Spring nich - Bill

Síla tvého hlasu 35.

autor: B-Kay

Cestou zpět se Bill, vykračujíc po lesním chodníčku, nedokázal přestat usmívat.

Jeho oči ještě pořád zůstávali uplakané, přesto se v nich však neodrážela bolest, ani prázdnota. Doslova zářili a Tomovy se při každém pohlédnutí do jejich hloubky, zatajil dech. Nemohl uvěřit tomu, že jich tak dlouhou dobu přehlížel. Nerozuměl tomu, jak slepý musel být, že nikdy nepoznal jejich kouzlo ?! Čím byl kdysi tolik zaslepený ?! Opravdu mu ke štěstí stačili mámivé pohledy dívek a jejich prázdná slova?

Ze zamyšlení jej probudil Billův tichounký chichot a dotek jejich těl, když se k němu zezadu přitiskl.

"Omlouvám se,"pípl vzápětí s nesmělým úsměvem na rtech a zlehka pohladil po tváři malou Liby, která se Tomovy pověsila kolem krku jako malá opička a odmítala se jej pustit. Zřejmě se stejně jako její bratr, zamilovala do jeho hřejivé náruče a cítila se u něj v bezpečí.

---

"Za co se omlouváš?"Tom naklonil tvář a láskyplně opětoval Billův polibek. Bill přivřel víčka, slastně vydechl a se skloněnou tváří mykl ramenem.

"Chovám se jako malé dítě. V jednu chvíli je mi do pláče a vzápětí se usmívám. Jsem z toho všeho zmatený. Možná že působím až příliš přecitlivěle a za to, jsem se chtěl omluvit,"poslední slova zašeptal do Tomova trička a nosem do něj dloubal tak dlouho, dokud se přes látku nedotkl jeho ramene. Zavřel oči, opřel se o něj a zhluboka se nadechl vůně, kterou bylo Tomovo tričko prosáklé.

Tom si vesele skousl rty a zavrtěl hlavou.

"Lásko, ty víš, že za takové věci se vůbec nemusíš omlouvat,"Bill k němu zvedl pohled malého dítěte a Tom jej tím svým vzápětí utvrdil o pravdě svých slov. Ve skutečnosti však Billa chápal mnohem více, než dokázal dát najevo.

Nebyl si jistý, zdali by na Billově místě nereagoval uplně stejně, nebo dokonce ještě emotivněji. Pro kluka, který na svůj zázrak čekal několik let, bylo uplně přirozené, že se v některých chvílích cítil zvláštně zmatený, že se v něm všechny emoce nahromaždili a vířili mezi sebou jako v rozbouřeném oceánu a že se to projevovalo zvláštním střídáním nálad. Vůbec mu to nevadilo a miloval na Billovy uplně všechny projevy jeho emocí. Miloval jeho úsměv, zvuk a ozvěnu jeho sladkého smíchu, zbláznil se do jeho veselých očích i do rozzáření jeho tváře, které se dostavilo pokaždé, když se pro něco nadchl. Zbožňoval jeho nesmělé sklánění tváře, ruměnec, který se v ní zjevil pokaždé, když na něj déle pohlédl, nebo husí kůži a chvění, které se projevilo bezprostředně po doteku jejich těl.

Jediné co nemiloval, byl Billův pláč. Přesněji ten druh pláče, při kterém mu bylo jasné, že příčinou byl on sám. Jenom jediný krát byl svědkem tohohle pláče a právě to jej přinutilo jednat a zahodit veškeré předsudky za hlavu. A nikdy toho také nelitoval...

"Bille !" zamrkal a otočil se směrem, odkud se ozývalo volání. A nebyl jediný. I Bill se překvapeně otočil za zvukem volání svého jména a jakmile spatřil osobu, která k nim běžela, skameněl. Dlaně, kterými do té doby něžně svíral Tomovy boky, mu nevědomky sklouzli dolů a rozechvěli se nervozitou.

Malou Liby nějaký příchozí kluk vůbec nezajímal, přitulila se k Tomovy ještě pevněji, tváří se opřela o jeho rameno a zavřela očka...

Tom překvapeným pohledem sledoval nízkého, vcelku baculatého kluka, který ukrýval pohled drobných hnědých očí za sklem dioptrických brýlí a čím víc se přibližoval, tím větší byl i jeho úsměv.

"Ahoj Gustave,"promluvil Bill tichým, nenápadným hláskem a překvapeně vydechl, jakmile se vzápětí ocitl v Gustavově náručí, silně stískán a objímán. Netušil, jak by měl reagovat. Při pohledu na Toma, který u nich nečinně postával s malou Liby v náručí, mu přišlo hloupé oplácet mu objetí. A chtěl to vůbec udělat ?! Jakmile se nad touhle otázkou déle zamyslel uvědomil si, že nechtěl.

"Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl,"stískal Billovy boky tak silně, až měl Bill problém popadnout dech. Co jej však šokovalo mhohem více byli slova, která vyslovil a nejenom to. Snad nejvíce ze všeho jej šokoval tón hlasu, s jakým je vyslovil.

Tom sledoval výraz Gustavovy tváře, sledoval jeho rozzářený pohled, přímo blažený úsměv a pod sílou toho úsměvu se jeho pohled stával náhle smutnějším.

Jakmile se Bill konečně dostal ze spárů svého přítele, smutně pohlédl do očí své lásky a neslyšně se mu tím omlouval. Tom však od Billa žádnou omluvu nepotřeboval. Stačil jediný pohled a odpustil by mu všechno na světě.

"Tome, tohle je můj přítel Gustav,"zašeptal a dlaní ukázal na Gustava, který jej vzápětí vesele poopravil za to, že neřekl nejlepší přítel.

"A Gustave, tohle je Tom,"Gustav k němu konečně zvedl pohled a přelétl jej od hlavy až po paty. Tom se cítil poněkud zvláštně, dalo by se říct, že dokonce nepříjemně, ale nedával to na sobě znát. Byl rozhodnutý to kvůli Billovy vydržet, ale při pohledu na něj si byl jistý, že jsou na tom uplně stejně.

"Ahoj,"pokusil se o úsměv a opatrně, aby nevzbudil spící děvčátko, natáhl svou ruku směrem před sebe. Gustav jeho úmysl však zřejmě vůbec nepochopil, protože zatřásl jeho rukou takovou silou, až Liby vyděšeně zdvihla hlavíčku a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Billovo něžné pohlazení a Tomův drobný polibek do vlásků jí však vzápětí opět ukolébal ke spánku.

"Na tvém místě bych si ji raději podržel sám Bille,"Tom smutně sklonil tvář a pevně stiskl rty.

"Držel sem ji pevně a dokážu dát na ni pozor,"procedil skrze pevně semknuté rty a nevěřícně zavrtěl hlavou. Nemohl uvěřit tomu, že byli s Billem skutečně nejlepší přátelé.

"Myslím, že raději půjdeme,"Bill neměl sílu dohadovat se s ním a proto na něj jenom naposled sklamaně pohlédl, vzal Tomovu ruku mezi své a táhl jej pryč….

Po chvilce ztrávené s Gustavem, byli oba dva natolik vyčerpáni, že odložili společnou procházku a rozhodli se, že si pustí nějaký film. Tomova babička šla navštívit sousedku a tak měli celičký dům jenom pro sebe. Jakmile se však za nima zavřeli vchodové dveře a pohlédli na sebe, jejich kroky nesměřovali do obýváku…

Tomovým pokojem se neslo ticho smíšené se zvukem tlumených vzdechů a ozvěnou hlubokých polibků. Všude po podlaze bylo poházené oblečení, jakoby jej z jejich těl smetl vítr, jenom na postely se nacházel úhledný, pravidelně se pohybující uzlíček. Byl to uzlíček dvou těl, které se vzájemné blízkosti nemohli nabažit. Tom přes jejich milující se těla přehodil přikrývku, přetáhl si ji přes hlavu a vytvořil tím jakýsi stan, který ukryl jejich těla v roušku tajemství.

Prostor mezi nima se plnil vůní milování a byl nasáklý láskou a touhou obou. Na Gustava už ani jeden z nich nepomyslel. Tom každu jednu ošklivou vzpomínku na jejich první setkání odplavoval vnikáním do Billova těla a ten se pohyboval ve stejném rytmu, jakým Tom přirážel na jeho pánev. Bylo to tak šílené… V některých chvílích se musel zlehka zakousnout do Tomova vlhkého ramene, jinak by zřejmě vykřikl. Nikdy nic tak silného nezažil. A moc dobře věděl proč.

Sám proti celému světu nebyl ničím, ale ve chvílích, kdy s Tomem tvořil jeden celek, si teprve přišel úplný a silnější, než cokoliv na světě….

autor: B-Kay

4x Bill Live

---

Bill 2x

Bill s nanukem

vážně originální název, že? =D

Tady...

...nejspíš lítá moucha =D a široko daleko není nic zajímavějšího =D

Síla tvého hlasu 34.

autor: B-Kay

"Babičko, proč jsme šli právě sem ? Mamince jsi slíbila, že mě vezmeš na hřiště a ne k jezeru. Nemůžu sem chodit, zakázala mi to,"drobný osmiletý chlapec se všemožně snažil svou babičku zastavit, schválně protahoval své drobné krůčky a neustále spomaloval, přesto se mu to však nepovedlo, jelikož jej drobná žena s láskyplným úsměvem vzala do náruče a pokračovala v chůzi.

"Maminka ti to zakázala proto, že jsi se minule málem utopil, ale ted´ jsem tady já a dám na tebe pozor,"něžně jej políbila do světlých vlásků a vnímala, jak se malý Tom v její náruči pomrvil a vzápětí jí omotal kolem krku obě ruce a pevně se jí chytil.

---

"Ale co když se to maminka dozví? "brumlal proti svetru své babičky.

"Bude to naše maličké tajemství, chceš?"Tom se jí zahleděl hluboce do očí a vesele se usmál. Zakýval hlavou a dál už nic nenamítal. Zvědavě se ohlížel po krásné přírodě, kterou cestou míjeli. V nose cítil směs vůní různých květin a stromků, lehký vánek jej téměř neustále šimral v roztrapacených vlasech a na rtech mu pohrával spokojený úsměv.

"Chci ti jenom ukázat jedno místo. Tvoje maminka zná tuhle cestu nazpamět. Sama jsem dost často jako menší chodívala, má to tady opravdu ráda, akorát ty jsi ji tím svým nečekaným pádem do vody vyděsil. Bála se o tebe a proto ti jsem zakázala chodit ,"malý Tom smutně našpulil rtíky.

"Všichni kluci se koupali. Chtěl jsem se jenom vykoupat s nima,"promluvil slabým hláskem a překvapeně vydechl, jakmile jej Klaudie opatrně pustila na zem a chytila jej za ruku.

"Já vím ty šmudlo. Ale nejdřív tě musíme naučit plavat. Kdyby tady byl ještě dědeček, jistě by tě to rád naučil,"její hlas náhle zvláštně zesmutněl, stejně jako i pohled, který upírala ke kmenu stromu, ke kterému se jí vázali ty nejkrásnější vzpomínky.

"Babičko, šli jsme sem proto, abys mě naučila plavat?"Tom pevně svíral ruku své babičky a dělal veliké kroky, aby nepošlapal drobné květinky, kterými byl lesní chodníček, posetý.

Klaudie zlehka zavrtěla hlavou a jakmile se ocitli v dostatečné blízkosti starého stromu, přivřela víčka, zhluboka se nadechla a přiložila dlaň na ornament, který byl vyrytý do dřeva.

Tom byl v té době ještě moc maličký, proto se musel postavit na špičky, aby vůbec doviděl na srdíčko, kterého si do té chvíle vůbec nevšiml.

"Co to je?"pípl a pokusil se napodobit svou babičku. Možná je to kouzelný strom, který mu splní nějaké přání, pomyslel si ve chvíli, co na dřevo také položil svou dlaň.

"Když jsem byla trošičku starší od tebe a potkala jsem tvého dědečka, hned jsem věděla, že ho budu mít ráda do konce svého života,"mluvila pomalu, snažila se použít vhodná slova, aby Tom jejich významu porozuměl.

"Tohle srdíčko mi jsem vyryl tvůj dědeček,"prstem pohladila obrysy dvou jmén, které byli i po tolika letech ještě pořád dobře viditelné. ...

"Byl to symbol naší lásky. Byli jsme tehdy ještě moc mladí na to, abychom mohli být spolu a proto jsme si tady slíbili, že bude naše láska věčná a že se budeme mít rádi už napořád,"Tom ji se zájmem poslouchal a zamyšleně přitom špulil baculaté rtíky.

"Slíbili jsme si, že se tady budeme potkávat tak dlouho, dokud budeme mít jeden druhého rádi. Tvůj dědeček přišel pokaždé,"pousmála se a rychle si setřela z koutků očí stopy slz.

"Jednoho dne i ty najdeš osobu, která bude pro tebe znamenat tolik, jako pro mě tvůj dědeček,"sklonila se k jeho tváři a vložila mu několik křehkých polibků do vlasů.

"Chci tady mít taky svoje srdíčko babičko,"zašeptal a se šťastným úsměvem sledoval Klaudii, která z kapsy vybrala svazek klíčů a přiložila je k měkkému dřevu. Nebyl to sice nejlepší způsob, ale chtěla tomu maličkému udělat radost.

"Co bych pro tebe neudělala,"vydechla s úsměvem, jak opatrně vyrývala do dřeva další srdíčko. Srdíčko ve kterém se prozatím nacházelo jenom jméno jejího vnoučka a pod ním prázdný prostor pro jméno osoby, která pro něj bude znamenat celý svět…

"Už to není daleko," Tom se s něžným úsměvem ohlédl po Billovy, který jej se zavřenýma očima tichounce následoval. Nechával se vézt pouze jeho dlaní, která zlehka svírala tu jeho a také dlaní své mladší sestřičky, která jej držela za druhou ruku a spokojeně vedle něj poskakovala.

"I kdyby to bylo daleko, nevadí mi to. Je to pro mě uplně přirozené jít a nevidět kudy kráčím,"promluvil klidným hlasem a dál s úsměvem na tváři pomalounku kráčel vpřed neznámu.

"Bille,"Tom jej nechtěl napomenout, nechtěl, aby to vyznělo jako výčitka, ale nerad se vracel ke chvílím, kdy byl Bill ještě slepý. Bylo to zvláštní. Pouhé tři dny je dělili od chvíle co Bill po dvou letech konečně spatřil světlo a jemu to přesto přišlo jako neskutečně dlouhá doba. Vůběc si neuvědomoval, jak dlouho musel Bill kvůli své slepotě trpět a jak krátký čas je dělil od jejich zázraku. Už na to nechtěl myslet, nechtěl vzpomínat na chvilky, kdy byla jeho láska odkázána na pomoc druhých. Přesto však věděl, že ještě nikdy nepotkal nikoho tak silného, jako byl kluk, kterého ted´ pomalu vedl lesní cestičkou.

"Nebyl jsem tady léta. Bylo mi osm, když jsem tady byl naposled, takže se již předem omlouvám za to, kdybychom se náhodou ztratili,"rozhlédl se kolem sebe.

"Já vám pomůžu najít cestu zpět. Poznám ji díky čichu,"vypískla Liby svým tenkým hláskem a Tom se v té chvíli neubránil veselému smíchu. Bill stihl sklonit tvář a svůj smích ztlumil v látce Tomova trička.

"Vidíš Tome, kdyby tady nebyla Liby, byli by jsme uplně ztraceni,"Bill se nepřestával tiše chichotat a tváří se něžně opíral o Tomovo rameno. Tom se spokojeně pousmál.

Každou vteřinou si pořád víc a víc uvědomoval, jak moc toho kluka miluje. Nic se nedalo přirovnat ke chvíli, kdy se ráno probudil a v jeho náručí tiše odpočívalo Billovo holé tělo, vroucným objetím propletené s tím jeho. Nikdy předtím jsi nepřišel tak šťastný, tak krásně naplněný a rozhodnutý bojovat o svou lásku ze všech sil. Nebylo to jenom tím, že se těsně před odchodem ještě jednou pomilovali, ale také tím, že jsi konečně uvědomil velmi důležitý fakt.

Všechno, po čem kdy toužil, veškeré vlastnosti a různé priority, které kdysi marně vyhledával u neznámých holek, náhle našel v jedném jediném člověku. Zvláštní mix neuvěřitelných vlastností, vnější krásy a krásných maličkostí z Billa udělali osobu, ktéré jméno chtěl vyrýt do svého srdíčka. Vyrýt a již nikdy nevymazat, protože přesně tam, bylo jeho místo.

Jakmile se před ním začal črtat obrys známého místa, zavzdychal a stiskl Billovu dlaň o něco silněji. Několik metrů před cílem však Tom náhle zastal, zlehka pustil Billovu ruku a přiklekl si k Liby, která se na něj zadívala očima svého bratra.

"Musíš mi slíbit Liby, že za žádných okolností nepustíš Billovu ruku, ano? Budeš se jej pevně držet, aby se ti nic nestalo, dobře?,"promluvil zvláštně vážným hlasem, který na krátkou chvilku vyděsil i samotného Billa. Tom však moc dobře věděl, o čem mluvil. Jenom maličký kousek od stromu, ke kterému měli namířeno, se totiž nacházelo rozlehlé jezero, do kterého Tom jako malý chlapec spadl a nebýt pomoci jeho přátel, zřejmě by se utopil. Moc dobře si pamatoval, jak byl tehdy vyděšený, klepal se téměř celý den při vzpomínce na to, jak se nečekaně ztratil pod černou hladinou a nemohl se nadechnout.

Nechtěl, aby se něco podobného stalo i Billově sestřičce.

"Slibuju,"pípla a poslušně stiskla Billovy prsty ještě pevněji. Vzápětí se na Toma krásně usmála a Tom ji láskyplně políbil do vlásků.

"To jsem rád. Vím, že jsi moc šikovná holčička, ale nechci, aby se ti něco stalo,"Bill smutně stiskl rty a nevěřícně zavrtěl hlavou. Nerozuměl tomu, čím si zasloužil tolké štěstí?! Čím si zasloužil blízkost tak úžasného člověka, jakým byl Tom?!

Chtěl promluvit, ale v tomhle případě byla slova uplně zbytečná. Zůstal raději tiše jako myška a ve chvíli, co na své tváři ucítil konečky Tomových prstů, nedokázal jednat jinak. Volnou ruku mu bezmocně omotal kolem krku a hluboce jej políbil. Vůbec si neuvědomoval, že jej Tom líbajíc pomalounku vede dál. Nevnímal nic kolem sebe, nic kromě Tomových rtů, které mu nedovolali myslet na nic jiného. Láskyplně se vpíjel do jejich hloubky, jazykem něžně hladil ten Tomův a to, že se něco děje, si všiml teprve ve chvíli, kdy se od něj Tom odsunul, naposled se otřel o jeho rty a ustoupil o krok vzad.

"Otevři oči,"zašeptal a zlehka omotal své dlaně kolem Billových boků.

Bill si zvědavě skousl rty a rychle otevřel oči, které se vzápětí podlily slzama. Uslzeným pohledem se díval na dvě srdíčka, vrytá do měkkého dřeva starého stromu. V jednom z těch dvou, se vyjímala dvě jména : Klaudie a Tom, zatímco to druhé v sobě ukrývalo jenom jedno jméno.

"To první srdíčko udělal můj děda pro babičku hned, jak se do sebe zamilovali. Babička mi říkala, že to byl jejich symbol lásky a že jim střežil jejich štěstí. Nikdy v životě nemilovala jiného muže, než mého dědu,"jeho slova byla tichá, mísila se se zvukem potláčejících vzlyků, kterým se Bill nedokázal ubránit.

"To druhé srdíčko patří tobě?,"zeptal se roztřeseným hlasem a prsty zlehka pohladil obrys Tomova jména, i prázdné místo pod ním.

"Patří nám,"poopravil jej Tom šeptem a ve chvíli, co se k němu Bill otočil tváří, se mu zahleděl hluboce do očí. Vnářel se do jeho nevinného pohledu očima bláznivě zamilovaného člověka, v dlaních svíral jeho uplakanou tvář a v té chvíli si byl jistý, že do jeho srdíčka nebude nikdy patřit holčičí jméno.

"J-já…nevím, co bych měl říct. Je to tak nepochopitelné. Nikdy bych nevěřil že my dva… a ted´ tohle,"Tom stiskl rty a bolestně přivřel víčka. Moc dobře věděl, proč se Bill rozplakal. Na jeho místě by zřejmě plakal uplně každý. Kluk, který v sobě téměř sedm let živil malilinkou naději v to, že se jeho láska jednoho dne naplní, se konečně dočkal.

"Bille,"Tom jej k sobě přivinul a tím vytvořili láskyplné objetí i s malou Liby, která se svého bratra odmítala pustit a tím porušit slib, který Tomovy dala.

"Miluju tě Tome. Miluju,"zasténal a očima plnýma neskonalé radosti sledoval Toma, který do měkkého dřeva klíčkem od auta vyryl Billovo jméno.

"Je to moc pěkné,"pípla Liby tichounce a věnovala veselý úsměv Tomovy, který při pohledu do její dětských očí nemohl odolat a vyryl do dřeva třetí srdíčko.

Srdíčko ve kterém bylo jenom jméno Liby a prázdný prostor pro jméno osoby, která pro ní bude znamenat celý svět. Stejně jako její bratr pro Toma…

autor: B-Kay