Hope 2.

autor: B-Kay

Billovy po dlouhé době opět došla slova.Ten kluk byl tak zvláštní.Oči měl plné strachu,úzkosti a trápení. Celou tvář měl zašmudlanou od bláta a Billovy připomínal spíše malé vyděšené dítě,než člověka,který by mu dokázal ublížit.Zhluboka se nadechl a klekl si před něj na kolena.Svou tvář opatrně přiblížil k té jeho a když se mu vnářel do bezedných očí,jakoby zapomínal dýchat."Já vím,že nejsi zlý",zašeptal tiše a byl si zcela jist pravdou svých slov."Chci ti jenom pomoct Tome",jeho jméno vyslovil skoro šeptem .Chlapec plaše odvrátil tvář a trpce stiskl rty do úzké štrbiny.Ještě nikdo se k němu nechoval takhle hezky.Nikdo jeho jméno nevyslovovals takovou dávkou něhy,jako právě tenhle kluk .Proto se vůbec nebránil ,když mu pomohl vstát a vedl jej po schodech nahoru. Když společně vešli do koupelny ,Bill mu podal měkký ručník a sprchový gel."Můžeš tady být tak dlouho,jak potřebuješ.Našel sem ti dokonce i něco na oblečení.Je to sice moje,ale myslím,že by ti to mohlo padnout.Já ti zatím udělám něco k jídlu ano?",Bill se na něj ještě jednou podíval a s nesmělým ůsměvem vyšel ze dveří.

Jak pomalu vcházel do kuchyně zjisťoval ,že vlastně vůbec neví,co by mu měl udělat .Tom nic neříkal.Vlastně mu neřekl ani to,zdali má vlastně hlad.Bill se bezradně zadíval na kopu zeleniny a ovoce ,kterou jeho maminka vypestovala a snažil se vymyslet něco ,co by mu chutnalo…

---

Zatímco se Bill trápil v kuchyni , Tom pokládal své promrzlé tělo do horké vody .Nenalil si do vody žádnou pěnu,na takovej luxus nebyl zvyklej.Rodiče neznal,vychovával jej starší bratranec.Odmala
byl k němu až příliš přísnej a nedovoloval mu skoro nic.Nikdy jej nepohladil.Nikdy jej láskyplně neobjal.Bral jej jako svý dítě ,o které se musí postarat.Žádný cit v tom však nebyl.Neměl srdce,ani slitování.A naneštěstí Tom zdědil všechny své vlastnosti,jak i povahu po svých rodičích,tudíž neměl žádnou sílu,postavit se mu .Proto skončil na ulici.Utekl od něj.Už to prostě nezvládl.Toulal se městem několik dní .Každý se na něj díval skrz prsty .Každý jenom pohoršeně zíral ,někteří na něj dokonce ukazovali prstem ,jenom Bill k němu promluvil s ochotou pomoct .Jeden jediný,z několika desítek lidí,co denně potkával…

Uslzenýma
očima se zadíval na vodní hladinu ,ve které se mísil povlak špíny a bláta.Bezmocně otíral své bledé ruce .Třel je tak silně,že mu bylo až do pláče.Jakoby ze sebe mohl setřít všechen ten strach a potláčený hněv,který cítil vůči všem.Už nikomu nevěřil.Vykašlali se na něj dokonce i nejlepší přátelé .I holka,kterou miloval se mu otočila zády tehdy,kdy ji nejvíc potřeboval .Jediným člověkem ,kterého ted´ měl ve své blízkosti byl právě Bill.Byl k němu tak milej.Právě proto od něj musel co nejdříve odejít ! Nemohl by jej využívat.Už takhle pro něj udělal víc než dost…

"Něco sem vymyslel tak doufám,že ti to bude chutnat ",vyřkl Bill tichým hlasem,jakmile uslyšel nesmělé kroky mířící do kuchyně. Pečlivě nakládal na talíř své mistrovské dílo ,i když to byla pouhá krupicová kaše s jahodama . Vůbec si to neuvědomoval,ale usmíval se.On ,který se nedokázal pousmát snad několik měsíců ! Simone dokonce ztratila naději,že by se ještě někdy mohl spokojeně smát.

"Děkuju",ozvalo se mu za zády ..."

Já to",co chtěl říct uplně zapoměl ve chvíli,co se na Toma obrátil. Nechápavým pohledem jej sjel od hlavy až dolů a zase zpátky."Udělal sem to rád",vydechl nakonec ,jak se snažil skrýt své nečekané překvapení .Jakoby stál před nim uplně jiný člověk.Už to nebyl ten šmudla.Netřásl se zimou a nestyděl se za to,jak vypadá.Ted´ to byl kluk,na kterýho se Bill nedokázal vynadívat.Ačkoliv přišel hloupě i sám sobě ,nemohl od něj odtrhnout pohled.Cítil ,jak mu v žilách nebezpečně vře krev.Na holku o kterou přišel ,v tu chvíli vůbec nepomyslel.

"Jestli se chceš zasmát, můžeš .Už sem na to zvyklej",Tom jeho překvapený pohled pochopil zřejmě uplně jinak ,než by Bill chtěl.Prudce zavrtěl tváří a přistoupil blíž."Ne,omlouvám se .Takhle sem to nemyslel .Jen…jen vypadáš uplně jinak",přiznal a pohledem se raději rychle vrátil k Tomově večeři.Nevydržel by se na něj déle dívat.Musel by jej pohladit…Dotknout se jej a ujistit ho,že už mu nic špatného nehrozí.Že nedovolí,aby mu někdo ublížil.V očích se mu ukrývalo tolik bolesti…

Tom nebyl zvyklej na to,že by se o něj někdo staral.Vždycky zodpovídal jenom sám za sebe.Bratranec k němu necítil vůbec nic a proto se k němu tak i choval.Kdykoliv měl zlou náladu,schytal Tom pohlavek i bezdůvodně…

"Tak co,dalo se to jíst? Já vím,že nejsem skvělej kuchař,ale snažil sem se ",Bill Toma dovedl do útulného pokojíku pro hosty,kterej byl hned vedle jeho pokoje.Tenkou deku ,již byla pohozená na postely, vyměnil za teplou přikrývku a počkal,dokud si Tom nelehl."Můžu tady ještě chvilku zůstat?",smutná prozba z něj vyšla mnohem dřív,než se stihl plesknout přes pusu.Jeho oči
se naléhavě vnářeli do těch Tomových ."To není dobrý nápad ",Tom jejich oční kontakt přerušil přivřením víček .Zhluboka se nadechl a otočil se mu zády.Nechtěl být na něj takový,ale nemohl se na něj více vázat.Pomohl mu a on mu za to byl nesmírně vděčný.Poděkováním to ale muselo skončit.Bylo by zbytečné padat do něčeho,co by nemělo smysl.Neubližoval by jenom sobě,ale také jemu.On prostě do jeho světa nepatřil.Neměl nádherně velikej dům ,ani žádný peníze.Byl vlastně pouhým ubožákem,žijícím na ulici.Bez domova,bez rodiny,bez lásky ,dokonce i bez přátel.A ted´ už i bez hrdosti.

Bill smutně stiskl víčka ,ale bral jeho rozhodnutí na vědomí."Dobrou noc .Rád sem tě poznal Tome",rozloučil se s ním mírně třesoucím se hlasem ,jelikož si byl jist,že až ráno vstane,postel bude již dávno prázdná.Tom se na něj opět podíval a tichým hlasem zašeptal totéž.Byl si jist,že vidí Billa naposled…

"Bille,máš narozeniny .S klukama sme pro tebe uspořádali oslavu a ty se vůbec nebavíš",Andy se mu sklamaně pověsil kolem ramen a Billa vzápětí zasáhl nepříjemný pach alkoholu."Co kdybys na všechno zapoměl a bavil se?",oslava se konala na nedaleké pláži u jezera.Všude bylo krásně ticho .Bill nechal kluky u baru a sám se šel projít .Drobný písek mu příjemně masíroval bosé nohy a kdyby se neobjevil Andreas,jistě by se procházel další hodinu.Společně si sedli na dřevěný můstek u vody a zatímco Andy klidně popíjel z flašky,Bill se díval do vody."Nechceš si jít zaplavat?",dloubl jej do boků a i přes Billovy protesty jej vytáhl na nohy."Andy ne !Ty víš,že se vody bojím.Neumím plavat,prosim tě,nech mě",raději chtěl přemýšlet a uvažovat nad tím,jak se má asi Tom.Už jsou to čtyři dny,co jej viděl naposled a i když se to bál přiznat ,bylo mu za ním trošičku smutno.Když byl s ním,alespoň nachvilku zapoměl na Sáru.Když byl u něj ,necítil se tak sám.

"Dost ! Tohle už není vtipný",opravdu se vyděsil,když do něj Andy strčil.V poslední chvíli se zachytil a dopadnul na všechny čtyři."Zbláznil ses ? Víš,jak to tu musí být hluboký?",Bill chápal,že je Andy opilý,ale takhle jej děsit zrovna nemusel."Nebud´ baba.Zaplaveme si",přiopile se zasmál a tentokrát do Billa strčil tak,že se nedokázal zachytit a spadnul do vody.Andy chtěl skočit hned za ním,bral to všechno jako legraci ,ale když se Bill nevynářel ,došlo mu,že udělal hloupost a zpanikařil.Místo toho,aby mu pomohl, utekl z můstku a vyděšeně hleděl na rozčířenou vodní hladinu.Dřív,než si stihl uvědomit ,kolem něj proběhla tmavá postava ,která se bez váhání hodila do vody.

Tom,který chtěl být Billovy nablízku a dát na něj pozor si všiml,že se něco děje ve chvíli,co spadl do vody.Byl však až příliš daleko.Než k místu přiběhl,mohlo být už pozdě.

Tom co nejrychleji připlaval zpátky k můstku,v náručí držíc Billovo studené tělo."Bille",zašeptal zoufale,sklonil se nad něj a s hrůzou v očích si uvědomil,že nedýchá."Bille ,no tak",snažil se nepanikařit,ale nešlo to.Několikrát přitlačil na jeho hrudník ,vzal do dlaní jeho tvář a s hlubokým nádechem se přitiskl k jeho fialovým rtům."Bille",zanaříkal a po tváři mu stékali slzy ,jak se k jeho rtům skláněl po třetí."Prosím ",vzlykl a zničeně zvrátil tvář dozadu.Když ucítil na svém levém lící chladný dotek ,málem vypískl radostí."Jak si mě tady našel?",Bill pomalu otevíral oči a ve chvíli,co mu chtěl Tom odpovědet ,jej od sebe prudce odsunul a začal vykašlávat vodu...

autor: B-Kay