autor: B-Kay
Život je někdy neuvěřitelně zvláštní.
Člověk se učí novým věcem ,nové věci taky poznává a nejednou se stane ,že přijde o jednu z těch věcí ,která jej činila šťastným.Přesně takhle se Bill cítil ještě před několika dny.Ze ztrátou svého zraku se pomalounku smiřoval a učil se žít obklopen temnotou a prázdnem .Ze začátku si na ten pocit nedokázal zvyknout , nyní však svůj strach ukryl za hezkou představu.Místo černé tmy, si představoval noční oblohu s drobnýma hvězdičkama ,které ale ještě nedokázal najít,protože byli od něj hodně daleko…
"Není ti zima ? Pokud ano,přinesl bych ti ještě jednu deku ",Tom starostlivě sledoval křehké klubíčko před sebou a přímo bojoval s touhou ,pohladit jej ,nebo se jej alespoň na chviličku dotknout.V matném světle stolní lampičky spatřil , jak se Bill nepatrně pohnul a pomalu se k němu otočil tváří.
"Jsem moc rád,že jsi tady se mnou zůstal ",zašeptal tiše a smutně stiskl víčka.Na Tomovu předešlou otázku uplně zapoměl ...
"Chci ,aby ses tady cítil hezky ", Tom to nikdy v těchhle situacích neuměl.Nikdy neuměl přesně vyjádřit slovy to,co v tu chvíli právě cítil a ani ted´ to bohužel nedokázal. Při pohledu na Billovu tvář ,se v něm pomalounku vzbouzelo chvění , náhle se celý roztřásl a neslyšně zasténal .Bylo toho na něj až příliš.Možná že se zachoval jako malé dítě ,ale nedokázal jednat jinak.Otočil se mu zády a ústa lapající po dechu, zabořil do polštáře.
"Chtěl bych se cítit hezky ,ale nejde to. Ne,dokud budeš mít ze mě strach , "Tom na krátkou chvíli zvedl tvář z dosahu polštáře a těžce polkl.Billova slova v sobě ukrývala pravdu ,která jej vylekala.Nedokázal uvěřit tomu,že vycítil jeho pocity ,aniž by se mu zadíval do očí a rozeznal ,jak moc zmatené byli.
"Nemám z tebe strach",vydechl ,vzápětí se však musel pousmát sám nad sebou.Byl tak průhledný.Snažil se jej přesvědčit o své jistotě a sám sebe spíš zesměšnil.Hlas se mu totiž třásl tak,jako ještě nikdy předtím.Pokud měl někdy problémy s vyjádřením svých vlastních citů , ted´ se ve svých citech přímo ztrácel.Dokonce nejenom v nich ! Pomalounku se ztrácel i sám v sobě.
"Věřím ti,když to říkáš ",Tom smutně stiskl víčka .Billův hlas byl tak něžný.Jakoby nemluvil s dvacetiletým klukem ,ale s křehkým,bezbranným stvořením. Zhluboka se nadechl a opět se k němu otočil.Očima prolétl jeho klidnou tvář ,prsty přiblížil k jeho tváři a se zatajeným dechem čekal na chvíli ,kdy se jej bude moct poprvé dotknout.
"Proč jsi se vrátil ? ",ve chvíli ,co měli konečky Tomových prstů dopadnout na Billovo líce,Bill sklonil tvář a skřehlé ruce stiskl v pěst.Bylo mu do pláče.Vzniklá situace mu přišla nádherná a přesto nesmyslná.Nedokázal uvěřit tomu,že byli v jedném pokoji , dokonce v jedné postely a jenom tak malý kousek od sebe.Byl si jistý ,že je dělilo tak půl metru.Víc ne.Cítil to.
Tomova vůně se vznášela prostřednictvím neviditelných bublinek všude kolem něj , zrychlovala frekvenci jeho dechu ,stejně jako tlukot jeho srdce a stávala se jediným pojítkem světla ,již pro něj Tom znamenal.Tím největším pojítkem však byla láska ,drásající jeho nitro .Byla tím nejkrásnějším ,co kdy měl a zároveň jedinou věcí ,která mu po Tomově odchodu zůstala.Přesto jí však ze všech sil potláčel a tím vystavoval své utrápené srdce ještě větší bolesti.
" Prostě sem to tak cítil.Chtěl sem se vrátit a utéct od všeho ,co bylo ve městě.Nevím proč sem to udělal ,ani nevím na jak dlouho , " hrál si s přikrývkou jenom kousek od Billovy dlaně .
" Ty chceš odejít ? Copak se ti tady nelíbí ? Zachvilku bude přeci zima ,všechno tady je vždycky krásně bílé ,líbilo by se ti to , "byl zoufalý.Tón jeho hlasu se nacházel někde na hranici šepotu .V tu chvíli by řekl cokoliv .Cokoliv,co by Toma přimělo zůstat.
Jenomže co mu měl vlastně říct ?
Musíš tady zůstat ,protože tě již podruhé nedokážu ztratit ? Nesmíš odejít ,protože tě potřebuji tak,jako nikoho na světě ? Nebo pouhé miluji tě ? Stačilo by tiché vyznání láskyslepého kluka,na kterého se nikdy předtím ani nepodíval ?
" Bille, zima přijde možná až za dva měsíce a já tady tak dlouho zřejmě nezůstanu.Nechci babičku využívat ",Bill se ztratil někde u slova nezůstanu a víc nedokázal vnímat.Cítil,jak mu po tváři pomalounku stékají horké slzy ,vzlykající rty si překryl dlaní a s nesmělým popřáním dobré noci,se otočil.
"Hezky se vyspi Bille " ,Tom k němu promluvil klidným hlasem ,pečlivě přikryl jeho hubené tělo a nevědomky se k němu přisunul blíž.Vzápětí se s ním však přímo zatočil svět.
Všechno se to stalo tak rychle.Nemohl tomu uvěřit.Bill se k němu opět otočil , poslepu vyhledal jeho náruč,do které přímo spadl a plačíc se k němu přitulil...
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat