SBS 《Fantastic Duo》 Ailee (Heaven), Taeyang (Eyes, Nose, Lips)

Upřímně, do těhle dvou duetů jsem se absolutně zamilovala. Narazila jsem na ně, když jsem si k těmhle písničkám chtěla pustit i video a prostě... wow!

6 let zde

Zdá se to neuvěřitelný, ale tenhle blog je tu už 6 let a jeden den! Pomohl mi v tíživých situacích kdy stačilo, jen se vypsat a doufám, že mi bude pomáhat i dál. Na nějakou dobu jsem se totiž tady na to vlastně vykašlala a řeknu vám, zjistila jsem, že to tu potřebuju, že opravdu musím vypsat, co si myslím a co cítím - když jsem to nedělala, byla jsem prakticky na rozsypání.

Tedy se sem snad budu vracet ještě hodně dlouho =)

Já, svatba a děti aneb "to už jsi holka na vdávání"

Mám a vlastně (díky bohu) nemám problém.

Mám prababičku - klasika. S její pamětí je to už hodně špatný - taktéž klasika. A díky její špatné paměti se mě tak dvakrát do týdne zeptá, kdo jsem a kolik že mi je let. Když jí odpovím, že skoro 21, nastává problém. Její odpověď je totiž "Tak to už jsi holka na vdávání". To se dá ještě i nějak okecat, vždyť ona na to stejně rychle zapomene (navíc to nemusím poslouchat tak často - babi je totiž z Ostravy).

Větší problém na mě číhá v podstatě doma.

---

Mám tetu a téhle tetě je 26. Krom toho, že jí je 26 a je vdaná za mého 41letého strejdu, tak má taky 2 děti (starší -6 let- s bývalým, mladší -2 roky- s mým strejdou). A tady je kámen úrazu. Její rodinka je tak nějak... ehm... jak to říct slušně... eh, hloupá. Ani ona sama moc rozumu nepobrala. Svědčí pro to právě ten 6letej raubíř - otěhotněla před koncem učňáku, nemá tedy ani výuční list a nikdy nepracovala. Její starší sestry jsou na tom alespoň o trochu líp - ten výuční list si udělat stihly a dokonce i pracovat už stihly. Když ale za těma dvouma malýma k tetě přijdu a náhodou tam u ní na kafíčku vegetí právě její sestry, sesypou se na mě. Je mi totiž tolik, kolik mi je, a zatím jsem tam nepřišla s žádným chlapem a ony jsou toho názoru, že už bych měla být těhotná.

Je hrozně těžký jim vysvětlit, že mi dítě ještě nějakou dobu nehrozí. Víte jak, čím hloupější lidi jsoou, tím těžší je jim cokoliv vysvětlit.

Mám děti opravdu ráda a jednou bych je opravdu chtěla (a doufám, že to vzhledem k mýmu zdravotnímu stavu půjde), ale děti přece nepřivedete na svět jen tak - potřebujete k tomu dost věcí. V prvé řadě chlapa =D A hlavně k tomu je potřeba nějaký zázemí. Já jsem student, teprve v 2. ročníku bakaláře a chci magistra. Co z toho vyplývá? Napřed škola, potom nějakou dobu práce a budování zázemí, chlap a pak až dítě. Zdá se mi totiž opravdu hloupý a nezodpovědný, přivýst dítě jen tak "do ničeho" a to ačkoli vím, že moji drazí rodičové by se o mě i o to malý postarali (ačkoli bych v jejich očích klesla, minimálně na inteligenční rovině).

Já a 11. září 2001

Po dlouhé době se ozývám a co víc, ozývám se s "něčím o mě". Nechystám se rozebírat, jestli je pravda to, co nám předkládají jako důvod a vysvětlení, proč dvojčata spadla, ne, dneska ne...

Dnes jde o to, jak si pamatuju 11. září 2001 já...

Byl podvečer, něco před 6. Bylo mi 5, rodiče mě poslali zapnout si televizi, ve které od 6 hodin běželo "Neváhej a toč" a sami šli do vany. Uběhlo několik minut a místo "Neváhej a toč" se v televizi objevily mimořádné zprávy.Zprávy, ve ktrých moderátorka říkala, ž do mrakodrapu v New Yorku narazilo letadlo. Na pozadí běželo video se záběry. Myslím, že první byl záznam toho, jak první letadlo narazilo. Následoval živý přenos, z mrakodrapu se kouřilo, moderátorka cosi říkala a potom najednou padlo cosi, jako "pane bože!" a bylo vidět, jak do druhého mrakodrapu narazilo druhé letadlo.

Přešel mě šok, vstala jsem z koberce před televizí, na kterém jsem seděla a běžela do koupelny (typický panelák, takže jen pár kroků) se slovy "Mami, mami, tam není 'Neváhej a toč'!" - "Jakto?" - "Jsou tam zprávy. Říkají, že v New Yorku narazily letadla do mrakodrapů!" - "Pane bože! Přines mi telefon, musíme zavolat babičce, ať si rychle zapne televizi!"

Utíkala jsem pro náš (v té době první a velmi drahý) Sony Ericson, donesla jsem ho do koupelny, máma pak mluvila s babičkou a pak se mě snažila uklidnit, asi abych pak neměla špatný sny... Víc si nepamatuju...

---

ENGLISH:

I´m not gonna make any analyse of what they´re saying us about 9/11 and how it happend... No, not today...

Today I´m gonna tell you, how I remember 9/11.

It was evening, few minutes before 6 p.m. I was 5 y/o, my parents told me to go to watch TV cause at 6 p.m. there was show called "Neváhej a toč" ("Don´t wait and film it!" - Czech show with funny videos). My parents went to have a bath. I sat on the floor, waited for the show, but instead of the show there were running news. They said a plane crashed into a skyscraper in New York. In the background was video, propably a record of the first crash. Then started live broadcasting, there was smoke, dark smoke. The presenter said something and then said something like "Oh, God!" when we saw the second plane crached into the second skyscraper.

I stood up from the floor, ran to the bathroom (typical plattenbau - just a few steps) saying "Mom, mom! There is no 'Neváhej a toč'!" - "Why?" - "There are news! They say, that in New York planes have crashed into skycsrapers!" - "Oh God! Bring me cell phone, we must say your granny to switch on the TV. I brought our (in that time our first and very expensive) Sony Ericson, mom talked with granny and then she tried to explain me, that there´s nothing to worry about (propably she didn´t want me to have "bad dreams"). I don´t remember anything else...

Autors note: I´m sorry for all my mistakes in this article - I haven´t used english for more than year (I started to study German)

DEUTSCH:

Ich bemühe mich nicht zu analysieren, ob das, was sie uns über den Fall der Zwillingen sagen, Wahrheit ist oder nicht. Nicht heute...

Heute geht es um das, wie ich mich an 11. September 2001 erinnere...

Es war Abend, kurz vor 6. Ich war 5 Jahre alt. Meine Eltern haben mir gesagt, dass ich fernsehen soll, weil um 6 beginnt "Neváhej a toč" ("Warte nicht und dreh!" - ein tschechischen Programm mit witzigen Videos), und sie gingen ins Badezimmer weil sie im Bad liegen wollten. Ich saß auf dem Teppich vor dem Fernsehen und warte auf "Neváhej a toč!", aber stattdessen waren da Nachrichten. Die Nachrichten, in dennen gesagt wurde, dass in den Wolkenkratzer in New York ein Flugzeug stieß. Im Hintergrund lief ein Video. Dann begann "live", aus dem Wolkenkratzer glomm es, die Moderatorin der Nachrichten sagte etwas und dann schrie etwas wie "Oh mein Gott!" und wir sahen, dass ein zweites Flugzeug in die zweite Turm stieß.

Als ich mich aus dem Schock erholte, habe ich aus dem Teppich aufgestanden und lief ins Badezimmer (wir lebten im Plattenbau, so nur ein paar Schritten) mit Wörter "Mutti, Mutti, da gibt es nicht 'Neváhej a toč'" - "Wieso?" - "Da sind Nachrichten. Sie sagen, dass in die Wolkenkratzer in New York Flugzeuge stießen." - "Oh, Gott! Bring mir das Handy, wir werden Oma rufen, damit sie das Fernsehen einschaltet."

Ich lief für unser (deren Zeit erstes und sehr teuer) Sony Ericson, brachte es ins Badezimmer und dann Mutter mit Oma sprach und dann bemühte sie mich zu beruhigen (wahrscheinlich damit ich nicht Albträume hätte). An mehr erinnere ich mich nict...

...Entschuldigen sie mich bitte ob da irgendwelche Fehler sind, ich bin Tschechin und immer nur Deutschstudentin...

Pláž - vodovky

Tak... tohle asi rok starý dílo je přepracovaná fotografie Johnyho Joo

- perex -

---

a Johnyho foto (rozklikávací)

Králický Sněžník (25. 6. 2016)

Slibované fotky (přirozeně rozklikávací) =)

- perex -

---

článek k tomu ZDE

Co se všechno stalo...

...od doby, kdy jsem sem naposledy něco kloudnýho napsala

...a že je to hezky dlouho (co jsem tak koukala do archivu, tak o sobě a o tom, co dělám, jsem nepsala už několik let).

Takže...*přemýšlení, jak bych začala*

Ehm... Vzhledem k tomu, že ani nevím, co jsem sem už psala, tak to vezmeme s menší rekapitulací.

- perex -

---

Loni jsem odmaturovala na SOŠ Cestovního ruchu. Trochu mě to mrzí, protože jsem si tam našla pár fakt dobrejch (dostatečně jeblejch) kamarádů.

na kvalitu fotky moc nekoukejte, je to jedna z těch typických fotek z hospody, kde hodně blbnete...

Tak, ještě k té maturitě...

Odmaturovala jsem celkem v pohodě, ale maturovala jsem ve školní části z němčiny a učitelka mě tak na*rala... Položila mi otázku schválně tak, abych jí nerozuměla (já, co se němčiny týče, premiant, dnes studuju nj na univerzitě) a tedy jsem na ni nedokázala odpovědět a dostala jsem za 3. Ještě teď se ve mně zvedá neskutečná vlna vzteku vždycky, když na to pomyslím.

Ták dál...

V září jsem nastoupila na Univerzitu Palackého v Olomouci, filozofickou fakultu na obor "Němčina se zaměřením na tlumočení a překlad". Obor byl otevřen poprve a díky pozdní akreditaci i zápis byl až v srpnu, předtím jsem se ale dostala na filologii takže jsem se jenom přesunula z jednoho oboru na druhý.

Je to tam fajn, mám pohodové spolužačky... Jen máme menší problém s naším oborem - tím, že jsme obor nový, tak nějak nás spousta vyučujících přehlíží, nemáme přesně stanovený některý věci, všechno si musíme nějak vydupat... Nikoho nezajímá, že ne jenom druháci jeli na kurz dobrovolně protože ho mají jako Bčko, i my ho totiž máme jako Bčko a přesto jsme tam jeli... Vlastně náš obor tak trochu ignorují ačkoli normálně jsou na nás opravdu milí, máme fajn vyučující, vychází nám vstříc...

Bydlím na kolejích na Neředíně, asi 15 minut tramvají od katedry... je to tam fakt pěkný a relativně klidný (alespoň přes týden, o víkendech tam nebývám a tak nevím). Spolubydlící je slovenka na medicíně, taky prvačka, je s ní sranda =)

Sousedi na buňce jsou taky převážně slováci + jeden španěl na erasmu - s tím erasmákem jsem se za celý rok jen párkrát pozdravila, ale jinak můžu říct, že jsou všichni fajn =)

Dále...

Zkouškový. Menší horor. V zímním smestru jsem dokonce přemýšlela, jestli by nebylo lepší, jít si sednou někam za kasu. To jsou prostě ty chvíle, kdy děláte jednu zkoušku opravdu na třikrát. V tomhle zkouškovým jsem taky zatím jednu neudělala, takže půjdu v srpnu po třetí =D (Jo, teď se směju, ale víte jak...)

...ano, o zímním zkouškovým jsem vstávala kvůli učení tak brzo, že jsem pozorovala východ slunce...

Rozvrh mívám obvykle celkem fajn, většinou až na 9, v pátek volno... To taky znamená, že jestli to tak bude pokračovat, tak to volno využiju k brigádě...

Další věc: autoškola

Zhruba od března jsem dělala autoškolu, v pátek jsem ji úspěšně ukončila. Musím se pochlubit - testy na 48 bodů z 50 a to proto, že jsem zapoměla, že v obci se troubit nesmí =)

S jízdou to bylo trochu horší, respektive s kontrolou před jízdou... Neuměla jsem ukázat, který světla jsou který.

Jinak jsem měla menší problém, učili jsme se jezdit na dieselu, jenže doma máme benziňák a já jsem se ve starým favoritu nebyla schopná rozjet. Na druhou stranu sedla jsem do forda a v pohodě jsem se rozjela =) Takže teď jen čekám, až mi dají řidičák =)

No, a pak je tu tahle, respektive minulá, sobota (respektive pátek/sobota).

Rozhodli jsme se, že půjdeme na Králický Sněžník (něco přes 1400 m. n. m.) na východ slunce.

V asi 11 hodin večer jsme vyrazili z parkoviště pod ním, šlo nás asi 8. Se mnou šla sestřenka, tekže dokud jsem měla dech tak jsme kecali o vzpomínkách na tábor a srovnávali jsme tu cestu s naší první stezkou odvahy =D

Řeknu vám, cestou nahoru bylo strašný horko. V jednu chvíli jsme blbě odbočili, naštěstí ta cesta vedla asi 100 m od té, po které jsme měli jít, takže jsme jen sešli hooodně prudkej kopec skrz borůvčí (přičemž jsem se stihla napíchnout nohou na klacek, naštěstí ne moc). A i s pauzama (jedna z nich asi 2 km od vrcholu trvala dobrou hodinu) nám výstup trval asi 4 hodiny, takže jsme tam byli zbytečně brzo.

Čekali jsme tedy na východ slunce a ono nic. Za mrakama a na západě se blýskalo. Slunko nakonec sice vidět bylo, ale dost vysoko. Cestou dolů, těsně pod vrcholem, nás chytla bouřka s kroupama - skončili jsme z jedné strany úplně promočení, naštěstí dobrý kalhoty cestou dolů uschly, botám to ale dalo zabrat (hlavě to bahno s přiznejme si, taky jsem šlápla přímo do kaluže). Domů jsme dojeli něco po osmé a směr vana a postel. Spala jsem až do půl druhé odpoledne, znovu jsem lehla ve čtyři, vstala jsem na "S tebou mě baví svět" a v 11 jsem šla zase spát. NOhy mě těžce bolely a pomýšlela jsem na brufen (holt, když někdo není zvyklej takhle chodit...).

V neděli jsme dojeli na oběd do Olomouce k vietnamcům, na nákup a odvézt moje věci z koleje - tam ale stejně musím znovu, protože klíče berou jen ve všední dny v úřední hodiny (což mi sdělily 2 ženský na recepci tak strašně mile, až to možný není *ironie*).

Mimochodem, když jsem byla u toho, že nejsem zvyklá chodit (čti: mám mizernou kondičku)... Byla jsem na alergologii a budou mi v září dělat zátěžový testy se spirometrií. Řeknu vá, to bude sranda =D Budu 8 minut běhat - jestli se někdo chce pobavit, doporučuju se na mě přijít podívat - na hubu padnu už po 3 =D (Nebo teda doufám, že nepadnu, teď od víkendu jedem na týden do Tater tak snad se moje kondice zlepší).

Tak se zatím mějte, v dalším článku najdete fotky ze Sněžníku =)

Saya =)