Hope 20. (1/2)

autor: B-Kay

(Bill)

Stál sem na místě se skloněnou hlavou a kdybych to uměl,modlil bych se.Mamka mě však nikdy nevedla tímhle směrem a právě proto mi zůstávalo jenom doufat.Doufat,že mě od něj neodloučí.Nevím proč sem to udělal ,ale nešlo jinak.Přisunul sem se k němu ještě blíž a chytil sem jej za ruku."Tři týdny",slyšel sem mamku říkat ,dokonce sem na sobě cítil i její pohled,ale já se na ni podívat nedokázal.Bylo mi do pláče.Hladil sem Toma bříšky prstů po dlani a jediné,co sem mohl vnímat,bylo opětování jeho doteků.Už pro mě nic nebylo tak důležité…

Změnil sem se.Kdysi sem bral své štěstí jako samozřejmost a přesně tak sem se i choval.Někdy sem byl až přehnaně sebejistý .Myslel sem si,že dokážu všechno,co budu chtít.Měl sem skvělou holku,mamku,která mě měla moc ráda ,dokonce i práci,ve které sem hezky vydělával.Po Sářině smrti sem se však na všechno vykašlal.Bylo to pro mě něco strašně nečekaného a bolestivého.Myslel sem,že mě mé štěstí nikdy nemůže opustit.Nikdy předtím se mi nic takového nestalo…Ted´ sem však uplně jiný Bill.Stojím před mámou a snažím se bojovat o své štěstí.Nejsem si vůbec jistý,zdali se mi to povede ,ale bez boje se vzdávat nechci ! Myslel sem,že Tom mamku poslechne a odejde , o to víc mě překvapilo to,že se konečně pokusil obránit sám sebe a skusil zabojovat i on sám.A právě to pro mě neskutečně moc znamenalo...

"Tak dobře",překvapeně sem zvedl pohled a nevědel sem,kam dřív s očima.Jestli sem se měl nejdřív podívat na mamku ,která nakonec poraženě svěsila tvář ,nebo na Toma,který se na mě díval stejně vykolejeně,jako já na něj."Dávám vám ještě týden .Pokud do té doby zjistím ",nachvilku přestala mluvit a podešla k Tomovy.Výhružně vztáhla prst k jeho tváři ,přesto se ji v očích jevila něha.Tušil sem to.Máma nikdy nebyla zlá ,akorát snadno ovlyvnitelná ,čehož zřejmě Andreas využil ."Pokud zjistím,že si chtěl mého syna jenom využít a ublížit mu ,odejdeš odsud a už nikdy Billa neuvidíš! ",toho sem se bát opravdu nemusel.Tomovy sem plně důvěřoval a vědel sem,že by mi ublížit nedokázal."Rozuměl si mi?".

"Mami,už dost",musel sem přerušit jejich oční kontakt ,protože se oba tvářili bezmocně.U Toma sem byl na uplakané oči a zničenou tvář zvyklí,ale u mámi ne a právě proto sem tomu nerozuměl."Rozuměl sem vám",odpovědel tiše ."Uklidím ty střepy, ano? A omlouvám se za tu skleničku",máma se na něj dívala ,jakoby nerozuměla jedinému slovu,co řekl."Prosím",naznačil sem rty,když se na mě zmateně podívala."J-já to uklidím ano?A tou skleničkou se netrap",vděčně sem se na ni usmál,chytil sem Toma za ruku a dovedl sem jej ke schodům."Počkej na mě nahoře ano ? Já si s ní jenom promluvim,hned sem tam",ohlédl sem se a po zjištění,že je mamka v kuchyni ,sem jej dlouze políbil."Bille,ale ne o mě ,já nechci,aby ste se kvůli mně hádali ",šeptal mezi polibky ."Slibuju,že se nebudeme hádat",usmál sem se proti jeho rtům ,ukradl sem si ještě jeden sladkej polibek a poté sem se udýchaně díval na jeho vzdalující se záda a nesmělé krůčky ,kterými mířil nahoru...

…

"Jak ses měla?",Bill vešel do kuchyně s nejistým výrazem ,připraven poslechnout si její dlouhou přednášku.Simone se však na něj jenom smutně zadívala a dál hledala nějakou utěrku,kterou by mohla otřít podlahu."Fajn.Bylo to skvělé .Akorát sem měla veliký strach .A po Andyho telefonátu ještě větší",Bill hněvlivě protočil očima .Ještě pořád nemohl věřit tomu,jak se jeho nejlepší přítel zachoval."Vysvětlíš mi prosim tě tohle všechno ? Kde se tady vlastně vzal? A proč si mi lhal ?",Simone na něj chrlila jednu otázku za druhou,z očí jí najednou šlehali přímo blesky.Rentgenovala svého syna podezřívavým pohledem a vyčkávala odpověd´."Mami,Toma sem potkal na ulici.Nebudu ti lhát,on utekl z domu .Nemohl sem jej přeci nechat na ulici.Nemá rodinu ani žádné přátelé …prostě sme se zblížili a mě na něm záleží.Mám ho rád a věřím mu mnohem víc,než Andymu.Copak je to tak těžké pochopit ? Přišel sem o Sáru,proč bych měl ztrácet dalšího člověka,na kterém mi záleží?",Simone najednou došla všechna slova.Ani si nepamatovala,kdy jí Bill řekl něco takového.Už dlouho jej neviděla takhle bojovat o osobu,která mu byla skoro cizí."Mami",zhluboka se nadechl a podešel k ní blíž."Jenom díky němu sem ještě tady.Málem sem se utopil .Byl u mě tehdy,když mi bylo nejhůř .A na tohle mi pokládal ledové obklady ,aby mi bylo líp.",zašeptal a smutně ukázal na svůj dobitý obličej."Má mě rád a já mu věřím".Simone byla ze všeho natolik vyděšená ,že nachvilku uplně zapoměla mluvit.Nakonec raději ani nic neřekla.Dlouze jej políbila na tvář a strhla jej do láskyplného objetí."Když mu tolik věříš ty,skusím to i já",zašeptala .Bill se k ní přitulil ještě pevněji ."Děkuju"....

(Bill)

Opatrně sem otevřel dveře svého pokoje a tiše sem vklouzl dovnitř.Otočil sem se a váhou svého těla sem dveře také zavřel."Tome",vydechl sem ve chvíli ,co na mě upřel svá psí očka.Seděl na kraji postele jako hromádka neštěstí a bezmocně se na mě díval.Bez dalších řečí sem podešel k postely a klekl sem si u jeho nohou."Nemá mě ráda",řekl sklamaně ."To ne.Mamka je skvělá ,akorát tě nezná.A když zjistí, jakej si úžasnej člověk,zamiluje si tě.Stejně jako já",snažil sem se jej nějak rozveselit.Něžně sem přecházel dlaní jeho tvář ,několikrát sem jej lehce políbil do vlasů."Velikost člověka se přece neurčuje podle toho,jak jsou lidi bohatí,nebo ne.Důležité je jenom to,jací jsou lidi tady",pomalu sem sklouzl dlaní na jeho klidně se zvedající hrudník a přiložil sem ji na místo,kde sem ucítil lehké bubnování."Tluče",zašeptal sem , zcela automaticky sem zavřel oči a opřel sem se o jeho hrudník.Cítil sem,jak si mě vyhoupl do náruče a přitulil se ke mně.Tlukot jeho srdce mi zněl v uších jako ta nejkrásnější hudba."Ještě nikdy sem tohle nedělal",divil sem se sám nad sebou,přesto sem stále zůstával ve stejné pozici.Po několika vteřinách sem konečně zvedl pohled k Tomově tváři
a nechal sem se jím políbit."Můžu si ted´ já poslechnout to tvoje?",zeptal se mě s nádherně nejistým ůsměvem .Uplně zbytečná otázka…

Pomalu sem se položil na záda a uvolněne sem vydechl ,jakmile sem na sobě ucítil váhu jeho těla.Tyhle okamžiky byli zvláštní.Cítil sem podivné chvění ,jakoby mě měl celého ve své moci. Chvíli sme se dívali vzájemně do očí ,poté však svou tvář sklonil a přiložil ji k místu ,kde hluboce pod kůží, splašeně tlouklo mé zamilované srdce.

"Je to jako ukolébavka.Jakoby ze mě zmizelo všechno to bolestivé .Kdybych mohl,skryl bych se do tvého srdce a už nikdy bych nechtěl vyjít ",mluvil tiše a po každém slovu prstem přejel po místech,kde byl cítit můj tep."Ale ty si uvnitř. Si uvnitř a už nikdo tě nedostane ven ,akorát tam nemůžeš být celý,protože pak by mi tady bylo smutno",říkal sem jenom to,co sem cítil.Nic sem nezastíral ,ani netajil.Miloval sem ho.Šíleně sem ho miloval a chtěl sem,aby to vědel.

"Bille?",nadzvedl svou tvář a dlouze mi pohlédl do očí ."To,co se stalo v noci ,zřejmě změnilo směr,jakým se náš vztah ubíral.Já vím,že sem to předtím takhle nechtěl,ale …něco ve mně se zlomilo a já…strašně sem to chtěl ",ve tváři mírně zčervenal ,pořád se však tvářil vážně."To je přeci v pořádku.Chtěli sme to oba ,neudělal si nic špatného ",umlčel sem jej polibkem ,ale on se vzápětí odsunul ."Jen sem ti chtěl říct,že mi na tobě moc záleží a chci se ti omluvit za to,jak sem se k tobě choval předtím a ", víc už říct nestihl,protože sem to už nedokázal vydržet.Pohled na jeho rty,vzdálené od těch mích sotva několik milimetrů , mě dělal šíleným.Musel sem jej políbit."Ty se nemáš za co omlouvat Tome",sténal sem mezi hladovými polibky ,vzápětí sem si však vspoměl na jednu malinkou drobnost."Tome?",zeptal sem se opatrně,pořád sem jej však nepřestával líbat.Odpovědi sem se nedočkal ,muselo mi stačit jakési roztomilé zabručení proti mím rtům."Dnes k nám přijede teta s mojí malou sestřenkou.Víš,oni jedou na večeři a tak ji tady nechaj přespat.Jsou ji teprve dva, jmenuje se Tilí a je neskutečně roztomilá.A mě tak napadlo, co kdybychom se navečer někam vypařili a jí nechali tady s mamkou? Chtěl sem ti ukázat jedno místo",tajemně sem na něj mrkl a když Tom nadšeně přikývl ,šťastně sem se usmál a ještě jednou sem jej hluboce políbil.Chtěl sem pro něj přichystat menší překvapení.Dnešní noc sem chtěl udělat něčím vyjímečnou….

Řekni mi, jak mám dýchat bez vzduchu
Jestli umřu dřív, než se vzbudím
Je to proto, že jsi mě připravil o vzduch
Ztratit tě je stejné
Jako bych žil ve světě bez vzduchu

Jsem tu sám, nechtěl jsem odejít
Moje srdce nechce tlouct, něco mu chybí
Kéž by existoval nějaký způsob, abys to pochopil

Ale jak bych podle tebe mohl žít sám
Jen sám se sebou?
Protože můj svět se točí kolem tebe
Hrozně těžce se mi dýchá...

autor: B-Kay