Hope 16.

autor: B-Kay

(Tom)

"Ještě to bolí?",smutně sem se zadíval na Billovu zčervenalou tvář a opuchlé rty.Byl sem si vědom toho,že to bylo všechno jenom kvůli mě.Ublížil mu jenom proto,že si mě zastal.Všechno to byla moje vina."Už jenom trošku.Je to lepší ,děkuju",pohladil mě po tváři a naklonil tvář na stranu ,abych měl lepší přístup k jeho ůstum.Kouskem tamponu sem mu hladil ránu .Alespoň tímhle způsobem sem chtěl zmírnit svou vinu.Na tvář sem mu pokládal ledové obklady a i když se tvářil,že je v pořádku ,cítil sem,že ho to bolí.Pokaždé,když sem se dlaní přiblížil k jeho tváři,tiše usykl.

"Už si to někdy dělal? Vypadá to,že to neděláš poprvé",naše pohledy se krátce setkali,než sem odvrátil tvář a kousek tamponu sem opět nepřiložil k dezinfekci."Není to poprvé",řekl sem nakonec .Rty sem pevně tisknul k sobě a všechny vzpomínky,které ve mně vyvolával pohled na Billovu dobitou tvář,sem se snažil zahnat pryč."Tome ",odložil stranou dezinfekci a očima se snažil vyčíst odpovědi na nevyřčené otázky."On ti ubližoval?",zeptal se nakonec,to už sem ale nevydržel.

Prudce sem vstal a dezorientovaně sem se rozhlédl kolem sebe,než sem zjistil,jakým směrem mám jít."Hned sem zpátky",prodral sem skrz pevně semknuté rty a snažil sem se ignorovat jeho nešťastnej výraz ,jak sem vyběhl schody nahoru.Chvilku mi trvalo,než sem našel koupelnu ,nakonec se to však povedlo a já během několika vteřin stál za zavřenýma dveřma .Po tváři mi stékali horké slzy ,které vyjadřovali jenom jediné-nikdy nebudu moci utéct před svou minulostí.I kdybych utíkal kamkoliv,vždycky si ji ponesu sebou. Nikdy nebudu moct zapomenout na všechny ty chvíle ,které sem strávil tichým pláčem a nekonečným trápením. Bratranec se mnou nikdy neměl slitování.Je to zvíře -bez srdce,bez kouska citu .Není schopen milovat nikoho jiného,kromě sebe.Tolika lidem ublížil a když ubližoval mě,nebyl tady nikdo,kdo by jej zastavil.

Přepláchl sem si tvář studenou vodou a zůstal sem několik vteřin skloněný nad umyvadlem.Studené kapky vody se mísily se slzama ,které sem nedokázal zastavit.Nevědel sem,proč pláču.Jestli proto ,jak moc sem trpěl ,nebo proto,že sem nemohl uvěřit ,že mě konečně potkalo štěstí .Bill byl světílkem krásné naděje,které sem se však bál věřit.Ještě jednou sem si přepláchl tvář vodou a zadíval sem se na svůj odraz v zrcadle.

Najednou jakobych viděl do minulosti.Před sebou sem viděl malého chlapce s velikým červeným otiskem na tváři a hrůzou v očích.Moc dobře sem si pamatoval ,jak sem byl vyděšený,když mě bratranec poprvé uhodil.Mohlo mi být tak sedm let.Byl sem prostě malé dítě,které si chtělo hrát a poznávat svět.Upadl sem a ošklivě sem si zranil koleno.Když sem přišel za bratrancem ,aby se mi na to podíval ,neřekl jediné slovo ,akorát mi dal facku za to,že sem si roztrhl kalhoty.Byla to facka taková,že sem se neudržel a spadl sem k zemi.Byl sem malý kluk ,vůbec sem nerozuměl,proč mi tak ublížil.Nebil mě často,ale když se rozzlobil ,všechno dával za vinu mě.

"Tome?",prudce sem zvedl tvář ke dveřím ,odkud se ozvalo nesmělé klepání ...

"Můžu jít dovnitř?",ještě jednou zaklepal a opatrně pootevřel dveře."Já nechci,abys mě viděl…takhle",dodal sem smutně .Raději sem se mu otočil zády.Nechtěl sem,aby viděl, jak sem zbabělý a zoufalý zároveň."Viděl sem tě přeci už moc krát ",jeho kroky pomalu ale jistě mířili ke mně."Zabláceného ,vyděšeného ,nahého ",poslední slovo zašeptal.Frekvence mého dýchání se zrychlila snad trojnásobně.Už jenom ta vzpomínka ,kdy sme se nazí líbali u okna , ve mně vyvolávala příjemné chvění a vzrušení. Bylo to všechno tak naléhavé a on byl nádherný.Ještě nikdy sem neviděl tak nádherného kluka.I když sem se na jeho tělo odvážil jenom dívat,bylo dokonalé.

Zhluboka sem se nadechl a zadíval sem se do vzduchoprázdna před sebou.Musel sem to ze sebe dostat."Několikrát mě udeřil. Vůbec se nestaral o to,zdali mi svou fackou nějak neublížil.Už jako malý kluk sem se snažil pomoct si sám .Rány na tváři sem si dokázal vyléčit ,ale rány ,které zůstávali v mém srdci,už nikdy nezmizí",odpovědel sem na otázku,kvůli to všechno začalo .Otočil sem se mu tváří a svůj zroněnej pohled sem vkládal do jeho hřejivých očí."Když sem s tebou , na ničem jiném nezáleží.Proto na to už nechci myslet. Pomoz mi zapomenout ",opřel sem se čelem o to jeho a s přivřenými víčky sem nasával jeho nádhernou vůni."Pomůžu ti .Stejně jako tys mi pomohl zapomenout na ztrátu Sáry.Jenom mi to musíš dovolit ",zašeptal,zatímco já sem pomalu ukazováčkem obkresloval obrys jeho rtů ,bolavé místo sem něžne pohladil. "Dej mi čas",myslel sem,že mu to možná přijde směšné ,už dávno sem však mohl pochopit pod,že byl Bill andělem v lidské podobě.Andělem,který mi půjčil svá křídla ve chvíli,kdy sem o ty svá přišel."Budu čekat tak dlouho,jak jenom budeš chtít ",vydechl s měkkým ůsměvem a dlouze mě políbil…

(Bill)

S lehkým ůsměvem sem na talíř nakládal kousky ovoce.Nikdy sem nebyl dobrý kuchař,tudíž ani moje fantazie nebyla dokonalá.Snažil sem se vymyslet něco trošičku jiného a proto sem místo vařené večere zvolil tohle.Neměl sem čas ani náladu zabývat se něčím náročným.Pořád sem myslel na Andreasova slova : "Je to jenom jeho vina ! Řeknu to Simone .Tohle vám nevyjde Bille.Raději sem s nim už rozluč,protože nepotrvá dlouho a vypadne odtud. O to se postarám !"…

Tom se nahoře v koupelně koupal a proto sem měl dostatek prostoru na přemýšlení.Nechtěl sem věřit tomu,že mě uhodil.Byl tak chladný.Díval se na mě ,jakoby mě najednou nenáviděl.Ale to pro mě už nebylo důležité.Důležité bylo jenom to,co sem cítil k Tomovy.Láska,kterou sem v sobě skrýval a tajil ze všech sil…

"Přinesl sem ti jenom čistý ručník" ,rychle sem vešel do koupelny ,položil sem jej na poličku a chystal sem se odejít."Kdybys chtěl,pomohl bych ti s večeří",otočil sem se na něj a vděčně sem se pousmál.Byl tak roztomilý.V té kůpě pěny vypadal jako sněhulák."Děkuju ,už sem něco udělal ",krátce sem se zasmál a podešel sem blíž.Klekl sem si vedle vany a bradou sem se opřel o její okraj."Ještě sem se takhle nekoupal" ,ve tváři mírně zčervenal ,ale mě přišel krásně dětskej.Vzal sem do dlaní obláček pěny a foukl sem do něj.Rozprskl se všude kolem ,dokonce i na Tomův obličej,který byl vzápětí celý od pěny.Společně sme se zasmáli."Si jako veliké dítě",láskyplně sem jej pohladil po tváři a zadíval sem se mu do očí."Chceš jít ke mně?",zeptal se po chvilce .Ta otázka způsobila ,že sem nachvilku uplně přestal dýchat.Vidina koupání s ním …nedokázal sem říct ne.Se skloněnou tváří sem trošičku poodstoupil a s očima zabodnutýma do těch Tomových sem se začal svlékat ….

Láska je slovní označení pro pocit, který se bojím projevit. Láska jsme my dva, přesto každý sám. Láska je mé srdce, které ti rád dám. Láska je jedno slovo, pět písmen a přesto je v nich obsažen celičký můj svět...

autor: B-Kay