Alice Nine: Tsubasa (2008.8.31. Live at Nakano Sunplatza Hall)

No...na tom DVD to má sice lepší kvalitu...ale dejme tomu, že za zveřejnění tady na blogu i to YouTube stojí...=D

Alergie...psachosomatické nemoci...= aha, tak pro to XD

Jsem se někde dočetla, že alergie souvisí s psychosomatickýma nemocema...z čehož vyplývá, že pokud nechce být člověk alergik, měl by se vyhnout stresu, frustaraci a dalším takovým faktorům...z čehož - zase - plyne, že by mě nikdo neměl vystavovat stresu (a to už mám alergie opravdu dost silné - už jsem měla i anafilaktický šok XD(vím, neměla bych si z toho dělat srandu, ale...)) a neměla bych se tady cítit jak zvíře v kleci. Což je...nemožné, věčně na mě někdo ´tlačí´, věčně si připadám zavřená ve vymezeným prostoru, ze kterýho není úniku... Takle budu zachvíli alergik na všechno XD Ale teď vážně, ono je to tady celkově frustrující...a když se ´podívám´ zpátky na ty dva...tři roky, pořád na mě někdo klade opravdu velký nároky, a já se stresuju, když vím, že to nedokážu, stresuju se, když na mě máma furt jen řve, když není nic, co udělám dobře... Ach jo... Béééé =´(

Bill´s new tattoo

Billi má nový tattoo...ale malinký XD a hezoučký...=D

Alice Nine: Kiss twice, Kiss me deadly

)

Co dodat? Snad jen... ♥

Ups...a ještě jedna omluva

Nějak mi vypadl 11. díl Miluju tě...ale kdo jsi tak to za chvíli napravím....snad ;) ... *O dvě minuty později* - napraveno, snad ;D

Ale já za to nemůžu...to samo... *hih*

No hurá!!! Tak, včera jsem se vrátila domů - to není to hurá, to je více-méně bohužel - ale už konečně máme nový sluchátka k PC - no...ty původní...ehm...přiznávám se, moje chyba že už nejsou XD, to máte tak, když někdo kouše do drátků...ale já za to nemůžu, to samo...to něco, co mě nutilo do nich kousat... XD - tak si konečně poslechnu nový CD (Alice Nine: Vandalize), a taky jedno mínus - ten monitor už má svý léta a...včera zezelenal XD, takže - bohužel - na Humanoid City se nedodívám, dokud nepřijde nová TV, aby se novej monitor PC/TV mohl dát k PC XD (to je složitý, co?) No...a teď špatná zpráva! Jelikož mám přednastavenej jenom 13. díl Miluju tě...ale kdo jsi? a nemám čas rozdělit zbytek, co jsme se Spook Bree napsali, tak se tady asi nějkou dobu neobjeví...možná. Uvidím, jestli budu mít ve středu čas rozdělit a upravit další díly...snad jo...doufám...

Tak...zatím Tschüss....a možná sem hodím ještě nějaký videa...

Unbekannt Liebe Díl 4.

*O třičtvrtě hodiny později*

Bill:

Slyším někoho, jak říká mí jméno.

"Bille, Bille vstávej."

"Ehm… Co?" Protáhnu se a otevřu oči. IPod už asi dohrál.

"Vstávej, už jsme tady."

"C? T-tady? Já usnul?" Vykoktám.

"Už to tak bude. Teď vstávej a pojď se mnou."

"Hmm." Vyhrabu se z auta a jdu za otcem. Dojdeme ke dveřím tak…průměrně velké vily. Otec zazvoní a už jen čekáme.

---

Tom:

Přes hlasitou hudbu něco slyším. Asi to bude zvonek, tak se jdu přesvědčit k oknu, že už jsou opravdu tady abych zbytečně nemusel ze schodů. No, vypadá to, že to jsou oni. Dobře, budu muset trochu ztišit hudbu a sejít ty schody. Tak jo, ztiším ji teda a schody seběhnu. Otevřu dveře a kouknu z jednoho na druhýho. Trapný ticho, ještě že jde docela slyšet hudba z mího pokoje.

Bill:

Koukám na… to-má-být-asi-mí-dvojče. To je zjev. Zhnuseně se ušklíbnu. Kam jsem se to dostal? Doufám, že - jestli tady fakt budu muset bydlet - budu mít pokoj na opačné straně domu než on. Podívám se na otce a znovu na toho-hopera-mého-bratra. Trapný ticho.

Tom:

Znovu kouknu na toho-co-má-být-můj- bratr. Vypadá jako…ehm…kreslená postavička převedená do reálu? Ušklíbnu se. Znovu kouknu na…otce.

"T-tak pojďte dál, ne?" Zase stočím pohled na toho-co-má-být-můj-bratr a dveře otevřu úplně.

"No, promiň Tome. Já jen vyložím Billovi věci - samozřejmě sd jeho pomocí" koukne na Billa-mého bratra "a budu muset jet." Dívá se na mě asi…to má být omluvně?

"V pohodě. Tak si dones ty věci." Kouknu na Billa.

Bill:

Tak si dones ty věci - to bylo na mě?

"Co-cože?" Nevěřícně koukám.

"Že si máš donýst ty věci." Ušklíbne se.

Chvíli koukám s otevřenou pusou než se vzpamatuju.

"A co kdyby si mi je donesl ty?"

"To myslíš vážně?" Směje se.

"Jo. Já kufry netahám."

"To máš blbý. Já taky ne, takže tady zůstaneš bez svých věcí." Ušklíbne se.

Dupnu si, otočím se, a jdu si pro kufry. Udělám to jako ráno, vezmu jeden kufr a dvě tašky a vracím se ke dveřím.

"No vidíš že to jde." Poznamená, když procházím okolo něj a jdu do chodby. Vře to ve mně a nejradši bych ho poslal někam, ale asi bych zůstal bez oblečení, takže ho ignoruju a jdu pro další věci. On se jen vítězně usmívá.

Tom:

Jen se škodolibě usmívám a čekám, až si donese všechny věci. Když už má všechny kufry a tašky v domě, zoufale kouká na otce. Ten jen pokrčí rameny a odejde. Zavřu za ním a s pozvednutým obočím kouknu na Billa-divu.

"Pojď za mnou a rovnou si nějaký věci vem."

"Kam jdeme?" Zeptá se na schodech.

"Do pokoje." Stručně odpovím a ušklíbnu se.

"Do mého pokoje?" Ptá se s nadějí v hlase.

"Do našeho pokoje." Zasměju se. Prudce se zastaví.

"Našeho?" Vykřikne.

"Jestli si myslíš, že jsem z toho nadšenej, tak jsi na omylu."

"Nemyslím!" Křikne hystericky.

"Aspoň na tomhle se shodnem." V klidu odpovím.

Bill:

"Super. A kde teda budu spát? A vůbec, celkově pobývat, když nepočítám párty?" Ptám se už klidněji.

"Zatím u mně."

"C-co? T-to… Co?" Zase jsem se zakoktal. Super.

" U M-N-Ě. Čemu z toho nerozumíš?" Super! Hláskovat mi to fakt nemusí..

"Tomu jsem rozuměl. Ale…říkal jsi, že taky nejsi nadšenej…"

"No právě, nejsem nadšenej, ale nic s tím nenadělám." Pokrčí rameny.

"Awwwwww!" Zakňučím. "A kdo s tím něco může dělat?"

"Máma. Ale ta přijde nejdřív v pšt."

"A do té doby?"

"Budeš mít věci u mně." Povzdychnu si, teprve teď si všimnu té hudby.