Síla tvého hlasu 12.

autor: B-Kay

"Copak ?"Billovými rty prolétl krátký úsměv. Vnímal, jak se Tom již několikrát zhluboka nadechl, ve snaze promluvit a dokázal rozeznát také to, že se mu to zřejmě nepovedlo. Mohl jenom hádat, zdali stěží hledal slova, nebo se pouze styděl promluvit. To bylo na tom všem to nejhorší. Pokud se chtěl o Tomových pocitech, nebo výrazu jeho tváře dozvědět něco víc, směl pouze hádat.

---

Myslí mu bloudili
různé otázky. Usmívali se ve stejných chvílích ? Dokázalo je něco vážného rozhodit stejným způsobem ? Pokud by směl alespoň na malinkou chvilku vzhlédnout k Tomovým očím, co by v nich spatřil ? A vůbec, jaké jsou ? Jaký je vlastně on sám ?

Změnil se za tu dobu, co se viděli naposled ?...

"Pořád tomu nějak nerozumím,"Tom nesměle vzhlížel k Billově tváři a nedokázal se zříct drobných polibků, již jí směl věnovat. Jenom lehounce bral jeho bledou kůži mezi své rty, pomalounku jí hladil a konečky prstů se jí opatrně dotýkal. Avšak dvoum vystouplým polštářkům, se pro tu chvíli vyhýbal. Nelíbal je, dokonce se jich ani nedotýkal. Jenom se na ně okouzleně díval a sledoval, jak se každou vteřinou měnil jejich tvar. V jednu chvilku byli vášnivě pootevřené, vzápětí je Bill silně stískával k sobě, ve snaze zabránit hlubokým výdechům.

"Jsem zmatený, všechno je náhle tak jiné ,nevyznám se v sobě. Ale co je nejhorší Bille, nevyznám se ani v tobě. Jak jsi se mohl zamilovat do člověka, který o tebe jakživ nezavadil pohledem ? Proč ?"Bill na krátkou chvilku sklonil tvář, pevně stiskl víčka a hlavou se opřel o Tomův mocně pulzující hrudník.

Nehýbali se. To jenom Tomovy dlaně vykonávali téměř nepatrný pohyb. Klouzali Billovými zády, mapovali vystouplá žebra a křehká ramena tak jemně, jakoby se ani nedotýkali živé bytosti.

Bill si všechny ty doteky vychutnával se zavřenýma očima, tiše lapal po dechu a potláčel všechny příznaky přicházejícího pláče.

A právě v tu chvíli jej napadla jediněčná odpověd´ na Tomovu otázku. Přiblížil svou tvář k té jeho, konečky prstů poslepu vyhledal Tomovy pootevřené rty a přímo bez dechu na ně přitiskl ty své. Nehýbal se, neodvážil se dokonce ani hlouběji nadechnout .Třásl se v jeho náručí jako malé dítě, všechno to, co prožíval, bylo až příliš silné. Ještě nikdy se nenacházel v takové blízkosti jiné osoby. Připadal si jako neskušený školáček, který poprvé okusil tajemství lásky a touhy a přitom se svou láskou k Tomovy prožíval celá léta. Tajil ji před celým světem, přede všemi a
ze začátku
dokonce i před sebou samotným.

Bylo mu devatenáct a v mnoha věcech se lišil od ostatních kluků. Zatímco všichni ostatní kluci v jeho věku
vesele střídali holky jednu za druhou, on o něco takového němel zájem. Miloval jenom jedinou osobu a té také patřil a patřit chtěl.

Omámeně zasténal ve chvíli, co na svých rtech ucítil tlak z Tomovy strany. Neuvědomoval si, co dělá. Jeho ruce si sami našli cestu na Tomova záda, stejně jako boky, kterými se na Tomovo bříško přitiskl co nejblíže. Pootevřel rty, nesměle vklouzl svým jazykem do Tomových úst a neubránil se dalšímu zasténání, jakmile se jeho jazyk srazil s tím Tomovým.

"Jak je možné, že po sobě dvě hvězdy na nočním nebi touží, aniž by jedna znala druhou ? Proč netouží po jiném, než najít svůj protějšek ? Proč ?",použil přesně Tomova slova, když mu ty drobné zářivé diamanty, popisoval ze svého pohledu.

"Zapamatuj si tuhle otázku Bille. Odpovím ti na ni ve chvíli, co se mi poprvé zadíváš do očí,"měkce se obtřel o jeho plné rty. Tím jediným polibkem do něj vkládal veškerou
svou naději a víru v to, že nebude trvat dlouho a ten krásný okamžik se stane skutečností. Byl si tím jistý. Bylo to pro něj tak samozřejmé, vycházející slunce, již jej každé ráno probouzelo, nebo svit měsíce, již jej každou noc kolébal ke spánku.

"Můžu ještě jednu otázku ?"Tom se musel usmívat. Bill byl jako krásné dítě. Roztomile špulil rty a vrtěl se v jeho náručí, lapen očekáváním. Až tehdy jsi uvědomil, že Bill nebyl jenom nádhernou bytostí, ale také zázrakem, který spadl na zem ve chvíli, co se stala ta osudná nehoda.

"Můžeš se ptát na cokoliv ,"vydechl ,nosem krátce pohladil ten jeho a vesele se usmál proti Billovým smějícím se rtům. Vzápětí však malinko zvážněl.

"Až se ty dvě hvězdičky na obloze setkají, můžou se ještě někdy rozdělit ?"hlavou se opřel o Tomovo rameno a zavřel oči. Dovedl si dokonale představit v roli jedné z těch drobných hvězd sebe a v té druhé zase Toma. Možná je čekal stejný osud jako ty dvě hvězdy a právě proto chtěl vědět, jak to cítí Tom.

Kdyby mu pohlédl do očí, určitě by v nich odpověd´ nalezl, takhle se mohl soustředit jenom na jeho hlas a vroucná slova. Jeho hlas byl totiž jediným světlem, rozléhajícím se jeho temnotou. Jediným bodem, díky kterému svůj boj ještě nevzdával.

"Pokud by existovala šance, že by se museli opět rozdělit, byla by jistě hodně maličká. Stejně jako tvůj nos ,"Tom si vesele
skousl rty a ukazováčkem mu jemně dloubl po špičce nosu.

Bill si rychle přitiskl obě dlaně na svůj nos a tlumeně se zasmál.

"Můj nos je maličký?,"roztomile jej krčil, masíroval mezi prsty a různě natahoval.

"Možná je malinko menší, než nosy jiných kluků, ale je tvůj a dokonale zapadá do tvé tváře, která je vcelku pěkná,"ve chvíli, co to vyslovil, si byl jistý, že je rudý až za ušima. Jako malé dítě se nikdy nečervenal, avšak během posledních několika dní, mu zrůžověli tváře pokaždé, když se snažil Billovy alespoň malinko naznačit, že se mu opravdu líbil.

"To slůvko vcelku je tam kvůli mému maličkému nosu ?"Bill se nádherně usmíval, jak pomalu spájel své ruce za Tomovým krkem a hladil svým nosem ten jeho. Jejich rty se spojili ještě dřív, než si to oba vůbec stačili uvědomit. Stihli si však věnovat pouze několik vroucných polibků, než se Tom s nesmělým zasténáním odtáhl. Vypletl prsty z Billových černých vlasů a chytil jej za tvář.

"To slůvko vcelku tám vůbec být nemělo. Tvoje tvář, t-tedy nejenom ta, ty celý jsi opravdu hezký kluk . Myslím tím, opravdu opravdu hezký. Možná dokonce víc než to, t-to ti však zřejmě říct nedokážu ,"Billovy rty se opět proměnili ve sladký úsměv, jak pomalounku skláněl tvář a místo mluvení, šeptal.

"Ty jsi ze mě nervózní,"pobaveně zavrtěl hlavou a opatrně přecházel svými skřehlými prsty přes Tomovy třesoucí se dlaně.

"Já ? Nejsem, opravdu nejsem nervózní,"Tom se musel několikrát zhluboka nadechnout, aby vůbec
dokázal promluvit. Ruce se mu třásli tak, jako ještě nikdy předtím, jeho naléhavě bušící srdce jej pomalu prozrázelo. Byl si jistý, že se jeho tlukot nesl celým pokojem a Billovým uším se nevyhl.

"Ze mě přeci nemusíš být nervózní. Nevidím tě.Cokoliv uděláš, jakkoliv se zatváříš, můžeš to přede mnou lehce zatajit ,"pevně stiskl rty a na krátkou chvilku ztratil veškerá slova. I když se snažil
na své postižení zapomenout a nevnímat jej, pořád mezi nima bylo a bránilo mu v normálném životě. A pokaždé se mu myšlenka na něj vracela ve chvílích, kdy byli spolu, jenom malý kousínek od sebe a netoužili po jiném, než vzhlédnout zamilovaný pohled toho druhého. Nejhorší na tom všem bylo, že jeden pár očí k těm druhým vzhlížel téměř neustále, zatímco ten druhý nemohl ..

"Takhle nemluv Bille,"Tomovy dlaně
již opět svírali ve svém měkkém zajetí Billovu tvář.

"Nechci před tebou nic tajit. Chci, abys věděl o všem, co se se mnou děje. Chci, abys byl součástí
všech mích pocitů, protože jsi to byl právě ty, kdo je ve mně vyvolal. Jsi nádherný kluk a to je důvod, proč jsem z tebe tolik nervózní . Nemůžu totiž uvěřit, že jsi skutečný,"Billovy řasy se nepatrně zachvěli, jak trpce stiskl víčka.

Něco takového poslouchal uplně poprvé . Sám sobě nikdy nepřipadal moc hezký, natož nádherný a vyjímečný.

"Takhle mě vždycky líbá moje malá sestřička,"svou nesmělost překryl měkkým úsměvem ve chvíli, co Tom něžně zlíbal celý jeho nos. Od kořenu až ke špičce, na kterou vložil rychlou pusinku.

"Máš sestru ? "Tom se na Billa překvapeně zadíval. To zjištění v něm však vyvolalo zvláštní záchvěv radosti.

" Narodila se tak rok po tvém odchodu.Ted´ odjela s mamkou. Jmenuje se Liby,ale tak uplně bych jí mou sestřičkou nenazval. Posledních několik týdnů si totiž vzala do hlavy, že je pejsek ,"Bill se vesele zasmál a Tom s ním.

"Je to neuvěřitelně vnímavá a chytrá holčička a hodně mi chybí pohled do její roztomilé tváře. Naposled jsem jí viděl před dvěma lety. Chybí mi stejně jako ty. Chci tě vidět Tome,"nachvilku přestal mluvit, nechal se Tomem vyzvednout do náruče a odevzdaně se k němu přitiskl.

"Opravdu to chceš ?"Tom nemohl uvěřit tomu, že to skutečně vyslovil.

" Moc to chci. Chci to víc, než cokoliv jiného na světě. Ty jsi mím jediným důvodem, proč ještě zvládám bojovat dál. Vidina toho, že tě možná ještě někdy budu moct spatřit, je nádherná a nedovoluje mi, vzdát se,"omámeně zaklonil tvář, jakmile na svém krku ucítil Tomovy pootevřené rty.

"Ani já ti nedovolím vzdát se. Neodejdu od tebe,"šeptal proti jeho křehounké pokožce a zlíbával místa, pokryta husí kůží. Vnímal, jak se Bill v jeho náručí třásl.

"Potřebuji tě… Bille,"vydechl a
téměř bez dechu jej políbil. Po Billově tváři stékali drobné slzy, mísili se s hořkostí jejich polibků , tentokrát však nevyjádřovali bolest, vyjádřovali něco mnohem krásnějšího.
Byli to slzy štěstí.

Nevýslovného štěstí...

autor: B-Kay