a každé ráno by vstával za zvuku Tomova klidného dýchání. Mohli by spolu nerušeně promilovat celičké noci a uplně zapomenout na to, že existuje čas i lidé, kteří mají o ně strach. Byla to opravdu nádherná představa.
"Udělejme to,"Tomův hlas Billa vytrhl ze zamyšlení a donutil jej zvednout tvář a zadívat se mu hluboce do očí. Radost a něha, kterou v jeho očích spatřil způsobila, že se jeho rty zvlnili do lehkého úsměvu a uplně zapoměl na bolest, kterou jim Gustav ještě před malou chvilkou způsobil.
"Je to bláznivé, ale vím, že bychom to zvládli. Umím si představit, jaké by to bylo, kdybys bydlel se mnou. Staral bych se o tebe, mohli bychom být pořád spolu a užít si všechno to, o co jsme za ta léta přišli,"Bill sledoval jeho tvář přímo dojatým pohledem.
Zdál se mu kouzelný. Miloval ty chvilky, kdy se Tom pro něco nadchl a dokázal jít za svým cílem i kdyby měl bojovat proti celému světu. Byl odvážný a nebál se riskovat. Nebál se udělat ani tu největší hloupost, protože se nikdy neobával prohry. Vždy věřil ve své vítězství a nikdy se nechtěl vzdát...
"Bylo by to sice krásné,"Bill ani nemusel pokračovat a Tom okamžitě věděl, že zřejmě bude následovat nesouhlas.
Bill si několikrát protřel unavené oči a přemýšlel nad tím, jak by mu měl říct to, co mě na mysli a přitom mu neublížit. Ublížit mu bylo tím posledním, co by dokázal udělat. Miloval jej. Miloval jej už jako malé dítě a jeho láska každým dnem rostla i přesto, jak moc se na něj kdysi snažil zapomenout.
"Ale bojím se,"pípl a zlehka se dotkl Tomovy bolavé tváře.
"Bojíš se, že bych ti ublížil?"Tom udělal totéž a vzápětí konečky prstů hladil Billovu nádhernou tvář.
"Bojím se, že bych ublížil já tobě,"stiskl rty a snažil se ze všech sil potlačit narůstající chvění.
"Je tady Gustav, který ti může ublížit, i já jsem se ocitl ve tvém životě během několika týdnů a nechci, aby ses do něčeho nutil, nebo udělal rozhodnutí, kterého budeš později litovat. Pak je tady naše rodina, máma, Liby i tvoje babička a tvý rodiče,"poslední slůvko vyslovil téměř neslyšně.
Tomovy rodiče sice neznal, ale už jenom z Tomova vyprávění porozuměl, že jsou to velice zásadoví lidé, kterým by se jistě nelíbilo zjištění, že se jejich syn zamiloval do chlapce.
"Bille,"Tom vzal jeho tvář do dlaní a zlehka se otřel svými rty o ty jeho, ještě pořád nechápajíc tu nádhernou skutečnost, že Bill o jejich rodinách mluvil jako o jedné společné rodině.
"Moje maminka umřela, když jsem byl malý kluk a ta pani, kterou si táta vzal, mi je uplně ukradená. Není to moje máma a nikdy ní ani nebude. Vůbec mi nezáleží na tom, zdali mi vztah s tebou schválí, nebo ne. I můj táta se s tím bude muset smířit, protože k sobě patříme. Miluju tě a budu za náš vztah bojovat proti všem,"omotal své dlaně kolem Billových boků a dovolil, aby se mu opět uložil v náručí. Vnímal, jak se Billovo tělo chvělo. Byl si jistý, že mu je do pláče, protože i on sám měl skutečně zvláštní pocity. Nikdy nebýval nějak přecitlivělý, ale na Billovy mu skutečně záleželo a snažil se udělat i nemožné proto, aby byl ten kluk konečně šťastný.
"Také tě moc miluju Tome. Ale prosím, dej mi ještě chvilku času. Skutečně nechci nic urychlit. Nastěhuji se k tobě ve chvíli, kdy jsi oba budeme jistí tím, co děláme,"šeptal proti jeho kůži a drobnými polibky mapoval jeho klíční kost.
Tom přivřel víčka a nakonec uznale zakýval hlavou. Bill měl pravdu. Zřejmě jednal impulzivně a až příliš rychle zareagoval na podnět, kterým byl strach. Ve chvíli, kdy spatřil Billovo tělo, padající pod sílou Gustavova úderu, vyděsil se. Chtěl jej mít u sebe a tišit se jistotou, že je v bezpečí. Ale zbytečné urychlení klidného chodu jejich vztahu, by jim zřejmě moc nepřispělo.
"Jsem si jistý tím, co dělám a počkám tak dlouho, jak jen budeš chtít, dokud si nebudeš jistý i ty,"Bill bezmocně omotal své třesoucí se ruce kolem Tomova krku a v mysli neustále děkoval Bohu za to, že dovolil, aby se jeho jediné a zároveň nejkrásnější přání, naplnilo. Že dovolil, aby jej potkal zázrak, díky kterému se opět setkali a tím našli druhou polovinu svého srdce.
"Já mám hlad,"ve chvíli, co si Tom uvědomil význam toho, co to černovlasé trdlo smutně zavzdychalo, se musel vesele rozesmát. Úsměv mu z tváře nezmizel dokonce ani ve chvíli, co k němu Bill zvedl nesmělý pohled a stydlivě si skousl rty.
"Ty jsi blázínek lásko. Jsou dvě hodiny ráno a ty máš hlad?"natáhl ruku, jediným stisknutím rozsvítil malou stolní lampičku a opatrně se posadil, samozřejmě i s Billem, který si svůj nečekaný hlad nevěděl vysvětlit. Byl opravdu zmatený. Myslel si, že díky té příhodě s Gustavem, se mu nepodaří dát do úst nic, kromě silné kávy, ale už jenom při pomyšlení na vůni toho nahořklého nektáru, se znechuceně střásl.
"Dal bych si něco sladkého. Jenom maličkou drobnost a hned půjdeme zpátky do postele,"Bill si svázal dlouhé vlasy do jednoduchého culíku a když Tom s pobaveným úsměvem souhlasil, vyskočil z postele, nápadně připomínajíc malou Liby.
"Myslel jsem, že jsi chtěl maličkou drobnost,"Tom se pohodlně posadil na nejbližší židli a potláčejíc smích sledoval, jak Bill ochutnával snad ze všech dobrůtek, které v ledničce objevil. Nedělalo mu žádné problémy ochutnat kousek sýra a vzápětí jej zapít sladkým čokoládovým mlékem. Když však natrafil na zmrzlinu, v očích mu vesele zajiskřilo a dřív, než si Tom stihl uvědomit, co se kolem něj děje, mu už seděl na klíně a podával mu jednu ze dvou lžiček.
"Tohle je ta nejlepší věc na světě,"vydechl ve chvíli, kdy ochutnal a užíval si ledové dobrůtky, která působila příjemným způsobem, i na jeho bolavé rty. Vykašlal se na to, že vzal dvě lžičky a klidně krmil Toma tou svou. I pro Toma bylo opravdu hezké zjistit, že chlad, vycházející ze zmrzliny, působil na jeho dobité rty, jako ledový obklad.
"Jsi to nejpodivnější a zároveň nejkrásnější stvoření na této planetě,"zašeptal ve chvíli, kdy si Bill vložil do úst lžičku plnou zmrzliny a něžně se na něj usmál přesně tím úsměvem, který na něm Tom tolik miloval.
"A nejhladovější,"zamumlal s plnou pusou sladké dobroty a nevinně se na něj zadíval. Tom se na něm nedokázal přestat smát. Nic tak roztomilého ještě nikdy předtím neviděl. Bill mu v některých chvílích připomínal malinkého chlapce. Nemohl se na něj vynadívat. Vrtěl se mu na klíně a s velikým balením zmrzliny v náručí, vypadal neskutečně spokojeně. Tom se dokonce divil, že se z času načas ušlo i jemu, ale také to mohlo být tím, že jej Bill krmil jenom ve chvílích, kdy měl sám plnou pusu.
"Už jsem plný,"vyhlásil s veselým úsměvem zhruba po deseti minútach pojídání toho čokoládového hříchu a Tom se jen tak tak ubránil veselému zvýsknutí, protože se už opravdu těšil do postele. Pomohl Billovy s úklidem jídla, které v amoku povyhazoval z lednice a ruku v ruce společně kráčeli nahoru zpátky do Billova pokoje.
"Dobrou noc lásko,"Tom se s úlevou rozvalil do měkkých peřin a Billovo křehounké tělo si stáhl téměř automaticky do své náruče.
"Dobrou noc,"Bill mu ještě věnoval několik drobných polibků do koutku úst a poté se jako obvykle nechal ukolébat tlukotem jeho srdce, až ke spánku. Tom ještě několik minut sledoval jeho spící tvář, hladil jej po bříšku a doufal, že nebude trvat dlouho a budou takhle uléhat společně každou noc. Když už tvořili jejich rodiny společnou rodinu, mohli by i oni udělat první krůček k tomu, aby vytvořili svou vlastní rodinu…
autor: B-Kay
pátek 26. října 2012
MTV EMA - 06.11.2008 Liverpool, England with Perez Hilton
...Perez mi připadá slizkej... ale dvojčatům to sluší
čtvrtek 25. října 2012
středa 24. října 2012
Síla tvého hlasu 38.
autor: B-Kay"Zřejmě to malinko zaštípe,"Billovo srdce se pomalounku lámalo na miliony malinkých kousků při pohledu na to, jak Tom trpce stiskl víčka, v očekávání bolesti. Kouskem tamponu mu opatrně přecházel po dobitých rtech a zlehka mu stíral zvyšky krve, které na nich ulpěli.
"Je to všechno moje vina. Neměl jsem tě nechávat samotného. Neměl jsem ti dovolit jít tak pozdě domů,"na krátkou chvilku stíchl, protože mu bolest pocházející z pohybujících se rtů, nedovolila promluvit. Bill smutně stiskl rozseklé rty a rudý odtisk Gustavovy dlaně, ukryl za závojem dlouhých vlasů, jak sklonil tvář. Už se na Toma nedokázal déle dívat. Nedokázal se vpíjet do jeho utrápených očí, ze kterých ještě pořád vycházel strach a sledovat přitom následky Gustavova nepochopitelného chování. Ještě pořád se oba třásli po celém těle, dokonce i poté, co se převlékli z přemočených šatů a lehli si do Billovy postele.
Tom domů jít nemohl, protože kdyby jej Klaudie spatřila v tomhle stavu, zřejmě by až do rána neusnula a on jí nechtěl způsobovat zbytečné starosti. Stačilo, že jsi Bill vytrpěl své kvůli jeho blízkosti, nepřežil by, kdyby měl snášet pohled i na utrápenou tvář své babičky.
"Lásko není to tvoje chyba. Nemohl jsi vědět, že se něco takového stane,"Bill se ještě více opřel do jeho objetí a opět přejel obrys jeho rtů vlhkým tampónkem.
"Měl jsem to tušit,"Bill už na to nic neodpověděl. Zavrtěl hlavou a konečky prstů přiložil k namodralé kůži pod Tomovým okem. V té chvíli si uvědomil jednu věc. Jednu velice důležitou věc, na kterou při všem tom zmatku uplně zapoměl.
"Děkuju,"pípl, nosem se zavrtal do Tomova trička a zhluboka dýchajíc jeho krásnou vůni, jsi pomalu uvědomoval, že toho chlapce miluje ze dne na den víc a víc...
"Nechci ani pomyslet na to, co se mohlo stát, kdybys tam nepřišel,"Billův hlas byl náhle zvláštně roztřesený a Tomovy připoměl hlas malého vyplašeného chlapce, kterým byl pro tuto chvíli i on sám. Nechtěl si ani představit co by se mohlo dít, kdyby tam skutečně nepřišel, nebo kdyby Gustav uhodil Billa silněji. Kdo ví, zdali by se jejich krásný zázrak neroztříštil na tisíce drobných kousků, jako rozbíjející se zrcadlo. Tomovy to sice přišlo hloupé, ale skutečně byl rád za to, že jsi to odnesla jenom Billovy pusa. Stačilo opravdu malinko a mohli si to odnést jeho oči. Tak malinko a mohli být opět na začátku a veškeré naděje a víra, kterou do Billova zraku vkládali, mohli být pryč.
"Měl jsem strach ale ve chvíli, co tě Gustav začal bít, jsem se málem zbláznil. Kdybys jen věděl, jak příšerné to bylo,"Bill si na ten pocit pamatoval opravdu dobře a zřejmě na něj tak brzy nezapomene. V tu chvíli se v něm mísilo snad sto pocitů najednou, cítil se zvláštně prázdný, bezmocný a neschopen jakéhokoliv pohybu, aby tomu zabránil.
"Stejně příšerné jako to, když jsem uviděl, jak tě udeřil. Odletěl jsi jako panenka. Ta tvá křehkost mě ničí Bille. Ničí mě to, zevnitř mě přímo spaluje vědomí, že se ti díky Gustavovy může kdykoliv něco stát a já tam náhodou nebudu,"mluvil pomalu, opatrně vyslovoval tichá slova a snažil se nezasténat bolestí, při každém napnutí, nebo silnějším stisnutí rtů.
Vzal jeho tvář do dlaní a prolétl ji pohledem bláznivě zamilovaného a zároveň vyděšeného člověka.
"Tvá křehkost mě sice může ničit, ale přesto je tím, co tě dělá tolik vyjímečným. V některých chvílích uplně zapomínám, že jsi kluk. Připadáš mi jako pohádková bytost, bytost, díky které jsem se i já náhle stal součástí pohádky a nedovolím, aby ti někdo ubližoval,"ukazováčkem něžně pohladil Billův spodní ret, který byl rankou jakoby rozdělený na dvě poloviny.
"Ale pokud někdo ubližuje tobě, ubližuje tím i mě. Opravdu jsem se o tebe bál Tome. Podívej se na sebe, podívej co ti udělal a to jenom kvůli mně,"Bill svým laskavým pohledem plul Tomovovu tváří, oddaně se mu vpíjel do očí a kdyby mohl, políbil by jej a nechával by se ním líbat i celou noc. Nic jiného si totiž nepřál více, než ukrýt se v jeho náručí a v něm být tiše líbán a milován.
"Budu v pořádku. Mám s tím skušenosti,"Tom se na krátkou chvilku pousmál při vzpomínce na své školní časy a veselé chlapčenské strkanice, nebo rvačky, které byli vyvolány provokoací spolužáků.
Tohle však bylo o něčem jiném. Nepral se s Gustavem proto, že by jej snad nějak vyprovokoval, pral se s ním proto, že si dovolil vztáhnout ruku na člověka, bez kterého by již nemohl být.
Bill byl jeho vším. Byl jeho nejlepším přítelem, jeho láskou a Tom jej potřeboval snad mnohem víc, než vzduch k dýchání. Potřeboval Billa, aby mohl žít a usmívat se, protože jedině s ním, se cítil šťastný. Bylo zvláštní, jak silná dokáže láska být. Ještě před několika týdny jej vůbec neznal a náhle byl středem jeho vesmíru.
"Na škole jsem tě párkrát viděl s modřinou,"Bill se stydlivě pousmál.
"Na škole jsem míval modřiny téměř pořád," Tom jej láskyplně pohladil po tváři, klesal dlaní níž, dokud neucítil lem trička a nevklouzl pod něj. Jakmile jej na třesoucí se dlaní, jako elektrický proud, zasáhla hořkost Billovy kůže, neubránil se tichému vydechnutí.
"Tohle ale bylo poprvé, co jsem se pral kvůli někomu jinému, než kvůli sobě,"Bill se mu stulil do náruče, pevně jej objal kolem boků a nechával se ním hladit na zádech. Několikrát mu do ucha zašeptal, jak moc jej miluje a sám se přitom dočkal odezvy svého vyznání.
Věta, kterou však Tom vzápětí vyslovil, způsobila, že se všude kolem nich rozlehlo nekonečné ticho, sem tam přerušené jejich hlubokými výdechy.
"Bylo by krásné, kdybys bydlel se mnou"…
autor: B-Kay
úterý 23. října 2012
G20: Let´s go!
vyjímečně se mi líbí víc anglická verze, takže...
když jsem to poprve slyšela, říkala jsem si, že je mi to povědomé... no... a oni v tom účinkují členové SHINee, Super Junior, 2AM... xD
no nic... za tohle děkuju Tadymu ;)
Bill, typla bych...
...že na letišti... a vzadu za ním vidím dready a někoho, kdo vypadá jako Geo =D
Síla tvého hlasu 37.
autor: B-Kay"Ahoj,"Bill překvapeně zvedl tvář a svůj pohled zabodl do tváře kluka, kterého neviděl téměř dva roky a náhle jej potkával na každém kroku. Zmateně zamrkal, radost, která se do té chvíle rozlévala jeho tváří, se náhle pomalounku ztrácela a on se začínal cítit zvláštně nepříjemně.
Nechtěl s ním mluvit. Alespoň ne v tuto chvíli. Od milování s Tomem jej dělilo sotva několik minut. Byl strapatý, ve tváři zaláskovaně zčervenalý a chvěl se po celém těle. A co bylo pro tu chvíli nejhorší, voněl Tomem. Nestihl se osprchovat a každý milimetr jeho těla byl nasáklý směsí vůní jich obou.
"Ahoj Gustave,"promluvil tichým hlasem a podešel blíž.
Gustav seděl na nejvyšším schůdku u jejich dveří a sledoval jej smutným pohledem.
"Potřebuješ něco?," Billovy přišlo hloupé ptát se jej takhle přímo, snažil se být milý, ale přišlo mu zvláštní, že seděl u jejich dveří, tak pozdě v noci. Od té nehody mu nezavolal, nepřišel se na něj podívat ani do nemocnice, dokonce ani tehdy, kdy si jej Simone přivezla po několika týdnech konečně domů.
"Kde jsi byl?" Billova přímost nebyla ničím v porovnáním s tou, jakou s ním promluvil Gustav. Vstal a postavil se naproti Billovy, skoumajíc výraz jeho tváře. Sledoval jej očima loveckého psa, jakoby jenom čekal na moment, kdy výraz jeho tváře prozradí, čemu se posledních několik minut věnoval. Billův výraz však neprozradil nic, nic kromě velikého strachu a plachosti, která se projevila ve chvíli, kdy sklonil tvář a ustoupil o krok zpět. Roztřesené dlaně ukryl do předních kapsiček svých džínů, pevně stiskl rty a modlil se, aby se Gustav sám rozhodl odejít a nemusel jej o to požádat.
"Byl jsem venku.Vím, že nemám moc přátel, ale to neznamená, že nemůžu chodit ven"Bill se sice snažil působit trvdě a stát si za svým, ale pod přísným pohledem svého kdysi nejlepšího přítele, se jeho odvaha jaksi ztrácela a on si proti němu připadal neuvěřitelně maličký. V očích se mu odrážela bezmoc a jeho pohled neslyšně prosil o to, aby se tam zjevil Tom a ochránil jej.
"Proč jsi nezavolal mě? Myslel jsem, že jsme nejlepší přátelé,"Gustav prolétl Billovu tvář nešťastným pohledem, v duchu se však spokojeně usmíval. Přesně věděl, jaká bude Billova reakce. Vždy býval až příliš měkký a zřejmě se ani po letech nezměnil, jelikož smutně svěsil ramena a neslyšně přikývl.
"Byl si s Kaulitzem ? ,"nemusel ani čekat na odpoved´. Bill mu strhnutím se při zaslechnutí jeho jména, nevědomky odpověděl...
"Není žádný Kaulitz. Má i své jméno a krom toho, Tom je můj kamarád,"zašeptal a usykl, jakmile mu na tváři přistála drobná kapka podzimního deště. Zvedl tvář a prázdným pohledem prolétl hrozivě vypadající noční oblohu. Neměl rád oblohu před bouřkou stejně, jako neměl rád ani bouřky samotné.
Jeho oblečení pomalounku vlhlo narůstajícím deštěm a na horkém těle jej nepříjemně studilo. Cítil, jak mu po tváři stékají kapky deště a ve tvaru drobných cestiček stékají až na jeho pootevřené rty.
"Větši hloupost jsem v životě neslyšel,"Gustav rázně zavrtěl tváří a ustoupil od Billa, jakoby se mu z něj náhle udělalo špatně.
"Nerozumím tomu, jak můžeš být tak naivní. Tom není tvůj přítel. Copak si nepamatuješ, že jsi pro něj nikdy nic neznamenal ?! Je to skutečně zvláštní náhoda, že se vrátil zrovna ve chvíli, kdy jsi byl nemocný a náhle se chtěl s tebou přátelit,"Bill stiskl víčka bolestí a odvrátil tvář.
Nečekal to. Nečekal, že by mu člověk, kterého si kdysi tolik vážil a vkládal do něj všechnu svou důvěru, dokázal tak ubližovat. Moc dobře si pamatoval na časy, kdy jej Tom přehlížel. Měl před očima každičký okamžik, kdy kolem něj jenom tak prošel, bez jediného slova nebo pouhého ohlédnutí. Jeho minulost sice nebyla moc hezká, ale nikdy nechtěl vrátit čas. Nepřemýšlel nad tím ani vteřinku, protože právě ty chvíle, které prožívali kdysi jeden bez druhého, je ted´ tolik spojili. Zbláznili se do sebe, dokonce oba na první pohlédnutí. Tomovo první pohlédnutí sice přišlo o něco později, ale přesto přišlo a pro Billa nic nebylo důležitější.
"Ach Bille,"Bill se mu nedokázal dívat do tváře. Vnímal, jak jej chytil za tvář a donutil jej zvednout ji k té jeho, přesto mu však do očí nepohlédl.
"Jsi hloupý, když v sobě pořád živíš tu svou nicotnou naději. Kdybys chtěl, kdybys mi dovolil ti pomoct, udělal bych tak. Pomohl bych ti na něj zapomenout,"Bill k němu v tu chvíli konečně zvedl tvář a zadíval se na něj se vším odporem, kterého byl schopen. Bylo mu špatně, hlava se mu zvláštně motala a jeho tělo zachvátil chlad, pocházející z narůstajícího deště. Prudce od sebe Gustava odsunul a rychle kráčel ke dveřím, když se však ocitl přitlačen na jejich dřevěném povrchu, zděšeně zaskuvíkal.
Tom chtěl své babičce alespoň nějak pomoct, jediné, co mu však dovolila, bylo vynést smetí a utíkat spát, protože už bylo opravdu pozdě a nechtěla, aby tak dlouho ponocoval. Při pohledu do její milé tváře již nedokázal více protestovat, proto jenom vesele přikývl, přetáhl si přes hlavu kapuci a vyběhl do hustého deště i s pytlem smetí, v dlaních.
Už ze zvyku pohlédl směrem k Billovu domku…
Bill si vůbec nestihl uvědomit, co se stalo. Všechno kolem něj se semlelo tak rychle a procitl teprve ve chvíli, kdy stisk dvou silných dlaní nečekaně povolil a on vysileně dopadl na kolena.
"Tomu klukovy se teprve před několika dny vrátil zrak a ty jej uhodíš ?! ,"Bill se krčil v drobném klubíčku u dveří a uplakanýma očima sledoval na zemi se válající dvojici. Bolest, která mu vystřelovala od levého koutku koutku rtů, až k oku, vůbec nevnímal. Mnohem větší bolest cítil při pohledu na Toma, který se kvůli němu pral s klukem, který byl od něj sice nižší, ale zato dvounásobně těžší a tím zřejmě i silnější.
"Tome,"pípl a po čtyřech se připlazil blíž. Dlaněmi se zachytil zábradlí a opatrně vstal.
"Tome prosím, dost,"rukami si vyděšeně přikryl tvář, jakmile Tom schytal prudkou ránu do tváře a na malou chvilku se zapotácel. V té chvíli už Bill nemyslel na nic a na nikoho a bezmocně se rozběhl za svou láskou. Nezáleželo mu na tom, zdali schytá ještě jeden pohlavek, byl odholán vydržet klidně i milion úderů jenom aby ochránil Toma, který ledva lapal po dechu. Postavil se přesně mezi ně a svým tělem chránil to Tomovo, které se o něj vysileně opřelo…
autor: B-Kay
pondělí 22. října 2012
Bart a Lisa
...tohle jsem si taky nemohla odpustit =DD já jen, že je to tak jako k tématu tohohle blogu =D
Síla tvého hlasu 36.
autor: B-KayByl to tak zvláštní pocit…
Bill si nebyl jistý tím, zdali byl zvláštní, nebo zvláštně krásný, a přesto se rozléval celým jeho nitrem. Neuměl jej přesně identifikovat, snad poprvé se dokázal vžít do Tomovy kůže, jeho myšlení a pochopil důvod jeho nejistoty, kterou projevoval pokaždé, když se snažil jednoduchými slovy vyjádřit ten nejsilnější a zároveň nejkrásnější pocit na světě. Opravdu to nebylo snadné a ani pro Billa to v tu chvíli nebylo tak bezproblemové, jako předtím.
Ležel nahý v jeho náruče, třásl se proti jeho horkému tělu jako vyděšené dítě a ztěžka lapal po dechu, který se mu během milování nedostával. Už jenom při krátké vzpomínce na to, co před chvilkou udělali, se s ním zatočil svět. Milovali se jako dva blázni. Bylo nádherné vnímat, jak po vás ten druhý touží, jak dýchá jenom proto, aby mohl být s váma, jak je jeho jediným životodarním faktorem vaše blízkost a jediným důvodem, pro který porušil všechny pravidla společnosti, jste právě vy.
Při pohledu na Toma však pochopil, že jej žádná společnost nezajímá. Díval se mu hluboce do očí, byl mu tak blízko, že vdechoval horkou páru vycházející z jeho úst a omdléval při každém drobném doteku jejich nahých těl. V jeho očích se odráželo jenom jediné. Vyzařovali jednu jedinou věc a tou byla radost. Radost a štěstí z toho, jak to mezi nima nakonec všechno dopadlo.
Zhluboka dýchajíc se pomalounku dotýkal Billovy tváře. Konečky prstů hladil jeho obočí, skřehlá víčka, linii nosu a obrys prokrvených rtů. S úsměvem na tváři se díval na to, jak klidně a spokojeně Billova tvář působila a i on sám byl v té chvíli klidný a spokojený. Držel jej v náručí, na své kůži cítil tlukot jeho srdce a zdálo se mu, jakoby jejich srdce tlouklo ve stejném rytmu. Možná to znělo zvláštně, ale skutečně to tak cítil a i kdyby si to jeno nalhával, nezáleželo mu na tom.
"Jsou krásné,"zašeptal jakmile vpletl obě dlaně do Billových dlouhých vlasů, stiskl je v pěst a tím si jeho tvář přiblížil ještě víc.
"Jsou to jenom vlasy. Nejsou ničím vyjímečné,"Bill roztomile zavrtěl hlavou a nosem pohladil ten Tomův.
"Podle mě jsou. Jsou nádherné a i kdyby ti kdokoliv říkal, že se to na kluka nehodí, nestříhej si je. Miluju jejich vůni a barvu při svitu měsíce,"na krátkou chvilku přivřel víčka a opřel se čelem o to Billovo. Rty mu prolétl krátký úsměv, jak mezi prsty jemně stískal Billovy vlasy a vdechoval jejich sladkou vůni.
"Jakoby zářili,"zašeptal...
Bill se dlouze zahleděl Tomovy do očí a vzápětí se k němu pevně přitulil. Tváří se opíral o jeho ramena, dlaní hladil jeho pevná záda, jakoby se chtěl ujistit, že je to všechno skutečně pravdou. Že Tom není jenom krásným výplodem jeho fantazie a že když se ráno probudí, bude skutečně u něj.
Bylo mu do pláče při pomyšlení na to, že Gustavovým hnusným slovem málem uvěřil. Křičel mu je do tváře s takovým přesvědčením, díval se mu přitom hluboce do očí a svým tvrdým pohledem mu dával jasně najevo, že v Tomově životě nesehrá ani nejmenší roli.
Kdyby jen věděl, jak moc se mýlil…
"Bille, proč byl na mě tvůj přítel takový?"Tomova otázka Billa vůbec nepřekvapila. V podstatě na ni čekal od chvíle, kdy se s Gustavem rozloučili a byl překvapený, že Tom dokázal vydržet tak dlouho. Při milování však zřejmě ani jeden z nich nepřemýšlel nad tím, co se stalo a proto následky jejich setkání na oba dolehli teprve ted´. Nechtělo se mu o tom mluvit, vůbec nechtěl spomínat Gustavovo jméno, protože už jenom při pomyšlení na něj, měl husí kůži a strach z toho, zdali jej ještě náhodou někdy nepotká. Cítil se hnusně a podle za to, jak se choval ke svému kdysi nejlepšímu příteli, ale nemohl si pomoct. Měl z něj strach. Měl strach z toho, čeho by byl schopný, kdyby se dozvědel o tom, že s Tomem tvoří pár.
Stiskl rty a smutně se pousmál. Nedokázal však zvednout tvář a zadívat se Tomovy přímo do očí, proto zůstával přitulen k jeho tělu a nosem hladil kůži jeho ramen.
"A proč si mi o něm do téhle chvíle nic neřekl? Nejlepší přátelé přeci sehrávají důležitou roli v našich životech a tys jej nikdy nespomenul,"Tomův hlas vůbec nebyl vyčítavý. Neukrýval v sobě ani potláčený vztek nebo zlost, byl pořád laskavý, akorát v sobě tentokrát ukrýval malinké množství bolesti. Bolesti z toho, jak hloupým si připadal při pohledu do Gustavových rozzářených očích ve chvíli, kdy Billa objímal.
Bill se zhluboka nadechl a i když nerad, opustil teplo Tomova objetí a opatrně se posadil. Prsty zaryl do svých vášní roztrapacených vlasů a sklonil tvář.
"Gustav byl sice mím nejlepším přítelem, ale moc mi ublížil. Snažil se mě přesvědčit o tom, že jsi pro mě není dobrou volbou, že jsem hloupý, když si pořád nalhávám, že budeme někdy spolu. A když jsem jej neposlouchal a pořád jsem tiše doufal, křičel po mě. Vykřičel mi, že mě nikdy nebudeš milovat, že nikdy neopětuješ svůj klidný život za vztah s klukem. Prý jsem jenom zbytečnou komplikací,"jeho slova byla roztřesená, ukrývala v sobě až příliš velikou bolest a Tom v té chvíli olitoval, že s témou Gustav vůbec začínal. Smutnýma očima sledoval, jak se Bill choulí do klubíčka, jak si konečky prstů nenápadně otírá vlhké koutky očí a jak se snaží působit vyrovnaně, i když se s tím jistě těžce smiřoval.
"Nemyslím si, že jsi mi skomplikoval život. Ty jsi mi teprve ukázal, co to znamená žít. Nikdy jsem, ani na vteřinku Bille nepochyboval o tom, zdali byl vztah s tebou správnou volbou. Od začátku jsem věděl, že jsi to ty. Ty jsi ta osoba, kterou jsem tak dlouho hledal,"opět si jej vzal do náruče a horkými polibky pokrýval jeho bledou tvář, která ještě pořád, jako i jeho tělo, voněla milováním.
"Nechci, aby Gustav věděl, že jsme spolu. Bojím se, že by ti ublížil,"Bill konečky prstů hladil Tomovu tvář a nechal Toma, aby se na něj pomalounku položil.
Tomovy začínalo být jasné, proč se Gustav zachoval tak, jak se zachoval a také začínal mít jasno v tom, že byl jeho strach opodstatněný. Gustav byl zřejmě do Billa zamilovaný a začínal si dělat nároky na něco, co mu nikdy nepatřilo a nyní po tom zřejmě zatoužil.
"Neřeknu mu nic. Ale stejně na tom vůbec nezáleží. Klidně bych byl schopný vydržet uplně všechno na světě za cenu toho, že budeš ty v pořádku. Nedovolím, aby ti ublížil. Musíš mi slíbit, že kdyby ti nějak, jakkoliv ublížil, nebo udělal něco, co by se ti nelíbilo, řekneš mi to,"pohlédl mu do očí a Bill rychle přikývl.
"Slibuju,"pípl tichým hláskem a stulil se do Tomovy náruče. Měl strach, opravdu se bál a přesto se po chvilce nechal unášet teplem, které jej obklopilo ve chvíli, co jej Tom objal kolem boků a vysadil si jej na klín.
"Miluju tě Bille,"zašeptal, jakmile ucítil sevření Billových stehen kolem svých boků.
"Já tě taky miluju Tome,"oplatil mu Bill a s němým zasténáním zaklonil tvář ve chvíli, co do něj Tom zlehka pronikl. Pocit tak otevřené blízkosti Tomova těla mu pokaždé téměř vyrazil dech. Stihl ještě věnovat poslední pohled na hodinky, které mu neslyšně oznámili, že mají ještě dost času dokud se nevrátí Klaudie a proto zahodil všechny své zábrany a naplno se Tomovy oddal. Nevědomky zhodili z postele zbylé polštářky, dokud na ni nezůstala jenom jejich propletená, láskyplně se milující těla.
Bylo to poprvé, co byli jejich pozice více méně obrácené. Tentokrát byl Bill tím, který udával tempo milování i Tomových přírazů. Své tiché vzdechy tlumil v Tomových ústech, které každou vteřinou víc a víc lapali po dechu. Bylo to bláznivé, ale nedokázali se toho pocitu vzdát. Tom měl pocit, že by s Billem dokázal promilovat snad celou noc. Nic krásnějšího ještě nezažil. Svými dlaněmi pevně hladil Billovy bledé boky, přidržoval jej na svém těle a snažil se oplácet všechny polibky, již mu byli věnovány. Dlaněmi bloudil jeho tělem. Nesměle se dotýkal nejcitlivější části Billova těla a doufal, že ten nádherný pocit, svírající jeho nitro, již nikdy neskončí.
Sledoval Billovy pomalounku se pohupující boky. Sledoval, jak se zlehka zvedali, aby vzápětí opět klesli a dovedli jej tím do ráje. Nedokázal se přestat usmívat při pohledu na Billovu tvář a vlasy, zbarvené až do tmavomodra díky svitu měsíce, který jako jediný svědek, tichounce sledoval jejcih milování…
"Tak tenhle obraz si zapamatuju až do smrti,"Klaudie, do té doby vesele postávající u sporáku, se nečekaně zadívala na svého vnuka, který se s tvářemi zbarvenými do sladce rúžové a něžným pohledem díval z okna, sledujíc tím noční oblohu.
"Jaký obraz?"zeptal se tichým hlasem a nesmělým pohledem sledoval hrníček s kakaem, který před něj Klaudie postavila.
"Obraz vás dvou. Ještě nikdy jsem neviděla, že by byla láska na dvou lidech tak hmatatelná, jako na vás dvou. Když Bill odcházel, málem naboural do dveří, protože od tebe nemohl odtrhnout pohled,"kuchyní se vzápětí rozlehl její spokojený smích, doprovázen Tomovým něžným úsměvem.
"Je to krásné. Dokonce tak krásné, že mám strach, aby se něco nepokazilo,"smutnýma očima sledoval hnědé zbarvené kakaa a zhluboka vdechoval jeho sladkou vůni. Pousmál se. Připomělo mu to vůni Billových vlasů.
"Nic se neskazí. Kdyby se to mezi váma skazilo, pak by byl tenhle svět opravdu nespravedlný,"Klaudie se mu zahleděla do jeho nevinných očí a připomělo jí to chvilky, kdy k ní vzhlížel jako čtyřletý špuntík. Nemohla uvěřit, že už je z něj dospělý muž. Celý život jí náhle přišel jako chvilka.
"Vepsal jsem do svého srdíčka Billovo jméno. Nevím, proč jsem to udělal, ale vím, že jsem udělal správně babičko, protože tam patří,"Klaudie se už déle neovládla. Vstala a se slzama v očích jej k sobě rychle přitulila. V duchu se modlila, aby se těm dvoum už nikdy nic ošklivého nestalo, protože si zaslouží být šťastní….
autor: B-Kay
neděle 21. října 2012
23x Bill =D
jo, už prostě nemám fantazii na vymýšlení názvů jednotlivých fotek, takže takhle =D
ok, taky jsem už zase potřebovala vyčistit plochu, a kdybych to roztřídila dřív, než to sem dám, tak by se mohlo stát, že už to sem nedám nikdy, protože to nenajdu =D
...teda 23x, pokud jsem dobře pořítala xD
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
BIGBANG: '봄여름가을겨울 (Still Life)' M/V
Uuuufff! Waaaahhhh!!! Íííí! Takovej výlev už jsem neměla dlouho! BIGBANG jsou zpátky! Právě jsem jejich combackovej singl viděla v živé prem...
-
Tuhle jsem na facebooku viděla fotku jakéhosi umělého mléka v nějakým obchoďáku, tak hezky všechny krabičky otočený na "Na Na Na"...
-
Uživatel/Společnost/Organizace: www.serials.ws Registrační klíč: 7EB57-D5271-8C4A7-FB57A Tak to je klíč k photofiltru... A jak jsem k tomu...
-
autor: B-kay Jenomže o tom si mohl nechat zdát… To bylo totiž to jediné, co mohl dělat při pohledu do bratrovy nádherné tváře, jež na něj us...
