Tak... po dlouhé době jsem se zase dokopala něco napsat - a ne, není to ten článek á la situační zpráva, co už delší dobu slibuju.
Vezmeme si to popořádku...
Je mi "krásných" 18 let ale upřímně - s narozeninama jsem žádnou změnu necítila, jen mi došlo, že od teď musím platit u doktorů regulační poplatek a vzhledem k tomu, ke kolika doktorům musím a jak je to často, mě to přijde celkem draho =(
A pak to hlavní, začala jsem se pozorovat. Kdykoli mámě řeknu je mi tohle a tamto nebo se zeptám, co mi je když mám tohle a tamto, dostanu odpověď "moc se pozoruješ". Mám pocit, že zlehčuje všechno, co mi je, ale na jednu stranu ji i chápu - je mi toho tolik, že už prostě víc radši nechce vědět.
Jenže co když mi tentokrát fakt něco je? No, abych to jednoduše vysvětlila - asi mám další alergii.
Tentokrát jsem i zdokumentoval příznaky - jen nevím, na co že to jsem alergická (na alergologii jdu až někdy v březnu). Nejedla jsem nic extra, nebo alespoň o ničem nevím, ale za poslední rok se mi objevily rozlitý červený fleky hlavně na nohách - dvakrát, a na rukou jednou. Svědělo to jak čert - to za prve, ale hlavně - objevilo se mi to i přes to, že nepřetržitě beru antihistaminika díky alergii na roztoče a plísně.
Vypadá to takhle: (foceno bohužel za špatného světla)
A pak, to už je ale o pozorování svého chování, jsem přišla na to, že nesnesu když se někdo dotýká mých věcí (myslím čehokoliv, co je moje) a mám pomalu panickou hrůzu, když mám někmu, vyjma několika příbuzných, půjčit cokoliv svýho - i vlastní matce.
Neskutečně mi vadí i to, když mám jít třeba na rodinnou oslavu a nevím co na sebe a zeptám se mámy - ta přijde, otevře skříň a začne posunovat ramínka s tričkama (prostě se jich dotýká!).
A taky nesnesu, když mi s věcma někdo třeba jen malinko hýbne - mám na parapetu vyskládaný svíčky a pár dalších ozdob a prostě musí stát tam kde stojí a ani za nic se nesmí hnout, protože je to pak špatně! I prach tam utírám stylem hadra v jedné ruce - tu posouvám po parapetu a když dorazím k nějaké z mých serepetiček, nadzvednu ji druhou rokou, tou s hadrou parapet utřu a znovu to tam položím a natočím to tak, jak to bylo.
Přemýšlela jsem, z čeho to asi může být, hrabala jsem se ve své hlavě, a došla jsem k názoru, že je to jedno - pro mě děsivý, pro většinu jiných asi celkem směšný - období na základce, díky kterýmu mám jakejsi blok á la když na to někdo sáhne, bude to špinavý (nevím, jak jinak vysvětlit ten pocit hrůzy, kterej mám... možná bych řekla, že je to jako když vám v MHDčku někdo zakašlá přímo vedle hlavy a vy se zděsíte, kolik bakterií teď na vás přenesl).
Základ problému je v šikaně - nevím proč, ale pár kluků - v čele s bratrancem kterýmu jsem věřila, se kterým jsme bývali nejlepší kámoši a vždycky mi sliboval, jak mě bude chránit protože jsem o 2 měsíce mladší a navíc holka - na mě začali někdy na začátku šesté třídy pokřikovat, že chodím s jedním dotyčným určité rasy (nejsem rasistka, všeobecně proti jiné barvě pleti nic nemám) s kterým jsem opravdu nic neměla, ale ten člověk jako by vylezl právě z popelnice a mě děsila už jen ta představa. To se dalo ještě snýst - jen jsem jednou ze stresu v kombinaci s alergií omdlela a skončila na týden na JIPce. Další roky se to ale zhoršovalo a dotyčný "špinavý" se přidal k pokřikování, později začal předvádět cosi jako pohlavní styk s mými věcmi a začal mě osahávat. Začínala jsem mít panickou hrůzu z toho, dotknout se svých věcí, kterých se dotkl on - měla jsem pocit, že je to prostě špinavý.
I když jsem kolikrát říkala "ne, není to vtipný, není to zábava, ničí mě to" a podobně, nikdy na mě nikdo nebral ohled. Kolikrát jsem ve škole brečela...
Skončilo to až v posledním roce školní docházky - dotyčný na konci osmičky propadl a pak už mě spolužáci neměli čím ničit, ale zůstalo mi tohle. (a teď je právě ta chvíle, kdy si každej, kdo nezažil takovej psychickej nátlak, řekne, jaká je to blbost a že se z takových maličkostí nemám hroutit, protože jsou horší věci - ale upřímně, ono to bolí - jak ta zrada od člověka, kterýmu jsem věřila, tak celkově pocit, že nevím proč zrovna já, co je se mnou špatně že mi musí tohle dělat?)
