Hope 12.

autor: B-Kay

Jakmile jeho triko tiše dopadlo na podlahu ,vzduch se stal náhle těžším a nedýchatelným.Nerozuměl sem tomu,co dělám.Nerozuměl sem vůbec ničemu.Zcela mě ovládlo něco,co sem ještě přesněji neuměl identifikovat…

Pomalu sem všakl přicházel na to ,že to něco bude uplně jiné,než to bylo se Sárou…Mnohem křehší ,čisté a přirozené .Plné neovladatelné potláčené touhy a chtíče.Byl sem si jist,že mi to může změnit celý život ,a já to chtěl přesto skusit.Proč bych nemohl být ještě naposledy skutečně šťastný ? Proč bych nemohl ještě jedinkrát okusit ,jak krásné a svazující to může být ? Vytrpěl sem si přeci už hodně. Bolest,která mě pronásledovala na každém kroku ,mi dlouho nedávala spát.Plakal sem …bezvýsledně sem se trápil a nikdo mi nepomohl.Tom se stal světlem v době mého těmna.Ukázal mi,že život má vždycky ještě jeden smysl.Každý má právo být šťastným a milovaným. Nechtěl sem jej ztratit …

S přivřenýma očima sem se opatrně přitulil k jeho hrudníku .Všechna ta divokost,již nás dohnala až sem,byla náhle pryč.Zlehka sem se dotýkal jeho holé kůže ,líbal sem jej a vdechoval jeho nádhernou vůni.Přestal sem jej tlačit na dveře a dovolil sem mu sevřít mé tělo v nesmělém objetí.

"Bille?",zvedl sem tvář k té jeho a mé oči se přímo automaticky vpili do těch jeho."Zvedni ruce",zašeptal a oddaně mě políbil.Nešlo neposlechnout .Zhluboka sem se nadechl ,jak mé třesoucí se ruce vylétli do vzduchu.Tom si ještě jednou přivlastnil mé rty měkkým polibkem a poté ze mě jedním prudkým pohybem svlékl černé tričko.

Nevědel sem,co od něj můžu očekávat.Nechtěl sem jej vyděsit.Bál sem se udělat něco,co by mu mohlo připomenout minulost. Tak moc sem se bál,že mu ublížím.Proto sem se rozhodl čekat. Bylo mi uplně jedno,zdali bych měl na něj čekat minuty,hodiny,dny nebo dokonce týdny.Vůbec sem nebyl nedočkavej.Necítil sem potřebu vybouchnout jako sopka a zasypat jej svou vášnivou lávou. Ani já sem nikdy nebýval divoký. Takhle mi to vlastně vyhovovalo mnohem víc.

Neměl sem z něj strach.Nikdy by mi nedokázal ublížit ,i když mě před sebou neustále varoval.

"Nechci ti takhle komplikovat život ",zašeptal ,jakmile z něj z pomocí mích prstů ,sklouzli široké tepláky.

"Ale já to chci.Vždycky bylo všechno kolem mě až příliš jednoduché . A já možná proto nikdy nebyl skutečně šťastný ",poslepu sme vedli jeden druhého k postely.Netušili sme,zdali kráčíme správným směrem.Neustále sme se dívali do očí toho druhého.V hloubce jeho očí sem poznával svůj svět. Opět sem v něm nacházel ztracenou naději a víru,že všechno může být znovu dobré.

I když sem se ze začátku možná trošku styděl,svlékl sem si i já své tepláky .Nebylo vůči Tomovy fér,že já sem jej mohl vidět nahého,zatímco on tuhle šanci nedostal.Se skloněnou tváří sem očekával jeho reakci.Stál sem před ním nahý ,ochoten udělat cokoliv,každou maličkost,která by jej udělala šťastným. Chtěl sem jej vidět usmívat se .Chtěl sem,aby stejně jako já pochopil , že se mezi náma utvořilo zvláštně intimní pouto ,které
sem nedokázal přetrhnout.Nedokázal a ani nechtěl.

Zaposlouchal sem se do Tomova hlubokého dýchání a odvážil sem se podívat na něj.Seděl na posteli a beze slova se na mě díval.Nesmělým pohledem sjížděl mé holé tělo a já se třásl jako malý kluk.

"Stojím ti za to Bille?",zeptal se po chvilce tichým hlasem a já mohl spatřit ,jak mu po tváři stéká slza."My dva přeci nemů-",nenechal sem jej domluvit.Tuhle větu mi říkal od začátku.Znal sem ji nazpaměť a přesto nepomohla ,abych na něj přestal myslet. Opatrně sem odsunul svůj ukazováček z jeho rtů a bez váhání sem se do nich vpil.Nevědomky sem si na něj obkročmo sedal.Omotal sem mu své nohy kolem boků a vášnivě sem zasténal do jeho polibku ve chvíli ,co si mě k sobě přitiskl ještě blíž...

(Tom)

Bylo to neuvěřitelné .Kluk,kterýho sem odmítal od chvíle,co mě zachránil a vytáhl z mé bídy a bezmoci ,mi najednou seděl nahý v náručí a horlivě mě líbal.Prohrál sem.Zklamal sem sám sebe ,protože sem mu nedokázal odolat.Tak moc sem se bál,že mu ublížím .Snažil sem se dělat všechno proto,abych jej od sebe vzdálil a on stejně zůstal.Už nemělo smysl se bránit.Potřeboval sem cítit ,že mě má někdo rád.Bylo nádherné vnímat,že někomu na vás skutečně záleží. Bylo to snad uplně poprvé,co sem něco takového cítil.Nikdy mi nikdo nedal najevo lásku ,ani něhu.

S Billem to bylo všechno jakoby uplně poprvé.Poprvé a hned tak strašně krásné až sem se bál,že se ráno prostě vzbudím a zjistím,že to byl všechno jenom krásný sen...

Neustále sme se naléhavě líbali.Třeli sme se o sebe .Vzrušení a vyděšení z toho,co přinese budoucnost....

Nakonec se však nic nestalo.Ještě bylo příliš brzy na to,aby mohlo k něčemu přijít.Bylo by to příliš rychlé a možná by to akorát všechno pokazilo. Byl sem rád,že se to ještě nestalo.Oba sme to cítili stejně.I beze slov sme si dokázali porozumět.

"Konečně přestává pršet",zašeptal sem spíš sám pro sebe a vydechl sem úlevou."Nemáš rád déšť?",Bill se otočil tak,aby se mi mohl zadívat do tváře a zlehka se jí dotkl.

"Ani ne",přiznal sem tiše ."Mám z něj strach.Už jako malej kluk sem se jej bál.Bouřky a blesky,to všechno mě děsilo.Vždycky sem byl sám.Neměl sem nikoho,za kým bych mohl přijít a přitulit se.Nikoho,kdo by mě nechal spát ve své postely a počkal,dokud neusnu.",smutně sem stiskl víčka a ze všech sil sem se snažil neplakat.Vnímal sem,jak mě Bill pečlivě přikryl teplou přikrývkou a vzápětí sem ucítil ,jak mě jeho paže jemně objímají.Zlehka mě líbal do vlasů ,občas dokonce pohladil po tváři."Už se nikdy nebudeš muset bát deště,protože já tady budu vždy pro tebe ",dlouze mě políbil a já jeho slovům najednou uvěřil.Věřil sem ,že to společně dokážeme.Věřil sem ,že je to skutečné .

"Děkuju Bille.Za všechno",pohladil sem jej po vlasech a ještě jednou sem jej políbil.On se na mě láskyplně usmál a zavřel oči.Ještě naposled sem jej políbil do vlasů a udělal sem to samé.

"Nemůžu usnout",otevřel sem oči a musel sem se pousmát.Bill se na mě díval jako malé zvědavé dítě a očekával mou reakci."Nemohli bychom si ještě chvilku povídat?",zaprosil smutně a bylo na něm vidět,že se snaží udělat cokoliv,aby naši společnou chvilku ztrávil jinak,než spánkem."A o čem by sis chtěl povídat? ",musel sem se posadit,jinak bych jistě usnul uprostřed mluvení. Bill se na mě krátce zadíval a poté tiše odpovědel."O tobě".

"Bille ,tak to jdu raději spát",neměl sem náladu bavit se o sobě.Nechtěl sem s ním mluvit o minulosti.Nechtěl sem si dnešní krásný večer skazit něčím tak nepříjemným,jakou byla moje minulost."Já to takhle nemyslel.Chci tě líp poznat.Chtěl bych vědet,co máš rád ,a co ne.Co se ti na lidech líbí,nebo co na nich rád nemáš.Budu rád,když mi řekneš uplně cokoliv.Víš já..",na okamžik přestal mluvit a chytil mě za ruku."Rád se na tebe dívám,když mluvíš",čekal bych cokoliv,ale tohle ne.V jednu chvíli byl zvědavý a nadšeným posluchačem ,stačilo několik vteřin a on se uplně obrátil.Jeho oči byli náhle smutné a utrápené.A tak to nemělo být !

"Víš ,kdy se na tebe já rád dívám?",vzal sem jeho tvář do dlaní a zlehka sem jej pohladil po čelisti.Odpovědí mi bylo nesouhlasné vrtění tváří."Když se ke mě skláníš a já vím,že mě brzy políbíš "...

Přijď a pomož mi létat,
půjč mi tvá křídla,
já je vyměním za svět,
za vše co mě drží,
vyměním je dnes v noci,
za vše co mám.

Tady někde jsem přistál,
nemůžu víc říct kdo jsem,
ztratil jsem paměť,
obrázky nedávají žádný smysl.
Dej mě zpátky, dej mě domů,
Sám to tady venku nezvládnu.

Nenajdu se zase,
nepoznávám sebe samýho,
pojď a odtáhni mě pryč,
dám sem proto všechno,
stýská se mi,
a chci zpět
vymaž mě vždy dále,
každým okamžikem. ...

autor: B-Kay