*O třičtvrtě hodiny později*
Bill:
Slyším někoho, jak říká mí jméno.
"Bille, Bille vstávej."
"Ehm… Co?" Protáhnu se a otevřu oči. IPod už asi dohrál.
"Vstávej, už jsme tady."
"C? T-tady? Já usnul?" Vykoktám.
"Už to tak bude. Teď vstávej a pojď se mnou."
"Hmm." Vyhrabu se z auta a jdu za otcem. Dojdeme ke dveřím tak…průměrně velké vily. Otec zazvoní a už jen čekáme.
Tom:
Přes hlasitou hudbu něco slyším. Asi to bude zvonek, tak se jdu přesvědčit k oknu, že už jsou opravdu tady abych zbytečně nemusel ze schodů. No, vypadá to, že to jsou oni. Dobře, budu muset trochu ztišit hudbu a sejít ty schody. Tak jo, ztiším ji teda a schody seběhnu. Otevřu dveře a kouknu z jednoho na druhýho. Trapný ticho, ještě že jde docela slyšet hudba z mího pokoje.
Bill:
Koukám na… to-má-být-asi-mí-dvojče. To je zjev. Zhnuseně se ušklíbnu. Kam jsem se to dostal? Doufám, že - jestli tady fakt budu muset bydlet - budu mít pokoj na opačné straně domu než on. Podívám se na otce a znovu na toho-hopera-mého-bratra. Trapný ticho.
Tom:
Znovu kouknu na toho-co-má-být-můj- bratr. Vypadá jako…ehm…kreslená postavička převedená do reálu? Ušklíbnu se. Znovu kouknu na…otce.
"T-tak pojďte dál, ne?" Zase stočím pohled na toho-co-má-být-můj-bratr a dveře otevřu úplně.
"No, promiň Tome. Já jen vyložím Billovi věci - samozřejmě sd jeho pomocí" koukne na Billa-mého bratra "a budu muset jet." Dívá se na mě asi…to má být omluvně?
"V pohodě. Tak si dones ty věci." Kouknu na Billa.
Bill:
Tak si dones ty věci - to bylo na mě?
"Co-cože?" Nevěřícně koukám.
"Že si máš donýst ty věci." Ušklíbne se.
Chvíli koukám s otevřenou pusou než se vzpamatuju.
"A co kdyby si mi je donesl ty?"
"To myslíš vážně?" Směje se.
"Jo. Já kufry netahám."
"To máš blbý. Já taky ne, takže tady zůstaneš bez svých věcí." Ušklíbne se.
Dupnu si, otočím se, a jdu si pro kufry. Udělám to jako ráno, vezmu jeden kufr a dvě tašky a vracím se ke dveřím.
"No vidíš že to jde." Poznamená, když procházím okolo něj a jdu do chodby. Vře to ve mně a nejradši bych ho poslal někam, ale asi bych zůstal bez oblečení, takže ho ignoruju a jdu pro další věci. On se jen vítězně usmívá.
Tom:
Jen se škodolibě usmívám a čekám, až si donese všechny věci. Když už má všechny kufry a tašky v domě, zoufale kouká na otce. Ten jen pokrčí rameny a odejde. Zavřu za ním a s pozvednutým obočím kouknu na Billa-divu.
"Pojď za mnou a rovnou si nějaký věci vem."
"Kam jdeme?" Zeptá se na schodech.
"Do pokoje." Stručně odpovím a ušklíbnu se.
"Do mého pokoje?" Ptá se s nadějí v hlase.
"Do našeho pokoje." Zasměju se. Prudce se zastaví.
"Našeho?" Vykřikne.
"Jestli si myslíš, že jsem z toho nadšenej, tak jsi na omylu."
"Nemyslím!" Křikne hystericky.
"Aspoň na tomhle se shodnem." V klidu odpovím.
Bill:
"Super. A kde teda budu spát? A vůbec, celkově pobývat, když nepočítám párty?" Ptám se už klidněji.
"Zatím u mně."
"C-co? T-to… Co?" Zase jsem se zakoktal. Super.
" U M-N-Ě. Čemu z toho nerozumíš?" Super! Hláskovat mi to fakt nemusí..
"Tomu jsem rozuměl. Ale…říkal jsi, že taky nejsi nadšenej…"
"No právě, nejsem nadšenej, ale nic s tím nenadělám." Pokrčí rameny.
"Awwwwww!" Zakňučím. "A kdo s tím něco může dělat?"
"Máma. Ale ta přijde nejdřív v pšt."
"A do té doby?"
"Budeš mít věci u mně." Povzdychnu si, teprve teď si všimnu té hudby.
Žádné komentáře:
Okomentovat