Jak to se mnou vlastně je...

Přiznám se, jsem strašnej člověk.

Loni jsem psala, že mám potřebu psát sem články i kdyby jen ikdo nečetl, protože to prostě hrozně pomáhá mé psychice. Problémem je ale moje lenost. Prostě se nedokážu donutit rozkliknout blog, tekže se vlastně nic nehlo.

A teď by se mi přirozeně chtělo psát do aleluja prostě proto, že se mi na hlavu sype kupa práce do školy a já se snažím dělat cokoli jinýho než to, co musím =D

Faktem je, že bych měla poslat zápočtovej překlad na překlad beletrie (ten už mám naštěstí hotovej, ale donutit se k tomu.... překládat mě opravdu baví, ale až ve chvíli, kdy se donutím otevřít ten word =D ), začít dělat překladatelskou praxi (6000 slov) a hlavně napsat seminárky na dějiny překladatelství a na stylistiku. A mě se tááááááák nechce =D A ke konci srpna navíc třetí termín zkoušky z filosofie...

- perex -

Další věc je ta, že v říjnu odjíždím na semestr na Erasmus do severoněmeckýho městečka Greifswald a to chce spoustu dokumentů, který mě asi ubijou k smrti. Málem jsem dostala před pár dny infarkt, když jsem na dovolené otevřela mail a v něm byl jeden mail z 19. 7. s tím, že mám do 21. 7. poslat kvůli ubytování informace o mém účtu, že to chtějí podepsané a naskenované a že pokud to do 21. nestihnu, nedostane se na mě místo na kolejích. Bylo 23. a já seděla u stanu v Chorvatsku. Udělalo se mi neskutečně špatně. Když jsem se trochu sebrala, hned jsem jim psala, že to teď poslat nemůžu protože nemám přístup k tiskárně a taky jsem se podivovala nad tím šibeničním termínem (jako vážně 2 dny na odpověď? v létě, když je každěj někde v ***?). Naštěstí mi hned další den odpověděli, že když jim to pošlu později, nic se něděje a poděkovali za zdvořilost (pravděpodobně ironie =D z mé strany to o těch 2 dnech moc zdvořilý nebylo =D).

Pak bych taky měla vyplnit Learning Agreement. Tady ale přichází velkej problém: Mám napsat podle jejich seznamu (z webovek), jaký předměty si zapisuju a za kolik jsou kreditů. Oni ale na stránkach mají vypsaný jen předměty na minulej semestr a bez počtu kreditů, což je v p*****, protože to má být vyplněý a orazítkovaný od obou univerzit do konce srpna a mám přivízt minimálně 20 kreditů (jenže znovu, jak mám zjistit, za kolik kreditů jsem si předměty vybrala, když to tam nemaj napsaný? =( ).

Ve zkratce, asi mě z toho klepne.

A teď to příjemnější.

Na začátku července jsme si s rodinkou udělali výlet do Tater, tentokrát do Vysokých. Jakmile se mi podaří zeditovat fotky, budou tu (i s krátkým článkem, samozřejmě) - ale znám se, takže to může být třeba za rok (jak ty z loňska) =D.

A pak jsme 16. večer odjeli do Chorvatska. Klasika, tam, kde to známe a o nic se nemusíme starat. Prostě pohoda, klídek a leháro. Ovšem povedlo se nám pátou noc špatně zavřít kufr auta, ve kterým máma měla kabelku s peněženkou. Výsledek byl, že jsme ráno našli kufr dokořán a kabelku na kempingové židli. Naštěstí v kabelce byly jen český koruny, necelý 2 tisíce. A vtipný na tom je, že ve stejným kufru ležel foťák a ten tam zůstal. Taky peněženka byla zastrčená zpátky v kabelce =D Prostě někdo šel jen po penězích =D Tak se to nahlásilo na recepci aby ostatní upozornili, že tam někdo krade, přišel securiťák, zapsal si to (policii jsme volat nechtěli, nemá to cenu) a šlo se dál ;)

No nic, konec vykecávání a já jdu vyplnit ten papír kvůli ubytování. Jen sem ještě nutně musím přihodit písničku, na které jsem se od jejího vydání stala prakticky závislá...