autor: B-Kay"Babičko, proč jsme šli právě sem ? Mamince jsi slíbila, že mě vezmeš na hřiště a ne k jezeru. Nemůžu sem chodit, zakázala mi to,"drobný osmiletý chlapec se všemožně snažil svou babičku zastavit, schválně protahoval své drobné krůčky a neustále spomaloval, přesto se mu to však nepovedlo, jelikož jej drobná žena s láskyplným úsměvem vzala do náruče a pokračovala v chůzi.
"Maminka ti to zakázala proto, že jsi se minule málem utopil, ale ted´ jsem tady já a dám na tebe pozor,"něžně jej políbila do světlých vlásků a vnímala, jak se malý Tom v její náruči pomrvil a vzápětí jí omotal kolem krku obě ruce a pevně se jí chytil.
"Ale co když se to maminka dozví? "brumlal proti svetru své babičky.
"Bude to naše maličké tajemství, chceš?"Tom se jí zahleděl hluboce do očí a vesele se usmál. Zakýval hlavou a dál už nic nenamítal. Zvědavě se ohlížel po krásné přírodě, kterou cestou míjeli. V nose cítil směs vůní různých květin a stromků, lehký vánek jej téměř neustále šimral v roztrapacených vlasech a na rtech mu pohrával spokojený úsměv.
"Chci ti jenom ukázat jedno místo. Tvoje maminka zná tuhle cestu nazpamět. Sama jsem dost často jako menší chodívala, má to tady opravdu ráda, akorát ty jsi ji tím svým nečekaným pádem do vody vyděsil. Bála se o tebe a proto ti jsem zakázala chodit ,"malý Tom smutně našpulil rtíky.
"Všichni kluci se koupali. Chtěl jsem se jenom vykoupat s nima,"promluvil slabým hláskem a překvapeně vydechl, jakmile jej Klaudie opatrně pustila na zem a chytila jej za ruku.
"Já vím ty šmudlo. Ale nejdřív tě musíme naučit plavat. Kdyby tady byl ještě dědeček, jistě by tě to rád naučil,"její hlas náhle zvláštně zesmutněl, stejně jako i pohled, který upírala ke kmenu stromu, ke kterému se jí vázali ty nejkrásnější vzpomínky.
"Babičko, šli jsme sem proto, abys mě naučila plavat?"Tom pevně svíral ruku své babičky a dělal veliké kroky, aby nepošlapal drobné květinky, kterými byl lesní chodníček, posetý.
Klaudie zlehka zavrtěla hlavou a jakmile se ocitli v dostatečné blízkosti starého stromu, přivřela víčka, zhluboka se nadechla a přiložila dlaň na ornament, který byl vyrytý do dřeva.
Tom byl v té době ještě moc maličký, proto se musel postavit na špičky, aby vůbec doviděl na srdíčko, kterého si do té chvíle vůbec nevšiml.
"Co to je?"pípl a pokusil se napodobit svou babičku. Možná je to kouzelný strom, který mu splní nějaké přání, pomyslel si ve chvíli, co na dřevo také položil svou dlaň.
"Když jsem byla trošičku starší od tebe a potkala jsem tvého dědečka, hned jsem věděla, že ho budu mít ráda do konce svého života,"mluvila pomalu, snažila se použít vhodná slova, aby Tom jejich významu porozuměl.
"Tohle srdíčko mi jsem vyryl tvůj dědeček,"prstem pohladila obrysy dvou jmén, které byli i po tolika letech ještě pořád dobře viditelné. ...
"Byl to symbol naší lásky. Byli jsme tehdy ještě moc mladí na to, abychom mohli být spolu a proto jsme si tady slíbili, že bude naše láska věčná a že se budeme mít rádi už napořád,"Tom ji se zájmem poslouchal a zamyšleně přitom špulil baculaté rtíky.
"Slíbili jsme si, že se tady budeme potkávat tak dlouho, dokud budeme mít jeden druhého rádi. Tvůj dědeček přišel pokaždé,"pousmála se a rychle si setřela z koutků očí stopy slz.
"Jednoho dne i ty najdeš osobu, která bude pro tebe znamenat tolik, jako pro mě tvůj dědeček,"sklonila se k jeho tváři a vložila mu několik křehkých polibků do vlasů.
"Chci tady mít taky svoje srdíčko babičko,"zašeptal a se šťastným úsměvem sledoval Klaudii, která z kapsy vybrala svazek klíčů a přiložila je k měkkému dřevu. Nebyl to sice nejlepší způsob, ale chtěla tomu maličkému udělat radost.
"Co bych pro tebe neudělala,"vydechla s úsměvem, jak opatrně vyrývala do dřeva další srdíčko. Srdíčko ve kterém se prozatím nacházelo jenom jméno jejího vnoučka a pod ním prázdný prostor pro jméno osoby, která pro něj bude znamenat celý svět…
"Už to není daleko," Tom se s něžným úsměvem ohlédl po Billovy, který jej se zavřenýma očima tichounce následoval. Nechával se vézt pouze jeho dlaní, která zlehka svírala tu jeho a také dlaní své mladší sestřičky, která jej držela za druhou ruku a spokojeně vedle něj poskakovala.
"I kdyby to bylo daleko, nevadí mi to. Je to pro mě uplně přirozené jít a nevidět kudy kráčím,"promluvil klidným hlasem a dál s úsměvem na tváři pomalounku kráčel vpřed neznámu.
"Bille,"Tom jej nechtěl napomenout, nechtěl, aby to vyznělo jako výčitka, ale nerad se vracel ke chvílím, kdy byl Bill ještě slepý. Bylo to zvláštní. Pouhé tři dny je dělili od chvíle co Bill po dvou letech konečně spatřil světlo a jemu to přesto přišlo jako neskutečně dlouhá doba. Vůběc si neuvědomoval, jak dlouho musel Bill kvůli své slepotě trpět a jak krátký čas je dělil od jejich zázraku. Už na to nechtěl myslet, nechtěl vzpomínat na chvilky, kdy byla jeho láska odkázána na pomoc druhých. Přesto však věděl, že ještě nikdy nepotkal nikoho tak silného, jako byl kluk, kterého ted´ pomalu vedl lesní cestičkou.
"Nebyl jsem tady léta. Bylo mi osm, když jsem tady byl naposled, takže se již předem omlouvám za to, kdybychom se náhodou ztratili,"rozhlédl se kolem sebe.
"Já vám pomůžu najít cestu zpět. Poznám ji díky čichu,"vypískla Liby svým tenkým hláskem a Tom se v té chvíli neubránil veselému smíchu. Bill stihl sklonit tvář a svůj smích ztlumil v látce Tomova trička.
"Vidíš Tome, kdyby tady nebyla Liby, byli by jsme uplně ztraceni,"Bill se nepřestával tiše chichotat a tváří se něžně opíral o Tomovo rameno. Tom se spokojeně pousmál.
Každou vteřinou si pořád víc a víc uvědomoval, jak moc toho kluka miluje. Nic se nedalo přirovnat ke chvíli, kdy se ráno probudil a v jeho náručí tiše odpočívalo Billovo holé tělo, vroucným objetím propletené s tím jeho. Nikdy předtím jsi nepřišel tak šťastný, tak krásně naplněný a rozhodnutý bojovat o svou lásku ze všech sil. Nebylo to jenom tím, že se těsně před odchodem ještě jednou pomilovali, ale také tím, že jsi konečně uvědomil velmi důležitý fakt.
Všechno, po čem kdy toužil, veškeré vlastnosti a různé priority, které kdysi marně vyhledával u neznámých holek, náhle našel v jedném jediném člověku. Zvláštní mix neuvěřitelných vlastností, vnější krásy a krásných maličkostí z Billa udělali osobu, ktéré jméno chtěl vyrýt do svého srdíčka. Vyrýt a již nikdy nevymazat, protože přesně tam, bylo jeho místo.
Jakmile se před ním začal črtat obrys známého místa, zavzdychal a stiskl Billovu dlaň o něco silněji. Několik metrů před cílem však Tom náhle zastal, zlehka pustil Billovu ruku a přiklekl si k Liby, která se na něj zadívala očima svého bratra.
"Musíš mi slíbit Liby, že za žádných okolností nepustíš Billovu ruku, ano? Budeš se jej pevně držet, aby se ti nic nestalo, dobře?,"promluvil zvláštně vážným hlasem, který na krátkou chvilku vyděsil i samotného Billa. Tom však moc dobře věděl, o čem mluvil. Jenom maličký kousek od stromu, ke kterému měli namířeno, se totiž nacházelo rozlehlé jezero, do kterého Tom jako malý chlapec spadl a nebýt pomoci jeho přátel, zřejmě by se utopil. Moc dobře si pamatoval, jak byl tehdy vyděšený, klepal se téměř celý den při vzpomínce na to, jak se nečekaně ztratil pod černou hladinou a nemohl se nadechnout.
Nechtěl, aby se něco podobného stalo i Billově sestřičce.
"Slibuju,"pípla a poslušně stiskla Billovy prsty ještě pevněji. Vzápětí se na Toma krásně usmála a Tom ji láskyplně políbil do vlásků.
"To jsem rád. Vím, že jsi moc šikovná holčička, ale nechci, aby se ti něco stalo,"Bill smutně stiskl rty a nevěřícně zavrtěl hlavou. Nerozuměl tomu, čím si zasloužil tolké štěstí?! Čím si zasloužil blízkost tak úžasného člověka, jakým byl Tom?!
Chtěl promluvit, ale v tomhle případě byla slova uplně zbytečná. Zůstal raději tiše jako myška a ve chvíli, co na své tváři ucítil konečky Tomových prstů, nedokázal jednat jinak. Volnou ruku mu bezmocně omotal kolem krku a hluboce jej políbil. Vůbec si neuvědomoval, že jej Tom líbajíc pomalounku vede dál. Nevnímal nic kolem sebe, nic kromě Tomových rtů, které mu nedovolali myslet na nic jiného. Láskyplně se vpíjel do jejich hloubky, jazykem něžně hladil ten Tomův a to, že se něco děje, si všiml teprve ve chvíli, kdy se od něj Tom odsunul, naposled se otřel o jeho rty a ustoupil o krok vzad.
"Otevři oči,"zašeptal a zlehka omotal své dlaně kolem Billových boků.
Bill si zvědavě skousl rty a rychle otevřel oči, které se vzápětí podlily slzama. Uslzeným pohledem se díval na dvě srdíčka, vrytá do měkkého dřeva starého stromu. V jednom z těch dvou, se vyjímala dvě jména : Klaudie a Tom, zatímco to druhé v sobě ukrývalo jenom jedno jméno.
"To první srdíčko udělal můj děda pro babičku hned, jak se do sebe zamilovali. Babička mi říkala, že to byl jejich symbol lásky a že jim střežil jejich štěstí. Nikdy v životě nemilovala jiného muže, než mého dědu,"jeho slova byla tichá, mísila se se zvukem potláčejících vzlyků, kterým se Bill nedokázal ubránit.
"To druhé srdíčko patří tobě?,"zeptal se roztřeseným hlasem a prsty zlehka pohladil obrys Tomova jména, i prázdné místo pod ním.
"Patří nám,"poopravil jej Tom šeptem a ve chvíli, co se k němu Bill otočil tváří, se mu zahleděl hluboce do očí. Vnářel se do jeho nevinného pohledu očima bláznivě zamilovaného člověka, v dlaních svíral jeho uplakanou tvář a v té chvíli si byl jistý, že do jeho srdíčka nebude nikdy patřit holčičí jméno.
"J-já…nevím, co bych měl říct. Je to tak nepochopitelné. Nikdy bych nevěřil že my dva… a ted´ tohle,"Tom stiskl rty a bolestně přivřel víčka. Moc dobře věděl, proč se Bill rozplakal. Na jeho místě by zřejmě plakal uplně každý. Kluk, který v sobě téměř sedm let živil malilinkou naději v to, že se jeho láska jednoho dne naplní, se konečně dočkal.
"Bille,"Tom jej k sobě přivinul a tím vytvořili láskyplné objetí i s malou Liby, která se svého bratra odmítala pustit a tím porušit slib, který Tomovy dala.
"Miluju tě Tome. Miluju,"zasténal a očima plnýma neskonalé radosti sledoval Toma, který do měkkého dřeva klíčkem od auta vyryl Billovo jméno.
"Je to moc pěkné,"pípla Liby tichounce a věnovala veselý úsměv Tomovy, který při pohledu do její dětských očí nemohl odolat a vyryl do dřeva třetí srdíčko.
Srdíčko ve kterém bylo jenom jméno Liby a prázdný prostor pro jméno osoby, která pro ní bude znamenat celý svět. Stejně jako její bratr pro Toma…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat