autor: B-Kay"Zřejmě to malinko zaštípe,"Billovo srdce se pomalounku lámalo na miliony malinkých kousků při pohledu na to, jak Tom trpce stiskl víčka, v očekávání bolesti. Kouskem tamponu mu opatrně přecházel po dobitých rtech a zlehka mu stíral zvyšky krve, které na nich ulpěli.
"Je to všechno moje vina. Neměl jsem tě nechávat samotného. Neměl jsem ti dovolit jít tak pozdě domů,"na krátkou chvilku stíchl, protože mu bolest pocházející z pohybujících se rtů, nedovolila promluvit. Bill smutně stiskl rozseklé rty a rudý odtisk Gustavovy dlaně, ukryl za závojem dlouhých vlasů, jak sklonil tvář. Už se na Toma nedokázal déle dívat. Nedokázal se vpíjet do jeho utrápených očí, ze kterých ještě pořád vycházel strach a sledovat přitom následky Gustavova nepochopitelného chování. Ještě pořád se oba třásli po celém těle, dokonce i poté, co se převlékli z přemočených šatů a lehli si do Billovy postele.
Tom domů jít nemohl, protože kdyby jej Klaudie spatřila v tomhle stavu, zřejmě by až do rána neusnula a on jí nechtěl způsobovat zbytečné starosti. Stačilo, že jsi Bill vytrpěl své kvůli jeho blízkosti, nepřežil by, kdyby měl snášet pohled i na utrápenou tvář své babičky.
"Lásko není to tvoje chyba. Nemohl jsi vědět, že se něco takového stane,"Bill se ještě více opřel do jeho objetí a opět přejel obrys jeho rtů vlhkým tampónkem.
"Měl jsem to tušit,"Bill už na to nic neodpověděl. Zavrtěl hlavou a konečky prstů přiložil k namodralé kůži pod Tomovým okem. V té chvíli si uvědomil jednu věc. Jednu velice důležitou věc, na kterou při všem tom zmatku uplně zapoměl.
"Děkuju,"pípl, nosem se zavrtal do Tomova trička a zhluboka dýchajíc jeho krásnou vůni, jsi pomalu uvědomoval, že toho chlapce miluje ze dne na den víc a víc...
"Nechci ani pomyslet na to, co se mohlo stát, kdybys tam nepřišel,"Billův hlas byl náhle zvláštně roztřesený a Tomovy připoměl hlas malého vyplašeného chlapce, kterým byl pro tuto chvíli i on sám. Nechtěl si ani představit co by se mohlo dít, kdyby tam skutečně nepřišel, nebo kdyby Gustav uhodil Billa silněji. Kdo ví, zdali by se jejich krásný zázrak neroztříštil na tisíce drobných kousků, jako rozbíjející se zrcadlo. Tomovy to sice přišlo hloupé, ale skutečně byl rád za to, že jsi to odnesla jenom Billovy pusa. Stačilo opravdu malinko a mohli si to odnést jeho oči. Tak malinko a mohli být opět na začátku a veškeré naděje a víra, kterou do Billova zraku vkládali, mohli být pryč.
"Měl jsem strach ale ve chvíli, co tě Gustav začal bít, jsem se málem zbláznil. Kdybys jen věděl, jak příšerné to bylo,"Bill si na ten pocit pamatoval opravdu dobře a zřejmě na něj tak brzy nezapomene. V tu chvíli se v něm mísilo snad sto pocitů najednou, cítil se zvláštně prázdný, bezmocný a neschopen jakéhokoliv pohybu, aby tomu zabránil.
"Stejně příšerné jako to, když jsem uviděl, jak tě udeřil. Odletěl jsi jako panenka. Ta tvá křehkost mě ničí Bille. Ničí mě to, zevnitř mě přímo spaluje vědomí, že se ti díky Gustavovy může kdykoliv něco stát a já tam náhodou nebudu,"mluvil pomalu, opatrně vyslovoval tichá slova a snažil se nezasténat bolestí, při každém napnutí, nebo silnějším stisnutí rtů.
Vzal jeho tvář do dlaní a prolétl ji pohledem bláznivě zamilovaného a zároveň vyděšeného člověka.
"Tvá křehkost mě sice může ničit, ale přesto je tím, co tě dělá tolik vyjímečným. V některých chvílích uplně zapomínám, že jsi kluk. Připadáš mi jako pohádková bytost, bytost, díky které jsem se i já náhle stal součástí pohádky a nedovolím, aby ti někdo ubližoval,"ukazováčkem něžně pohladil Billův spodní ret, který byl rankou jakoby rozdělený na dvě poloviny.
"Ale pokud někdo ubližuje tobě, ubližuje tím i mě. Opravdu jsem se o tebe bál Tome. Podívej se na sebe, podívej co ti udělal a to jenom kvůli mně,"Bill svým laskavým pohledem plul Tomovovu tváří, oddaně se mu vpíjel do očí a kdyby mohl, políbil by jej a nechával by se ním líbat i celou noc. Nic jiného si totiž nepřál více, než ukrýt se v jeho náručí a v něm být tiše líbán a milován.
"Budu v pořádku. Mám s tím skušenosti,"Tom se na krátkou chvilku pousmál při vzpomínce na své školní časy a veselé chlapčenské strkanice, nebo rvačky, které byli vyvolány provokoací spolužáků.
Tohle však bylo o něčem jiném. Nepral se s Gustavem proto, že by jej snad nějak vyprovokoval, pral se s ním proto, že si dovolil vztáhnout ruku na člověka, bez kterého by již nemohl být.
Bill byl jeho vším. Byl jeho nejlepším přítelem, jeho láskou a Tom jej potřeboval snad mnohem víc, než vzduch k dýchání. Potřeboval Billa, aby mohl žít a usmívat se, protože jedině s ním, se cítil šťastný. Bylo zvláštní, jak silná dokáže láska být. Ještě před několika týdny jej vůbec neznal a náhle byl středem jeho vesmíru.
"Na škole jsem tě párkrát viděl s modřinou,"Bill se stydlivě pousmál.
"Na škole jsem míval modřiny téměř pořád," Tom jej láskyplně pohladil po tváři, klesal dlaní níž, dokud neucítil lem trička a nevklouzl pod něj. Jakmile jej na třesoucí se dlaní, jako elektrický proud, zasáhla hořkost Billovy kůže, neubránil se tichému vydechnutí.
"Tohle ale bylo poprvé, co jsem se pral kvůli někomu jinému, než kvůli sobě,"Bill se mu stulil do náruče, pevně jej objal kolem boků a nechával se ním hladit na zádech. Několikrát mu do ucha zašeptal, jak moc jej miluje a sám se přitom dočkal odezvy svého vyznání.
Věta, kterou však Tom vzápětí vyslovil, způsobila, že se všude kolem nich rozlehlo nekonečné ticho, sem tam přerušené jejich hlubokými výdechy.
"Bylo by krásné, kdybys bydlel se mnou"…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat