Hope 7.

autor: B-Kay

"J-já ",nervózně stískal rty a snažil se vymyslet cokoliv,co by omluvilo,nebo vysvětlilo jeho chování .Nedokázal však najít ta správná slova.V hrudi mu mocně bilo srdce,které bylo alespoň na krátký okamžik skutečně
šťastné.

"Ne,nic neříkej .Já vím přesně,co cítíš.Nemusíš se omlouvat.Prostě si udělal stejnou chybu,jako já tenkrát.Také sem chtěl alespoň nachvilku okusit,jaké to může být",najednou se zasekl.Všechno,co měl na srdci ,mu najednou přišlo uplně směšné.Neodvážil se dokončit větu,kterou začal.

"S klukem?",Tom to dořekl za něj.

"Jo",přiznal tiše a nesměle pohlédl na Tomovy zčervenalé rty.Jestli se mu předtím líbil,tak ted´ mu přišel mnohem krásnější.Kdyby mohl,pohladil by konečky prstů své rty a snažil se zapamatovat přesnou chuť těch Tomových.Byl to jenom jediný,lehký polibek …krátké líbání ,které to všechno jenom zhoršilo.

Cítil se hloupě.Ruce se mu neovladatelně třásli a on sám měl problém zastavit chvění ,již přetékalo jeho tělem.

"Už na to nebudeme myslet ano?",našel v sobě ztracenou sílu a odhodlání a rychle vyšel z auta.Tom udělal totéž a beze slova jej následoval ke dveřím.

"Nechci ti být na obtíž.Pokud by to,co se stalo ,mělo změnit vztah mezi náma ,raději půjdu ",svlékl si teplej svetr a smutnýma očima sledoval Billa,kterého kroky přímo automaticky vedli do kuchyně.Nic neříkal ,nesnažil se mu jakkoliv odpovídat.Byl ze všeho až příliš zmatený.Jedinou věcí,kterou si byl jistý bylo to,že o Toma nechtěl přijít. Potřeboval jej .Byl jedinou osobou ,se kterou dokázal souvisle mluvit bez toho ,aby se trápil kvůli Sáře.Díky němu si konečně začal uvědomovat ,že i když už Sára u něj nebyla, musí žít ! Musí začít bojovat a zvládnout to i bez ní ! Má přeci právo být také ještě jednou skutečně šťastný. Vážil si ji ,byl do ní zamilovaný ,ale všechny tyto pocity byli pouhou krásnou vzpomínkou.Proč by se měl do konce života bránit něčemu tak krásnýmu ,jako je láska ? Proč by se měl trápit a odmítat ji jenom kvůli tomu ,aby ji zůstal věrný ? Možná to mohlo znít sobecky , ale on to tak skutečně cítil. Ted´ už si byl jist, že kdyby se mu naskytla šance opět milovat a být milován ,nedokázal by ji odmítnout…

Bezmocně se zapřel do tvrdé desky stolu a s přivřenými víčky se snažil přemýšlet.Takhle to přeci dál nešlo. Pomalu z něj začínal bláznit .Jeho polibky byli tím nejkrásnějším ,co mohl v poslední době cítit.Kdykoliv zavřel oči,viděl jeho tvář.Nadával si za to,že není dost silný .Vyčítal si,že tomu tak snadno podléhá ,dokonce to potřeboval. Bál se být v jeho blízkosti. Bál se už uplně všeho.Všechno to přišlo strašně rychle a přesto v správnou chvíli…

"Bille?",téměř bez dechu zvedl tvář a vyděšeně hleděl do vzduchoprázdna před sebou. Neměl dostatek odvahy na to otočit se a podívat se mu do tváře.Byl zbabělý a snad poprvé si to dokázal přiznat.

"Říkal sem ti,že ti zbytečně ublížím",slyšel Toma šeptat a cítil,že je na tom uplně stejně,jako on sám.

"Tys mi přeci neublížil " těžce polkl a snažil se zastavit slzy ,již mu pomalu kropili tvář.

"Trápíš se .Trápíš se kvůli tomu,co sem udělal.Jak se ti mám omluvit ? Udělám cokoliv",jeho hlas byl zoufalý a bezmocný. Měl se ovládnout …neměl to dělat.Všechno tím jenom pokazil.Najednou se všechno zdálo být mnohem těžším a komplikovanějším.

"Mám jenom strach .Nic víc "bolestivě stiskl rty ve chvíli ,co si jej Tom k sobě otočil a zahleděl se mu do uplakané tváře.

"Pláčeš",zašeptal a prstem obkreslil přesnou trasu Billových slz.Až příliš pozdě si uvědomil,kde končila.Jeho ukazováček sám sklouzl k Billovým rtům ."Na tvém místě,bych dělal totéž",každé jedno slovo,ho stálo veliké odmítání a sílu ubránit se vůči tomu ,co se pomalounku rozlévalo celým jeho tělem.

"Nepláču proto ,žes mi ublížil.Pláču proto ,že se o tebe bojím.Nechci tě ztratit ,Nechci abys odešel ,zároveň ale vím,že pokud tady zůstaneš ,nedokážu se dlouho ovládat a udělám hloupost " nesměle zvedl svou dlaň a krátce Toma pohladil po čelisti.

"Nechci tě ztratit",zopakoval hlasem poznačeným pláčem a bezmocně se k Tomovy přitiskl.

"Neztratíš mě ",Tom tomu nedokázal uvěřit.Tahle slova poslouchal uplně poprvé.Jeho bratranec se bál akorát tak o své peníze a o svou schátralou barabyznu,nic víc jej nezajímalo.To ,zdali je Tom šťastný nebo ne, zdali je smutný a potřebuje obejmout,jej nikdy netrápilo.Viděl v něm jenom přítěž ,Nic víc…

Jejich objetí bylo zoufalé. V srdcích jim zrálo něco,čemu se oba snažili vyhnout a zabránit .V tu chvíli si ještě vůbec neuvědomovali,že i kdyby se proti tomu bránili jakkoliv,našlo by si je to i samo.Člověk je imunní vůči mnoha věcem ,láska mezi ně však nepatří…

"Můžeš mi to slíbit? Prosím",Bill se chvěl v jeho náručí jako malé dítě.Bylo mu tak krásně,když byl u něj.Zapomínal na všechny starosti .Zapomínal na všechno to,co jej trápilo .Zapomínal na Sáru...

"Nerad slibuju .Udělám ale všechno proto,aby to tak bylo", Billovy tohle stačilo.Taky neměl rád sliby.Hlavně tedy ty ,které se nedají splnit.Přesně takovým slibem byl ten,který dal sám sobě ,jakmile Toma políbil.Slíbil si,že to bylo naposled,co něco takového udělal...

"Divím se,že tady ještě nebyl Andy.Mamka se o mě moc bojí a chtěla,aby tady se mnou zůstal .Já ale myslim,že tady mám dostatečnou ochranku ",Bill se na Toma něžne usmál a vložil si mezi rty dalšího gumídka.Oba byli až příliš vyčerpáni na to,aby stihli něco dělat.Celej den se procházeli po měste a i přes Tomův ráznej nesouhlas s ním Bill běhal po obchodech a nakupoval nejnutnější oblečení.

Domů dorazili kolem deváté večer a oba zapadli na gauč do obýváku.

"Nestih sem se ti ani poděkovat.Děkuju Bille.Za tohle všechno.Vlastně za všechno,co si pro mě udělal.",sám nevěřil,že by to ještě dokázal,ale usmál se.Uplně poprvé od doby ,co se s Billem poznali.Vlastně
si ani sám nedokázal vspomenout,kdy se usmíval naposled.

"Já to dělám rád ",dění v televizi už nezajímalo ani jednoho.

"Proč se neusmíváš častěji ? Moc ti to sluší",nedokázal si pomoct,musel se jej dotknout.I když jenom na krátkej okamžik .Tom se do jeho doteku opřel a uvolněne vydechl."Neměl sem důvod se smát ",přiznal.

Bill se na něj chápavě pousmál a ještě jednou jej pohladil .Poté se raději opět otočil na televizi .To ticho a tma …všechno to působilo tak intimním dojmem ,až jej to polekalo.Rychle natáhl ruku a přiložil si svou nedopitou sklenku ke rtům.Nebyl zvyklí pít ,ale dnes by to bez alkoholu nedokázal.

"Dáš si ještě?",otočil se na Toma s nahnutou lahví.

"Trošku " …

Během několika minut se do nich jedna flaška uplně propadla.Prostě se potřebovali uvolnit.Všechno to trápení a strach …Nervozita a nejistota,zdali dokážou odolat nebo ne…Všechno se to na nich podepsalo a oni se chtěli alespoň nachvilku uvolnit.Netrvalo dlouho a seděli na podlaze,smáli se snad uplně všemu a nevědomky se začínali mazlit. Vůbec jim to nepřišlo špatné.Prostě se k sobě tulily ,přiopile se na sebe usmívali a dotýkali se tváře toho druhého.

"Konečně sem tě rozesmál",zašeptal Bill motajícím se jazykem a položil se na záda.Tom jenom beze slova přikývl a položil se vedle něj.Naklonil se nad něj a dlouze se zadíval do těch nádherných očí."Jsi krásný",vydechl bez rozmyslu .Kdyby nebyl opilí,nikdy by neměl odvahu takhle jednat….

Před očima se mi ztrácí půlměsíc
Vidím tě v jeho světle
Ale teď zmizel a já zůstal sám
Vím, že tě teď musím najít
Slyším tvé jméno, nevím jak
Proč to nemůžem udělat tak
Aby nám ta temnota připadala jako domov?

Běžím monzunem za světem
Na konec času, kde déšť už nebolí
Bojuju proti bouři,
Chci znovu vidět modré nebe
A když se ztratím, myslím na tebe
Společně poběžíme někam jinam
Monzunem
Jen ty a já

A nic mě nedokáže zadržet
Musím se k tobě vrátit
Monzunem, hej, hej
Bojuju proti jeho síle, která mě obklopuje
Ať mě dovede přímo k tobě
Poběžím ve dne v noci
Budu s tebou brzy
Jen ty a já
Budeme tam brzy
Tak brzy...

autor: B-Kay