autor: B-KayBill přivřel víčka a při té představě tichounce zavzdychal.
"To ano. Skutečně krásné,"vydechl, tváří se něžně zavrtal do Tomova trička a zaposlouchal se do tlukotu jeho srdce. Tichounký rytmus vnukl Billovy pohled na to, jak by zřejmě jejich společné bydlení vypadalo. Zřejmě by to bylo stejné, jako když sdílel Tomův pokoj, po dobu nepřítomnosti Simone, společně s ním. Jeho věci by byli opět součástí Tomovy skříně stejně tak, jako by byl on sám součástí Tomova pokoje. Tomova postel by už nebyla pouze jeho postelí, ale patřila by jim oboum. Každou noc by usínal v jeho náručí a každé ráno by vstával za zvuku Tomova klidného dýchání. Mohli by spolu nerušeně promilovat celičké noci a uplně zapomenout na to, že existuje čas i lidé, kteří mají o ně strach. Byla to opravdu nádherná představa.
"Udělejme to,"Tomův hlas Billa vytrhl ze zamyšlení a donutil jej zvednout tvář a zadívat se mu hluboce do očí. Radost a něha, kterou v jeho očích spatřil způsobila, že se jeho rty zvlnili do lehkého úsměvu a uplně zapoměl na bolest, kterou jim Gustav ještě před malou chvilkou způsobil.
"Je to bláznivé, ale vím, že bychom to zvládli. Umím si představit, jaké by to bylo, kdybys bydlel se mnou. Staral bych se o tebe, mohli bychom být pořád spolu a užít si všechno to, o co jsme za ta léta přišli,"Bill sledoval jeho tvář přímo dojatým pohledem.
Zdál se mu kouzelný. Miloval ty chvilky, kdy se Tom pro něco nadchl a dokázal jít za svým cílem i kdyby měl bojovat proti celému světu. Byl odvážný a nebál se riskovat. Nebál se udělat ani tu největší hloupost, protože se nikdy neobával prohry. Vždy věřil ve své vítězství a nikdy se nechtěl vzdát...
"Bylo by to sice krásné,"Bill ani nemusel pokračovat a Tom okamžitě věděl, že zřejmě bude následovat nesouhlas.
Bill si několikrát protřel unavené oči a přemýšlel nad tím, jak by mu měl říct to, co mě na mysli a přitom mu neublížit. Ublížit mu bylo tím posledním, co by dokázal udělat. Miloval jej. Miloval jej už jako malé dítě a jeho láska každým dnem rostla i přesto, jak moc se na něj kdysi snažil zapomenout.
"Ale bojím se,"pípl a zlehka se dotkl Tomovy bolavé tváře.
"Bojíš se, že bych ti ublížil?"Tom udělal totéž a vzápětí konečky prstů hladil Billovu nádhernou tvář.
"Bojím se, že bych ublížil já tobě,"stiskl rty a snažil se ze všech sil potlačit narůstající chvění.
"Je tady Gustav, který ti může ublížit, i já jsem se ocitl ve tvém životě během několika týdnů a nechci, aby ses do něčeho nutil, nebo udělal rozhodnutí, kterého budeš později litovat. Pak je tady naše rodina, máma, Liby i tvoje babička a tvý rodiče,"poslední slůvko vyslovil téměř neslyšně.
Tomovy rodiče sice neznal, ale už jenom z Tomova vyprávění porozuměl, že jsou to velice zásadoví lidé, kterým by se jistě nelíbilo zjištění, že se jejich syn zamiloval do chlapce.
"Bille,"Tom vzal jeho tvář do dlaní a zlehka se otřel svými rty o ty jeho, ještě pořád nechápajíc tu nádhernou skutečnost, že Bill o jejich rodinách mluvil jako o jedné společné rodině.
"Moje maminka umřela, když jsem byl malý kluk a ta pani, kterou si táta vzal, mi je uplně ukradená. Není to moje máma a nikdy ní ani nebude. Vůbec mi nezáleží na tom, zdali mi vztah s tebou schválí, nebo ne. I můj táta se s tím bude muset smířit, protože k sobě patříme. Miluju tě a budu za náš vztah bojovat proti všem,"omotal své dlaně kolem Billových boků a dovolil, aby se mu opět uložil v náručí. Vnímal, jak se Billovo tělo chvělo. Byl si jistý, že mu je do pláče, protože i on sám měl skutečně zvláštní pocity. Nikdy nebýval nějak přecitlivělý, ale na Billovy mu skutečně záleželo a snažil se udělat i nemožné proto, aby byl ten kluk konečně šťastný.
"Také tě moc miluju Tome. Ale prosím, dej mi ještě chvilku času. Skutečně nechci nic urychlit. Nastěhuji se k tobě ve chvíli, kdy jsi oba budeme jistí tím, co děláme,"šeptal proti jeho kůži a drobnými polibky mapoval jeho klíční kost.
Tom přivřel víčka a nakonec uznale zakýval hlavou. Bill měl pravdu. Zřejmě jednal impulzivně a až příliš rychle zareagoval na podnět, kterým byl strach. Ve chvíli, kdy spatřil Billovo tělo, padající pod sílou Gustavova úderu, vyděsil se. Chtěl jej mít u sebe a tišit se jistotou, že je v bezpečí. Ale zbytečné urychlení klidného chodu jejich vztahu, by jim zřejmě moc nepřispělo.
"Jsem si jistý tím, co dělám a počkám tak dlouho, jak jen budeš chtít, dokud si nebudeš jistý i ty,"Bill bezmocně omotal své třesoucí se ruce kolem Tomova krku a v mysli neustále děkoval Bohu za to, že dovolil, aby se jeho jediné a zároveň nejkrásnější přání, naplnilo. Že dovolil, aby jej potkal zázrak, díky kterému se opět setkali a tím našli druhou polovinu svého srdce.
"Já mám hlad,"ve chvíli, co si Tom uvědomil význam toho, co to černovlasé trdlo smutně zavzdychalo, se musel vesele rozesmát. Úsměv mu z tváře nezmizel dokonce ani ve chvíli, co k němu Bill zvedl nesmělý pohled a stydlivě si skousl rty.
"Ty jsi blázínek lásko. Jsou dvě hodiny ráno a ty máš hlad?"natáhl ruku, jediným stisknutím rozsvítil malou stolní lampičku a opatrně se posadil, samozřejmě i s Billem, který si svůj nečekaný hlad nevěděl vysvětlit. Byl opravdu zmatený. Myslel si, že díky té příhodě s Gustavem, se mu nepodaří dát do úst nic, kromě silné kávy, ale už jenom při pomyšlení na vůni toho nahořklého nektáru, se znechuceně střásl.
"Dal bych si něco sladkého. Jenom maličkou drobnost a hned půjdeme zpátky do postele,"Bill si svázal dlouhé vlasy do jednoduchého culíku a když Tom s pobaveným úsměvem souhlasil, vyskočil z postele, nápadně připomínajíc malou Liby.
"Myslel jsem, že jsi chtěl maličkou drobnost,"Tom se pohodlně posadil na nejbližší židli a potláčejíc smích sledoval, jak Bill ochutnával snad ze všech dobrůtek, které v ledničce objevil. Nedělalo mu žádné problémy ochutnat kousek sýra a vzápětí jej zapít sladkým čokoládovým mlékem. Když však natrafil na zmrzlinu, v očích mu vesele zajiskřilo a dřív, než si Tom stihl uvědomit, co se kolem něj děje, mu už seděl na klíně a podával mu jednu ze dvou lžiček.
"Tohle je ta nejlepší věc na světě,"vydechl ve chvíli, kdy ochutnal a užíval si ledové dobrůtky, která působila příjemným způsobem, i na jeho bolavé rty. Vykašlal se na to, že vzal dvě lžičky a klidně krmil Toma tou svou. I pro Toma bylo opravdu hezké zjistit, že chlad, vycházející ze zmrzliny, působil na jeho dobité rty, jako ledový obklad.
"Jsi to nejpodivnější a zároveň nejkrásnější stvoření na této planetě,"zašeptal ve chvíli, kdy si Bill vložil do úst lžičku plnou zmrzliny a něžně se na něj usmál přesně tím úsměvem, který na něm Tom tolik miloval.
"A nejhladovější,"zamumlal s plnou pusou sladké dobroty a nevinně se na něj zadíval. Tom se na něm nedokázal přestat smát. Nic tak roztomilého ještě nikdy předtím neviděl. Bill mu v některých chvílích připomínal malinkého chlapce. Nemohl se na něj vynadívat. Vrtěl se mu na klíně a s velikým balením zmrzliny v náručí, vypadal neskutečně spokojeně. Tom se dokonce divil, že se z času načas ušlo i jemu, ale také to mohlo být tím, že jej Bill krmil jenom ve chvílích, kdy měl sám plnou pusu.
"Už jsem plný,"vyhlásil s veselým úsměvem zhruba po deseti minútach pojídání toho čokoládového hříchu a Tom se jen tak tak ubránil veselému zvýsknutí, protože se už opravdu těšil do postele. Pomohl Billovy s úklidem jídla, které v amoku povyhazoval z lednice a ruku v ruce společně kráčeli nahoru zpátky do Billova pokoje.
"Dobrou noc lásko,"Tom se s úlevou rozvalil do měkkých peřin a Billovo křehounké tělo si stáhl téměř automaticky do své náruče.
"Dobrou noc,"Bill mu ještě věnoval několik drobných polibků do koutku úst a poté se jako obvykle nechal ukolébat tlukotem jeho srdce, až ke spánku. Tom ještě několik minut sledoval jeho spící tvář, hladil jej po bříšku a doufal, že nebude trvat dlouho a budou takhle uléhat společně každou noc. Když už tvořili jejich rodiny společnou rodinu, mohli by i oni udělat první krůček k tomu, aby vytvořili svou vlastní rodinu…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat