Hope 14.

autor: B-Kay

Věc ,která mohla změnit celý můj život.Věc ,která mě nutila smát se a zároveň mě nutila plakat.Nevědel sem to jistě .Ještě pořád sem neměl dostatečnou odvahu na to,abych si to přiznal.

Zamiloval sem se ! Zamiloval sem se do kluka,který mi během několika týdnů dokázal pomotat hlavu natolik ,že sem se nepoznával.Všechno bylo najednou uplně jiné.Můj pohled na svět byl uplně jiný.Jakobych dostal novou energii.Nový důvod žít a zapomenout na všechno,co bylo předtím.

Zhluboka sem se nadechl .Vůně,která mě obklopovala mi stoupala do hlavy nazávratnou rychlostí a já se v ní nechal utápět.Byla to jeho vůně.

Vůně jeho horkého těla , tak křehkého a přitom krásného.

Nezajímalo mě ,odkud pocházel.Jeho minulost pro mě prostě nebyla důležitá.Kdysi sem možná lidi bez domova odsuzoval ,ale dnes už bylo všechno jinak.Sářina smrt mi ukázala ,že nejsem dítě štěsteny .I já sem si musel své štěstí zasloužit a dobře si jej chránit.Byl sem obyčejným člověkem.Stejným z mnoha. Uplně stejným,jako Tom. To on se stal mím štěstím.Nedokázal sem si představit ,že by odešel,nebo by mu někdo ubližoval…

Probouzet se v jeho náručí byla ta nejkrásnější věc,jakou si lze představit.Naše holá těla byla k sobě ochranitelsky přitulená ,akorát sem si nebyl jist,jestli on chránil mě,nebo já jej.V podstatě to však bylo uplně jedno."Tome",zašeptal sem spíš pro sebe a nosem sem se zlehka dotkl jeho tváře.Odpověd´ kterou sem dostal byla
až překvapivě roztomilá.Objal mě kolem boků ,přisunul si mě ještě blíž k těm svým
a ze snů téměř neslyšně zasténal mé jméno.Pohled mi padl na jeho rty.Dokonale vykrojené …sladké a pro tuhle chvíli jenom mé..

Ztěžka sem polkl ,jak sem se pomalu blížil k jeho tváři.Nejdřív sem jeho rty jenom zlehka skousl .Okusil jejich plnost jazykem a poté sem se do nich bez váhání vnořil.Za stálýho líbání sem se nevědomky pokládal na něj .Nedokázal sem se toho pocitu vzdát.Nespolupracoval ,ale já stejně cítil,že nespí. Naléhal sem na jeho rty.Tak moc sem toužil po odezvě mích polibků.Překvapeně sem zamrkal,jakmile sem se náhle ocitnul na zádech .Tom se skláněl nade mnou ,ve tváři byl mírně zčervenalý ,jeho rty byli nádherně naběhlé .Hladově sem zvedal tvář ve snaze ukořistit si ještě jeden polibek ,Tom mě však s rukou proti hrudníku pokaždé odsunul.Neustále se mi díval hluboce do očí, jakoby ještě pořád váhal."Nedávno ses mě ptal na jednu otázku ",zašeptal .Pořád sem opětovával jeho utrápenej pohled a napjatě sem očekával další a další slova.Všechno to bylo tak těžké.Cítit proti sobě jeho hřejivou kůži a nesmít se jej dotknout. "Ptal ses mě,co se to sa náma děje ",pokračoval s vážným výrazem ve tváři a já se na něj přesto nemohl vynadívat.

I kdyby udělal cokoliv,nedokázal by mě od sebe odehnat.Nepovedlo se mu to doted´
a popravdě nevypadal na to,že by v tom boji chtěl ještě pokračovat."Myslím,že konečně poznávám odpověd´ na tvou otázku",vydechl a já mohl cítit,jak mě nesměle hladí po tváři.Nemohl sem se ani nadechnout.Každá vrozená činnost, jako třeba dýchání nebo přemýšlení ,byli náhle neskutečně náročné.Chvěl sem se jako malé dítě .Konečně sem si byl skutečně jistý.Miloval sem jej ! ...

Z nešťastného a vážného výrazu ve tváři se stal pomalu sklíčený.Když se zhluboka nadechoval,ve snaze říct ještě něco , stékala mu po tváři zbloudilá slza."Já už nechci být sám.Už to nedokážu Bille",mé jméno vyslovil tak tiše,že sem jej sotva slyšel.V jeho hlase se náhle mihlo neskutečné množství lásky a něhy."To znamená ?",zeptal sem se třesoucím se hlasem.Vlastně bych se divil,kdyby se mi netřásl,jelikož sem se třásl uplně celý."Že už mě od sebe nebudeš odhánět?",sklonil sem tvář .

"Promiň,takhle sem to nechtěl říct" ,omluvil sem se vzápětí.Tom přeci za to nemohl.Jenom mě chtěl chránit. Nepovedlo se.Bláznivě sem se do něj zamiloval a byl sem ochotný snášet uplně všechno ,co takováhle láska obnáší.

"To je v pořádku.Máš pravdu .Byl sem na tebe zlý.A podívej ,co se stalo?",rozhlédl se po pokoji a pohledem jakoby mi ukazoval poházené kousky našeho oblečení."Mělo to vůbec smysl?",skousl sem si rty.Musel sem se začervenat."Mělo .Díky tomu sis možná uvědomil,že k sobě možná patříme.Tedy,alespoň já sem si to uvědomil ",už sem jeho hluboký pohled víc nesnesl.Nedokázal bych se víc ovládat.Rychle sem se od něj odsunul ,zamotal sem se do deky a vylezl sem z postele. "Půjdu udělat snídani ano ? Chtěl sem ještě zavolat mamce ,takže tě tady nechám",zatímco sem mluvil,ani jednou sem se mu nepodíval do očí.Jeho pohled mi způsoboval přímo mdloby.Dokázal bych se v jeho očích utápět hodiny…

(Tom)

"Bille,počkej prosím",u dveří sem jej doběhnul a zastavil právě ve chvíli,co sahal na kliku a chystal se otevřít.Zničeně se na mě podíval a silně proti mně strčil.Poslepu sem s ním kráčel až k postely,na kterou mě přímo sotil .Dopadnul na mě a horlivě mě políbil….

Toto nie som naozaj ja,
si anjel, ktorý sa ma nepýta kto som,
rozumieš...
Toto nie si naozaj ty,
pozeráš sa na mňa, akoby som bol niečo viac,
v poriadku, snívaj ďalej...

Vitaj v mojom živote,
vidíš, že nie je ľahký,
ale ja robím všetko správne...
Vitaj v mojom sne,
je jediný, ktorý ma potrebuje
a stojí pri mne...

Vitaj v mojej krajine zázrakov,
dá ti čas zistiť, kde stojíme
vo všetkom tom zmätku,
tu bol tiež môj prvý deň
a nemal som sprievodcu
a bol som stratený ako ty,
stále som...

Ale oživilo ma to...

autor: B-Kay