Koncem června jsem psala, že to vypadá, že od října budu zase pracovat jako asistent pedagoga na ZŠ.
No, bylo 20. srpna, něco po jedné odpoledne. Chystala jsem se na dopravní nechat zapsat auto, co jsem dva dny předtím koupili (náš milovaný Focus kombi z 99. bohužel od chvíle, co nestojí v garáži - tam stojí "hund" z roku 2017, už opravdu dosluhuje - tak jsme koupili hatchback z roku 2005), když mi pár set metrů před zastavením zvonil mobil. Když jsem zastavila, zjistila jsem, že volal ředitel místní ZŠ. Nabízel mi práci už od září. Původní nabídka byla září v přípravce a dál pak v jedné z prvních tříd.
Dneska to teda vypadá tak,
že dělám asistentku pedagoga v nově zřízené přípravné třídě a měla bych tu zůstat po zbytek roku. Spolu s učitelkou - mou bývalou (oblíbenou) vedoucí z tábora se tak snažíme naučit 10 dětí takový ty předškolní klasiky, co by zvládla i školka (ale my musíme mít něco extra, no).První týden jsem byla úplně grogy. A upřímně tomu moc nepomohlo to, že mám pátky od půl 7. ranní družinu.
Co se Career Suicide od Billa týče, tak to je v procesu překladu a hotové části najdete u Janule na TWC blogu.
Faktem je, že mám hotové 3 kapitoly. Teda abych byla přesná, tu 3. jsem dokončila v neděli (5. 9.) a od té doby jsem na to nesáhla. Musím přiznat, že jednou věcí je vyčerpání z těch prvních dní v práci, druhou šití slíbených tepláků pro sestřenky a třetí je moje vlastní lenost.
Koukala jsem totiž poslední dobou na Sekai-ichi Hatsukoi (zase) a vzhledem k tomu, kde končí anime jsem se rozhodla dát se na mangu a úplně jsem se do toho ponořila. Teď jsem dost frustrovaná, protože všechno, co bylo přeložený (do aj) mám přečtený a Onodera se Takanovi pořád nevyznal (ačkoli za to teď už může Takano) a navíc mě žere skutečnost, že originál má už 27 svazků a překlad neskutečně zaostává. K tomu to, že dobrovolní překladatelé odmítli přeložit část svazku 7 z důvodů nepodporování romantizace násilí... Jako fakt bych ráda věděla, co se sakra mezi Chiakim a Torim stalo už jen proto, že to určitě ovlivní další děj.
Jak říkám, dočetla jsem, co je přeložený... no a vrhla jsem se na další online přeložený shounen-ai/yaoi. Takže nějak nemám teď ani chuť sáhnout na překlad 4. kapitoly Billovy knížky. Ale já se hecnu. Přísahám. Jen nevím, kdy to bude.
Jak už jsem psala, nastoupila jsem do přípravky. No a výsledkem je, že s mým deficitem IgA protilátek (slizniční) už jsem zase něco chytla. Vypadá to na angínu. A to nosím většinu dne jako jedna z mála respirátory (ono, když pak odpoledne mícháte ve družině přípravku a dvě první třídy, tak jistota je jistota). Covid to není - PCR samozřejmě negativní, navíc jsem očkovaná.
Realita se má tak, že jsem byla nachlazená už od pátku do úterka. Ve středu jsem se radovala, že už mi nic není. Ve čtvrtek jsme šli s dětma na program ke dni země pořádaný Lesy ČR. Ušli jsme asi půl kilometru, když jedno dítě zjistilo, že jde v bačkorách. Vyslaná jsem byla samozřejmě pro jeho boty já, takže jsem se proběhla, navíc pak při programu v lese byla fakt kosa, i když bylo jinak pěkně a na slunku až vedro. A ráno jsem se probudila s tím, že nemůžu polknout. Jsem z toho mírně zklamaná - dneska jsem měla jít na masáž a mám z toho houby...
No a taky se tady musím pochlubit. Dokopala jsem se k tomu, udělat GIF s Naem vystřihnutým z Blue Planet LIVE v Singapuru na Resolution -ALICE IN ASIA- tour. Ten pohled je totiž vážně k nezaplacení 😍😭💜
A teď mě napadá, že je tady vlastně ještě jedna věc, která mě zdržuje od překladu. Živáky Alice Nine. Jak ty z kanálu FANTASY A9 s titulkama (fakt jsem jim neskutečně vděčná), tak teď hlavně to, že mi přišlo Graced the Beautiful Day tour dvoujbalení DVD s bookletem z roku 2009. Vážení, sehnat to bylo něco. Všude vyprodáno. Nakonec to šlo z Finska. Bohužel přišel jemně nakřáplej obal, což mě upřímně ničí - tohle je totiž můj druhej největší poklad (ten první je CD Vandalize limitovaná edice).
A nakonec samozřejmě mňaučedlo, ačkoli co jsme u rodičů, je to značně lepší.
Teda. Úplně ti s tou prací rozumím. Já když nastupovala po škole do práce, až jsem z toho přestala psát povídky, protože jsem byla totálně vyšťavená. Přejít na jiný režim pro mě bylo o dost velkém překonávání. 😀 A že ještě chodíš v pátky tak brzo... no to by mě asi trefilo. Nejsem fanoušek vstávání. 😅 Tak ti přeju, aby ses brzo zaběhla a bylo pro tebe vše ok. Aby si to „sedlo“ 😊. Ale s těma dětma, to si představuju, že je náročná práce. Myslet na ně a za ně - aby si třeba právě nezapomnělo vyměnit boty. 😅 No, máš můj obdiv. 😊 B.
OdpovědětVymazat