Happy New Year

Tak... všem vám přeju hezkýho Silvestra a ať vám ten rok 2014 hezky začne =)

Ehm... nevím, jak to nazvat (a něco vymyslet by trvalo až moc dlouho)

Takže... taková všehochuť...

19. prosinec... já s mobilem u ucha pochodující ve "skleníku" (ze dvou stran prosklená místnost, jako jakási studovna či co) na intru, snažím se znít normálně při lhaní matce - ne, nic velkýho... jen se mi nechtělo 20. do školy na 4 hodiny a tak jsem jí nakecala, že celý 4 hodiny jsou třídnický a že na film se můžu dívat doma a nemusím u toho sedět ve školní lavici - klaplo to a pak nastaly problémy: měla jsem najitej vlak a tak jsem uklidila pokoj, sbalila si, nechala jsem si potvrdit odjezd a šla jsem na MHD, jenže já vůl čekala, že za jednou šesstkou pojede jako obvykle desítka a automaticky jsem teda nastoupila do druhýho busu - že je to chyba jsem zjistila, až když zatočil na konečnou na Dukla, náměstí. Jely totiž dvě šestky za sebou. Tu desítku jsem tedy nestihla a tak jsem se dovlekla i s plnou cestovkou na zastávku Dopravní podnik a počkala si na 24, která měla být v 59 na nádru a mě měl jet v 16:02 rychlík a po něm jsem měla přestupovat na spěšňák, jenže ve městě byla zácpa, já s nervama na pochodu dorazila v 16:05 na nádro a zjistila jsem, že má rychlík zpoždění 20 minut a došlo mi, že tak dlouho na něj spěšňák v Ústí čekat nebude. Tak jsem usoudila, že než abych hodinu a něco mrzla na nádraží v Ústí, kde není topení a každou chvíli tam díky otevření jedněch ze 3, krásně naproti sobě umístěných, dvěří proletí ledovej vzduch a není tam ani informační cedule s příjezdy a odjezdy, počkám si na přímej spěšňák hodinu a půl v Pardubicích, kde je celkem příjemně teplo. A čekala jsem a čekala a čekala... nuda nehorázná a mě docházela baterka v mobilu takže ani sluchátka jsem si vzít nemohla... no, koupila jsem si alespoň čokoládový fornetti, dočkala jsem se, a zhruba ve třičtvrtě na 8 jsem byla doma.

Večer jsem se pak dozvěděla, že mě máma stihla už i objednat na půl 5 odpoledne ke kadeřnici, takže místo toho, abych celej den dělala ročníkovku jsem si udělala palačinky k obědu, koukla na sběratele kostí a došla si ke kadeřnici kam za mnou dorazila máma a cestou zpátky jsme prošli prakticky všechny obchody, který v obci máme tekže domů jsem se dostala někdy před sedmou.

Sobota, 21. prosince. Náááááákupyyy!!! Aneb cesta do Šumperka, nákup dárku pro mě i pro rodiče - sport - já lyžařský rukavice, táta nějaký funkční tričko; dm drogerkie - máma řasenka, já balea hypoalergenní krém na xicht a ph neutrální sprcháč (s tím, že uvidím, co to udělá) - a cesta zpátky, kterou bych popsala jsko "za mlhou tak hustou, že by se dala krájet, leží obec..." xD

Vánoce? No, ty se nesly v duchu ročníkové práce a nervů s prominutím v prdeli a máminýho nadávání,že na tohle se příští rok vykašle, že chce mít jednou klidný Vánoce a ane stát celej den u plotny... (člověk by jí to i věřil, jen kdyby tohle neříkala každej rok...)

25.? Oběd a kecáí u babičky a útěk domů zase hezky k ročníkovce

26. odjezd do Ostravy, zase oběd u babičky a blbnutí s příbuznýma... díky tomu, že nemají net, i chvíle odpočinku a spooousty dílů sběratelů kostí

27. jsem se odpoledne sebrala že pojedu do Poruby zařídit si květnovou praxi v cestovce... stíhala jsem MHDčko jen tak tak, dojela jsem tam, koukla na dvěře a tam cedule 14.12. - 2.1. zavřeno, na netu to neměli! A tak jsem doběhla na MHDčko zpátky a došla k babi, kde už byly další příbuzní, se sestřenkama jsme se vyblbly, sežraly 3 nanukáče xD...

Strejda mi předělal kryt notebooku... on, už se totiž vážně rozpadal...

Pak nákupy - nutně jsem potřebovala nový boty (původně jsem chtěla Steel, ale bylo mi v obchodě řečeno, že značka Steel byla převzata značkou KMM a ta boty, který chci, už se nevyrábí) a softshellový kalhoty na lyže kvůli lyžáku... Takže boty Helly Hansen ze sportisima (koupě roku! ze 4 000 na 1 600!) a softshellky z Decathlonu (značku si nepamatuju, hlavně, že mi jsou!)

No, a 28. u oběda mi bylo oznámeno, že po obědě jedeme domů, i když původně jsme měli jet až v neděli.

Nakonec jsem přibrali do auta ještě tetu a sestřenku a pak jsme cestou oznámili, že se stavujeme ještě u dědy v Opavě (babi s dědou se kdysi rozvedli) a teta málem vyletěla z kůže - s vlastním otcem se už několik let nestýká a teď musela...

No, domů jsme dorazili asi v 8 a já zjistila, že jsem nějaký věci nechala v Ostravě, tak telefon strejdovi, ať mi to dneska doveze až pojede s bratránkem sem...

A teď a po zbytek prosince? Ročníkovka a podnikatelskej projekt. Asi mi rupnou nervy, ale nějak to prostě udělat musím... PPčko mám odevzdat 13. ledna a ročníkovku do 30. ledna...

Měla bych jít teda něco dělat, ale upřímně to v tuhle chvíli vidím spííš na další díl Sběratelů kostí a večer bych mohla začít zase dělat ročníkovku...

No, myslím, že už se asi do ledna neozvu, takže všem přeji pěknýho Silvestra a šťastnej Novej rok... a já mizím =) Tschüss! ;)

Sunshine výběr

Tak tuhle kapelu jsem si opravdu oblíbila (ale nevím, jak moc ji znáte vy, oni jsou totiž jaksi známější v zahraničí než doma v ČR) a mám tendenci sem dokola dávat jejich videa, ale vzhledem k tomu, že samotný písničky tady už mám a nechci se moc opakovat, tak tady výběr mých 4 nejoblíbenějších

škoda, že k tomu není video... nadruhou stranu, nevím, jak by k tomu textu šlo nějaký udělat...

jinak - ta je pro mě ta nej ze všech od SunZ

To něco, co bych asi měla považovat za problém

Tak jo...

dneska jsem se dozvěděla, že se ke mě na blog dostali mí spolužáci a "dobře se nasmáli" a... No, za nijak velkej problém to nepovažuju... Problém by to byl, kdyby se sem dostali lidi ze základky. Takže, narozdíl od Mykeriny, si blog na jinou adresu přesouvat nehodlám (na to jsem si s tím tady dala až moc práce)

a PŘEJU SVÝM SPOLUŽÁKŮM PŘÍJEMNOU ZÁBAVU a děkuju za zvyšování návštěvnosti *ironie*

A když už jsme u toho - víte že zítra píšeme z práva? Byste tady němli sedět a civět do mýho blogu ale jít se učit páč toho není málo =D

*Zírání s otevřenou pusou* DNR: Hallelujah cover

Axia z DNR nazpíval cover Hallelujah a já zůstala konsternovaně zírat! Je to DEMO!!! Demo tak úžasný jsem v životě neslyšela! Je to naprosto ale naprosto dokonalý a poprve mě to vyloženě připravilo o řeč. Netušila jsem, že toho v sobě má Axia tolik... Jejich originální písničky jsou... no řekněme, že v nich Axia nemůže tolik projevit, co v sobě má... pro porovnání dávám Hallelujah a jejich originální Rock Princess

Pozorování se

Tak... po dlouhé době jsem se zase dokopala něco napsat - a ne, není to ten článek á la situační zpráva, co už delší dobu slibuju.

Vezmeme si to popořádku...

Je mi "krásných" 18 let ale upřímně - s narozeninama jsem žádnou změnu necítila, jen mi došlo, že od teď musím platit u doktorů regulační poplatek a vzhledem k tomu, ke kolika doktorům musím a jak je to často, mě to přijde celkem draho =(

---

A pak to hlavní, začala jsem se pozorovat. Kdykoli mámě řeknu je mi tohle a tamto nebo se zeptám, co mi je když mám tohle a tamto, dostanu odpověď "moc se pozoruješ". Mám pocit, že zlehčuje všechno, co mi je, ale na jednu stranu ji i chápu - je mi toho tolik, že už prostě víc radši nechce vědět.

Jenže co když mi tentokrát fakt něco je? No, abych to jednoduše vysvětlila - asi mám další alergii.

Tentokrát jsem i zdokumentoval příznaky - jen nevím, na co že to jsem alergická (na alergologii jdu až někdy v březnu). Nejedla jsem nic extra, nebo alespoň o ničem nevím, ale za poslední rok se mi objevily rozlitý červený fleky hlavně na nohách - dvakrát, a na rukou jednou. Svědělo to jak čert - to za prve, ale hlavně - objevilo se mi to i přes to, že nepřetržitě beru antihistaminika díky alergii na roztoče a plísně.

Vypadá to takhle: (foceno bohužel za špatného světla)

A pak, to už je ale o pozorování svého chování, jsem přišla na to, že nesnesu když se někdo dotýká mých věcí (myslím čehokoliv, co je moje) a mám pomalu panickou hrůzu, když mám někmu, vyjma několika příbuzných, půjčit cokoliv svýho - i vlastní matce.

Neskutečně mi vadí i to, když mám jít třeba na rodinnou oslavu a nevím co na sebe a zeptám se mámy - ta přijde, otevře skříň a začne posunovat ramínka s tričkama (prostě se jich dotýká!).

A taky nesnesu, když mi s věcma někdo třeba jen malinko hýbne - mám na parapetu vyskládaný svíčky a pár dalších ozdob a prostě musí stát tam kde stojí a ani za nic se nesmí hnout, protože je to pak špatně! I prach tam utírám stylem hadra v jedné ruce - tu posouvám po parapetu a když dorazím k nějaké z mých serepetiček, nadzvednu ji druhou rokou, tou s hadrou parapet utřu a znovu to tam položím a natočím to tak, jak to bylo.

Přemýšlela jsem, z čeho to asi může být, hrabala jsem se ve své hlavě, a došla jsem k názoru, že je to jedno - pro mě děsivý, pro většinu jiných asi celkem směšný - období na základce, díky kterýmu mám jakejsi blok á la když na to někdo sáhne, bude to špinavý (nevím, jak jinak vysvětlit ten pocit hrůzy, kterej mám... možná bych řekla, že je to jako když vám v MHDčku někdo zakašlá přímo vedle hlavy a vy se zděsíte, kolik bakterií teď na vás přenesl).

Základ problému je v šikaně - nevím proč, ale pár kluků - v čele s bratrancem kterýmu jsem věřila, se kterým jsme bývali nejlepší kámoši a vždycky mi sliboval, jak mě bude chránit protože jsem o 2 měsíce mladší a navíc holka - na mě začali někdy na začátku šesté třídy pokřikovat, že chodím s jedním dotyčným určité rasy (nejsem rasistka, všeobecně proti jiné barvě pleti nic nemám) s kterým jsem opravdu nic neměla, ale ten člověk jako by vylezl právě z popelnice a mě děsila už jen ta představa. To se dalo ještě snýst - jen jsem jednou ze stresu v kombinaci s alergií omdlela a skončila na týden na JIPce. Další roky se to ale zhoršovalo a dotyčný "špinavý" se přidal k pokřikování, později začal předvádět cosi jako pohlavní styk s mými věcmi a začal mě osahávat. Začínala jsem mít panickou hrůzu z toho, dotknout se svých věcí, kterých se dotkl on - měla jsem pocit, že je to prostě špinavý.

I když jsem kolikrát říkala "ne, není to vtipný, není to zábava, ničí mě to" a podobně, nikdy na mě nikdo nebral ohled. Kolikrát jsem ve škole brečela...

Skončilo to až v posledním roce školní docházky - dotyčný na konci osmičky propadl a pak už mě spolužáci neměli čím ničit, ale zůstalo mi tohle. (a teď je právě ta chvíle, kdy si každej, kdo nezažil takovej psychickej nátlak, řekne, jaká je to blbost a že se z takových maličkostí nemám hroutit, protože jsou horší věci - ale upřímně, ono to bolí - jak ta zrada od člověka, kterýmu jsem věřila, tak celkově pocit, že nevím proč zrovna já, co je se mnou špatně že mi musí tohle dělat?)

Volný dess - Jeffree Star #1

Stačí si napsat a pošlu všechny soubory, případně nastavím =)

řeknu vám... stálo mě to nervy... on se mi totiž nápis "jeffree star" ve photofiltre rozložil na blbý divný pixely... no prostě to vypadalo takhle:

to "J" už je upravený v Paint Tool SAI... čímž vlatně říkám, že jsem na to pak musela jít přes Paint Tool SAI a obtáhnout to...