autor: B-Kay
"Tady",Tom se již nedokázal déle dívat na to ,jak svýma bledýma rucema tápal po stole a bezůspěšně se snažil najít svůj hrníček.Právě proto jej opatrně vzal do svých dlaní a vložil mu jej přesně do rukou.
Ve chvíli ,co se na krátký okamžik dotkl svými prsty těch Billových a pohlédl do jeho očí ucítil ,jak se jeho nitro vzpíná nepříjemné úzkosti ,již jej náhle zcela spalovala.Nechtěl věřit ,že by byl Bůh tak nespravedlný a vzal zrak něčemu tak nádhernému a nevinnému.
Kdyby bylo v Tomově moci udělat něco ,cokoliv na světě pro to ,aby Billovy oči opět viděli ,udělal by tak.Udělal by tak bez ohledu na to ,jak moc by jej to stálo.
"Děkuji",sledoval Billovy pomalounku pohybují
cí se rty a smutně se pousmál.Tak moc mu chtěl říct něco, čím by jej alespoň malinko utěšil ,něco ,díky čemu ,by jeho rty alespoň na kratičký okamžik ,zazářily lehkým úsměvem.Jenomže nemohl.Jemu samotnému, bylo při každém pohlédnutí do těch prázdných očí ,do pláče.
cí se rty a smutně se pousmál.Tak moc mu chtěl říct něco, čím by jej alespoň malinko utěšil ,něco ,díky čemu ,by jeho rty alespoň na kratičký okamžik ,zazářily lehkým úsměvem.Jenomže nemohl.Jemu samotnému, bylo při každém pohlédnutí do těch prázdných očí ,do pláče.
"Mám hlad.Co kdybych udělal něco dobrého hmm? Nasnídáš se se mnou ?",zhluboka se nadechl a opět se na Billa pousmál i přesto ,že jeho úsměv vidět nemohl.Vůbec mu na tom nezáleželo.Chtěl být k němu slušný a chtěl mu dokázat ,že jeho slepota není ničím,za co by se měl stydět.Právě proto se k němu snažil chovat ,jako ke komukoliv jinému.
S potěšením sledoval , jak byla Billova tvář náhle uvolněná.Zamyšleně se postrapatil ve vlasech a poté nesměle sklonil tvář.
"Tvoje babička říkala ,že děláš skvělé palačinky ",vydechl a tváří mu konečně prolétl náznak jemného úsměvu.
"No,ne vždycky se povedou ,ale ted´ bych si na nich dal opravdu záležet .Tak co,můžu udělat i tobě?",nevinně zamrkal a opět se usmál.
"Ano prosím ", odpověděl tichounce a zhluboka se nadechl té krásné vanilkové vůně ,která se vzápětí roznesla kuchyní.
Nebyla však jediným ,co Billa naprosto okouzlilo.Naslouchal všem zvukům, které se kolem něj nesli a vnímal ,jak bylo to náhlé ticho mezi nima, klidné a nenucené.Nepotřebovali nic říkat.Atmosféra se zdála být hezká i beze zbytečných slov…
Tomovy ještě nikdy nepřišel den tak krátký.Zdálo se mu ,jakoby chvilky ,které strávil s Billem, utekli neuvěřitelně rychle a pomalounku se jej zmocňoval strach ,že další dny budou uplně stejné.
Bezmocně pozoroval ztmavlý strop nad sebou a přál si,aby mohl čas alespoňnachvilku zastavit.Nechtěl aby to všechno uteklo tak hodně rychle.
Ted´,když jej měl u sebe a staral se o něj ,se konečně cítil klidněji.S každou minutou ,kterou strávili společně, z něj pomalu mizeli výčitky svědomí a on v tom slepém chlapci nacházel možná něco víc,než jeho babička ,nebo Billova maminka.Nedíval se na něj jako na chudáka ,kterého třeba litovat a i když si to ze začátku možná také myslel , ted´ toho trpce litoval.
Výraz jeho tváře se pomalounku měnil z bezmocného, na mrzutý.Ležel v klubíčku na velikém gauči a ze všech sil se snažil potlačit tu neuvěřitelnou zimu ,která se začínala šířit jeho tělem.Třel si ruce ,skousával si třesoucí se rty a pevně tiskl víčka v naději,že se mu konečně podaří usnout.Na duši jej hřálo jenom jediné a to vědomí,že to všechno dělá pro Billa.
"Ach Bille", vydechl třesoucím se hlasem a prudce zaklonil tvář.Ten kluk mu nedovoloval myslet na nic jiného.Jakoby nějakým neviditelným chodníčkem vstoupil do jeho hlavy a on se jej náhle nedokázal zbavit.A popravdě ? Ani nechtěl…
Najednou vůbec neuvažoval nad tím,co dělá.Během několika vteřin byl na nohou a s dekou v náručí pomalounku stoupal do schodů ,s nejistým výrazem ve tváři.V té chvíli si vlastně nebyl jistý téměř ničím , jenom o jediné věci nepochyboval.Chtěl být s ním .Byl by vděčný dokonce i za to,kdyby se na něj směl jenom dívat.Tiše a beze slov .
"Bille ?",opatrně otevřel dveře a nahlédl dovnitř.V tmavém pokoji dokázal rozeznat jenom malý kousek světla a to pocházelo ze stolní lampičky ,díky které přímo dokonale rozeznal ležící postavu a Billovy černé vlasy ,vykukující zpod přikrývky.Myslel si ,že spí a proto neváhal a vešel dovnitř.
Pokojem se rozléhalo příjemné teplo ,stejné,jaké se rozléhalo i jeho tělem, při pohledu na to bezbranné stvoření.
Mrzelo jej ,že spolu celý den tak málo mluvili.Za tak krátký čas nedokázali jeden druhého téměř vůbec poznat.Akorát se spolu navečeřeli a pak se šel Tom nachvilku dívat na televizi a Bill tichounce seděl vedle něj a naslouchal hlasům z filmu.Tom mu později pomohl trefit do pokoje uložil jej a s popřáním hezkých snů ,se ze svého pokoje pro jistotu vypařil.
Ted´však byl rozhodnutý zůstat.Neodradili jej od toho ani Billovy otevřené oči ,dokonce ani prázdný pohled ,který mu věnoval.Pomalounku podešel ještě blíž ,klekl si na kolena a zadíval se do Billovy tváře měkkým pohledem.
"Myslel sem ,že jsi usnul ",řekl ještě pořád třesoucím se hlasem a přehodil přes sebe deku,kterou až do té chvíle,svíral ve svých dlaních.Bill se zhluboka nadechl ,opatrně se nadzvedl na loktech a krátce zavrtěl hlavou.
"Všechno kolem mě je nové a tak jiné než to ,na co jsem zvyklý.Myslím ,že bys byl na mém místě stejně vyděšený ",dlaní nahmatal kraj postele ,zachytil se a pomalu se posadil.Přikrývku si přitáhl až ke krku a hlavou se opřel o svá kolena.Tom to pochopil jako gesto ,kterým mu chtěl udělat na postely místo a proto vstal a posadil se naproti chvějícímu se chlapci.
"Máš rozsvícenou lampičku .Mám ji zhasnout?", stočil se do klubíčka , rukama si objal kolena a také se o ně opřel.Svýma očima se vpíjel do těch Billových a i když mu pohled nedokázali opětovat , díval se do nich tak dlouho,dokud Bill nesklonil tvář a nezavrtěl hlavou.
"Nikdy sem neměl rád tmu a ted´ je všude kolem mě.Mám rád alespoň pocit ,že se nacházím v blízkosti světla a záře.Prosím,nezhasínej ji ",smutně pootevřel rty a ještě více se zachumlal do teplé přikrývky.Tomovy v tu chvíli připoměl malé vyplašené dítě.
"Neexistuje šance ,že by se tvé oči dali opět do pořádku ?",Tomovy se na tu otázku sice ptát nechtělo ,ale potřeboval znát odpověd´.Nechtěl se smířit s myšlenkou ,že se tak nádherný kluk,bude ztrácet ve světe stínů celý život.
"Operace je hodně drahá a tu sme si s mámou nemohli dovolit.Můj doktor však říkal ,že je to jenom dočasný stav a že se mi zrak může kdykoliv vrátit.Já na ten zázrak čekám téměř dva roky a pomalu v něj přestávám věřit.Chci se smířit s myšlenkou,že to takhle již zůstane.Opravdu se snažím ,ale ",tlumeně vydechl a konečky prstů si utřel vlhké koutky očí.
"Ale nejde to ",pevně stiskl chvějící se rty do úzké štrbiny a odvrátil tvář.Bylo mu do pláče.Ne však ze svého vlastního neštěstí.Jeho nitro přímo hořelo láskou a on s tím nemohl nic udělat.Potláčel ji ,bodal do ní ostré nože v podobě ignorace a odmítání a sám sebe snažil přesvědčit ,že pro něj Tom již nic neznamená.Bylo to však uplně zbytečné.
Kdykoliv se ocitl v jeho blízkosti ,třásl se .Snažil se klidně dýchat a v mysli tichounce prosil své divoce bušící srdce ,aby tlouklo pomaleji.Husí kůži ukrýval pod dlouhými rukávy , zamilovaný pohled ukrýval za stínem slepoty.Ale kde měl ukrýt pomalounku umírající srdce ?!
Za jakým stínem měl ukrýt všechnu tu lásku ,kterou cítil již tak dlouho ?!
V některých chvílích byl dokonce vděčný za své nevidomé oči.Byl si jist ,že by se při jediném pohlédnutí do Tomových očí , prozradil ,aniž by řekl jediné slůvko.
"Tu nehodu jsem málem nepřežil ,můžu být vděčný za to,že to skončilo takhle.Já už žádný zázrak nečekám Tome.Jsem prostě slepý a nemám sílu doufat dál v něco , co je nemožné",hlavou se opřel o polštář a na krátkou chvíli přivřel víčka.
"Zázraky se dějí přeci každý den.Věřím ,že když budeš skutečně chtít ,jednoho dne otevřeš oči a žádná tma ,tě obklopovat již nebude.Nesmíš se vzdávat.Musíš mít nějakou motivaci ,která tě bude hnát dopředu ",Tom si dlaní několikrát protřel tvář ,zhluboka se nadechl a přisunul se blíž k Billovy.Natáhl ruku a rotřeseně ji pokládal na Billovo hubené zápěstí.Chtěl jej jenom lehce pohladit ,nechtěl mu ublížit .
"Promiň ",zašeptal ve chvíli,co Bill před jeho dotekem podvědome utekl a nevědomky zmateně zavrtěl hlavou.Nerozuměl tomu,proč jej Billovo chování zabolelo.
Bill se však pousmál .
"Ne,nic se nestalo.Jenom, máš ledové ruce a nečekal sem,že se mě dotkneš ",odhrnul ze sebe přikrývku a pomalounku si klekl.Několikrát těžce polkl ,ruce si položil na bříško a zavřel oči.
"Bylo by…bylo by ode mě troufalé poprosit tě,abys tady se mnou dnes v noci zůstal ?"nemohl se dívat do Tomovy tváře a vyčíst odpověd´ z jeho očí a proto jenom čekal na jeho slova...
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat