Síla tvého hlasu 13.

autor: B-Kay

Na celém světě lidé vyjádřují svou bolest po nešťastné lásce několika slovy. Srdce rozbité na milion kousků. Během chvilky se vám zdá, že všechno to, co jste kdy měli rádi, zmizelo. Jakoby vám zčernal celičký svět a vy marně hledáte nový smysl života.

Mnohem bolestivější je však pocit pomalu lámajícího se srdce, ze kterého odpadávají drobné částečky jedna po druhé. Rozplývají se ve vzduchoprázdno kolem vás a vy cítíte, jak se vašim nitrem rozléhá čím dál tím větši pocit prázdnoty a beznaděje. Nevíte, kudy by jste měli utéct a skrýt se před tou nicotou. Snažíte se najít něco, cokoliv, co by vás od těch pocitů zachránilo. Zbytečně…

Láska může mít, jako i všechno ostatní na světě, také své temné stránky. A ty jsou často mnohem bolestivější, než cokoliv jiného.

---

Bill si moc dobře pamatoval na den, kdy z jeho srdce zmizela poslední drobná část a zanechala po sobě pouhou prázdnotu. Nic víc.

Jako každý žák deváté třídy se i on nesmírně těšil na poslední týdny strávené ve škole, dělící jej od letních prázdnin. Těšil se, že konečně změní prostředí, pozná svou novou školu a možná také nové přátelé, kteří by jej zachránili od toho bláznovství, jehož kouzlo jej obklopovalo každý den.

Kdybych tě neměl každičky den před očima, bylo by jistě mnohem jednodušší zapomenout a zamilovat se do osoby, která by mou lásku opětovala , ta věta mu každý den bloudila hlavou. Přál si, aby se něco změnilo. Opravdu jsi připadal jako šílenec, když potají zamilovaně vzhlížel ke svému spolužákovi a i přesto všechno neustále doufal, že by jej snad někdy mohl mít rád..

I když toužil po změně svého života, nechtěl aby Tom odešel. Byl sice jeho prokletím, ale zároveň osobou, pro kterou každé ráno vstával a s něžným úsměvem pomalounku kráčel do školy. Ke štěstí mu stačila jenom Tomova tvář. Jeho úsměv a dětská záře jeho očí, jej měli ve své moci a on se jim nechtěně poddával. I když nikdy nebyli věnovány jemu, spokojil se i s tím maličkem, které mu bylo nabízeno. Tomův odchod se však stal ranou, se kterou nepočítal…

Nemohl uvěřit tomu, že od té chvíle uběhlo už šest let a už vůbec ne tomu, jak moc se jeho život během těch let změnil. Nejkrásnější změna však přišla ve chvíli, co se s Tomem opět setkali.

A ted´ se nacházeli ve středu pokoje, nevnímajíc okolitý svět a neschopni pustit jeden druhého. Bill si vnářejíc se do Tomových rtů, připadal jako uplně jiný člověk. Jakoby ten malý kluk, ukrývající svou lásku za zdí školní lavice dospěl a konečně se rozhodl o svou lásku bojovat.

Ta nehoda jej
sice připravila o zrak, přesto mu však otevřela oči a on náhle vnímal svět uplně jinak. Stačila mu k tomu pouhá Tomova blízkost,
nádherný odstín jeho hlasu ve chvílích, kdy k němu tiše promlouval a slova, kterýma mu popisoval prostředí kolem nich.

"To je po třetí, co na nás tvoje babička volala. Asi bychom už měli jít,"Bill se proti Tomovým rtům zářivě usmál a naposled je láskyplně pohladil těma svýma. Tom jeho jemný polibek neopětoval, nechával se unášet pouze Billovými rty a také svým svědomím, které mu nesutále našeptávalo, že udělal velikou chybu.

Možná byl odchod z vesnice tou největší chybou v jeho životě. Možná že již nic hloupějšího udělat nemohl, přesto byl nesmírně rád, že se rozhodl vrátit se zpět. Zpět na místo, které tolik miloval. Na místo, kde se všechny jeho nejkrásnější zážitky a vzpomínky
vzplývali v jedno a vytvářeli svět, zcela jiný, než tam ve městě. Nejdůležitější ze všeho však byla osoba, která se mu pomalu, krůček po krůčku, dostávala do srdce a svou přítomností, se stala lékem na všechny Tomovy rány. Jakoby našel nový smysl života, nový směr, jakým se měl vydat.

"Jsi nádherný kluk Bille. Nejenom zvenku, ale také zavnitř ,"dlaní, spočívající na Billově tváři, pomalounku sklouzl na jeho klidně zvedající se hrudník a přiložil ji k místu, odkud k ní doléhali lehké ozvěny tlukotu Billova srdce.

"Máš nádherné srdce a to tě dělá vyjímečným,"stiskl víčka a lehce se otřel o Billovy rty.

"To srdce je tvoje. Celičké jenom tvoje,"Bill se proti jeho rtům nádherně usmíval, nepřestával je však pokrývat vlhkými polibky.

"A kde máš ty to své ?"Tom se musel usmát. Volání jeho babičky se celým domem ozývalo snad po čtvrté a nyní už opravdu zoufale. Z její slov dokázal rozeznat akorát to, že to bude zachvilku studené a pak jim to nebude chutnat.

Bill nesměle sklonil tvář a stydlivě se pousmál. Připadal si jako malý kluk, který se snaží poprvé porušit všechna pravidla a právě díky tomu pocitu, se cítil ještě šťastnější.

"Tady,"pípl svým jemným hláskem a poslepu dloubl do Tomova bříška.

"A tady taky," malinko zvedl dlaň a zlehka se dotkl jeho ramene.

"A ještě tady," zašeptal a konečky svých skřehlých prstů přiložil k Tomově tváři. Tomovy horké výdechy dopadali na jeho tvář v podobě neviditelných obláčků a mísili se s jeho výdechy.

"Ty jsi mím srdcem Tome. Můžu žít jenom tehdy, pokud jsi ty v pořádku a šťastný,"Tom už nic neodpověděl. Trpce stiskl své nevěřícně pootevřené rty a naléhavě jej k sobě přitulil. Své bezmocné výdechy tlumil v jeho hladkých vlasech, zatímco se snažil ze všech sil potlačit narůstající bezmoc a úzkost. Bylo mu do pláče. Nenáviděl se za to, jak ošklivě se k němu celý ten čas choval. I když mu sice nikdy neublížil přímo, ignorace a nevšímavost však bývají
pro zamilovaného člověka častokrát mnohem bolestivější, než cokoliv jiného.

Zbláznil se do toho kluka na první pohled a vyčítal si jenom jedinou věc. Měl se na něj podívat mnohem dřív. Kdyby tak udělal, mohli být už dávno spolu a šťastni a pokud už mělo přijít k té nehodě, Tom chtěl být tím, kdo by seděl vedle něj. Měl tam být. Měl být s ním …

"Kručí ti v bříšku," k uším mu dolehl Billův zvonivý smích a právě ten jej na krátkou chvilku vytrhl z přemýšlení.

"Pojd´, půjdeme,"Bill při tom jak mluvil, skláněl tvář. Natáhl svou dlaň směrem k Tomovy a něžně se usmál ve chvíli, co ji Tom sevřel těmi svými, přitáhl si ji ke své tváři a políbil ji…

"Kdyby jste přišli dřív, určitě by to bylo chutnější. Takhle to máte studené," Klaudie se smutně dívala na dva chlapce před sebou a styděla se za to, že jediné, co jim mohla nabídnout, bylo několik sladkých palačinek.

"Je to moc dobré, dokonce to ani není studené," Klaudie potlačila nevěřícný úsměv, při pohledu na Billovu rozzářenou tvář. Nerozuměla tomu, co se s tím chlapcem během
pouhých pěti dnů stalo. Když odcházela, byl smutný, zamlklý a uzavřený do sebe .Náhle jakoby před ní seděl uplně jiný kluk. Měkce se usmíval, jeho tváře byli zbarveny do roztomile rúžové a co bylo nejzvláštnější, stejný odstín měli i tváře jejího milovaného vnuka, který z Billa nedokázal spustit zrak.

"Chutná ti Tome ?"Bill překvapeně pootevřel rty a sklonil tvář ve chvíli, co na své spuštěné dlani, ucítil sevření Tomových prstů.

"Tome?"Klaudie se zmateně poškrábala ve vlasech a s překvapením zjistila, že jí nevnímal ani jeden. I Bill, který se do té chvíle usmíval a odpovídal na všechny její otázky, náhle podivně zamlkl, stiskl víčka a zhluboka dýchal. Jeho prsty pod stolem vykonávali ten samí pohyb, co Tomovy. Vzájemně se hladili, třeli o sebe konečky prstů , nebo je jenom různě proplétali.

"Bille, volala tvoje maminka,"pokusila se zajmout alespoňBillovu pozornost.

"Co říkala?"těžce polkl a pokusil se pousmát.Tomovu ruku však nepouštěl. Krásně hřála.

"Vrátí se zítra, nebo pozítří. Řekla, že ti ještě večer zavolá. Jo a Simone ti posílá velikou pusinku a
Liby milion lízanců, "vesele se usmála.

"Lízanců ?"Tom se nad tím slovem pobaveně zasmál a vložil si do úst další kousek palačinky. Neustále se však dotýkal Billovy dlaně. Bylo krásné cítit jej tak blízko.

"Pejskové neposílají pusinky," Bill si vesele skousl rty a ukazováčkem bloudil po talíři. Snažil se zjistit, zdali mu na talíři nezůstal ještě nějaký kousek palačinky, kterou mu Tomova babička již předem pokrájela. Tom se na něj něžně usmál a poslední dva kousky Billovy palačinky vzal mezi prsty.

"Tady,"zašeptal a přiložil je k Billovým rtům.

Klaudie od těch dvou nedokázala odtrhnout zrak. Nemohla věřit tomu, jak krásně se k sobě chovali. Sledovala je s otevřenou pusou, zcela šokována situací. Při pohledu na to, jak Tom Billa pomalu krmil a ten mu pokaždé pošepl tiché Děkuji, se však musela pousmát.

Netušila čím to bylo, ale právě v tu chvíli pocítila, že se Bill vyléčí. Právě v ten okamžik věřila jako nikdy předtím, že ten vyjímečný kluk od sousedů, bude ještě vidět a nejenom to. Byla si více než jistá, že sehrá důležitou roli v životě jejího vnuka a tím i ten svůj změní od základů…

autor: B-Kay