autor: B-KayUběhlo sotva několik vteřin od chvíle, co Bill s Tomem zběhli do kuchyně a Bill se při pohledu na svou maminku a malou sestřičku krásně rozzářil a tichým hláskem jim popřál dobré ráno, přesto se scéna kolem nich vůbec neměnila. Klaudie se držela za srdce, lapala po dechu a nevěřícně těkala očima z jedného na druhého, zatímco Simone uplně stratila řeč a šokovaně hleděla svému synovy do zamilovaných očí. Dívala se na něj několik vteřin, možná to mohli být dokonce i minuty, ale promluvit nedokázala.
To, že Bill její pohled opětoval, ji uplně vyvedlo z míry. Chtělo se jí vesele smát i dojetím plakat. Netušila, co by měla udělat dřív. Zdali vystískat v náručí svého synka, nebo chlapce, který jim do života vnesl již dávno ztracenou víru a naději v to, že bude zase všechno tak, jako bylo i dřív. A nemýlil se.
Jediný človíček, kterého to vůbec nevyvedlo z míry, byla malá Liby. Vyskočila z náruče své maminky a s veselým úsměvem se rozběhla za svým bratříčkem...
"Bille,"hodila se mu kolem boků a pevně se k němu přitulila. Tom mezitím tichounce podešel ke své babičce a s láskyplným úsměvem na rtech, si ji k sobě přitulil. Plakala dojetím a třásla sa mu v náručí stejně, jako se on mockrát třásl v té její. Jakoby se nachvilku proměnila v malé dítě. Přišla mu uplně bezmocná a tak zvláštně křehounká, až jej to samotného překvapilo. Jeho babička byla celý život velmi silná, náhle mu však přišla zranitelná, jako malé dítě.
"Jak jsi to dokázal?",zašeptala při pohledu na Billa, který si plačíc opatrně klekl naproti Liby a zlehka se dotkl její tváře. Konečky prstů jí hladil a sledoval, jak moc se změnila od chvíle, co jí viděl naposled.
"Já jsem neudělal nic babičko. To Bill. Nikdy bys nevěřila kolik síly se v tak křehkém chlapci může skrývat," pohlédl jí do očí a Klaudie se při pohledu do těch jeho nevědomky usmála. Nedokázala z nich vyčíst nic.
Nic kromě lásky, kterou k Billovy cítil. Nezbylo tam místo pro nic jiného. Žádný strach, žádné obavy z toho, jak na jejich vztah zareaguje okolí, Simone, nebo dokonce Tomovy rodiče.
Zářili štěstím a snad poprvé v nich Klaudie spatřila i zvláštní zranitelnost. Bill se stal jeho zranitelností, jeho slabou stránkou a věděla, že pokud by se mu něco stalo, nepřežil by to.
Když se nad tím tak zamyslela, možná bylo pro ně mnohem lepší, že se poznali teprve po Billově nehodě. Nechtěla si ani představit jaká by byla jeho reakce, kdyby se o Billově nehodě dozvěděl. Simone čekala několik dnů, než se vůbec probral a jeho tělo začalo bojovat. Byli to týdny, co ležel ve vážném stavu v nemocnici. Ani nedokázala spočívat kolik večerů společně se Simone proplakali. Kolik večerů jí musela tišit ve svém náručí a slibovat jí, že to její syn přežije. Nejhorší na tom všem však, bylo, že měl minimální šanci na přežití a jí bolelo každé slůvko, které vyslovila se stoprocentní jistotou…
"Ty jsi ale vyrostla. Zachvilku z tebe bude veliká holčička,"probral ji ze zamyšlení Billův měkký hlas i veselý smích Liby, která se svého brášky odmítala pustit. Ruce měla pevně omotané kolem jeho krku a nechávala se z ním pohupovat ze strany na stranu. V té chvíli i Simone, do té chvíle, tichounce plačící a snažící se pochopit tu skutečnost, vstala a podešla ke svému synovy, aby jej mohla v příštích vteřinách vystískat ve svém náručí.
"Už ti nikdy nedovolím sednout za volant auta,"plakala a naléhavě jej líbala po tváři.
"Delší dobu to ani neplánuju udělat mami,"slíbil jí Bill a pohledem nevědomky zabloudil k Tomovy, který se s Klaudií v náručí opíral o kuchyňskou linku a sledoval jej něžným pohledem.
"Musíme děkovat Bohu za to, že to takhle dopadlo,"Klaudie pohladila Toma po zádech a poslala směrem k Billovy jeden ze svých úsměvů.
"Myslím, že není jediný, komu bych měl poděkovat,"zašeptal Bill náhle a hřbetem dlaně si opatrně setřel zvyšky slz, které mu stékali po tváři. Sklonil ji a udělal několik kroků směrem ke klukovy, který mu během několika týdnů proměnil celý život.
Neruzoměl tomu, co za kouzlo se v Tomovy ukrývalo, absolutně nechápal čím to bylo, že se jeho oči tak dlouhou dobu nemohli uzdravit a s jeho příchodem se uplně vyléčili. Jedinou věcí, kterou si byl však stoprocentně jistý byl fakt, že se do něj už jako malý kluk zahleděl a ted´?
Ted´ jej bláznivě miloval.
"Bille…ne,"Tom smutně zavrtěl hlavou. Nechtěl z úst toho chlapce slyšet jediné slůvko vděky. Nechtěl, aby se mu náhodou cítil něčím vázán a totéž nechtěl ani od Billovy maminky, která se na něj dívala, jako kdyby právě spatřila anděla.
"Prosím, neříkej jediné slovo. Bille nedělej mi to,"pípl, jakmile k němu zvedl Bill svůj nevinný pohled. Pohled, kterým Tomovy vždy připoměl malé ztracené kačátko z dětských pohádek, které nějakým nedopatřením zabloudilo ve světe dospělých.
"Ty víš, že to já bych měl děkovat tobě,"procedil skrze pevně semknuté rty a vyplašeně se zadíval kolem sebe. Na malou Liby, která vesele poskakovala kolem Simone, na ni samotnou a na její vděčný pohled a nakonec očima zabloudil i ke své babičce, která přesně věděla, co se v něm odehrává. A moc dobře to věděl i Bill.
Sám Tom mu několikrát řekl, že své city neumí dát najevo tak, jak by skutečně chtěl a už vůbec ne, když je kolem něj tolik lidí. Spanikařil a přišlo mu hloupé, že mu mělo být děkováno za to, že Billa miloval.
Bylo mu do pláče a kdyby jej Bill v tu chvíli silně neobjal, zřejmě by se rozplakal. Všechno to na něj jaksi zvláštně dolehlo. Při pohledu na Simone a její rodinu, na babičku a na její kuchyň, mu bylo ještě hůř. Všichni tady před 2 lety byli, všichni trpěli s Billem, modlili se za něj... všichni kromě něj.
Kluk, který byl středem jeho vesmíru bojoval o život a on u něj nebyl. Právě tenhle fakt mu nedovolil odpustit si své chyby.
"Miluju tě a děkuju za to, že ty miluješ mě,"pošeptal mu Bill do vlasů a Tom vydechl úlevou. Kdyby věděl, že mu chtěl Bill poděkovat za to, že jej miluje, nebránil by se. I tak mu však přišlo mnohem krásnější, když mu bylo poděkování pouze zašeptáno, protože jedině tehdy patřilo jenom jemu...
Stejně jako Bill…
Klaudie se Simone si už u společné snídaně začali pošeptávat o malilinké oslavě, kterou by pro Billa mohli uspořádat a o několik hodin později, své plány i uskutečnili.
Tom s Billem uložili malou Liby spát, Bill jí dokonce sám přečetl krátkou pohádku. Ze začátku to sice bylo malinko těžké, drobná písmenka mu splývala v nesouvyslí text, Tom mu však s každým slůvkem, které nedokázal přečíst, ochotně pomohl.
Simone s Klaudií mezitím v obýváku spokojeně popíjeli a povídali si o štěstí, které je náhle potkalo. Jenom Klaudie se pokaždé v duchu usmála. To Tom byl tím štěstíčkem. I když si to sám nechtěl přiznat, bylo to tak.
Nezvykli pít, ale fakt, že se Billovy po dvou letech vrátil zrak, přinutil i jinak slušnou a zdrženlivou Simone, otevřít flašku malinko tvrdšího alkoholu. Po skvělé večeři, to přišlo jako hezké zakončení nádherného dne.
Tom se nedokázal přestat usmívat při pohledu na Billa, kterému už po druhém pohárku roztomile zrůžověli tváře. Seděl naproti němu, vedle své babičky, v dlaních jemně svíral drobnou skleničku a sem tam ze zamyšleně zahleděl na její zlatavý obsah. Netušil, kolik toho už vypil, cítil, jak mu alkohol pomalu stoupá do hlavy, ale při pohledu na zbylé tři osůbky si byl jistý, že to zvládá ze všech nejlépe.
Simone vstala a začala vesele tančit do melodie písně, linoucí se z rádia, Klaudie jí nadšeně tleskala a samotná vypadala, že se už už postaví a přidá se k ní. Tom to odhadoval tak na pět vteřin.
To, zdali se k ní skutečně přidala však nezjistil, protože se po čtyřech přesunul ke gauči naproti a klekl si tak, že měl v úrovni své tváře, tu Billovu.
Bill ležel rozvalenej na zádech, pozoroval Toma velikýma očima a opilým úsměvem dával jasně najevo, že sám neudělá ani krok.
"Tohle je poprvé… co jsem pil alkohol,"konečky prstů přiložil k Tomově tváři a zachichotal se, jako malý kluk.
"Nevěřím. Když jsem pil poprvé já, vypadal jsem mnohem hůř,"zašeptal mu do vlasů, aby jej malinko potěšil, za což byl odměněn vlhkým polibkem na nos. Tentokrát se neubránil chichotání on sám. Bill se zřejmě snažil trefit rty, ale to, že se trefil uplně jinam, vůbec nepostřehl.
"Uložím tě," navrhl Tom a pokusil se Billa posadit. Bylo to dokonce snadnější, než čakal.
"A přečteš mi pohádku, jako já četl Liby, že?"brumlal Bill, zatímco Tom kývl na babičku, která již dávno vesele kroutila boky do rytmu písně a nemotorným způsobem vzal Billa do náruče…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat