Hope 3.

autor: B-Kay

Ve chvíli,co konečně přestal kašlat vodu,si uvědomil jedinou skutečnost.Je nažive jenom díky Tomovy! Kdyby tady nebyl,utopil by se.Zhluboka dýchajíc se za pomoci Tomových dlaní posadil a vyděšeně se mu zadíval do očí.Nevědel,jak mu má poděkovat .Jednoduché slůvko-Děkuji vůbec nevystihovalo vděčnost,kterou k němu cítil."J-já,zachránil si mě ",odvrátil tvář ,aby se mohl krátce zadívat na tmavou vodní hladinu a poté se pohledem opět vrátil k Tomovo očím."Nic to nebylo ",Bill už si pomalu zvykal na jeho krátké,strohé odpověde .Vědel,že Tom mluví nerad , jenom ve vzácných případech a právě proto jej nechtěl do mluvení nutit.Zřejmě měl na to svoje důvody…

"Ale bylo.Děkuju",vděčně se usmál a natáhl k Tomovy dlaň ve snaze krátce jej pohladit.Dřív,než se jeho prsty vůbec stihli dotknout Tomovy tváře, byl od Toma násilím odsocen."Nedotýkej se jej !",Andy se zřejmě vzpamatoval z počátečního šoku a když zjistil,že je Bill v pořádku,rozhodl se zakročit.Znechucenýma očima propaloval Tomovu tvář,jakoby byl někým méněcenným.A přitom byl člověkem,stejně jako on."Andy co to vyvádíš?",Bill byl chováním přítele už opravdu zklamán.Nejdřív jej málem utopil a ted´se chystal ublížit člověku ,kterému vděčil za život."Co vyvádím ?! Podívej se na něj ! Je to jenom obyčejnej chudák ! Nechápu,kde se tady vlastně zjevil .Co když je to nějakej feťák ? ",Andymu se pomalu vracela ztracená střízlivost a když do Toma bojovně strkal prstem ,propaloval jej nenávistným pohledem. A Tom? Nechal se.Neuměl se bít.Nikdy nikoho neudřel .Pokorně snášel všechny ty výmysli a lži ,neřekl na svou obranu jediné slovo.Cítil se tak hloupý a ponížený.Byla mu zima a slzy,již mu před chvilkou stékali po tváři ,nedokázal zastavit ani ted´.

"Tak to by stačilo ! Vypadni! Myslím,že pro dnešek je toho už vážně dost.Běž pryč Andreasi ! " ,už se nemohl déle dívat na to,jak Tomovy ubližuje.Postavil se mezi ně a svým tělem chránil to Tomovo."Dávej si na mě raději bacha tuláku !",to by nebyl on ,aby neměl poslední slovo.Ještě naposled Toma probodl pohledem plným hněvu a odešel.Bill nevěřícnym pohledem sledoval jeho vzdalující se záda a nevěřil,že to,co se právě stalo,byla pravda.Andy byl přeci jeho nejlepší přítel.Když Sára umřela,byl u něj skoro pořád.Mohl se na něj kdykoliv obrátit a ted´? Ted´ jej málem utopil a Toma znemožnil tím nejhorším způsobem.Zřejmě nebyl jeho skutečným přítelem...

"Tome",otočil se k němu a zlehka jej pohladil po líci.Byl to jenom nepatrnej dotek,přesto v Tomovy vyvolal zvláštní chvění.Tak dlouho se jej nikdo nedotkl tímhle způsobem."Tome,podívej se na mě",Bill opatrně vzal jeho smutnou tvář do dlaní a vděčně jej pohladil po mokrých vlasech."Ty nejsi žádnej chudák",zašeptal a konečky prstů opět sklouzl na Tomovu tvář."Je mi uplně jedno,co říkal Andreas .Ty nejsi zlý.Nedokážeš mi ublížit a já ti věřím" cítil,jak se mu v očích hromadí slzy.I přesto se na Toma posmutněle usmíval a jemně jej hladil po tváři.Vnímal,jak se chvěje .Jak neklidně dýchá a nešťastně krčí rty."J-já ...nemám kam jít",přiznal po chvíli ."Všechno,co říkal ten kluk ,byla pravda.Sem jenom chudák.Nic víc",na tvář mu dopadla první kapka deště.Vědel,že dnešní noc stráví opět hledáním místa,kde by se skryl před bouřkou.Bill měl však jiné plány.Nesouhlasně zavrtěl tváří ,chytil Toma za ruku a rychlími kroky jej vedl ke svému autu.Rychlé kroky se pomalu měnili v běh ,jak se snažili co nejrychleji ukrýt před deštěm.Vůbec si neuvědomovali,že jsou jejich dlaně pořád spojené.Jejich prsty se nevědomky propletli a vytvořili pevnej uzl....

"Nemůžu tě využívat .Zůstanu tady jenom jednu noc",Tom smutně svěsil hlavu na měkký polštář a vnímal,jak si Bill lehá vedle něj. "Já to pro tebe udělám rád.Mamka ráno odchází na několik dnů mimo město a já bych tady stejně zůstal sám.Tome prosím,zůstaň",na postely se otočil tak,aby mu viděl do tváře a smutnýma očima sledoval jak se výraz jeho tváře mění z bezmocného na zoufalý."Nemám peníze",zašeptal s pohledem upřeným před sebe.V dlaních nervózně žmolil cip polštáře a přišel směšný sám sobě.

Bill se na tohle téma už odmítal dál bavit.Po čtyřech se připlazil blíž k Tomovy a posadil se jenom kousek od jeho zkřehlého těla."Kde máš rodinu?",zeptal se tichým hlasem .Nechtěl mu ublížit.

"Nemám rodinu."

"A co přátelé?",skusil ještě jednou.

"Nemám ani přátelé."

"Chtěl bych být tvým přítelem",Bill sklopil pohled k Tomovým dlaním a zaváhal.Tak moc se ho chtěl ještě jednou dotknout.Cítit to nádherné teplo,které jej obklopí pokaždé,když se jej nepatrně dotkne."Ublížil bych ti ",Tom se na něj poprvé po delší době podíval a děkoval Bohu ,že je ještě naživu.Chvíle,které strávil nad Billovým nedýchajícím těle,byli ty nejhorší,jaké si dokázal představit.Tak moc se bál,že přišel pozdě.Plakal ,zoufale vzlykal a prosil...

"Sem tady jenom díky tobě .Ty nejsi zlý Tome.Nedokázal bys ublížit ",konečně se osmělil a přiložil svou dlaň blíž.Pomalounku ji posouval po hladkém povlečení,dokud se konečně zlehka dotkla té Tomovy.Jejich pohledy se nesměle proplétali a zatímco v očích jednoho dřímal strach a nejistota ,oči druhého zářili znovunalezenou nadějí.Bill překvapeně vydechl ,když Tom sám naléhavě propletl jejich prsty.

Přijď a pomož mi létat,
půjč mi tvá křídla,
já je vyměním za svět,
za vše co mě drží,
vyměním je dnes v noci,
za vše co mám...

Tak dlouho necítil dotek někoho,komu na něm skutečně záleží.Myslel si ,že už jej nic lepšího,než osud tuláka nečeká.Viděl se,jak každý den běhá po mestě ,aby se skryl před deštěm a v noci před nepříjemnou tmou.Bill byl jeho andělem...Zachránil jej a každou minutou do něj vkládal naději.Naději,že zítřek může být jiný ,než byl včerejšek,nebo jiné předešlé dny.Nebál se s ním mluvit .Dotýkal se jej a jednal s ním jako s přítelem.Nevyzvídal ,nepodroboval jej zbytečným otázkam a přesto mu dokázal věřit.Byl jediným,kdo se mu neotočil zády .Chtěl mu pomoct i když se mu neustále bránil a odmítal jeho pomoc.

"Dneska mám narozeniny",zašeptal a nežně se na Toma usmál."Všechno nejlepší",odpovědel šeptem a nechystal se mu říct,že i on dnes slaví narozeniny.Narozeniny pro něj neměli žádný hlubší význam.Nikdy je s nikým skutečně neslavil.Nedostával dárky,ani dorty.Akorát byl opět o rok starší a byli s ním větší potíže .Takhle mu to říkával bratranec,i když mu nikdy nic špatného neudělal.

"Víš co bych si přál?",opatrně jej pohladil po rozevřené dlani a pousmál se."Já ti dárek koupit nemůžu",Tomův hlas,stejně jako i výraz tváře říkal,že je zoufalý.

"Nechci dárek.Chci...chci tě jenom obejmout,ale mám strach.Nechci tě vyděsit",Tom nevěřícně vydechl ,přesto však neudělal vůbec nic,aby v tom Billovy zabránil.Když se k němu pomalu přiblížil ,neodsouval se.Neustále hleděl do jeho krásné tváře a dobrovolně se topil v jeho očích.Nerozuměl tomu...Sám sebe nedokázal pochopit ,co se mu na Billovy tak líbilo ,že mu to dovolil.Přece si kdysi slíbil,že už nikomu nikdy věřit nebude...Bill si také slíbil,že jeho srdce bude navždy patřit jenom Sáře ,ale najednou v něm nacházel malé místečko i pro tohohle kluka...

Opatrně se k němu přitulil a váhavě mu položil své ruce kolem krku.Jejich tváře dělily milimetry."Děkuju",nesměle položil svou hlavu na Tomovo rameno a zhluboka nasál jeho vůni.Byla nádherná.Spod přivřených víček mu steklo několik slz.Nechápel proč Sářina náruč nikdy takhle nehřála ? Proč se v jejim náručí nechvěl stejně,jako ted´?

Na zádech ucítil váhavé pohlazení.Už to víc nevydržel .Naléhavě se k Tomovy přitiskl a bezmocně objímal jeho zdrcené tělo.Tom se také poprvé neovládl a tiskl si k sobě Billa stejnou intenzitou.Jejich objetí trvalo několik minut.Oba ukrývali tichý pláč do vlasů toho druhého....

Tady někde jsem přistál,
nemůžu víc říct kdo jsem,
ztratil jsem paměť,
obrázky nedávají žádný smysl.
Dej mě zpátky, dej mě domů,
Sám to tady venku nezvládnu....

autor: B-Kay