A je to zase tady. Zase se omlouvám, ale překlad Career Suicide se nepohnul. Tentokrát hned na začátku, abych se k tomu přes to všechno, co se stalo, vůbec dostala.
Vážení a milí, poslední měsíc a něco byl peklo.
V průběhu listopadu jsem si "vyzkoušela" tolik tříd na naší základce, jako za celou dobu, co tam dělám, ještě ne. Vzhledem k tomu, že se každé úterý testujeme PCR testy (všichni, i my očkovaní), tak nám samozřejmě padají třídy do karantény. Někteří žáci ale covid nedávno prodělali, takže nastává hybridní výuka. Je to zlo. Regulérně to nazýváme blbárna. Zvlášť, když vyučující je taky v karanténě. Takže tam pak já, jako asistent pedagoga (měřící metr 60 a vážící ani ne 50 kilo), poskakuju třeba mezi 10 dvoumetrovýma pubertálníma deváťákama a mám je donutit k práci, přičemž na teamsech je přihlášenej jen jeden z nich a promítá se to na tabuli, protože nemáme dostatek počítačů (ty si rozebrali ti, co jsou v karanténě). Sranda veliká.
Během jednoho testování v půlce listopadu jsme došli dokonce k zavření 11 tříd ze 14, protože se v každé z nich objevil alespoň jeden pozitivní. Právě proto jsem pak jak hadr na koštěti lítala mezi někollika třídama na druhým stupni, kde už měla většina dané třídy karanténu za sebou.
Když jsme se po týdnu po dalším testování vrátili do normálu, odpadla jedna z vychovatelek ve družině (zrovna v té "mojí"), protože se potřebovala postarat o nemocnou matku. Její práce padla na mě. Takže jsem jela zase nepřetržitě od půl 8. ráno do půl 5. odpoledne. Čtrnáct dní. Původně jsem si myslela, že právě za těch 14 dní vám dopřekládám 4. kapitolu.
A když se konečně vrátila, tak po několika dnech přišla bomba.
V dalším úterním testování vyšla právě ona jako pozitivní, čímžto poslala do karantény obě první třídy + moji přípravku. Mě jako očkovanou tedy teoreticky ne, ale já si stejně musím vybrat dovolenou, takže jsem se zavřela taky. A dobře jsem udělala. Já teda ve škole jako jedna z mála, jestli ne přímo jediná, nosím permanentně respirátor (porucha slizniční imunity - chytnu kde co), ale taky občas svačím a piju, a vzhledem k polním podmínkám tenhle rok nemám ani kde se přezout, natož pak se kam zašít se svačinou, takže jsme si takhle naproti sobě v klídku 3 dny svačily, než ten třetí den přišla zpráva, že ona je pozitivní. Od čtvrtka mám rýmu a mírně zvýšenou teplotu a vážně doufám, že to covid není. Jako opravdu bych měla takovou smůlu, že bych jo chytla potřetí? Antigen jsem měla negativní, tak uvidíme, co na to další úterní PCR test. Ne, že by mě tolik štvala samotná možná pozitivita, ale to bych zase strávila Silvestr v karanténě...
Ještě ve středu odpoledne jsem si právě libovala, že teda budu mít čas dokončit tu čtvrtou kapitolu Career Suicide, ale ve čtvrtek jsem měla problém udržet otevřený oči, takže zase nic.
Faktem je, že už mi je líp, takže snad zítra a pozítří na tom máknu, ale dárek pod stromeček z toho už asi nebude, no.
Jinak vám sem snad ještě hodím později nějaký svoje výtvory v PaintTool SAI (musím se pochlubit) a nějakou tu písničku (několik jich nemůžu dostat z hlavy). Teď se musím jít chvíli věnovat kočce, nebo tady vzburcuje celej panelák...
PS: Na ten školní sraz jsem nakonec nešla...
Žádné komentáře:
Okomentovat