By B-Kay

>> Rebel I. <<

>> Rebel II. <<

>> Živelná pohroma <<

>> Živelná pohroma II. <<

>> Síla tvého hlasu <<

>> Hope <<

>> Můj zlobivej model <<

>> Perfect Symetry <<

Rebel 1.

autor: B-kay

Jak se říká, rodina by měla vždycky držet pohromadě... My jsme asi byli něčím výjimeční...

Naše rodina byla od mých osmi let spíše hektického typu - já s bráškou jsme si pomalu přestávali rozumět, mamka s tátou se nějak pořád hádali, ale k rozchodu to nespělo. I když už to bylo na pokraji zhroucení, nikdy nenašli odvahu, aby to udělali.

---

Nevím. Možná, že brali ohled jenom na nás dva. Přeci jsme byli ještě malí kluci, co ničemu nerozuměli. Ale ty jejich věčné hádky a nekonečná dohadování kvůli hloupostem, se odrazila i na nás dvou. Tahle část života nás hodně ovlivnila, ale to rodiče zjistili až moc pozdě.

Nejednou jsem přemýšlel, že kdyby se tehdy rozešli, všechno mohlo být jinak. I já jsem mohl být jinej a hlavně i jinak žít. Můj bráška vyletěl z domova dost brzy. Dokonce jsme spolu neslavili ani osmnáctiny. Jako bych pro něj přestal existovat úplně... A to jsme dvojčata, prosím pěkně! Dokonce jednovaječná. Ale nejsme jako jeden… Už dávno ne! Naše styly se prostě už dost dlouho lišily a každý z nás si našel jinou cestu. Proto jsem se na něj vůbec nezlobil, když prostě vypadnul. Jasně, stýkáme se i teď, ale on je strašně bláznivej. Takovej rebel, co mu je všechno ukradený. Vztah našich jej dost ovlivnil. Kdysi býval úplně jinej. Býval rozvážnější… nevím, proč se tak změnil. Bude mu devatenáct a chová se jako ulítlej puberťák, který kašle úplně na všechno. Dokonce ho vyhodil i ze školy. A ne jednou…

---

A naši? Ti zůstali bydlet u nás v Loitche, a konečně mezi sebou uzavřeli všechny neshody. Řekl bych - konečně, po skoro deseti letech. Mohli si malinko pospíšit a z Billa by možná vyrostl malinko rozumnější kluk, než je teď…

A co se týče mě? Žiju v menším bytě v centru Magdeburgu se svou přítelkyní a přivydělávám si jako trenér menších dětí v jízdě na skateboardu. Není to sice nic extra, ale mně to celkem baví. Prostě jsem se v skatech našel, a už si bez toho neumím představit život.

A alespoň nejsem přelétavej jako můj bráška... Nerozumím mu! S jeho vzhledem by mohl dělat minimálně manekýna a on ze sebe dělá šaška, který stříká zdi školy a nerespektuje absolutně žádná pravidla. Tím nechci tvrdit, že já jsem trapnej hodňásek... jenom to prostě tak nepřeháním a vím, kdy mám přestat! Na rozdíl od něj…

"Lásko, volá ti mamka," přiběhla ke mně Roby ze zářivým úsměvem a s mým mobilem v rukou. Lehce jsem ji políbil a vzal jsem si mobil. Tohle byl důvod, proč jsem s ní. Dost nám to klape. Je milá, hezká a má mě ráda. Je roztomilá hnědovláska se zelenýma očima a věčným úsměvem na tváři. Ten se na tváři mého brášky často nenajde…

"Ano, mami?" vzal jsem to a překvapeně jsem se na Roby podíval.

"Tome, prosím tě. Bill je zase v průšvihu. Musíš pro něj zajet na letiště. Vyhodili ho a on teď nemá ani práci, ani kde bydlet," mluvila rychle a nesouvisle, a já už jenom z tónu jejího hlasu poznal, že Bill zas něco vyváděl.

"No jo, mami, ale on už není v Mnichově?" zeptal jsem se nechápavě.

"Zlato, tvůj bráška nevydrží nikde. Tome, prosím… vem si jej k sobě. Alespoň do doby, než si najde práci. Prosím, on bude hodnej, neboj," slibovala, ale já moc dobře věděl, že slovo "hodný" mého bratra nikdy nevystihovalo.

"Mami, proč nemůže jít k vám?" vzápětí jsem si však odpověděl. Není to tak dlouho, co bydlel u našich, a ti to s ním vydrželi maximálně tři dny, protože se rozhodl kompletně změnit svůj styl. Řekli mi tehdy jenom tolik, že si své dlouhé plavé vlasy hezky zkrátil a obarvil na černo. A prej se začal líčit…

Já jej jednou přerazím! To bylo před třemi týdny, od té doby jsem jej já neviděl.

"No tak jo. Kdy tam mám být?" zeptal jsem se otráveně a Roby už zřejmě věděla, o co se jedná.

"Miláčku nejlíp bude, když pojedeš hned. Bude to jenom několik týdnů, neboj."

"Tak jo," souhlasil jsem nakonec, pak jsem se rozloučil a ne moc nadšeně jsem zavěsil.

"Zase Bill?" zeptala se Roby už klidně, protože si na jeho průšvihy už zvykla.

"Neboj, lásko. Bude tady tak maximálně dva týdny, ani si nevšimneš, že je tady. Musím jet pro něj, tak se měj," rychle jsem ji políbil, vzal jsem si klíčky, hodil na sebe bundu a s letmým mávnutím jsem vyšel ven...

Cesta na letiště mi trvala zhruba deset minut a já pořád nemohl uvěřit, že ten blázen je můj bratr. To snad není možný, abychom byli až takhle odlišní. Já se snažím vydělávat si a konečně se nějak usadit - možná i s Roby a on?? On kašle na všechno, holky má akorát přes postel a dělá jenom problémy.

Mé auto tiše přistálo na parkovišti letiště a já se zvědavě rozhlížel kolem. Avšak nikde jsem jej neviděl. Kolem pobíhalo několik lidí, ale žádnej se mu nějak výrazně nepodobal. Náhle jsem však úplně strnul, protože se dveře vedle mě prudce otevřely a on beze slova nebo upozornění vklouzl dovnitř.

"Jedeš pozdě," řekl líným tónem, a když si nakopal dozadu všechny své kufry, konečně se posadil vedle mě...

No já jej nepoznával... Vypadal tak... tak... jinak. V těch černých vlasech ještě více vynikl jeho hubený krásný obličej, a jeho oči byly díky těm šminkám nebo co to bylo, ještě svůdnější... Tomuhle jsem už opravdu nerozuměl.

"No jo, spusť: Co to na tý hlavě zas máš?! Už jsem zvyklej," sklesle se na mě zahleděl a otráveně žvýkal žvýkačku. Při pohledu na jeho vlasy jsem však necítil odpor ani zhnusení. Měl to opravdu hezký a dokonale sestříhaný. Změnil se... ale k lepšímu - tedy vzhledově.

"Ujde to," vydechl jsem tiše a upřeně jsem se na něj zadíval. "Tak co tentokrát?" pozvedl jsem obočí a Bill jenom protočil očima.

"Dal jsem si propíchnout obočí! No hrůza - šéf na mě ječel, že to nesmím a pak mi dal padáka. Žádná novinka," vydechl a otráveně pohlédl z okna.

"Tak pojedeme?" zeptal se po chvilce, co já se nemohl ani hnout. Byl jsem totálně mimo.

"J-jo, jasně," vzal jsem si klíčky .

"Bydlíš sám?" vyptával se cestou, zatímco nohama kopal do palubní desky v rytmu nějaké divné spleti rockové muziky.

"Mám holku. Roby," šeptl jsem tiše a opatrně jsem zaparkoval před naším barákem.

"Hmm, takže holku… skvělý," zašklebil se na mě. Já ho snad zabiju!

Prudce jsem se mu vtěsnal do rozkroku a silně jsem zmáčknul.

"Drž si je hezky u sebe, jasný?" vyštěkl jsem po něm, ale on jenom malinko zavýskl a poté raději vyšel z auta. No skvělý! To jsem tomu dal... já tady zešílím během těch dvou týdnů...

Tipuji to tak na tři dny, co se udrží a další den už bude mít mou holku on. Navíc mi z něj rupnou nervy... ale já jej pošlu hezky zpátky do Mnichova nebo odkud to přišel!

autor: B-kay

"Nové" povídky

Takže... Asi vás překvapím, ale nebude se jednat o povídky ode mě, ale o povídky od mé oblíbené autorky B-kay! Vypadá to tak, že jeko první tady budou obě řady povídky "Rebel" a potom taktéž obě řady povídky "Živelná pohroma". Obě povídky budou přednastavené (no jo...prázdniny = pryč odtud =D) Takže... Za chvíli to tu bude =D Awww! Upřímně se na to i já sama vyloženě těším =D

Beyond This World

Takže... Včera večer jsem si tak sedla...a seděla jsem dvě hodiny xD Předtím jsem celé odpoledne poslouchal Beyond This World od Dreams Not Reality a dělala překlad toho na karaoketexty a... Co z toho vzniklo? Jednodílka O.o Dokonce jsem dneska našla odvahu a dala to přečíst mojí češtinářce - vzhledem k tomu, že to vlastně není až tak twincestní...žadnej sex atd... tak to bylo dobrý - a dostala jsem pochvalu xD takže tady to máte...

PS: Text písně je bez jakékoli změny (přesně jak to je v překladu i beze změny skloňování atd.) vyznačen - respektive kurzívou a podtržen... Nevím, jestli to bude dost srozumitelný...možná trochu zamotaný...

Tak si to užijte - perex -

---

Nemyslím si, že se ta hudba bude líbit všem... Je to opravdu Euro Visual...

Beyond This World - v překladu "Mimo tento svět

Beyond This World

Bráško... Kdybys tak věděl... Ty vlastně víš...

Víš, že jen další den bojujeme o přežití ve světě showbusinessu. Víš, že když my trávíme čas na podiu a před kamerami, něco jiného se děje po celý den tam venku. Děti si kupují zmrzlinu, zamilovaní se drží za ruce a líbají se...

Tak vezmi mě za ruku, půvabný anděli, neboj se. Jedna zmrzlina snad bulváru nebude stát za milion fotek z různých úhlů, tak pojď, jdeme si nějakou koupit. Neexistuje strach z ponížení dosahující ceny svobody. Jak zde stojím a poslouchám své myšlenky, blednoucí vzpomínky na dětství, kdy jsme bezstarostně běhali po zahradě a na zmrzlinu jsme chodili s mamkou a Gordonem se plazí mou hlavou.

Mírný vítr neustále proplouvá tvými jemnými černými vlasy když stojíš vedle mě, na balkoně jednoho z nejdražších hotelů ve městě. Možná to je čas pro nás, být jako jeden... Jako jeden být můžeme, ale jeden člověk, jedna osoba být nikdy nemůžeme... Nemůžu totiž milovat sám sebe, když celým svým srdcem miluji tebe. Nedokázal bych říct ´Nikdy pro tebe neztratím svou hrdost a nenechám tě potopit mě´, protože kdyby ti to mělo pomoct, jsem ochotný pro tebe i zemřít.

Před tím, než na nás dopadne déšť, dám ti svou mikinu abys neprochladl.

Před naším hudebním šílenstvím, vedoucím díky fanouškům tak daleko, jsme se zatím nedokázali skrýt.

Před tím, než ztratíme kontrolu a necháme všechno za sebou, se budeme profesionálně usmívat a hrát si na šťastné hvězdičky, budeme si užívat ´lásky´ fanoušků, která už dlouho nepotrvá...

Ale teď není čas přemýšlet o minulosti. Už mě nech dostat se do tvého srdce jinak, než jak mě tam máš doteď uloženého...

Noříme se do modra podvečerní oblohy...

Mimo tento svět je to tak krásně šílené...

Zanedlouho budeme utíkat z tohoto města a žít na ulicích stejně jako děti, o kterých zpíváš v jedné z našich písniček.

Necháme za sebou všechny noční můry a bolest... Nebo alespoň ty je necháš, já si je nejspíš ponesu s sebou do smrti.

Zhluboka se nadechneme a ponoříme se do nového začátku... Doufám, že bude konečně šťastný.

Já budu jen dál snít o tom, že budu tvůj pán a ty budeš mým milencem...

Teď běžíme bouří a snažíme se utéci před temnotou krvácející uvnitř... Před davy lidí, snažících se nás strhnout zpět...

Před tím, než na nás dopadne déšť, skryji tě vlastním tělem...

Před naším vlastním šílenstvím vedoucím daleko se budeme snažit ukrýt...

Budeme se snažit udělat poslední rozumné věci před tím, než ztratíme kontrolu a necháme všechno za sebou...

Není čas přemýšlet o minulosti - ta je teď vzdálená.

Tak už mě nech dostat se do tvého srdce, ať ho můžu ochránit...

Noříme se do modra právě přicházejícího nového dne...

Mimo tento svět je to tak krásně šílené...

Jsme těmi, kteří změní tento svět? Vypadá to tak...

Myslíte si, že jsme jiní? Ano, ale teď my měníme svět! Ne svět nás!

Jestli-že patříme k sobě, pak je čas to dokázat... Teď je řada na tobě... Dokaž mi to, prosím...

Běžíme bouří dokud světlo oslepuje náš pohled... Tedy běžíme naprostou tmou...

Před tím, než na nás dopadne déšť, postavím ti dům snů, aby ses v něm mohl kdykoliv skrýt...

Před naším šílenstvím vedoucím daleko už se nebudeme muset krýt...

Už nebudeme dělat nic před tím, než ztratíme kontrolu a necháme všechno za sebou.

Nebudu říkat, že už není čas přemýšlet o minulosti... Naopak. Čas tady nehraje roli... Můžeme vzpomínat na šťastné i bolestné chvilky a porovnávat je s tímto světem, kde je všechno možné.

Nebudu říkat ´Už nech mě dostat se do tvého srdce´, protože vím, že už v něm navždy jsem...

Noříme se do modra, protože to chceme. Právě teď ti chci ukázat vzdálené hvězdy...

Už neříkám, že mimo tento svět je to tak šílené... Teď říkám, že šílený jsem já, protože tě bezmezně miluji... Bille... Můj malý bráško.

Unbekannt Liebe díl 19.

Milé twincesťačky, měla bych se vám omluvit za tak dlouhou prodlevu mezi díly... Takže... Napřed se mi - upřímně řečeno - vůbec nechtělo psát, a když už chtělo, tak jsem dostala zánět šlach a na ruku dlahu...Tudíž já pečlivka (to tak xD), která si povídky píšu napřed ručně do sešitu, měla na několik týdnů naprostý útrum... A teď vás potěším, blíží se mi konec školního roku a myslím, že pokud to půjde dál tak dobře, jako poslední týden, tak by povídka za chvíli mohla být dopsaná - jen bych prosila o nějaký komentář, protože pro mě není problém povídku napsat, ale dokopat se k jejímu přepsání, a když vím, že o to někdo stojí, hned je to lehčí... Tak si to užijte. Saya-Mi ;)

Díl 19.

---

Bill:

Mám chuť se ušklíbnout, ale... zkouším teda být hodnej... Ale jestli si myslí, že ho nevidím... I kdybych neviděl, tak bych ten pohled musel cítit. Ještě by mě zajímaly ty ´stavy´, kdy je ´mimo´... ve svých myšlenkách. Ale... jestli se mi předtím povedlo ´dostat svůj hlas do jeho hlavy´... Tak by se mi taky mohlo podařit číst jeho myšlenky... Rozhodně vím, na co myslí teď! A i když se snažím být milej, tohle si neodpustím...

"Mé pozadí k tobě samo nepřijde. Buď k němu budeš muset dojít ty a nebo ho přestat hypnotizovat."

"C-co?"

"Že mi máš přestat zírat na zadek. Ne že by mi neimponovalo, že se ti líbí, ale... Buď si sáhni, nebo nezírej." Prohnu se v zádech. Rád se lidem líbím... i když je to třeba můj bratr... a i když je to teda divný, ale mám rád jeho pozornost. Hodně... Ale já mám rád pozornost všech...

"Ehm..." Zakňučí.

"Řekl sem: Buď si sáhni, nebo nezírej." Upozorním. Ale... co když si vybere to první? Co udělám pak? No... Asi budu jednat, až to udělá... Jestli to teda udělá.

"Tak dobře." Pozvednu obočí.

"Tak dobře co? Zatím pořád jen zíráš." Řeknu a v tu chvíli mám jeho dlaně na zadku.

"Ouu..." Zakňučí zase, tentokrát ale se... vzrušeným podtónem a já... na to chtě nechtě reaguju stejně.

"Sakra..." Zakleju. Je možný, že mě vzrušil jedinej dotek? Většinou to bylo tak, že jsem prostě potřeboval sex... Ne že by mě někdo vzrušil jediným dotykem... A jemu se to teď povedlo. Nejspíš... Určitě mě vydráždil tím pohledem. Potřebuju uvolnění... A ne za pomoci vlastní ruky... Ale sám nikam jít nechci... Co mám teda... "Oh!" Sakra! Kurva! N-natiskl se zezadu na mě... Cítím, jak je tvrdej... Podvědomě se o něj třu, zatímco mě drží za boky.

"Kurevsky pevný..." Zašeptá mi do ucha a... masíruje mi boky.

"Kurevsky tvrdý... Oba..." Zakňučím na oplátku.

"Toho ba sme se měli nějak zbavit, že?" Jo, a rychle. Jednou rukou sjede na mí bříško.

"Uhm... Co navrhuješ?" Zavzdychám. Jsem... Vážně nadržený.

"Něco rychlýho pokud nechceš mít rozvařený špagety?"

"Kolik času?" Zakňučím.

"Asi deset minut..." Zamumlá.

"Pojď!"

----------

Sedím u stolu a ´nimrám´ se ve špagetách. Špagetách od Toma. Teprve teď mi dochází, co jsme to vlastně udělali... Spolu udělali.

*flashback*

"Pojď!" Rychle sem ho chytl za ruku a dotáhl do obýváku na gauč.

"O-oblečení..." Vyhrkl. V tu chvíli jsme kašlali na všechno, strhli ze sebe oblečení a... Já skončil pod ním s nohama okolo jeho boků. Bylo to... Naprosto úchvatný. Jen jsme se o sebe třeli, ale... "Oh můj Bože to byloo dokonalý..."

"Sakra! To bylo lepší než... Cokoli, co jsem kdy zažil a že toho nebylo málo." Oba prudce oddechujeme.

*konec flashbacku*

V té chvíli jsme nepřemýšleli nad ničím... Zato teď tady sedíme ve skoro hrobovým tichu a nahlodává nás svědomí - alespoň mě teda jo.

Tohle se nemělo stát... Tohle se NESMÍ! Vždyť jsme bratři! Normální bratři by to nikdy neudělali... Provinile na Toma kouknu... Ve stejné chvíli na mě koukne on. Okamžitě uhnu pohledem.

"Ehm... A... Co teď? Tohle nebylo..."

Tom:

Vidličkou přesouvám špagety z jedné strany talíře na druhou. Co jsme to proboha provedli? Já... Nejen že mě vzrušil vlastní bráška... Já... Díky němu i vyvrcholil... My oba......Jsem zvrácenej... Tohle je nemorální a... nechutný. Pravda ale je, že mi to nechutný vůbec nepřipadalo... A ani teď mi to tak nepřipadá. Pořád je ale dost zarážející, že je to kluk... Natož ještě mí dvojče... I když připouštím, že já sám jsem sexy, tak logicky i on.

"Nebylo správný... Co teď? Nemám ponětí... Není to dobrý... Nevím co mám dělat... Jsem..."

"Zmatený. Ne... nemělo se to stát... A... Co to vlastně bylo? Proč to bylo?" Natáčí na vidličku špagety a zase je pouští zpátky do talíře.

"No... Určitě jen... Potřeba uvolnění a..."

"...Nikdo jinej... nebyl po ruce... Určitě." Rozhodně přikývne na potvrzení svých slov, ale jeho oči až tak rozhodně nevypadají.

"J-jo... Určitrě... A... děkuju." Zamumlám.

"Uhm... Za co?"

"Ehm... Ale za nic..."

"Dobře..." Povzdychne si. "A... co teda teď?"

"Hm, nevím... Jsme bratři a... můžeme pokračovat v tvých pokusech být milý..."

"Dobře... Takže... Tuhle ´maličkost´ přejdem?"

"Jo... Uhm... A mohl bych..." Chtěl bych ještě jednou ochutnat jeho rty... Tak sladký je neměla snad žádná holka se kterou jsem se kdy líbal... A to i když nespolůupracoval a... bylo to spontánní.

"Co?"

"Uhm... Ještě tě políbit?"

"J-jako bratra?"

"Ne..." Normálně bych čekal facku, ale po tom, co se stalo, je tohle spíš maličkost...

"Uhm..." Vypadá zaskočeně...

"Naposled?"

"Tak... dobře..."

"Tak pojď sem..."

Pomalu ke mě přijde a přede mnou zůstane stát. Opatrně si ho stáhnu na klín a jemně se mu otřu o rty.

Připadá mi jako křehká porcelánová panenka. Nechci si vzít jeho rty jako ráno... Naopak. Docela bych bral spolupráci...

Lehce mu obkroužím rty jazykem a... on je - pro mě docela nečekaně - pootevře. Pomalu vpluju jazykem do jeho úst a vychutnávám si to, co už nejspíš nikdy nebudu mít...

Po dost dlouhé době se od sebe odtrhneme.

Rychle se nadechnu a znovu se přitisknu na jeho rty ale odstrčí mě.

Bill:

"Říkal jsi naposled..." Zavrtím hlavou a vstanu.

"Dobře..."! Vydechne a... sklamaně? Přikývne.

Ne že by to nebylo... příjemný... Naopak... Líbá... nádherně. A ten pocit... To příjemný teplo, co se mnou rozlívalo... Dost! Tohle... Je zakázaný... nemorální... nechutně chutný... Sakra! Vždyť je to můj bratr! Dvojče! Tohle je zvrácený! Zavrtím nad sebou hlavou a jdu si sednout. Na vidličku namotám pár špaget a pomalu začnu jíst. Chuť mě sice nějak přešla, ale hlad mám pořád.

"Nechceš to ohřát?"

"Hm, děkuju..." Kývnu na souhlas a podám mu talíř. Vidličku si vezmu a slíznu z ní omáčku. Tom stojí pořád na místě a kouká na mě.

"Nekoukej na mě takhle."

"Tak to nedělej."

"Co?"

"Všechno,"

"A co mám teda dělat?"

"Nic. Nejlíp se naprosto nehýbat, nebo se mi vyhýbat!" Skoro na mě křičí.

"Tak mi dej ten talíř a já jdu!" Bojovně zavrčím.

"A kam?"

"To ti může bejt jedno!"

"Jak myslíš! A zase se chováš jako rozmazlenej spratek!" V tu chvíli se zvednu, vezmu si talíř a odcházím... do koupelny.

26.6. 2011 - Tokyo Airport

Takže...nejsou to zrovna nejkvalitnější fotky, ale co čekat, že? - perex -

---

Kerli: Army Of Love

Jo, na Kerli nemá ani Lady GaGa! Kerli je originálnější jak v oblečení tak co se hudby a klipů týče ;)

Úpravy dokončeny!

Takže... Úpravy jsou dokončeny! A já teď mizím... Oh jo...Zase grilování... A Emiin se tady omlouvám, že jsem na icq neodepsala ale jaksi jsem se musela super extra soustředit abych něco neudělala blbě a pak nejenom že vy by ste v tom tady měli guláš, ale nakonec i já! Takže zatím Tschüss... Já se tu možná ještě ukážu...

Saya ;)

Slash/TWC/Yaoi FF

Vícedílné

- Dokončené TH by me

- Rozepsané TH by me

- Jednodílné by me

Vícedílné

- Dokončené TH by others

- Rozepsané TH by others

- Jenodílné

Vícedílné

- Dokončené J-Rock by me

- Rozepsané J-Rock by me

- Jednodílné

Nej lyžák

Upozornění: NEtýká se Tokio Hotel, Cinema Bizarre, ani J-Rockerů!

Hetero FF

By Others:

Dokončené

Rozepsané

"Menší" úpravy

Takže... Tenhle článek jsem chtěla napsat už před pár hodinama. Ale bohužel přes Mozilu mi vůbec nešel panel nástrojů editace článku, takže teď jdu na to. Chystám si tady zase nějaký úpravy a bude jich trochu víc - hlavně co se týče rubriky Fan Fictions, takže se prosím nelekněte, když v tom teď nějakou dobu bude pořádnej zmatek! Doporučuju pár hodin počkat, než se na tenhle blog vrátíte a budete chtít něco číst. Krom toho doufám, že to pro vás bude dost přehledný - kdyby ne, napiště do komentu pod článek - tedy pod ten, kde bude oznámeno, že změny jsou dokončeny! Do té doby to nemá vůbec smysl!

Takže zatím Tschüss! Saya ;)

Nějaký fotky Billa

Upřímně, u některých jsem nemohla z těch výrazů - ať už smíchy nebo tím, že sem se rozplývala - perex -

---

Ugh... Tenhle výraz mi připomíná něco trošku jinýho xD

A tohle jsem si nechala jako třešničku na dortu xDDD

MTV VMAJ Backstage Interview

Překlad:

Interview: Oh, kluci. Já se třesu...

Bill: Oh, opravdu? Úžasné!

Interview: Úžasné? Ok... *představuje TH, olčividně z nich šílí*

Jak jste se cítili, když jste šli po červené koberci?

Bill: Bylo to úžasné protožé to bylo tak bláznivé a dalo nám to dalo hodně energie a (tady jsem Billovi moc nerozuměla - něco s "looking for" ale nedávalo mi to moc smysl) na prformanci dnes v noci (něco co si nedokážu přeložit ani po čtvrtém shlédnutí) a bylo to opravdu úžasné

Interview: Řekněte nám něco o vaší dnešní módě. Co máte na sobě?

Bill: Mámá na sobě (něco co sem nepochytila) od mého oblíbeného designéra a mám (to sem zase nepochytila) a boty ze sacond handu a...

Interview: Ze second handu? Opravdu?

Bill: Ano...

Interview: A co ty?

Tom: Je to... Je to všechno ze second handu, i to tričko...

Interview: Oh...

Georg: My všichni nosíme staré věci

Tom: Opravdu máme staré věci

Interviw: Oh, opravdu?

Tom: Možná občas vypadáme blbě ale nezajímá nás to

Interview: Tk kluci... Máte dnes živou performanci...

Bill: Ano

Interview: Jak se ohledně toho cítíte?

Bill: Jsme (podráždění?) , už jsme měli (nepostřehla sem) je správně. Budeme vystupovat brzy (nerozuměla jsem) poprve nebo japonsdké fanoušky a (nerozuměla jsem) je to pro nás opravdu, opravdu speciální song... Takže jsme...jsme (nerozuměla jsem) šťastní

(na zbatek překladu vám kašlu! až tak daleko moje angličtina nesahá)

Překlad: Saya-Mi

Kiro a Strify?

Oh lidi! To je... Woow! Možná to, že se CB dávaj znovu dohromady byla nakonec pravda! Tohle jsou fotky z tohohle měsíce z CSD Gala! - perex -

---

Tom Kaulitz - Heartbreaker

Awww... Kombinace Toma a K-Popu... Dokonalost!A vyloženě sladký video =D

Tom Kaulitz playing Zoom Into Me (piano)

Awww! To je nádhera! Tak...prostě nádherný! Miluju když kdokoli hraje...

SignatureTwins Kaulitz by me

Jsem si tak hrála...a tady je výsledek. - perex -

---

A zase nový blend k "Unbekannt Liebe"...

Já vím, měla bych sem dát spíš další díl... Ale když mě se to pořád nezdá dobrý a neustále ho přepisuju a přepisuju... No snad se co nejdřív dokopu ke konečné verzi... A tady teda ten další, novej blend ;) - perex -

---

Upřímě řečeno - patlala sem se s tím dvě hodiny a pak sem tady půl hodiny přemýšlela, která verze je lepší - vybírala jsem ze čtyř xD A nakonec vyhrála tahle ;) Doufám, že se všem, kteří čtou moji povídku bude líbit a OKOMENTUJÍ! (Yeah, já sama to dělám málokdy a po vás to chci, že xD)

No nic... Směr "Dance to destroy you" a pak... třeba dokoukat Paranoid Park...