Hope 18.

autor: B-Kay

Neodvážil sem se otřevřít oči.Měl sem takový strach,že to všechno bylo jenom krásným snem a já bych se měl náhle probudit do tvrdé reality.Reality,ve které sem se jenom trápil a utápěl ve své bolesti.Kdysi byli mými emocemi jedině pláč, úzkost a neovladatelná bezmoc.Nevědel sem,co mám dělat.Nechtěl sem žít,přesto sem nedokázal zemřít.Myslel sem,že se Sárou zmizelo i všechno mé štěstí .Na všechny kolem sebe sem byl podrážděný ,utápěl sem se ve své lítosti a zapomínal sem žít.Nevím,co by se se mnou stalo,nebýt Toma.Zachránil mi život ve všech směrech,jak lze život zachránit.Stal se mi vším.Během několika týdnů se stal celým mím světem.Pořád sem cítil zvláštní potřebu chránit jej .Nedokázal sem si připustit,že by mu
měl ještě někdy někdo ublížit.Prožil mnoho zlého.Řekl bych,že si prošel doslova peklem a přesto byl pořád tady .Právě jeho minulost z něj udělala člověka,jakým byl dnes.Možná nebyl nejsilnější,nebo nejprůbojnější ,měl však to nejcennější.Měl veliké láskavé srdce a to pro mě znamenalo mnohem víc než síla a odvaha.

"Tome?",opatrně sem otevřel oči a zadíval sem se do jeho tváře.Ty jeho však byli přivřené."Ano?",zašeptal,výraz jeho tváře však zůstával stejný.Vůbec se na mě nedíval .Vlastně kdyby mi neodpovídal,věřil bych,že opět usnul."Myslel si to vážně?",na několik vteřin sem sice zaváhal,nakonec sem se však zeptal.Možná to byla má otázka ,která jej přinutila otevřít oči .Spíš bych však řekl,že zoufalost,s jakou sem ji vyslovil.Náš oční kontakt trval mnohem déle ,než kdy předtím."Myslel sem,že si usnul",přiznal po chvilce ."Kdybys to vědel,neřekl bys mi to že?",nebyl sem smutný .Dokonce ani sklamaný.Rozuměl sem mu. Bylo těžké přiznat něco,čemu se tak dlouho bránil.

"Možná bych nenašel odvahu",smutně sklopil pohled .Udělal sem totéž.Vzápětí sem však pod dekou ucítil pohyb ,jak se ke mně přisunul ještě blíž.Mé holé tělo se otíralo o měkký plyš županu a vzduch kolem nás se stal náhle méně dýchatelným."Dokázal bys mi to říct ted´?",i kdyby mi to neřekl,nic by se nestalo.Nedokázal bych se na něj zlobit,protože mi na to nedal žádný důvod.Jen by bylo krásné slyšet to ještě jednou .Z jeho ůst…

Na chvíli sem se zaposlouchal do ticha,které nás náhle obklopilo ."Něco takového sem ještě nikdy předtím neřekl .Mám strach,že se tím mezi náma něco změní ",pomalu mě hladil po tváři a nesměle se ke mně skláněl.Zastavil se až ve chvíli,co naše tváře dělil pouhý centimetr."Ty víš,co k tobě cítím.Mohl bych ti to říkat každou minutu ,ale…pak by to ztratilo svoje kouzlo ",byl tak nádherný.Nedokázal sem se soutředit na to,co říkal.Před očima sem měl jenom jeho plné rty ,v uších mi zněl jeho smutný hlas a jeho vůně mě naprosto pobláznila."Já chci,aby to bylo kouzelné",řekl sem první věc,která mě napadla.Možná to mohlo vyznít hloupě ,ale pro něj to mělo mnohem větší význam.Ještě jednou prolétl mou tvář ,než se přímo bezmocně přitiskl k mím rtům.Jeho prudkost mi málem vyrazila dech.Nečekal sem to…Většinou sem to byl já ,kdo dobýval a líbal.Tentokrát se to však změnilo ...

Já zůstal nehybně ležet .To já sem byl najednou tím nečinným.Nechal sem jej ,aby si se mnou dělal cokoliv.Užíval sem si každého drobného polibku.Každého nesmělého kousnutí,nebo zatahání za rty.Byl tak opatrný .Nechtěl mi způsobit bolest větší,než mi způsobil můj nejlepší kamarád.Po chvilce se však jeho lehké polibky změnili a v okamžiku ,kdy sem jej vpustil dovnitř ,sem přestal být hadrovou panenkou v jeho rukou a začal sem jeho polibky oplácet.

Líbali sme se jako šílení.Bylo to tak chtivé a vášnivé.Nedokázali sme se toho vzdát.Cítil sem,jak Tom zabořil ruku do mích vlasů a natočil si mou tvář do ůhlu,který potřeboval.Bylo mi uplně jedno,že se přestal ovládat.V těchle chvílích sem jej miloval ještě víc.Dokázal být vášnivý .Každý jeho polibek byl naléhavější ,než ten předešlý.Poslepu sem z něj stahoval teplý župan,který mě jako jediný dělil od přímého kontaktu s jeho pokožkou..

(Tom)

Kdybyste mi před měsícem řekli ,co se stane,nevěřil bych vám jediné slovo.Ještě před
necelým měsícem sem mrzl na ulici a jediným mím společníkem byl déšť nebo studený vítr.Ani tehdy sem si však nestěžoval.Raději sem se toulal po ulicích sám,než bych měl ještě chvíli snášet bratrancovu nenávist a zlobu.Ale ted´ sem se cítil jako v nějaké pohádce.Možná nebyla dokonalá ,ale příběh by povídce mohl zodpovídat.Chudák se zamiloval do bohaté princezny…Slovo chudák mě vystihovalo dokonale ,Bill však princeznou nebyl.Byl tím nejkrásnějším klukem a vlastně i člověkem,jakého sem kdy potkal.Byl nádherný jak zevnitř,tak i zvenku.Jemu sem vděčil za všechno ,čím sem ted´ byl.Díky němu sem konečně našel domov a poznal lásku.Tak moc sem jej miloval…Miloval sem jej od prvního okamžiku,jenom sem byl příliš hloupý a nechtěl sem si to přiznat.Jenomže ted´ už sem takový nechtěl být.Řekl,že mě miluje…když to dokázal přiznat on ,tak proč bych jej měl já neustále trápit a odmítat ? Vědel sem,že k němu nepatřím …naše světy byli až příliš rozdílné .Ale chtěl sem skusit o své štěstí bojovat !

Vůbec sem si neuvědomoval,jak se to stalo a najednou sme leželi na gauči nazí.Všechny deky i polštáře byli stejně jako naše župany ,nelítostně skopnuty na podlaze.Naše holá těla se o sebe nevědomky třela a my se polibky málem dusily.Hladily sme se,objímali a představa,že by to mělo skončit ,mě náhle děsila mnohem víc ,než moje minulost,na kterou sem snažil zapomenout.Dotýkal sem se jeho tváře ,cítil sem ,že je vzrušený.I já sem byl.V tu chvíli sem po něm tak moc toužil.Snad uplně poprvé sem se přestal ovládat.Sténání mého jména se mi ozývalo v uších ,jako nádherná ozvěna."Miluju tě Tome",šeptal mezi polibky .Nečekaně se na mě převalil a začal přirážet protí mé pánvy tou svou.Jenom sme se o sebe silně otírali,nic víc ,přesto sme během několika vteřin vysileně dopadli na studenou podlahu …

Přijď a pomož mi létat,
půjč mi tvá křídla,
já je vyměním za svět,
za vše co mě drží,
vyměním je dnes v noci,
za vše co mám...

autor: B-Kay