pondělí 5. září 2011

Živelná pohroma 15.

autor: B-kay

Tom se snažil Billa ničím nepolekat. Vlastně raději nechtěl dělat nic, jenom jej dlouze líbat. Tyhle polibky mu byly neskutečně povědomé. Jako by už někdy rty svého bratra líbal... Jenomže kde?! To, že by někdy líbal Billa, si určitě nepamatoval. Tohle byla vlastně vzácná chvilka. Ale tenhle způsob líbání odněkud znal... Sice jenom matně, ale přeci jen jej znal.
"Tomi? Už bys mě mohl pustit," špitl Bill tence, když viděl, že Tom jej už několik vteřin absolutně nevnímá a je zamyšlen.
"Promiň," vydechl a konečně Billa pomalounku pouštěl na postel. Hned, jakmile se Bill pohodlně usadil na postel, zmateně koukal před sebe. Tohle, co právě dělal, nebylo asi moc správné... Ale o to to bylo krásnější. Tom se posadil vedle něj a zahleděl se mu hluboce do očí.
"Víš, že jsem neskutečně rád, žes jel tehdy se mnou?"Pípl tiše a lehce Billa pohladil po dlani.
"Zkazil jsem ti celý týden, Tome. Ještě teď si mohl být s kámošema. A jenom proto, že tvůj bratr je nešika, musíš trčet tady," špitl Bill posmutněle. Tom se na něj mile usmál a opatrně mu zvedl za bradu skloněnou tvář.

"Byl jsem hlupák, Bille. Strašnej hlupák a strašlivě mě mrzí každý slovo, který jsem ti tehdy řekl. Křičel jsem na tebe bezdůvodně a-," chtěl to dokončit, ale Bill jej zastavil. Pomalounku se přesunul na zem a kleknul si rovnou Tomovi k nohám.
"Měl si důvod. To já jsem byl ten důvod... Vždycky všechno zpackám a pokazím a nic nedokážu udělat bez toho, abych se neztrapnil. Kamarád tě pozve na večírek, a tvůj bratr tam tancuje nahatej po stole," povzdechl si a snažil se sklopením očí skrýt lehké slzy, které se mu tam najednou objevily. Tom musel uznat, že jeho bráška je v tomhle směru malinko problémovější, ale zato o to křehčí mu pokaždé přijde. Lehce k němu vztáhnul ruku a mile jej pohladil po dlouhých upravených vlasech, které měl Bill volně spuštěné podél ramen.
"Právě to na tobě miluju. Seš strašlivej blázínek a trdlo a dostaneš se všude, kde se to hemží problémy. Ale pak je strašně krásné to, že tě můžu pořád chránit. Miluju tuhle pozici být starší, protože si tě můžu sám ochránit," usmál se na něj Tom a něžně mu brnkl po nosíku.
"A já miluju to, že ať se stane cokoliv, budeš vždycky u mě," pípl tiše Bill a lehce zvedl svou tvář k té Tomově. Dvojčátka si vzájemně hleděla do očí a mohla si z nich navzájem číst jako z otevřené knihy. Oba věděli, co se tomu druhému právě teď honí hlavou. Tom se také opatrně sklonil, až jej najednou pošimraly Billovy vlásky na tváři. Jako by se chtěl ještě naposled ujistit, se podíval svému černovlasému dvojčátku hluboce do očí a poté jej lehce políbil. Nic víc totiž nestihl, protože mu právě zazvonil telefon. Ne ten jeho, který mu Bill ztratil, ale takový domácí, jak tomu oni říkali. Byla to pro dvojčata něco jako pevná linka až na to, že to byl mobil.

Bill se od něj zklamaně odtáhnul a lehce si olízl rty. Svůj zvědavý pohled však hned upřel na Toma, který s tichým mumláním mobil zvednul.
"Andreasi, co chceš?" zavrčel vztekle. Ještě mu totiž neodpustil to, co udělali jeho přátelé Billovi. Andreas mu začal rychle vykládat něco o omluvě, ať se nezlobí, pak se ptal, jestli jej nevzbudil a až nakonec se dostal k pointě, což bylo velmi důležité oznámení, jak si Andy myslel. Týkalo se v podstatě toho, že zítra odjíždí jeho teta, která má chatu někde u jezera, na pět dní do Hamburku a vlastně ten dům zůstane prázdný.
"Ale a co tím chceš jako říct?" vydechl Tom a unaveně si promnul očka, která se s láskou vpíjela do těch bratrových. Bill nedočkavě seděl před Tomem a kousal se do pusinky.
"Tak jo, jo, jo... Zítra, čau," tom byl neskutečně rád, že konečně típnul hovor a poté se unaveně zhroutil na záda na polštáře. Bill na něj jako malé dítko vylezl a celý se na něj rozvalil.
"Tak co říkal?" šeptl a mile se usmíval.
"Chce jet zítra na chatu," pípl Tom tiše. Už teď se bál celých pět dní, protože tu nejdražší věc se rozhodl vzít sebou, a vlastně to bylo i Andyho přání. A on se rozhodl, že mu zkusí ještě naposled věřit.
"Aha a na jak dlouho?" zeptal se Bill posmutněle a slezl z Toma dolů.
"Ale na pět dní," vydechl Tom ztěžkle a podíval se na smutně sedícího Billa.
"Chtěl bych jet s tebou…"

autor: B-kay

neděle 4. září 2011

lahev...

Já: "Nepotřebuju pít abych se bavila"
Pepe: "Jo no, stačí, když seš se mnou a tlemíš se, jako bys vypila lahev vodky" xDDD

sobota 3. září 2011

Živelná pohroma 14.

autor: B-kay


Avšak Bill nemohl jenom tak lehce podlehnout... Ještě nikdy se mu nestalo, že by nejednal rozumem nebo srdcem, ale touhou a vášní. Možná, že to bylo i kvůli tomu, že se díky své nešikovnosti dál než k orálnímu uspokojení nedostal xD, ale tak stejně věděl, že osoba, se kterou se bude milovat, bude ta osoba, u které si tím bude stoprocentně jistý. Dokonce už i dříve vzpomenutá Karolína sama pochopila, že Billa jenom tak snadno nedostane... Možná, že teď i malinko litoval, že Toma vzbudil polibkem, ale čas už nelze vrátit zpět...
A už i fakt, že Tomův dech byl zběsilý, jako by uběhl maraton, jej malinko překvapil. Proto se rozhodl zvolnit tempo. Ve svém životě snad nejvíc ze všeho potřeboval cítit, že jej má někdo rád. Každý člověk miloval tenhle pocit, a Bill obzvlášť. Kdyby mohl, mazlil by se i celé dny. Tuhle činnost měl nejradši. Krásné jemné doteky a něžné polibky. Byla to pro něj nádhera... Tiše vydechl a opřel svou tvář lehce o Tomův zvedající se hrudník. Tom se malinko pousmál. Takhle dokázalo měnit nálady jenom jeho dvojčátko. V jednu chvíli jej líbal a po chvilce se chtěl tulit. Ještě doteď si velice dobře pamatoval jednu příhodu...

Klukům mohlo být tak kolem pěti let a poprvé měli spát v oddělených postýlkách. Bylo to přesně v den jejich pátých narozenin. Tomi už ležel smutně ve svém novém pokojíku a naléhavě k sobě tulil velikého medvěda, kterého dostal stejně jako Bill od babičky k dnešním narozeninám. Snažil se udržet zavřená malinkatá očička, ale měl tak divný pocit, že nedokázal usnout jako ještě včera, když u něj byl Bill... O pokojík vedle dělal to samé Kaulitz mladší. Jak se tulil, tak se tulil, ale medvídek mu teplo bráškova těla dodat nemohl. Medvídek jej nesevřel v náručí tak jako Tom vždy, když se mu zdálo něco ošklivého. Proto se pomalounku posadil a seskočil malýma nožičkama na studenou podlahu. Vrávoravými krůčky se blížil ke dveřím s medvídkem v náručí, který byl veliký natolik, že mu trčely jenom bosé nožičky. Ustrašeně vylezl na chodbu, kde se snažil najít vypínač od lampy, avšak nedosáhl. Smutně popotáhl a stulil se do klubíčka na zemi a začal tiše plakat. Byl to strašně divný pocit být poprvé bez Toma. Najednou však uslyšel tiché krůčky.
"Billí?"Ozval se milý šepot dětského hlásku. Rodiče už totiž dávno spali.
"Tomi?" Pípl tiše Bill a zvedl svoje uplakaná očka k malému pramínku světla, jež vycházel z Tomových otevřených dveří, vedle kterých postával Tomi s lehkým úsměvem. Bill rychle vzal medvídka znovu do náruče a utíkal za Tomim. Těsně před Tomem však medvídka upustil a přitulil se k němu. Tu noc, když si jejich maminka myslela, že kluci spí spokojeně ve svých postelích, její synkové sice spali spokojeně, ale v jedné postýlce, v tuhém objetí a málem přidušeni dvěma medvídky xD...

Bill se k němu totiž teď tulil přesně tak, jako před 14-ti lety.
"Bille," šeptl Tom tiše a lehce se k němu naklonil.
"Ano?" odpověděl Bill mile a dál se díval z okna ukolébáván Tomovými jemnými doteky.
"Pamatuješ na to, jak nás ti medvědi málem udusili," zazubil se na něj a musel se zasmát. Bill tiše vyprskl smíchy a poté se na Toma otočil.
"Jasně že jo, vzbudil jsem se a v puse jsem měl jeho tlapu," zasmál se a Tom vesele s ním.
"Ale stejně to bylo krásný," dodal tiše a tiše se vpíjel do Tomova pohledu.
"Zůstaneš dnes tady?" zeptal se Tom s nadějí v hlase a lehce Billovi přejel přes spodní ret.
"A ty chceš, abych zůstal?" zeptal se nesměle a jemně bříškama prstů pošimral Toma po tváři.
"Hrozně moc," zazněla tlumená odpověď, jak se Tom naklonil k bratrovým rtům a sladce je políbil. Bill nehybně zíral na bratrovu tvář, když lehce vsál mezi své rty ty jeho a lehce je ochutnával. Nedokázal spolupracovat, jenom se nechal Tomovými rty sladce hýčkat. Tom se po chvilce neopětovaného líbáni lehce odsunul a vstal. Bill na něj překvapeně koukal s krásně naběhlými rty od Tomových polibků. Tom jej však náhle strhl do své náruče a pomalým krokem se blížil k posteli. Bill se jej držel pevně kolem krku, a přitom mu hleděl hluboce do očí. Tom najednou zastavil těsně před postelí a začal se k Billovi lehce naklánět. Jenomže k jeho překvapení nebyl jediný, kdo se začal sklánět. Bill totiž konečně ucítil, že teď udělá správnou věc. Dokonce i bez trapasů... A když se konečně jejich rty znovu setkaly, vynaložili do krásného líbání kousek sebe oba dva...

autor: B-kay

Shine, ten týpek o tobě říkal...

Povídá Strify Shinovi: "Shine, ten týpek o tobě říkal, že si teplej..."
Shin na to: ''Cože? To je hajzl, jdu mu rozbít hubu, podrž mi kabelku"
=DDD

pátek 2. září 2011

Twc montážka a opožděné přání k narozeninám

Takže... Jak jsem slibovala tak tady je moje montážka "A tak by to vypadalo, kdyby nebyli dvojčata nebo nebyl incest trestný xD"
Takže dvojčátkům přeju všechno nejlepší a hlavně štěstí v OSOBNÍM životě a brzký návrat do Německa (ach kéž by...) ;)

Doma

Takže... AHOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOJ!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Vy ste mi tak chyběli!!! Jo, jo, jsem zpátky ale pořád nemám noťas abych mohla pracovat i na intru... Táta je holt neústupnej... Nechce mi ho dovolit =´( Tenhle tejden ani není doma tak nemůžu ukecávat... Asi to budu muset ještě tak týden vydržet... Tak doufám a vy doufejte se mnou... A teď jelikož jsem teda neměla možnost sem dát něco hezkýho z mé grafiky... tak následuje článek s fotkou a popřáním k narozeninám twins ;)
Zatím Tschüss, Saya ;)

čtvrtek 1. září 2011

Živelná pohroma 13.

autor: B-kay

"Nechtěl jsem tě vyděsit, omlouvám se," zašeptal tiše do krásných černých vlasů a dlouze jej políbil na čelo. Bill se k němu stulil ještě více. Potřeboval cítit to bezpečí, které dokázalo vytvářet jenom Tomovo náručí. Nic jiného jej tak dokonale nehřálo a nechránilo, jako právě Tomova náruč. Už jako malí kluci...
...Pokaždé, když se Bill v noci vzbudil a bál se usnout po ošklivém snu, vzal do rukou svého velikého medvídka a ťapal malinkýma nožkama do vedlejšího pokoje, kde spokojeně spinkal jeho bráška. Nebál se klidně otevřít dveře a vejít, protože věděl, že by jej Tom od sebe nikdy neodehnal. I když jej Bill vzbudil někdy nad ránem, vždycky tady byl pro něj, aby se posunul ve své postýlce a udělal tím místo i pro brášku. Vydrželi si spokojeně ležet v objetí i celou noc a povídali si o lumpárnách, které plánovali na další den. Bill pak mohl být už klidnější a ničeho se nebál. Věděl, že tady Tom byl, je a vždycky bude jen a jen pro něj...


Jenomže tohle byla zcela jiná situace. Vždycky si sice byli blízcí, ale ne až takhle. Kdyby se někdo zašel podívat do Tomova pokoje... nic krásnějšího by snad v životě neviděl. Obě dvojčátka byla zabalená v dece na parapetu u okna a dívali se spolu na hvězdy. Přitom si povídali o všem možném... To vlastně ani nebylo důležité. Bill byl rozvalený u Toma v náručí a ten jej něžně hladil po vlasech tak, jako to dělával skoro každý večer před několika lety.
"Proč se to všechno tak změnilo?" špitl tiše Bill a ještě více se přitulil k Tomovým dlaním, které byly opatrně propleteny kolem jeho bříška.
"Copak?" šeptl Tom, který se hlavou opíral o stěnu, a přitom se nechával ukolébávat bratrovou vůní, až se dokonce sám přistihl, že mu víčka rázem přišla ztěžklá. Bill se klidně opřel o jeho hruď a tiše naslouchal tlukotu Tomova srdíčka.
"Například my dva," vydechl a přivřel víčka. Najednou šepot v Tomově pokoji ustal a ozývaly se jenom tiché nádechy a výdechy dvojčátek, která právě spokojeně usnula. Uběhly asi dvě hodinky a Billova očka se rozespale otevřela. Nejdříve si vlastně neuvědomoval, co a kde je, a až když si uvědomil lehké dýchání za krkem, malinko svou hlavu natočil. Ocitl se tak pět centimetrů od svého dvojčátka. Najednou pocítil zvláštní třepotání v bříšku. Bál se jenom toho, že teď uklouzne a spadne a tím vzbudí i Tomiho, nebo jej omylem odře, nebo něco podobného... Ale zatím bylo štěstíčko na jeho straně.

Omámeně pozoroval měkké polštářky, ve kterých se jako diamant v měsíčním svitu třpytila kovová ozdůbka. Bill neodolal, a opatrně vymanil jednu ručku z Tomova sevření, aby se jí mohl dotknout. Přímo nábožně posouval svůj ukazováček k Tomovým rtům. Kdyby jen věděl, že jeho dvojčátko právě nespí, jak tajně doufal, ale tiše čeká na to, co Bill udělá. V momentu, když se Billův ukazováček setkal z jeho vrchním rtem, měl co dělat, aby nevzdychl. Bill jím začal Tomovi něžně hladit celé rtíky a vůbec si neuvědomoval, že by jej tím mohl vzbudit. Byl tolik omámený tím zvláštním pocitem, že nějak normálně ani neuvažoval. Pomalounku nakláněl svou tvář blíž a blíž, až Tomův horký dech ovanul jeho líce. Věděl, že nesmí... Ale musel.
Musel ho alespoň naposled políbit...
V momentu, kdy lehce opřel svoje rty na rty svého dvojčete... na rty skoro totožné s těmi jeho, prudce otevřel oči, a právě ve chvíli, kdy se už neudržel ani Tom a také je konečně otevřel. Nedokázal by je mít dál zavřené. Bill se malinko odsunul a zhluboka dýchal. Jeho hruď byla natlačená na té Tomově, která se zběsile zvedala a znovu klesala. Jejich oči zmateně tápaly v těch druhých...

Tom věděl, jak moc vyděšeně se teď asi Bill cítí, a proto se rozhodl jej malinko uklidnit. Zmoženě natáhnul své dlaně a lehce do nich uchopil Billovu tvář. Jeho oči byly tak zmatené, až měl Tom chuť malinko se usmát. Bill se v Tomově náručí celý obrátil tak, že na něm seděl obkročmo a cítil, že ním protéká neskonalá touha. Zoufale vydechl a položil svou tvář do ohybu mezi Tomovým krkem a ramenem a vtiskl tam vášnivý polibek. Tom prudce zvrátil hlavu dozadu, až se chudáček bouchl hlavou o zeď xD. Bill se však nezasmál tak, jako by to možná udělal jindy, právě naopak se vší vážností se na Toma zadíval a lehce se na něm zhoupl. Ani nevěděl, co jej to popadlo, ale Tom byl tak krásný, když tiše sténal, prsty drtil lem svých trenek a zoufale se snažil vyhledat Billovy rty...

autor: B-kay

BIGBANG: '봄여름가을겨울 (Still Life)' M/V

Uuuufff! Waaaahhhh!!! Íííí! Takovej výlev už jsem neměla dlouho! BIGBANG jsou zpátky! Právě jsem jejich combackovej singl viděla v živé prem...